Ministerstvo vnitra České republiky  

Přejdi na

Moderní úřad


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

S dokonalým nadhledem (bez osobních emocí)

Reportáž 

 

„Možná bych tam měl vyrazit na obhlídku,“ zamyslel se Dexter.
„Pokud pojedete, buďte opatrný,“ varoval ho Kanaďan. „Připravte si hodně dobrou krycí historku. A možná by nebylo od věci vzít s sebou nějakého bodyguarda. Pochopitelně nejlepší maskování je černá pleť. Můžete sehnat někoho takového?“
„Na téhle straně velké louže ne.“
Kemp naškrábal na ubrousek jméno a číslo.
„Zkuste se na něj v Londýně obrátit. Je to můj přítel. Dělá pro SOCA...“
(Z nejčerstvějšího bestseleru Kobra - spisovatele a někdejšího „špiona“ Fredericka Forsytha)

„Když se sem člověk dostane, myslím jako pracovně zařazený policista, tak si toho váží. Protože se jedná o útvar zcela určitě výjimečný - nerad používám slova elitní. Se zadáním, které je rovněž mimořádné a jiné vedle běžné práce policie. Činnost tady má nadstandardní a jinou formu. Naši policisti se dostávají do styku s nejvýznamnějšími osobnostmi zdejší politické, společenské scény, ale i s reprezentanty států z celého světa - s vrcholnými světovými představiteli, s těmi nejvlivnějšími osobami. A musejí k tomu být samozřejmě patřičným způsobem vycvičení,“ řekne mimo jiné při „úvodní“ rozpravě s vedením policejní složky plk. Ing. František Snopek, ředitel Útvaru pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby Policie České republiky.

Osoby, objekty, „kavalerie“

Jestliže jsme před časem psali o pořádkové policii jako o nejviditelnější (a nejpočetnější části) Policie ČR, je tentokrát na místě – při pokusu přiblížit „podstatu“ ochranné služby P ČR – zmiňovat se obrazně přímo o policejní výkladní skříni.
Její význam pro společnost, pro Českou republiku navíc ze dne na den (po šokujícím úderu teroristy Breivika v mírumilovném, rozumějme bezpečném a stabilním, Norsku 22. července 2011) ještě dále vzrostl!
Základní představu o útvaru, o zadání úkolů a popisu hlavních činností několika útvarových odborů, mohou poskytnout následující oficiální podklady (použito letmo a zkráceně):
„Ochranka“ zajišťuje osobní a epizodickou ochranu a bezpečnostní dopravu trvale chráněným ústavním činitelům České republiky. Osobní a epizodickou ochranu a bezpečnostní dopravu osob, kterým je po dobu jejich pobytu na území ČR poskytována ochrana podle mezinárodních dohod. Ochranu diplomatických objektů (zastupitelských úřadů a rezidencí velvyslanců). Ochranu chráněných objektů a prostorů zvláštního významu pro vnitřní pořádek a bezpečnost, které schválila vláda (např. parlamentní Poslaneckou sněmovnu a Senát, Úřad vlády ČR, Ústavní soud, ministerstva zahraničních věcí a vnitra, částečně mezinárodní letiště Praha – Ruzyně a další „areálky“). Provádí hygienicko-toxikologickou ochranu. V souvislosti s ochranou chráněných osob organizuje opatření k zajištění bezpečnosti osob a objektů.
Působnost a postavení útvaru je v souladu se Zákonem o Policii ČR, s patřičnými články Úmluvy o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců, s Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích, s příslušným nařízením a usnesením vlády ČR, s pokyny ministra vnitra, s rozkazy a závaznými pokyny policejního prezidenta...
Během rozhovoru s plk. JUDr. Jiřím Komorousem, náměstkem ředitele ochranné služby, začne člověk tušit, že „tohle je skutečně bojový útvar, který jde z akce do akce“. Je to nesmírně strategický úřad, s neuvěřitelnou šířkou řešené, zajišťované problematiky, s úplně jinými počty lidí, než jaké řídil zkušený policejní manager v Národní protidrogové centrále. Třeba jenom úsek ochrany sídelních objektů má na šest set policistů.
Co zůstává u obou útvarů podobné, když už se určité srovnání přes postavu jednoho z „otců“ moderní protidrogovky nabízí, to je „přímo mimořádný vztah k vlajce“. Na drtivé většině pracovníků ochranné služby je vidět, jak tady rádi působí. Jak jsou na své zařazení hrdí!
Pokud náhodou není v běhu nějaké bezpečnostní opatření - a týden co týden většinou přicházejí požadavky na zabezpečení nějakých zahraničních pracovních návštěv (a nejen těch pro veřejnost „nasvícených“, viz úvodní citát!) - tak útvar neustále pracuje na výcviku.
Ověřují se schopnosti jednotlivců, odborně zdatnější předávají zkušenosti mladším kolegům, aby připravenost všech pro výkon služby měla jenom špičkovou kvalitu.

