Ministerstvo vnitra České republiky  

Přejdi na

Moderní úřad


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Z jednání schůze vlády České republiky dne 18. května 2009

 

Program první schůze vlády premiéra Jana Fischera nebyl příliš rozsáhlý. Vláda se zabývala především legislativními poslaneckými návrhy, ke kterým zaujímala svá stanoviska.

Vláda tak posoudila Návrh poslanců Jeronýma Tejce, Bohuslava Sobotky, Zdeňka Jičínského a Petra Rafaje na vydání novely zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve kterém je navrženo zapracovat ustanovení, které upravuje maximální přípustnou výši roční procentní sazby nákladů u smluv, jimiž se po 1. lednu 2010 sjednává spotřebitelský úvěr. Tato roční procentní sazba nákladů se podle návrhu může rovnat maximálně repo sazbě stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 20 až 30 procentních bodů. Zvýšení sazby je v návrhu zákona odstupňováno v závislosti na výši jistiny. Současně je navrženo do zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů zapracovat ustanovení, že při řešení sporů vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru a ze smluv o úvěru ze stavebního spoření nelze podle tohoto zákona postupovat. Podle předkladatelů má regulace maximálních úrokových sazeb a dalších plateb souvisejících se smlouvou o úvěru chránit spotřebitele před lichvářskými úroky.

Vláda vyjádřila s tímto návrhem nesouhlas, neboť se neztotožňuje s názorem, že navržené změny v zákoně o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru naplní očekávání s těmito změnami spojená. Vláda preferuje dosažení stavu, kdy spotřebitel při sjednávání spotřebitelského úvěru činí informovaná rozhodnutí za transparentních podmínek. Tento cíl sleduje nová směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru, jejíž transpozici vláda připravuje s tím, že nový zákon o podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru by měl nabýt účinnosti dnem 1. května 2010. Kromě toho vláda považuje za nezbytné zvýšit finanční gramotnost občanů a proto bude od září tohoto roku součástí výuky na středních školách i oblast finančního vzdělávání.

Vláda zastává názor, že pokud by se mělo přistoupit k určitým omezením, měla by se týkat všech typů úvěrů a nikoliv pouze úvěrů spadajících pod režim zákona č. 321/2001 Sb. V praxi dochází běžně k tomu, že uplatnění citovaného zákona je vyloučeno, respektive je zákon obcházen zejména ze strany nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Kromě toho by se omezení mělo vztahovat nejen na roční procentní sazbu nákladů vyplývajících z uzavřené smlouvy, ale také na smluvní pokuty a jiné smluvní sankce, které mohou mít často pro dlužníka stejný devastující účinek jako výše sazby nákladů. Ani z hlediska měnové politiky vláda nemůže souhlasit se zavedením navrženého opatření, neboť měnová politika nastavuje hladinu základních, bezrizikových úrokových sazeb a jednotlivé finanční kontrakty by měly být uzavírány na konkurenčním finančním trhu na základě svobodné vůle informovaných účastníků.

Ministr financí Eduard Janota předložil na schůzi vlády Zprávu o výsledcích finančních kontrol ve veřejné správě za rok 2008, která potvrzuje, že v roce 2008 nedošlo k podstatnějším pozitivním změnám v základních trendech finanční kontroly zaznamenaných v předchozích letech. Zjištěny byly nedostatky v nastavení, fungování a u některých organizací i v účinnosti služby interního auditu. Slabým článkem systému finanční kontroly zůstává finanční řízení a kontrola v působnosti řídících a výkonných struktur zejména v organizacích zřízených orgány státní správy, kraji, hlavním městem Praha a v obcích a u jimi zřízených příspěvkových organizacích. Ve svém důsledku tak nedoznala podstatnějších změn ani úroveň vnitřního kontrolního systému při vytváření podmínek pro hospodárný, efektivní a účelný výkon veřejné správy. Poznatky z vnitřního kontrolního systému a z provedených veřejnosprávních kontrol neukazují na zlepšení celkové situace v hospodaření s veřejnými prostředky s tím, že nadále přetrvávají dlouhodobé nedostatky při provádění finančních a majetkových operací. Na základě doporučení k odstranění zjištění z vykonaných auditů a navržených opatření k nápravě z provedených veřejnosprávních kontrol byla auditovanými subjekty a kontrolovanými osobami přijata odpovídající opatření k nápravě.

Vláda rovněž projednala a schválila Návrh na obeslání 61. výročního zasedání Mezinárodní velrybářské komise, které se uskuteční ve dnech 28. května - 26. června 2009 ve Funchalu (Portugalsko). Rozhodovacím orgánem Úmluvy je Mezinárodní velrybářská komise (IWC), která má stálý sekretariát ve Velké Británii. Úmluva byla sjednána kvůli ochraně velrybích populací, což mělo umožnit udržitelný rozvoj velrybářského průmyslu. Tento dvojí cíl však dnes učinil z Úmluvy místo střetů mezi zastánci ochrany velryb (tzv. protivelrybářské státy) a propagátory velrybářství (tzv. provelrybářské státy). V roce 1982 prosadily protivelrybářské státy v rámci IWC dočasné moratorium na komerční lov velryb, které vstoupilo v platnost v roce 1986 a dosud trvá. Mezi nejvýznamnějšími představiteli provelrybářských zemí jsou Japonsko, které obchází moratorium lovem pro vědecký výzkum, což úmluva umožňuje, dále Norsko a Island, které loví dosud hojné druhy velryb na základě výhrady vůči moratoriu. Vedoucí provelrybářské státy se snažily o zrušení moratoria a získaly na svou stranu řadu států, které přistoupily k Úmluvě později. Významně se rozrostla i skupina protivelrybářských států v IWC, podle nichž by měla IWC hrát významnější roli v ochraně velryb.

V současnosti je však akceschopnost IWC zablokována tím, že žádný z protilehlých táborů nemá dostatečný počet hlasů k prosazení své politiky. Provelrybářské státy vyhrožují, že z Úmluvy vystoupí, poněvadž Úmluva ztratila z jejich hlediska mandát k regulaci velrybářství. Na předchozím 60. zasedání IWC v červnu 2008 bylo dohodnuto vytvořit Malou pracovní skupinu, která by se pokusila navrhnout IWC kompromisní návrh, jak dál jednat v rámci IWC a překonat rozpory, které dlouhodobě brání konstruktivnímu jednání IWC. To bude jedním z hlavních témat 61. výročního zasedání na Madeiře.

Česká republika uznává ve své vnitrostátní i mezinárodní politice důležitost ochrany životního prostředí a přírody, která musí být zachována v dobrém stavu v zájmu budoucích generací. Česká republika je aktivním činitelem v mezinárodním úsilí o globální ochranu životního prostředí a je smluvní stranou většiny důležitých mezinárodních smluv v této oblasti. Z těchto důvodů přistoupila dne 26. ledna 2005 i k Úmluvě a připojila se k ochranářským státům.

text -rr-

vytisknout  e-mailem