V současné době je celosvětově věnována maximální pozornost problematice narůstajícího nacionalismu a fenoménu pravicového extremismu. Nejvýznamnější základnou pravicového extremismu ve středoevropském prostoru je skinheadské hnutí. Stejně jako v západoevropském prostoru i zde existují politické strany, vnímané jako extremistické, které toto hnutí využívají jako „údernou sílu". Do rétoriky a požadavků těchto stran se promítají velmi často různorodé historické aspekty. V případě Německa a Rakouska jsou to reminiscence na nacistickou éru, revizionismus, zpochybňování holocaustu, diskuse o tzv. „národním principu" (Völkisches Prinzip), podle něhož není německý národ definován územím Německa, ale „řečí a krví" apod. Maďarská MIEP používá „velkomaďarská hesla", spočívající např. v požadavcích na revizi současných maďarských hranic. Slovenská národní strana je známa svými aktivitami směřujícími k rehabilitaci slovenského fašistického státu, vedeného J. Tisem. V Polsku se jako ne nevýznamný prvek rasismu projevuje historicky podmíněný antisemitismus, včetně zavedené praxe označovat za Židy i osoby bez židovského původu. Ve středoevropském prostoru, stejně jako v západoevropském, existují snahy o popírání existence holocaustu, ať otevřené či skryté, jejichž nositeli bývají i tzv. „vědci"152.
Přes vzájemnou ideovou spřízněnost zmiňovaných subjektů (společné jim jsou protisystémové postoje, odmítavý přístup k EU a NATO a ke globalizaci, stejně jako jejich zapojení se do nadnárodních organizací jakými jsou International Third Position, anebo Euronat) lze, podle dostupných informací, identifikovat v jejich kontaktech i určité disonance. Způsobuje je např. zaměření slovenských a rumunských nacionalistů proti maďarské menšině na Slovensku a v Rumunsku, maďarské požadavky na revizi trianonské smlouvy, anebo antiněmecký sentiment vlastní části polské extremistické pravice. Na druhé straně tyto disonance nebrání vzájemným osobním, obchodním a jiným kontaktům.
Pachateli agresivních verbálních a fyzických útoků, zaměřených zejména proti osobám jiné barvy pleti či etnické příslušnosti, jsou především rasisticky zaměření příslušníci a příznivci hnutí skinheads. Na Slovensku a v Maďarsku se oběťmi jejich útoků stávají příslušníci romské komunity, která je v obou státech velmi početná, a dále cizinci tmavší barvy pleti, v Německu a Rakousku především žadatelé o azyl, imigranti a cizinci. V Polsku vychází skinheadské hnutí z dlouhodobě zakořeněných předsudků vůči Židům a Němcům, bývá proto otevřeně antisemitské. Dále je samozřejmě zaměřeno proti přistěhovalcům, lidem jiné barvy pleti (Arabové, Asiaté) a proti všemu „cizímu". Bývají zde zaznamenány i občasné útoky na německé turisty.
Problematikou extremismu se v jednotlivých zemích zabývají Spolkový úřad na ochranu ústavy- BfV (Spolková republika Německo), Služba státní policie Ministerstva vnitra – Gruppe II/C Staatspolizeilicher Dienst, Bundesministerium für Inneres (Rakousko), Národobezpečnostní úřad -Nemzetbiztonsági Hivatal – NBH (Maďarsko), odbor násilné kriminality úřadu kriminální a finanční policie Prezídia Policejního sboru (Slovensko) a Úřad na ochranu státu – Urząd ochrony państwa (Polsko). Veřejně dostupné jsou pouze německé a rakouské zprávy o vývoji extremismu. V Maďarsku a Polsku, kde tato problematika spadá výlučně do kompetence zpravodajských služeb, se jedná o utajené materiály. Na Slovensku má první výroční zpráva k problematice extremismu (2002) neveřejný charakter, je určena policejním složkám, a veřejnosti je prezentována ve zkrácené podobě.
