Ministerstvo vnitra České republiky  

Přejdi na

eGovernment


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Mezinárodní ochrana

Informace o azylu a uprchlictví, azylu v Evropské unii, řízení o udělení mezinárodní ochrany, pobytu v azylovém zařízení, nezletilých bez doprovodu, informacích o zemích původu, Dublinském systému, přesídlovacím programu, zpracování a ochraně osobních údajů 

  • Azyl a uprchlictví
  • Azyl v Evropské unii
  • Řízení o udělení mezinárodní ochrany v České republice
  • Pobyt cizince v azylových zařízeních
  • Informace o zemích původu
  • Dublinský systém
  • Přesídlování
  • Zpracování a ochrana osobních údajů

Azyl a uprchlictví

Azyl a uprchlictví

Institut azylu v kontextu s uprchlictvím jsou pojmy, které si jsou svým účelem velmi blízké - oba plní humanitární účely s cílem ochránit cizince před pronásledováním státními orgány založeném na nejrůznějších důvodech.

Pravidla pro přiznání národního statusu azylanta si každý stát určuje sám, v případě uprchlíků je to však odlišné – příslušná pravidla jsou totiž obsahově určena ustanoveními mezinárodních smluv: Úmluvy o právním postavení uprchlíků (1951) a k ní se vážícího Newyorského protokolu (1967), tzv. Ženevská úmluva. Už z toho vyplývá, že institut uprchlictví je vlastně novodobá instituce a je smluvní povahy (státy se k poskytování ochrany zavázaly). Co se týče přiznávání statutu azylanta, jde naopak o instituci velmi starou, známa je již v období antiky a středověku. Institut uprchlictví je mnohem mladší, její jeho první zmínky nejsou starší než jedno století.

Dnes institut azylu/uprchlictví v nějaké podobě uplatňuje 148 států světa (pdf, 300 kB), často v podobě ústavních zákonů. Česká republika jej zakotvuje v čl. 43 Listiny základních práv a svobod.

Česká republika jako člen Evropské unie se mimo jiné zavázala ke spolupráci v oblasti azylu a uprchlictví. Azyl spolu s doplňkovou (subsidiární) formou ochrany spadají pod pojem mezinárodní ochrana a jsou jak pro Evropskou unii tak i pro Českou republiku stálým a velmi aktuálním problémem. V této souvislosti členské státy Evropské unie již dvacet let usilují o sblížení svých politik směrem ke společnému a efektivnímu azylovému systému.

  

Odbor azylové a migrační politiky, 22. března 2018

  

Azyl v Evropské unii

Azyl v Evropské unii

Ústředním pojmem společné azylové politiky a také hlavním cílem je společný evropský azylový systém (SEAS). Cílem SEAS jsou plně harmonizované azylové politiky jednotlivých členských států zahrnující všechny fáze řízení o mezinárodní ochraně. Proces budování SEAS probíhal ve dvou fázích. První fáze zahrnovala přijetí minimálních standardů týkající se azylového řízení. Druhá fáze spočívá ve zvýšení dosažených standardů v první fázi budování SEAS. Druhá fáze SEAS byla ukončena v červnu roku 2013.

Celá agenda okolo SEAS vznikla a utvářela se na základě převážně politických dokumentů. Mezi ty hlavní patří Závěry Evropské rady z Tampere z roku 1999 a Haagský program z roku 2004. Dokumentem, který navazuje na končící Haagský program, je Stockholmský program, jehož platnost vypršela na sklonku roku 2014. Dokumentem, který navazuje na Stockholmský program, je tzv. Post-stockholmský program neboli sdělení Evropské komise "Otevřená a bezpečná Evropa: cesta k realizaci", jehož cílem v oblasti SEAS je důsledná implementace a soudržné uplatňování předpisů SEAS.

V roce 2010 se orgány EU dohodly na vytvoření Evropského podpůrného azylového úřadu (EASO), ten jako agentura EU funguje od února 2011. Jeho hlavním úkolem je podporovat členské státy při provádění společného evropského azylového systému, rozšiřovat praktickou spolupráci v otázkách azylu a pomáhat členským státům při plnění jejich evropských i mezinárodních závazků souvisejících s poskytováním ochrany lidem, kteří ji potřebují. Úřad EASO také podporuje členské státy, jejichž azylový a přijímací systém je vystaven mimořádnému tlaku.

