Státní služba  

Přejdi na

Státní služba  


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Abychom mohli plánovat budoucnost, musíme porozumět minulosti

 

Kdo o tomhle tvrzení ví víc, než archiváři nebo historici? S jedním z nich, Davidem A. Leitchem, generálním tajemníkem Mezinárodní archivní rady, jsme si o tom povídali při příležitosti jeho návštěvy Prahy a České republiky.
 
David A. Leitch, generální tajemník Mezinárodní archivní rady. Foto: Michaela Luňáčková.David A. Leitch, generální tajemník Mezinárodní archivní rady. Foto: Michaela Luňáčková.
Podle webových stránek Mezinárodní archivní rady má tato organizace stovky členů.
Všechny národní archivy v Evropě jsou našimi členy. A nejen národní, ale i mnoho specializovaných archivů, jako jsou církevní, politické nebo místní archivy. To, že naše organizace sídlí v Paříži, je dobré nejen z důvodu francouzské finanční podpory, ale také proto, že Paříž je sídlem UNESCO, kde byla v červnu 1948 Mezinárodní archivní Rada založena. Náš tým je velmi malý. Máme jen čtyři stálé pracovníky sekretariátu, ale spolupracujeme s mnoha dobrovolníky a odborníky ze zahraničí.
 
Jaká je dnes, ve 21. století, v době internetu a elektronických komunikací, role archivů? Proč jsou tak důležité?
Archivy nebyly nikdy více důležité a podstatné než dnes. Mnoho záznamů je na elektronických nosičích, nicméně i ty z různých důvodů potřebujete uchovávat po delší dobu. Někdy pro čistě administrativní účely, aby například nedošlo k zapomenutí důležitých rozhodnutí, která byla učiněna. Archiváři vědí, že již na úplném počátku procesu, kdy se ministerstva a jiné autority či instituce rozhodují, jak vytvářet záznamy dokumentů, které musí být dobře uchovány a pečlivě popsány, je důležité, aby pracovali s materiály či záznamy od začátku. Další výzvou je uchování materiálů v podmínkách, které jsou bezpečné, ve správném prostředí, například ne příliš vlhkém, chráněné před požárem a dalšími vlivy, jež by mohly mít za následek jejich poškození nebo zničení. Důležitá je i správná archivace právě elektronických nosičů. Ty totiž podléhají zkáze mnohem rychleji, než je tomu v případě dokumentů z papíru.
 
Jaký je význam historických archivních fondů pro dnešek?
Technologie internetu, kterou jste zmínila, dává možnost šířit informace pro široký okruh lidí a dát je k dispozici dostupným způsobem, včetně toho, že vidíte historické dokumenty na obrazovce počítače. Včera jsem byl ve vašem archivu v Třeboni (David Leitch navštívil Státní oblastní archiv v Třeboni), kde mne velmi zaujal program digitalizace archiválií, který umožňuje, že nemusíte přímo osobně archiv navštívit, a přesto najdete informace, které hledáte. V mnoha případech si můžete prohlédnout kopii listiny přímo na webové stránce – přes internet. To je pro archivy obrovský krok vpřed. Internet umožnil mnoha lidem dostat se k informacím o archiváliích. Před dvaceti až třiceti lety mělo tyto informace jen málo z nich. To se velmi změnilo, archivy jsou daleko důležitější, než kdy předtím. Lidé už nemusí být přímo v archivu přítomni, ale mohou se na archiválie podívat z kanceláře nebo domova. Důležité je, abychom originály historických archivních fondů uchovali v co nejlepším stavu.
 
Mohl byste popsat důležitost historických dokumentů pro naši přítomnost?
Vezměte třeba středověké listiny. Jejich prostřednictvím poznáváme cesty, jak se rozvíjela naše současná civilizace. Říkají nám, jak se společnost i jednotlivé národy a státy vyvíjely, kde jsou naše kořeny. Je velmi důležité vědět, že jsme právě „nepřišli“ do jedenadvacátého století, ale že předtím naše společnost zaznamenávala velmi dlouhý vývoj. Proto, abychom mohli plánovat budoucnost, musíme porozumět minulosti. Není to žádný luxus, nebo jen něco, co je zábavné, rozumět historickým kořenům je zásadní věc. Na zkoumání historických dokumentů musíte přirozeně mít experty, kteří jsou schopni jim rozumět a správně je vykládat. Už jen skutečnost, že jsou napsány různými jazyky a druhy písma, znamená, že zdaleka ne všichni lidé jim mohou rozumět. Expertní znalosti archivářů a historiků jsou v takových případech nepostradatelné.
 
Jak je Mezinárodní archivní rada financována?
Téměř celý náš rozpočet je tvořen příspěvky našich členů.

