Extremismus


Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 1999 (ve srovnání s rokem 1998)

»obsah

5. Základní trendy extremistických aktivit v zahraničí65

Mezinárodní světové organizace, vlády členských států EU a všech demokratických zemí dávaly po celý rok 1999 jasně najevo svůj negativní postoj k jakýmkoliv projevům rasismu, rasové diskriminace, xenofobie či jiným extremistickým aktivitám. Probíhající globalizační proces přispěl i k propojenosti a nadnárodnímu rámci extremistických hnutí, stále silněji se prosazujícímu faktoru, který si vyžaduje postup proti tomuto celosvětově nebezpečnému fenoménu v nadnárodní rovině.

V evropských zemích působily v roce 1999, obdobně jako v roce 1998, v extremistickém spektru uskupení a organizace, které byly i nadále členěny, dle zažitého úzu, na pravicově, levicově a nacionalisticky extremistické.

V roce 1999 byl rovněž položen základ k celosvětovým protestům, za internacionální účasti a značné politické či ideologické heterogennosti účastníků. Lze předpokládat, že tyto hromadné protesty budou pokračovat.

Zasedání Světové obchodní organizace (WTO) v Seattlu v roce 1999

Cílem jednání Světové obchodní organizace (WTO), označované jako "Millenium Round", byly otázky další liberalizace světové ekonomiky. Odpůrci WTO a globalizace se rozhodli při zahájení "Millenium Round" odstartovat celosvětovou akci protestu proti turbokapitalismu a světovládě megakorporací, které ničí národní ekonomiky.66

Na konferenci v Seattlu se sjelo více než 40 000 demonstrantů a aktivistů ze 144 zemí a z celých Spojených států amerických. Jednalo se o mimořádně neobvyklou alianci odborářů, ochránců přírody, aktivistů ve prospěch třetího světa, anarchistů a dalších iniciativ, které mají jinak málo společného a často zastávají i protikladné zájmy. Desítky aktivistů prošly výcvikovým táborem, kde se učili slézat budovy, aby mohli lépe zavěsit hesla proti WTO, a jak bojovat s policií a jak rozbíjet schůze.

Kvůli masivním protestním akcí došlo ke zpoždění zahájení konference, změně místa konání, vyhlášení stavu ohrožení, zákazu vycházení a konečně povolání národní gardy a policejních posil ze sousedních států. Při přípravě bezpečnostních opatření došlo k jistému podcenění významu včasné komunikace WTO s umírněnějšími skupinami demonstrantů, možností anarchistů, kteří svými akcemi omezili prostor k jednání, stejně jako schopnosti skupinek vandalů zastínit celou škálu občanských sdružení, uplatňujících masové nenásilné protesty.

Události v Seattlu ukázaly, že lze předpokládat obdobné masové protesty i při konání jiných mezinárodních fór.67 V této souvislosti je zřejmé, že globalizace se prosazuje i v protestech proti ní samé. Významným prostředkem se stal Internet, umožňující zorganizovat "koncentrované" akce protestů.

5.1 Extremistická scéna ve středoevropském geopolitickém prostoru
Pravicově extremistické spektrum

V Německu je pravicový extremismus dlouhodobě považován za jednu z největších hrozeb pro demokracii. V březnu 1999 spolková vláda oznámila, že pravicový extremismus je na vzestupu a daří se mu zasahovat více lidí prostřednictvím Internetu a skinheadských rockových skupin, majících v repertoáru rasistické písně. Celkem bylo v roce 1999 (leden-říjen) zaregistrováno oficiálními statistikami 1 193 xenofobních trestných činů (1 498 v roce 1998) z toho bylo 231 případů napadení osob, 25 případů žhářství a 278 případů distribuce materiálů či nošení symbolů zakázaných organizací. Stejně jako v předchozích letech, i v roce 1999 bylo nejvíce těchto trestných činů spácháno ve východoněmeckých zemích a namířeno proti cizincům.68 Podle údajů Spolkového Úřadu na ochranu ústavy patřilo v roce 1998 k ultrapravicovým organizacím 53 600 osob (+14 % ve srovnání s rokem 1997); z toho bylo 8 400 osob násilných (7 600 v roce 1997). Z regionálního hlediska zůstávaly i v roce 1999 centrem extremisticky motivovaných akcí východoněmecké země.