 

Odbor azylové a migrační politiky, 29. ledna 2015

 

Řízení o udělení mezinárodní ochrany v České republice

Řízení o udělení mezinárodní ochrany v České republice

Obecný přehled předmětu úpravy zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů

Problematiku udělování mezinárodní ochrany upravuje řada mezinárodních smluv a zákonů České republiky. Základním právním předpisem je zákon o azylu.

Průběh řízení o udělení mezinárodní ochrany

Správní řízení o udělení mezinárodní ochrany provádí Ministerstvo vnitra České republiky jako orgán I. stupně. Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra lze podat žalobu k příslušnému krajskému soudu. Proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ve věci mezinárodní ochrany lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Pracoviště mezinárodní ochrany

Řízení o udělení mezinárodní ochrany vede Ministerstvo vnitra zejména v příslušných azylových střediscích, prostřednictvím pracovníků odboru azylové a migrační politiky, oddělení mezinárodní ochrany

  

Odbor azylové a migrační politiky, 3. června 2019

  

Pobyt cizince v azylových zařízeních

Pobyt cizince v azylových zařízeních

Zákon o azylu hovoří o azylových zařízeních. Rozumí se tím přijímací středisko, pobytové středisko a integrační azylové středisko. Rozlišení azylových zařízení spočívá v účelu, který jednotlivá střediska plní. Zřizovatelem všech těchto zařízení je Ministerstvo vnitra. Azylová zařízení provozuje Správa uprchlických zařízení, organizační složka státu.

Nově příchozí žadatelé o mezinárodní ochranu jsou nejprve ubytováni v přijímacím středisku a to po celou dobu provádění základních vstupních procedur (za účelem provedení identifikačních úkonů, vstupního pohovoru, lékařského vyšetření apod.). Přijímací středisko není možné volně opouštět a porušení této povinnosti je hodnoceno jako přestupek.

Přijímací střediska se nacházejí:

  • v obci Zastávka u Brna (Havířská 514, P.O.Box 14, 664 84 Zastávka u Brna)
  • na mezinárodním letišti Praha - Ruzyně (Praha – Ruzyně, Aviatická 12, 160 08 Praha 6)
     

Po absolvování všech vstupních procedur je žadatel přemístěn do pobytového střediska, kde může pobývat po celou dobu řízení ve věci jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Žadatel o udělení mezinárodní ochrany má v azylovém zařízení, v němž je hlášen k pobytu, právo na poskytování ubytování, stravy, jiných služeb a za podmínek stanovených zákonem o azylu na kapesné. Podílí se na úhradě nákladů na stravu a ubytování; k úhradě těchto nákladů však mohou být použity pouze finanční prostředky žadatele, které převyšují částku životního minima žadatele a společně s ním posuzovaných osob. Žadatel má také možnost pobytové středisko za splnění určitých podmínek opustit, popř. pobývat v soukromí (to pouze pokud ministerstvo na základě informací policie odchod na soukromou adresu povolí). V případě, že je žadatel hlášen k pobytu mimo pobytové středisko, lze mu za určitých podmínek poskytnout finanční příspěvek, který se vyplácí nejvýše tři měsíce a který je určen k překonání problémů v prvních měsících pobytu mimo azylové zařízení.

Pobytová střediska se nacházejí v obcích:

  • Kostelec nad Orlicí (Rudé armády 1000, 517 41 Kostelec nad Orlicí)
  • Havířov (Na Kopci 5, 735 64 Havířov - Dolní Suchá)
     

Integrační azylové středisko je určeno pro osoby, kterým byla přidělena mezinárodní ochrana, a požádaly o dočasné umístění v integračním azylovém středisku. V tomto typu zařízení může osoba strávit maximálně 18 měsíců. Pobyt v IAS je zpoplatněn a slouží zejména k osvojení české jazyka a nalezení zaměstnání a samostatného bydlení.

