V roce 2001, stejně jako v předchozích letech, byly na území České republiky aktivní:
V dalším textu jsou uváděny konkrétní organizace, registrované či neregistrované u Ministerstva vnitra, které svými aktivitami nebo personálními vazbami vytvářejí základnu (podhoubí) či logistickou nebo politickou podporu českému extremismu i jeho kriminálním projevům. Ne u každé této organizace je možné přikročit k zásahu do jejího postavení a činnosti příslušným státním orgánem, jaký předpokládá právní úprava na úseku občanských sdružení, politických stran a politických hnutí. Aktivisté extremistických organizací totiž velmi dobře znají právní prostředí, ve kterém se pohybují, a snaží se vystupovat ve stále větší míře legálně, tj. nenávist obvykle nešíří přímo, ale používají opatrnou demagogii na ”hraně zákona” (viz ukázky v textu)7.
Uvádění konkrétních organizací má proto především preventivní motivaci (jak vůči veřejnosti, tak ale také vůči členům organizace), nelze je považovat za skandalizaci těchto organizací ani za projev úsilí o kriminalizaci jejich členů. Smyslem je označit všechny ty organizace, u nichž mají příslušné státní orgány oprávněné důvody domnívat se, že některé jejich aktivity lze spojovat s extremismem, jak je tento pojem ve Zprávě definován a používán. Samotné uvedení registrované organizace ve zprávě o extremismu nemá pro tuto organizaci žádné právní důsledky.
Tento krok je ostatně v souladu se Závěry Výboru pro odstranění rasové diskriminace (CERD), přijatými ke třetí a čtvrté periodické zprávě České republiky, neboť ve své podstatě je cíleným preventivním opatřením8. Zohledňuje nezbytnost věnovat pozornost stávajícím, ale i nově se etablujícím organizacím, z hlediska jejich případných aktivit, podmíněnou skutečností, že tyto aktivity mohou vytvářet zázemí i pro velmi nebezpečné kriminální činy jednotlivců. Přestože tyto kriminální činy jednotlivců jsou nesporně nebezpečnými projevy extremismu, neméně stejnou závažnost je třeba přikládat právě přílivu sympatizantů jako potencionální široké voličské základny extremistických organizací, a to zejména těch, které se snaží a v budoucnu budou snažit o vstup na politickou scénu v České republice. Mělo by zároveň napomoci obyvatelům ČR v základní orientaci v extremistické scéně. Je to i jedna z cest, jak dostatečnou informovaností postavit hráz přílivu nejen nových členů, ale i sympatizantů extremistické scény.9
Vývoj pravicového extremismu na území ČR byl v roce 2001 poznamenán zřejmou snahou o etablování se na politické scéně. Zásadní úlohu v tomto směru sehrály Vlastenecká republikánská strana (VRS), registrovaná u Ministerstva vnitra od roku 1990, respektive její noví členové přestoupivší z registrovaného občanského sdružení Národní aliance a z neregistrované organizace Národní odpor, a dále registrované občanské sdružení Vlastenecká fronta.
Pravicově extremistická scéna pokračovala v kvalitativních změnách, ale nadále se potýkala s názorovými odlišnostmi jednotlivých subjektů. Přes veškerou snahu aktivistů VRS se tato politická platforma dosud nestala sjednocujícím prvkem pravicově extremisticky orientovaných občanů. Ani Vlastenecká fronta a jí iniciovaná politická strana Národní sjednocení se nestaly subjekty, které by byly schopny v dané chvíli sjednotit pravicově extremistickou scénu.
V průběhu roku připravily jednotlivé organizace řadu společných akcí nebo se akcí pořádaných jinou pravicově extremistickou organizací účastnily.
V roce 2001 se také uskutečnilo několik koncertů pravicově extremistických skinheadských hudebních skupin s mezinárodní účastí jak na straně koncertujících skupin, tak i na straně posluchačů. Ve srovnání s rokem 2000 došlo ke zvýšení počtu posluchačů přijíždějících na koncerty ze Spolkové republiky Německo. Zvýšený zájem o koncerty v České republice pramenil mimo jiné ze skutečnosti, že v sousední Spolkové republice Německo byla státními orgány zakázána činnost organizace Blood&Honour, která velkou většinu koncertů organizačně zajišťovala. Mezi hudební skupiny, které se koncertů na území České republiky přímo účastnily, anebo byly na některý z nich pozvány, lze uvést např. domácí AGRESE 95, S.A.D., HLAS KRVE, RAGNAROK, KELTSKÝ ŠTÍT, BLIZARD, ORTEL, REICHENBERG a EXCALIBUR nebo zahraniční JUDEN MORD (Slovensko), A.M.F. (dříve ARCHIVUM, Maďarsko), RAZOR'S EDGE (Velká Británie), FRONTSCHWEIN (SRN), STREGESCHWAGEN (SRN), WESTSACHEN GESOCK (SRN), JUSTÍCIA (Slovensko), D.M.S. (Slovensko), DEATH WARANT (Slovensko), ANCESTORS (Slovensko).
Neregistrovaná organizace, která vznikla ve druhé polovině roku 1999 po neúspěšném pokusu o zaregistrování občanského sdružení Junge Nationaldemokraten (JN). Činnost, cíle a strategie Národního odporu navazují na působení neonacistické Blood&Honour Division Bohemia (B&H DB).
Po svém vzniku počal NO stále častěji organizovat demonstrace, manifestace a protestní pochody, při nichž aktivně spolupracoval s jinými subjekty pravicově extremistické scény jako např. registrovanými organizacemi Vlasteneckou frontou a již neexistující Národní aliancí. Mezi aktivisty této organizace patří agresivní jedinci, ovládající různé druhy bojových umění.
Členové NO, kteří se považují za "autentické skinheads" převzali v oblastech, v nichž působí, roli dříve vůdčí Blood&Honour D.B. Kromě toho, že pořádají koncerty, z nichž jsou některé vysoce ziskové, a rozmnožují a distribuují CD skinheadských kapel, zabývají se rovněž prodejem značkového ošacení a oděvních doplňků. Není známo, jak velká část zisku je určena výhradně pro potřebu organizace. Členové NO se nad rámec těchto aktivit zabývají i dalšími činnostmi.10
Aktivity v roce 2001
Národní odpor se prokazatelně podílel a i nadále podílí na činnosti politické strany Pravá alternativa (dříve VRS, která se na veřejnosti prezentovala jako Národně sociální blok - NSB). Pokračovaly jeho snahy o výrobu a distribuci CD s pravicově extremistickými nahrávkami. Byly rovněž zaznamenány kontakty jeho vůdčích osobností na obdobně zaměřené osoby a organizace v zahraničí, např. ve Finsku a Velké Británii.
Aktivisté neonacistické organizace Národní odpor Praha se začali zabývat přípravami protestních akcí proti zasedání NATO, které se uskuteční v listopadu 2002 v Praze. Za tímto účelem zvažovali vytvoření internetové stránky, jejímž prostřednictvím by byli informováni a posléze zapojeni i příslušníci zahraničních pravicově extremistických organizací. V souvislosti s tím plánovali v předstihu oslovit vytypované osoby a organizace, o jejichž spolupráci či podporu Národní odpor usiluje.
Klíčovou roli v těchto aktivitách by mohl hrát předák NO Filip Vávra, který se evidentně inspiruje příkladem levicově extremistických protestů proti zasedání MMF/SB v Praze v r. 2000, začal se jako první v ČR věnovat legálním veřejným pravicově extremistickým vystoupením. Lze rovněž předpokládat, že pravicově extremistické protesty proti zasedání NATO budou, s největší pravděpodobností, připravovány jako nenásilné akce, jejichž hlavním záměrem bude "zviditelnění se" pravicových organizací.
Obrana národa (ON)Neregistrovaná organizace, která vznikla v prostředí hnutí skinheads, působí na teritoriu okresu Mladá Boleslav. Od roku 1999 usiluje o registraci u Ministerstva vnitra.
Zpočátku se považovala za nástupce stejnojmenné odbojové organizace z období nacistické okupace. S postupnou obměnou předáků Obrany národa došlo k jejímu ideologickému posunu od českého nacionalismu k neonacismu a antisemitismu.
Vydává časopis Obránce.
Mladoboleslavská skupina ON v roce 2001 uspořádala koncert pravicově extremistických hudebních skupin v obci Strenice, jemuž předcházel pietní akt u hrobu pravicového extremisty, jehož v sebeobraně usmrtil extremista levicový. Členové ON se pak v průběhu roku 2001 účastnili i některých dalších akcí pořádaných jinými pravicově extremistickými organizacemi.
Hnutí národního sjednocení (HNS)Neregistrovaná organizace, která vznikla počátkem roku 1996 v Brně. Jedná se o fašizující organizaci. Neskrývaným vzorem této organizace jsou bývalé režimy F. Franca a B. Mussoliniho. V jejím programu je zahrnut antisemitismus a rasismus. Jako svůj cíl deklarovala "korporativistickou demokracii", zákaz potratů a pornografie, radikální řešení drogové problematiky a projevů anarchie, zastavení přílivu ekonomických uprchlíků ze zemí třetího světa a jejich usídlování v České republice. Odmítavě se rovněž staví k integračním snahám České republiky. Hnutí sympatizuje s mezinárodní organizací International Third Position – ITP (Třetí mezinárodní pozice).
Aktivity v roce 2001
HNS se v roce 2001 zapojilo do spolupráce zejména s Národní obcí vlasteneckou (NOV) na protestních akcích zaměřených zejména proti integraci ČR do Evropské unie. Jako jeden z důvodů, proč HNS odmítá vstup ČR do EU, uvádí její přistěhovaleckou politiku, podle níž má Evropa do 50 let přijmout na 160 miliónů přistěhovalců. Podle HNS tak spojí několik národů a ras do jedné. "Každý národ má svou jedinečnost, svou historii a kulturu, a myslím, že je nepřirozené, ať už z přírodních zákonů nebo z božího zákona,...aby se národy mísily a integrovaly do sebe", řekl na toto téma představitel HNS.
Rytíři slunečního kruhu (RSK)Neregistrovaná organizace se sídlem v Severomoravském kraji. Má příznivce jak v celém regionu Severní Moravy a Slezska, tak i v rámci České republiky, Slovenské republiky a jinde. Nemá pevné členství. Největší část příznivců je registrována v okrese Karviná, dále pak především v okresech Opava a Ostrava. Činnost RSK je zaměřena rasisticky a antisemitsky.
Vznikla v roce 2001 jako sdružení na pomoc vězněným příslušníkům hnutí skinheads. Pomoc spočívá v předávání jejich vězeňských adres ostatním příslušníkům hnutí skinheads, kteří si s nimi posléze dopisují a podporují jejich ideologické přesvědčení ve vězení. Dále organizace pořádá finanční sbírky na advokáty a podobně.
Má vazby na obdobné sdružení působící na území Slovenské republiky pod názvem "Klan slovenských rytířů – KSR", používajícího stejných prostředků k prosazování svých cílů jako RSK.
Na organizaci Rytíři slunečního kruhu (RSK) je přímo napojeno a touto organizací řízeno nakladatelství Dr. Goebbels press, které vydává neonacistické materiály vycházející zejména z historie tzv. třetí říše. Úkolem nakladatelství je výroba a následná distribuce pravicově extremistických materiálů a tiskovin, přičemž finance získané z této činnosti mají, podle vlastních prohlášení členů RSK, jít především na podporu PWO - tzv. "vězňů války"11. Ve většině tiskovin vycházejících pod patronací RSK je prezentován seznam vězněných osob, pravomocně odsouzených za spáchání trestné činnosti s extremistickým podtextem.
R.S.K. touto cestou vydává celou řadu publikací ve formě ZINů či CD. Nejrozšířenější tiskovinou je zin INNOCENT, představující agresivní publikaci propagující německý nacismus. V jeho tiráži se říká, že "vydavatelé jsou si vědomi, že přestupují hned několik zákonů České republiky", ale že jim to nevadí, protože "tento stát neuznávají" a ve své vydavatelské činnosti se "řídí jen instrukcí pro vydávání vnitrostranických tiskovin Josefa Göbbelse z roku 1927". Na jeho stránkách je vzdáván hold nacistickým pohlavárům, stavěným do světla obránců bílé rasy, jsou zde publikovány články o historii jednotlivých nacistických vojenských uskupení, stejně jako články zaměřené rasisticky a protižidovsky. Zkreslování historie a manipulace historickými fakty zde slouží k ospravedlňování nacismu. Tyto materiály jsou distribuovány po celé České republice a na Slovensko. K jejich šíření využívala organizace R.S.K. v předchozí době P.O.BOXy, nyní internetové adresy a e-mailové schránky, z nichž některé jsou i mimo území České republiky.
RSK rovněž založili pro ženy samostatnou paralelní organizaci nazvanou "Árijské ženy". Dle vlastního prohlášení RSK však tuto organizaci neřídí RSK, nýbrž tzv. "hlavní ideolog strany".
Bezpečnostní riziko uvedených aktivit spočívá především v možnostech nakladatelství Dr. Goebbels press šířit a koordinovat pravicově extremistickou ideologii na území ČR s přesahem do zahraničí.
V současné době jsou forma distribuce, umístění tiskárny a další okolnosti s tím spjaté předmětem šetření policejních specialistů.
AHNENERBE12Na internetu se rovněž nacházejí stránky neonacistické organizace AHNENERBE (DĚDICTVÍ RODU). Tento název organizace je demonstrativním vyjádřením principu pokrevnosti, který se u nacistů, a dnes tedy i u neonacistů, objevuje jako důvod jejich sdružování.
"AHNENERBE je nacionálně socialistickou organizací, která si klade za cíl především osvětovou činnost - to znamená vydávání a distribuci proárijských časopisů, publikací a jiného materiálu. Naším krédem je "Am Ende der Sieg!" Toto jednoduché heslo výstižně vyjadřuje vše, co je cílem naší práce, v co věřímě, za co bojujeme. Své přesvědčení neskrýváme a otevřeně říkáme, že uznáváme jen jediný politický systém a jediného vůdce, za jehož odkaz jsme ochotni obětovat vše! Heil Hitler!"
Uvedené stránky zpřístupňují neonacistické časopisy AHNENERBE No 1 a DIE TREUE No 1, publikaci 88 ZÁKONŮ od Davida Laneho, galerii obrazů Rudolfa Hesse a WHITE POWER poezii.
Osoby, které se podílejí na činnosti AHNENERBE používají pseudonymy Wilhelm von Ahnenerbe, Siegfried von Ahnenerbe, Tristan von Ahnenerbe a Elmar von Ahnenerbe.
NORDFRONTNa internetu byly umístěny i stránky uskupení Nordfront. Zájemcům nabízejí tzv. NS hry, MP3, válečné artefakty, ziny, comixy či informace o Keltech a Vikinzích, včetně možnosti zveřejňovat články a názory. Především zde však byl prezentován článek zabývající se taktikou boje "patriotů" pod názvem "Možnosti našeho boje v současnosti"13. Autor vyhodnocuje možné postupy podle následujících variant:
Pojednání je ukončeno slovy:
"To jsou zhruba všechny alternativy, které mne napadly. Teprve čas ukáže, která z nich je nejvýhodnější, ale pravda je jen jedna, PRAVDA ZVÍTĚZÍ nad tímto prohnilým systémem, kde jsou popírány základní principy rozumu a víry. Přijde den, kdy zrádci objevující se denně v TV budou viset a jejich děti propadnou kletbě za zločiny svých rodičů. Možná se toho nedožijeme my, ale naši potomci určitě, proto tento boj nevzdávejme, abychom nebyli sami ztraceni a nemluvilo se o nás jako o těch, kteří radši nic neviděli a neslyšeli. Je pouze na nás, jak budeme bojovat, ale přestaneme sedět a BOJUJME, jinak zahyneme. 14 WORDS -whitecop-".15
Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei/Auslands- und Aufbauorganisation (NSDAP/AO) - Národně socialistická německá dělnická strana/zahraniční a základní organizace a National Socialist Education Centre (NSEC)16 - Nacionálně socialistické vzdělávací centrumNa přelomu let 2000/2001 začaly být na internetu šířeny v češtině materiály NSDAP/AO17. V češtině zatím vyšly tři čísla českého internetového vydání NS Zpravodajství. Jsou v nich stati pojednávající o historických osobnostech nacismu a zprávy o dění souvisejícím s nacionálním socialismem, obzvláště pak s NSDAP/AO.
