Procesní modelování  

Přejdi na

Procesní modelování  


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Transparentní financování politických stran – jaké změny jsou potřeba?

Zlepšení důvěryhodnosti politických stran cestou zvýšení transparentnosti jejich financování je důležité pro udržení a posilování demokratického charakteru země. Významná část české veřejnosti nedůvěřuje politickým stranám, zejména z důvodu přesvědčení o jejich zkorumpovanosti. O nedostatcích stávajícího systému a cestě k jeho zlepšení hovoří autoři konzultace.
 
Proč je regulace financování politických stran důležitá? Politické strany jsou, přes všechny své nedostatky, základním stavebním kamenem zastupitelské demokracie. Aby demokratické zřízení skutečně mohlo fungovat, musí odpovídajícím způsobem fungovat i politické strany. Aby politické strany mohly plnit svoji funkci, musí být důvěryhodné. Důvěra české veřejnosti v politické strany ale dlouhodobě klesá. Podle Globální zprávy o konkurenceschopnosti1 se v kategorii důvěra veřejnosti v politiky Česká republika nachází na 139. místě na světě (ze 144 zkoumaných zemí). Oč menší je důvěra veřejnosti v politické strany, o to větší je přesvědčení veřejnosti o jejich zkorumpovanosti. Podle výzkumu Transparency International Globální barometr korupce2 považovalo v roce 2008 politické strany za poněkud či extrémně zkorumpované 49,8 % respondentů, v roce 2013 je to již 73 % respondentů. Výsledky podobného výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění z roku 2012 ukazuje graf č. 1.
 
Důvodů pro extrémní nedůvěru české veřejnosti v politické strany a obecného přesvědčení o jejich zkorumpovanosti existuje celá řada. Mezi ty zásadní patří také podezření o černém financování politických stran výměnou za rozhodnutí šitá na míru různým zájmovým skupinám. Uvedená podezření posiluje velmi nedokonalá právní regulace financování politických stran, téměř nulové zákonné požadavky na jejich transparentnost a zcela nedostatečný kontrolní a sankční systém.4Neprůhledný systém se nemění a je politiky udržován. Situace vede k poškozování demokracie a ztrátě důvěry občanů v zastupitelskou demokracii a politiku jako takovou. Stávající legislativa nepožaduje podrobné vykazování údajů o stranickém hospodaření, to není veřejnosti snadno přístupné, kontrola je formální a není fakticky zajištěna její nezávislost. Razantní zlepšení důvěryhodnosti politických stran, a to i cestou výrazného zvýšení transparentnosti jejich financování, je proto nezbytné pro udržení a posilování demokratického charakteru země.
 
Důvodů pro požadavky na vyšší transparentnost financování politických stran a lepší dohled nad ním může být ale více. V České republice existuje – podobně jako ve většině států – smíšený systém financování stran, který kombinuje státní i soukromé příjmy. V České republice představuje podíl veřejných zdrojů na financování politických stran v posledních letech 45–80 %. Politickým stranám plynou nemalé prostředky ze státního rozpočtu, tedy z našich daní. Potřebnost regulování a pravidel pro financování politických stran vychází z principu zastupitelské demokracie, kdy zvolené politické strany na základě legitimity získané ve volbách rozhodují o správě věcí veřejných. O rozsahu veřejného financování politických stran, jeho struktuře a podílu na celkových příjmech politických stran svědčí tabulka č. 1. Pokud bychom se podívali na každoroční příspěvky na činnost politických stran, tak nám vychází, že se každoročně jedná minimálně o přibližně půl miliardy korun. Pro ilustraci je možné uvést příspěvky jednotlivým stranám za nevolební rok 2011 (v letech volebních strany získávají řadu dalších příspěvků), viz tabulka č. 2.
 