Integrační azylová střediska se nacházejí v obcích:

  • Brno - Židenice (Tovačovského 3, 636 00 Brno 36)
  • Havířov (Na Kopci 5, 735 64 Havířov - Dolní Suchá)
  • Jaroměř - Josefov (Palackého 18, P. O. Box 10/P, 551 02 Jaroměř 3)
  • Předlice (Husitská cesta 217/4, 400 05 Ústí nad Labem)

  

Pokud cizinci byla přidělena mezinárodní ochrana a nevyužil možnost pobytu v integračním azylovém středisku, případně už toto zařízení opustil, může využívat služby Centra pro podporu integrace cizinců. Cílem CPIC je vytváření prostoru pro dlouhodobou integraci cizinců. Tato centra jsou určena i pro cizince, kteří mají povolení k dlouhodobému a trvalému pobytu nebo mají udělena dlouhodobá víza, případně jsou v řízení o udělení těchto povolení a víz. CPIC nabízí řadu služeb, jako sociální a právní poradenství, kurzy českého jazyka, tlumočnické služby nebo sociokulturní kurzy, neslouží však k ubytování osob. Veškeré služby jsou poskytovány zdarma.

Centra pro podporu integrace cizinců se nacházejí v obcích:

  • Karlovy Vary (Závody Míru 876/3a, 360 17 Karlovy Vary)
  • Liberec (Voroněžská 144/20, 460 01 Liberec)
  • Pardubice (Pergnerova 444, 530 02 Pardubice)
  • Plzeň (Americká 39, 301 00 Plzeň)
  • České Budějovice (Kněžskodvorská 2296, 370 04 České Budějovice)
  • Jihlava (Tolstého 15, 586 01 Jihlava)
  • Olomouc (Hálkova 171/2, 779 00 Olomouc)
  • Zlín (Lorencova 3791, 760 01 Zlín)
  • Ostrava (Českobratrská 2227/7, 702 00 Ostrava)
  • Praha (Žitná 1574/51, 110 00 Praha 1)
  • Brno (Mezírka 1, 602 00 Brno)
  • Ústí nad Labem (Velká Hradební 33, 400 21 Ústí nad Labem)
  • Hradec Králové (Šafaříkova 666/9, 500 02 Hradec Králové)
     

Více informací o Centrech pro podporu integrace naleznete zde, nebo na jejich webu.

  

Cizinec je oprávněn požádat o mezinárodní ochranu také v zařízení pro zajištění cizinců.

Zařízení pro zajištění cizinců se nacházejí v obcíchh:

  • Bělá pod Bezdězem - Jezová (č. p. 1501, 294 21 Bělá pod Bezdězem)
  • Vyšní Lhoty (Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty)
  • Balková (Balková 1, 331 65 Balková)

  

Další informace o azylových zařízeních a zařízeních pro zajištění cizinců lze nalézt na stránkách Správy uprchlických zařízení.

Pracoviště odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra v azylových zařízeních a zařízeních pro zajištění cizinců

V azylových zařízeních a zařízeních pro zajištění cizinců jsou zřízena pracoviště odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, která se zabývají zejména řízením žádostí o mezinárodní ochranu. Tato pracoviště řídí oddělení mezinárodní ochrany - pracoviště Praha - odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. Další praktické informace viz Mezinárodní ochrana (Informace pro cizince / Mezinárodní ochrana).

  

Odbor azylové a migrační politiky, 26. února 2018

  

Informace o zemích původu

Informace o zemích původu

  • poskytují obecný popis situace v dané zemi původu se zaměřením na dodržování lidských práv a politických a občanských práv a svobod,
  • umožňují ověřit skutečnosti uváděné žadateli v rámci správního řízení o mezinárodní ochraně,
  • slouží jako jeden z podkladů pro vydání rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochraně.
     

Informace o zemích původu (IOZP) jsou získávány z širokého spektra informačních zdrojů, a to jak domácích, tak i zahraničních, vládních, nevládních, akademických či mezinárodních, včetně medií či  odborné literatury, přičemž důraz je kladen na jejich přesnost, objektivitu a aktuálnost. Získané informace jsou vždy prověřovány z více zdrojů.

Z převážné většiny se jedná o zdroje veřejně přístupné, dostupné na internetu v databázi ECOINET Rakouského centra pro výzkum a dokumentaci v oblasti zemí původu a azylu (ACCORD) a REFWORLD Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO) IOZP zveřejňuje na svém portálu IOZP. V rámci spolupráce orgánů státní správy IOZP poskytuje Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Původní IOZP vznikají i v rámci OAMP MV ČR.

