Ministerstvo vnitra České republiky  

Přejdi na

Efektivní veřejná správa


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Drsné ohýnky, TOL a huňatí čichači

Většinou chodí až za tmy, kdy většina jeho spoluobčanů už leží v posteli, nebo sakruje zklamáním nad zabitým večerem u televize. K vyhlédnutému místu se plíží odzadu. Splývá s nocí, která je jeho pomocnicí. Tmu potřebuje, ale vzrušuje ho světlo – přesně řečeno sálavý jas ohně, praskání hořícího dřeva a zděšené výkřiky lidí. Rozsévá svými činy strach a dělá mu to dobře.  

Požářiště je místo velmi neutěšené, ale taky nepřehlednéPožářiště je místo velmi neutěšené, ale taky nepřehledné

Příliš mnoho patosu? Zbytečná trilerová nebo ještě spíš hororová dramatičnost textu? Já si to nemyslím. Před lety jsem navštívil vesničku V. na Jihlavsku, kde v relativně krátké době vypuklo po sobě šest požárů. A zažil jsem tam atmosféru, která v negativních ohledech předčila nálady, jež v obcích nebo na maloměstě provázejí krutost události zvané vražda – přesně řečeno bestiální vražda.

Před drahnou řadou let běžel v našich kinech francouzský film s Alainem Delonem Spálené stodoly. Vyprávěl o zločinu, který rozvíří těžkopádně poklidný život početné statkářské rodiny, hospodařící na samotě, nazvané po nějakých kdysi dávno shořelých stodolách...

Nemohl jsem si tenkrát na tenhle film a titul nevzpomenout. Barevná trikolora vesnice V. se v měsíci listopadu nesla ve znamení modro-bílo-černém. Jasná modř patřila mrazivé obloze. Bílou obstarala hustá jinovatka na trávě. A černá, černá byla barva spálenišť.

„Od druhého ohně projíždí vesnicí v noci policejní vůz,“ vzpomínala oběť ohně č. 5. „Když míjeli můj barák, bylo všechno v pořádku. Když se vraceli, moje stodola už hořela.“ V popeli skončilo za milion majetku a mohlo to skončit ještě hůř – ze stodoly přeskočily plameny na obytnou část domu, kde spal nic netušící majitel.

Ano, v malé obci hořelo od května do října celkem šestkrát a rukopis trestných činů ukazoval vždy na stejného pachatele. S největší pravděpodobností místního. Což byl ve vesnici s třiceti sedmi čísly popisnými a zhruba osmi desítkami obyvatel nesnesitelný a nestravitelný fakt.

Pprap. Buchtelík hledá prostřednictvím Jady stopy TOLPprap. Buchtelík
hledá prostřednictvím Jady stopy TOL
Slyšíte slovo „mánie“? (názor psychiatra)

Pane doktore, jak lze – co nejpopulárnějším způsobem – klasifikovat pyromanii?

MUDr. Vladimír Pekárek: „Na jednoduchou otázku nelze bohužel jednoduše odpovědět. Pyromanie může mít podobu úmyslného jednání – tedy žhářství jako záměr, motivovaný nepřátelstvím a mstou. Čili jde o čin, prováděný osobou duševně zdravou. Pravá pyromanie má ovšem podobu patologickou. Tento jev lze rozdělit do několika skupin. Upozorňuji, že nejde o nějaké neprodyšné škatulky, naopak hranice skupin se prolínají a často dochází k určitým kombinacím a variantám.

Za prvé bych jmenoval duševně zaostalého jedince se sníženým intelektem, byť jen do určité míry. Zapálit může debil nebo imbecil, snadno podléhající sugesci či radě někoho jiného, nikoliv už idiot. Dále by se mohlo jednat o osobu s výraznější povahovou úchylkou – psychopatií. Velice často dochází k propojení obou skupin.

Dále by se mohlo k pyromanii docházet při některých stařeckých formách demence. Také může jít o organické procesy mozkové, kdy dochází k úbytku mozkových tkání s výpadky dřívějších společenských návyků, vedoucích až ke ztrátě kritičnosti. Lze sem začlenit i pozdní následky venerických chorob.

