Knihovna řízená uživateli?
Jak se pracuje s informacemi v rámci přední univerzity v zemi, na fakultě, jejíž absolventi přicházejí také do organizací veřejné správy? Zkušenosti představuje Jaroslav Nekuda, vedoucí Střediska vědeckých informací při Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
Jaký význam má Středisko v rámci univerzity? Jak spolupracujete s jednotlivými fakultami?
Masarykova univerzita nemá jednu jedinou „centrální“ knihovnu a knihovní služby jsou akademické obci i veřejnosti poskytovány sítí fakultních knihoven. Ta je centrálně koordinovaná a rozvíjená, velmi prostupná a interním uživatelům slouží téměř jednotně a bez viditelných bariér. Ať čtenář přijde do kterékoli z nich, dostane se mu stejných služeb a „zacházení“. V tomto smyslu je Středisko vědeckých informací organickou částí řetězce univerzitních knihovních a informačních služeb. Se zhruba sedmdesáti tisíci knihami patří na univerzitě ke středně velkým knihovnám.
Kde jste se inspirovali při vytváření takového centra služeb?
Jaroslav Nekuda, vedoucí Střediska vědeckých informací, MU v Brně. Foto: Radoslav Bernat. Abychom čtenáře maličko uvedli do souvislostí, je třeba říci, že Ekonomicko- správní fakulta Masarykovy univerzity postavila v roce 1998 zcela novou fakultní budovu v Brně Pisárkách. Přelom tisíciletí a zejména pak jeho první dekáda s sebou však přinesly nebývalé zmasovění vysokoškolského studia. Nová budova, s původní kapacitou plánovanou pro zhruba 1 400 studentů, se musela stále složitěji vyrovnávat s jejich téměř trojnásobným počtem. Postupně se přežil i samotný výchozí koncept jednoprostorové knihovny. Přestávala stačit nejen kapacitou, chyběly i podmínky pro klidné samostudium a nerušenou kolektivní práci studijních týmů. Proto jsme kolem roku 2008 začali postupně plánovat její modernizaci v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Záměr byl postaven zejména na vlastních, opakujících se marketingových průzkumech potřeb a přání našich klientů a dále pak na sledování zahraničních trendů a zkušeností z oblasti knihoven a informační vědy.
Jaký je přesah činností střediska k širší veřejnosti?
Primární skupinu klientů naší knihovny tvoří akademická obec, nyní máme více než čtyři tisíce registrovaných uživatelů. Svět univerzit však plní také roli „šiřitele vzdělanosti“, v tomto smyslu poskytujeme služby prakticky každému, kdo o to projeví zájem. Těší nás zejména, pokud se zde objeví třeba bývalí studenti a zajímají se o nějaké speciální informace nebo odborníci ze spolupracujících firem a institucí. Může však přijít skutečně kdokoli, rádi pomůžeme.
A co sociální sítě, zejména Twitter?
Osobní dlouhodobá zkušenost z branže mě vedla – s trochou černého humoru a nadsázky – k formulování takzvaného Nekudova informačního pravidla „3N“, které říká, že v dnešní době už „nikoho nic nezajímá“. Je to situace, kdy jsou lidé ze všech stran doslova bombardováni záplavou nejrůznějších, mnohdy protichůdných a dubiózních informací a neustále musí pečlivě vybírat, čemu věnovat svou omezenou pozornost a energii. Nikoli nadarmo se neříká, že dnes není problém informaci získat, ale vyhnout se jí. Vše pak často vede k situacím, které se projevují jako pravidlo „3N“. Pokud tedy někoho něco zajímá, nejedná se většinou o novinky z knihovny. Twitter tak využíváme spíše k vzájemnému informování o tom, co se děje na univerzitě a v knihovně fakulty, propagujeme nově nakoupené knihy, sledujeme účty knihkupců, nakladatelství a jiných knihoven. Proto ani žádná rozšíření v této oblasti aktuálně neplánujeme.
Fenoménem jsou dnes elektronické knihy. Jsou studenty vyžadovány?
Středisko vědeckých informací nabízí vstup do několika databází odborných elektronických knih. Jsou to ale formou maličko odlišné „knihy“, než jak je dnes chápe veřejnost. Jde prostě o elektronické knihy dostupné cestou internetového prohlížeče, nikoli prostřednictvím moderních čteček nebo tabletů. Některé elektronické knihy je sice možné také stáhnout na jistou dobu do čteček jako časově omezenou výpůjčku, přenos knih je ovšem poměrně komplikovaný a proto není zatím příliš často využíván. V České republice je v současnosti velice slabá nabídka odborných elektronických knih domácí provenience z ekonomie a příbuzných disciplín. Příčinou je roztříštěnost technických platforem, různé druhy ochran proti kopírování, přehršle formátů i prodejních modelů a zejména pak obavy nakladatelů z pirátského šíření elektronických knih. Zde nás tedy boom teprve čeká, těžko však odhadnout, kdy vypukne naplno. V médiích se objevují titulky typu Boom elektronických knih se zatím odkládá nebo Tištěná kniha nikdy nezanikne. Možná také bude něco na zlomyslném rčení – zatímco knihu čteš, ve čtečce stále listuješ. Od podzimu připravujeme určitý experiment, kdy bychom chtěli čtenářům nabízet čtení denního tisku na tabletech, které by si půjčovali přímo v knihovně. Abych řekl pravdu – což je i pro mě do určité míry překvapivé – doposud jsem se ze strany studentů nesetkal s požadavky na „elektronické knihy“ pro čtečky a tablety.