  

Odbor azylové a migrační politiky, 26. února 2018

  

Dublinský systém

Dublinský systém

Dublinský systém je označením pro mechanismus, kterým je v rámci členských států Evropské unie, a dále Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska určován jediný stát, který projedná žádost cizince o mezinárodní ochranu a ve věci rozhodne, ať je žádost o mezinárodní ochranu podána kdekoliv na území těchto států.

Cílem dublinského systému je eliminovat jev zvaný "asylum shopping", kdy řízení o žádosti cizince je vedeno současně nebo postupně několika členskými státy, do kterých se cizinec účelově přemísťuje, a současně předejít situaci označované jako "refugee in orbit", kdy se naopak žádný stát nepokládá za příslušný k meritornímu posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, neboť aplikuje princip třetí bezpečné země na členské státy Evropské unie, ve kterých žadatel o mezinárodní ochranu pobýval před příchodem do státu, který nyní žádost hodnotí.

Pro žadatele o mezinárodní ochranu Dublinský systém obecně znamená, že má právo na meritorní posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu pouze v jednom členském státě Evropské unie (tzv. "one-chance-only princip").

Česká republika participuje na Dublinském systému od svého vstupu do Evropské unie, tj. od 1. května 2004, prostřednictvím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, konkrétně k tomu účelu zřízeného oddělení Dublinského střediska. Na aplikaci celého systému se podílí dále rovněž Ředitelství služby cizinecké policie, jednotlivé odbory cizinecké policie v rámci Krajských ředitelství Policie ČR, a také Kriminalistický ústav Praha. Všechny výše uvedené orgány při plnění svých úkolů v rámci aplikace Dublinského systému velmi úzce spolupracují.

Odbor azylové a migrační politiky, 28. srpna 2017

Přesídlování

Přesídlování

  • je nástrojem ochrany a poskytování trvalého řešení dlouhodobě neuspokojivé uprchlické situace ve třetích zemích,

  • v sobě spojuje mechanismy řízené migrace, individuální ochrany uprchlíků, trvalého řešení jejich situace a vyjádření solidarity s regiony zasaženými uprchlickými toky v rámci společného sdílení břemene v uprchlické oblasti,

  • je nástroj využívaný výhradně v situacích, kdy nepřipadá v úvahu jiný způsob trvalého řešení, tedy když se příslušníci uprchlické populace z objektivních důvodů nemohou vrátit do země původu a zároveň vzhledem ke svému profilu nemohou získat dostatečnou ochranu nebo být integrováni v zemi svého aktuálního pobytu (nejčastěji v zemi prvního azylu).

Česká republika se hlásí k řešení globálních uprchlických problémů a má všechny předpoklady pro to, aby se mohla úspěšně zapojit mezi státy, které již přesídlovaní realizují.

Mezi lety 2005 a 2008 Česká republika uskutečnila několik ad-hoc přesidlovacích projektů, v rámci kterých bylo do České republiky přesídleno přes 30uprchlíků z Uzbekistánu či Kuby. Tato humanitární přesidlování sloužící k poskytnutí okamžité a trvalé ochrany pronásledovaným lidem byla a jsou realizována, v převážné většině, ve spolupráci s Úřadem Vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR).

V roce 2008 pak Vláda České republiky přijala usnesením ze dne 27. června 2008 č. 745 (pdf, 29 kB) Koncepci národního přesídlovacího programu (pdf, 148 kB), předloženou Ministerstvem vnitra České republiky. Ta tvoří teoretický rámec pro realizaci přesídlovacích programů.

Koncepce národního přesídlovacího programu

 

Realizace národního přesídlovacího programu byla tedy zahájena pilotním programem přesídlení skupiny barmských uprchlíků z Malajsie na podzim roku 2008.

 

Mezi lety 2008 a 2012 pak Česká republika v několika vlnách  přesídlila celkem 103 barmských uprchlíků z Thajska a Malajsie. Pro Barmu se Česká republika rozhodla mimo jiné z důvodu velmi bezútěšné situace, které tito uprchlíci (vzhledem ke geografické poloze Barmy) v zemích prvního azylu čelí. Jak Indie, tak i Thajsko a Malajsie nejsou signatáři Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951, a tudíž jsou jejich šance na získání alespoň základní formy ochrany velmi limitovány.

