Ministerstvo vnitra České republiky  

Přejdi na

Moderní úřad


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Místní samosprávy a manažeři místní samosprávy v sedmnácti evropských zemích - II. část

Příloha 

 


Nabízíme vám dokončení oficiálního materiálu evropské organizace UDITE (Union des Dirigeants Territoriaux de l´Europe), jehož první část vyšla v příloze Veřejné správy č. 8/2008.

5. Zastupitelsko-manažerský model

Jde o model, který je v Evropské unii realizován ve Finsku a Irsku, mimo Evropskou unii i v Norsku, Austrálii a v mnoha místních samosprávách ve Spojených státech. V rámci tohoto modelu jsou všechny výkonné funkce v rukách profesionálního manažera, manažera místní samosprávy, který je jmenován zastupitelstvem, ačkoli v Irsku je toto jmenování založeno na doporučení Místní jmenovací komise, které může zastupitelstvo zamítnout.

Zastupitelstvo obce má všeobecnou pravomoc nad veřejnou politikou, ačkoli nemůže zasahovat do administrativních výkonů, které patří do pravomocí manažera místní správy, skutečného výkonného vedoucího. Starosta pouze přebírá vedení v obecní radě a zpravidla pracuje v této pozici na částečný úvazek, přičemž zastává hlavně reprezentativní a slavnostní roli, dokonce i když zastává vedoucí funkci uvnitř politické většiny tohoto politického orgánu.

5.1 Finsko

Ve Finsku má místní správa manažery místní samosprávy, kteří řídí a dozorují administrativu, finanční správu a další operace podřízené obecní radě, jež není ničím jiným než částí obecního zastupitelstva. Obecní rada je zodpovědná za správní a finanční administrativu místních samospráv, dále za přípravu záležitostí, které musí být řešeny na zastupitelstvu a za realizaci rozhodnutí zastupitelstva. Není zde jasný politický vůdce ani žádná postava nesoucí titul starosta: 49 procent manažerů místní správy se domnívá, že politickým lídrem je předseda výkonného výboru, 38 procent se domnívá, že politickým lídrem je předseda zastupitelstva a 11 procent je toho názoru, že je politickým vůdcem nějaký jiný činitel (Sandberg, 1998: 115).

Zastupitelstvo reguluje výkonné vedení manažera místní správy v rámci zákonného systému, což vede ke třem rozdílným výkonným modelům: tradičnímu modelu, ve kterém je manažer místní samosprávy jmenován na neurčité období; manažerskému modelu, ve kterém je manažer místní samosprávy jmenován na určité období, obvykle od pěti do sedmi let; a ke starostovskému modelu, ve kterém je manažer místní správy jmenován na období mandátu, což je na čtyři roky, a přebírá roli předsedy obecní výkonné větve, rady ředitelů. Nejrozšířenějším modelem je druhý model a ještě žádná místní samospráva neuvedla do praxe třetí model (Sandberg, 1998: 116).

Je nutné zmínit, že exekutivní pravomoc manažera místní správy v těchto zemích může být omezena. V případě Irska, které budeme zkoumat podrobněji níže, omezení pravomocí manažera místní správy vyžaduje podporu minimálně dvou třetin zastupitelů, ale tento podnět musí být přijat Místní jmenovací komisí, která je orgánem, jež manažera místní správy nominuje a je jediným orgánem, který ho může odvolat.

Ve Finsku může zastupitelstvo manažera místní samosprávy odvolat nebo mu dát na starost jiné povinnosti, jestliže už dále nemá důvěru zastupitelstva obce. Tato záležitost je prováděna na návrh obecní rady, anebo na základě souhlasu jedné čtvrtiny zastupitelů. V době příprav této záležitosti by měl být manažer místní samosprávy informován o ztrátě důvěry a měl by dostat příležitost být vyslyšen. Rozhodnutí musí být podpořeno dvěma třetinami zastupitelů a v případě schválení nabývá okamžitou platnost. Zároveň musí být manažer místní samosprávy zbaven svých povinností.

