Historie ministerstva
Ministerstvo vnitra z pohledu dějin
- Období první republiky
- Léta 1939 - 1945
- Poválečná doba
- Rozpad federace. Přehled ministrů vnitra ČR (1993 - 2024)
Období první republiky
Období první republiky
Jedním z prvních zákonů po 28. říjnu 1918 byl zřízen „Úřad pro správu vnitřní“, který byl záhy přejmenován na Ministerstvo vnitra.
Úřad převzal v plném rozsahu agendu bývalého c.k. ministerstva vnitra.historie
Tehdejší Ministerstvo vnitra se zabývalo:
- záležitostmi státní správy,
- otázkou bezpečnosti,
- volební legislativou,
- obecním řízením,
- záležitostmi státních hranic,
- organizací politické správy a úřadů,
- agendou správního a trestního řízení,
- problematikou polepšoven a donucovacích pracoven.
Kromě toho Ministerstvo vnitra řešilo:
- problematiku četnictva,
- otázky státního občanství a pasů,
- přistěhovalectví a vystěhovalectví,
- odškodňování obyvatel poškozených válkou,
- otázky sčítání populace a statistiku,
- problematiku pojišťoven a spořitelen,
- záležitosti národnostní a jazykové,
- automobilismem, vzduchoplavectvím aj.
Základní organizační schéma ministerstva, které se utvářelo v letech 1919 a 1920, v podstatě vycházelo ze vzoru bývalého místodržitelství a přetrvalo až do roku 1945, respektive 1948.
V zásadě se sestávalo z prezidia, jednotlivých odborů, oddělení a pomocných úřadů.
Prvním ministrem vnitra byl v letech 1918-1920 agrární politik, Antonín Švehla (do své smrti v roce 1933 také předseda Agrární strany).
Léta 1939 - 1945
Léta 1939 - 1945
Mnichovská dohoda a poté nacistická okupace v březnu 1939 i události pozdějších let významně ovlivnily organizaci a působnost ministerstva vnitra.
Již 16. března 1939 bylo ministerstvo vnitra podřízeno úřadu říšského protektora a dostalo zcela odlišný charakter. Jeho novou organizaci upravoval oběžník prezidia ministerstva vnitra z 25. května 1939. Působnost prezidia se v podstatě nezměnila, podstatné změny však nastaly v počtu a náplni činnosti jednotlivých odborů a oddělení.
Stejně jako v předchozím období působily v rámci ministerstva i nadále pomocné úřady a odborná zařízení, jako Archiv ministerstva vnitra, spravující i Ruský historický zahraniční archiv, knihovna a Zeměpisný ústav ministerstva vnitra (někdejší Vojenský zeměpisný ústav, který přešel do správy ministerstva vnitra v dubnu 1939).
V průběhu roku 1940 přešla do působnosti ministerstva vnitra ještě tiskárna ministerstva národní obrany, od června 1940 jako tiskárna ministerstva vnitra. Úřady a zařízení ministerstva vnitra měly až do roku 1939 sídlo v osmi pražských budovách.Teprve v roce 1940 se přestěhovaly do nové reprezentativní budovy na Letenské pláni.
K nejpodstatnějším změnám došlo v únoru 1942, kdy proběhla tzv. Heydrichova reorganizace.Vnitro se rozčlenilo na dvanáct sekcí a bezpečnostní složky na dvě organické součásti - pro protektorátní uniformovanou policii a pro protektorátní neuniformovanou policii.
První složka zahrnovala:
- četnictvo,
- uniformovanou vládní policii,
- uniformovanou obecní policii,
- požární policii.
V druhé složce byla zařazena vládní kriminální policie a obecní kriminální policie.
V této podobě zůstalo MV až do května roku 1945.
Poválečná doba
Poválečné doba
V rámci nové tzv. prozatímní vlády, sestavené na základě jednání prezidenta Beneše a vedení Komunistické strany Československa ještě před koncem druhé světové války, byl do funkce ministra vnitra jmenován Václav Nosek.