Nechtěl bych vyloučit ani souvislost s drogou, kdy po předchozí fázi intoxikace jedince jeho návykovou drogou může docházet k puzení založit požár... Ještě dodám, že impulzivních, ryzích pyromanů, u kterých je zakládání požárů spojeno s kladným citovým laděním, jsem během své praxe zažil velice málo. Procento jejich výskytu je skutečně nízké.“

Kpt. Halamek v laboratoři pracuje s konzervou, ze které odebírá vzorek neshořelých a neodpařených hořlavinKpt. Halamek v laboratoři pracuje s konzervou, ze které
odebírá vzorek neshořelých a neodpařených hořlavin

Může u sebe zničehonic objevit člověk středního věku, fyzicky i duševně přiměřeně zdravý, úchylku pyromanie?

„V podstatě to vylučuji. Pyromanie - slyšíte tam přece ono slovo mánie - znamená chorobné puzení, touhu po založení požáru. Tento stav má svou genezi i dynamiku s postupnou gradací.“

Lze stanovit jakýsi psychoportrét pyromana? Zda je spíš dominantní, agresivní, výřečný, společenský... Nebo naopak samotářský, tichý, podrobivý...

„Bohužel. Ani jednu z uvedených vlastností nelze vyloučit.“

Děláte si z nás srandu?

Nejvyšší ohořelé trámy byly vidět už při našem příjezdu do V. ze silnice, která vesnici protíná. Ale ta pravá spoušť se nabídla k mání, teprve když jsme obešli stavení.

Kpt. Halamek odděluje část dřeva, kde pes označil výskyt TOLKpt. Halamek odděluje část dřeva,
kde pes označil výskyt TOL

Za zadními dvorky řady chalup se táhla stoupající stráň návrší, ovocné stromy postupně vystřídal les. Pokud se žhář navečer v lese schoval, měl z výšky dokonalý přehled o pozvolna utichajícím dění ve vesnici. Stromy a tma mu pak pomohly se do obce nepozorovaně vrátit.

„Sedím večer doma a najednou slyším, jak vnuk volá: Babičko, hoříte!“ vyprávěla oběť číslo 3. „Vyběhla jsem ven a vidím, že vrata od stodoly jsou v jednom plameni... Dlouho jsem se bála být sama večer doma, už mi ale trochu otrnulo.“

Neotrnulo každému. Většina obyvatel obce V. nechtěla novináře ani vidět. Báli se. „Něco vám povím a ten syčák mi zapálí střechu nad hlavou. Děkuju, nechci.“ Ti, u kterých už hořelo, odmítali stejně vehementně: „Chcete se posmívat našemu neštěstí?“ A pokud někdo přece jen promluvil, okamžitě se zaklínal: „V žádným případě mě nesmíte jmenovat. Nepřeju si to!“

Od října, kdy hořelo naposledy, brázdili prý novináři V. křížem krážem. „Hloupě se vyptávají. A ještě větší hlouposti píšou - jihlavská klepárna otiskla, že tu prý máme osmdesát baráků a jenom 37 obyvatel. A ostatní noviny to převzaly. To si z nás děláte srandu?“

Veřejné mínění se ustálilo na názoru – poznatky policejního vyšetřování s tím nebyly v rozporu – že požáry jsou založeny úmyslně, s velkou mírou pravděpodobnosti jediným pachatelem. V obci se velmi dobře vyzná. Kdyby se chtěl kochat požárem jen pro sebe, mohl by se vyřádit na některém z odlehlejších rekreačních zařízení. Ale ta ho, zdá se, nezajímají, soustředí se jen na vesnici.

Většinou mívá kouř neobvyklé černomodré zabarvení, stejně jako plameny. „Žhář asi do založeného ohně něco přidává, co vylepšuje rychlost hoření,“ poznamenal jeden ze svědků. „Teprve když to vyhoří, dostane kouř normální barvu.“

Už tak nadměrnou nervozitu znásobil požár č. 5., kdy za své vzala stodola s kolníkem u pana T. Jestliže až dosud bylo možno hledat, byť pracně, motivy žhářství v zášti vůči osobám či vůči místnímu, stále existujícímu jézedé, T. patřil k nejoblíbenějším obyvatelům v obci. „Říkal jsem si tenkrát – když hořelo u T., může už přijít na řadu každej!“, dozvěděl jsem se od svědka, který si nepřál být jmenovaný.