5.2 Irsko14

V Irsku přebírají manažeři místní samosprávy všechny výkonné funkce. V souladu se zákonem o místní samosprávě je jejich povinností uvést v účinnost všechna zákonná nařízení zvoleného obecního zastupitelstva, což může být realizováno veškerými lidskými zdroji, které jsou považovány za nutné pro provedení těchto úkonů. Je to nejjasnější případ technokratického prvenství v provádění výkonných funkcí v Evropě, protože dokonce i ve Finsku, kde manažer místní samosprávy také provádí většinu výkonných funkcí, je postava manažera místní samosprávy podřízená strategickému řízení výkonného výboru.

Přes tuto skutečnost zavádějí v obou zmiňovaných případech zákony jasné rozdělení politických a manažerských funkcí. Politické funkce náležejí zastupitelstvu a výkonné funkce (tj. všechny funkce sloužící k implementaci rozhodnutí zastupitelstva) náležejí manažerovi místní samosprávy, který monitoruje každodenní činnosti místní samosprávy a s rozvahou dohlíží nad správnou realizací rozhodnutí zvolených zastupitelů.

Rozdělení povinností v řízení místních samospráv v samém jádru systému je v Irsku některými považováno za značný úspěch, na druhé straně jinými je tento jev chápán jako rozpor s demokratickými zásadami. Představitelé administrativy vítají tuto kombinaci nestrannosti a iniciativy převedenou na manažera místní samosprávy. Ačkoliv na straně druhé se místní politici obávají realizace politických rozhodnutí a zvládání sociálních konfliktů. Argumentují skutečností, že přicházejí o pravomoci týkající se rozhodování v běžných situacích, které mají velký význam pro většinu občanů (Asquith a O’Halpin, 1998: 68).

Mezi nejdůležitější úkoly manažera místní správy v Irsku patří:

  • informování členů zastupitelstva o stupni realizace jejich rozhodnutí,
  • poradní činnost a asistence zastupitelstvu ve výkonu jeho funkcí,
  • nábor, školení, dohled a motivace zaměstnanců obecního úřadu,
  • sestavení rozpočtu,
  • řízení vztahů mezi radnicí, občany, různými agenturami, státem a soukromým sektorem,
  • jednání v zájmu a jménem místní samosprávy v rámci každého jednání nebo občanského nebo trestního soudního řízení, zahájeného na návrh místní samosprávy nebo proti ní,
  • příprava strategického plánu jednotlivých obecních samospráv,
  • zajištění práce místní samosprávy za účelem zlepšení kvality života svých občanů (UDITE, 2000).


 

6. Případ Spojeného království15

Ve Spojeném království nelze nalézt mezi regionálními státními úředníky skutečného jednotného činitele. Každá místní samospráva zaměstnává odborníky na účetnictví, právo, vzdělávání a sociální problematiku. V Británii nemají ani model pro kariérní postup.

Britské místní samosprávy tradičně zaměstnávají obecní úředníky, kteří mají na starost právní a administrativní záležitosti a mezi ostatními manažerskými posty v místní samosprávě se mohou těšit nejvyššímu postavení. Od šedesátých let minulého století mají místní samosprávy důležitou roli v realizaci sociální politiky centrální vlády. Praxe jmenování profesionálního vedoucího výkonného úředníka (manažera místní samosprávy) se stala normou pro pojmenování role vykonávané vedoucím placené služby (Head of Paid Service).

Reforma z roku 1972, která zredukovala rozdrobení systému místních samospráv, umožnila rozšířit jmenování manažerů místní samosprávy. I když stále zůstává mnoho místních samospráv, které zachovávají starší statut úředníka nebo obecního úředníka nebo zaměstnaly jinou nomenklaturu (např. generálního ředitele), většina zavedla pro pojmenování této funkce pojem vedoucí exekutivy (dále také jen „manažer místní samosprávy“).

Na začátku sedmdesátých let minulého století signalizovala tato změna terminologie další významnou změnu v teorii manažerského vedení místních samospráv. I když v praxi to trvalo trochu déle, termín manažer místní samosprávy má vyjadřovat základní náplň tohoto zaměstnání, tedy výkonné rozhodování a odpovědnost držitele této funkce za rozhodnutí v rámci celé organizace.

Současná role manažera místní samosprávy se v mnoha ohledech liší od role dřívějšího obecního úředníka. Statutární povinnosti úředníka zahrnovaly správu záznamů a hrubých zápisů z různých výborů. I když se funkce úředníka týkala veškeré politiky a managementu, jen málokteří z nich měli pravomoci jako ředitelé nebo manažeři místní samosprávy. Protože všichni úředníci a obecní úředníci byli vesměs právníci, jejich postavení bylo tradičně zaměřeno na uzavírání smluv, obhajobu rozhodnutí samosprávy a interpretace parlamentní legislativy, jež by byly v současné době považovány jen za omezené pravomoci.

