JUDr. Josef KOHOUT, Kriminalistický ústav Praha
K napsání tohoto příspěvku mne inspiroval rozhovor Viktorína Šulce s mjr. Josefem Lottesem, „šéfem pražské mordparty“, uveřejněný v prvním čísle letošního ročníku Kriminalistického sborníku. V něm mjr. Lottes mimo jiné zmiňuje případ „Zelenka“, poslední vraždu roku 1986, na který vzpomíná jako na „svůj první velký případ na pražské mordpartě“. Vzhledem k tomu, že jsem se na řešení tohoto případu také dílčím způsobem podílel, velmi mne potěšily jeho následující věty: „…ale poté, co absolvoval v Kriminalistickém ústavu zkoušku na polygrafu, měli jsme vyhráno… Věděli jsme, kam zamířit další otázky, poznali jsme slabiny jeho vyprávění. Od té doby nedám na fyziodetekční vyšetření dopustit….“ Vzhledem ke specifice tohoto případu a úzké spolupráci s „pražskou mordpartou“ na něj také já po letech vzpomínám.
V této souvislosti jsem si uvědomil, že problematice fyziodetekčního vyšetření je v Kriminalistickém sborníku věnována pozornost celkem často, ale bylo by asi vhodné připomenout tuto metodu i jinému okruhu odborné veřejnosti, čtenářům Kriminalistiky. Jsem sice přesvědčen, že metoda fyziodetekčního vyšetření je většině čtenářů tohoto periodika dostatečně známá, ale přesto se domnívám, že nebude na škodu něco zde po řadě let z této problematiky opět zmínit a ty, kteří se s ní dosud nesetkali, informovat o tom, co to je fyziodetekční vyšetření a jak je možno jej využít v procesu objasňování trestné činnosti.