Došlo k výrazné politizaci ministerstva vnitra. K 30. červnu 1945 byla zrušena stávající policie i četnictvo a byl zřízen jednotný Sbor národní bezpečnosti, v jehož rámci fungovaly všechny do té doby běžné služby (pořádková, dopravní, kriminální apod.) a také zcela nově vytvořené útvary, např. Pohotovostní pluk 1 NB.
V roce 1950 bylo ministerstvo rozděleno na dva úřady - Ministerstvo národní bezpečnosti, kterému podléhal především Sbor národní bezpečnosti, včetně nově vytvořených státobezpečnostních a zpravodajských složek a Ministerstvo vnitra. Již roku 1953 byla obě ministerstva znovu sloučena.
Dalším důležitým momentem v historii této instituce byl rok 1968, kdy byla Ústavním zákonem č. 143 zřízena československá federace. V návaznosti vzniklo Federální ministerstvo vnitra a dvě ministerstva republiková - MV České republiky a MV Slovenské republiky, přičemž Federální MV mělo v působnosti především Státní bezpečnost.
Pokud jde o správní agendy, jednalo se o problematiku evidence pasů a víz, evidenci občanských průkazů, centrální registr obyvatel apod.
Rozpad federace. Přehled ministrů vnitra ČR (1993 - 2024)
Rozpad federace. Přehled ministrů vnitra ČR (1993 - 2008)
Dne 31. prosince 1992 zaniklo v souvislosti s rozpadem federace i Federální ministerstvo vnitra. Na našem území jeho působnost v plném rozsahu převzalo Ministerstvo vnitra České republiky.
Přehled ministrů vnitra ČR v letech 1993-2024
- Jan Ruml - ministr vnitra
(2. 7. 1992 - 4. 7. 1996) - Jan Ruml - ministr vnitra
(4. 7. 1996 - 7. 11. 1997) - Jindřich Vodička - ministr vnitra
(8. 11. 1997 - 2. 1. 1998) - Cyril Svoboda - ministr vnitra
(2. 1. 1998 - 17. 7. 1998) - Stanislav Gross - ministr vnitra
(5. 4. 2000 - 12. 7. 2002) - Václav Grulich - ministr vnitra
(22. 7. 1998 - 4. 4. 2000) - JUDr. Stanislav Gross - 1. místopředseda vlády a ministr vnitra
(15. 7. 2002 - 4. 8. 2004) - Mgr. František Bublan - ministr vnitra
(4. 8. 2004 - 25. 4. 2005) - Mgr. František Bublan - ministr vnitra
(25. 4. 2005 - 16. 8. 2006) - MUDr. Mgr. Ivan Langer - ministr vnitra a ministr informatiky
(4. 9. 2006 - 9. 1. 2007) - MUDr. Mgr. Ivan Langer - ministr vnitra
(9. 1. 2007 - 8. 5. 2009) - Ing. Martin Pecina, MBA - ministr vnitra
(8. 5. 2009 - 13. 7. 2010) - Mgr. Radek John - místopředseda vlády a ministr vnitra
(13. 7. 2010 - 21. 4. 2011) - Jan Kubice - ministr vnitra
(22. 4. 2011 - 9. 7. 2013) - Ing. Martin Pecina, MBA - místopředseda vlády a ministr vnitra
(10. 7. 2013 - 29. 1. 2014) - Milan Chovanec - ministr vnitra
(29. 1. 2014 - 12. 12. 2017) - Mgr. Lubomír Metnar - ministr vnitra
(13. 12. 2017 - 26. 6. 2018) - Jan Hamáček - 1. místopředseda vlády a ministr vnitra
(27. 6. 2018 - 16. 12. 2021) - Mgr. Bc. Vít Rakušan - 1. místopředseda vlády a ministr vnitra
(od 17. 12. 2021)