Jak česká kvazi-mediální scéna přebírá kremelské oficiální propagandistické i dezinformační narativy - případ webu Infokurýr
V rámci mapování mediálního působení (pro)kremelské propagandy, manipulací a dezinformací je v tomto článku věnována pozornost zprávám ze zahraničí publikovaným na kvazi-mediálním webu Infokurýr.
Pozadí webu (či vlastník) není na první pohled zcela zřejmé a na webových stránkách nejsou uvedeny žádné konkrétní redakční údaje či kontakty s výjimkou kontaktního e-mailu a odkazu na facebookovou stránku, která se prezentuje jako mediální společnost, a kde je rovněž uvedena teplická adresa a telefonní číslo s předvolbou Ústeckého kraje. Jasný není ani původ financování, přičemž na rozdíl od dalších kvazi-mediálních webů neobsahuje Infokurýr reklamu ani odkaz na e-shop nabízející "tematicky související" upomínkové předměty či knihy.
Dle zjištění novinářů webu Aktuálně.cz a Hospodářských novin však za webem stojí bývalý kněz pravoslavné církve v ČR Eugen Sigismund Freimann. Držitelem registrace domény Infokuryr.cz, která byla zaregistrována 5. února 2016, je subjekt International Association of Journalists, v jejímž čele stojí právě Freimann napojený mimo jiné na širokou síť firem s nejasným pozadím včetně ruských podnikatelů. Freimannovy společensko-politické aktivity zahrnují i úzké kontakty na českého politika Jaroslava Foldynu či příslušníky bezpečnostních sborů ČR. Celková měsíční návštěvnost webu činí dle webové služby Similarweb téměř 49 tisíc přístupů měsíčně. Web Infokurýr byl rovněž uveden na seznamu webů, o jejichž blokování žádalo v důsledku ruské invaze na Ukrajinu po CZ.NIC Vojenské zpravodajství dne 25. února 2022, přičemž ve zdůvodnění bylo o webech uváděno, že se jedná o "známé a potvrzené entity podílející se na hybridním působení ve prospěch agresivních kroků Ruské federace".
Infokurýr kromě článků označených logem "Infokurýr", které lze považovat za redakční, přebírá články z různých dalších českých kvazi-mediálních webů publikujících manipulativní, propagandistické zprávy, jako je například Aeronet, Michal & Petr, Protiproud či Pokec 24. Kromě těchto webů však Infokurýr také přebírá články týkající se zahraničních událostí z řady různých ruskojazyčných zdrojů, pomocí nichž vnáší do českého mediálního prostředí kremelskou propagandu, manipulace. Ty v současné době pomáhají Kremlu především šířit jeho interpretaci konfliktu na Ukrajině a získávat tak nejen zastánce agrese vůči suverénnímu státu, ale rovněž komplikovat řešení dopadů situace na Ukrajině na ČR, ať již v oblasti mezinárodní politiky (sankce, zbrojní pomoc), tak i při řešení přílivu ukrajinských uprchlíků do ČR. Předmětem detailnější analýzy byly články publikované v období od 1. do 12. června 2022.
PŘEHLED PŘEBÍRANÝCH RUSKÝCH ZDROJŮ VE SLEDOVANÉM OBDOBÍ
Obdobně jako například u webu AC24 je i u Infokurýru možné přebírané kremelské ruské zdroje rozdělit do několika hlavních skupin, které svým působením ve prospěch oficiální ruské mocenské a zahraniční politiky společně představují poměrně důležitou vlivovou a propagandistickou základnu, jejíž význam je patrný zejména v posledních měsících v souvislosti s ruským útokem na Ukrajinu.
První skupinu tvoří státní, oficiální či státem kontrolované weby, které jsou na stránkách Infokurýru nejvíce zastoupeny články (27 článků ve sledovaném období) z aktuálně v členských státech EU blokovaného propagandistického webu Sputnik (například zde, zde či zde), o jehož blokování rozhodla 1. března 2022 EU a na jehož hybridní působení upozorňuje i ředitel BIS. Sputnik zároveň z hlediska počtu článků převzatých z analyzovaného okruhu ruských médií představuje nejvíce přejímaný zdroj. Kromě Sputniku přebírá Infokurýr články i z dalšího ruského státního propagandistického a v EU blokovaného webu Russia Today (RT). Do druhé skupiny patří i web Argumenty i Fakty (Аргументы и Факты), který vlastní moskevskáradnice a funguje s finanční podporou Ministerstva digitálního rozvoje, komunikací a masmédií Ruské federace.