Z opatření, která jednotlivé vlády v rámci boje proti všem projevům extremismu přijímají, si zaslouží pozornost politický koncept spolkové vlády SRN, spojující rychlý trestní postih s dlouhodobou preventivní strategií. K oslabení extremistické scény vypracovala vláda SRN pro pravicové extremisty „Program pro vystoupení". Funguje od dubna 2001 a je zaměřený především na vedoucí osobnosti a ty, kdo ještě nejsou v této scéně pevně fixováni. Kontaktní telefon, na kterém je zajišťována poradenská služba speciálně školenými pracovníky Spolkového úřadu na ochranu ústavy, byl využit 730 volajícími, z nichž je 160 potencionálních „výstupníků" a z těchto 66 bylo či ještě je v intenzivní péči předmětného úřadu. Za úspěch považuje německá strana skutečnost, že uvedený program vyvolává nejistotu uvnitř pravicově extremistické scény.
Na konci roku 2001 se v Německu nacházelo 141 (144 v r. 2000) pravicově extremistických stran, spolků, organizací a sdružení. Ve srovnání s rokem 2000 došlo k poklesu jejich veškerého členstva o přibližně 2, 4% (tj. z 50 900 na 49 700). Z tohoto celkového počtu pravicových extremistů je vysloveně násilně orientováno kolem 10 400 osob (9 700 osob v r. 2000), organizovaných v 5 subkulturních a 49 výrazně neonacistických skupinách. Došlo k nárůstu počtu aktivních neonacistů (z 2 200 osob v roce 2000 na 2 800 osob v roce 2001), soustředěných do militantních skupin, které jsou pevně organizovány.
V případě pravicově extremistických politických stran se celkový počet členstva pohyboval kolem 33 000 osob (36 500 osob v r. 2000). Podle informací Spolkového úřadu na ochranu ústavy (BfV) usilují uvnitř extremistické pravice o vedoucí postavení Nacionálně demokratická strana Německa (NPD), Německá lidová unie (Deutsche Volksunion - DVU) a Republikáni (Die Republikaner - REP). I přes hrozící zákaz zůstávala stále nejvýznamnější pravicově extremistickou politickou stranou NPD153. Neonacisté z NPD doplňovali svou členskou základnu mladými „bojovníky" z řad skinheads. V roce 2001 měla NPD asi 6 800 členů, což je přibližně o 1000 osob více než v r. 2000154. Na území Bavorska bylo zjištěno, že se neonacisté pokoušejí pronikat do spolkové činnosti, zejména akademické. Taktiku pronikání mezi univerzitní studenty propagují zejména Horst Mahler (dříve RAF), Reihold Oberlecher, Alexander von Webenau a Juergen Schwab, funkcionáři a teoretici NPD. Akademické spolky (buršenšafty) „Danubia" (Mnichov) a „Teutonia" (Řezno) se podle jejich názoru mají stát alternativními neonacistickými strukturami pro případ, že by skutečně došlo k zákazu činnosti NPD a k jejímu rozpuštění.
Dle zveřejněných údajů přibývalo v Německu činů spáchaných ultrapravicovým podzemím. V roce 2001 došlo na území celé Spolkové republiky Německo k mírnému vzestupu trestné činnosti pravicových extremistů. Jednalo se především o násilné trestné činy jak proti jednotlivcům, tak proti národnostním skupinám, včetně brutálních fyzických útoků, jejichž cílem již nebylo pouze vyhrožovat, ale zabíjet, dále o žhářství a srážky s místní levicovou Antifa Offensive.
Skinheadské skupiny byly nejviditelnější zejména ve východní části Německa. Mezi nejvýznamnější oblasti militantního pravicového extremismu patřily Braniborsko, Pomořany a oblast Berlína, kde mimo jiné působí neonacistická organizace „National Revolutionaere Zelle" (NRZ - Národně revoluční buňka). Kromě neonacistů tam působí také sdružení „United Skins" a především krajská organizace NPD Dahme Spreewald. Ve skutečnosti však není působení neonacistů ušetřena žádná spolková země155.