Dne 19. března 2002 se stalo "oficiálním spojencem NSDAP/AO" Nacionálně socialistické vzdělávací centrum (Nacionalist Socialist Education Centre - NSEC), které má údajně od tohoto data na starosti českou sekci organizace.18 Tato česká sekce se zřejmě může stát jedním z významných distributorů neonacistických materiálů v ČR za situace, kdy bude mít finanční zázemí v USA a v západní Evropě. Mezi knihami nabízenými na jejích webových stránkách ke stažení figurují "Mein Kampf" Adolfa Hitlera, "White Power" (Bílá síla) G.L. Rockwella, vůdce americké Nacistické strany, "Protokoly sionských mudrců", "Anglo - židovská aliance" od Wolfa Meyera Christiana či "Mezinárodní žid" od Henry Forda.
Ve spojitosti s neregistrovanými uskupeními lze zmínit rovněž příznivce hnutí "Českých fašistů", rekrutující se převážně z řad skinheadů. Jejich část je aktivní v Severomoravském kraji, především v okresech Karviná (cca 30 osob) a Jeseník (cca 39 osob). Toto "hnutí" nemá pevné členství. Ideově se hlásí k nacionálnímu socialismu. Hovoří o méněcenných rasách (Romech a Asiatech) a prosazuje český nacionalismus. Používá symboly třetí říše nebo tři sedmičky v kruhu, které představují jihoafrický apartheid.
Blood & Honour Division Bohemia (B & H DB) – Krev a čest19Neregistrované skinheadské organizace.
V roce 2001 nebyly zaznamenány na území ČR žádné známky organizované činnosti neonacistických uskupení Blood&Honour DB a Bohemia Hammer Skins, českých poboček nadnárodních uskupení. Souviselo to jak s útlumem jejich činnosti, zaznamenaným v předchozích letech, tak i s vlastními změnami na pravicově extremistické scéně.
Blood&Honour DB je v současnosti nevýznamnou organizací, která sdružuje pouze několik málo osob, nemajících větší vliv mezi pravicovými extremisty. Někteří z členů této organizace se jistým dílem podílejí na obchodních aktivitách Národního odporu.
Současný název této politické strany byl registrován Ministerstvem vnitra dne 29. listopadu 2001.
Předseda: Jan Kopal20
Čestný předseda: Miroslav Rousek, bývalý emigrant, nyní vydavatel regionální tiskoviny Náchodský nečas
Tajemník: Luděk Hlinka
Místopředseda pro politickou radu: Alena Mucková
Místopředseda pro finance: David Kocour
Sídlo: Praha
Místní organizace Pravé alternativy pracovaly ke konci roku 2001 v následujících městech a obcích:
Praha, Valašské Meziříčí, Veselí nad Moravou, Karlovy Vary, Svratouch, Jablonec nad Nisou, Hrádek nad Nisou, Klenčí pod Čerchovem, Rakovník, Olomouc, Zábřeh na Moravě, Jihlava, Plzeň, Ústí nad Labem, České Budějovice, Most, Tanvald, Roudnice nad Labem, Aš, Vsetín, Příbram, Litomyšl, Litvínov, Písek, Bystřice nad Pernštejnem, Chomutov, Liberec.21
Tiskoviny
Geneze vzniku
V roce 1990 zaregistrovalo Ministerstvo vnitra politickou stranu s názvem Radikální republikánská strana a se sídlem v Brně. Následně tato strana opakovaně změnila svůj název, přičemž v roce 1995 došlo k jejímu přejmenování na Vlasteneckou republikánskou stranu22.
Hlavní programové cíle této strany obsahoval ”Komplexní politický program Vlastenecké republikánské strany”. Byly formulovány tak obecně, že ji nevydělovaly z řady jiných politických stran a jejich programů a nepřekračovaly zákonný rámec23. Její tiskovinou byl časopis VLASTENEC, vydávaný v Ostravě.
Postupem času se tato neparlamentní politická strana začala sbližovat s pravicovými extremisty a přejímat i jejich xenofobní rétoriku. V roce 2000 (5. srpna) se konal VI. mimořádný sjezd VRS. Na něm došlo k personálním změnám ve vedení strany a jejích komisích, změně sídla strany a stanov, které byly řádně zaregistrovány u Ministerstva vnitra (15. 9. 2000). Tyto změny předznamenaly další vývoj uvnitř strany. Od té doby se strana aktivně podílela na akcích pořádaných pravicově extremistickými subjekty. Její tajemník Jan Kopal pravidelně vystupoval se svými projevy po boku představitelů extremistických organizací Národní aliance, Vlastenecké fronty, Národního odporu či Obrody národa. Mezníkem proměny Vlastenecké republikánské strany se staly volby do vyšších územně správních celků v listopadu 2000. Na jejích kandidátkách se jako "nezávislí" kandidáti objevili členové Národní aliance. Tehdy již strana otevřeně deklarovala svou "ideovou spřízněnost s tímto občanským sdružením".
Část členů registrovaného občanského sdružení Národní aliance (NA), stejně jako část členů neregistrované organizace Národní odpor (NO), vstoupila počátkem roku 2001 do VRS se záměrem iniciovat podstatné změny ve straně. Snahou těchto nových členů Vlastenecké republikánské strany bylo její ovládnutí. Dne 3. 3. 2001 se uskutečnil v Praze VII. mimořádný sjezd VRS, který byl úspěšným vyvrcholením těchto tendencí. Bylo odvoláno celé předsednictvo strany, členové dozorčí komise a členové revizní komise, strana rozhodla o svém přejmenování na Národně sociální blok (NSB) a o změně znaku strany. Vlastní výběr nového znaku byl svěřen nově zvolenému předsednictvu. Rozhodnutím předsednictva, které sjezd schválil, bylo změněno sídlo strany24. Na tomto sjezdu byla tudíž schválena další změna stanov, spočívající mimo jiné v již zmíněné změně jejího názvu na "Národně sociální blok" ("NSB"). Přestože byla registrace změny stanov Ministerstvem vnitra zamítnuta, a tudíž i změna názvu Vlastenecké republikánské strany na Národně sociální blok, prezentovala se tato strana na veřejnosti téměř po celý rok 2001 jako Národně sociální blok, který však právně neexistoval.
Aktivity v roce 2001
Své nové záměry proklamoval "Národně sociální blok" na shromáždění, které svolal na 1. května 2001 na nám. Míru v Praze. Deklaroval se jako "jediná národně opoziční politická strana v ČR". Podle předsedy Jana Kopala je cílem "NSB" mimo jiné "nastartování národní revoluce, při níž sice nebude nouze o oběti, ale vítězství bude stát za to!"25
Vytýčenou prioritou strany bylo dosažení volebního úspěchu v roce 2002, který by jí zabezpečil vstup do skutečné politiky a přinesl zisk poslaneckých mandátů. Aktivity v roce 2001, provázené vznikem řady nových místních organizací "NSB", byly cílené na získání voličské základny pro volby v roce 2002. Zvažován byl rovněž postup, jak v rámci komunálních voleb proniknout do městských zastupitelstev. K tomu se vázaly otázky spjaté s financováním strany a s tím související výroby propagačních materiálů.
V květnu 2001 představil na tiskové konferenci předseda strany Jan Kopal akční program "NSB". Poněvadž jedním z bodů tohoto programu je řešení sociální problematiky, byl přizván bývalý předseda strany Důchodci za životní jistoty (DŽJ). S touto stranou plánoval "NSB" spolupráci na řešení problematiky důchodců v České republice. "NSB" dále zvažoval zakládání odborových organizací, neboť z jeho hlediska stávající odbory dostatečně nehájí zájmy pracujících. Deklaroval svůj cíl zaměřit se především proti vykořisťování nadnárodními společnostmi.
Na srpnovém jednání vedení "NSB" bylo dohodnuto, že předsednictvo NSB bude tvořit pět členů. Zároveň byl odsouhlasen záměr vytvořit tzv. Opoziční výbor proti vstupu do EU, který osloví všechny podobně smýšlející subjekty nejen na domácí, ale i na zahraniční politické scéně, zejména v Irsku, Velké Británii, Itálii a Španělsku. Ze závěrů jednání vyplynulo rozhodnutí vytvořit dva volební týmy, z nichž jeden bude mít na starosti propagaci strany v médiích, zajišťování mítinků, demonstrací, tiskových prohlášení apod., a druhý se bude starat o materiální zabezpečení chodu volební kampaně. "NSB" rovněž deklaroval potřebu pořádat nejméně jedenkrát týdně alespoň akce okresního významu.
V září 2001 informoval předseda "NSB" ČTK o ustanovení volebních lídrů pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2002 s tím, že celostátním lídrem se stal čestný předseda Čechokanaďan Miroslav Rousek, krajským volebním lídrem v Praze Filip Vávra, v krajích Středočeském Vladimír Skoupý, v Libereckém předseda Jan Kopal, v Karlovarském Luděk Hlinka, v Plzeňském Jiří Anderle, Budějovickém Alena Mucková, Vysočina Michal Podolák a v Pardubickém David Kocour.
V průběhu roku 2001 proběhlo také několik jednání mezi představiteli "NSB" a zástupci dalších formujících se nových politických stran z krajně pravicového segmentu politického spektra. Jednalo se pravděpodobně o ryze účelová jednání, protože jednotlivé existující nebo vznikající politické strany si hodlají vzájemně konkurovat26. Ze získaných poznatků k volební strategii "NSB" rovněž vyplynulo, že se, ve snaze dosáhnout svých cílů, nebude bránit případné vzájemné spolupráci nejen s jinými pravicově extremistickými, ale i s levicově extremistickými subjekty27.
Následovaly akce pořádané v různých místech ČR. Například v Liberci zaznělo odmítnutí "vstupu České republiky do EU a vizí multikulturní a multirasové globalizované společnosti", v Ostravě byla akce k připomenutí okupace Československa sovětskými vojsky, v Mostě demonstrace proti zvýhodňování romského etnika, v Praze např. demonstrace na podporu Slobodana Miloševiće či shromáždění na Letenské pláni k 28. říjnu, následované akcemi v Havlíčkově Brodě, Jablonci n/Nisou a dalšími. Dne 18. 12. 2001 uspořádala Pravá alternativa demonstraci před Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Její představitelé, včetně předsedy J. Kopala a předsedy středočeské organizace PA V. Skoupého zde protestovali proti vyslání českých vojáků do Afgánistánu.
Vedení "NSB" kladlo zvláštní důraz na demonstraci pořádanou 28. října 2001 na Letenské pláni k výročí vzniku československého státu28. S jejím průběhem bylo nakonec spokojeno, neboť se naplnily předpoklady týkající se jak počtu účastníků, tak klidného průběhu bez narušení. Již před demonstrací někteří členové vedení "NSB" projevili zájem o dokumentaci celé akce. Ta byla provedena především se zaměřením na osoby pohybující se v blízkosti demonstrace s cílem provést konfrontaci osob zachycených na videozáznamu s databází, kterou si "NSB" postupně vytváří29. Jednalo se o první demonstraci, na níž "NSB" zakázal používat vlajky České republiky s odůvodněním, že "NSB" nepodporuje český stát. Povoleny byly pouze červenobílé standardy, jak je tomu i u Vlastenecké fronty.
Příznačným pro stranu byly však i kontraverznost stávajícího předsedy Jana Kopala, vystoupivší do popředí po 11. září 2001, a finanční problémy30.
Na zmíněné demonstraci v Mostě (15. 9. 2001), jejímž původním záměrem bylo vyslovit nesouhlas se zvýhodňováním romského etnika v ČR, vystoupil předseda "NSB" J. Kopal s projevem, v němž schvaloval teroristický útok na USA s odůvodněním, že USA si útok za svou politiku jedině zaslouží31. Na transparentech účastníků demonstrace byly slogany jako např. "Izrael a USA – největší světoví teroristé". Během říjnového jednání úzkého vedení "NSB" byl předseda strany za svůj postup v souvislosti s projevem v Mostě podroben velmi silné kritice a to přesto, že členové vedení "NSB" útoky na USA schvalují32. Situace kolem předsedy ve straně dále gradovala, když mu některé místní organizace "NSB" vyjádřily nedůvěru, jiné se od něho distancovaly33. Přestože mělo prakticky celé vedení "NSB" tehdy zájem na jeho odvolání z funkce, v roce 2001 k tomuto aktu nepřistoupilo.
Zahraniční kontakty
Na svých stránkách odkazuje na takové zahraniční subjekty jako jsou švédská Nationaldemokraterna, NPD, Front National, FPÖ, BNP či Vlaams Blok.
V září 2001 se uskutečnila následující setkání:
S ohledem na zákonné důvody, jež mohou vést ve smyslu § 13 odst. 6 zákona č. 424/1991 Sb., ke zrušení strany a hnutí rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, je její činnost v současné době dokumentována z hlediska skutečností majících význam pro uplatnění postupu podle citované právní úpravy; ze strany Ministerstva vnitra to předpokládá eventuálně následné zpracování materiálu pro jednání vlády ve věci podání příslušného návrhu soudu.
Vlastenecká fronta (VF)
VF je registrována u Ministerstva vnitra od 17. 6. 1993 jako občanské sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.
Předsedové: prvním předsedou VF byl Jiří Fidler z Brna, kterého později vystřídal Miroslav Knapovský (původně předseda MO VF v Ostravě). Dalším předsedou se stal Jan Skácel, zvolený do čela VF na celorepublikovém sjezdu v Pardubicích dne 17. 4. 2000. Po rezignaci Jana Skácela byl na sjezdu VF v září 2001 zvolen předsedou David Macháček.
Sídlo vedení: Praha
Místní organizace (nejvýznamnější): Praha, Ostrava, Kladno, Brno, Chrudim, České Budějovice, Pardubice.
Odhad celkového počtu registrovaných členů: řádově několik desítek. Převážnou část členů a příznivců tvoří nacionalisticky orientovaní mladí lidé, z nichž někteří patřili či dosud patří k hnutí skinheads. V řadách této organizace jsou však i občané, kteří s hnutím skinheads neměli nic společného.
Tiskoviny: Obrana národa (od roku 1996 do současnosti), Hlas národní mládeže (od roku 1997 do konce roku 1999). Dále má Vlastenecká fronta na Internetu Zpravodaj Vlastenecké fronty (od roku 1996 do současnosti).37
VF vznikla v rámci skinheadského hnutí, od něhož se však postupem doby částečně oddělila i ideově vyprofilovala.
V roce 1999 Ministerstvo vnitra Vlasteneckou frontu upozornilo, že vyvíjí činnost v rozporu s § 4 zákona č.83/1990 Sb., o sdružování občanů, a v souladu se zákonem ji vyzvalo, aby od této činnosti upustila. Vytýkané nedostatky byly organizací obratem odstraněny.
VF se snaží zpochybňovat občanský princip, na kterém je založen demokratický systém v ČR a propaguje uplatňování principu, podle kterého se občanům státu přiznávají práva a svobody v závislosti na příslušnosti k určitému etniku nebo národnosti. Tento svůj ideologický koncept však VF veřejně uplatňuje formou odmítání zvýhodňování minorit, bojem proti tvrzené pozitivní diskriminaci, požadavkem rovnosti příležitostí. Tento typ demagogie je ostatně používán pravicovými extremisty po celém světě, neboť komplikuje právní postih.
Vedle pravidelné spolkové činnosti se VF snaží působit i veřejně formou pořádání různých demonstrací a podobných shromáždění, vylepováním letáků, vydáváním nejrůznějších publikací, které rozšiřuje v názorově spřízněném prostředí nebo na svých internetových stránkách.
V minulosti se členové VF často účastnili veřejných akcí spolu s již neaktivní skinheadskou organizací Blood&Honour D.B. (1998) nebo s již neexistující organizací Národní aliance či neregistrovanou organizací Národní odpor (1999, 2000).
VF udržuje četné kontakty na zahraniční ultrapravicové organizace a subjekty a má úzké vazby na domácí pravicové extremisty z řad skinheadského a neonacistického hnutí. Na rozdíl od neonacistických skupin je VF více protiněmecky zaměřená a navíc v rámci organizace existuje názorový proud spřízněný s aktivitami uskupení typu Slovanského výboru ČR.
V r. 2000 nabývala na významu snaha VF o proniknutí na politickou scénu. Předchozí předseda Jan Skácel chtěl co nejrychleji založit novou politickou stranu Národní sjednocení, která by se přihlásila k odkazu stejnojmenné strany působící v ČR ve 30. letech minulého století pod vedením K. Kramáře. Občanské sdružení VF mělo zůstat zachováno. K podání návrhu na registraci této politické strany v roce 2001 však nedošlo. Poté, co se oddělila od VF část členské základny vedená bývalým předsedou Miroslavem Knapovským a založila občanské sdružení Vlast.cz., které bylo registrováno u Ministerstva vnitra na podzim 2000, Vlastenecká fronta ztratila své vedoucí postavení na pravicově extremistické scéně.