Naopak o požáru č. 6 - opět shořela stodola – mnozí prohlásili, že tento oheň očekávali. Hořelo totiž v domě, kde bydlel mladík, místními nejvíc podezřívaný... Na druhou stranu, policie dotyčnému nic neprokázala, negativní bylo i několikadenní mladíkovo zkoumání psychology a psychiatry. Narůstající veřejné rozhořčení mírnila sama starostka: „Jen abychom nebyli jednou moc překvapeni, kdo ohýnky zakládá!“ Tak či tak, šestka byla na dlouhou dobu poslední, žhář jako by se vytratil.

Kdo prvý hlásil druhý požár? (názor kriminalisty)

Pane majore, ve své bohaté praxi jste pátral po vrazích, ale taky žhářích. Co je složitější?

Emeritní major Josef Šelemberg, dlouholetý pracovník Kriminální služby, mj. na úseku objasňování požárů a výbuchů: „Přirozeně nelze paušalizovat. Dělal jsem obojí a vím, že řada mých kolegů měla z vyšetřování požárů obavy. Má to svou logiku. Jestliže se najde zavražděná stařena a my zjistíme, že měla slušný majetek a že v jejím příbuzenstvu je vnuk nebo synovec, který je věčně švorc a měl už opletačky s policií, začíná se klubat docela přijatelný motiv.

Když ovšem přijdete k požáru mlýma, jehož tři dřevěná patra spadla dolů, nevíte, kde začít. Spočítejte si jen možnosti při takové banalitě, jako je požár stohu: může jít o samovznícení, žhářství, hru dětí, o přespávajícího vandráka či mileneckou dvojici.

A tak stojíte na spáleništi, přemýšlíte a škrtáte jednotlivé položky: jestliže stoh stojí od března a shořel v listopadu, nejedná se o samovznícení. Jestliže je podzim, můžete si skoro s určitostí škrtnout i děti. Když zjistíte, že na stoh je z vesnice i ze silnice vidět, stanou se nepravděpodobnými i roztoužení milenci... A tak dále.“

Žhářství... Co vám tenhle pojem jako zkušenému praktikovi říká?

„Za prvé motiv msty. Vůči někomu. Kvůli něčemu. Nebo s cílem něco získat. Za druhé uvažuji o duševní poruše. Jak se může projevovat? Agresivitou. Snahou vyniknout za každou cenu. Sexuálním motivem. Může jít o ušlápnutého člověka s pocitem vyděděnce. Nemstí se. Spíš triumfuje: Jak se všichni honí! Co hasičů se sjelo! V hospodě se mluví jenom o ohni! A to všechno jsem dokázal já!

Za třetí musím uvažovat o tzv. požárnickém motivu. Náš dotyčný chtěl jít k hasičům, oni ho nevzali, tak zapálí a při hašení si počíná jako filmový hrdina. Vyvádí dobytek z hořících chlévů, kam už se každý bojí vstoupit, třeba se i nechá popálit, jen aby ukázal, jakou hasiči udělali chybu, že ho mezi sebe nepřijali. Druhá odnož je hasič – hrdina. Chce se třeba předvést před holkou, založí oheň a může se odvahou strhat. Za čtvrté: děti. Je třeba se zajímat nejen o místní, ale i o ty, které pobývají na návštěvě.“

Jsou nějaká pravidla, nějaké nepsané zákony při vyšetřování série požárů?

 „Série požárů dává velmi dobrou možnost srovnávání – určité analýzy, jaké mají jednotlivé požáry páchané jedním člověkem společné markanty. Například bych se zajímal o čas. Kdo požár hlásil. V případě série není nedůležité, kdo PRVNÍ nahlásil DRUHÝ požár. Ale pozor, žhář si je tohoto nebezpečí vědom a jako informátora nastrkuje druhého člověka. Dochází ovšem i k situaci, že se oheň už nezadržitelně rozrůstá, nikdo přitom o požáru neví, a tak žhář, který se chce při hašení předvést, propadne nervozitě a vyhlásí požár přece jen jako prvý.