Sir John Bonton, první prezident SOLACE, tvrdí: „Manažer místní správy musí převzít odpovědnost za všechny záležitosti a činnost úřadu. Jeho korporační postavení musí vycházet z předsvědčení, že obecní samospráva je či může být více než jen pouhý souhrn jednotlivých částí.“

Až do poslední reformy, zavedené zákonem o místních samosprávách v roce 2000, byli manažeři místní samosprávy přijímáni komisí tvořenou různými představiteli politických stran, kteří byli zastoupeni v zastupitelstvu obce. Politický vůdce byl vybírán ze zvolených členů zastupitelstva a tuto funkci vykonával na částečný úvazek.

Schválení zákona o místních samosprávách z roku 2000 vedlo k výrazným změnám v institucionálním uspořádání místních samospráv v Anglii a Walesu. Zejména definuje odlišné „exekutivní modely“, které podporují vytvoření výkonného politického vedení na radnicích. Mezi tyto modely patří exekutivní větev, která se skládá ze starosty a zastupitelstva nebo výkonného lídra a zastupitelstva či starosty a manažera místní samosprávy. Díky implementaci těchto modelů se postavení starosty výrazně změnilo, od prosté úcty vyjadřující funkci směrem k postavení více se podobající starostům v kontinentální Evropě. Tři roky po schválení tohoto zákona si naprostá většina obcí s více než 85 tisíci obyvateli a jedna třetina ostatních obcí vybrala model tvořený starostou a zastupitelstvem, ovšem ne v Londýně, kde byly předepsány přímé volby16.

Před přijetím tohoto zákona měli manažeři místní samosprávy ve všech obcích velmi důležité funkce:

  • anglický manažer místní samosprávy byl obecním manažerem, mezi jehož prvořadé úkoly patřilo určování obecné strategie rozvoje obce a obecní plánování,
  • manažer místní samosprávy působil jako hlavní pojítko mezi politickou a administrativní sférou, protože se zabývá administrativní koordinací a managementem; je i politickým manažerem,
  • manažer místní samosprávy hrál důležitou roli v operačním managementu, obzvláště v řízení oddělení veřejných služeb (UDITE, 2000).

V současné době mají manažeři místní samosprávy na starosti vytváření obecné strategie rozvoje místních samospráv. Společenská a strategická role manažera místní samosprávy se nadále uplatňuje v řízení zastupitelstva. Tito výkonní úředníci stále mají přední roli v koordinaci administrativy a také dohlížejí nad veřejnými a administrativními službami. Navíc slouží jako hlavní političtí poradci vládnoucích uskupení.

Pozice manažera místní samosprávy je situována do politického a organizačního kontextu, který ji obklopuje, a je tedy nezbytné porozumět tomuto kontextu, abychom mohli pochopit jejich pravou roli a povinnosti. Proto není ani možné stanovit, jaký by měl být a co by měl dělat manažer místní samosprávy v dané době a na daném místě. Na druhé straně se zde ale nachází některé společné prvky. Jedním z klíčových prvků je poskytnutí vedení.

Hlavní výzvy, které leží před manažery místní samosprávy a jejich měnícím se postavením, nezahrnují pouze změny v dohodách politického managementu, ale také zvýšený důraz na management výkonu, organizační změny a rozvoj, zvýšený význam partnerství v poskytování služeb a potřebu spolupráce v transformaci zanedbaných komunit.

Po manažerech místní samosprávy je vyžadováno vykonávat tradiční politiku, administrativní a manažerské funkce, což znamená velmi dobré osvojení analytických dovedností, tedy takových schopností, které jim umožňují získat důvěru svých podřízených. Manažeři místní samosprávy jsou lídry všech zastupitelů a mají tedy zodpovědnost za vytváření vhodných podmínek pro další práci, inovaci a vedení v rámci svých kompetencí.

