Státní služba  

Přejdi na

Státní služba  


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Ztratila se Zlatá stezka?

VolaryVolary
Historie Volar je úzce spjata s obchodní stezkou, která spojovala Čechy s Podunajím. Nejprve se nazývala „pasovská“, poté „prachatická“ či „solná“ a od šestnáctého století se ustálilo označení „zlatá“. Nejen o minulosti města jsme si povídali se starostkou Martinou Pospíšilovou.
 
 
Uprostřed luk, plání a lesů mezi tisícimetrovými šumavskými vrcholy leží město na hranici kulturních vlivů i obchodních cest. Patří k důležitým komunikačním uzlům, neboť je křižovatkou silnic vedoucích k Prachaticím, Strážnému, Lipnu a pokračujících až do Německa. Volary jsou také významným centrem turistického ruchu. Značný přínos jim přinesla schengenská spolupráce, která zrušila hraniční kontroly a umožnila tak volný pohyb osob i zboží. Jsou rovněž součástí mikroregionu Horní Vltava – Boubínsko, kam patří i Kubova Huť, Kvilda, Lenora, Strážný nebo Vimperk.
 
Město bylo založeno ve třináctém století v rámci kolonizace Šumavy. Obyvatelé tehdy vzniklých sídel byli převážně Němci z Bavorska. Po husitských válkách se zde usadilo i několik českých rodin. V šestnáctém století tady dobytkáři ze Štýrska a Tyrol zavedli intenzivní metody chovu skotu po alpském vzoru. Nářečně se jim říkalo Wallingři, zřejmě podle německého názvu Volar (Wallern im Böhmerwald). Byli výtečnými chovateli dobytka, vyhlášenými pytláky a dokonale ovládali vše, co se týkalo dřeva a jeho zpracování. Jejich zvyky, odívání i roubené a poloroubené usedlosti se od ostatních obyvatel Šumavy výrazně odlišovaly. Kvůli četným požárům se do současnosti těchto unikátních staveb dochovalo jen několik.
 
Zvon lákal karavany
Zvonění z kostelní věže o desáté hodině večerní připomíná tradici takzvaného soumarského zvonu, jehož zvuk naváděl zbloudilé obchodní karavany k městu. Většinou přepravovaly sůl, pocházející z ložisek ve Východních Alpách, vozily drahé látky, jižní plody, víno a koření. S nimi přicházely i nové myšlenky a pracovní postupy. Zpět pak putoval chmel, vlna, kůže, pivo, máslo a také prachatická pálenka. Zlatá stezka byla hlavním zdrojem příjmů Volar až do začátku osmnáctého století. Tyto historické skutečnosti jsou ve městě stále připomínány. Koncem června se zde ve spolupráci s Prachaticemi konal dvacátý ročník Slavností solné Zlaté stezky, ke kterému zároveň připadlo tisícileté výročí. O zapojení občanů do života města se vedení místní radnice snaží i udržováním mnoha dalších tradic, sportovními i vzdělávacími aktivitami. Na historické tradice navazují i Volarské slavnosti dřeva, které se konají každoročně předposlední víkend v srpnu. Jejich samozřejmou součástí je řemeslnický jarmark nebo mezinárodní soutěž tří partnerských měst v netradičních dřevařských disciplínách. Soutěží se o volarský dřevák, probíhá dobročinná dražba, konají se výstavy, hudební vystoupení a vše končí noční tancovačkou pod širým nebem. Mezi kulturní aktivity patří i víkendové jízdy vlakem s parní lokomotivou na trati Nové Údolí – Černá v Pošumaví, včetně ukázkového plavení dřeva po Schwarzenberském kanále. Mimochodem, v době slávy železnic bylo možné dojet vlakem z Volar přes Waldkirchen až do Pasova. Po vzniku železné opony trať na bavorském území zanikla a dnes ji nahradila rušná cyklostezka.
 