Členové občanského sdružení Vlast cz. se brzy po jeho vzniku pokusili založit vlastní politickou stranu, která měla působit pod názvem Národní strana a výhledově konkurovat dalším zaregistrovaným pravicově extremistickým subjektům. Žádost o registraci Národní strany byla Ministerstvem vnitra odmítnuta, neboť nesplňovala zákonné podmínky registrace. Došlo k rozkolu mezi členy přípravného výboru a poté k ustavení dvou přípravných výborů, které nadále vyvíjejí aktivity směřující k opětovnému podání návrhu na registraci Národní strany. 38
Aktivity v roce 2001
V průběhu roku 2001 pokračovala VF ve svých aktivitách zaměřených ke vzniku politické strany pod názvem Národní sjednocení (NSJ). Na rozdíl od Národní aliance a Národního odporu zvolila pro vstup na politickou scénu „klasickou" cestu vzniku nové politické strany. Přípravnému výboru se podařilo po interních organizačních problémech shromáždit potřebný počet podpisů nutný pro zaregistrování politické strany u Ministerstva vnitra, některé z údajů byly však neúplné (např. neúplná rodná čísla apod.) a proto irelevantní z hlediska ustanovení § 6, odst. 2, písm. a) zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů. Přípravný výbor vydal informační zpravodaj pod názvem „Otevři oči".
Vývoj ve VF signalizoval možnost vnitřního rozkolu. Svědčila o tom jak náhlá rezignace Františka Rozhoně na funkci v předsednictvu VF39, tak i odstoupení předsedy Jana Skácela, který se rozhodl věnovat vzniku politické strany Národní sjednocení40. Ve funkci jej nahradil David Macháček, který po svém zvolení dne 17. září 2001 pro ČTK uvedl, že „hodlá udržet legální status hnutí s cílem rozšířit aktivity" a že „je třeba získat pro nacionalistickou myšlenku především mladé lidi a také je hodlá vyškolit".
K zářijovým událostem v USA zaujala VF stanovisko podle něhož považuje teroristický útok za pohromu pro řadové občany, ale na druhou stranu chápe tento čin jako „správnou akci proti státnímu aparátu USA"41.
Z aktivit VF v roce 2001 vyplývala snaha o vytvoření širší pravicově extremistické „koalice" podle vzoru francouzské Le Penovy strany. Uspořádala sice v uplynulém období několik akcí42, ale přesto zůstávala v útlumu a stejně tak zůstávala otevřenou možnost jejího dalšího rozštěpení.
Ve své strategii pro další období se VF rozhodla zaměřit na spolupráci např.s přípravným výborem Národní strany, Národní myšlenkou43. Ze zahraničních partnerů se rozhodla upřednostňovat francouzskou Front National (FN) J.M. Le Pena44.
Situace v pravicově nacionalistickém subjektu Vlast.cz byla po celý rok 2001 ovlivňována problémy s registrací Národní strany45.
Osoby spjaté s VF zaregistrovaly dne 6. prosince 2001 u Ministerstva vnitra nové občanské sdružení pod názvem Česká vlastenecká fronta (ČVF) se sídlem v Ostravě46.
Národní obec vlastenecká (NOV)
Tato organizace byla registrována u Ministerstva vnitra dne 29. května 2000 jako občanské sdružení.
Sídlo: Tišnov na Moravě
Úzce spolupracuje s Vlasteneckou frontou. Požaduje vytvoření silného národního státu, v rámci klasických témat pravicově extremistických subjektů se deklarativně vyhraňuje např. proti drogám, homosexualitě apod.
Národní aliance (NA)
Byla zaregistrována u Ministerstva vnitra od 26. 10. 1998 do 15. 4. 2001.
zemský vedoucí: Vladimír Skoupý
Členská základna: cca 130 zaregistrovaných členů
Sídlo celorepublikového vedení: RAKOVNÍK
Sídla místních organizací: celkem 17 (např. hl.m. Praha, Rakovník, Jihlava, Klatovy, Karlovy Vary, Chomutov, Olomouc, Zábřeh na Moravě, Štětí, Ostrava, Karviná, Veselí nad Moravou a další)
Rozpuštění: Dne 31. března 2000 rozhodlo Ministerstvo vnitra o rozpuštění Národní aliance. Toto rozhodnutí nenabylo právní moci, a to v důsledku vlastního rozhodnutí NA ze dne 18. 2. 2001 o jejím dobrovolném rozpuštění přijatém před přezkoumáním postupu Ministerstva vnitra Nejvyšším soudem.
Zánik NA: Na základě oznámení NA vyznačilo Ministerstvo vnitra ve své databázi zánik Národní aliance dnem 15. 4. 2001.
Tiskoviny: „Výzva" - "interní tiskovina novodobých národovců". Od května 2000 ji vydávala MO Národní aliance Jihlava jako občasník pro členy a příznivce NA. Navazovala na tiskovinu VLAJKA s tím, že měla být vnějškově "méně úderná a radikální"47. Od dubna 2001 vychází již pod názvem Národně sociální VÝZVA – interní tiskovina novodobých národovců, členů a příznivců politické strany Pravá alternativa („Národně sociální blok").48
Republikánská mládež (RM)
Organizace zaregistrovaná u Ministerstva vnitra od 18. července 1997. Ustavující sjezd Republikánské mládeže se uskutečnil dne 24. října 1998 v Praze.
Předseda: Martin Zbela 49(od 24. 10. 1998, kdy byl do této funkce zvolen ustavujícím sjezdem RM)
Sídlo Ústřední rady RM: Praha
Zemské vedení RM v Čechách: Praha, zemský vedoucí Jiří Štěpánek
Zemské vedení RM na Moravě: Brno, zemský vedoucí Pavel Procházka
Zemské vedení RM ve Slezsku: Karviná, zemský vedoucí Martin Kleinedler
Rozpuštění: Dne 5. února 2002 rozhodlo Ministerstvo vnitra o rozpuštění Republikánské
mládeže (RM). Toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci.
Činnost RM řídí Ústřední rada RM, volená sjezdem, která má 7 členů, a to předsedu, dva místopředsedy, tajemníka, pokladníka a dva členy bez konkrétní funkce. Ústřední rada RM podléhá přímo předsedovi, řídí a koordinuje činnost RM, jmenuje a odvolává její funkcionáře.
Základní složkou RM je místní organizace. Spojovacím článkem mezi místními organizacemi a Ústřední radou RM jsou oblastní vedoucí.
Organizace pracuje jako mládežnická organizace politické strany Republikáni Miroslava Sládka (dříve SPR-RSČ). Její členové se rekrutují i z řad skinheadů, byla zaznamenána spolupráce s politickou stranou Pravá alternativa a občanským sdružením Vlastenecká fronta.
Vymezuje se proti "odnárodňování jednotlivých států a postupnému předávání jak politické, tak ekonomické moci nadnárodním institucím". Hlásí se k Euronat Jeunesse (Evropská nacionální mládež). Orientaci organizace na evropské pravicově extremistické subjekty dokládají i odkazy, uváděné na jejích webových stránkách50.
Aktivity v roce 2001
RM se soustředila na získávání nových členů a propagaci svých idejí. Vylepovala propagační plakáty, snažila se organizovat veřejné schůzky svých představitelů s mládeží, pořádala různé protestní a petiční akce, připravovala se na volební rok 2002.
Na svých webových stránkách prezentovala program, o jehož realizaci „chce usilovat". Jako satelitní organizace politické strany Republikáni Miroslava Sládka zařadila mezi své programové cíle např. „odmítnutí členství ČR v nadnárodních organizacích jako je NATO či Evropská unie" či požadavek na vyhlášení neutrality země" (Politika a armáda, bod IV).Deklarovala zde dále některé ze svých postojů jako např: "Odmítáme jakékoliv zvýhodňování různých národnostních etnik, především cikánů, při přijímání na střední a vysoké školy" (Školství, bod VI) či "Konečně dořešit otázku nepřizpůsobivých etnik, např. cikánů - mj. obnovením domovského práva, odbouráním všech neoprávněných výhod apod. Na společnosti nebude a nesmí nikdo parazitovat (Bezpečnost, bod III.) a dále požadovali, aby "stát zamezil přílivu uprchlíků ze třetích zemí"(Bezpečnost, bod V) a "zákaz anarchistických a jiných uskupení, která mají svou činností negativní vliv na zdravý růst mládeže"(Bezpečnost, bod VI)51 Tento program Republikánské mládeže byl Ministerstvem vnitra vyhodnocen jako diskriminační a s ohledem na část nazvanou „Politika a armáda" zároveň v rozporu s ust. § 1 odst. 3 písm. a) zákona č. 83/1990 Sb., jež vylučuje z režimu tohoto zákona sdružování občanů v politických stranách a v politických hnutích. Na základě této skutečnosti byla vůči jmenovanému sdružení uplatněna dne 27.července 2001 výzva ve smyslu § 12 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb. V následujícím vyjádření RM k předmětné výzvě, které Ministerstvo vnitra obdrželo dne 1. 11. 2001, byla konstatována změna bodu III „Programu RM" vypuštěním slov „obnovení domovského práva". Ve skutečnosti byl ještě ke dni 31.ledna 2002 „Program RM" prezentován na internetových stránkách sdružení nadále v původní podobě a pokračováno tudíž v činnosti, k níž se výhrady Ministerstva vnitra vztahovaly52. V důsledku toho přistoupilo ministerstvo k rozpuštění organizace. Na toto rozhodnutí Ministerstva vnitra, proti němuž RM podala opravný prostředek k Nejvyššímu soudu, reagoval prohlášením, zveřejněným na internetových stránkách organizace, předseda RM M. Zbela slovy:
„Program RM se od svého vzniku 24. 10. 1998 nezměnil. Pravda, ustoupili jsme na nátlak ministerstva vnitra vypuštěním ‚domovského práva', ale na skutečnosti, že požadujeme dořešení otázky nepřizpůsobivých etnik, se tím vůbec nic nemění.
V případě naší politické činnosti jde o věc natolik zásadní, že z ní nehodláme couvnout ani o milimetr…..
Proti bezpráví existuje jediná možná obrana – útok. Již nyní připravujeme odvolání k Nejvyššímu soudu ČR a není vyloučeno, že budou následovat i žaloby. Můžeme se těšit na zajímavý soudní proces stát versus občané, kteří se chtějí politicky prosazovat a bylo jim to ‚zakázáno' ministerstvem vnitra.
Naše členy a příznivce mohu ujistit, že RM je nadále oficiálním občanským sdružením a bude jím i po vynesení rozsudku Nejvyššího soudu. Takže nic nekončí, naopak v plném proudu začíná".53
V roce 2001 bylo značně aktivní zemské vedení RM ve Slezsku, v jehož čele stojí Martin Kleinedler, který je zároveň členem Ústřední rady RM, a David Dembiński, člen kontrolní komise RM. Podle policejních poznatků sdružují kolem sebe mladé příznivce hnutí skinheads, kteří jsou ochotni vyvolávat konflikty a střetové situace. Mezi sebou hovoří o rasové válce, používání „molotovových koktejlů", konspiraci apod. Rovněž vydávali tiskovinu RM Moravskoslezského kraje pod názvem „Studentská pochodeň", jejímž šéfredaktorem byl D. Dembiński. Zemské vedení vyvíjelo po celý rok 2001 snahu o zviditelnění se na politické scéně, představitelé RM se zde snažili stavět do role „politiků" nově nastupující garnitury ve snaze získat voliče před volbami vyjadřováním se především ke všem sociálním otázkám. Konali shromáždění u příležitosti významných státních svátků, spojená s pochody městy, a pořádali demonstrace, na nichž se snažili vyzdvihovat často demagogické, jednoduché řešení sociálních a ekonomických problémů regionu, úmyslně napadali především romskou minoritní část obyvatelstva.54 Těchto akcí se obvykle zúčastňovalo přibližně 150 až 300 osob, převážně z řad příznivců hnutí skinheads.Na některých vystoupeních docházelo k prezentaci i nacionalistických a rasistických idejí, rasistická hesla nevyjímaje. Za tyto projevy jsou v současné době stíháni jak vedoucí představitelé zemské organizace, tak i další příznivci RM, zejména přívrženci hnutí skinheads z Ostravy, Karviné a Opavy.
Republikáni Miroslava Sládka (RMS)
Politická strana registrovaná u Ministerstva vnitra dne 25. ledna 2001.
Předseda: PhDr. Miroslav Sládek
Sídlo: Praha
Sídla hlavních sekretariátů: Praha, Havlíčkův Brod, Brno
Tiskoviny: Republika
Geneze vzniku
Dne 12. 7. 2000 bylo u Ministerstva vnitra zaregistrováno politické hnutí s názvem Nezávislá republikánská mládež. Toto hnutí se zúčastnilo v koalici nesoucí název Republikáni Miroslava Sládka spolu se SPR-RSČ a Sdružením důchodců České republiky podzimních voleb do územně samosprávných celků. Volby pro tuto koalici skončily neúspěchem. V souvislosti s návrhem na konkurs podaným u Městského soudu v Praze na majetek SPR-RSČ (konkurs byl vyhlášen 21. 2. 2001) se hnutí zaměřilo na „převzetí" členské základny SPR-RSČ. Na sjezdu konaném dne 9. prosince 2000 v Praze byla přijata změna stanov, na základě které se hnutí transformovalo v politickou stranu s názvem Republikáni Miroslava Sládka. Tato změna byla zaregistrována Ministerstvem vnitra dne 25. ledna 2001. Republikáni Miroslava Sládka ideově navazují na SPR - RSČ. Na svých webových stránkách propagují EURONAT55.
"Program Republikánů 2002" všemi svými body plně odpovídá dikci používané bývalou SPR-RSČ. Za cíl si klade uchopení moci a řadu změn, avšak otevřeně nedeklaruje násilnou formu uchopení moci.
Aktivity v roce 2001
Rok 2001 byl pro RMS především obdobím příprav na parlamentní a komunální volby v roce 200256. Tomu byla podřízena činnost této „nové" politické strany. Od února 2001 probíhala přeregistrace členské základny ze SPR-RSČ a příprava I. sjezdu strany. V průběhu roku se především diskutovaly otázky týkající se parlamentních voleb, volební kampaně, strategie mítinků M. Sládka a dalších záležitostí57. Jednoznačně deklarovaným cílem RMS je získání poslaneckých mandátů v Parlamentu ČR.
První část sjezdu RMS se uskutečnila dne 30. září 2001 v Havlíčkově Brodu. Jednání sjezdu se ze zahraničí zúčastnili místopředseda francouzské Front National Dominique Chaboche a předsedkyně belgické Nové fronty Marguerite Bastienová. Poté, co bylo zvoleno dočasné předsednictvo strany, byl sjezd přerušen a volba předsedy strany byla odložena na rok 2002. Z první části sjezdu vzešel výkonný výbor strany, orgán slučující předsednictvo, okresní a krajské předsedy, sjezd zvolil mandátovou a návrhovou komisi, pracovní předsednictvo a ověřovatele sjezdu. Delegáti schválili návrh programových tezí. Dne 24. února 2002, na druhé části sjezdu, byl zvolen do čela RMS Miroslav Sládek.
Ukázky z „Programu Republikánů 2002"58
1.část - Rodina
Navrhujeme:
(Bod 4)„Upravit daňovou soustavu, která by umožnila snižovat daň z příjmu podle počtu dětí. Plošné přídavky na děti jsou pouze přechodnou fází, neboť nerozlišují mezi jednotlivcem, který pracuje a příživníkem žijícím jen z počtu dětí. Proto navrhujeme, aby za každé dítě byla snižována daň z příjmu pracujícího rodiče, takže by při 5 dětech už neplatil žádné daně. Tím by automaticky byly vyloučeny ty skupiny obyvatelstva, které si z přídavků na děti dělají zdroj obživy a zvýhodněni řádní a řádně ekonomicky činní občané".
3.část - Přistěhovalectví
„Naším hlavním úsilím je odmítnout multikulturní společnost ve jménu naší národní identity".
Navrhujeme:
(Bod 1) „Ukončit příliv přistěhovalců přísnou kontrolou našich hranic tak, aby přechod přes ně byl jakýmkoliv způsobem nemožný pro osoby postrádající naše vstupní vízum",
(Bod 2) „Scelování rodin je příčinou přílivu dalších uprchlíků, kteří následují první skupiny. Jsme pro scelování rodin a podpoříme je, ale zásadně v zemi jejich původu"...,
(Bod 5) „Zavést efektivní proceduru vypovězení nelegálních přistěhovalců. Ti budou nekompromisně a urychleně vráceni do země původu. Nemají nárok na jakékoliv dávky nebo podporu, a po dobu mezi zadržením a odsunutím budou držení ve střeženém zařízení"
Upevňování a ochrana národnosti po formální i obsahové stránce
(Bod 1)„Česká národnost je vyhrazena všem dětem, které pocházejí z českého otce a české matky. Volební právo je dáno pouze občanům české národnosti
(Bod 3) Získání občanství je nutné podmínit přísným ověřováním, zkouškami z jazyka, kultury a duchovních hodnot přinášejícím našemu národu. Právě tak je nutné dobrozdání ručitelů za kandidáta na české občanství. I v případě sňatku bude postupováno stejně, jako je tomu například ve Švýcarsku. Kde je potřebné schválení radou místa bydliště a sousedy".