Dále je důležité vědět, jaký byl přístup k objektu, zda pachatel zvolil tu nejlepší možnost pro nepozorovaný odchod a příchod. Nelze ani podcenit prověřování alibi. Nestačí jenom odpověď: Koukal jsem s tátou a mámou na televizi, hráli film s Vlastou Burianem. Výpověď musí být od všech až únavně podrobná a obšírná – v detailech totiž lhát nelze, ve výpovědích se tak objevují rozpory, které se dalšími otázkami jen prohlubují. Ale tohle už je obecná kriminalistická zásada, platící pro vyšetřování jakohokoliv trestného činu.“

Pohled na požářiště: co dřív? Co potom?

Jaké má žhář vyhlídky na to, aby se vyhnul spravedlivému trestu? Poučenost pachatelů a jejich technické vybavení obecně roste, stejně tak ale nezahálí ani policie. Zločinec netuší, že to, co čas od času vidí na televizní obrazovce není jen fantazií scénáristy, ale odrazem reality:

Proti pachateli stojí výrazná přesila pátračů, vyšetřovatelů, ale taky mužů v bílých pláštích, představitelů dlouhé řady forenzních vědeckých oborů. A – v případě požárů to platí dvojnásob – policejních kynologů s jejich čtyřnohými pomocníky.

V rámci naší reportáže jsme navštívili v Hradci Králové kapitána Ing. Martina Halamka, PhD. Pracuje na odboru kriminalistické techniky a expertiz (OKTE) Krajského ředitelství policie Východočeského kraje, kde vede oddělení kriminalistické analytické a fyzikální chemie, působí také jako manažér kvality v rámci akreditačního programu.

„Místa požárů jsou velmi nepřehledná až chaotická a jejich ohledání tím pádem i velmi komplikovaná, až nezvládnutelná – zkuste si zajišťovat chemické stopy třeba na ploše vyhořelého seníku o rozměrech 20 x 80 metrů čtverečních!

Navíc je zcela běžné, že požářiště bývají ohledávána za účasti expertů více oborů.

V rámci trendu využití efektivních a moderních metod začal OKTE od roku 2002 vyšší formu spolupráce se skupinou služební kynologie (SSK) východočeského policejního ředitelství,“ říká na uvítanou ing. Halamek v jedné ze zdejších policejních laboratoří.

„V současné době se stále více objevují případy požárů s podezřením na žhářství za použití vysoce těkavých hořlavých organických látek (TOL). Tyto látky jsou velmi často tímto způsobem zneužívány, protože díky svým vlastnostem dokáží po iniciaci snadno akcelerovat šíření požáru i za nepříznivých podmínek.“

Úkolem požárního chemika na místě události je v takových případech stanovit kriminalistické ohnisko požáru, dále exaktně, už v laboratorních podmínkách, dokázat eventuální verzi žhářství. Analýza TOL v laboratoři OKTE je plně zvládnutelná vzhledem k použití moderních, vysoce citlivých přístrojů.

Zato identifikace a zajišťování stop TOL na požářišti je úkol nadmíru obtížný. Rozumějte: sebelepší metoda, sebelepší přístroj je vám k ničemu, když stojíte nad velkou plochou spáleniště a mudrujete, kde začít a kde pokračovat.

Základem veškeré kynologie je láska mezi psem a člověkemZákladem veškeré kynologie
je láska mezi psem a člověkem

Psí čich nemá konkurenci

„Zásadním východiskem při řešení tohoto problému se ukázaly jednak již získané poznatky o vysoké citlivosti a selektivitě čichu psa při provádění pachové individuální identifikace či identifikace výbušnin, drog. Hodně jsme se poučili také z dvacetiletých zkušeností kolegů z USA,“ vysvětluje kpt. Halamek.

„Pracovníci naší východočeské Skupiny služební kynologie využili metodiky FBI, se kterou se seznámili během stáže a po nějaké době vycvičili mladé psy, schopné vyhledávání stop těkavých látek na místě požáru... Ale rozumějte – úlohou psa není nalézt kriminalistické ohnisko požáru, ani suplovat práci vyšetřovatelů či znalců. Pes slouží jako tzv. biologický detektor, tedy má za úkol pouze označit místa výskytu zbytků TOL.“

Součinnost OKTE a SSK v Hradci Králové je úzce provázaná a oboustranně prospěšná: chemická laboratoř poskytuje pro výcvikové účely kynologům vzorky TOL, pracovníci obou složek se zúčastní společných ohledání míst požárů, v místech označených psem zajišťují pracovníci OKTE chemické stopy a následně provádějí chemickou stopovou analýzu.