Proměna obyvatel odnesla kus historie
RoubenkyRoubenky
Městem se Volary staly rozhodnutím císaře Františka Josefa I. dne 30. dubna 1871. Převažovalo zde vždy německé obyvatelstvo, například sčítání lidu v roce 1930 uvádí 3633 obyvatel německé a 195 československé národnosti, obývajících 514 domů. Složení obyvatel ovlivnilo i poválečnou historii Volar, ještě předtím se však město stalo svědkem tragické události. Běžely poslední dny druhé světové války, zdejší území bylo osvobozeno americkou armádou, a přesto tu ještě na následky útrap zemřelo několik desítek židovských žen z pochodu smrti. Ten je sem za nelidských podmínek přivedl až ze šest set kilometrů vzdáleného koncentračního tábora Helmbrechts. Jeho obětem byl na místním hřbitově postaven památník. „Díky paní Krejsové a její knize Přes Volary přešla smrt – pochod smrti očima pamětníků, se k události každoročně vracíme přednáškami a pietní vzpomínkou,“ dodává starostka města Martina Pospíšilová. Další osud města po druhé světové válce ovlivnil odsun německého obyvatelstva a následné osidlování tohoto území lidmi, kteří si vztah k městu a regionu museli teprve utvářet. Vliv na skladbu obyvatel měl i komunistický režim a s ním spojené působení Pohraniční stráže SNB.
 
Podle posledního sčítání lidu (2001) žije dnes ve Volarech 4 068 obyvatel. Českou většinu doplňuje slovenská, německá, vietnamská a romská menšina. Najdeme zde i volyňské Čechy. Podle starostky má zastoupení několika menšin ve městě své klady i zápory. „Například jedna Němka, která zde žila před válkou, nám nedávno pomáhala sepsat povídání o městě,“ připomíná starostka. To je mimo jiné věnováno i historii místního pivovaru, který byl do roku 1900 největší budovou ve městě. Vaření piva zde, zejména jako důsledek odsunu původních obyvatel, zaniklo počátkem šedesátých let dvacátého století.
 
Zmínili jsme se již o příchodu nových obyvatel, z nichž někteří se s místem dosud zcela nezžili. Například právě zdejší romská menšina. „Starosti mi přidělaly rodiny, které se rozhodly odjet do Kanady a nepodaly výpověď z nájemního bytu. Mnohdy se setkáváme s nevolí pracovat, ale pokud má někdo chuť, snažíme se mu pomoci. Problémy s vytvořenými pracovními pozicemi, které se na základě dohody s pracovním úřadem snažíme obsadit, vznikají stále. Naštěstí se i dnes v době krize všechny zdejší firmy drží a sehnat práci není tak složité jako na jiných místech republiky.“
 
Inspiraci k řešení problémů se volarští snaží hledat u partnerských měst v zahraničí. Mezi ně patří německé obce Waldkirchen, Greinet a Perlesreut i rakouští jmenovci Volar – Wallern an der Trattnach a Wallern im Burgenland. Na otázku, proč spolupracují právě se zmíněnými městy, odpovídá starostka Martina Pospíšilová: „Mnozí z původních volarských obyvatel byli do těchto sídel odsunuti. A tak nás nespojují pouze totožné názvy, ale i konkrétní lidé.“ Propojení s Evropou nese kromě předávání informací a rad i další důležitou výhodu. Jsou jimi prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie. Těchto peněz využívají jak město, tak i mikroregion Horní Vltava – Boubínsko.
 
Pomohly dotační programy?
Starostka Martina PospíšilováStarostka Martina Pospíšilová
S blížícími se komunálními volbami se ve Volarech pouštějí do bilancování. „Za největší úspěch svého volebního období považuji to, že se nám pomocí dotačních titulů daří snižovat investiční dluh,“ říká Martina Pospíšilová.
 
V poslední době se povedlo získat peníze na opravu komunikací, veřejného osvětlení, vybudování tenisových kurtů a dětského hřiště. Nová sportoviště získala i základní škola. Školní budovy ve městě byly zatepleny. Oprava dalších komunikací město ještě čeká. „Díky strukturálním fondům Evropské unie, Regionálnímu operačnímu programu NUTS II Jihozápad a financím z ministerstev a krajů vzniklo spoustu nového. To všechno bychom z městského rozpočtu rozhodně financovat nemohli,“ zhodnotila starostka. Přestože má město na zpracování evropských projektů své úředníky, pro složité projekty raději využívají služeb agentury, která jim žádosti pomáhá připravit. Tento postup zvyšuje pravděpodobnost úspěchu.
 
