POLICISTA  11/2002


měsíčník Ministerstva vnitra

reportáž


Cisterny lákají zloděje, takže...Matematika nás učí, že rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Věřte nevěřte, ať se vám to líbí, nebo ne. Železniční koleje jsou jediné poctivé rovnoběžky, které známe z praxe, matematice navzdory se však protínají podstatně blíž. Na nádraží.


Svážná, kolejiště seřazovacího nádraží, vzbuzuje od pohledu úctu a respekt: na samý její vrcholek vytáhne supící lokotraktor nákladní vagony a pak je posunovači podle rozpisu postupně spouštějí se svahu dolů. A ony nabírají na rychlosti, na výhybkách vteřinku jakoby zaváhají a sunou se dál, předurčeným směrem, k vlakové soupravě, kterých současně v ranžíru vzniká několik, každá na jiné koleji. Nádherná podívaná - hlavně pro velké kluky, co si v dětství rádi hrávali s elektrickými vláčky, a kdyby se nestyděli, vytáhli by je občas zpod postele dodnes. Dřina pro chlapy, jimž tahle robota dává živobytí.

A každodenní riziko: pro železniční zaměstnance, ale i pro policisty, které do "ranžíru" přivádí každodenní služba.

Pro ně totiž nápisy Nezaměstnaným vstup zakázán neplatí. Naopak. Desítky hektarů zdejšího kolejiště představují podstatnou část jejich rajonu. Koneckonců, budova nymburského železničního policejního oddělení má tamní nádražní areál hezky na dohled: a taky ovšem pod dohledem.

Což není slovní hříčka, nýbrž fakt.

"Horská oddělení pohraniční policie mají terénní auta, některá i rolby a sněžné skútry," nadhazuji při pohledu na nevšední nymburské království, plné kolejí, výhybek, vagonů a bafajících lokomotiv. Napadá mě, jestli policisté železniční vedle služebních aut nemají třeba taky služební drezínu...

Odpovědí je smích: "Ještě to tak," směje se nadpraporčice Anna Jelínková, která se kolem kolejí vlastně pohybuje většinu svého života.

Začínala jako železničářka a dotáhla to až k červené čepici paní výpravčí. A pak přesedlala a jala se železnici a lidi kolem ní střežit: přičemž se nedala odradit ani faktem, že se se svým povoláním musela jedenáctkrát stěhovat.

"Pro železničního policistu jsou nejdůležitější dopravní prostředek dobré boty - a pochopitelně vytrvalé nohy," vysvětlí ochotně. "Představte si, že jenom zdejší, nymburský ranžír má na délku, od vjezdu do výjezdu, čtyři kilometry.

Na šířku je to míň: asi dva. Kdybyste tohle zkusil během služby jenom obejít, budete mít dost."

Což ovšem není pro nymburské železniční policisty zdaleka všecno: patří jim i kus města a všechny železniční tratě a objekty v okrese. Čímž budiž naznačeno, že služba železničního policisty zdaleka nespočívá jen v poklidné obchůzce či objížďce vymezeného území. Ba právě naopak: tím vše jen začíná...

"Rozhodně se tu nenudíme," usmívá se nymburský šéf železniční policie nadporučík Bc. Petr Jedinák.

Vzdor mladistvému vzezření má už v uniformě svoje roky odsloužené a v železniční branži prožil už leccos: hlavně prý všechny reorganizace, jimiž za poslední desetiletí prošla.

"Za celou tu dobu jsme se ale nehnuli z tohohle baráku," pochvaluje si kapánek ironicky, "leda tak z kanceláře do kanceláře - a jednou z podkroví do prvního patra."

Budova železničního policejního oddělení v Nymburce se ztrácí v zeleni rozlehlého parku před železničním areálem, dlužno však říci, že je to ze strany oné zeleně nejspíš akt milosrdenství: tak zuboženě totiž zvenčí vyhlíží. Fasáda opadává v kusech a návštěvníka poněkud udíví, že zde opravdu nemají sídlo bezdomovci, ale policejní složka.

Npor. Petr Jedinák rozhodně neřídí svůj tým železničních policistů od stolu, ale pár hodin denně u něj strávit musí"Před lety dráhy barák nabízely policii za šestatřicet tisíc, ale nějak na koupi nedošlo. Jsme tu dodnes v nájmu, dráhy na rekonstrukci nemají a policie nemůže strkat peníze do cizí nemovitosti. Ale nedejte na první dojem a pohled zvenčí," konejší nás nadporučík Jedinák.

A opravdu: místnosti v prvním patře jsou solidně zařízené a jakkoli to zní možná v případě policejní stanice až nevhodně, doslova útulné. Najde se sprchový kout, kuchyňka, dokonce i posilovna s "mučícím strojem" pro řídké chvíle aktivního oddechu, kdy je možno protáhnout tělo.

"Lepší by to mohlo být s počítači," vzdychne nadporučík, "v policejních službách prostě rychle stárnou i zastarávají. Ale to vám asi řeknout všude, nejsme žádná výjimka."

o o o

Nymburk, srdce žírného Polabí, je už víc než století živým a rušným železničním uzlem. Základní kámen zdejšího nádraží byl položen roku 1870, když se sem natáhla dvojitá stuha ocelových kolejnic jako odbočka trati vedoucí z Vídně přes Jihlavu do blízkého Kolína a dál na Prahu. Za Nymburkem vedla - a vede podnes - po pravém labském břehu na Děčín a přes hranice mocnářství do saských Drážďan. Další trať odbočila nedlouho poté na Mladou Boleslav, Turnov, Liberec - a zase přes hranice, do Žitavy. Velkorysost, s níž přes sto třiceti lety rakouský erár nymburské nádraží budoval, vzbuzuje podnes úctu: ospalé město se tehdy stalo sídlem inspektorátu Rakouské severozápadní dráhy, vyrostly tu i rozlehlé výtopny a železniční opravny. Výtopny dávno patří minulosti, zanikly s loučením s párou: dílny fungují dodnes, třebaže i jejich největší sláva zřejmě pominula.

V roce 1883 se k Nymburku natáhly koleje další dráhy: z Poříčan do Jičína. Jejich stavitelé se ovšem vyhnuli už stojícímu areálu na severu města, vyhlédli si jinou trasu a obkroužili Nymburk pro změnu ze strany západní: pročež bylo nutné postavit další honosnou nádražní budovu, která slouží také podnes a nese název Nymburk město. Skoro současně ovšem vyrostla i spojka, jež oba železniční areály - a tím i obě tratě - jednou provždy propojila...

Nové postavení Nymburka jako významného železničního uzlu poznamenalo město už napořád. V té době nebylo nepříliš lidnaté, na počátku sedmdesátých let devatenáctého století mělo s bídou tři tisícovky obyvatel. Doslova obklíčení kolejištěm napořád zamezilo rozrůstání Nyburka ve směru severním a západním, ale současně vytvořilo množství kvalifikovaných pracovních příležitostí, pro něž rakouský erár velkoryse vystavěl celé nové sídliště: kolonii, jak se tehdy říkalo. Tvořily ji úřednické domky se zahrádkami i větší dělnické činžáky, obojí však urbanisticky dovedně skryté v zeleni: v roce 1903 už tu mělo domov 930 dělníků, 100 podúředníků a 116 úředníků, vesměs s rodinami.

Třebaže velký průmysl v té době v Nymburce zastupoval jen tamější cukrovar, změnilo se tak před sto lety ospalé centrum zemědělské oblasti v kypící moderní město. A získaný význam si udrželo podnes - třebaže kredit českých železnic v posledních desetiletích nezadržitelně upadal, zdejší seřazovací nádraží zůstává co do výkonů největší v České republice.

o o o

Že má železná dráha náramný význam pro stát i armádu, postřehli císařsko-královští úředníci snad ještě dřív, než se postavily první kilometry kolejí. Za Rakouska panoval kolem železnic "ordnung" takořka vojenský, zaměstnanci státních drah se pyšnili náramnými stejnokroji a podléhali přísné hierarchii: frčka navíc znamenala hodně a pan přednosta byl velký pán. A vznikem Republiky československé se v tom ohledu nezměnilo mnoho: železničáři byli pod přísahou a pod penzí a měli definitivu. O bezpečnost na kolejích se starala zprvu armáda, pak i policie a četnictvo. Vedle nich však zavedly ČSD i vlastní bezpečnostní složky. V roce 1937, v čase, kdy se už ohrožení státu stalo krutou realitou, vytvořil "železniční zákon" Ozbrojené strážní oddíly železnic: za okupace je ovšem rázně nahradila německá armáda a vlaky v protektorátu se staly vpravdě ostře sledovanými.