Dalším příkladem tohoto typu přejímaného zdroje jsou kupříkladu články z webu ukraina.ru (například zde či zde), který je součástístátního mediálního koncernu Rusko dnes (Rossya Segodnya) tvořícího od roku 2014 významný pilíř kremelského propagandistického působení. Hlavou Rusko dnes je Dmitrij Kiseljov čelící právě kvůli propagandistické mediální podpoře ruských vojenských kroků vůči Ukrajině sankcím EU už od roku 2014.
Druhá skupina se skládá ze soukromých médií, jejichž představitelé či vlastníci jsou známi svou úzkou spoluprací s Kremlem či otevřenou podporou jeho politiky. Nejvýznamnějším zástupcem jsou weby Mediální skupiny Vlastenec (Медиагруппа «Патриот») patřící Jevgenijovi Prigožinovi, důvěrníku Vladimíra V. Putina a organizátoru tzv. petrohradské dezinformační a propagandistické trollí farmy s názvem Internet Research Agency, či žoldnéřské paravojenské skupiny nazývané Wagnerovci, jejíž členové bojují či jednají ve prospěch Kremlu v řadě konfliktů od Sýrie, přes Mali až po Ukrajinu a jsou mj. obviňováni z porušování lidských práv v Mali. Z webů skupiny Vlastenec přebírá Infokurýr články například z webu RIAFAN (například zde) či PolitRossia (například zde či zde). Dalším příkladem prokremelského soukromého média využívaného Infokurýrem je web TV kanálu Tsargrad (například zde či zde) vlastněného Konstantinem Malofejevem, ruským oligarchou a dlouhodobým podporovatelem Putina, který rovněž od roku 2014 čelí sankcím EU kvůli financování separatistických vojenských sil na Ukrajině. Malofejev rovněž otevřeně finančně podporuje současnou ruskou invazi na Ukrajinu.
Do třetí skupiny médií patří weby zdánlivě nezávislé, avšak s navenek nejasným vlastnickým a organizačním pozadím, u nichž je nicméně velmi silné podezření z napojení na ruské bezpečnostní služby. Příkladem je web News Front (například zde či zde), který má mít vazby na ruskou kontrarozvědku FSB (například zde, zde či zde). Dalším takovým webem je Fond strategické kultury (Strategic Culture Foundation, SCF / Фонд стратегической культуры, FSK) prezentující se jako nezávislá odborná analytická a diskusní platforma věnující se především mezinárodní politice, světové ekonomice a globální bezpečnosti. Fond publikuje dvě verze webových stránek - anglickou (SCF) a ruskou (FSK) - nicméně jejich obsah se od sebe liší, přičemž na anglickém webu publikují především (neznámí) západní autoři, čímž se web snaží posílit zdání své odborné erudice. Skutečnost, že za oběma weby stojí stejný subjekt, není bez detailního zkoumání nijak zřejmá. Tento fakt lze mj. zjistit zobrazením archivní podoby SCF, kde je v informaci o projektu uvedeno jméno šéfredaktora, které je uvedeno na webu FSK. Internetový archiv zároveň nabízí přímý odkaz na FSK (jako paralelní web) a zároveň i na srbskou verzi webu, která již však neexistuje. Grafická podoba archivních verzí SCF a FSK je rovněž stejná včetně rusko-jazyčného loga uvedeného na webu FSK. SCF je také uveden jako partner na stránkách webu International Affairs, který patří Ministerstvu zahraničních věcí Ruské federace. Obě webové stránky byly zaregistrovány v Rusku s kontaktní osobou z Moskvy. SCF/FSK je dle analytického centra GEC Ministerstva zahraničních věcí USA spojen s ruskou rozvědkou SVR.