Jak se inspirujete odezvou uživatelů služeb střediska?
Středisko vědeckých informací. Foto: Radoslav Bernat. Zmínil jsem již to, že při plánování modernizace Střediska vědeckých informací jsme vycházeli z pravidelných průzkumů spokojenosti našich klientů s nabízenými službami. Opakovaně jsme se dozvídali, že by chtěli zejména moderní, estetické a klidné prostředí pro studium a boxy pro skupinovou práci na projektech, seminárních pracích. Díky modernizaci Střediska vědeckých informací jsme získali zcela novou, esteticky pěkně vyvedenou knihovnu a pět studijních boxů s kapacitou pro osm až dvanáct osob. Studenti si je mohou dopředu na určitý časový úsek zamluvit na internetu, boxy jsou rezervovány zhruba polovinu provozního času. Knihovna byla v nové podobě otevřena v lednu 2012 a zdá se, že jsme v procesu plánování byli schopni zachytit všechny významné budoucí potřeby, takže v současné době žádné větší inovace neplánujeme. Vlastně by bylo dosti podezřelé, kdybychom se chystali „modernizovat právě modernizované“.
Osvědčila se vám nějaká forma netradiční propagace?
Elektronické informace představují stále složitější a různorodější džungli, i když celá jejich podstata až tak složitá není. Využíváme dvou hlavních cest, jak je uživatelům přiblížit. První z nich je předmět Akademické psaní, který je povinný pro všechny studenty fakulty a ve kterém se mimo jiné dozvídají i základní informace o knihovnách, knihovních službách, elektronických informacích a musí také prokázat vlastní schopnost najít to, co je potřeba. Kurzem již prošly více než čtyři tisícovky studentů. Druhým nástrojem pro šíření osvěty na tomto poli je částečně smyšlený a žertovný
Příběh výzkumníka Josefa K., s podtitulem
aneb Jak nikam nechodit a provádět výzkum přímo od vlastního stolu, který by měl odlehčenou formou demonstrovat potenciál elektronických informací ve vědeckovýzkumném procesu. Způsob, jakým se Josef K. činí, má přitom mnoho společného se skutečnou vědeckovýzkumnou prací. Určitým způsobem odráží informační zajištění jednoho reálného výzkumu, který jsme v minulosti vedli společně s profesorem Blažkem. Byl zaměřený na teorii a praxi zaměstnaneckých výhod v podnicích České republiky. Celý příběh vznikl prostě tak, že mě jednoho krásného dne jednoduše „napadlo“, že by právě taková forma osvěty mohla být stravitelná a uživatelsky přitažlivá. Pokud by příběh čtenáře Veřejné správy zajímal (což by však přímo odporovalo zmíněnému pravidlu „3N“), je veřejně přístupný na adrese
josefk.svi.econ.muni.cz. Doposud se s ním seznámilo více než třináct tisíc čtenářů.
Co nového chystáte pro další období?
Stále se koncentrujeme na mapování potřeb akademické obce a design služeb tomu podřizujeme. Myslím, že to je asi nejlepší cesta k tomu, abychom měli spokojené klienty i v budoucnosti. Pokud by se vyskytnul nějaký šikovný program, v jehož rámci bychom mohli transformovat ochranu a evidenci našeho fondu na technologii RFID, tedy radiofrekvenční identifikaci, určitě bychom o něco takového v nedaleké budoucnosti usilovali. Samostatnou kapitolou bude další fáze přechodu k elektronickým informacím. Uvidíme, jaká překvapení nám v budoucnosti přinese.
Jiří Chum
PhDr. Jaroslav Nekuda (*1956 v Ivančicích), vystudoval sociologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a postgraduální studium Ekonomika a řízení nevýrobní sféry. Na Masarykově univerzitě pracoval ve výzkumu a jako vedoucí dvou informačních středisek. Podílí se na výuce akademického psaní, je také autorem řady výzkumů a publikací v oblasti uplatnění absolventů vysokých škol na trhu práce. Řešitel a spoluřešitel grantů Open Society Fund, FRVŠ, INFOZ, Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace a programu Informace – základ výzkumu.
vytisknout
e-mailem
Facebook