Výše příspěvku se stanoví například podle velikosti státu?
Je to kombinace dvou kritérií: počtu obyvatel v jednotlivé zemi a hrubého domácího produktu na hlavu. Některé odborné asociace přispívají podle množství svých členů. Jiné instituce platí průměrný příspěvek ve výši dvou set eur a máme také členy (jednotlivce), kteří nemusí platit nic, v závislosti na podmínkách, ve kterých se nachází. Naše příjmy jsou také zčásti tvořeny granty, ale základní jsou členské příspěvky.

Můžete zhodnotit spolupráci s Českou republikou, respektive s odborníky v archivech?
Jeden z důvodů, proč jsem tady, je posílení spolupráce s Českou republikou. Domnívám se, že Česká republika by se například mohla stát hostitelskou zemí některé další konference Mezinárodní archivní rady.
 
Jaké jsou vaše dojmy z návštěv archivu v Třeboni a archivu Pražského hradu?
V Třeboni na mě velmi zapůsobilo, že se jedná o jeden z archivů, který je na jednom místě (v Zámku v Třeboni) od roku 1602. Také pokud se týká obsahu, historických archiválií, je velmi kvalitní. Líbí se mi, že vaše archivy jsou financovány ze státních prostředků.
 

David A. Leitch (*31. 1. 1959 ve Skotsku), kde před třiceti lety začal pracovat v městském archivu rodného Glasgowa, později působil sedmnáct let v Národním archivu v Londýně. Od července 2006 je v sekretariátu Mezinárodní archivní rady (International Council on Archives), která má sídlo v Paříži. Posledních šest let je jejím generálním tajemníkem a tedy nejvýše postaveným archivářem v Evropě. Rada od svého založení v roce 1948 nepřetržitě sídlí v centru Paříže, v budově francouzského Národního archivu. Pracovními jazyky jsou angličtina a francouzština. Úzce spolupracuje s UNESCO (Organizací OSN pro výchovu, vědu a kulturu).

 

 
V úterý 6. května 2014 se náměstkyně ministra vnitra pro veřejnou správu a legislativu Adriana Krnáčová sešla s generálním tajemníkem Mezinárodní archivní rady Davidem A. Leitchem, paní Odile Welfelé, vedoucí úseku mezinárodní spolupráce Ředitelství francouzských archivů, ředitelem odboru archivní správy a spisové služby MVČR Jiřím Úlovcem a dalšími českými odborníky. Zdůraznila, že „posláním archivů a jejich správců je pečovat o jeden z pilířů národní identity, o historii.“ Ujistila také o podpoře resortu archivářům a jejich péči o naše kulturní dědictví, když řekla: „Chceme rozhodně podporovat zachování péče o archiválie minimálně na současné úrovni a zároveň přicházet s podporou pro nové projekty a inovace zejména v oblasti digitalizace archivních fondů.“
Náměstkyně ministra vnitra Adriana Krnáčová (na snímku vpravo) v rozhovoru s Odile Welfelé. Foto: Michaela Luňáčková.Náměstkyně ministra vnitra Adriana Krnáčová (na snímku vpravo) v rozhovoru s Odile Welfelé. Foto: Michaela Luňáčková.
David A. Leitch se kromě výstavby archivních budov a v nich používaných technologií zajímal i o činnost pracovní skupiny Evropské komise pro ochranu archiválií v případě živelních katastrof, kde má Česká republika své zastoupení. Hlavním účelem návštěvy paní Welfelé byla příprava dvou výstav. První z nich se uskuteční ve spolupráci s Centre des Archives du Monde de Travail v listopadu letošního roku v Roubaix (archivní centrum ve Francii zaměřené na podnikové archivnictví), a bude věnována archivním dokumentům bývalého podnikového archivu ŠKODA Plzeň. Další by měla prezentovat unikátní soubor fotografií francouzských fotografů druhé poloviny 19. století, které jsou uloženy v rodinném archivu rodu Buquoy ve Státním oblastním archivu v Třeboni a bude se konat ve Francouzském institutu v Praze a posléze i v Paříži.
 
Součástí setkání byla i prohlídka nejvzácnějších listin z Archivu České koruny. Hosté mimo jiné viděli nejstarší dochovanou listinu z roku 1158, vydanou pro českého knížete Vladislava, a Zlatou bulu sicilskou z roku 1212, která zaručila Přemyslu Otakarovi I. dědičný královský titul. Prohlédli si také listinu krále Karla IV. z roku 1355, jíž potvrzuje spolupráci s francouzským králem Janem, slavnou mírovou dohodu mezi českým králem Jiřím z Poděbrad a francouzským králem Ludvíkem XI. z 18. 7. 1464 nebo Washingtonskou deklaraci předanou 18. října 1918 T. G. Masarykem americké vládě.

vytisknout  e-mailem