(Bod 4)„Ztráta občanství by měla být zavedena pro všechny naturalizované, kteří se dopustí závažných trestných činů, jako je vražda, terorismus, únos, zneužití dětí, znásilnění či obchod s drogami. Z humanitních důvodů se ztráta občanství vztahuje na pachatelovu celou rodinu, protože není v našem zájmu její rozbití",
(Bod 5) „Naprosto nezbytné je preferovat naši národnost, při uchování a získání zaměstnání, při přidělování sociálních bytů. Právě tak dětské přídavky a jakékoliv další sociální dávky musí být vyhrazeny pro domácí".
S ohledem na zákonné důvody, jež mohou vést ve smyslu § 13 odst. 6 zákona č. 424/1991 Sb., ke zrušení strany a hnutí rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, je její činnost v současné době dokumentována z hlediska skutečností majících význam pro uplatnění postupu podle citované právní úpravy; ze strany Ministerstva vnitra to předpokládá eventuálně následné zpracování materiálu pro jednání vlády ve věci podání příslušného návrhu soudu.
Anarchoautonomní aktivisté pokračovali ve snahách, vyvíjených od listopadu 2000, o překonání rozdělení scény podle příslušnosti k jednotlivým organizacím a o sjednocení se na základě programu, umožňujícího koexistenci různých názorových proudů. V důsledku rozporuplného hodnocení úspěšnosti protestních akcí při zasedání MMF/SB v Praze došlo k vyostření sporů mezi jednotlivými skupinami podílejícími se na činnosti Iniciativy proti ekonomické globalizaci (INPEG)60. Kompromis, na němž byl INPEG od samého počátku postaven, se následně ukázal jako velmi problematický. ČSAF na počátku roku 2001, na setkání aktivistů INPEG, na základě zkušeností z protestních akcí proti MMF/SB, odmítla další spolupráci s organizací Socialistická solidarita (SoSo) a podmínila své další setrvání v organizaci INPEG jejím odchodem. Tento postoj měl za následek diskusi o další existenci INPEG, v níž ČSAF zpochybnila samotný význam INPEG, který údajně zapříčinil krach solidární akce s protesty WEF v Davosu. Výsledkem této diskuse se stala transformace INPEG na „koordinační a informační platformu, která nebude mít navenek žádné výstupy a bude umožňovat, aby se jednotlivé aktivistické skupiny navzájem informovaly o svých plánech a o své činnosti". Význam INPEG se takto minimalizoval, zůstal zachován jen jeho původní název jako symbol českých odpůrců globalizace a projev určité nostalgie. Bylo rozhodnuto, že INPEG nebude platformou pro kampaň proti NATO a ani se nebude podílet na mezinárodní protestní kampani proti EU.61
Zmíněná transformace INPEG má za důsledek opětovnou profilaci anarchistické scény, přičemž zásadní role připadají Československé anarchistické federaci (ČSAF) a skupině Antifašistická akce (AFA).
Pokračoval doktrinální rozpor mezi Organizací revolučních anarchistů - Solidarita (ORAS), Československou anarchistickou federací (ČSAF) a Československým anarchistickým sdružením (ČAS) na straně jedné a Federací sociálních anarchistů (FSA) na druhé straně62.
Z ČSAF, ČAS a ORAS se stává prakticky jeden akční celek, i když na některé otázky mají odlišné názory. V rámci anarchoautonomní scény dochází k izolaci FSA, na rozdíl od AFA, která se pokouší udržovat kontakty na všechny anarchoautonomní subjekty.
AFA se spíše přiklání k FSA, už proto, že někteří členové AFA jsou zároveň aktivní ve FSA. Zmíněný spor značně oslabuje anarchoautonomní scénu, zejména její schopnost sjednotit se alespoň při významných událostech.
Největšími a nejvýznamnějšími anarchistickými organizacemi působícími v České republice zůstávaly i nadále Československá anarchistická federace (dříve Česká anarchistická federace), Organizace revolučních anarchistů - Solidarita (ORAS) na straně jedné a Federace sociálních anarchistů (FSA) na straně druhé63. Společnou programovou tezí těchto tří organizací je odmítnutí státu a kapitalistické organizace ekonomiky. Narozdíl od ČSAF, akcentují ORAS a FSA čistě politickou činnost.
Československá anarchistická federace (ČSAF, dříve ČAF)
Neregistrovaná organizace. V r. 1997, po připojení slovenské pobočky, IV. sjezd ČAF (založené v r. 1995) rozhodl o změně názvu organizace na ČSAF.
"Československá anarchistická federace (ČSAF) je antiautoritářskou organizací svobodomyslných lidí, kteří se nehodlají smířit se současným společenským systémem, jenž se zakládá především na dvou pilířích útlaku a vykořisťování - státu a kapitalismu. Nejsme ale pouhými negativisty, kteří dokáží viditelné i skryté nedostatky pouze kritizovat. Snažíme se také aktivně propagovat naši alternativní vizi uspořádání svobodné a samosprávné společnosti"64.
Ve své programové rétorice se ČSAF striktně vyhýbá používání rétoriky třídního boje. Ve své kritice existujícího systému se zaměřuje na propojení moci (donucení) a kapitálu. Základní tezí, s níž operuje, je, že stát vznikl k obraně soukromého vlastnictví a že kapitalismus potřebuje podnikat v efektivních podmínkách kontroly společnosti. Samotná kapitalistická organizace ekonomiky je kritizována zejména v oblasti průvodních jevů globalizovaného kapitalismu. Těmito průvodními jevy míní konzum a s ním spjatou nadprodukci výrobků, vyčerpávání zdrojů surovin, energie, ničení ekosystémů a narůstající moc a nekontrolovatelnost nadnárodních korporací, velkých investorů a finančních spekulantů. Komplex otázek spojených s představou rekonstrukce společnosti vnímá ČSAF tak, že neprivilegované třídy musí samy vybojovat a udržet svobodu a sociální spravedlnost. Programově se tato organizace zaměřuje na mládež.
Organizační struktura
ČSAF funguje na principu dobrovolnosti. Rozhodování i činnost vychází výhradně ze zdola, od členské základny. Neexistuje žádný centrální orgán.
Směřování ČSAF, rotace funkcí a případné celoorganizační změny jsou projednávány vždy na sjezdech členské základny, které se konají zpravidla dvakrát do roka. Česká a slovenská část ČSAF jsou ve svém rozhodování autonomní. ČSAF je aktivní zejména v Praze, Přerově, Chocni, Vimperku a Bratislavě.
členskou základnu ČSAF tvořilo koncem roku 2001 více než 30 osob (z toho bylo 10 osob v Praze, jihozápadní, východní a moravský region měl každý do 5 členů a na Slovensku bylo 10 členů)
Tiskoviny: Anarchistická revue Existence <je vydávána čtvrtletně. V nabídce na webových stránkách ČSAF dále figurují A-kontra, Solidarita, publikace slovenských organizací Zdola a Priama akcia.65
Dále ČSAF vydává plakáty, letáky a publikace převážně zaměřené na anarchistickou teorii a praxi. Vytvořila také funkční distribuční síť těchto materiálů.
V rámci svých aktivit ČSAF pořádá:
různé kulturní akce, na nichž získává finanční prostředky pro svou činnost,
veřejné akce (demonstrace, infostánky atd.), které většinou bývají součástí kampaní vedených ČSAF.
Vně anarchistického hnutí se snaží o spolupráci s takovými organizacemi, které se zaměřují na dílčí problémy současné doby a programově neprosazují zachování "sociálně nespravedlivé společnosti".
Aktivity v roce 2001
Ve dnech 5. - 8. července 2001 se uskutečnil XIII. sjezd ČSAF, jehož se zúčastnilo cca 50 osob, z nichž polovinu tvořili sympatizanti a hosté, ať již neorganizovaní či ze spřátelených organizací66. Sjezd se zabýval organizačními záležitostmi, koncepcí Anarchistického černého kříže při ČSAF, postupem proti zasedání NATO v Praze na podzim 2002, pokračováním kampaně proti EU a dalšími kampaněmi a akcemi menšího charakteru.
Po celý rok 2001 probíhala diskuse o přípravách kampaní proti EU a NATO, poznamenaná určitou skepsí nad budoucností mezinárodního antiglobalizačního hnutí. Členové ČSAF se shodovali na tom, že se v současné době stále hůře organizují mezinárodní protestní akce typu S26, poněvadž většina zemí se poučila z antiglobalizačních akcí, které proběhly v Seattlu, Praze či Davosu, jednotlivé státní složky jsou zkušenější a budou bránit aktivistům ve vstupu na území svého státu. Tím se mezinárodní antiglobalizační aktivity zpacifikují. Z toho důvodu, podle členů ČSAF, mají budoucnost tzv. „solidární akce", které by pořádaly jednotlivé aktivistické skupiny ve stejný den ve svém domácím prostředí.
V dubnu 2002 zprovoznila ČSAF speciální webové stránky, věnované „NATO a antimilitarismu obecně". Podle jejího prohlášení je „provozování těchto stránek součástí anarchistické kampaně vedené proti NATO a militarismu v souvislosti se zasedáním této organizace v Praze". Stránky budou rovněž sloužit jako informační zdroj o chystaných pouličních protestech67. V prohlášení ČSAF se konstatuje:
„Za miliony vydřené daněmi zde budou hoštěny desítky hlav států, často vinné rozpoutáváním válek či podporou diktátorů a teroristů. Náplní jejich zasedání budou diskuse o tom, jak nejlépe bránit ‚civilizaci', jak honosně nazvali systém, ve kterém jsou oni mocnými a většina ostatních lidí nemůže zasahovat do jejich rozhodnutí. Tento systém je ale již ze své podstaty neudržitelný, což prokazuje stále větším počtem společenských a ekologických katastrof, které způsobuje, právě tak jako válkami, zbrojením a dalšími projevy militarismu…
Proto jsme se rozhodli vystoupit při příležitosti zasedání NATO se svou kampaní nejen proti tomuto zasedání, ale proti NATO a militarismu jako takovým, a také proti systému, který je způsobuje…"68
Leták „Dejme šanci míru! Zastavme společně zasedání NATO" skýtá základní informace ČSAF o „zasedání NATO, strukturách této organizace, vyvrácení některých základních mýtů o této organizaci a o stanovisku anarchistických organizací".69
I v roce 2001 ČSAF usilovala o přijetí do Internacionály anarchistických federací (IAF/IFA), což by pravděpodobně znamenalo zvýšení prestiže organizace a rovněž možnost získat určitou finanční podporu.70
Ukázky z Manifestu Československé anarchistické federace
Proti státu a kapitalismu
"...Státní a kapitalistický systém je založen na principech dominance, autority a ovládání přírodních i lidských zdrojů. Stát historicky vznikl k obraně soukromého vlastnictví a výrobních prostředků - tedy společenské krádeže a vykořisťování......Vlády a politické strany jsou přímo či nepřímo pod vlivem kapitálu, jehož zájmy ochraňují...Zájmy novodobého velkokapitálu jsou prosazovány mezinárodními obchodními, finančními a vojenskými institucemi, dohodami a seskupeními, jako jsou např. Světová obchodní organizace (WTO), Mezinárodní měnový fond (IMF), Světová banka (WB), Severoamerická dohoda o volném trhu (NAFTA), Evropská unie (EU), Severoatlantická aliance (NATO) apod., které mají přímý vliv na rozhodování vlád národních států. Sobecké ekonomické zájmy nadnárodních koncernů a zahraničních investorů určují dění v mnoha zemích především tzv. Třetího světa, který je stále zdrojem levných surovin a pracovních sil. Situace v některých oblastech vypadá jako plánovaná genocida realizovaná podporou místních válek, diktátorských režimů či zákazem výroby vlastních léků na nemoci, jež zabíjejí po tisících. Globalizovaný kapitalismus se stal nebezpečným pro svou neomezenou moc a nekontrolovatelnost....... Lidé jsou záměrně vychováváni ke "konzumentské" morálce, která jim má zaslepit oči a navodit zdání svobody. Důsledkem tohoto procesu je kulturní degradace společnosti a člověka a jejich časté patologické projevy. Stavíme se proti jakékoliv formě společenského útlaku, tedy nejen proti otevřenému kapitalismu, ale také i proti tzv. diktatuře proletariátu, jelikož jde o pouhou diktaturu stranické elity či jednoho vůdce. Prostředí autoritativního společenského a ekonomického systému produkuje mnoho negativních projevů ve společnosti jako je xenofobie, rasismus, fašismus, nacionalismus, sexismus, homofobie apod. Některé z těchto projevů jsou ještě přiživovány agresivními autoritářskými ideologiemi a církvemi.
Za svobodnou společnost
Cesta ke svobodě a sociální spravedlnosti
"...Anarchisté jsou stále ti, kteří figurují na černé listině represivní moci jako položka číslo jedna, ne však proto, že by byli nebezpeční společnosti, ale proto, že jsou největším nebezpečím pro státní moc a zájmy kapitálu. Vzdát se z taktických důvodů označení anarchisté je pro nás nepřijatelné, jelikož bychom tím mimo jiné zneuctili památku svých předchůdců.....Vytváření svobodné bezstátní socialistické společnosti by mělo navazovat na již existující samosprávná sdružení ve výrobní a společenské sféře.....Při procesu přeměny nynější autoritativní společnosti se možná nevyhneme sebeobraně před násilím ze strany represivních složek, ať už patřících státu či nadnárodním společnostem....V dnešní době a nejbližší budoucnosti několika let považujeme skutečný sociální zvrat směrem ke svobodnému uspořádání společnosti za nereálný díky malému uvědomění neprivilegovaných tříd a malým zkušenostem českých a slovenských pracujících s každodenním sociálním bojem".
ČSAF zároveň v roce 2001, stejně jako v r. 2000, zpřístupňovala na svých webových stránkách zájemcům citace z děl "anarchistických klasiků" apod.
Anarchistický černý kříž (ABC) při ČSAF
ABC-ČSAF lze zařadit mezi nejvýznamnější české skupiny podporující stíhané sympatizanty anarchistického hnutí. Působí v rámci organizace jako iniciativa pomáhající především finančně, anarchistům a ostatním radikálně levicovým neautoritářským aktivistům, kteří jsou pronásledováni "státní mocí v podobě policie a soudů". Mezi další aktivity ABC patří posílání protestních e-mailů, dopisů a faxů a pořádání protestních demonstrací před zastupitelskými úřady atd. V kauzách českých anarchistů obvykle směruje tyto nátlakové akce na Kancelář prezidenta republiky, Ministerstvo spravedlnosti či Ministerstvo vnitra apod.
Aktivity v roce 2001
Z mezinárodního setkání skupin Anarchist Black Cross (ABC) - Anarchistický černý kříž, které proběhlo ve dnech 30. 6. - 1. 7.2001 v belgickém Gentu za účasti skupin z Francie, Belgie, Lucemburska, Holandska, Anglie, Německa, Itálie Polska a ČR, vyplynul mimo jiné konkrétní závěr setkání - založení uzavřeného mailing listu (seznam e-mailových adres) mezi zúčastněnými skupinami.
Federace sociálních anarchistů (FSA) - členská sekce Mezinárodní asociace pracujících (MAP-IWA-AIT)
Neregistrovaná organizace, která vznikla v r. 1997 odštěpením politicky orientovaných anarchistů z ČSAF. Profilovala se jako radikální organizace s ideovou orientací na anarchosyndikalismus.
Pro FSA je stát nástrojem vládnoucí třídy, který slouží k obraně jejích zájmů. Podle ní je ekonomický boj pouze součástí boje za novou dějinnou šanci umožňující lidstvu vyvíjet se v beztřídní společnosti založené na spolupráci, solidaritě a vzájemné pomoci. FSA operuje s představou postupného vzniku malých propagandistických skupin na pracovištích nebo v místech bydliště spojujících se ve společné federativní organizaci. Postupné rozšiřování agitačních buněk v silnější lokální organizace má být provázeno přesunem těžiště činnosti na podporu a organizování sociálního boje. Předpokladem úspěchu pro FSA je získání podstatné části společnosti pro projekt samosprávné a beztřídní společnosti.