Berlínská policie zadržela pět členů skinheadské hudební skupiny „Landser", kteří byli na základě svých textů k písním obviněni spolkovým zastupitelstvím v Karlsruhe z nacionalistického a antisemitského štvaní a adresného vyzývání k násilnostem vůči cizincům, Židům, Sintům, Romům a jinak politicky smýšlejícím osobám. Navíc byli obviněni z navádění k těžkým trestným činům jakými jsou žhářství a vražda156. I v roce 2001 probíhalo v Německu vyšetřování obchodu s hudební produkcí neonacistického zaměření, s odznaky a se součástmi oděvu v nacistickém stylu, který je v Německu zakázán.
Ze 14 725 trestných činů, spáchaných příslušníky extremistické pravice bylo 9 418, tj. 64 % definováno jako delikty z oblasti propagandy a 980, tj. cca 6,7 %, jakožto násilné trestné činy. Z uvedeného počtu trestných činů bylo extremisticky, tj. například rasisticky, motivovaných 10 054, včetně 709 násilných tr. činů a 6 336 deliktů z oblasti propagandy.
V roce 2001 nedošlo v Rakousku k podstatným změnám v trendech extremismu. Zviditelnilo se však více zástupců intelektuálního spektra národní a mezinárodní pravicově extremistické scény. Projevy pravicového extremismu, hlavně xenofobně motivovaného násilí, byly častější v západní části Rakouska. Podpora rakouské extremistické scény ze Švýcarska a Spolkové republiky Německo, především z Bavorska, může v budoucnosti znamenat zvýšení agresivity a agitace především v řadách pravicově extremistické mládeže. V ostatních spolkových zemích se konaly stále častěji akce skinheadských skupin pod záminkou např. oslav narozenin. Na nich byla potvrzena přítomnost zahraničních účastníků, daná dobrými přeshraničními kontakty domácí scény. Pro organizátory jsou tyto akce velice ziskové díky prodeji propagačního materiálu, kazet či CD159.
Stejně jako v předchozích letech byla rakouská pravicově extremistická scéna významně ovlivňována ze zahraničí. Opětovně došlo ke zvýšení aktivity Národně demokratické strany Německa (NPD), jejíž představitelé zřídili na území Rakouska několik bankovních kont. Ta však byla po identifikaci bankovními úřady vypovězena. Na území Rakouska působila Strana nového pořádku (Partei Neue Ordnung)160, k dalším reprezentantům pravicově extremistických názorů patřily Pracovní společenství za demokratickou politiku" (Arbeitsgemeinschaft für demokratische Politik) a řada menších pravicově extremistických spolků jako např. „Kulturwerk Österreich – Landesgruppe Kärnten", „Kameradschaft IV" či organizace „Deutsche Kulturgemeinschaft/Deutsches Kulturwerk europäischen Geistes". Převážně ve Vídni, Grazu, Innsbrucku a Leobenu působilo okolo třiceti studentských spolků, které jsou obdobou buršenšaftů, známých z Německa. Tyto spolky, jejichž činnost sice nemá na první pohled extremistický podtext, se však ve skutečnosti snaží nenápadným způsobem rozšiřovat názory akceptující pravicový extremismus.
V Rakousku se konala schůzka vedoucích představitelů evropské krajní pravice, kteří sem přicestovali na pozvání týdeníku „Zur Zeit". Z osobností evropské ultrapravice se diskuse aktivně zúčastnili např. Filip Dewinter (Vlaams blok, Belgie), Bruno Mégret (Mouvement National Republicain, Francie)161,István Csurka (MIEP, Maďarsko), Horst Mahler (NPD, Německo). Formálním cílem této akce bylo uspořádání diskuse na téma „Evropská pravice a média" ve Vídni.
V roce 2001 tvořilo nejpočetnější základnu pravicového extremismu v Maďarsku hnutí skinheads. Za zmínku stojí dvě jejich větší skupiny, mající základnu v Budapešti, a to Blood&Honour Hungaria a Maďarská národní fronta (MNA). Počet jejich členů je odhadován na přibližně 300 – 400 osob. Mají propojení na zahraniční skupiny – do Maďarska přijíždějí na koncerty a vzpomínkové akce skinheadi z Německa, Slovinska, Slovenska, České republiky, Itálie, Francie a někdy Ruska. Účast na koncertech se pohybovala kolem 200 osob, které se však málokdy dopouštěly kriminálního jednání. Za „propagandu proti menšinám" byli však stíháni členové kapel.
