POLICISTA  11/2002


měsíčník Ministerstva vnitra

jak to chodí jinde


Společným znakem států demokratického světa je jistá "děravost" jejich státních hranic, zatímco většina totalitních režimů dokáže své hranice uzavřít téměř neprodyšně. Známe to ostatně z naší minulosti. Důvody jsou politické a ekonomické: demokratické režimy zvažují míru rizik spojených s jistou ilegální propustností hranic ve vztahu k finančním a lidským nákladům, které by si vyžádalo dokonalejší střežení - to v podmínkách, kdy každý (až na zákonem stanovené výjimky) může hranice v obou směrech překračovat legálně.

Přesto je jasné, že ilegální a nekontrolované přechody státních hranic jsou spojeny s nemalými bezpečnostními (politickými, ekonomickými a dalšími) riziky pro země, jichž se týkají. Proto se ochrana hranic nepodceňuje, nikdo snad neuvažuje o jejím odstranění a podle okolností se spíš projevují tendence k jejímu zdokonalování. To platí i na vnějších hranicích geografických celků, jejichž "vnitřní" hranice se stírají (Schengenský prostor EU). Nyní, po teroristickém útoku 11. září a s vědomím dalších hrozeb, tento problém masivně vystoupil do popředí v USA.

US Coast Guard by měla přejít do působnosti nového ministerstva bezpečnosti domácího území USASpojené státy americké od útoku na newyorské Twin Towers fakticky žijí ve válečném stavu, a to i na vlastním území. Navenek se to projevuje mimo jiné intenzivním střežením a ochranou 52 000 (!) míst, objektů a zařízení, které byly vytipovány jako citlivé co do rizika napadení a možného rozahu způsobených škod na životech, zdraví a majetku. Takové střežení mohou jen zčásti zajistit federální, státní, místní a soukromé bezpečnostní sbory. Na pomoc musely být povolány všechny složky ozbrojených sil USA - armáda, letectvo, námořnictvo a námořní pěchota.

Ty si zase musely pomoci povoláním záloh, ať už přímých, nebo z takzvaných národních gard. Prezident Bush ihned povolal do činné služby více než 57 000 záložníků. Je to méně, než nastoupilo v době války v Zálivu - tehdy jich bylo přes čtvrt milionu. Situace je ale o to složitější, že nasazení členů RC (Reserve Component) bude zřejmě dlouhodobé, možná až na několik let, a počet povolanců se několikanásobně zvyšuje.

Záložníci přijali aktivaci s vlasteneckým nadšením a i nadále to berou jako poslání, jako čestnou povinnost vůči národu. Koneckonců jsou všichni dovrovolníci a věděli, co je eventuálně může čekat. Jenže dlouhodobé vytržení z civilních zaměstnání má i svá úskalí. Ukažme si to na příkladu tří armádních gardistů, jejichž 229. ženijní prapor z Fredericksburgu (Virginia) byl nasazen k ochraně mezinárodního letiště Ronalda Reagana u Washingtonu. Všichni tři jsou ve věku kolem třicítky, s rodinami. Ženijní specialista Michael Enrican je v civilu vedoucím pracovníkem firmy s 50 zaměstnanci ve státě Maryland. Jeho kolega Ricky Mullins je vedoucí technik tiskárny s 15 zaměstnanci. Seržant David Staab je státní zaměstnanec, pracuje ve výchovném zařízení pro mládež. Jejich pracovní poměry byly přerušeny, ale zaměstnavatelé jsou povinni je po návratu zařadit na původní místo. Nemá cenu vypočítávat všechny problémy, které s tím vznikají v malých podnicích. Staab po službě každý den stráví mnoho hodin na původním pracovišti, aby neztratil kontakt se skupinou chovanců, kteří jsou na něj fixováni. Dělá to zadarmo.

Když už je řeč o penězích: drtivá většina záložníků vydělává v armádě o dost méně, než v civilním zaměstnání. Aby nedošlo ke zhoršení sociální situace rodin, mnozí zaměstnavatelé ze státního, veřejného i soukromého sektoru jim doplácejí rozdíl - buď z rozpočtu, nebo v případě soukromých firem fakticky z vlastní kapsy. Připravuje se ale zákon poskytující daňové úlevy podnikům, které podporují "své" záložníky. Zároveň bude třeba (tak jako po všech větších válečných konfliktech USA v minulosti) vypracovat program rekvalifikace a nového pracovního zařazování záložníků, kteří během dlouhodobé aktivní služby přijdou o původní zaměstnání anebo dokonce ztratí původní odbornost. I tak lze ale čekat mnoho rodinných a sociálních problémů.

Přes všechny problémy bude střežení vybraných objektů pokračovat nejméně tak dlouho, než budou vyřešeny dva stěžejní a nyní už oficiálně vytyčené úkoly: za prvé zdokonalení ochrany celého území USA proti neoprávněnému vstupu osob a za druhé vytvoření ministerstva bezpečnosti domácího území - Departmentu of Homeland Security.

Zlepšení nepropustnosti státních hranic USA je obrovský úkol, který si vyžádá nemalé materiální i lidské náklady. Po etapách k němu sice dochází už od roku 1930, jen od roku 1970 bylo provedeno devět velkých reorganizací s částečným posílením, avšak dosavadní vývoj není srovnatelný s tím, co se nyní plánuje.

Pokud jde o pozemní hranice, USA sousedí jen se dvěma státy. Hranice s Kanadou je dlouhá téměř 9300 kilometrů; je na ní 84 vstupních míst a 128 oficiálních přechodů. Jižní hranice s Mexikem je kratší, něco přes 3300 km, a má jen 24 vstupů a 36 přechodů. Námořní hranice jsou dlouhé neuvěřitelných 160 000 kilometrů - to je jako čtyřikrát kolem zeměkoule. Ke vstupu do USA slouží více než 350 oficiálních přístavů mezinárodního styku. Námořní výlučná ekonomická zóna (200 námořních mil od pobřeží) má plochu téměř čtyři miliony čtverečních kilometrů.