Financování politických stran z veřejných zdrojů považujeme za správné a neztotožňujeme se s voláním po razantním snížení tohoto příspěvku. Na druhé straně veřejné financování politických stran implikuje nutnost veřejné kontroly těchto prostředků, tak, jako se veřejná kontrola týká všech veřejných prostředků. V neposlední řadě vyplývají požadavky na změnu regulace financování politických stran z mezinárodních standardů. Klíčové jsou přitom standardy Rady Evropy, jak je formulovala Skupina států proti korupci GRECO.5


Proč je současný systém špatný?

Hospodaření politických stran je v současné době upraveno v zásadě pouze zákonem č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, konkrétně § 17 až 20b. Zákon částečně upravuje otázku darů politickým stranám (evidence dárců, omezení přijímání darů). Hospodaření politických stran také musí být auditované. Zároveň je v § 18 stanovena povinnost předkládat výroční finanční zprávy, nicméně tyto zprávy jsou nedostatečně podrobné. Zprávy jsou sice veřejné, ale pouze formou nahlédnutí do zprávy v papírové podobě v Kanceláři Sněmovny. Podle § 20a kontroluje jednou za rok Kontrolní výbor Poslanecké sněmovny úplnost zpráv, v případě neúplnosti informuje Ministerstvo financí, které může vyvodit finanční sankce vztahující se k příspěvkům politickým stranám. Zcela ovšem chybí nezávislá obsahová kontrola, kterou Kontrolní výbor nevykonává (nemá na to ani kapacity, ani nezávislou pozici). Chybí podrobnější regulace volební kampaně a nedá se zjistit, jestli výdaje politických stran, například právě na volební kampaně, jsou skutečně zaneseny do účetnictví.

Požadovaná písemná forma výročních zpráv představuje v současné době těžko uvěřitelný anachronismus, i když je pravda, že řada politických stran postupně své výroční zprávy zveřejňuje na internetu. Na nedostatečnost stávající právní úpravy reagovala i Strategie vlády v boji proti korupci, která uznává, že „za největší nedostatek je považován nedostatek transparentnosti, (…) není možné zjistit, jak skutečně strana hospodaří“, mimo jiné také uvádí, že „Poslanecká sněmovna kontroluje pouze úplnost výročních zpráv“ s tím, že se „nemůže jednat o nezávislý dohled“. Strategie konstatuje i to, že „velice kritizovanou skutečností je to, že strany si vybírají auditory samy“.6 Problémem je i neřešení vzniklých podezření na černé financování předvolebních kampaní stran či podezřelé transakce spojené se stranickým hospodařením.
 

Jaké by měly být hlavní směry zlepšení současného stavu?

Zlepšení současného neuspokojivého stavu by mělo být směřováno do třech oblastí:
  1. regulace volebních kampaní,
  2. zvýšení transparentnosti hospodaření politických stran a financování volebních kampaní a umožnění dohledu veřejnosti,
  3. zajištění profesionálního nezávislého veřejného dohledu zajišťujícího obsahovou kontrolu.

Regulace přijímání darů

Dary tvoří pro české politické strany nemalou část příjmů, jejich podíl je ovšem napříč stranami velmi rozkolísaný, za minulé volební období 2006–2012 to bylo od pouhých 2 % (KSČM) po 44 % (TOP 09).7 Politické prostředí je při panující politické kultuře rizikové s ohledem na fakt, že strany mohou přijímat dary od právnických osob včetně firem, jejichž majitelé se mnohdy nedají dopátrat. Stávající legislativa obsahuje mezery, které umožňují systém masivně zneužívat, což v kombinaci s nefunkční kontrolou vytváří nebezpečnou situaci umožňující privatizaci politiky, ovlivňování politických rozhodnutí pro sekulární zájmy výměnou za poskytnutí darů do stranické pokladny.