Nejvýznamnější pravicově extremistickou politickou stranou zůstala v roce 2001, stejně jako v roce 2000 parlamentní Strana maďarské spravedlnosti a života (MIEP) vedená Istvánem Csurkou. Tato strana usiluje o revizi Trianonské smlouvy, uzavřené po první světové válce. Kromě toho její předseda I. Csurka požaduje, aby Maďarsko zablokovalo vstup České republiky a Slovenska do EU, pokud tyto státy nezruší „Benešovy dekrety"162. Skutečnost, že MIEP je stranou extremistickou potvrdil koncem roku 2001 sám I. Csurka výrokem, že „nacionalistické strany v Rumunsku a Srbsku jsou otevřeně protimaďarské, zatímco jeho strana pouze obhajuje maďarské národní zájmy, a pokud je za toto označována za krajně nacionalistickou, pak ať je krajně nacionalistická".
V roce 2001 se na Slovensku zvyšovala dynamika rozvoje skinheadského hnutí, k němuž se hlásilo asi 3000 osob. Mnoho z nich však vystupovalo spíše živelně, i když určitá část měla prokazatelné spojení se zahraničím. Mezi ilegální skinheadské organizace, které i v roce 2001 na Slovensku aktivně působily, patřily především „Blood&Honour" a „Slovakia Hammer Skins", vycházelo zde nelegálně více než 10 časopisů (např. Biele víťazstvo, Biely odpor, Naša stráž, Právo bielych). V ideové struktuře slovenských skinheadů byli nejvíce zastoupeni nacionalisté a nacionální socialisté. Kromě Bratislavy jsou jejich největšími středisky Prievidza, Žilina, Poprad, Malacky a Trnava.
Zahraniční propojení slovenského skinheadského hnutí potvrdily i uspořádané koncerty. Jednalo se např. o koncert skinheadských kapel v obci Špišský Hrušov, uskutečněný dne 13.února 2001, na němž se sešli sympatizanti nejen ze Slovenska, ale i z Polska, Ruska, Ukrajiny, Maďarska, Německa a Velké Británie, celkem cca 300 osob. Mezinárodní účast byla zaznamenaná i v případě nepovoleného srazu skinheadů, konaného dne 28. září 2001 v Papradne (okr. Púchov) za účasti asi 500 skinheadů ze Slovenska, České republiky, Polska, Maďarska, Německa, Švédska, Francie a USA. Byl razantně ukončen zásahem Policie SR, který byl prvním zásahem tohoto typu na Slovensku. Koncerty neonacistických kapel prošly z hlediska organizovanosti určitou transformací. V roce 2001 byla na Slovensku zaznamenána existence skinheadské konspirativní sítě. Koncerty byly svolávány utajeně, konaly se především pod rouškou tzv. rodinných oslav. Řada slovenských skinheads působila a nadále působí v rámci soukromých bezpečnostních služeb, což jim usnadňuje nelegální a konspirativní činnost. Část příslušníků hnutí skinheads realizovala své představy také v nižších strukturách Slovenské národní strany (SNS)163. Údajně na Slovensku působilo asi 300 osob, trvale se hlásících k neonacismu164. Tyto osoby otevřeně uvažují o nastolení tzv. „bílého řádu" ve světě a vyznávají rasistickou a militantní ideologii třetí říše. Přestože tzv. nevyvolenost Slovanů přecházejí mlčením, získávají silnější pozice na úkor nacionalistického křídla, které hledá „vizi bílého a čistého Slovenska" ve vzpomínkách na Hlinkovu gardu a Josefa Tisa. Ideologie Slovenského štátu, nevyjímaje všechny z ní plynoucí závěry jsou pochopitelně uznávány a vysoce hodnoceny i výslovnými neonacisty. Základním rysem ideologie těchto skupin zůstávala agresivní nenávist vůči tzv. kriminogenním Romům, černochům, židovské světovládě a tzv. méněcenným homosexuálům. Vize slovenských neonacistů byly následující:
Nejvýznamnějším politickým představitelem krajně pravicových a nacionalistických myšlenek zůstávala Slovenská národní strana (SNS), která pokračovala především ve svých aktivitách směřujících k rehabilitaci slovenského fašistického státu vedeného prezidentem J. Tisem.