Tiskoviny: noviny FSA Svobodná práce (vydávány měsíčně)
FSA, kromě toho, že vyvíjí intenzivní publikační činnost, založila anarchistické odbory. Odborový svaz ROVNOST (OS-R) je součástí Mezinárodní asociace pracujících. Podle vyjádření zástupců FSA je vznik anarchistického odborového svazu „vyjádřením politické teorie podle které chceme dosáhnout revoluční politické změny a k tomu je zapotřebí organizace pracujících; odborový svaz je její součástí".
Aktivity v roce 2001
V roce 2001 se zástupci FSA zúčastnili mezinárodního anarchistického kongresu ve Francii, organizovaného Internacionálou anarchistických federací (IAF).
FSA organizovala dne 18. 11. 2001 protestní akci před velvyslanectvím Velké Británie. Skupina členů a příznivců FSA protestovala za propuštění Marka Barnsleyho, který je ve Velké Británii trestně stíhán.
Ve spojitosti s odborovým svazem „Rovnost" byla prezentována vize nastiňující další orientaci OS-R. Ta má spočívat v rozšiřování jeho působnosti v podobě zakládání závodních organizací na pracovištích, šíření anarchistických myšlenek mezi pracujícími a zapojování se do různých stávek a protestů.
V rámci FSA počala v roce 2001 pracovat Antifašistická skupina FSA. Ta také uspořádala v Praze 4 dne 2. prosince 2001 demonstraci proti „Nacistickému násilí na Jižním městě". Aktivisté svolání demonstrace zdůvodnili nárůstem počtu útoků pravicových extremistů na tomto sídlišti71.
Deklarovaným cílem demonstrace bylo dále stanovení „určité koncepce boje proti vzmáhající se ultrapravici". Antifašistická skupina FSA zde zároveň poskytla návod, jak postupovat vůči aktivitám neonacistů. Kromě propagační činnosti, kulturních a vzdělávacích aktivit či odstraňování fašistické propagandy a argumentace proti fašistům, klade důraz na monitoring a „likvidaci nacistických aktivit", přičemž za nejúčinnější považuje zřízení domobrany. Podle ní „…v každém bloku sídliště musí být aktivista či skupina aktivistů, kteří sledují život nácků ve svém okolí, likvidují jejich propagandu a fyzicky je marginalizují". Nabádala k tomu, aby antifašisté využívali v boji všechny dostupné prostředky, neboť „na násilná vystoupení je jediná odpověď – užití síly. Sami neonacisté neustále dokazují, že síla je jediný argument, kterému rozumí"72.
Ukázka z textů FSA
Kdo jsme a jak to chceme? – Základní programové body FSA
Společnost na přelomu tisíciletí
Zůstaneme lidmi, nebo se z nás stanou lidské zdroje?
"…Globalizovaná ekonomika ukázala, že každý sebemenší otřes Nového světového pořádku vyvolá krizovou vlnu po celém světě, která opět posune dál část pracujících na hranici chudoby. "Demokratický režim" se již dávno přestal orientovat na "humanistické" hodnoty a lidé jsou pro něj jen obtížným hmyzem, vymáhajícím nejrůznější sociální dávky, "lidskými zdroji", čísly na odpis…Co bude za několik let? Z naší země se stane chudičká provincie Evropské unie, v níž bude třetina lidí živořit na podporách a bídných platech ze zaměstnání na částečný úvazek a sezónních prací."
Práce a společnost
"…Anarchisté tedy odmítají státní zřízení a chtějí ho nahradit bezstátní, tj. beztřídní společností, která jako jediná je společností skutečně svobodnou".
Sociální revoluce a vznik svobodné společnosti
"…Vládnoucí třída se nevzdá své moci a privilegií bez boje! Společenská změna, kterou chceme, bude nutně mít revoluční charakter. Vezme na sebe podobu nesmiřitelného zápasu dvou protikladných společenských tříd…
…Sociální revoluce je zásadní změna struktury státu. Znamená nejen přechod od kapitalismu k anarchistické ekonomice, založené na spolupráci a rovnostářství, ale i odstranění státu a všech hierarchických struktur. Sociální revoluce se nedělá, ale propuká, většinou v souvislosti se stupňujícími se státními represemi proti revolučnímu hnutí.
Jejím možným začátkem může být generální stávka, která ochromí praktický chod kapitalistického státu. V tomto okamžiku pracující začnou vyvlastňovat výrobní prostředky a převádět je pod kolektivní správu. Je nutné rovněž vytvořit dobrovolné miliční jednotky. Ty se postaví státním represivním složkám, které se budou snažit revoluční proces násilím zvrátit. Ozbrojené milice budou pod kontrolou pracujících a jejich organizací a budou mít spojené velení. Pokud má být úspěšně vytvořena beztřídní svobodná společnost, je nutné během revoluce důsledně zlikvidovat státní i kapitalistické struktury….
…Dnes před námi leží pouze dvě možnosti. Buď se ocitneme na dně utužující se třídní společnosti, nebo se konečně pokusíme vzít svůj osud do vlastních rukou"73.
Antifašistická akce (AFA)
AFA je neregistrovaná organizace sdružující radikální (militantní) antifašisty, kteří vytvářejí akční skupiny, přednostně vyvíjející činnost v jednotlivých lokalitách či regionech. Česká AFA vznikla v červnu 1996 a je propojena s ostatními zahraničními AFA organizacemi. Po útlumu své činnosti v letech 1997 – 1998, se v roce 1999 zaktivizovala a od roku 2000 patří mezi významné subjekty anarchoautonomí scény.
AFA sama sebe charakterizuje následovně: "Prioritním úkolem AFA je ochrana politického a veřejného prostoru revolučního anarchistického hnutí, zabezpečení jeho šíření skrz propagaci a sociální boj před útoky a vytlačování neonacistickými a pravicovými skupinami a organizacemi a represivními složkami státního aparátu. Toto je základním smyslem existence a práce české AFA na rozdíl od ostatních zahraničních organizací stejného jména.... AFA považuje odstranění kapitalismu a státu a vznik svobodné sociálně spravedlivé a beztřídní společnosti jako základní předpoklad zabraňující vzniku fašismu a růstu krajní pravice. Toto je možné však jedině v době skutečných společenských změn, dosažených sociální revolucí, kterou podnítí revoluční anarchistické hnutí. AFA v dlouhodobém revolučním cíli vidí svůj úkol v přípravě podmínek pro tyto revoluční změny" 74 ..... AFA zásadně odmítá pacifismus v antifašistickém hnutí a považuje ho za jed, který v minulosti zapříčinil milióny mrtvých a strádajících. V rámci antifašistického boje hodlá šířit militantní duch.75
AFA působí v Praze, Brně, Jihlavě, severních Čechách a na Zlínsku.
Vydává časopis AKCE! a v roce 2001 založila e-mailový mailing list.
Aktivity v roce 2001
V roce 2001 pořádala AFA několik různě zaměřených protestních akcí nebo se podobných akcí pořádaných obdobně orientovanými uskupeními zúčastnila.
V březnu 2001 se v Praze, před objektem v němž probíhal sjezd pravicové Vlastenecké republikánské strany, uskutečnila demonstrace anarchoautonomních aktivistů. Důvodem protestu byla skutečnost, že do VRS vstoupila většina členů bývalé ultrapravicové organizace Národní aliance a někteří členové neonacistické organizace Národní odpor. Hlavním organizátorem demonstrace proti sjezdu VRS byla AFA. Kromě organizací AFA a ČSAF byli na této demonstraci také přítomni členové a sympatizanti organizací Československé anarchistické sdružení (ČAS), Organizace revolučních anarchistů - Solidarita (ORAS) a Federace sociálních anarchistů (FSA). Demonstrace se stala jedním z posledních pokusů o násilné vystoupení hromadného charakteru. Policie ČR tento pokus eliminovala.
V červenci 2001 pořádala AFA tzv. AFA camp, kde se mimo jiné diskutovalo o práci militantů v ČR a Evropě. Dále se soustředila na akce ke dni 28. 10. 2001 a na dlouhodobější projekt „Kampaň proti NATO". Dne 29. září 2001 proběhla v Náchodě demonstrace levicových radikálů, kteří se v průběhu akce hlásili k hnutí Antifašistická akce (AFA) Praha. Svými hesly a projevem se účastníci demonstrace vyjadřovali proti pravicovému extremismu, konkrétně proti vydávání novin Náchodský nečas76 a proti působení extrémně pravicové organizace „NSB". Účastníci demonstrace vyslechli projev, jehož obsahem byla mimo jiné kritika M. Rouska, který je členem zastupitelstva města Náchod, a výzva k jeho odstoupení. Dále obsahoval kritiku Policie ČR a její tolerance k pravicovému hnutí v Náchodě77.
AFA pořádala dne 27. 10. 2001 sjezd, který probíhal v Praze v KLUBU 007 na Strahově. Sjezdu se zúčastnilo cca 30 členů či sympatizantů AFA. Na sjezdu bylo rozhodnuto, že časopis Akce bude vycházet jako čtvrtletník, a to před oslavami 1. května a 28. října a dále tak, aby na sebe jednotlivá čísla navazovala. Jednotlivé skupiny AFA se zavázaly posílat do Prahy e-maily o své činnosti a akcích.
AFA zřídila i nové internetové stránky, na nichž zveřejnila „Programový koncept české Antifašistické akce"78. Mimo jiné se v něm praví:
„Skutečný antifašistický boj se nedá vést přes policii, soudy a státní aparát, ale pouze prostřednictvím přímé akce ohrožených skupin. Antifašistický boj není jen hlasitý antirasismus v demokratickém kabátě. Jde především o akci zdola, o boj, který je veden na více frontách – jak proti štvavým pravičákům, tak proti těm, kteří nám ubírají naše sociální práva a ženou tak část pracujících do rukou fašistů slibujících zlepšení ekonomické situace…
…Antifašisté mohou svým nepřátelům z řad ultrapravice a státu odporovat pouze jsou-li dobře organizovaní a mají-li k tomu dostatečné zázemí. To vše je úkolem revolučně antifašistické organizace jako je AFA. Antifašistická akce sdružuje ty, kteří se rozhodli postavit na odpor proti nárůstu nacistických a rasistických aktivit a státnímu represivnímu systému. Nehodláme již dál přihlížet vraždícím rasistům a policejní zvůli a teroru. Naší cestou je antifašistický boj organizovaných skupin, které konfrontují neonacistické aktivity. Náš boj má mnoho podob, od monitorování činnosti ultrapravice….až po snahu o veřejnou konfrontaci nacistů při jejich srazech a demonstracích včetně přímých akcí….
…V současné době aktivity AFA směřují především ke snaze o potlačení jednotícího se neonacistického hnutí v ČR v podobě nově vzniklé ultrapravicové strany Národně sociální blok…"79
V roce 2001 AFA udržovala kontakty na obdobné zahraniční skupiny zejména v Německu (především ve městech Göttingen, Drážďany a Berlín), v Dánsku a Švédsku, v němž však byla scéna poznamenána zatčením řady aktivistů po protestech v Göteborgu. Se skupinami v Anglii je udržován kontakt spíše korespondenční80.
Organizace revolučních anarchistů Solidarita (ORAS)
Neregistrovaná organizace, vzniklá z moravské syndikalistické skupiny Solidarita, která zase vznikla v r. 1996 odtržením z tehdejší ČAF (nyní ČSAF). Od svého vzniku se ORAS soustředila na program společenské samosprávy a průmyslového syndikalismu.
Jako svůj hlavní cíl ORAS definuje svobodu každého jedince. Boj za svobodu jedince je však podle ORAS podmíněn kolektivním bojem proti hospodářskému systému, který je na potlačování skutečně svobodného rozvoje jedince založen. ORAS navrhuje účast anarchistických aktivistů v každodenních sociálních bojích pracujících, každodenních diskusích s pracujícími, šíření anarchistických idejí a podporování samosprávné organizovanosti. Zvláštní důraz klade na roli odborů. Odbory navrhuje zbavit byrokracie a zintenzivnit zapojení pracujících do jejich činnosti. Podstatnou součástí transformace má být i zvýšení solidarity jak uvnitř odborů, tak mezi odbory navzájem, a to nejen vnitrostátně, ale i mezinárodně.
Vydává časopis Solidarita.
Okrajově lze dále zmínit organizace Socialistická solidarita, Socialistická organizace pracujících či Antimilitaristická iniciativa (AI). Tyto organizace i v roce 2001, stejně jako v roce 2000, disponovaly nestabilní členskou základnou v počtech několika jedinců. Kromě prezentované účasti těchto organizací na různých shromážděních, lze zmínit samostatné akce Socialistické organizace pracujících (SOP). Její hlavní aktivity se soustřeďovaly na kampaň proti útokům USA na Afgánistán. Rovněž zorganizovala dne 29. 9. 2001 v Praze na Hradčanském náměstí „Demonstraci proti odvetné válce v Afgánistánu a proti americké válečné globalizaci". Demonstrace se zúčastnilo cca 40 osob, byli mezi nimi především členové organizací SOP, Globalizujme odpor! (GO!), Budoucnost a Komunistický svaz mládeže (KSM). Po projevu byl předán dopis adresovaný prezidentu republiky a pak následoval pochod k americkému velvyslanectví, kde byli účastníci PČR zastaveni a poté se v klidu rozešli. Obdobnou akci uspořádala Antimilitaristická iniciativa (AI). Dne 4. 10. 2001 zorganizovala v Praze na Václavském nám. demonstraci proti odvetné válce v Afgánistánu. Účastnili se jí i členové a sympatizanti organizací AFA, ČSAF a Feministické skupiny 8. března. AI vydala prohlášení, v němž se mimo jiné říká: „Jsme pobouřeni teroristickými útoky, na druhou stranu nás soucit s oběťmi a odpor, který cítíme k útočníkům rozhodně nestaví do jedné řady s všemi, kdo žádají bezohlednou odvetu. Odmítáme, aby na základě pochybných stop a ukvapených tvrzení nepodložených důkazy, byly zahájeny jakékoli válečné operace. Nehodláme se přidat na některou z válčících stran. Odmítáme jakýkoliv terorismus proti civilním obětem, stejně jako jakékoli mocenské násilí. Uznáváme jen boj lidí proti státům i nestátním strukturám usilujícím o moc, které jsou skutečnými zdroji terorismu".
V průběhu roku 2001 vznikla na anarchoautonomní scéně nová uskupení. Patří mezi ně platformy GO! a Stop válce!, dále Feministická skupina 8. března (FS8B) a Los amigos de Durrutti
V případě uskupení Globalizujme odpor! (GO!) se jedná o novou antiglobalizační platformu, vycházející z trockistické ideologie. Vznikla v červnu 2001, vytvořily ji organizace SOP, Socialistická alternativa žen (SAŽ), Socialistická solidarita (SoSo) a Hnutí za spravedlivou společnost a lásku k bližnímu (HSSLB). Tato platforma zastřešovala účast českých občanů na demonstracích v Janově při zasedání G8. Na rozdíl od anarchoautonomů, kteří si nepřejí násilné protestní akce, vnímají trockisté antiglobalizační protesty jako novou formu antikapitalistického boje. Jedním z hlavních cílů platformy GO! je organizace kampaně proti summitu NATO v Praze v listopadu 2002.
Dalším novým uskupením je trockistická a krajně levicová platforma STOP VÁLCE!, která vznikla v souvislosti s akcí USA a jejích spojenců v Afgánistánu. Tato platforma má např. podporu antiglobalizační platformy GO! a Socialistické organizace pracujících (SOP). Ve výzvě, kterou platforma uveřejnila na webových stránkách SOP, se uvádí: „válečné tažení je zneužíváno vládami protiteroristické koalice k omezování demokratických a občanských práv, proti všem kritickým hlasům, zejména proti sílícímu antiglobalizačnímu hnutí. USA nemají žádné právo zasahovat v Afgánistánu. Vypořádání se s režimem Tallibanu a s organizací AL KAJDÁ musí být věcí afgánského lidu".
Anarchistické dívky (zejména z ČSAF a ORA) si počátkem března 2001 založily vlastní skupinu pod názvem Feministická skupina 8. března (FS8B) V průběhu roku 2001 se její aktivistky pravidelně zúčastňovaly nejrůznějších akcí anarchistických a autonomistických skupin.
Závěrem lze zmínit vznik anarchistické skupiny Los amigos de Durruti (Přátelé Durrutiho), na jejímž založení se spolupodílel aktivní přerovský anarchista a člen ČSAF. Skupina se hlásí k odkazu španělského idealisty, který celý svůj život zasvětil anarchistickému přesvědčení a padl v boji na madridské frontě r. 1937. Během roku 2001 vznikly dosud tři pobočky na Moravě, skupina má cca do 20 členů. Členové se rozhodli čtvrtletně vydávat svůj vlastní, celorepublikový, kulturně politický časopis zaměřený na anarchistickou kulturu, ale i politiku, a především na odbory.
