Dne 18. 1. 2013 se na Gymnáziu Jiřího Ortena uskutečnila další beseda z cyklu "Taky mezi námi". Tentokrát se zaměřila na nový prvek ve fungování městských policií, a to na začlenění tak zvaných „asistentů prevence kriminality“, kteří mají představovat další rozšíření nerepresivních metod v práci policie. Kutná Hora patří mezi města, jejichž městská policie tyto asistenty využívá.
Na besedu se dostavili všichni tři kutnohorští asistenti prevence kriminality – paní D. Kalejová, paní M. Klimentová a pan M. Zahradník.Pro asistenty prevence kriminality to byla po šestiměsíčním působení ve službách Městské policie v Kutné Hoře první beseda vůbec. Početné mladé a zvídavé publikum a jeho dotazy zvládli bez problémů.
Žáci se podrobně seznámili s náplní práce asistentů prevence kriminality i se záměry projektu, v jehož rámci působí. Mimořádně je zaujaly především pasáže, které se věnovaly působení asistentů v sociálně vyloučené lokalitě Neškaredice. Velice ocenili přítomnost paní D. Kalejové, která jim přiblížila problematiku romského etnika.Beseda trvala hodinu, soudě podle dotazů ze strany studentů, mládež zaujala.
Děkujeme Městské policii v Kutné Hoře, jmenovitě panu Marečkovi, zástupci ředitele Městské policie v Kutné Hoře, za umožnění besedy. Besedu doporučujeme i ostatním školám.
PaedDr. Jana Budajová, výchovná poradkyně GJO
Postřehy žáků z besedy vám přiblíží úryvky z reportáží, jejichž autory jsou její účastníci.
Vítejte na Gymnáziu Jiřího Ortena v Kutné Hoře! Je pátek 18. ledna 2013 něco po druhé hodině odpolední a všichni zvědaví studenti se shromáždili ve zdejší učebně hudby. Právě pro ně co nevidět začne další beseda z diskusního cyklu Taky mezi námi. Kdo že to k nám dnes zavítal? Je to pravá ruka kutnohorské městské policie – tříčlenná skupina asistentů prevence kriminality. V čem spočívá náplň jejich neobvyklé profese? Pozorně poslouchejte, besedující právě přicházejí.
„Dobrý den, dovolte mi, abych mezi námi přivítal naše dnešní hosty,“ ujal se na úvod slova pan učitel Posselt. „Jsou poněkud nervózní, ale není se čemu divit, protože budou besedovat úplně poprvé,“ dodává. Za ním stojí tři uniformované postavy – dvě ženy a jeden muž. V jejich tvářích se opravdu zračí mírné počáteční rozpaky. Zatímco studenti si navzájem sdělují prvotní dojmy, hosté se pohodlně usazují k malému oválnému stolečku do předem přichystaných křesel. Slyšíte? Šum v hledišti utichá, protože všichni jsou zvědaví, co se bude dít dál. „Pan Zahradník, paní Kalejová a paní Klimentová,“ dozvídají se posluchači jména jednotlivých návštěvníků. Po dostatečném představení jejich záslužné činnosti a prolomení počáteční bariéry si mohou páteční hosté na chvíli oddychnout. Ale ne na dlouho. Vzápětí se totiž musí opět chopit mikrofonů, tentokrát již s úsměvem, protože – podívejte – na světě je první dotaz…
Tomáš Lichnovský, C4B (úryvek z reportáže)
Z publika je zpočátku cítit jistá forma opovržení přítomnými „ochránci zákona“. Jejich černá uniforma se žlutými reflexními pruhy totiž v mnohých vyvolává pocit, že se jedná o jakousi parodii na opravdové policisty. A co víc – u kulatého stolku určeného pro hosty sedí i Romka. Také v uniformě. Pro xenofobní část posluchačů jistě zavrženíhodná skutečnost. Alespoň tedy podle výrazů, které jsem zpozoroval při příchodu hostů do místnosti. „Cikánka brání kriminalitě? To má být vtip?“ ozvalo se tlumeně z řady za mnou. Tato zvláštní atmosféra ale mizí v momentě, kdy zmiňovaná asistentka odpovídá na první otázku moderátora. V obličejích některých původně znechucených diváků se objevuje překvapený výraz. Předsudky jsou rázem pryč. Ani náznak očekávaného cikánského přízvuku; pouze přátelské odpovědi na otázky z publika, mnohdy i vcelku osobního charakteru. „Nestydím se za to, že jsem Romka, stydím se za ty z nás, kteří úmyslně neposílají svoje děti do školy, nepracují a pouze se přiživují,“ řekla paní Kalejová. „Od toho jsme tady my, aby se tomu předcházelo,“ přidává s úsměvem další ze sympatických příslušnic asistentů prevence kriminality. Dotazů z publika rázem přibývá. Zájem o informace stoupá. Je zřejmé, že se v některých divácích začíná i přes původní negativní postoj tvořit nepochybná forma respektu…
Michal Mandelík, C4B (úryvek z reportáže)