Nejvýznamnějším reprezentantem pravicového extremismu v Polsku 165bylo v roce 2001 především hnutí skinheads a s ním propojené politické strany. Na pravicově extremistické scéně působilo několik neonacistických a pravicově extremistických organizací. V neonacistických organizacích mají význačný podíl skinheadi s nacistickými a rasistickými názory, vyznávající ideu tzv. „Velkého Německa" a deklarující ochotu se mu podřídit. Byla pro ně příznačná propagace nacistických publikací, organizování rozličných setkání jako jsou srazy, demonstrace a koncerty, utváření quasi-vojenských struktur. Udržovali kontakty se svými protějšky v Německu, České republice a Velké Británii. Na rozdíl od těchto neonacistických skupin, pravicově extremistické organizace zaujímají nepřátelské postoje k neslovanským národům, zvláště vůči Němcům, a propagují sjednocení všech Slovanů. Vyznačují se agresivním antisemitismem, odmítáním Evropské unie a NATO a „obranou" katolického charakteru státu. K otevřeným projevům pravicového extremismu dále docházelo hlavně u mládežnických organizací jako jsou např. Młodzieź Wszechpolska (MW), Liga Republikańska (LR), Federacja Mlodych, přičemž projevy antisemitismu byly zřejmé u organizace Młodzieź Wszechpolska, ale i v případě jednoho z nejznámějších ultrapravicových médií – katolického Radio Maryja. K neparlamentním politickým stranám, propagujícím rasismus a antisemitismus patřily i v roce 2001, podle dostupných informací, Polská národní komunita/Polská národní strana (Polska Wspólnota Narodowa/ Polskie Stronnictwo Narodowe – PWN/PSN) a Polská národní obnova (Obrodzenie Narodowe Polski), strany napojené na hnutí skinheads. V průběhu prezidentského předvolebního boje se volební výbory pravicových extremistů Boguslava Rybického, zakladatele Polské národní strany (Polska Wspólnota Narodowa/Polskie Stronnictwo Narodowe -PWN/PSN) a Boleslawa Tejkowského dopustily závažného porušení finančních pravidel souvisejících s financováním předvolební kampaně, která ukládají povinnost shromažďovat finanční prostředky na bankovním účtu. Neměly totiž žádné bankovní účty vůbec založeny166.
Žádná ze stávajících významných politických stran zastoupených v polském parlamentu (Sejmu nebo Senátu) není vysloveně pravicově extremisticky nebo rasisticky zaměřená.
Počet levicových extremistů v Německu mírně poklesl. Koncem roku 2001 se zde nacházelo 32 900 příslušníků krajní levice (cca 33 500 v r. 2000). Násilně orientované anarchistické a anarchoautonomní skupiny měly přibližně 6 000 členů (7 000 členů v r. 2000), marxisticko - leninské, trockistické a jiné revolučně marxistické skupiny sdružovaly v roce 2001 cca 26 300 členů (34 000 členů v r. 2000). Pod vlivem levicově extremistických skupin se navíc nacházelo cca 12 000 osob, převážně sympatizantů.