Třetí skupinu tvoří zdroj spjatý s donbaskými separatisty. Inforkurýr v analyzovaném období převzal například článek z kvazi-mediálního webu Michal & Petr známého šířením konspiračních teorií a manipulací. Zmiňovaný článek hovořící o údajně vadné české munici dodávané na Ukrajinu však odkazuje na příspěvek na telegramovém kanálu s názvem "Zprávy milice Novoruska Z. O. V. Swodki", což je oficiální telegramový kanál doněckých separatistů.
CHARAKTERISTIKA POSTUPŮ INFOKURÝRU PŘI PŘEBÍRÁNÍ ČLÁNKŮ Z RUSKÝCH ZDROJŮ
Obdobně jako například web AC24, i Infokurýr (způsobem, jakým na zdroje odkazuje, popřípadě zdroj neuvádí vůbec), velmi významně zakrývá skutečnost, že část jeho celkové publikační produkce jsou (často strojově) přeložené články z ruskojazyčných webů, které šíří oficiální kremelskou propagandu, přičemž v řadě případů je přejat a dále šířen překlad vytvořený pro jiný kvazi-mediální web. Ve většině případů se jednalo o web Zvědavec.org.
Nejčastějším způsobem, jak Infokurýr odkazuje na zdrojový text, je umístění slova ZDROJ na konec článku, přičemž pod tímto slovem je hypertextový odkaz vedoucí přímo na zdrojový web (takto odkazují články převzaté z webu Sputnik - například zde). Zdroj tedy není pro čtenáře na první pohled viditelný, lze jej však zjistit umístěním kurzoru myši na text ZDROJ s odkazem, kdy se zobrazí internetová adresa (URL) zdrojového webu. Variantou tohoto způsobu uvedení zdroje je odkaz na zkracovač bit.ly (například zde) namísto přímého odkazu na původní zdroj. Čtenář tak musí na odkaz ZDROJ kliknout a web otevřít, aby původní zdroj zjistil.
V některých případech je použit ještě méně transparentní způsob, neboť text ZDROJ je na konci článku uveden v takové grafické podobě, že není na první pohled vůbec patrné, zda je pod textem hypertextový odkaz vedoucí na zdroj (například zde).
Pouze u některých článků přejatých z kvazi-mediálního webu Pokec24.cz (ve velmi malém počtu případů) je uvedena informace, že byl článek převzat z tohoto zdroje, ale je zde rovněž i datum publikace a název původního (ruskojazyčného) zdroje (například zde). Obecně lze konstatovat, že články z jednoho typu zdroje uvádějí (popřípadě neuvádějí) zdroj stejným způsobem.
Řada článků však nemá uveden zdroj a pod článkem je jen ve speciální grafické úpravě uvedeno "Infokurýr", což může čtenáři implikovat, že se jedná o redakční článek, nicméně v textu je pak někdy citován rozhovor z ruského média často spadajícího do jedné z prvních dvou kategorií, jako například Moskevský komsomolec financovaný částečně moskevskou radnicí a jasně upozorňující čtenáře na "nepřátelská média", jako je například TV Dožď či organizace, jako je Sacharovovo centrum, či výzkumné centrum Levada, které ve svém zpravodajství či výstupech prezentují názory či fakta nepohodlná Kremlu (například zde a zde). Některé články bez zdroje s uvedením "Infokurýr" na konci jsou přejaty z jiného kvazi-mediálního webu (například Nová republika), kde již je zdroj, například ukraina.ru, přímo uveden.
KOMENTÁŘ
Negativní charakter publikační činnosti webu Infokurýr v oblasti zahraničních zpráv, která napomáhá vlivovému působení Ruské federace v českém mediálním prostoru, spočívá nejen v charakteru ruských zdrojů, které web přejímá, a popsaném způsobu, jakým tak činí, ale i celkovém dosahu webu na sociálních sítích, který dle zjištění novinářů Aktuálně.cz a Hospodářských novin má u některých článků až v řádu několika stovek tisíc čtenářů. Význam webu Infokurýr je rovněž třeba vnímat i v kontextu jeho aktéra a jeho nábožensko-společensko-politických a obchodních vazeb.