Mimo to, v roce 2010, Česká republika přesídlila a udělila azyl kubánskému politickému vězni R. Pozadovi s rodinou neprodleně poté, co byl amnestován kubánskou vládou.

 

Všichni uprchlíci přesídlení do České republiky procházejí šestiměsíčním integračním programem v integračním středisku Správy uprchlických zařízení, jehož součásti je nejen velmi intenzivní kurz českého jazyka, ale také kulturně-orientační integrační kurz. Po jeho skončení jsou jednotliví uprchlíci přestěhováni do integračních bytů v obcích po celé České republice, kde jejich integrace do české společnosti nadále pokračuje.

 

Odbor azylové a migrační politiky, 26. srpna 2014

 

Zpracování a ochrana osobních údajů

Zpracování a ochrana osobních údajů

I. Osobní údaje zjišťované od subjektů údajů Ministerstvem vnitra

Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále OAMP) za účelem řízení o udělení mezinárodní ochrany zpracovává ve svých evidencích a správních spisech níže uvedené kategorie osobních údajů od subjektů údajů, kterými jsou žadatel o mezinárodní ochranu, azylant a osoba požívající doplňkové ochrany dle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.

a) Údaje poskytované žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, azylantem a osobou požívající doplňkovou ochranu:

  • jméno a příjmení, ostatní jména, všechna dřívější příjmení a jiná užívaná jména a příjmení;
  • den, měsíc a rok narození;
  • národnost, náboženské přesvědčení a politické přesvědčení;
  • státní občanství;
  • rodinný stav a děti;
  • poslední bydlišti mimo území;
  • pohyb ve státech, které jsou vázány přímo použitelným právním předpisem EU;
  • den a způsob vstupu na území;
  • číslo a platnost cestovního dokladu;
  • zdravotní stav, zdravotní omezení a jiné zvláštní potřeby;
  • důvod žádosti o mezinárodní ochranu;
  • jazyk, ve kterém je schopen se dorozumět;
  • způsob jeho cesty na území;
  • víza nebo povolení k pobytu vydaných jinými státy, popřípadě údaje o předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany v jiných státech.
     

Elektronicky jsou zpřístupněné pouze zaměstnancům OAMP v rozšířeném přístupu, ve správních spisech se pak zpřístupňují v souladu s § 38 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

b) Služební údaje:

  • evidenční číslo žadatele o udělení mezinárodní ochrany, azylanta nebo osoby požívající doplňkovou ochranu;
  • číslo a platnost průkazu či dalších dokladů, vydaných v souvislosti s řízením o mezinárodní ochraně;
  • údaje o přestupcích a uložených pokutách;
  • údaje o vyplacených finančních příspěvcích;
  • místo hlášeného pobytu v ČR, případně informace o repatriaci;
  • propustky;
  • přehled řízení o udělení mezinárodní ochrany;
  • aktuální umístění a pohyb správního spisu.
     

Pro likvidaci výše uvedených osobních údajů platí lhůty v § 71 odst. 13, 14, 15 a 16 zákona o azylu.

Ministerstvo (OAMP) může údaje vedené v evidencích (uvedených v § 71 odst. 1 zákona o azylu) využívat pouze k plnění úkolů dle zákona o azylu. K údajům vedených v evidencích Ministerstva (OAMP) má též přístup Policie ČR, zpravodajské služby a Generální inspekce bezpečnostních sborů, které jich mohou využívat pro plnění svých úkolů vyplývajících ze zákona o azylu a dalších zvláštních předpisů (viz § 71 odst. 9 zákona o azylu). Údaje z evidencí vedených ministerstvem (OAMP) se poskytují státním orgánům, které jsou oprávněny k jejich zpracování pro plnění svých úkolů podle zvláštních právních předpisů a to na základě jejich žádosti. 