Jednotlivé zemské úřady na ochranu ústavy se zabývaly aktivizací neonacistické scény, spjatou v roce 1999 mj. i se zvýšenou organizovaností neonacistů. Navenek se tato aktivizace projevovala stále agresivnějšími texty nelegálně šířených nacistických písní, otevřenějším demonstrováním nepřátelství vůči Židům, přistěhovalcům a voláním po "čistém Německu". Z poznatků bezpečnostních složek dále vyplynulo, že se v roce 1999 skinheadské hnutí dostávalo stále více a jednoznačněji pod kontrolu neonacistů. Za centra neonacismu a pravicového extremismu byly označeny Berlín a Hamburk. Policejní a bezpečnostní orgány se v roce 1999 snažily výrazně zasahovat také proti neonacistické kulturní scéně.69

Politicky se v uplynulém období profilovala DVU (Deutsche Volksunion) a Republikáni. DVU se však nepodařilo zopakovat volební úspěch v Sasku-Anhaltsku (1998: 12,9 %) v žádných dalších volbách.70 Těžiště agitace exponentů pravicového extremismu spočívalo v ideologických diskusích o německé "vině" a zpochybňování míry zločinů nacismu. Pravicoví extremisté i nadále využívali aktuálních politických témat jako byly paušální stigmatizace cizinců a žadatelů o azyl či diskuse o výstavě ke zločinům Wehrmachtu za II. světové války. Bez povšimnutí nezůstal ani přechod na společnou evropskou měnu EURO, kterou tato hnutí chápou jako "zřeknutí se části národní suverenity".

Na pravicově extremistické scéně na sebe v roce 1999 upozornila rovněž německá Národně demokratická strana (NPD), která vešla do povědomí pořádáním demonstrací proti levicovému násilí a drogám a především prostřednictvím "národně revolučních buněk". Tyto skupinky extremistů tvoří z větší části členové NPD považující svou stranu za málo radikální. "Národní revoluční buňky" jsou nositelem nové strategie utajování aktivit, navíc strategie orientované na násilné akce.71 Spolkový úřad na ochranu ústavy údajně nevylučuje reálnost existence nebezpečí zahájení teroristické kampaně vedené malou skupinkou pravicových extremistů či jednotlivci.

Podle zprávy rakouského Ministerstva vnitra o pravicovém extremismu, antisemitismu a xenofobii bylo na území Rakouska zaregistrováno v roce 1998 244 pravicových, 31 antisemitských a 8 xenofobních incidentů.72 Pravicově extremistické aktivity byly srovnatelné s jinými západoevropskými státy. Komunita skinheadského hnutí má v Rakousku velmi omezenou členskou základnu. Znepokojivě se projevovaly spiklenecké aktivity neonacistických skupin, zaměřené na politické rozvrácení Rakouska a jeho připojení k Německu. Patří k nim rozšiřování nepovolených tiskovin, ale i paramilitární výcvik. Tyto aktivity byly rakouskými úřady tvrdě postihovány.73

Nepřátelství k cizincům, související především s proudem nelegálních migrantů směřujících na území Rakouska, bylo tematizováno v roce 1999 po mimořádném volebním úspěchu populistické strany Svobodných (FPO), která se ziskem 27% volebních hlasů stala druhou nejsilnější stranou v Rakousku.74

V Maďarsku zaznamenalo pravicově extremistické spektrum v roce 1999 poměrně značný rozvoj.75 Typickým reprezentantem tohoto spektra byli, stejně jako v roce 1998, příznivci hnutí skinheads, pro něž byly příznačné útoky proti Romům, Židům a zahraničním dělníkům. Zatím však nelze žádnou z nejvíce extremistických a rasistických skupin, jejichž členská základna čítá celkem několik stovek lidí, považovat za teroristickou, byť bylo zaznamenáno zvýšení militantnosti jejich členů.76

V březnu 1999 zorganizovala největší maďarská neonacistická organizace Maďarské společenství prosperity (Hungarian Welfare Association - HWA) demonstraci proti začlenění země do NATO. V listopadu 1999 HWA vyhlásila svůj plán na vytvoření střediska, jehož sídlo by bylo na maďarském území a které by nabízelo v národním i mezinárodním měřítku tiskové, překladatelské a počítačové informační služby rasistickým a pravicově extremistickým organizacím. V červnu 1999 vyhlásila požadavek na revizi trianonských dohod skinheadská organizace Maďarská národní fronta.

Na parlamentní politické scéně zastupuje pravicové extremisty Strana maďarské spravedlnosti a života (MIEP), která ve volbách roce 1998 získala 5,5 % hlasů.

