POLICISTA 11/2002 |
měsíčník Ministerstva vnitra člověk proti vodě |
Vlna povodní zatopila jižní Čechy a hnala se přes hlavní město na sever země. V Ústí nad Labem jsou na rozmary řeky zvyklí, voda tady většinou zaplaví silnici i sklepy domů na nábřežích několikrát do roka. I když sdělovací prostředky Ústecké varovaly, nikdo nevěřil, že by se řeka rozlila tak nespoutaně, že by z gruntu změnila život desítkám lidí.
Oddělení železniční policie PČR Ústí nad Labem sídlí jen pár kroků od Hlavního nádaží. To, pouhé dva roky po rekonstrukci, zatopila povodeň až po samou střechu. Evakuováno muselo být i železniční policejní oddělení.
Když zde vejdete na schodiště, cítíte ještě řadu týdnů od živelní pohromy zápach, připomínající, že ještě neuběhlo dost času, aby se na povodeň dalo zapomenout.
Při běžné službě zajišťují policisté tohoto oddělení na železnici klid a veřejný pořádek, řeší desítky kapesních krádeží i nehody a smrtelné úrazy v celém okrese Ústí nad Labem.
"Jak vypadala vaše služba v době povodní?" ptáme se npor. Vladimíra Rubeše, který slouží na železnici jako policista již od roku 1979.
"Především jsme museli vyhánět lidi z kolejiště. Povodňoví turisté, jak jim říkáme, se chodili dívat, jak v Labi stoupá voda. Po Hlavním nádraží jezdila nepřetržitá vlaková doprava, která byla po zatopení mostů jedinou spojnicí mezi Střekovem a Ústím. Vlaky zde nestavěly, protože všechny prostory nádraží byly zatopeny, jen na koleje voda nevystoupila. Zastávka byla na Západním nádraží a přes most projížděly vlaky na Střekov, který byl jinak úplně odříznutý."
Část policistů ze železničního oddělení pomáhala na ústeckém policejním obvodním oddělení. Všichni dělali v tu dobu zkrátka všechno. Práce byla náročná - celý týden dvanáct hodin služby, trochu se vyspat, a tak pořád dokola...
V ruce držím dopis od ředitele Obchodně provozního oddělení Českých drah s. o. Ing. Jiřího Koláře, Ph.D. adresovaný řediteli Správy Severočeského kraje PČR plk. JUDr. Jiřímu Vorálkovi, ve kterém stojí:
Vážený pane, dovolte mi vyjádřit můj dík a osobní obdiv ppor. Kubánkovi a jeho příslušníkům Oddělení železniční policie v Ústí nad Labem za obětavost, rozhodnost a profesionalitu, s jakou přistupovali k řešení povodňové situace, která nás v uplynulých dnech postihla. I díky jim se podařilo udržet provoz na železnici a snížit naše škody...
Policisté však o své práci říkají, že prostě dělali, co bylo v dané chvíli potřeba. Ani s odstupem času ale nechápou chování stovek lidí, pro které byla povodeň mimořádnou atrakci.
"Ti lidé se chtěli dostat hlavně na zakázaná místa, aby mohli fotografovat. Těch, kteří jezdili vlakem pro zásoby, nebo zůstali bez přístřeší, bylo málo. Vlaky byly doslova nacpané hlavně zmíněnými turisty - snad každý měl u sebe fotoaparát nebo kameru," vzpomíná npor. Rubeš. "Stál jsem na železničním mostě, kam najížděla auta s celými rodinami."
Všechny ústecké mosty byly uzavřeny, silnice byly pod vodou. Železniční most prý proto sloužil zvědavcům jako vyvýšená galerie, ze které je krásně vidět na řeku. Z kolejiště, kudy projížděly vlaky, museli policisté vyhánět i lidi s malými dětmi, výjimkou nebyla ani matka s nemluvnětem v kočárku. Vzpruhou pro všechny, kteří neukázněné lidi usměrňovali, bylo množství dobrovolníků, kteří chtěli pomáhat.
Je až k nevíře, že po dobu povodní nezaznamenali policisté železničního oddělení žádné krádeže. Snad proto, že u vlaků, kterými odjížděly davy lidí ze Západního nádraží, byly stále vidět policejní uniformy.
Nadporučík Vladimír Rubeš bydlí - vlastně bydlel - v domě na nábřeží, podle kterého vede cyklistická stezka. Zatímco byl ve službě, zatopila voda v celé ulici všechny byty až po druhé patro.
"Šlo to strašně rychle. Když jsem šel v úterý do práce, sahala řeka ještě asi dvacet čísel pod cyklistickou stezku," vypráví. "Večer, když jsem se vracel, byla voda až v domě."
Z bytu policisty, stejně jako z mnoha jiných, se nepodařilo zachránit vůbec nic. "Zůstaly mi jen džíny, tričko a boty, které jsem měl na sobě. A taky auto, které jsem měl naštěstí zaparkované u Střekovského nádraží. Tam se voda nedostala," odpovídá na otázku, která se vyslovovala opravdu nelehko.
Nadporučík Rubeš je vděčný, že dostal vzápětí po svém vytopení možnost bydlet na ubytovně. I když tam prý má všechno pohodlí, domov to přece jen není.
Zatímco pro mnohé povodně skončily, tomuto policistovi a podobně postiženým lidem přibyly nové starosti.
"Doma nebylo nic. Rodiče bydlí na stejném patře jako já, a tak i oni přišli o všechno," vypráví policista cestou k domu, který se znovu opravuje. "Tady v prvním patře sahala voda všude téměř až po strop," ukazuje spoušť, kterou po sobě povodeň zanechala.
Stojíme u okna s krásným výhledem na protější zelenou stráň. A taky na sluncem se lesknoucí řeku, po které se bezstarostně prohánějí kačeny. Vypadá tak skvostně, jako by vůbec nemohla za spoušť okolo nás. Začínám chápat, proč se odtud Vladimír Rubeš nechce odstěhovat. Bydlí tu od svých dvou let a věří, že se do Vánoc postupně povede proměnit staveniště, které nedávno bývalo jeho domovem, znovu v útulný byt s vizitkou na dveřích. Rád vaří, hlavně omáčky, jak prozradil, a těší se, až se bude moci vrátit do nově zařízené kuchyně, sednout si v obývacím pokoji do křesla a dívat se z okna do míst, která má od dětství moc rád.
"Dva dny jsme vyklízeli celé první patro. Pomáhali všichni sousedé i kamarádi," zavzpomíná. "Teď už se ale rozvádí elektřina, a tak věřím, že se do zimy všechno stihne, i když mi nezbylo ani obyčejné kladívko..."
Letos sešlo i z dovolené. Vladimír Rubeš rád houbaří a na dobu, kdy se do Ústí přivalila velká voda, zrovna plánoval procházky po lese v okolí Doks. Možná ještě stihne podzimní podborováky a křemenáče, usmívá se.
Je čas vrátit se na služebnu. Na Vladimíra Rubeše tam čeká čerstvá zpráva o vyřešení srážky pracovního stroje s projíždějícím vlakem, kterou šetřili policisté železničního oddělení spolu s generální inspekcí Českých drah. Spisy dokumentují i případy řádění sprejerů, objasněnou krádež ve skladu se škodou více než 116 000 korun, kterou provedli na začátku roku tři malí kluci, a mnoho dalších.
"Jak vypadá váš klidný den?" ptáme se policistů na ústeckém železničním oddělení. Takové prý nebývají, vždycky se něco najde...
Radvana ČERVENÁ