Jednou z nejefektivnějších cest by byl zákaz přijímání darů a bezúplatných plnění od právnických osob. Právnické osoby nemají volební právo, nerozhodují proto o zastupitelích a neexistuje objektivní důvod, proč by měly mít možnost poskytovat stranám dary. Tato možnost má náležet občanům, tedy fyzickým osobám s vlastním politickým postojem a volebním právem. Pro prosazování zájmů mohou právnické osoby využívat transparentní lobbing. Opatření vyřeší i problémy s dary od subjektů s anonymním vlastnictvím. Ze zákazu by byly výjimkou vyňaty společnosti vlastněné politickými stranami. Oficiální podíly příjmů stran získaných právě od právnických osob jsou objemově největší u ODS a ČSSD, podíl těchto darů na celkových příjmech ovšem není vysoký, kumulativní sumy za období 2006–2010 ukazují na nejvyšší 12 % podíl u TOP 09.8

Zákaz darů od právnických osob funguje nyní v deseti státech Evropy, například ve Francii, kde byl zřízen v roce 1995 právě za účelem přetrhání vazeb a závislosti mezi stranami a podnikatelskou sférou. Dalším v zahraničí prověřeným požadavkem je povinnost převádět dary nad určitou hodnotu jen bezhotovostně. Bezhotovostní převody výrazně zvyšují transparentnost tím, že je zřejmé, odkud, kam, kdy a jaké jdou finanční toky od dárců směrem k politickým stranám. V kombinaci s povinným využíváním transparentních účtů dochází ke zviditelnění finančních toků. Jakékoli nesrovnalosti či překročení pak je schopna odhalit nezávislá kontrola. Příkladem může být Portugalsko, kde musí být bezhotovostní převody dokonce u veškerých finančních darů. Nad určitý limit platí toto opatření například ve Francii či v Polsku.
 
Důležitým aspektem regulace darů je vykazování nepeněžních darů a bezúplatných plnění. Jedná se ve svém principu také o dary a je proto třeba je vykazovat ve stejné podrobnosti jako dary peněžní, ideálně včetně uvedení tržní hodnoty či ceny obvyklé na trhu. V současnosti se stává, že vykazovány nejsou, pokud ano, je uváděno příliš málo podrobností, ač jde často o významnou podporu (například bezúročné poskytnutí půjčky). Podrobné vykazování nepeněžitých darů je v zahraničí naprosto běžné. Za příklad může sloužit Portugalsko či Velká Británie. Konečně posledním důležitým požadavkem v oblasti regulace darů je kontrola vlastněných právnických osob. Právnické osoby s majetkovým podílem stran představují rizikové subjekty, skrze které lze nepřímo financovat strany. K omezení netransparentního prostředí by měla přispět přísnější kontrola. V zahraničí strany zpravidla mohou vlastnit právnické osoby, které využívají čistě k podpoře vlastní činnosti, nikoli ovšem k samostatnému podnikání jako je tomu u nás.


Předvolební kampaně a jejich regulace

Převážnou část svých financí strany investují do předvolebních kampaní, které jsou v České republice velmi časté. Výdaje na kampaně jsou obrovské a strany na ně musí sehnat zdroje. Existuje řada podezření na netransparentní jednání stran. Do zákona je třeba včlenit přesnou definici toho, co je předvolební kampaň. Možností je časové omezení předvolební reklamní kampaně na přesně vymezené období před volbami, například omezení na období 60 dní. Omezení reklamní kampaně by se vztahovalo na billboardy, plakáty, letáky, stranické a volební noviny, tištěnou a online inzerci, televizní a rozhlasovou inzerci, direct marketing (e-maily, telefony) a další. Předpokladem je precizní formulace v zákoně, která postihne všechny relevantní formy reklamy. Všechna předvolební inzertní sdělení a všechny předvolební propagační materiály by měly být viditelně označeny alespoň logem či názvem strany, která inzerci zadává a hradí. Obdobně pokud inzerci objednává jiná osoba, měla by mít zákonnou povinnost označit inzerci svým jménem.
 