Ministerstvo (OAMP) je oprávněno zjišťovat veškeré údaje potřebné pro vydání rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany od států, které jsou vázány přímo použitelným předpisem Evropské unie (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států), ve kterých žadatel o udělení mezinárodní ochrany dříve podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, pokud s tím žadatel vyjádří písemně souhlas. Při výše uvedeném zjišťování údajů dbá ministerstvo (OAMP) ochrany žadatele a jeho rodinných příslušníků v zemi jeho státního občanství nebo v případě osoby bez státního občanství v zemi jejich posledního trvalého bydliště.

Ministerstvo ani jiné orgány veřejné moci nesdělují žádným způsobem informace vztahující se k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, žadateli o udělení mezinárodní ochrany, azylantovi nebo osobě požívající doplňkové ochrany ani takovéto informace nezískává od údajných původců pronásledování nebo vážné újmy (viz § 19 odst. 2 zákona o azylu).

Ministerstvo vede evidenci azylantů a osob požívajících doplňkové ochrany, kterým byl vydán průkaz o povolení k pobytu a to v rozsahu údajů zpracovaných v průkazu o povolení k pobytu (viz § 59 odst. 3 zákona o azylu, včetně údajů biometrických a digitálního zpracování podpisu.

Ministerstvo (OAMP) provozuje informační systém o azylantech, kteří žádají o vydání cestovního dokladu, nebo jím byl již cestovní doklad vydán, v souladu se zákonem o azylu. Tento systém obsahuje informace v rozsahu žádosti o vydání tohoto cestovního dokladu (viz § 63 zákona o azylu). Cestovní doklad je opatřen nosičem dat s biometrickými údaji o zobrazení obličeje a o otiscích prstů. Ministerstvo dále spravuje informační systém o azylantech nebo o osobách požívajících doplňkové ochrany, kterým byl vydán cestovní průkaz totožnosti dle § 65 zákona o azylu a to v rozsahu údajů žádosti o vydání tohoto průkazu (viz § 65 odst. 8 zákona o azylu).

 

II. Informace zjišťované od subjektu údajů Policií České republiky

Policie ČR v souladu se zákonem o azylu a Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 603/2013 ze dne 26. června 2013, snímá každému cizinci staršímu 14 let, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, otisky prstů. Policie současně vede evidenci daktyloskopických otisků sejmutých žadatelům o udělení mezinárodní ochrany. Daktyloskopické otisky prstů zůstávají v evidenci po 20 let od roku ukončení pobytu cizince na území České republiky.

Policie současně sejmuté otisky prstů v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 603/2013 zasílá do systému EURODAC. Systém EURODAC je databází otisků prstů všech osob, které na území členských států EU, Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska požádaly o udělení mezinárodní ochrany. Otisky prstů žadatelů o mezinárodní ochranu jsou v systému EURODAC uchovávány po dobu 10 let od jejich pořízení. Je-li žadateli o mezinárodní ochranu udělen v České republice azyl nebo doplňková ochrana, je Česká republika povinna údaje o otiscích prstů v systému EURODAC blokovat, aby nedocházelo k jejich porovnávání s otisky prstů žadatelů o azyl do systému EURODAC nově vkládanými. Pro účely vymáhání práva jsou tyto otisky přístupné po dobu tří let od označení.

Ministerstvo (OAMP) využívá údajů získaných ze systému EURODAC, při postupu podle Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (blíže k Dublinskému systému). V takovém případě je daktyloskopická karta s otisky prstů žadatele součástí správního spisu.

Policie dále vede evidenci výjezdních příkazů vydaných podle zákona o azylu a evidenci míst pobytu žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, cizinců, kteří podali kasační stížnost, místa pobytu osob požívajících doplňkové ochrany a místa pobytu azylantů. Údaje uchovávané      v těchto evidencích se uchovávají v listinné či elektronické podobě a tyto údaje jsou uchovávány po dobu 20 let od ukončení pobytu cizince na území.

Policie rovněž vede evidenci azylantů a osob požívajících doplňkové ochrany, kteří jsou držiteli průkazu o povolení pobytu, a to v rozsahu údajů zpracovaných v průkazu o povolení k pobytu (viz § 59 zákona o azylu), a to včetně údajů biometrických, digitálního zpracování podpisu. Údaje uchovávané v této evidenci jsou uchovávány po dobu 20 let od ukončení pobytu cizince na území.

 

Odbor azylové a migrační politiky, 15. února 2017

 

vytisknout  e-mailem