Co se týče korporační a strategické role, je výzvou vytvoření jednotného a korporačního manažerského přístupu k celé organizaci. Korporační přístupy v managementu, které spojují strategie služeb se zdroji (zahrnující partnery a investory), slaďují plány s cíly úřadu a výstupy a pečlivě monitorují vykonanou práci, jsou zásadní.

Manažeři místní samosprávy jsou odpovědní za výkon svých organizací. Protože ale manažeři místní samosprávy nejmenují statutární úředníky, nemohou být v tomto procesu jen pouhými diváky.

Manažeři místní samosprávy jsou odpovědní za management a vedení všech vedoucích včetně jejich výstupů před zastupitelstvem a společností. Odpovědnost za toto vedení statutárních úředníků je nejvýznamnější rolí manažerů místní samosprávy. Aby svou roli na druhé straně vykonávali plně, musí být formálnost jejich úřadu v rámci jmenovacího procesu adresována tak, že pravomoci v zaměstnávání a řízení úředníků jsou jasně určené.

Ve statutární organizaci je nezbytné, aby vedoucí politici a manažeři pracovali společně produktivně. To znamená, že musí mít společný přístup k problémům a odlišit politickou moc od manažerského vedení.

Ve zkratce to znamená:

  • Manažeři místní samosprávy jsou odpovědní za management a vedení všech ředitelů a vedoucích.
  • Manažeři místní samosprávy jsou odpovědní za vedení, které poskytují ve všech oblastech zastupitelstva, nejen ve vedení strategických otázek.
  • Manažeři místní samosprávy se zodpovídají zastupitelstvu a veřejnosti za výkon všech služeb zastupitelstva.
  • Manažeři místní samosprávy jsou odpovědní za zajištění (často prostřednictvím vedoucího sociálního odboru) vhodných systémů řízení a monitoringu, což znamená, že jsou vedoucí exekutivy a politické vedení informováni o všech stránkách činnosti zastupitelstva.
  • Manažeři místní samosprávy jako vedoucí placených služeb jsou odpovědní za rady zastupitelům v rozdělení finančních zdrojů.


 

7. Případ Malty17

Na základě mladého věku maltského systému jej nelze přirovnat k jiným systémům nebo modelům, mimo jiné i proto, že na Maltě jsou časté nejednoznačnosti v zákonech.

Zastupitelstvo by mělo během prvního zasedání po svém slibu ze svých řad zvolit starostu a jeho zástupce. Na jedné straně by měl být starosta představitelem zastupitelstva a měl by předsedat všem jeho schůzím a dohlížet nad plněním jeho funkcí. Na druhé straně maltský starosta, který není typickou loutkou, i když je ve své funkci odměňován, nemůže vydávat příkazy na projekty, práce a jiné záležitosti bez souhlasu zastupitelstva. Taktéž nemůže dát příkazy k vydání relevantní dokumentace manažerovi místní samosprávy (výkonnému tajemníkovi).

Maltská místní zastupitelstva jsou označovaná jako „experiment“ v politické i v administrativní dimenzi. V důsledku toho musí být nahlíženo na kvalitu služeb poskytovaných maltskými místními samosprávami z tohoto pohledu, protože koncept místní samosprávy se nachází zatím v desátém roce. Zavedení místních samospráv na Maltě je všeobecně chápáno jako úspěch. Tento názor není omezen pouze na politický rozměr, ale projevuje se také v aspiracích komunit.

Obecní samosprávy se v současné době stávají místem řešení problémů občanů komunity nezávisle na skutečnosti, zda patřičná záležitost do pravomocí samosprávy náleží nebo nenáleží. Občané vyžadují od samosprávy, aby pro splnění jejich požadavků něco udělala.

Toto hodnocení musí také zohlednit skutečnost, že kromě starosty žádný z volených zastupitelů není zaměstnán ani placen obecní samosprávou. Starosta má zajištěn honorář ve vztahu k odpovědnosti své funkce a za vlastní vykonanou práci. V konečném důsledku to znamená, že administrativa služeb spadá přímo na výkonný orgán, který je řízen manažerem místní samosprávy, jenž může být veřejným úředníkem nebo může být jmenován z prostředí mimo veřejné služby, a malým počtem jeho administrativních pracovníků (minimálně jeden, maximálně šest).

Všechny služby na celé Maltě jsou poskytovány místními samosprávami pomocí 68 manažerů místní samosprávy a jejich 200 pracovníků administrativní podpory.