Na Slovensku nadále militantní pravicový extremismus reprezentovaly na základní úrovni skupiny skinheadů soustředěné do regionů Bratislavy, Trnavy, Košic, Prešova a Skalicy. Slovenští skinheadi se zaměřují proti všem "méněcenným rasám" za něž považují především osoby tmavé pleti, Židy, tělesně postižené a sexuální devianty. Z hlediska závažnosti i počtu incidentů docházelo k páchání rasově motivovaného násilí na Romech nejvíce v oblasti středního Slovenska (Bánská Bystrica, Prievidza).

Slovenští skinheadi jsou navíc zaměřeni rovněž proti příslušníkům maďarské národnosti. Tento postoj pravicových extremistů měl své zastoupení i na politické scéně, kde jej zastávala Slovenská národní strana (SNS).77

V Polsku byl v roce 1999 největším rizikem pravicový extremismus reprezentovaný především hnutím skinheads, které je tu silně rozvinuté a vychází i nadále z dlouhodobě zakořeněných předsudků polského obyvatelstva vůči Židům a Němcům. Zaměření polských skinheadů proti Romům, Arabům či Asijcům bylo i v roce 1999 provázeno zejména propagandistickými a méně již fyzickými útoky proti těmto menšinám.78 V roce 1999 se nezvyšovala členská základna skinheadů, která činila i nadále přibližně 10 000 osob, z nichž do "tvrdého jádra" patřilo asi 3 000 osob. Zbývající počet patřil k ideovým příznivcům a sympatizantům.79

Rovněž na pravicově extremistické politické scéně nedošlo v roce 1999 k významnějším změnám. Mezi politické strany, které poskytovaly skinheadům podporu, i nadále patřily nepříliš významná uskupení bez zastoupení v parlamentu. Jednalo se o Národní frontu Polska (Narodowy Front Polski), Polskou národní frontu (Polski Front Narodowy), Národní stranu (Stronnictwo Narodowe) a Polskou národní komunitu/Polskou národní stranu (Polska Wspólnota Narodowa/Polskie Stronnictwo Narodowe - PWN/PSN). V Polsku přetrvávala určitá extrémnost názorů některých představitelů katolické církve.80

V roce 1999 se v Polsku na boji proti fašistickým, anarchistickým a podobným extremistickým uskupením podílel, kromě policejních sil, Úřad na ochranu ústavy (UOP). UOP získává mezi členy těchto hnutí spolupracující osoby a v některých případech provádí sledování čelných představitelů extremistické scény. Rovněž shromažďuje a vyhodnocuje informace o připravovaných extremistických akcích.

Levicově extremistické spektrum

V Německu došlo v roce 1999 k další aktivizaci levicových extremistů. Levicoví extremisté kromě pořádání protifašistických demonstrací, které velmi často vyústily až ve srážky s policií a s pravicovými extremisty, přikročili k činům hraničícím s terorismem.81

Významné místo na levicově extremistické scéně zaujala v roce 1999 skupina nazvaná Protifašistická kampaň Berlín. Angažovala se v kampani zaměřené proti přijetí legislativních úprav směřujících k reformě získávání občanství.

Narozdíl od Německa nedošlo v Rakousku, Maďarsku, Slovensku a Polsku k výraznějšímu nárůstu aktivit levicového extremismu a stejně jako v roce 1998, nepředstavoval tento fenomén velký problém.

V Rakousku nepředstavovala levicově extremistická scéna závažné riziko, v roce 1999 nedošlo k její aktivizaci.

V Maďarsku se levicový extremismus vyskytoval pouze v minimální míře a na maďarské politické scéně nepředstavoval významnou sílu. Nedošlo ani k posílení maďarské anarchoautonomní scény. Za určitého politického reprezentanta levicového extremismu byla i nadále považována Dělnická strana (Worker's Party), nejvýznamnější mimoparlamentní politický subjekt, jehož voličský potenciál údajně činil v prosinci 1999 170 - 180 000 hlasů.

Ani na Slovensku nebyl zaznamenán nárůst levicově extremistických aktivit. Do budoucna, zejména v souvislosti se špatnou ekonomickou situací země (20% nezaměstnanost), zde nelze vyloučit nárůst nebezpečí levicového extremismu.