Komunistická strana Československa (KSČ, dříve Strana československých komunistů - SČK)
Byla založena dne 22. 4. 1995 na tzv. Sjezdu obnovy a poté zaregistrována u Ministerstva vnitra. Jde o politický subjekt, ideologicky vycházející z ideologie marxismu – leninismu.
Ještě jako SČK oficiálně deklarovala v roce 1999 svou kontinuitu s Komunistickou stranou Československa (KSČ), která vládla v Československu v letech 1948 - 1989 a která byla zákonem č. 198/1993 Sb., ze dne 9. 7. 1993 o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu označena za zločinnou a zavrženíhodnou organizaci. V roce 2000 tento svůj postoj plně potvrdila změnou názvu na Komunistickou stranu Československa, kterou Ministerstvo vnitra zaregistrovalo dne 16. února 2000.
Jak vyplývá z ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., v rámci registračního řízení, a to ať již jde o registraci nové strany a hnutí či o registraci změny stanov již existujícího politického subjektu, lze vycházet výlučně z jejich stanov. Důvodem pro odmítnutí registrace tak mohou být pouze skutečnosti v nich uvedené, jež jsou v rozporu s § 1 až 5 a § 6 odst. 3 a 4 zákona. Protože činnost deklarovaná KSČ v jejích stanovách nebyla v rozporu s citovanou právní úpravou, nebyl dán důvod pro odmítnutí předmětné změny stanov.
Předseda: Ing. Miroslav Štěpán
Sídlo: Praha
Členskou základnu tvoří přibližně 18 600 řádných členů (podle M. Štěpána)
Tiskoviny: Československý komunista/Jiskra81
Aktivity v roce 2001
KSČ představovala i v roce 2001 politickou formaci ideologicky zcela nekompromisně založenou na marxismu - leninismu, deklarující za svůj cíl nastolení "diktatury proletariátu" v České republice. Činnost KSČ tak i nadále směřovala k zavedení totalitního systému potlačujícího lidská a občanská práva a svobody, neslučitelného s pluralitní demokracií a s koncepcí právního státu (tj. nadřazení práva nad státem).
Situace v KSČ byla poznamenána vnitřním rozkolem, vyvolaným severomoravským křídlem KSČ na počátku roku 2001. Ten se promítl do existence pražského a severomoravského křídla strany.
Rozpory v KSČ se začaly projevovat po XIX. sjezdu a vyvrcholily svoláním XX. mimořádného sjezdu KSČ v Bruntále (24. února 2001)82, který iniciovalo její severomoravské křídlo, vedené L. Zifčákem. Více než stovka delegátů ze všech krajů ČR rozhodla o sloučení KSČ s neregistrovanou Československou stranou práce (ČSSP) a o změně názvu strany na Komunistická strana Československa – Československá strana práce (KSČ-ČSSP). V průběhu sjezdu strany bylo zvoleno nové vedení strany, do funkce předsedy byl zvolen dosavadní tajemník severomoravské KSČ L. Zifčák a M. Štěpán se „svou skupinou" byli ze strany vyloučeni83. S touto skutečností byli seznámeni účastníci „Mezinárodního komunistického semináře", konaného v Bruselu v květnu 200184.
Záměry KSČ-ČSSP byly v listopadu 2001 deklarovány následovně:
„Světovým názorem, pilířem a základní ideologickou i prakticko-politickou orientací KSČ-ČSSP je živé, vědecké a dialektickou tvůrčí metodou stále rozvíjené učení Marxe, Engelse, Lenina a Stalina, jakož i nezlomitelný dějinný příklad činnosti těchto předních teoretiků i praktiků mezinárodního dělnického hnutí, bez ohledu na všechny pomluvy a lži, rozšiřované moderní buržoazní propagandou.
Strana se jednoznačně orientuje svojí politikou, charakterem i programovým profilem na Pchjongjangskou výzvu 1992, dále zvláště na Bruselskou deklaraci z roku 1995 a na všechny antiglobalizační, antiimperialistické, proletářské, zejména však na marxisticko – leninské skupiny a důsledně revoluční skupiny, směry, strany a proudy, odmítající jak v teorii, tak i praxi jakékoli projevy „pokojného", „demokratického" smířlivectví, renegátské bezzásadovosti, buržoazní státotvornosti nebo jakékoliv formy revizionismu, „antistalinismu" či trockismu…"85
Za cíl si KSČ –ČSSP určila převzít do deseti let odpovědnost za stát a provést znárodnění významných podniků, které do listopadu 1989 patřily státu.
Severomoravské křídlo organizací KSČ a Komunistická mládež Československa (KMČ) využily možnosti zviditelnit se v souvislosti se zadržením a uvězněním českých státních příslušníků I. Pilipa a J. Bubeníka na Kubě. Týdeník Nové Bruntálsko zveřejnil „Ohlasy české levice na zadržení agentů Pilipa a Bubeníka". Nejradikálnější stanovisko, prezentované jak ČTK, tak i kubánskému velvyslanectví, zaujalo severomoravské vedení KSČ-ČSSP v čele s L. Zifčákem86.
V roce 2001 byly rovněž zaznamenány snahy L. Zifčáka angažovat se v obnovení činnosti dříve vyvíjené Moravskou národní stranou (MNS)87 a v jednání s M. Sládkem.
Generální tajemník KSČ M. Štěpán rozkol ve straně bagatelizoval a odmítl jej s tím, že L. Zifčák již déle než rok není členem strany, a ta se proto od jeho aktivit distancuje.
V květnu 2001 uspořádala KSČ slavnostní zasedání se zahraniční účastí, k 80. výročí vzniku strany. Namísto plánované „hojné mezinárodní účasti" se zasedání však zúčastnily pouze delegace komunistických stran Slovenska a Německa.
Zasedání se zabývalo zhodnocením osmdesátileté existence KSČ, včetně vytýčení kladů a nedostatků. M. Štěpán vyjádřil přesvědčení, že „nepříznivá situace po porážce socialismu kontrarevolucí v roce 1989 a zhodnocení objektivních zákonitostí vede KSČ k přesvědčení, že proces obnovy socialismu je neodvratitelný". Na zasedání „se KSČ jednoznačně, zcela a bez výhrad přihlásila ke své minulosti". Podle M. Štěpána zasedání zdůraznilo spojitost budování socialismu po roce 1948 a přebírání zkušeností ze SSSR a od KSSS. KSČ se zde přihlásila k marxismu leninismu, neboť bez V. I. Lenina a J. V. Stalina by nebyla ani KSČ. Excesy, k nimž během vývoje KSČ došlo,byly vyhodnoceny jako výstřelky mající bezprostřední vazby na vývoj vnějších vztahů. V této dikci je třeba poúnorový vývoj KSČ posuzovat z hlediska vnějších vlivů, tj. mezinárodní situace a období tzv. studené války, embarg apod. Historický vývoj nelze objektivně hodnotit bez mezinárodních souvislostí a vlivů. Základem pro to, aby se excesy neopakovaly, je věrnost marxismu - leninismu. KSČ zároveň odmítá nové tendenční výklady učení Marxe, Engelse a Lenina. KSČ se zároveň přihlásila k odkazu Klementa Gottwalda a zdůraznila jeho úlohu ve vývoji strany, kterou dovedl k vítěznému socialismu a na výchozí čáru budování reálného socialismu.
Zasedání zaujalo stanovisko k tzv. kontrarevoluci roku 1989, podle něhož její základní příčinou byla zrada dělnické třídy a komunistického hnutí. Odpovědnost za to nezvratně podle KSČ nese M. Gorbačov jako „zaprodanec a agent imperialismu spolu se svými stoupenci, kteří jednoznačně socialismus zradili a zaprodali se imperialismu".
Zasedání, v souvislosti s 80.výročím KSČ, vytýčilo cestu obnovy socialismu. Konstatovalo, že zničení Československa v jeho historickém vývoji bylo provedeno dvakrát - poprvé bylo rozbito fašismem a podruhé polistopadovou politickou garniturou, která se „jednoznačně dopustila vlastizrady". ÚV KSČ přijal poselství komunistických stran hlásících se k reálnému socialismu.
V říjnu 2001 (31. 10.) uspořádala KSČ tiskovou konferenci, kterou řídil M. Štěpán a na níž sdělil, že:
„KSČ ve svém prohlášení k 83. výročí vzniku samostatného Československa ocenila vznik tohoto státu jako významného stabilizujícího faktoru ve středoevropské oblasti. Bohužel po listopadu došlo již k druhé likvidaci československého státu. Prvá likvidace nástupem fašismu, druhá likvidace po nástupu polistopadové reprezentace. KSČ v obou případech spatřuje společnou příčinu - jde o totální selhání demokracie, upřednostnění měšťáckých a imperiálních vizí. Rozbití Československa bylo v obou případech ve prospěch bohatých imperialistických států. Vznik československého státu byl v zájmu lidu Československa a v zájmu stabilit v Evropě a naopak rozbití Československa v obou případech je vlastizradou".88
Celá KSČ rovněž bez výhrad odsoudila teroristický útok 11. září proti USA, stejně tak ale odsoudila převážení násilí nad politickým řešením. Odsoudila další terorismus ve světě. Terorismus nastupuje všude tam, kde selhala demokracie. Podle názoru KSČ je třeba „ke všem těmto věcem přistupovat konkrétně a objektivně". M. Štěpán zároveň vyjádřil obavy, aby „nastalá situace nevyvolala v bývalých socialistických zemích pokušení považovat za terorismus vše, co je spojeno se „zápasem za pokrok" a nebyl zneužit k „potlačení pokrokových sil"89
M.Štěpán dále uvedl, že „teroristický útok 11. září na USA je odrazem supervelmocenské politiky samotných USA. Přesto KSČ je proti takovému i jakémukoliv jinému teroristickému útoku. Z jeho hlediska nebyl veden proti lidu USA, ale proti mocným, proti globalizátorům. Přesto je třeba ho odsoudit, protože se lidu USA výrazně dotkl, kromě toho jakýkoliv terorismus je neospravedlnitelný. Své zásluhy na teroristickém nebezpečí má i polistopadová politická reprezentace v Československu a poté v ČR, když dala jasný signál rehabilitací vrahů, špionů, teroristů apod."
Podle KSČ je „terorismus nutné vymýtit všude na celém světě", ale „válka v Afgánistánu není bojem proti terorismu, nýbrž zápasem těch, kteří mají sílu o prohloubení světovlády, ti co mají sílu chtějí smést vše, co jim stojí v cestě, vše co je pro ně nepohodlné. Fixování americké přítomnosti v Afgánistánu je americkou snahou kapitalizace Kaspického regionu. Ani jedna válka, která od druhé světové války proběhla, nebyla bez „americké zásluhy". I nekonečný konflikt na Středním východě mezi Palestinou a Izraelem je ‚nespornou zásluhou USA'. V neposlední řadě i situace v Afgánistánu je ‚nespornou zásluhou USA' a Talliban je ‚nesporným dítětem USA' ".
KSČ opět potvrdila, že se ideologicky ztotožňuje s myšlenkami marxismu-leninismu a otevřeně se přihlásila jako pokračovatelka totalitní politické strany, předlistopadové KSČ.
Dne 9. března 2002 rozhodlo předsednictvo Ústředního výboru KSČ, že se KSČ nezúčastní voleb v červnu 2002 se zdůvodněním, že „KSČ se nechce podílet na obnově kapitalismu a zastává názor, že ‚i nevolit je volbou'90 ". Podle prohlášení M. Štěpána se ale toto rozhodnutí nevztahuje na listopadové senátní a komunální volby.
S ohledem na zákonné důvody, jež mohou vést ve smyslu § 13 odst. 6 zákona č. 424/1991 Sb., ke zrušení strany a hnutí rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, je její činnost v současné době dokumentována z hlediska skutečností majících význam pro uplatnění postupu podle citované právní úpravy; ze strany Ministerstva vnitra to předpokládá eventuálně následné zpracování materiálu pro jednání vlády ve věci podání příslušného návrhu soudu.
Komunistická mládež Československa (KMČ)
Neregistrovaná organizace, která vznikla v dubnu 1999. Formálně není ani organizační součástí KSČ, ačkoli působí jako její mládežnická organizace. Vydává časopis Pochodeň.
Organizace sama sebe vymezuje následujícím způsobem: "Naše organizace, kolem které je nyní soustředěno asi 150 lidí, působí na území celé republiky. Nejsilnější je na severní Moravě a ve Slezsku. Snažíme se dělat konkrétní akce (demonstrace, protesty, provokace…) a bojovat v duchu Marxe, Engelse a Lenina za socialismus a komunismus.
Jsme bojovná skupina mladých lidí, která spolupracuje s Komunistickou stranou Československa (KSČ). Máme také kontakty na Komunistický svaz mládeže (KSM) a na pár revolučních členů KSČM. Dále rozvíjíme kontakty s Hnutím za samostatnou Moravu a Slezsko (HSMS), se kterou jsme na jaře pořádali akce proti bombardování Jugoslávie.
Jsme proti NATO, proti EU a proti kapitalismu. Nehodláme spolupracovat s žádnou z buržoazních parlamentních stran, a to včetně KSČM, pokud nezmění svou revizionistickou a oportunistickou linii".91
Místopředseda KMČ a tiskový mluvčí Sjednocené fronty (SF) David Pěcha byl obviněn z trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Kromě toho čelí obvinění z pomluvy a ze šíření poplašné zprávy. Ve svém samizdatovém časopise Pochodeň vyzýval k diktatuře proletariátu a znárodnění i za pomoci boje, v jednom z čísel Pochodně otiskl fotografie čelných českých politiků, které označil za „zločinné vlastizrádce". D. Pěcha již dříve připustil, že jednal protizákonně.
Komunistické hnutí Československa (KHČ)
Neregistrovaná organizace. KHČ podala v únoru roku 2000 žádost o svou registraci jako občanského sdružení u Ministerstva vnitra, registrace byla odmítnuta. Řízení o podaném opravném prostředku bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2002 zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku spojeného s návrhem na zahájení tohoto řízení.
Na stránkách Pochodně (říjen 2000) se KHČ prezentovalo jako složka revolučního hnutí, která sjednocuje aktivní, bojovné a marxisticky smýšlející (především mladé) lidi z různých komunistických stran a organizací. KHČ usiluje o revoluční boj proti kapitalismu a jeho státu. Hnutí pokládá za svůj hlavní článek a nejbližší subjekt nedávno obnovenou Komunistickou stranu Československa (KSČ) a její mládežnickou organizaci s názvem Komunistická mládež Československa (KMČ). Členové hnutí však mohou být i z dalších organizací , nevyjímaje ani bezpartijní občany.
"KHČ si je vědomo toho, že bez aktivity, bez vlastní radikální činnosti a bez tvrdého boje většiny lidu, se socialismus obnovit nedá. Hnutí k tomuto boji přispívá, podněcuje, vychovává a organizuje. Šíří socialistické myšlenky, usiluje o jednotu komunistického hnutí a o jeho konečné vítězství v příštím zápase (nejen našeho) národa. SOCIALISMUS JE NEVYHNUTELNÝ! PŘIDEJ SE K NÁM I TY!!!" 92
Sjednocená fronta (SF)93
Neregistrovaná organizace, která vznikla na přelomu let 1999/2000 s úmyslem působit jako organizace integrující různé extremistické nebo radikální proudy. Na činnosti této nově vzniklé organizace se podílejí zejména Komunistické hnutí Československa (KHČ) a Komunistická mládež Československa (KMČ). Uvedené organizace vyvíjely činnost především pod hlavičkou SF.
„Všeslovanství"
Mezi levicovými extremisty převážně neobolševické orientace je rozšířena podpora programu tzv. „slovanské vzájemnosti." Podle jejich názoru jsou po rozpadu socialistické soustavy ve střední Evropě státy s převahou slovanského prvku ohroženy agresivní „germanizací" maskovanou integračním procesem do NATO a EU, a slovanské národy mají jedinou možnost, jak si uchovat slovanskou identitu a svébytnost, a to přispět k velmocenskému postavení Ruska a začlenit se do jeho mocenské sféry.
Hlavním představitelem hnutí „slovanské vzájemnosti" je Mezinárodní slovanský výbor se sídlem v Moskvě. Všeslovanství se stává významnou mezinárodní aktivitou, která bezesporu může sloužit rozličným mocenským cílům, neboť idea všeslovanství je schopna oslovit jak nekomunistickou veřejnost, tak i pravicově extremistické nacionalisty díky zdůrazňování "národních zájmů"94.
Slovanský výbor ČR (SV ČR)95
Organizace registrovaná u Ministerstva vnitra dne 24. dubna 1998.
V roce 1998 tato organizace uspořádala Všeslovanský sjezd za účasti 500 delegátů z 12 slovanských zemí. Sjezd přijal následující dokumenty: Manifest Všeslovanského sjezdu 1998 v Praze; Provolání k národům slovanských zemí, jejich vedoucím činitelům, parlamentům a vládám, vedoucím představitelům společenských hnutí a politických stran; Ustanovení o Mezinárodním slovanském; Výzva parlamentům slovanských zemí vytvořit Slovanskou meziparlamentní unii; Výzva parlamentům a vládám slovanských států ke vzájemnému zrušení víz a konzulárních poplatků v zájmu zajištění bezproblémového pohybu občanů těchto zemí; rezoluce na podporu nedělitelnosti a nedotknutelnosti Srbska; Usnesení o nutnosti zrušit mezinárodní zákazy a sankce vůči občanům Jugoslávie96.
Tiskoviny: časopis Slovanská vzájemnost (měsíčník), jehož cílem je přinášet informace o politických a ekonomických otázkách, které jsou předmětem zájmu SV ČR, a informace ze slovanských zemí a o činnosti Mezinárodního slovanského výboru97.
Aktivity v roce 2001
V prostředí všeslovansky orientovaných organizací v čele se Slovanským výborem ČR byla stěžejní část aktivit v prvním pololetí roku 2001 věnována přípravám na dubnový Všeslovanský sjezd v Moskvě. Sjezd měl přispět ke sbližování mnohotvárného Slovanstva, k zachování a rozvoji jeho svébytných tradicí, přátelství a vzájemnosti mezi národy, upevnění míru na principech rovnoprávnosti, svobody a svrchovanosti.
VIII. Všeslovanský sjezd se uskutečnil ve dnech 2.-5. dubna 2001 v Moskvě, a to o rok dříve než bylo původně ustanoveno. Bylo to zdůvodněno potřebou „odezvy na rozmach imperialistických zásahů ve světě". Sjezd měl i další podtext – stal se oslavou 5. výročí spojení Ruska a Běloruska98. Zúčastnilo se ho přibližně 1200 delegátů, byly zde zastoupeny všechny slovanské státy s výjimkou Srbska. Z ČR přijela 24členná delegace.
Jednání oficiálně zahájil předseda Mezinárodního organizačního výboru Všeslovanského sjezdu a předseda Slovanského výboru Ruska N. I. Kikišev. Ve svém projevu kritizoval agresi NATO a jeho rozšiřování v Evropě, zároveň zdůraznil radost nad tím, že byl podán protest proti zatčení bývalého jugoslávského prezidenta S. Miloševiče. Uvedl, že „…z krize slovanských států získaly výhodu USA a jejich spojenci, kteří si velikášsky osobují právo diktovat svá pravidla, jak se musí chovat národy celého světa…" a apeloval na „založení mezistátní struktury v zájmu spojenectví slovanských zemí‚ tak, jak to udělaly země západní Evropy, které se spojily v Evropský svaz'…"99 Česká delegace deklarativně odmítla „zavlečení ČR do NATO a Evropské unie, nástrojů zločinné kapitalistické globalizace"100.
V průběhu sjezdu byl do funkce předsedy Mezinárodního slovanského výboru opět potvrzen prof. Ing. Břetislav Chvála, DrSc. Ten krátce po sjezdu zemřel a předsedou MSV se stal N. I. Kikišev z Ruské federace. Ve funkci předsedy SV ČR nahradil B. Chválu Jan Minář.
Cílem sjezdu bylo upevnit mezinárodní hnutí za slovanskou jednotu a napomoci prohloubení integračních procesů ve slovanském světě. K posouzení byl delegátům předložen návrh materiálu „Doktrína Mezinárodního svazu společenských sdružení - Všeslovanský sněm".
Sjezd „schválil prohlášení…na podporu Lužických Srbů, ohrožených germanizací a zbavovaných práv na rodný jazyk a kulturu, která jsou jim upírána vládnoucími kruhy v Německu. V protestní rezoluci sjezd odsoudil zatčení bývalého prezidenta Jugoslávie Slobodana Miloševiće…dále potvrdil složení Mezinárodního slovanského výboru v souladu s usnesením VII. všeslovanského sjezdu v Praze z roku 1998….zplnomocnil předsednictvo VIII. všeslovanského sjezdu a návrhovou komisi dopracováním sjezdových dokumentů zvláště v oblastech mezinárodní bezpečnosti, celosvětové ekologie a zajištění podmínek k zachování lidského rodu na planetě Zemi. Zároveň podpořil sjednocování Slovanů a zabezpečení jejich práv na přežití v době amerického globálního fašismu, jenž si bezohledně uzurpuje právo na světovládu i na úkor slovanských národů".101
Z aktivit na nichž se Slovanský výbor ČR v roce 2001 podílel, lze zmínit např. setkání k 83. výročí vzniku samostatného československého státu, které uspořádal společně s dalšími levicovými organizacemi dne 29. října 2001 v Praze na Hradčanském náměstí. S projevy se vystřídali hlavní představitelé zúčastněných subjektů. Byly zaměřeny např. na „kritiku zavlečení ČR do válečnického paktu NATO a jeho zločinné války proti bratrské Jugoslávii", vstup do EU, jež byl charakterizován jako „tzv. novodobé otroctví našeho národa" či na válku v Afgánistánu, kdy řečníci „odsoudili jak teroristické útoky na USA, tak zároveň i útoky Spojených států na Afgánistán". V souladu se svými vizemi, apelovali na budoucnost, a zazněl zde požadavek, aby „se národy Čechů a Slováků snažily o znovuvytvoření společného státu na nových základech".
Obecně
V letech 2000 a 2001 byly zaznamenány zejména demonstrace související s výročím útoku NATO na Svazovou republiku Jugoslávie a v souvislosti s nimi, zvláště v roce 2001, i pokusy zapojit do organizování demonstrací italskou extremistickou levici. V průběhu těchto dvou let však nedošlo k demonstracím, které by svým rozsahem nabyly na masovosti. V roce 2001 došlo rovněž k několika demonstracím zaměřeným proti vytvoření nového protiraketového štítu NATO.
Na podzim roku 2001 začala probíhat celosvětově zaměřená organizační kampaň levicových extremistů, jejímž cílem bylo zorganizovat rozsáhlé protestní akce během dvoudenního jednání Bezpečnostní konference, pořádané ve dnech 1. 2. - 3. 2. 2002 v Mnichově. Organizátoři šířili materiály, z nichž bylo patrné, že nesouhlasí s vojenskou akcí v Afgánistánu, a že jejich cílem je postupně vytvořit z pravidelných zasedání NATO obdobnou příležitost k násilným pouličním protestům, jako byla zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky (MMF/SB). Výzvy k protestům v Mnichově také znovu připomínaly vojenskou operaci NATO v Kosovu. Z propagačních materiálů vyplývala snaha zařadit mnichovské zasedání NATO do řady Seattle, Praha, Janov. Některé materiály nesly název „Z Janova do Mnichova - proti schůzce světové válečné elity". Již v listopadu 2001 byl znám přibližný program chystaných protestních akcí v Mnichově, který dokládal, že se organizátoři demonstrací scházeli přímo na místě, ve značném časovém předstihu před konáním konference102.
Vzhledem k tomu, že některé organizace, které pořádání protestních akcí podporovaly, byly německým bezpečnostním orgánům známy jako extrémně militantní (např. Rudá antifa Norimberk, Antifašisticky bojovat Mnichov či Mládež proti rasismu), přijala bavorská vláda v součinnosti s představiteli města Mnichova potřebná opatření, aby nemohlo dojít k narušení průběhu konference. Mezi klíčová opatření patřily zákaz demonstrací na území města Mnichova po dobu konání konference a výrazné zpřísnění kontrol na hranicích s cílem vůbec nevpustit nejmilitantnější radikály na území Spolkové republiky Německo. Mnoho radikálů, kteří úspěšně prošli hraniční kontrolou, bylo také vypovězeno ze země ještě předtím, než přicestovali do Mnichova103. Zároveň došlo k výraznému posílení policie.
Dle dostupných informací přicestovalo do Mnichova až 3000 zahraničních radikálů, včetně demonstrantů se zkušenostmi z pouličních bojů při podobných příležitostech, a dalších 4000 demonstrantů přicestovalo z různých částí Spolkové republiky Německo. I přes zákaz demonstrací došlo k pokusům je vyvolat.
Během demonstrací a „Antikongresu" aktivisté projednávali antiglobalizační a sociální témata ve vztahu k NATO jako vojenské síle hájící zájmy ekonomicky nejsilnějších států světa v čele s USA104. Velmi často byly zmiňovány vojenské akce NATO v bývalé Jugoslávii a v Afgánistánu. Příznačná pro jednání byla snaha propojit nová antiglobalizační a tradiční pacifistická témata.
Protesty proti summitu NATO v Praze v listopadu 2002
V souvislosti s očekávaným zasedáním představitelů NATO v Praze v listopadu 2002 neexistovala v roce 2001 jednotná koncepce protestního hnutí, zabývající se podobou a strategií demonstrací105. Lze však předpokládat, že bude pořádán antisummit, že se protesty uskuteční, a že se jich zúčastní militantní levicoví extremisté. O přípravách protestních akcí proti summitu NATO se však objevily informace i z pravicové části extremistického spektra.
V Praze se v roce 2001 uskutečnilo setkání, iniciované anarchistickými organizacemi ČSAF a ČAS, cílené k založení platformy proti zasedání NATO v Praze 2002. Zúčastnili se ho i zástupci Organizace revolučních anarchistů - Solidarita, Ulice lidem, Earth First! Feministická skupina 8. března a Antifašistická akce. Nezúčastnila se Federace sociálních anarchistů. Na tomto setkání došlo k vytvoření platformy proti zasedání NATO, jejímž deklarovaným cílem mají být masové, ale pokojné demonstrace českých a zahraničních účastníků. V současné době ČSAF již zprovoznila webové stránky, které jsou informační platformou pro odpůrce NATO.
Z levicově extremistického spektra projevovali v roce 2001 v rámci antiglobalizačních aktivit větší iniciativu trockisté a komunisté, zatímco anarchoautonomové spíše diskutovali, jak se do antiglobalizačního hnutí zapojit. Na trockistické ideologii vzniklá antiglobalizační platforma GO! má za cíl organizovat kampaně proti summitu NATO, přičemž se nezříká použití násilí. Rovněž např. L. Zifčák vystoupil na tiskové konferenci s tím, že členové KSČ-ČSSP (neregistrované uskupení, používající bez právního základu název Štěpánovy strany) připravují na léto a podzim 2002 protestní akce proti zasedání NATO v Praze a že „rozhodně nebudou probíhat v poslušných a umírněných intencích a naopak budou vzbuzovat obavy a znepokojení". Podle jeho vyjádření KSČ-ČSSP pozvala na tyto akce do Prahy i levicové organizace z Itálie, Rakouska a Belgie. Za tím účelem byl již v roce 2001 na internetových stránkách KSČ-ČSSP a v červencovém čísle periodika Pochodeň zveřejněn formulář pro případné zájemce.
Názorové neshody a spory o další zapojení českých anarchoautonomů do mezinárodních antiglobalizačních akcí nepochybně poznamenaly celou tuto scénu. Vzhledem k posledním dvěma vystoupením radikálních bojovníků proti globalizaci (švédský Götegborg, Janov) a dostupným informacím lze oprávněně předpokládat, že protestní akce militantních antiglobalistů mohou pokračovat v nastoupeném trendu rostoucí agresivity a násilí. Jedním z hlavních motivů zůstává možnost ozbrojeného střetu s policejními silami jako zástupcem represivních složek státu.
Již dnes je zřejmé, že okruh organizací, proti nimž antiglobalistické aktivity směřují, se během několika posledních let podstatně rozšířil. Praha se pravděpodobně může stát jedním z mála světových měst, kterým se naskytne příležitost posoudit „kvalitativní" změny v aktivitách odpůrců globalizace v časovém rozmezí dvou let.
Rizika
Situace České republiky se nikterak neliší od situace v ostatních evropských zemích - i na jejím území působí řada tzv. sekt a pseudonáboženských organizací. V ČR nebyla v roce 2001, stejně jako v předchozích letech, zaznamenána prokazatelná trestná činnost tzv. nebezpečných sekt. České státní orgány mohou v tomto směru přebírat především zahraniční poznatky a zohledňovat je ve svých postupech107. Přes tuto skutečnost je nezbytné brát v potaz hlavní možná ohrožení státu spjatá s existencí takovýchto subjektů. Ze zpravodajského hlediska by mohly být sekty nebezpečné tehdy, působila-li by jejich činnost proti základům státu. Z policejního hlediska je destruktivní taková sekta, jejíž činy jsou v rozporu s trestním zákonem.
Ke stanovení společenské nebezpečnosti sekty je zapotřebí nejprve všestranně posoudit její charakter a její možnosti. Znamená to znát nejzákladnější údaje jakými jsou např. počet členů sekty, jejich rozmístění, vnitřní struktura skupiny, napojení do zahraničí, postoje ke státu, zdroje příjmů či rozsah hospodářských aktivit. Mezi nejzávažnější rizika patří infiltrace státních struktur, včetně ozbrojených složek státu, členy nebezpečných pseudonáboženských organizací. Ti ve světě obvykle usilují proniknout do státních struktur se subverzivními cíli, anebo s cílem získat zde know - how či pozice, které by jim umožňovaly využívat svůj vliv ve prospěch skupiny, k níž patří. Další riziko představuje náboženská skupina přesvědčená o svém poslání, které musí splnit - její členové se mohou snažit získat odpovídající technické znalosti v ozbrojených složkách státu či mohou použít násilných prostředků proti ozbrojeným silám jako symbolu "nenáviděného státu". Ohrožení přicházející nečekaně od malých skupin, které předtím nikdy nikdo nezaznamenal jako možnou hrozbu, bývají nejnebezpečnější. I málo početná a neorganizovaná sekta se může stát nebezpečnou v případě, že by její příslušníci byli ve spojení se členy teroristických, extremistických a jiných zločineckých organizací. Je to nové hledisko, které je třeba brát v potaz po teroristickém útoku spáchaném proti Spojeným státům americkým 11. září 2001.
Většina sekt se však nezviditelňuje a své komunity zakládá v ústraní, na odlehlých místech. O činnosti takovýchto komunit se bezpečnostní složky dovídají až na základě trestních oznámení postižených osob či jejich příbuzných, anebo na základě vlastních informací, plynoucích z místních a osobních znalostí108. Jedná se o velmi složitou problematiku, která není v evropských státech dosud jednotně řešena a je předmětem rozsáhlých diskusí.
V roce 2001, stejně jako v roce 2000, se Ministerstvo kultury v rámci své agendy nesetkalo u registrovaných církví a náboženských společností nebo evidovaných právnických osob církví s žádnými projevy, které by bylo možné označit za přestupky nebo trestné činy motivované rasismem, xenofobií nebo náboženskou intolerancí. Rovněž nebyl podán žádný návrh na registraci náboženského společenství, kde by Ministerstvo kultury jako registrující orgán bylo při správním řízení nuceno hodnotit založení a činnost žádajícího subjektu z aspektů, které jsou předmětem vládních opatření ke zvýšení efektivnosti postihu a prevence trestných činů a přestupků vyplývajících ze zastávání, propagace a šíření extremistických ideologií a postojů a aktivit extremistických uskupení na území ČR a trestných činů s rasistickým podtextem.
Terorismus je metodou zastrašování politických odpůrců hrozbou a užitím násilí. Smyslem nastolení teroru je vytvořit extrémní psychický nátlak na jednotlivce i skupiny obyvatelstva.
Projevy terorismu bývají podmíněny jak vnitropolitickou situací, tak vývojem situace mezinárodní. Obecně lze konstatovat, že česká extremistická scéna, jako ostatně každá taková scéna, je klasickým rizikovým prostředím pro vznik aktivit politicky zaměřeného vnitřního terorismu. Radikalizace domácích extremistických skupin a jejich propojení do zahraničí na mnohem militantnější skupiny tudíž představuje potencionální domácí riziko a především riziko zneužití těchto skupin pro cizí zájmy či cíle. Zůstává i nadále možnost individuálního, spontánního vystoupení jedince či malé skupinky.
SQUATTING
Slova squat anebo squatter (z angl. squat - sedět na bobku, krčit se) pocházejí z americké angličtiny, v níž původně označovala osadníky usazující se na území nikoho. V posledních desetiletích se tato slova užívají pro skupinky, většinou mladých lidí, obsazující opuštěné domy nebo byty.