Kanceláře manažerů místní samosprávy jsou odpovědné za administrativní požadavky jako jsou finance, státní dodávky, výkon rozhodnutí zastupitelstva a implementace projektů pod záštitou zastupitelstva, včetně koordinace s centrální vládou a dalšími přímo nebo nepřímo zapojenými orgány. Navíc musí manažeři místní samosprávy vykonávat všechny další povinnosti, které jsou na ně delegovány starostou nebo zastupitelstvem. Manažer místní samosprávy vykonává svou funkci na plný úvazek v obcích s více než 2000 obyvateli. V ostatních případech může být manažer místní samosprávy jmenován na částečný úvazek.

V uplynulých deseti letech se rozvoj administrativní a výkonné větve na obecních úřadech, která je řízena manažery místní samosprávy, zavedl jako obor sám o sobě. Jedná se o pozitivní vývoj, který napodobuje pokrok patrný na evropském kontinentě, kde jsou regionální a místní samosprávy běžné už několik desetiletí nebo dokonce i staletí.

Na druhé straně ve srovnání s kontinentem nemá profese manažera místní samosprávy na Maltě podle ASKLM ještě pevnou oporu v zákoně.

Jak jsme již vysvětlovali, zákon o místních zastupitelstvech stanovuje, že po osobě na postu manažera místní samosprávy je požadováno osvojení vedoucí odpovědnosti za administrativní, finanční a exekutivní záležitosti. Na základě zkušeností z posledních deseti let se zvýšila odpovědnost ve třech výše uvedených oblastech a tím i potřeba vysoce zkušené osoby v oblasti managementu. Proto je nutné zavést profesi vedoucího výkonného úředníka.

Například zákon o místních zastupitelstvech zavedl určitá omezení, jelikož nepočítá s možností buď upravit nebo zajistit efektivní management místní samosprávy. Zákon předpokládá, že výkonná větev místních samospráv má čistě manažerskou funkci, což vyzdvihuje a dále zavádí i v jiných zákonech. V tomto ohledu je potřeba jasně a urgentně vyloučit a zakázat využívání manažera místní samosprávy jako osobního asistenta starosty nebo určité politické většiny či koalice.

V současné době se tak neděje. Manažer místní samosprávy je například oficiálně odpovědný za finanční záležitosti a musí realizovat rozhodnutí zastupitelstva a zároveň zajišťovat zákonnost svých rozhodnutí a hlásit je ministrovi a generálnímu auditorovi, tedy musí informovat své zaměstnavatele. Z tohoto důvodu můžeme říci, že manažer místní samosprávy je podobně jako v ostatních zemích střední a jižní Evropy ve dvojí pozici.

Manažeři místní samosprávy jsou zaměstnáni na základě tříleté smlouvy. Patřičná místní samospráva není vázána prodloužením smlouvy a většina činností manažerů místní samosprávy nemá oporu ve státní správě. V tomto kontextu jsou jejich zaměstnanecké podmínky zranitelné v rámci systému, kde jsou alternativní profesní příležitosti v sektoru místní samosprávy velmi omezené. Proto by bylo rozumné zamyslet se kvůli zachování konstantnosti, zda úkol zajišťovat přijímání kvalifikovaných osob na pozice manažerů místní samosprávy je nejlepší realizovat pomocí současné rovnováhy mezi více či méně úplnou svobodou samospráv, neobnovovat poměrně krátkodobé pracovní smlouvy a vytvořit pozice manažerů místní samosprávy dostatečně lákavé.

V současné době je smlouva na dobu určitou jediným způsobem, jak mohou starostové manažerům místní samosprávy pohrozit. Starostové na Maltě například odmítli přijmout systém, ve kterém je automaticky obnovena smlouva těm manažerům místní samosprávy, kteří vykonávali svou funkci s „čistým štítem“. Dokonce odmítli soud, který by posuzoval případy neférového propuštění, a samozřejmě nesouhlasí se smlouvami na dobu neurčitou.