Problematika tzv. nebezpečných náboženských sekt a pseudonáboženských organizací

Stejně jako v roce 1998, vyvolávala i v roce 1999 nejvíce diskusí na mezinárodním fóru Scientologická církev. Nejsilněji byl tento problém vnímán v Německu a Rakousku.82

V Německu představovala scientologie nadále významný problém.83 V březnu 1999 zveřejnil spolkový Úřad na ochranu ústavy informace, podle nichž scientologická církev v Německu naplánovala zahájení propagační kampaně v celkové hodnotě přesahující částku 40 mil. dolarů. Tyto informace vycházely ze svědectví bývalého člena scientologické církve, který pro účely vyšetřování dále potvrdil, že scientologové používají k získávání informací o svých odpůrcích některé specifické metody, používané mj. i zpravodajskými službami. Patřilo mezi ně např. získávání informací o "cílové" osobě od nic netušících lidí ze sousedství.

Obdobně jako v Německu, byla i v Rakousku považována existence různých extremistických sekt a pseudonáboženských sdružení za možné ohrožení demokracie. Jako nejproblematičtější byla v tomto směru i v roce 1999 vnímána Scientologická církev, která v Rakousku proslula především pronásledováním svých bývalých členů. To vedlo k prosazení zákazu působení členů této organizace ve státní správě a zaměření rakouských bezpečnostních služeb na činnost scientologů. Ve svém důsledku tato opatření přinesla určitý pokles členské základny a významné omezení přílivu nových členů do Scientologické církve.

V roce 1999 zaměřily rakouské bezpečnostní orgány pozornost na komunitu Bílý Lotos, která pořádala meditační kurzy a semináře s údajným terapeutickým zaměřením. Komunita vyvíjí poměrně rozsáhlou hospodářskou činnost (obchod s kompaktními disky, biopotravinami či spotřebními výrobky vlastní produkce), která jí přináší roční zisk ve výši cca 30 mil. šilinků.84 Duchovnímu vůdci komunity byla doručena písemná žaloba kvůli zdravotní rizikovosti dýchacích technik, vyučovaných v terapeutických kursech.

Ve srovnání s rokem 1998 nedošlo v Maďarsku, Slovensku či Polsku k významnějšímu rozvoji extremistických aktivit tzv. sekt či pseudonáboženských organizací.85

5.2 Moderní technika a extremisté

Vytváření internetových stránek s extremistickou tématikou se stalo běžnou záležitostí. Cílem těchto aktivit je nejen vzájemné informování mezi extremisty, ale ve stále rostoucí míře i získávání nových příznivců. V roce 1999 se objevily náborové internetové stránky nabízející dětem počítačové hry s rasistickým podtextem, ilustrované knížky se skrytě rasistickou a extremistickou problematikou a dokonce i křížovky - patřičně zjednodušené pro dětského řešitele.

Extremisté Internet používají nejen k propagačním a náborovým aktivitám, ale také k získávání finančních prostředků, např. ve spojení se šířením extremistické, zejména neonacistické a rasistické kultury. Prostřednictvím Internetu lze objednat kompaktní disky s extremistickými hudebními nahrávkami nebo obdržet datový soubor pro domácí výrobu takového kompaktního disku.

I nadále je Internet využíván extremisty jako spolehlivý prostředek komunikace mezi jednotlivými skupinami. Např. anarchoautonomové využívali intenzivně e-mail, elektronické konference, pomocí Internetu organizovali své akce. Podle informací zveřejněných FBI se od začátku roku 1998 do konce roku 1999 také zvýšil počet informací zasílaných prostřednictvím Internetu s použitím šifrovacích algoritmů z 2 % na 7 % z celkového počtu, což představuje relativní nárůst o 250 %. Jsou k tomu využívány nejmodernější techniky představované programem PGP (Pretty Good Privacy).86 Využití elektronické pošty (e-mailu) se však neomezuje pouze na vnitřní komunikaci extremistů. Byly již zaznamenány případy masového rozesílání extremistické propagandy adresátům, kteří si korespondenci tohoto druhu nevyžádali. Atak se i z elektronické pošty, původně určené pouze pro komunikaci, rovněž stává nástroj pro šíření extremistických myšlenek.87

Samostatný problém představuje použití moderní telekomunikační technologie extremisty. Masové rozšíření mobilních telefonů a možnost jejich anonymního provozu (v ČR karty Twist a GO), někdy i v kombinaci s komerčním zařízením pro utajený provoz - dává extremistům do rukou další nástroj pro zlepšení vlastní organizovanosti, který bezpečnostním složkám, bojujícím proti projevům extremismu ve společnosti, značně ztěžuje jejich činnost.