Hodně diskutovaným požadavkem je zavedení limitů na výdaje volebních kampaní. Výdajové limity jsou nástrojem, který může zamezit eskalaci výdajů na volební kampaně. Konkrétní výši limitů je nutné nastavit promyšleně a pro každý typ voleb samostatně. Zavedení limitů pro výdaje na předvolební kampaně nepovažujeme za nutnou regulaci, protože by u ní silně hrozilo obcházení a kontrola by byla finančně i časově velmi náročná. Časové omezení má dostatečný potenciál pro řešení problému, kterým je v tomto případě nesmyslná výše výdajů za kampaně stran. Součástí regulace volebních kampaní by mělo být i výrazně podrobnější vykazování hospodaření ve výročních zprávách i vyúčtování kampaní.


Transparentnost hospodaření politických stran

Politické strany by měly mít povinnost zřídit si samostatný transparentní účet pro příjmy a výdaje spojené s předvolební kampaní. Požadavek neřeší pouhé ztransparentnění centrálního účtu, na který přicházejí a odcházejí částky od stranických buněk. Nutné je jasné oddělení nákladů a výdajů na kampaň a ztransparentnění veškerých účtů (jinak lze opatření snadno obejít). Prezidentská kampaň, jakož i současná volební kampaň jasně ukazuje, že tento požadavek je nejen reálný, ale přes všechny své „mouchy“ efektivní. Tyto zkušenosti zároveň ale ukázaly, že transparentní účty nejsou samospásné a efektivně fungují pouze jako součást širšího okruhu výše nastíněných opatření, tedy především v kombinaci s obsahovou kontrolou. Nezbytnou součástí zvyšování transparentnosti hospodaření politických stran je i dostupnost výročních finančních zpráv na internetu. Tyto zprávy, včetně seznamu dárců,9 by měly být zpřístupněny na internetu v takové podobě, aby umožnily vyhledávání, popřípadě kombinování informací s jinými veřejně dostupnými databázemi (například v oblasti veřejných zakázek). O potřebě, aby výroční zprávy obsahovaly podstatně více informací, se hovořilo výše.


Kontrola a dohled

Zlepšení kontroly hospodaření politických stran se týká jak oblasti auditování, tak otázky vnější veřejné a nezávislé kontroly. Prvním z požadavků je zajištění nezávislosti auditorů politických stran. V minulosti vzbudila pozornost skutečnost, že dvě největší politické strany, ODS a ČSSD, byly auditovány stejnou, či různým způsobem propojenou auditorskou firmou.10 Stejné pochyby budí například oficiální audit prezidentské kampaně.11 Požadavek na skutečnou nezávislost je v zahraničí řešen například výběrem auditorů losem ze členů Komory auditorů, rotací auditorů (auditor či jedna auditorská společnost smí auditovat tutéž stranu pouze dvakrát či třikrát po sobě) či kontrolou ze strany dvou nezávislých auditorů.


Nezávislý veřejný dohled

Klíčovým parametrem je ovšem zajištění nezávislého orgánu pro monitoring financování politických stran a volebních kampaní, který představuje také jeden ze základních požadavků Rady Evropy. Pokud by byly kontrolní pravomoci ponechány Parlamentu, nebude existovat ani obsahová kontrola (nyní je v souladu s platnou legislativou kontrola pouze formální) a především nebude zajištěna nezávislost kontroly, protože politici by se nadále kontrolovali navzájem. Také by nadále neexistoval prostor pro proaktivní a flexibilní kontrolu a šetření podnětů od občanů a médií a neexistovala by ani provázanost s funkčními (a preventivně působícími) sankčními mechanizmy. Již v roce 1997 požaduje Rezoluce Výboru Ministrů Rady Evropy12 přijetí pravidel regulujících financování politických stran a volebních kampaní. V roce 2003 pak Výbor ministrů Rady Evropy tento požadavek upřesňuje13 a požaduje zavedení nezávislého monitoringu financování politických stran a volebních kampaní. Toto nezávislé monitorování má zahrnout dohled nad účetnictvím politických stran, nad výdaji na předvolební kampaně a nad jejich prezentováním a zveřejněním.