Kapitán Halamek nám předvádí některé z přístrojů v laboratoři. Pak zamíří k velké skříni, odkud vyndá oděv, se kterým se jako technik a znalec bude už brzy pohybovat na území relativně čerstvého požářiště. Oděv, včetně masivní přílby a těžké obuvi, si v ničem nezadá s vybavením hasičů při takových příležitostech. Poslední, co bychom panu Halamkovi záviděli je, že se bude v tomto mundúru pohybovat dlouhé hodiny na červnovém sluníčku.

Pozor! Jada trénuje na kynologickém cvičištiPozor! Jada trénuje
na kynologickém cvičišti

Rychlý a přesný screening

Dalším mužem naší reportážní výpravy se krátce na to stane velitel Skupiny služební kynologie Východočeského policejního ředitelství v Hradci Králové major Bc. Radek Laušman. Podpraporčík Martin Buchtelík s fenou Jada (čti Džada) jsou už na místě požáru, nacházejícím se několik desítek kilometrů od východočeské metropole.

Vyprávím svým společníkům vzpomínku na obci V., na doslova dusivou atmosféru, která tam tehdy vládla – horší, než kdyby došlo k vraždě. Mjr. Laušman, který podobných výjezdů už zažil dlouhou řadu, přikyvuje: „Jistě. Když se ve vesnici stane vražda nebo dojde k nějaké jiné jednorázové tragédii, berou to sousedé jako děsivý fakt, který už ale proběhl – bude jenom potřeba ho nějak psychicky vstřebat. Ale mít doslova za krkem žháře, o kterém nevíte, kdy a kde udeří...“

Dál už si povídáme… O čem jiném než o pejscích a jejich práci: Obrovskou výhodou nasazení služebních psů na požářišti je skutečnost, že zvíře je schopno provést velice rychle a efektivně tzv. screening, byť i na velmi rozsáhlém a složitém požářišti, stejně jako velice přesně – s přesností na centimetry – lokalizovat místo výskytu TOL.

„V případě, že služební pes neoznačí na požářišti žádné místo, nebo že označí místo, které neleží v ohnisku požáru, neznamená to jeho selhání. Znamená to pouze, že buď není žádná TOL přítomna, nebo její přítomnost vůbec nesouvisí s příčinou požáru,“ konstatuje mjr. Laušman.

Psi na detekci TOL (v angličtině Accelerants Detection Canines) mají širší využití, než jen vlastní práci na požářišti. Je možné je také použít k operativnímu prověření osob, které se v blízkosti místa požáru nacházejí. Osoby trpící některou duševní chorobou – pyromanií nebo pyrofilií – často setrvávají na místě a pozorují šíření ohně či hasební práce. Například FBI má tyto zkušenosti velmi rozsáhlé a vesměs pozitivní.

Stává se také, že chemická analýza v ojedinělých případech neprokáže přítomnost TOL v zajištěných vzorcích, ačkoliv je pes označil jako pozitivní. Zkušenosti z USA ukazují, že množství těchto „omylů“ činí cca 3–5 % z celkového množství odběru, a to i u špičkově vycvičených zvířat. Je to dáno jednak skutečností, že citlivost psů je vyšší než citlivost běžně používaných analytických přístrojů, jednak tím, že některé materiály vytvářejí při pyrolýze pachy podobné pachům TOL (například pyrolýza polysterénu, pěnové gumy, pryskyřice ze dřeva apod.)

Srovnávání a určování pachových stop má velmi promyšlenou metodiku. Na snímku ppor. Oldřich Cach s fenou Mirou.Srovnávání a určování pachových stop
má velmi promyšlenou metodiku.
Na snímku ppor. Oldřich Cach
s fenou Mirou.

Selektivita a citlivost

Jsme na místě nedávného požáru. Vzhledem k tomu, že vyšetřování příčin vzniku a dalších okolností požáru je stále předmětem vyšetřování, pomlčíme o podrobnostech. Stačí, že vidíme smutné a stále jakoby zmatené oči majitele, kterému nedávné události zatřásly poklidným důchodcovským životem.