USA mají 280 milionů obyvatel. V loňském roce jejich hranice legálně překročilo téměř 500 milionů osob, z toho 150 milionů občanů USA. Hraničními přechody projelo 127 milionů automobilů a připlulo nebo odplulo 211 000 námořních lodí s 350 miliardami tun nákladu.

Nejde o to přeshraniční pohyb nějak omezit nebo ztížit, protože především ekonomika USA je na něm životně závislá. Je ale zapotřebí dostat přicházející osoby a zboží pod skutečnou kontrolu, která by omezila z toho plynoucí bezpečnostní rizika, v poslední době spojená zejména s mezinárodním terorismem. Kdyby se teroristům podařilo propašovat a optimálně použít například padesátkilovou biologickou zbraň, mohlo by to stát 100 000 - 200 000 životů obyvatel. Orgány ochrany hranic loni zabránily vstupu 1,2 milionu nelegálních migrantů a na oficiálních hraničních přechodech odepřely vstup dalším 700 000 lidí ze 150 zemí. Přesto nikdo nepochybuje o tom, že hranice jsou propustné pro ilegální pohyb. Podle odhadů se na území USA zdržuje 2,7 milionu ilegálních imigrantů a každoročně přicházejí další statisíce. Do USA se v obrovských množstvích pašují narkotika; roční spotřeba, která měla například loni na svědomí 52 000 životů, se odhaduje na 375 tun kokainu a 13 tun heroinu. Každoročně se do USA propašuje až několik milionů neregistrovaných zbraní, nemluvě o padělaném značkovém zboží a mnoha jiných nežádoucích produktech.

Velkou slabinou je, že ochrana hranic postrádá jednotný systém a její jednotlivé složky pracují na hranici svých možností. Převážně na místech vstupu a na hraničních přechodech slouží 5500 inspektorů Imigrační a naturalizační služby, 8100 celních inspektorů a 3000 zvláštních agentů Celní služby. Celní služba (US Custom Service nebo US Customs) však svými kapacitami například dokáže zkontrolovat jenom dvě procenta kontejnerů přicházejících do země po moři. Vedle toho na hraničních přechodech najdeme úřadovny mnoha dalších složek podléhajících hned deseti federálním ministerstvům a fungujících vesměs bez potřebné koordinace a interoperability.

"Zelenou hranici" pak střeží pouhých 10 000 agentů Hraniční stráže (US Border Patrol), což je federální policejní složka. Přestože jsou vybaveni moderními prostředky elektronické detekce a nočního pozorování, není v jejich fyzických možnostech reagovat na všechny podněty a pozemní hranice skutečně uzavřít. Jenom v prostoru předlouhé hranice s Kanadou se podařilo poněkud zlepšit situaci vzájemnou zpravodajskou a jinou spoluprací americké Celní služby, Hraniční stráže, FBI, DEA (protidrogové agentury) a Královské kanadské jízdní policie. Na tuto hranici ovšem není takový tlak, alespoň co do počtu nelegálních migrantů.

Tento znak by mohl co nevidět zaniknout - Celní služba se pravděpodobně sloučí s Imigrační a naturalizační službouV boji proti teroristům a ve zvlášť nebezpečných operacích se dobře osvědčily nově zřizované taktické jednotky Hraniční stráže (BORTAC), složené z elitních policistů a vybavené potřebnou speciální výzbrojí a dalšími prostředky. Jejich vytváření a nasazování se bude dále rozvíjet.

Pokud jde o námořní hranice USA, vedle imigračních, celních a dalších úřadů za jejich ochranu odpovídá především vojensky organizovaná pobřežní stráž - US Coast Guard. Tato nejmenší složka ozbrojených sil USA (ve skutečnosti podléhá velení válečného námořnictva) byla nyní uvedena do válečného stavu. Má přibližně 42 000 námořníků, 8000 záložníků a 34 000 dobrovolných pomocníků. Je vybavena velkým počtem člunů a ozbrojených lodí všech velikostí až po fregaty, které mohou operovat a operují i tisíce mil od domácího pobřeží. Většina lodí, letadel a vrtulníků je ovšem velmi zastaralá.

Pobřežní stráž je považována za mimořádně dobře organizovanou a vysoce účinnou složku ochrany hranic. Nicméně v dnešní době, kdy se od ní požaduje důkladná palubní kontrola alespoň u vytipovaných lodí, její kapacity prostě nestačí. Navíc tato služba nedisponuje všemi obvyklými oprávněními policie, nemluvě o tom, že nelze podceňovat ani její pátrací a záchranné funkce.

Ke zlepšení situace v ochraně hranic USA byl přijat rozsáhlý několikaletý program, na jehož konkretizaci se v některých směrech dále pracuje. V zásadě však půjde o to:

Všechny uvedené služby zajišťující bezpečnost hranic by měly přejít pod pravomoc budoucího ministerstva bezpečnosti domácího území USA. To se jistě neobejde bez třenic a sporů v mocenském aparátu na federální úrovni - vždyť například mocné US Navy by s Pobřežní stráží přišlo o jednu ze svých nikoliv nevýznamných složek. Na druhé straně je pravda, že v krizových situacích se Američané vždycky dokázali shodnout na racionálním řešení. A Pobřežní stráž ostatně vznikla původně (roku 1790) jako policejní a záchranná služba...

-pl-  



Copyright © 2002 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |