Ministerstvo vnitra České republiky  

Přejdi na

Moderní úřad


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Kulturní památky

Seznam národních kulturních památek a archivních kulturních památek 

  1. Národní kulturní památky
  2. Archivní kulturní památky
  3. Nové archivní kulturní památky roku 2024

Nové archivní kulturní památky roku 2024

Ředitel odboru archivní správy a spisové služby Ministerstva vnitra rozhodl v lednu 2024 o prohlášení sedmi nových archivních kulturních památek (AKP). Institut archivních kulturních památek patří k významným nástrojům ochrany a propagace Národního archivního dědictví. Slouží jako nástroj zvýšené ochrany a propagace archiválií mimořádného významu. Jednotlivé archivy podáním žádosti o prohlášení poukazují na jedinečnost a výlučnost těchto archiválií, které se zpravidla vztahují k významným událostem nebo přelomovým jevům regionálních, národních nebo obecných dějin.
 

Rukopis Petra Albina s portrétní galerií saských Wettinů
- AKP 179, prohlášena 5. ledna 2024

Tzv. Rukopis Petra Albina je uložený v Archivu města Plzně. Obsahuje 49 malovaných portrétů saských kurfiřtů a vévodů. Vznikl v roce 1588. Portréty byly součástí galerie předků umístěné v Dlouhé chodbě spojující drážďanský zámek s budovou Nových stájí zbudovanou v letech 1586-1588. V jejích horních podlažích byla umístěna zbrojnice a část rozsáhlých sbírek. Kurfiřt Kristián I. zde vyvěsil plátna, která v letech 1588-1589 zhotovil dvorní malíř Heinrich Göding st. (1531-1606). Šlo o podobizny zobrazující kurfiřtovy předky a jejich významné činy, od bájných knížat až po Kristiána I. Pod každým obrazem byla tabule s vylíčením života a činů každého vládce.
Autorem těchto doprovodných medailonků i celé ideové koncepce byl saský historiograf Petrus Albinus (1543-1598), který od roku 1588 působil u drážďanského dvora jako Kristiánův sekretář a archivář. V rukopisu levou stranu vždy zaplňuje příslušný portrét, zmenšená podoba Gödingova obrazu. Pravou stranu zaplňuje kaligrafický text.
Rukopis je cenným pramenem pro poznání podoby drážďanské galerie Wettinů, která je od sklonku druhé světové války nezvěstná.

akp179_1-mini.jpg akp179_2-mini.jpg akp179_3-mini.jpg akp179_4-mini.jpg akp179_5-mini.jpg 

  

Pražská malířská bratrstva 1348-1782 (1790)
- AKP 180, prohlášena 5. ledna 2024

Archivní fond uložený v Archivu Národní galerie v Praze obsahuje jedinečné doklady k dějinám profesních sdružení pražských malířů. Nejstarší archiválie pochází z roku 1348. Jde o cechovní knihu pražských malířů, která je zároveň nejstarší cechovní knihou v pražském prostředí.
Od staroměstských malířů se postupně oddělili malíři malostranští a novoměstští, takže až do zrušení cechů v roce 1782 působily na území dnešní Prahy tři profesní organizace malířů, což je jev ve středoevropském prostředí ojedinělý. V těchto organizacích byla zastoupena většina osob zabývajících se malířskými obory i obory příbuznými. Archiválie těchto sdružení zakoupil po zrušení malířských cechů první český historik umění a malíř Jan Jakub Quirin Jahn (1739-1802), s jehož pozůstalostí se pak předmětné dokumenty dostaly do Společnosti vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně dnešní Národní galerie.
Fond obsahuje souvislou řadu privilegií a statut pražských cechů, pamětní a účetní cechovní knihy i rozsáhlý spisový materiál. Ve fondu tak lze nalézt osobní doklady a korespondenci vztahující se k životu řady významných malířů a architektů (např. Karel Škréta, Norbert Grund, František Xaver Palko, Kilián Ignác Dientzenhofer, Jan Jiří Bendl, Matyáš Gundelach).
Fond Pražská malířská bratrstva má nesporný význam pro dějiny výtvarného umění v celé střední Evropě.

akp180_1-mini.jpg akp180_2-mini.jpg akp180_3-mini.jpg akp180_4-mini.jpg akp180_5-mini.jpg 

  

Soubor autobiografických rukopisů Klementa Václava knížete z Metternich-Winneburgu
- AKP 181, prohlášena 4. ledna 2024

Klement Václav Nepomuk Lothar kníže z Metternich-Winneburgu (1773-1859) byl významným politikem a diplomatem ve službách habsburské monarchie. Působil jako rakouský vyslanec v Drážďanech, Berlíně a Paříži, od roku 1809 do roku 1848 byl ministrem zahraničí, od roku 1821 do roku 1848 vykonával funkci rakouského kancléře. Svou činností ovlivňoval nejen vývoj podunajské monarchie, ale i celé Evropy.
Soubor rukopisů, který je uložen v Národním archivu v Praze vznikl v posledním desetiletí kancléřova života (1849-1859), kdy po odchodu z veřejné scény připravoval rozsáhlé paměti, ve kterých chtěl rekapitulovat svou politickou kariéru a vysvětlit své politické postoje. Paměti se mu nepodařilo dokončit, dochované rukopisy jsou nicméně důležitým pramenem pro období napoleonských válek, Vídeňského kongresu a systému Svaté aliance.
Význam předmětných rukopisů s ohledem na roli, jakou jejich autor sehrál ve světových dějinách, přesahuje středoevropský a v některých případech i evropský horizont. Jde o prvořadý pramen k dějinám mezinárodních vztahů.

akp181_1-mini.jpg akp181_2-mini.jpg akp181_3-mini.jpg akp181_4-mini.jpg akp181_5-mini.jpg 

  

Složka dokumentů vztahujících se k úmrtí plk. Josefa Švece
- AKP 182, prohlášena 10. ledna 2024

Soubor dokumentů uložených ve Vojenském historickém archivu, které se vztahují k úmrtí plk. Josefa Švece. Váže se k událostem z října 1918, kdy československé legie v Rusku, které prodělaly těžké boje s bolševiky u Kazaně a Samary, začaly podléhat v důsledku vyčerpání a únavy, ale také bolševické agitace nespokojenosti. Vojáci ztráceli důvěru k velitelům a víru ve smysl dalšího boje.
V této atmosféře vojáci 4. střeleckého pluku odmítli 24. října 1918 ve stanici Aksakovo-Belebej splnit rozkaz svého velitele pplk. Žáka. Plk. Švec, který se v té době účastnil jednání Odbočky Československé národní rady v Ufě, urychleně odjel do Aksakova, aby přiměl vojáky splnit rozkaz. Zklamán jejich postojem spáchal ve tři hodiny v noci 25. října 1918 ve štábním vagonu sebevraždu.
Jeho smrt a dopis na rozloučenou otřásly československým vojskem a přinesly změnu v jeho dosavadním jednání.
Plk. Švec se v důsledku své tragické smrti stal následně jedním z ideových symbolů první Československé republiky, archetypem vlastence, čestného a hrdého muže s hlubokým smyslem pro odpovědnost, člověka schopného obětovat se pro udržení morálky a dosažení vytčených cílů. Následně byl vnímán jako osobnost, která se zasloužila o vznik samostatného státu. Vzorem vojenské cti a oddanosti myšlence československé nezávislosti zůstává dodnes.

akp182_1-mini.jpg akp182_2-mini.jpg akp182_3-mini.jpg akp182_4-mini.jpg akp182_5-mini.jpg 

  

Hlášení o exekucích v Kounicově koleji v Brně (září-listopad 1941, květen-červenec 1942)
- AKP 183, prohlášena 10. ledna 2024

Archiválie uložené ve Vojenském historickém archivu z archivního fondu "SS-Wachbataillon Böhmen und Mähren" jsou významným pramenem k událostem prvního a druhého stanného práva v období protektorátu Čechy a Morava.
Jde o svědectví z pohledu vykonavatele perzekučních nařízení ze září až listopadu 1941 a května až počátku července 1942 o provedených popravách v Kounicově koleji v Brně.
Kromě jmen a příjmení odsouzených osob obsahují též hlášení o provedených bezpečnostních opatřeních na území Brna bezprostředně po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

akp183_1-mini.jpg akp183_2-mini.jpg akp183_3-mini.jpg akp183_4-mini.jpg akp183_5-mini.jpg 

  

Doklady o holokaustu prováděném speciálními jednotkami SS na Ukrajině a v Bělorusku v roce 1941
- AKP 184, prohlášena 10. ledna 2024

Válečný deník štábu velení "Říšského vůdce SS" č. 1 z období od 16. června do 31. prosince 1941 je jedním z nejcennějších pramenů z fondu "Kommandostab Reichssführer-SS", který patří k tzv. trofejním fondům Vojenského historického archivu, jež se do archivu dostaly v roce 1945. Válečný deník je dokladem činnosti štábu a speciálních jednotek SS, které byly v průběhu roku 1941 nasazovány do akcí proti Židům a partyzánům na území Ukrajiny a Běloruska.
V tzv. týdenních a měsíčních hlášeních jsou uváděny počty popraveného židovského i nežidovského obyvatelstva v rámci tzv. vyčišťovacích akcí na Němci okupovaných územích Sovětského svazu. Tato dokumentace byla do roku 1990 prakticky neznámá.
Koncem šedesátých let 20. století se část fotokopií dostala do Rakouska, kde byla, vzhledem k ohromujícímu rozsahu dokladů o nacistickém teroru, prohlášena za podvrh "Státní bezpečnosti". Uvedené archiválie se tak dočkaly plného docenění až v devadesátých letech 20. století, kdy se staly předmětem intenzivního studia badatelů z celého světa. Předmětná archiválie je jedinečným pramenem tragické kapitoly dějin druhé světové války.

akp184_1-mini.jpg akp184_2-mini.jpg akp184_3-mini.jpg akp184_4-mini.jpg akp184_5-mini.jpg 

  

Hlášení generálmajora Ing. Stanislava Procházky, velitele Západního vojenského okruhu, o postupu invazních vojsk ve dnech 20. - 21. 8. 1968
- AKP 185, prohlášena 10. ledna 2024

Archiválie uložená ve Vojenském historickém archivu se vztahuje k začátku okupace ČSSR vojsky států Varšavské smlouvy. Jde o zprávu odeslanou prostředky utajovaného spojení (tzv. šifrovka), čj. 008207/3 z 21. srpna 1968 - hlášení generálmajora Ing. Stanislava Procházky pro náčelníka generálního štábu generálporučíka Karla Rusova o situaci na velitelství Západního vojenského okruhu 20. až 21. srpna 1968.
Dokument tvoří dva listy velikosti A4. První zachycuje hlášení o vpádu okupačních sil ve 22.50 hodin 20. srpna 1968, které pocházelo od 20. motostřelecké divize Karlovy Vary. Šlo o vpád z tehdejší Německé demokratické republiky v oblasti Vejprt. Záznam končí 21. srpna 1968 ve 3.40 hodin převzetím zprávy od náčelníka Generálního štábu připravit vyslání předsunutých odřadů od pohraničních svazků do záložních prostorů.
Druhý list popisuje situaci v Západním vojenském okruhu Příbram 21. srpna od 3.55 do 9.15 hodin, kdy bylo nařízeno velitelům svazků a krajským vojenským správám hlásit do 13.30 morálně politický stav vojsk.
Jde o významný dokument ukazující situaci v československé armádě na samém počátku okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy trvající až do roku 1991.

akp185_1-mini.jpg akp185_2-mini.jpg akp185_3-mini.jpg akp185_4-mini.jpg 

  


26. ledna 2024

vytisknout  e-mailem