Jada pracuje spolehlivě, práce ji baví, chce udělat svému pánovi radost. Vyhledávání smrtelně nebezpečné výbušniny nebo určování místa TOL speciálně vycvičeným psem – nebo aportování klacíku milovaným podvraťákem – má vždy stejnou podstatu: pejsek se chce zavděčit svému páníčkovi!

Láska, hra a odměna, to je základní trojčlenka, která se týče života a práce čtyřnohých policejních pomocníků. A není to vždy lehké: hledání citlivým čumákem v požářišti má k libosti daleko, velmi daleko.

První zásadní podmínkou pro správný výběr správného psa je tzv. selektivita, tedy schopnost vždy neomylně rozpoznat pouze vybranou skupinu zájmových látek a spolehlivě tyto látky identifikovat i ve směsi s jinými, často pachově podstatně intenzívnějšími chemickými látkami.

„Tato podmínka je vskutku nejdůležitější, pokud si uvědomíme, že právě na požářištích pes pracuje v prostoru silně prosyceném zplodinami, vznikajícími při nedokonalém hoření dřeva, plastů a dalších petrochemických výrobků, jako jsou třeba fenoly nebo terpeny. Úkolem psa v takovém případě je lokalizovat mezi obrovským množstvím zcela nezajímavých látek, které tvoří tzv. balast či pozadí, eventuální výskyt třeba jen nepatrného množství hořlaviny,“ vysvětluje mjr. Laušman.

S tím úzce souvisí i druhá podmínka – citlivost, tedy schopnost identifikovat i nepatrné mikrostopy zájmové TOL. Dozvídáme se, že pes má obecně obrovskou citlivost, daleko vyšší než běžně používané analyzátory. Což je velmi užitečné, pokud si uvědomíme, že na požářištích se teploty pohybují mnohdy kolem 2000 stupňů Celsia, kdy už dochází i k tavení skla a kovů. Za těchto podmínek zůstávají i z velkých objemů kapalných hořlavin jen nepatrné zbytky, rezidua vázaná především v porézních materiálech, jako jsou například uhlíky nebo omítka.

Ke splnění těchto dvou parametrů psa je přizpůsoben výcvik. Podobně jako indikátory přístrojové je třeba tento „biologický detektor“ kvalitně nakalibrovat. Jinak řečeno, je třeba psovi pomocí standardů zafixovat v čichové paměti zájmové těkavé látky – a to v chemicky zcela čistém prostředí, aby nedošlo k zafixování i okolního pozadí.

---

Vracíme se zpátky do Hradce Králové, ing. Halamek si odváží několik vzorků, které podrobí zkoumání ve své laboratoři v rámci OKTE.

Nová metoda vyhledávání stop TOL se ukázala jako mimořádně úspěšná, nikoli exkluzivní – zdůrazněme, že jde o rutinní a plně zvládnutelný pracovní postup! Počty takto ohledaných míst požárů se od roku 2002 – kdy se s metodou začalo – pohybují řadově v tisících, mj. se jednalo o rekreační objekty, rodinné domy, ale taky automobily, provozovny a výrobny.

„Zhruba v 75 % došlo ke značení psem a následnému zajišťování požárních zbytků. Značení psem je pak v 95 % případů shodné s výsledky laboratorních analýz,“ konstatuje ing. Halamek. „Ve většině případů byl identifikován automobilový benzin, což je i v souladu s celosvětovou statistickou bilancí, týkající se těchto událostí – benzin je látka velmi snadno dostupná a jako akcelerant požáru velmi vhodná.“

Mjr. Laušman ho doplňuje: „Ohledávání za účasti psa je většinou prováděno jeden až dva dny od uhašení požáru. Ale registrujeme taky ohledání až po třiceti šesti dnech od uhašení požáru – a s pozitivním výsledkem. To znamená, že za pomoci psa lze provádět i opakovaná hledání s vyšším časovým odstupem. Ne vždy totiž bývá specializovaný pes k okamžité dispozici, nebo extrémní klimatické podmínky znemožňují jeho nasazení.“

Nová metoda znamená určitý převrat, možná revoluci v oblasti odhalování požárů a jiných mimořádných událostí, například i terorismu.

Text: Viktorín ŠULC
Foto: Václav ŠEBEK

vytisknout  e-mailem