Rezoluce pak dále vyzývá členské státy k podpoře specializace justice, policie a dalších orgánů bojujících proti nelegálnímu financování politických stran a volebních kampaní. V roce 2011 plnění těchto doporučení prověřovala mise Rady Evropy GRECO, podle které „největší nedostatek zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích spočívá v nedostatku důkladné a proaktivní kontroly. Současný systém – ve kterém Kontrolní výbor Poslanecké sněmovny ověřuje, zda výroční finanční zprávy obsahují zákonné požadavky – zaostává za požadavky čl. 14 Doporučení Rec (2003)4. Ustavení efektivního kontrolního mechanismu a zajištění náležitého vymáhání pravidel financování politických stran či hnutí a volebních kampaní se musí stát prioritou”.14

GRECO požaduje:
  • zajistit zavedení nezávislého mechanismu pro monitorování financování politických stran či hnutí a volebních kampaní (včetně kampaní vedených přímo kandidáty),
  • zajistit, aby měl tento mechanismus mandát, pravomoc, ale i přiměřené zdroje pro účinnou a proaktivní kontrolu financování politických stran a hnutí a volebních kampaní, vyšetřování údajných porušení pravidel o financování politických stran či hnutí a, je-li to vhodné, i pro ukládání sankcí,
  • zavést jasný postup pro předkládání a následné prověřovaní stížností podaných občany a médii s ohledem na financování politických stran a hnutí a volebních kampaní.
Česká republika se jako členský stát GRECO zavázala standardy dodržovat a GRECO také jejich naplňování kontroluje. Poslední hodnocení z února 2013, jak Česká republika naplňuje doporučení GRECO, označuje reakci České republiky na doporučení za „globálně neuspokojivou” a obsahuje ostře formulovaný závěr: „S ohledem na výše uvedené, došla GRECO k závěru, že Česká republika realizovala uspokojivě pouze jedno ze třinácti doporučení, která obsahovala Hodnotící zpráva třetího kola. V rámci Tématu II – Transparentnost financování politických stran nebyla doporučení i-ix realizována”.15 Lze konstatovat, že vytvoření kvalifikovaného nezávislého mechanismu, nadaného kompetencemi a zdroji na kontrolu a vyšetřování případných porušení pravidel pro financování politických stran a kampaní, představuje základní požadavek Rady Evropy kladený na evropské státy, které se chtějí považovat za demokratické.


Kde se nacházíme?

Na základě doporučení GRECO a s přispěním tlaku ze strany veřejnosti a nevládních protikorupčních organizací připravilo Ministerstvo vnitra v uplynulém volebním období návrh zákona o dohledu nad hospodařením politických stran. Zákon navrhoval zřízení nezávislého kontrolního správního úřadu se sankčními pravomocemi. Obsahoval i většinu požadavků na regulaci a zajištění transparentnosti financování politických stran, jak jsou naznačeny výše. Uvedený návrh zákona však narazil na zásadní odpor zejména u ODS, ČSSD a KSČM. Na základě politických požadavků byla připravena nová verze zákona. Z té vymizel zejména obávaný dohledový úřad. Zůstaly některé instituty, jako například transparentní účet, či podrobnější regulace výročních finančních zpráv, jednalo se ovšem o výrazně méně dokonalý celek, který bylo možné snáze obcházet. Ani ten se ovšem v souvislosti s předčasným rozpuštěním dolní sněmovny nepodařilo prosadit. Ať z předčasných voleb vzejde jakákoli vláda, s potřebou změn v regulaci financování politických stran se bude muset vypořádat.
 
Radim Bureš, Magdaléna Klimešová
 

 
Podklady pro tento text vznikly v rámci projektu Sociologického ústavu AV ČR, v. v. i., Snižování bezpečnostních rizik korupce a organizovaného zločinu v České republice, identifikačním kódem VG20102013029 za finanční podpory Ministerstva vnitra v rámci Programu bezpečnostního výzkumu (BVI1I2-VS).
PhDr. Radim Bureš, Transparency International Česká republika Mgr. Magdaléna Klimešová, Frank Bold (dříve pod názvem Ekologický právní servis)
 
1.reports.weforum.org/global-competitiveness-report-2012-2013/
2.www.transparency.cz/ukazal-vyzkum-globalni-barometr-korupce/
3.cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a6798/f3/po120405.pdf
4.Podrobně jsou nedostatky regulace financování politických stran v České republice popsány v knize Magdalény Klimešové, Radima Bureše a Petra Boudy: Financování politických stran v České republice a potřebné změny v regulaci, Sociologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha 2012, dostupná na: www.transparency.cz/doc/financovani_politickych_stran_-_analyza_eps_tic_a_sou.pdf.pdf
5.Nejnovější zpráva o plnění doporučení Česká republika – Třetí kolo hodnocení, dostupné na www.korupce.cz/assets/zahranicni-spoluprace/greco/Zprava-o-plnenidoporuceni---Inkriminace-a-Transparentnost-financovani-politickych-stran.pdf. Obsáhlá, původní hodnotící zpráva je k dispozici na www.korupce.cz/assets/zahranicni-spoluprace/greco/Treti-hodnotici-kolo---Transparentnost-financovani-politickych-stran.pdf.
6.Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012, s. 51, dostupné na www.korupce.cz/assets/protikorupcni-strategie-vlady/na-leta-2011_2012/Protikorupcnistrategie---puvodni-zneni.pdf
7.Waldová, Smith, 2012
8.tamtéž
9.Tento požadavek platí zejména pokud zůstane možnost přijímat dary od právnických osob. Ochrana soukromí drobných individuálních dárců by měla být zachována.
10.Financování politických stran a potřeba regulace, cit. dílo, s. 74
11.Viz tisková zpráva Transparency International ze dne 9. 10. 2013, dostupné na www.transparency.cz/ti-audit-prezidentskych-voleb-neduveryhodny/
12.Res. 1997/24
13.Res. 2003/4
14.www.korupce.cz/assets/zahranicni-spoluprace/greco/Treti-hodnotici-kolo---Transparentnost-financovani-politickych-stran.pdf
15.www.korupce.cz/assets/zahranicni-spoluprace/greco/Zprava-o-plneni-doporuceni---Inkriminace-a-Transparentnost-financovani-politickych-stran.pdf
 
Graf č. 1: Výzkum názorů veřejnosti na zkorumpovanost politických stran
 
 
 
Zdroj: CVVM 2012,3 vlastní zpracování
 
Tabulka č. 1: Příspěvky ze státního rozpočtu pro parlamentní politické strany v letech 2006–2011
Politická
strana
Celkové příjmy v letech
2006–2011 (v Kč)
Příspěvek na činnost
2006–2011 (v Kč)
Příspěvek na volby
2006–2011 (v Kč)
Podíl státního rozpočtu na
celkových příjmech strany
ČSSD
 2 644 795 711 868 576 250 304 253 360 44,34 %
KDU-ČSL
770 859 307 261 496 333  67 056 230 42,62 %
KSČM
927 499 355 428 452 500 137 546 610  61,02 %
ODS
 2 726 439 000  1 036 248 000 317 285 000 49,64 %
SZ
146 278 032 73 491 667 47 890 430 82,98 %
TOP 09
288 946 686 85 201 667 87 383 300 59,73 %
VV
192 898 377 51 589 674 58 611 780 57,13 %

 

Zdroj: Eliška Waldová

 

Tabulka č. 2: Příspěvek na činnost politických stran ze státního rozpočtu v roce 2011
 
Strana
Výše příspěvku v Kč
ČSSD
162 688 750
ODS
124 190 000
KSČM
61 727 500
TOP 09
52 085 000 (+ 6 247 500 pro STAN)
VV
30 520 000
KDU-ČSL
27 230 000
Všechny strany celkem
491 453 750
 
Zdroj: Magdalena Klimešová, vlastní zpracování
 

 

vytisknout  e-mailem