V červnu 2001 dospěl Spolkový úřad na ochranu ústavy k názoru, že ve Straně demokratického socialismu (PDS) existují extremistické tendence, a to i přes různá prohlášení jejích představitelů o příklonu strany k sociálně demokratickým hodnotám167. PDS je i nadále jedinou parlamentní stranou SRN, která hodlá překonat a nahradit stávající systém tržního hospodářství socialismem a která spolupracuje s dogmatickou Německou komunistickou stranou (DKP). PDS s ní spojuje i to, že je považována za pokračovatelku bývalé východoněmecké SED. Rostoucí vliv PDS vně teritoria bývalé NDR zviditelnily volby ve Šlesvicku-Holštýnsku a v Severním Porýní - Vesfálsku. Kromě PDS byly na území Spolkové republiky Německo aktivní také různé autonomní a tzv. antiimperialistické organizace, které lze, spolu s DKP, považovat za zástupce nejkrajnější levice na území Německa. K nejvýznamnějším organizacím levicových autonomních radikálů patřily v r. 2001 spolek „Revoluční 1. Máj" působící v Berlíně a „Antifašistická akce Berlín", které navzájem spolupracují. Na různých demonstracích byly schopny zabezpečit účast až 2000 osob. Radikální antiglobalistická hnutí zastupovala německá sekce organizace radikálních antiglobalistů „Attac" (Association pour le taxation des transactions financieres pour le aide au citoyen)168. Podle názoru aktivistky této organizace, Barbary Unmuessigové, hledala německá sekce svou politickou identitu. Měla by sloužit nejen jako styčný bod různých levicových, většinou extremistických směrů, od „starokomunistů", přes militantní i umírněné ekology až po neobolševiky, ale postupně by se měla stát i mimoparlamentní opozicí.
Levicoví extremisté spáchali v roce 2001 4 418 trestných činů, z nichž bylo 1 168, tj. 24,4 %, kvalifikováno jako násilné trestné činy. Z uvedeného celkového počtu trestných činů bylo 1 895 trestných činů označeno přímo za extremisticky motivované, z nichž 750 bylo násilných. V rámci násilné trestné činnosti bylo zaznamenáno v souvislosti s kampaní proti jaderné energetice 85 tr. činů, s antiglobalizačními aktivitami 60 tr. činů a 11 tr. činů, považovaných za ohlas na události 11. září 2001.
Rakouský parlament vydal v září 2001 seznam krajně levicových a levicově extremistických organizací působících na území Rakouska a s nimi sympatizujících organizací169. Některé organizace zařazené na seznam dle doprovodného textu sice v dané době nepropagovaly a nepropagují extremismus, ale jejich vedení je z historických důvodů považováno za extremistické170. Na základě výzvy extremistických organizací Demokratická ofenziva a „SOS Mitmensch" se dne 15. 3. 2001 sešlo na Štěpánském nám. ve Vídni nejméně 6000 osob na demonstraci prezentované jako protirasistická. Během demonstrace policie údajně zaregistrovala větší množství transparentů vyzývajících k zabití korutanského hejtmana a bývalého předsedu strany Svobodných (FPÖ) Jörga Haidera. Policejní pátrání po autorech uvedených výzev bylo však bezvýsledné.
V Maďarsku v roce 2001, stejně jako v r. 2000, nadále pokračovaly jednotlivé akce antiglobalistů a ochránců životního prostředí bez většího veřejného ohlasu a pouze za minimálního zájmu světových sdělovacích prostředků.
Na Slovensku došlo na přelomu dubna a května 2001 k ojedinělým pokusům, především v Bratislavě, o společné demonstrace antiglobalistů a představitelů Konfederace odborů Slovenska, jejichž cílem měla být kritika současného systému. Tyto akce byly veřejností přijaty málo příznivě a v případě srážek levicových demonstrantů s policií 1. května 2001 v Bratislavě byly sympatie veřejnosti spíše na straně policie.
Na levicové extremistické scéně v Polsku vyvíjeli činnost anarchisté a trockistické a antifašistické skupiny171. Aktivity anarchistického hnutí spočívaly hlavně v organizování manifestací a demonstrací, jejichž účastníci vyvolávali potyčky s policií a skinheady, v útocích na velvyslanectví cizích států, ve vandalismu, kdy používali např. „Molotovovy koktejly". Anarchisté jsou také nejaktivnější skupinou mezi polskými antiglobalisty.
V Německu byla v červnu 2001 zveřejněna studie zpracovaná Spolkovým ministerstvem vnitra, která došla k závěru, že v podstatě všechny esoterické společnosti, skupiny a organizace dnešního Německa vycházejí z tradic převzatých od podobných spolků, které působily již za nacismu. Politicky jsou orientovány především rasisticky a antisemitsky. Obdobným způsobem tato studie vyhodnotila zaměření německou větev Scientologické církve. Ta údajně dokonce hlásá teorii o nevině nacistického Německa, vehnaného do války v důsledku štvaní židovského tisku.