Vznik squattingu
Squatting vzniknul v průběhu vývoje punkové kultury, jejíž první vlna zasáhla v 70. letech Velkou Británii. Základem punkové kultury byl nový hudební styl zvaný punk - rock. Šlo o jednoduchou, tvrdou a rytmickou hudbu s výraznými údernými texty, vyjadřující pocity a vystupující proti nespravedlnosti společenského systému, volající po anarchii a propagující anarchistické názory. Jádrem rodících se komunit byli právě příznivci hnutí punk, kteří obsazovali různé zchátralé objekty. Postupem času se osazenstvo squatů obměňovalo, k punkerům se přidávali i stoupenci dalších alternativních stylů života.
Squat vzniká nelegálním obsazením neobydlené a nevyužívané nemovitosti skupinou většinou mladých lidí. Na rozdíl od bezdomovců poté zahájí vyjednávání s majitelem nemovitosti o tom, co bude dál. Squatteři často majitelům nabízejí vybudování soběstačné kulturní jednotky, která udrží nemovitost alespoň v „nezchátralém" stavu.
Situace v Evropě
Země západní Evropy zaujímají ke squattingu ad hoc liberální postoj. Skupinám lidí, které projeví vážný zájem o vybudování svérázného kulturního střediska v obsazeném objektu se snaží vyjít vstříc a legalizovat tak jejich pobyt. Příkladem liberálního přístupu je Nizozemí, kde existuje celá řada legálních squatů. V Německu existovalo mnoho squatů v 80. letech v západoberlínské čtvrti Kreuzberg. Po pádu berlínské zdi se squaty přesunuly do okrajovějších částí města. K nejznámějším oblastem s rozvinutým squattingem patří dánská Christiania. V zemích východní Evropy existuje poměrně silná squatterská scéna v Polsku a Maďarsku.
Česká republika
Centrem squattingu se v České republice stala Praha, kde od roku 1990 vzniklo celkem sedm squatů. Prvním squatem byl dům „Zlatá loď" v Náprstkově ulici na Starém Městě. Existoval čtyři roky, než pětatřicet nelegálních nájemníků v květnu 1994 vystěhovala policie. Stejný osud postihl na jaře roku 1992 i squattery smíchovské kolonie Buďánka, kteří po necelém roce, kdy domky začali obsazovat, také museli squat opustit. Někteří z tamních squatterů se ihned přestěhovali do holešovického domu v ulici podplukovníka Sochora, kde mezitím vznikl v pořadí již třetí squat v metropoli. Takzvanou Sochorku obývali squatteři nelegálně až do roku 1997, kdy se jim podařilo uzavřít dohodu s Městskou částí Praha 7. Squatteři vypracovali projekt Centra svobodného vzdělávání a začali připravovat různé přednášky z oboru sociologie, politologie či ekologie. Radnice jim proto uvolnila spodní část domu v ulici Za papírnou, kde mohou v této činnosti pokračovat. Tam již musí squatteři platit nájemné, které je pouze symbolické - jedna koruna za metr čtvereční na rok. Tento squat se tak stal dosud jediným legálním squatem v České republice. V září roku 1993 obsadila skupina mladých lidí břevnovský statek Ladronka, a předložila magistrátu projekt Autonomního sociálně-kulturního centra. Tento squat existoval sedm let až do 10. 10. 2000, kdy jej policie vyklidila. V roce 1997 vznikl squat také v Libni v Zenklově ulici, který byl vyklizen v lednu roku 1998. Posledním známým squatem je v současné době v Troji obsazená vila Milada, do které se squatteři nastěhovali v květnu roku 1998.
Kdo jsou squateři.
Od samých počátků squattingu v Německu a ve Velké Británii se skupiny mladých lidí tímto způsobem snažily vyřešit své sociální problémy s bydlením a současně začaly vytvářet rázovité subkultury. Squatting jako hnutí je samotnými squattery vnímán velmi různorodě. Někteří jej považují za životní filosofii, jiní za přechodné řešení své současné situace a další v něm zase spatřují jakýsi předvoj sociální revoluce. Společná je jim kritika stávajícího společenského systému, který považují za prohnilý a nespravedlivý, založený na zisku a vykořisťování. Squatting se řídí heslem - obsaď a žij. Svou podstatou má squatting blízko k anarchoautonomní scéně a většina squaterů je radikálně levicového smýšlení.
Legislativní rámec
Při realizaci squattingu, tedy nelegálnímu obsazení nevyužívané nemovitosti dochází k naplnění skutkové podstaty trestného činu - neoprávněný zásah do práva k domu, bytu, nebo nebytovému prostoru dle § 249a trestního zákona.
GRAFFITI
Graffiti se staly každodenní součástí života. Jedná se o nový druh kultury, umění, ale i vandalismu.
Vznik a vývoj graffiti
Existence graffiti začíná na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v USA. Jeho zakladatelem je řecký přistěhovalec přezdívaný Taki, který bydlel na 183. ulici Manhattanu. Pracoval jako poslíček a kudy projel, tam se podepsal jako "TAKI 183". Podle pamětníků sice nebyl zvlášť talentovaný, ale svým "tagem", tedy zjednodušeným podpisem, se do historie graffiti zapsal jako zakladatel. Od té doby si malování po zdech postupně získávalo stále větší množství příznivců. Jednoduché podpisy postupně nahradily propracované barevné plochy. Svého vrcholu dosáhly graffiti v New Yorku s nástupem hiphopu a černých raperů v polovině osmdesátých let.
S rozvojem graffiti se rozpoutaly diskuse o tom, zda graffiti je, či není umění. Graffiti postupně pronikly do galerií a výstavních síní. Ještě v polovině osmdesátých let byl tento fenomén ve Francii vnímán jako svérázná forma pop-artu. Nesrozumitelné nápisy, barevné plochy a "tagy" na zdech městských budov přitahovaly pozornost sociologů, psychologů i teoretiků umění. Na pařížské Sorbonně a několika soukromých školách vznikly katedry pro studium graffiti. Pomalovaných ploch však neustále přibývalo, motivy se opakovaly a sprejeři se nezastavili ani před soukromým majetkem či historickou budovou a veřejnost začala graffiti odmítat.
Od počátku devadesátých let mají v USA pro boj s graffiti vlastní strategii. Tak např. Chicago stojí odstraňování graffiti čtyři a půl milionu dolarů ročně. Po městě neustále jezdí zhruba sto čet, které malůvky systematicky dům po domu zatírají. Jde především o to otrávit sprejerům život. Tato metoda se zdá být velmi úspěšná, neboť na ulicích Chicaga žádný graffit nevydrží příliš dlouho.
Kdo jsou sprejeři
Svým vzhledem se nijak neodlišují od ostatních, jejich jediným znakem je batoh na zádech, který ukrývá „keny" (nádoby se sprejem), různé druhy trysek a pracovní oděv. Právě nenápadnost jim umožňuje dostat se do blízkosti nádraží, metra apod. aniž by budili podezření. Tvoří většinou v noci, ve skupinkách ve vytipovanou dobu a s přesně vytyčenými ústupovými trasami. Zatímco ostatní hlídají, jeden „tvoří". Během akce probíhá komunikace pomocí mobilních telefonů. Z těchto důvodů je dopadení pachatele-sprejera při činu velmi ojedinělé. Pokud se tak náhodou stane, je nutné složitě prokazovat komu patří spreje a kdo je autorem výtvoru. Znalec pak musí vyčíslit škodu a dle ní je určeno, zda se jedná o výtržnost, nebo o poškozování cizí věci. Po noční akci se autor vrací na místo činu a svoje dílo si vyfotí.
Sprejeři se organizují do menších skupin zvaných „crew" a jejich počet je v ČR odhadován na několik tisíc. Mnozí z nich chápou tvorbu graffiti jako životní postoj, vyjadřující odpor ke konzumní společnosti. Někteří zase jako výtvarný projev, který je od struktury moderního velkoměsta neodmyslitelný. Jiní prostě jako dobrodružství. Škody na cizím majetku v jejich úvahách většinou místo nemají. Většinou se však jedná o sprejery, kteří s jedním sprejem v kapse malují po čemkoliv včetně výtvorů svých kolegů. Činností několika tisíc sprejerů vznikají v České republice značné škody, a to v řádech stovek milionů korun ročně.
Česká republika
Do České republiky se tento fenomén dostal v devadesátých letech. Centrem „tvorby" se pochopitelně stala Praha. Dnes samotní sprejeři nazývají Prahu nejpomalovanějším městem Evropy. V lednu roku 2001 odstartoval Magistrát města Prahy projekt s názvem „Praha v srdci sprejerů?". Projekt si kladl za cíl vést celospolečenskou diskusi se sprejery o tom, co lze a co nelze tolerovat a pokusit se nalézt hranici mezi uměním a vandalstvím. V rámci uvedeného projektu byla v galerii Town, která vznikla v románském podzemí magistrátní budovy na náměstí Franze Kafky uspořádána výstava „Graffiti ve městě", na níž bylo vystaveno přibližně 130 snímků, které pořídili amatérští tvůrci v některých evropských městech a v Praze během let 1993 až 2001. Vystaveny zde byly i výtvory sprejerů z magistrátem pořádaného workshopu v klubu Roxy dne 23. 3.2001. Další aktivitou v rámci zmíněného projektu byla dne 10. 4. 2001 velmi bouřlivá veřejná diskuse na téma - sprejeři ve městě a ochrana majetku, která proběhla v Městské knihovně v Praze.
Od 1. 7. 2001 hl. město Praha vyčlenilo a označilo několik míst, na která mohou sprejeři malovat beztrestně. Tyto tzv. legální plochy byly již dříve vyčleněny v celé řadě měst České republiky. Problém sprejerství, jak se později ukázalo, to však v žádném případě neřeší.
Legislativní rámec
Sprejeři mohou svým jednáním naplnit skutkovou podstatu trestného činu dle § 257 (poškozování cizí věci) trestního zákona. Novelizací trestního zákona ze dne 1. 7. 2001 se za § 257a vložil nový § 257b, který upravuje poškození cizí věci pomalováním, postříkáním či popsáním jinou barvou nebo látkou. Trestní sazba za tento čin byla určena na 2 - 8 let odnětí svobody pro pachatele, který svým jednáním způsobí škodu velkého rozsahu.
Samostatným, avšak velmi závažným projevem sprejerství je dle § 198a tr. zákona - podněcování k nenávisti vůči skupině osob, nebo k omezování jejich práv a svobod, §§ 260, 261, 261a - podpora a propagace hnutí směřujících k potlačování práv a svobod člověka. Nutno dodat, že se jedná o jiný druh pachatelů, kterým jde o vyvolávání rasové a národnostní nesnášenlivosti a nelze je proto v žádném případě s „ klasickými " sprejery ztotožňovat.
DIVÁCKÉ NÁSILÍ
Historie fotbalového „hooliganismu"
Nepřístojnosti na stadiónech začali páchat koncem 70. let angličtí „rowdies", vlna násilí se pak přelila i do dalších míst Evropy, výtržnosti dělají i temperamentní diváci v Jižní Americe, Africe či Asii. Rozvášnění diváci způsobují obrovské škody na majetku a na fotbalové historii jsou i stopy krve desítek zraněných, ale i mrtvých. Zlomem v boji proti fotbalovým chuligánům byla bruselská tragédie z roku 1985 při finále Poháru mistrů, kdy přímo v hledišti Heyselova stadiónu, pod troskami zbořené zdi nebo ušlapáním, zemřelo 42 diváků. Útok provedli příznivci anglického Liverpoolu, oběťmi byli převážně fanoušci Juventusu Turín.
Česká republika
V naší republice na sebe tito "hooligans" či „rowdies" vážněji upozornili již v červnu 1985, kdy nechvalně známí fanoušci pražské Sparty při cestě rychlíkem do Banské Bystrice zdemolovali vlak a způsobili tak škodu přes půl milionu korun. V dalších letech vznikly více méně organizované skupiny "fans" při největších fotbalových klubech, jakými v té době byly Sparta Praha, Baník Ostrava a Slovan Bratislava. Po rozdělení Československé republiky a vzniku samostatné české ligy se situace na fotbalových stadionech dočasně uklidnila. Zatímco v minulosti byli fanoušci jednoho fotbalového klubu poměrně nesourodou skupinou lidí, kteří se ad hoc sešli na fotbalových zápasech svého týmu, v současné době už existují konkrétní méně početné skupiny velmi dobře organizovaných "fans" - gangy, a to i několik při jednom fotbalovém týmu (např. Red Pirates Sparta, Sparta Praha ). Vysokou míru organizovanosti dokazuje i uzavírání tzv. koaličních dohod mezi jednotlivými gangy, a to i na mezinárodní úrovni, které se jezdí navzájem podporovat při tzv. rizikových utkáních. Mají své vlajky, znaky a webové stránky na kterých se prezentují, hodnotí jednotlivé "výjezdy" na zápasy, uzavírají příměří a vyhlašují si nepřátelství.
Kdo je hooligan?
Fotbalový hooligan má ve většině případů velmi nakrátko ostříhané vlasy, sportovní boty, džíny, sportovní mikinu (nejčastěji Umbro). Důležité je být nenápadný.
Co se týče jejich sociálního zázemí, jedná se často o nezaměstnané, lidi z rozbitých či narušených rodin, osoby, které mají problém prosadit se. V jednotlivých frakcích je však rovněž značný počet dobře zajištěných vůdců, lidí z bohatých rodin, pro něž je výtržnictví koníčkem.
Důležitou roli v páchání násilností hraje alkohol, který zbavuje zábran a hools se s jeho pomocí snadněji vrhají do všech bitek, přičemž přijímané rány tolik nevnímají. Jedním z nejdůležitějších cílů fotbalových hooligans je dát o sobě vědět. Pokud je nepustí na fotbal, budou se prát na ulicích.
Psychologické příčiny fotbalového hooliganismu
Rostoucí nezaměstnanost a ztráta životních perspektiv může vyvolávat na stadiónech agresi z potlačovaného pocitu životní nespokojenosti. K ní přistupuje atmosféra davu, podporujícího své mužstvo před "nepřítelem", alkohol a také přílišná fixace na vítězství. Kriminálně nejrizikovějším obdobím je věk kolem dvaceti let. Mladší teenageři zase snadněji porušují společenské normy a nechávají se strhnout k násilnostem. Zejména podíl této vrstvy mládeže na sportovních zápasech dnes roste a klesá počet starších návštěvníků. Dle některých psychologů lze násilníky rozdělit do dvou skupin - ty, kteří mají výtržnosti jako psychickou potřebu a ty, co rvačky berou jako zábavu.
Institucionální zajištění
Koordinační komise k problematice diváckého násilí a nevhodného chování při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových zápasech byla zřízena při Ministerstvu vnitra ČR v roce 1996 na základě usnesení vlády ČR ze dne 11. ledna 1995 č. 27, kterým ČR přistoupila k Evropské úmluvě k diváckému násilí a nevhodného chování při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových zápasech. Členy Komise jsou zástupci Ministerstva vnitra, Policie ČR, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a přizvanými spolupracujícími subjekty jsou zástupci Českomoravského fotbalového svazu a Českého svazu ledního hokeje. Jedním z úkolů Komise je i každoroční zpracování tzv. Národní zprávy k diváckému násilí a nevhodnému chování, zvláště při fotbalových zápasech. Tato zpráva je předkládána na jednání Stálého výboru Evropské úmluvy.
V roce 1995 byla uzavřena Dohoda o vzájemné spolupráci při zajišťování veřejného pořádku, ochraně bezpečnosti osob a majetku při fotbalových utkáních mezi Policií ČR a Českomoravským fotbalovým svazem. Tato smlouva je uzavřena na jeden rok, přičemž každoročně před zahájením ligového ročníku podepisuje policejní prezident a předseda Českomoravského fotbalového svazu její prodloužení. Při Českomoravském fotbalovém svazu dále existuje Komise pro bezpečnost stadionů, která má pomoci realizovat pětiletý program modernizace stadionů.
Legislativní rámec
Při fotbalových zápasech dochází velmi často ze strany "hooligans" k páchání trestné činnosti dle §§ 202 (výtržnictví), 257 (poškozování cizí věci), 225 (rvačka), 221 (ublížení na zdraví) a v neposlední řadě při střetu s policisty také § 155 (útok na veřejného činitele) trestního zákona. Novelizací trestního zákona č.405/2000 Sb., je možné jejich jednání kvalifikovat dle § 198a (podněcování nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod). Naprostá většina těchto "hooligans" je krajně pravicového smýšlení a v jejich řadách se pohybují příznivci hnutí skinheads. Na fotbalových stadionech proto dochází k tzv. hajlování, což je naplněním skutkové podstaty trestného činu dle § 260 (podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka).
V rámci diváckého násilí dochází k projevům extremistického chování. Z uvedených důvodů se jím zabývají policisté pracující na úseku extremismu, a to od úrovně okresů až po Policejní prezidium ČR, samozřejmě v součinnosti s pořádkovými silami.