8. Závěr

Manažeři místní samosprávy, jež jsme analyzovali, mají určité znaky, které se dají porovnávat, ale na druhou stranu se odlišují od manažerů jiných veřejných úřadů. Ve skutečnosti mají manažeři místní samosprávy tendenci přímo spolupracovat se zvolenými činiteli – zvláště se starostou – bez úvahy nad dalšími možnými manažerskými pozicemi rekrutovanými výhradně podle politických kritérií. Jsou veřejnými manažerskými profesionály, kteří zastávají nejvyšší byrokratické pozice v rámci obce. V konečném důsledku je možné tvrdit, že spojení mezi politickou, administrativní a profesionální sférou je výraznější v místních samosprávách než na jiných vládních úrovních. Manažeři místní samosprávy navíc sledují a dohlížejí minimálně nad jednou částí obecní administrativní organizace – a v některých zemích na všechny. Když nakonec vezmeme v potaz, že místní samosprávy jsou bližší občanům, tak v některých zemích mají manažeři místní samosprávy tendenci blíže spolupracovat s veřejností, tedy se svými příslušnými místními komunitami (Mouritzen a Svara, 2002: 9-10).

Pravomoc, která vyplývá z těchto běžných úkonů, vymezuje manažerům místní samosprávy od samého počátku velmi silnou pozici vedení. Analýza pozic a výkonů manažerů místní samosprávy ukazuje značné rozdíly mezi zkoumanými zeměmi a modely. V místních samosprávách existuje vysoký stupeň propojení mezi politickou sférou a sférou veřejného řízení. Čili formálně řečeno pozice a výkony manažerů místní samosprávy závisí z velké části na pozici a výkonných kompetencích v rukách politiků, a tím na podobách místních samospráv.

Obecně řečeno v zemích, kde místní samospráva následuje model dominantního starosty nebo model kolektivního vedení, politické vedení převládá nad profesionálním vedením a manažeři místní samosprávy – ztělesnění v postavě obecního úředníka – nejsou pověřováni manažerskými výkony nebo povinnostmi, spíše většina těchto výkonů a povinností je vykonávána politiky. Vymezení oblastí profesionalizovaného managementu je v pravomoci těchto politických činitelů – s výjimkou Itálie, kde je manažerská „dimenze“ výkonů manažera místní samosprávy jasně vymezena zákonem. Přibližně stejně to také funguje v Belgii, v Nizozemsku a v Maďarsku.

Navzdory tomu obecní fragmentace v některých zemích kombinovaná s rostoucí spletitostí obecního managementu vede k tomu, že tito činitelé pravidelně vykonávají exekutivní funkce na mnoha radnicích, ačkoli to může být podle zákona. Manažeři místní samosprávy se tak posouvají z pozice neutrálních a nezávislých odborníků s určitými výkony, vztahujícími se ke sledování a zákonnému poradenství, k provádění výkonů politického managementu v souladu se vztahem, který si vymezí se zvolenými zástupci.

Z hlediska zajištění zákonnosti je jedna z nejdůležitějších povinností manažerů místní správy v těchto zemích monitorovat a dohlížet na činnosti vlády, na kterých se podílejí ať už na vyšší nebo nižší formální úrovni a díky tomu vykonávají množství manažerských úkonů. Bylo by užitečné zákonně uznat tuto situaci, přizpůsobit vykonavatele služeb občanům realitě a jejich odborným činnostem a ustanovit obecní manažerské pozice přehodnocením kontrolního systému.

Úloha manažerů místní samosprávy v otázkách odpovědnosti a spolurozhodování má tendenci být důležitější v severských zemích, které následují model výborového vedení, stejně jako Lotyšsko, Malta a Spojené království. Nutnost odborného úřednického vedení v místní samosprávě se zdá být podstatnou součástí úřednické kultury v těchto zemích.

Manažeři místní samosprávy se ocitají ve dvojím postavení:

  • Jsou jmenováni a odvoláváni obecním zastupitelstvem, zatímco ostatní personál je jmenován výkonným výborem nebo starostou.
  • Jejich pravomoc vysoce závisí na úrovni jejich vztahu s obecním politickým lídrem nebo starostou, který má tendenci být jediným voleným úředníkem na plný úvazek a dále to závisí na výkonech jim postoupené orgánem s výkonnými kompetencemi. V rámci určitých limitů je pověření povoleno zákonem o místní samosprávě, který ale neupravuje pozici a funkce těchto činitelů (kromě Lotyšska).