Došlo i na opravy drobných sakrálních staveb, například křížové cesty z osmnáctého století. Vnitřky kaplí byly původně osazeny plastickými reliéfy s figurálními výjevy, pořízenými až v Mnichově. Při chátrání křížové cesty po roce 1945 byly poničeny jako první. Torzo jediného zbytku je uchováváno v krajanském spolku rodáků. S restaurováním křížové cesty se začalo v roce 2008.
 
„Všední“ dny města
Radnice se obyvatelům snaží přiblížit úpravou úředních hodin tak, aby byly přístupnější i pro studenty a občany odjíždějící za prací. „Otevřeno máme od pondělí do pátku a každou poslední sobotu v měsíci i o víkendu. Důležité informace, například o chystaných odstávkách vody nebo podrobnosti ke kulturním akcím či besedám, rozesíláme SMS zprávami. Občané díky nim vědí i o zasedáních zastupitelstva,“ zmínila starostka.
 
Komplikace občas vznikají i nesouladem některých zákonů, kdy dodržování jednoho znamená porušování zákona jiného. Problémy musí vedení města řešit i při správě vlastního majetku. Vrásky na čele paní starostce přidělává nejen neustále vzrůstající dopravní zatížení, ale i zákon č. 128/2000 Sb. o obcích. Jeho § 38 říká, že majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Obec je tedy povinna pečovat o zachování a rozvoj svého majetku. To však naráží na skutečnost, že třetina městských lesů leží na území Národního parku Šumava a zbytek v chráněné krajinné oblasti. Město jich vlastní celkem 3 300 hektarů a obhospodařuje je společnost s ručením omezeným, v níž má město stoprocentní majetkovou účast.
 
„Lesní hospodářský plán platný od 1. ledna 2005 jsme zpracovali v roce 2004 v zákonné lhůtě, ale Správa Národního parku Šumava k němu předložila nesouhlasné stanovisko,“ vysvětlila Martina Pospíšilová. „Po mnoha střetnutích byl plán schválen v polovině roku 2008. Díky tomu jsme neobdrželi dotaci z krajského úřadu na tvorbu lesního hospodářského plánu v roce, od kdy měl platit, ale až po třech letech. Navíc byla dotace v té době snížena o osmdesát korun na hektar, což při výměře lesů města činí zhruba čtvrt miliónu korun za rok. Při ročním příjmovém rozpočtu obce ve výši čtyřiceti miliónů se jedná o částku jistě nezanedbatelnou. Také ztráty z omezeného hospodaření nejsou malé a pohybují se v řádech milionů korun. Národní park Šumava dostává rovněž finanční odškodné za přírodní katastrofy. Nám však za újmy nikdo nezaplatí.“
 
Na území patřícím městu se nachází bezzásahová část prvních zón Národního parku Šumava a Národní přírodní rezervace Velká Niva. I zde na základě povolení Ministerstva životního prostředí probíhají opatření proti nenechavému lýkožroutu smrkovému. „Dřevo musíme nechat ležet, pouze ho odkorňujeme. Naše lesy jsou však ohrožovány rozšířením bezzásahového managementu do II. zón na území Národního parku, a to na našich hranicích. Lapače nainstalované parkem přímo sousedí s našimi, zatím zdravými, stromy. Pro kůrovce ale žádný zákaz vstupu neplatí,“ dodává starostka.
 
Svou tajuplností Šumava odedávna přitahuje návštěvníky. Život v  drsných podmínkách ovšem klade na její obyvatele značné nároky, v posledních desetiletích ještě paradoxně vystupňované požadavky soudobé ochrany přírody i obtížně splnitelnými nároky některých ekologických iniciativ. Je třeba sladit ideál nedotčené přírody s každodenní existencí obcí, s drobným podnikáním i turistickým ruchem. Možnosti, jak hledat způsob moderního soužití s jedním z nejvzácnějších přírodních celků v Evropě, naznačuje i příklad Volar.
 
Text Teresa Babková
Foto Radoslav Bernat

vytisknout  e-mailem