V Rakousku přetrvávalo nedůvěřivé a kritické stanovisko vůči Scientologické církvi, v Maďarsku, stejně jako v Polsku172, nebyly sekty a nová náboženská hnutí vnímány jako nebezpečí.
Na Slovensku působila, mimo jiné, pseudonáboženská společnost Christian Separatist Church Society (CSCS), jejíž slovenský pastor prezentoval např. názor, že k úpadku předchůdkyně CSCS, církve Árijských národů, přispěla její spolupráce se Židy, svobodnými zednáři, agenty CIA a FBI. V r. 2001 začala na Slovensku rozvíjet činnost „Církev světového stvořitele", jejíž ideologie podporuje náboženskou a národnostní nesnášenlivost. Jedním ze základních tvrzení této organizace je teze, že Židé jsou zodpovědní za druhou světovou válku, vládnou USA a tím kontrolují celý svět. Dle věrouky Církve Světového Stvořitele je křesťanství násilné náboženství. Přívrženci této organizace považují za nejvyšší hodnotu všechno, co je dobré pro bílé. Jedním z názorů, který se mezi jejími členy objevil po 11. 9. 2001, je představa, že USA mají pravděpodobně na svědomí pumové útoky v USA, hořící budovy a vraždy Afroameričanů a Židů173.
V Německu byl Internet stále více používán k antisemitské propagandě německých pravicových radikálů, nejčastěji vycházející z pseudohistorických názorů tzv. tuebingenské historické školy. Stále častěji byla na internetových stránkách s radikálně pravicovým obsahem zpochybňována existence holocaustu.
Protižidovské názory šíří zejména nakladatelství Grabert Verlag, odborníky považované za největší ultrapravicové nakladatelství v Německu. V SRN bylo od roku 1983 zakázáno šíření mnoha protižidovských a neonacistických publikací vydaných právě tímto nakladatelstvím. Tyto práce jsou v současné době šířeny prostřednictvím internetu a tak jsou platné zákazy šíření účinně obcházeny. Internetová nabídka německé krajní pravice také obsahovala výzvy k poslechu stanice „Radio Islam", vyzývající k otevřenému terorismu.
V prosinci 2001 spolkový Úřad na ochranu ústavy (BfV) zveřejnil zjištění, že pod heslem tzv. národního odporu se v SRN zformovala „jednotná organizovaná fronta lidově revolučního extremismu"174. Nejedná se o jakousi „virtuální" pravicově extremistickou organizaci, jejíž příslušníci se organizovaně scházejí pouze minimálně a komunikují mezi sebou prostřednictvím Internetu. Rozsah pravicově extremistické části internetu v Německu vzrostl v r. 2001 na přibližně 1000 stran, zatímco ještě v r. 1995 existovaly v zemi pouze dvě internetové stránky s pravicově extremistickým obsahem175.
Internet se všemi svými technickými vymoženostmi se stal nepostradatelným prostředkem komunikace a zveřejňování ideologií a vizí jak pravicových, tak levicových extremistů Např. na Slovensku vyvíjela Církev Světového Stvořitele s centrem v Illinois v USA, hlásající nastolení bílého pořádku a svatou rasovou válku, svou činnost téměř výhradně prostřednictvím Internetu. Na internetovém informačním serveru antiglobalistického hnutí „Indymedia.org" umístila Praska Anarchist Group informaci, v níž se hovoří v souvislosti s vykonavateli teroristických útoků 11. 9. 2001 na USA pouze jako o „tzv. teroristech" a zároveň je obviněno veškeré americké obyvatelstvo z odpovědnosti ze smrti svých blízkých, protože se nepostavilo na odpor americké zahraniční politice.
Používání nových technik se objevovalo i v typografii některých zinů. Obvykle jsou ziny již přímo propojeny s webovými stránkami určitých skupin. Tyto vyšší formy zpracování doplňuje ale tradiční roznášková služba.