S trénovanou fyzičkou pořád ve střehu

Tak nejdřív zpomaleně a s postupem vpřed, razantně pěstí na hlavu, loktem druhé ruky na protivníkův krk a konečně kopem na břicho a níž. Kolenem je to rychlejší.
Půl tucet trénujících dvojic postupuje po „žíněnkové“ podlaze napříč komorní tělocvičnou. Jedna strana má chrániče, lapače a duté rány znějí neúnavně devastujícím akordem.
Dostat se komukoliv z těchto „cvičenců“ do cesty, je z toho trylku či děsivé čtverylky pro normálního smrtelníka během několika málo vteřinek minimálně dlouhotrvající bezvědomí.
Dobrá, stačilo, teď to samé v plné rychlosti. A ještě se párkrát vrátíme, řídí bojovníky jeden víceméně rovnocenný z nich. Pak dojde ke střídání rolí.
Jiný borec si zaujatě mlátí do boxovacího pytle, další kolegové týrají vlastní figury na posilovacích, protahovacích strojích a „mučidlech“. Radost pohledět.
Drobeček na lavici pod oknem tlačí vleže proti stropu přes dva metráky cvičebního železa. Chytit od něj někde na chodníku „služební“, tedy ostrý „žďuchanec“, nemůže být pro člověka běžné hmotnosti okamžitý, bezprostřední přesun přes ulici žádný problém...
V debatě s vedením útvaru mimo jiné zazní souhlasné konstatování, že fyzická zdatnost dospívající a dospělé populace posledních desetiletí jde sice dolů, ale na potenciálu síly top policistů, kteří pracují na osobní ochraně, kteří se činí jako řidiči ochránci, se to v žádném případě neodráží. Nemůže. Vzhledem ke zvláštnostem „všedních“ útvarových úkolů to je zcela nepřípustné.
Odpovídající povinná i dobrovolná fyzická příprava si v akci lépe poradí s možnou únavou, dobrá kondice snáší větší stresové zátěže a skvělá fyzička je samozřejmě další policistova zbraň.
Jestliže se nemusím příliš trápit stavem fyzických zásob, mám větší „klid“ na psychickou koncentraci, na taktické řešení aktuálně zjeveného „problému“. Dokážu být v nepřetržitém střehu proti možnému nebezpečí dlouhou řadu hodin...
O taktických „manévrech“ a úzce specializovaných „výukových programech“ - ať u osobních strážců, nebo u řidičů ochránců – se nelze pouštět do větších detailů. Oslabovalo by to předem jejich akceschopnost, úspěšnost.
Většina policejní práce vyžaduje značnou diskrétnost a málomluvnost do otevřeného „světa“ - u ochránců musejí policisté vedle souhrnu již naznačených vlastností vykazovat stran své práce bezmála úplnou mlčenlivost!

Není služby bez rizika

A novinář je na tomto poli v obzvláště zajímavém postavení. Rád by vykreslil – velebil, mimořádnosti představovaného „oboru“, leč ouha, jeho informace by mohly mocně nahrávat zájmům na druhé straně zákona.
Proto tragickou nedávnou událost, která dokládá základní myšlenku, že u policie neexistuje z gruntu pozice, v níž by člověk nad sebou neměl hrozbu toho nejhoršího, připomeneme shrnutím před časem zveřejněných novinových zpráv:
K pražskému Hlávkovu mostu se blíží modrá sportovní octavia. Po tramvajovém pásu ji zleva stíhá černé luxusní audi. To patří Útvaru pro ochranu ústavních činitelů a běžně převáží ministry nejdůležitějších resortů.
Civilní octavia najednou vjíždí na koleje a policejnímu autu zkříží dráhu. Jeho řidič prudce trhne volantem, ale ani to ho nezachrání před srážkou...
Po dopravní nehodě skončil v sobotu ve Vltavě policejní řidič z ochranky ústavních činitelů. V Audi A8 jel sám. Auto po srážce s jiným vozem prorazilo betonové zábradlí na mostě a po několikametrovém letu zmizelo pod hladinou. Policie tají, kterého ministra či zákonodárce auto běžně vozí. Řidič podle mluvčího policejního prezídia Jiřího Vokuše „plnil služební úkol“...
Pětatřicetiletý příslušník ochranky, otec dvou dětí, strávil pod vodou zaklíněný v autě víc než půl hodiny, než ho přivolaní potápěči vyprostili. Ještě na břehu se podařilo záchranářům muže resuscitovat. V bezvědomí byl převezen do nemocnice, kde v neděli vážným zraněním podlehl...
Od roku 1990 při výkonu služby zemřelo už 102 policistů!