Nakonec mají manažeři místní samosprávy velmi důležitou pozici ve Finsku a Irsku. Vykonávají všechny důležité funkce. Zejména jsou to ty, které se vztahují k realizaci rozhodnutí zastupitelstva, ačkoli ve Finsku je manažeři místní samosprávy vykonávají pod vedením, dohledem a sledováním výkonného výboru. Zastupitelstvo může manažery místní samosprávy kritizovat, ale v Irsku konečné rozhodnutí o nástupu nebo propuštění manažera místní samosprávy není v rukou místní samosprávy.

Na druhé straně může být obecně řečeno a odvozeno z výše uvedeného vysvětlení, že v zemích severní Evropy, což jsou ty, které následují model výborového vedení a ty, které mají technokratické vedení, je stupeň autonomie při rozhodování záležitostí přijímání nových zaměstnanců, druh smluvního vztahu, kterým disponují, a jejich plat mnohem vyšší než v mnoha dalších zemích a modelech, kde jsou tyto záležitosti převážně řešeny zákonem a diskusí v obecních zastupitelstvech (Plees and De Leemans, 2002: 28). Irsko, jak jsme viděli, tvoří z tohoto pravidla výjimku.

Navzdory skutečnosti, že různé evropské země mají odlišnou historickou tradici, v posledních dvou desetiletích provedly tyto země důležité reformy institucionálního uspořádání místních samospráv. Ve Španělsku, Nizozemsku, Itálii, Portugalsku, německých spolkových zemích, šesti rakouských spolkových zemích a v některých anglických místních samosprávách došlo k posunu směrem k výraznějšímu rozdělení pravomocí mezi výkonnou větví a obecním zastupitelstvem. Navíc bylo posíleno politické a výkonné řízení starosty a byla mu přidělena větší demokratická legitimnost prostřednictvím zavedení přímé volby. Výjimkou jsou pouze Nizozemsko, kde je plánováno zavedení přímé volby v roce 2006, a Španělsko18.

Dokonce i v zemích, ve kterých nenastala žádná změna v institucionálním uspořádání místních samospráv, roste postavení starosty a také jeho vliv na politický systém. (Le Galés, 2002: 242). Trendem je větší profesionalizace místních politiků s vládnoucí odpovědností, a jak poukazují jiní autoři, dny amatérských politiků směřují ke svému konci (Caulfield and Larsen, 2002: 17; Le Galés, 2002: 239). Tyto procesy jsou výsledkem reformního smýšlení, které není vždy shodné, ale i přesto postupně přináší významné změny ve vzájemných vztazích mezi zvolenými zastupiteli a manažery místní samosprávy a v uspořádání profesních podmínek a funkcích později zmiňovaných, jež si zaslouží hlubší průzkum.

Text: prof. Jaume Magre, prof. Xavier Bertrana
Překlad: Jaroslava Bíróczi
 

Poznámky:

14 Autoři by rádi poděkovali za informaci poslanou Johnem Quinlivanem, irským zástupcem UDITE, za zkoumání případu Irska.

15 Autoři by rádi poděkovali za informaci poslanou Williamem Saundersem, britským zástupcem UDITE, za zkoumání případu Spojeného království.

16 Mělo by být zmíněno, že pomocí právního rámce zavedeného v roce 2000 pravomoc vlastní organizace britských místních samospráv zůstává poměrně vysoká. V modelu lídra a zastupitelstva jsou „výkonné funkce“ realizovány za účelem realizace „exekutivních dohod“, jež jsou podobné španělským organizačním omezením, kde jsou schvalovány zastupitelstvy každé obce, s výkonnou větví jako kolegiálním orgánem, s jakýmkoliv členem včetně vůdce, s jakýmkoliv výborem vytvořeným exekutivou nebo se zaměstnanci obecního úřadu. Pouze funkce, které nejsou vymezeny v exekutivních dohodách, jsou přenášeny přímo na lídra. A navíc mají mnoho příležitostí k delegování.

17 Autoři by rádi poděkovali za informaci poslanou Adrianem Mifsudem, maltským zástupcem UDITE, za zkoumání případu Malty.

18 Na druhé straně se teprve uvidí, zda reformy probíhající ve Flandrech (Belgie) budou v rozporu se všeobecným pravidlem na základě skutečnosti, že možnost přímé volby starosty bez posilnění exekutivních pravomocí na této pozici je v současnosti nezávazně zkoumána.

vytisknout  e-mailem