1. Úvod
Zpráva o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území České republiky v roce 1999 (dál jen Zprávy; změna názvu neznamená změnu obsahu, naopak zpřesňuje a sjednocuje název Zprávy s jejím názvem, tak jak je uvedeno v Předkládací zprávě této Zprávy) byla zpracována z podkladů Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva obrany, Ministerstva financí (včetně Generálního ředitelství cel), Ministerstva kultury, Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva školství a tělovýchovy, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva dopravy a spojů, Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva životního prostředí, Národního bezpečnostního úřadu, Nejvyššího státního zastupitelství, Úřadu pro státní informační systém, Úřadu průmyslového vlastnictví a z podkladů útvarů Ministerstva vnitra a útvarů Policie ČR.
Zástupci uvedených institucí připravili podklady, které se týkaly oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti České republiky z pohledu těchto institucí.
Předkládaný materiál hodnotí situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území České republiky v roce 1999 (ve srovnání s rokem 1998). Cílem Zprávy je:
podat přehled o trendech a dynamice kriminality, vývoji jednotlivých druhů kriminality, o struktuře kriminality a o pachatelích trestné činnosti,
podat přehled o situaci v oblastech souvisejících s veřejných pořádkem a vnitřní bezpečností,
umožnit využití získaných poznatků pro boj proti trestné činnosti, zejména pro přípravu rozhodnutí v oblastech legislativy, koncepčních a organizačních záměrů, kriminologicko sociologických výzkumů a konkrétních opatření přijímaných Policií ČR,
informovat o aktivitách exekutivy v oblasti bezpečnostní politiky,
identifikovat a deklarovat ty oblasti, na které je zapotřebí ze strany orgánů veřejné moci upnout mimořádnou pozornost.
Zpráva má dvě základní části. První díl tvoří dvě kapitoly a přílohy. První kapitola obsahuje údaje o trestné činnosti, vývoji jednotlivých druhů trestné činnosti a bezpečnostních rizik, o pachatelích a obětech (včetně výsledků sociologického výzkumu zaměřeného na bezpečnostní rizika, důvěru občanů v instituce bezpečnostní politiky, pocit ohrožení, trendy viktimizace) trestné činnosti. V souladu s cílem zprávy je druhá kapitola této části zaměřena na informaci o politice vlády v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti. Obsahuje soubor opatření přijatých a přijímaných (na základě analýzy obsažené v 1. kapitole) k omezování kriminality a bezpečnostních rizik a ke zvyšování bezpečnosti občanů. Závěr první části zprávy obsahuje shrnutí a návrh bezpečnostních rizik z hlediska veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti pro další období. Přílohou je tabulková část (v souboru tabulek a grafů jsou rozvedeny základní údaje uveřejněné v 1. kapitole) a signální informace z výzkumu "Bezpečnostní rizika 1999" - Aktuální trendy ve vztahu veřejnosti ke kriminalitě.
Druhý díl se zabývá situací v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti v jednotlivých krajích ČR v roce 1999, popisuje specifika a rizikové faktory v těchto krajích.
Použité statistické údaje (v první i druhé části) vycházejí z kriminálních statistik (není-li uveden jiný zdroj, např. statistika ministerstva spravedlnosti). Evidence trestné činnosti se zakládá na seznamu trestných činů vypracovaném zčásti podle trestně právních, zčásti podle kriminologických aspektů. K evidenci trestných činů v kriminálních statistikách dochází na základě oznámení podaných občany či Policií ČR operativně zjištěných skutečností, nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Výsledky kriminální statistiky v určitém roce nejsou přímo srovnatelné se statistikou vedenou resortem spravedlnosti, který je gestorem jednak statistiky státních zastupitelství, jednak statistiky soudů. Důvodem je zejména časový odstup, někdy i víceletý, mezi ukončením konkrétní trestní věci v jednotlivých fázích trestního řízení. Policejní statistika jednotlivé případy zachytí na počátku trestního řízení, statistika soudní naopak až na jeho konci.
Základními jednotkami policejní statistiky jsou "trestný čin" a "pachatel". Rozsah těchto pojmů je však širší než je tomu u analogických pojmů ve statistice soudů. Jak bylo řečeno výše, do policejní statistiky vstupují "skutečnosti nasvědčující tomu, že trestný čin byl spáchán" (viz §158 tr. řádu). Naproti tomu předmětem soudních statistik nejsou skutky ani pachatelé, u nichž došlo k odložení věci podle §159 trestního řádu před začátkem trestního stíhání (např. z důvodu nedostatku věku, amnestie či nepříčetnosti), zastavení trestního stíhání podle §172 tr. řádu (např. není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný) či jeho přerušení. Policejní statistiky označují za objasněné ty případy, kdy byla zjištěna trestněprávní kvalifikace a je známa konkrétní osoba podezřelá z tohoto trestného činu - jde tedy o věci, kde bylo sděleno obvinění z trestného činu, nebo by bylo sděleno, kdyby osoba byla trestně odpovědná. Soudní statistika pracuje striktně s trestnými činy ve smyslu §3 trestního zákona. Odsouzenou osobou se zde rozumí osoba, proti které byl vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci.
Kriminální statistiky vypovídají o oficiálně zjištěném obrazu kriminality ve společnosti. Reprodukují jen určitou část skutečného rozsahu kriminality, nevyjadřují tzv. kriminalitu latentní. Rozsah této neevidované kriminality závisí na druhu trestné činnosti a pod vlivem variabilních faktorů (např. ochota obyvatel oznamovat trestnou činnost, intenzita práce policie, aspekt pojištění, kontrolní činnost apod.) se může v průběhu času měnit. Policejní statistika nepostihuje, a ani nemůže, rozdílnost vynaložení sil, prostředků a časovou náročnost na objasnění evidovaných trestných činů. Při posuzování kriminality pachatelů je nutné mít na zřeteli, že údaje jsou odvozeny z podílu na objasněných trestných činech. Pro co možná nejkomplexnější představu o kriminalitě, jsou v policejních statistikách zahrnuty i objasněné trestné činy spáchané dětmi, jež ještě nedosáhly věku rozhodného pro trestní odpovědnost. Výsledky policejních statistik upozorňují na některé trendy v bezpečnostní situaci, a jsou jedním z východisek pro tvorbu bezpečnostní politiky. Nemohou však být přeceňovány, kromě nich mají pro koncipování bezpečnostní politiky a hodnocení její úspěšnosti také zásadní význam postoje občanů k bezpečnostní situaci, priority evropské integrace a mezinárodní spolupráce, ekonomické zájmy státu atd.