Neustálé „rozvíjení“ lidských zdrojů

Ze všeho výše naznačeného si každý čtenář – zejména případný zájemce o „pracovní smlouvu“, obzvláště pak tu pro osobního ochránce - jistě dokáže udělat dosti srozumitelné závěry. Příjem nových lidí zde podléhá nesmírně náročnému výběrovému řízení. Procento lidí, kteří neprojdou přes enormně obtížné testy fyzických sil i psychických předpokladů, je opravdu vysoké.
Logicky to souvisí i s tím, že v hraničních momentech a situacích nasazuje policista z ochranky svůj život za právě chráněnou osobu!
Proto, jak zdůrazňuje náměstek Jiří Komorous, je u útvaru - vedle úseků zajišťujících přímý výkon služby - dalším navazujícím důležitým pracovištěm a současně také součástí širšího útvarového vedení personální a školský odbor.
Odborný „růst“ policistů sice velkou měrou „hlídá“ třeba oddělení speciální přípravy, ale na „rozvoji“ vlastní osobnosti a možnostech kariérního postupu se pracuje na základě osobního zaujetí. Bodyguardi mají nezbytně vysokoškolské vzdělání, jsou dobře jazykově vybavení.
„Životnost policistů je také u ochranky individuální. Ve službě jsou i veteráni, kteří po dvaceti letech nepřetržitého výkonu zůstávají v plné formě. Dosahují vynikajících výsledků a mohou v pohodě pozici osobních strážců, řidičů nebo strážců sídelního objektu dál vykonávat.
Samozřejmě se občas rovněž ukáže mladý kolega, který přes kvalitně zvládnuté veškeré kroky přípravy nedokáže potřebné služební zatížení v poklidu, „chladnokrevně“ odvádět. Nesedne mu, pracovní stres a dlouhé soustředěné vypětí „neustojí“.
A obrázky spojené s Kevinem Costnerem ve známém velkofilmu o osobním strážci?
Leccos může být „pohádkové“, na hlubší – citovou - osobní vazbu s chráněnou osobou zapomeňte. Vyloučeno! Ochránce nesmí za žádných okolností překročit hranice profesionální mezilidské vazby.
Kdyby náhodou chráněný primátor měl v úzkém okolí, o rodině ani nemluvě, krasavici kouzelnou, natož příkladně slečnu dceru sličnou, a u policisty by v tom nejmenším náznaku zahrozilo „riziko emočního uvíznutí“, okamžitě jde „z kola ven“!
Mimochodem i na podobné možné souvislosti je zaměřený prohlubovaný výcvik. Psychologická i etická příprava „mužstva“.
Útvaroví příslušníci se pohybují ve vysoce protokolárním prostředí, poskytují ochranu ve výsostně respektovaném prostředí, kde se pohybují osobnosti – domácí stejně jako zahraniční – v postavení nejvlivnějších společensko politických „hráčů“. S těmi nejpřísnějšími pravidly chování a jednání...

Ředitel útvaru plk. Ing. František Snopek, po zhruba pěti letech ve vedení (předtím mimo jiné tři roky „řediteloval“ hradní policii) je po celkem významné generační obměně v minulých dvou letech se stavem dnešního týmu spokojený.
„Docela rád bych ještě dokončil některé věci, které jsme si ve vedení společně vymysleli, a které tu máme mezi krátko, středně i dlouhodobými úkoly nadefinované. Doba je složitá, prostředky jsou omezené, tabulkové stavy víceméně obsazené, technické nástroje... (do detailů se jít nedá – viz konstatování jinde) – V poslední době obnovujeme, zavádíme zpátky pyrotechnickou skupinu. Bývala tady jako odbor, pak se osamostatnila, teď je z toho služba. Pyrotechnik je přitom doslova organickou, přirozenou součástí našeho útvaru, práce, která se tu dělá. Navíc máme kynology, kteří se tím rovněž zabývají. S bombopsy. Pracujeme na soběstačné pyrotechnice, abychom si sami mohli věci, které chystáme prohlídnout a zajistit. Nemyslím na roboty, na speciální obleky a tak dále. Když se něco závažného najde, pořád dál k tomu budou přijíždět kolegové specialisti, kteří jsou k tomu zaměřeně cvičení. Představujeme si vlastního pracovitého pyrotechnika, který dokáže odhadnout, o co jde, jak se k tomu postavit. Urychlí zabezpečovací dění... Jsme samozřejmě drahý provoz, obměna vozového parku je průběžně nutná, řada dalších technických prostředků nemůže v naší výbavě chybět. Mnohé jevy z vývoje ve světě kolem nás sem postupně dojdou – a my to nemůžeme podceňovat!“

P.S. O Útvaru pro ochranu ústavních činitelů vypovídá i příspěvek na str. 44 až 45. Oba texty začínaly vznikat počátkem léta!

Připravil Jaroslav KOPIC
 

 

vytisknout  e-mailem