Po válce železnice strategickým územím zůstala: běda tomu, kdo by si chtěl vyfotit nádraží. Všudypřítomní "špioni a diverzanti západních rozvědek" neměli nejspíš jinou starost, než jak zvěčnit kolejiště. V roce 1964 nový zákon vytvořil útvary Ozbrojené ochrany železnic, deset let nato jeho novela zřídila Sbor ozbrojené ochrany železnic, jehož pravomoci výrazně vzrostly. Podléhal však nadále ministerstvu dopravy. Vedle toho však už od let padesátých fungovaly na dráze také specializované oddíly Veřejné bezpečnosti, takřečená VBŽ.

Kontrola jedné z plomb...Definitivní konec jim učinil až zánik československé federace. V nové České republice vznikla Služba železniční policie: mohutná struktura, zastřešená ústředním ředitelstvím, jemuž podléhala tři ředitelství oblastní, v Praze, Plzni a Olomouci, která řídila 68 železničních oddělení, 17 skupin ochrany přepravy a 8 oddělení doprovodů vlaků.

V průběhu dalších let klesal přepravní výkon železnice, ubývalo vlaků i cestujících. A policie reagovala redukcí: železniční oddělení po několika tápavých reorganizacích připadla pod okresy a kraje a výrazně jich ubylo. Dnes jich v největších železničních uzlech pracuje pouze osmnáct - vedle Nymburka, o němž je řeč, také v Přerově, Ostravě, Olomouci, Brně, České Třebové, Pardubicích, Hradci Králové, Ústí nad Labem, Mostě, Plzni, Děčíně, Českých Budějovicích. Praha má čtyři, na nádražích v Holešovicích, na Smíchově, na Masarykově a Wilsonově. Vedle toho v hlavních centrech železniční dopravy dál slouží osm doprovodných oddílů, dobře vybavených a vycvičených, jejichž úkolem je jednak střežení některých transportů, jednak dohled nad přepravou sportovních fanoušků na ošemetná ligová utkání. Debaty, jež se před šesti lety o správnosti takového kroku vedly, vyšuměly. Radikální řez se osvědčil.

Železnice jezdí dál. Nicméně neúprosné statistky napovídají, že zatímco cestujících ubývá, trestná činnost na kolejích vzrůstá: zejména přibývá krádeží zásilek, okrádáni jsou i pasažéři. Nadmíru bolavý problém představuje vandalismus: odstavené vagony lákají všemožné existence, jejich stěny se stávají plátnem sprejerů...

o o o

Nymburské železniční policejní oddělení je - vedle českobudějovického - početně nejmenší mezi všemi: v ideálním případě totiž čítá třináct policistů, vedoucího a jeho zástupce. V současnosti ve stavu jeden chybí. (Naopak, nejsilnější tým má železniční policie na pražském hlavním neboli Wilsonově, padesát lidí, na druhém místě jsou Holešovice se čtyřmi desítkami a třetí Brno s šestatřiceti policisty.) Je to moc, je to málo?

"Asi každý policejní šéf vám řekne, že by si uměl poradit i s posilami," usmívá se nadporučík Jedinák. "Ale je třeba vycházet z faktu, že ve městě nejsme sami: že přes okresní operační oddělení jsme ve stálém kontaktu se všemi kolegy z dalších služeb a vyvstane-li potřeba, okamžitě nám startují na pomoc. Což platí i naopak: když potřebují posilu na obvodě, stačí zavolat."

Což souvisí i s faktem, že obvod železničního oddělení netvoří jen samo nádraží a kolejiště, ale i poměrně rozlehlé okolí. Přičemž neméně pestrá je i pracovní náplň, s níž se železniční policisté střetávají: ve svém rajonu mají stejné povinnosti jako ti, kteří slouží na běžných obvodech, ale železniční specifika jsou navíc. Dokumentují a vyšetřují krádeže v nákladní i osobní dopravě, dohlížejí na veřejný pořádek v nádražních prostorách, čelí vandalům, potýkají se s bezdomovci, kteří si z vagonů a opuštěných staveb v areálu vytvářejí "pelíšky". Výhodou je, že čtyři nymburští psovodi mají sídlo ve stejné budově, jen o patro výš: včetně svých čtvernohých svěřenců v nedalekých kotcích. Takže spolupráce je častá a výhodná. Do kolejiště se ovšem se služebními psy může jen výjimečně: jednak by jim hrozilo nebezpečí úrazu, jednak jejich čichu nesvědčí prostředí prodchnuté pachem ropných produktů.

"Hlavně se střetáme s majetkovou trestnou činností, násilná u nás tvoří zhruba dvacetinu z celkového nápadu," připomíná nadporučík Jedinák.

A zdůrazní zvláštnost: místo činu v jejich případech nezřídka bývá v pohybu a sám fakt, že k nějakému trestnému činu došlo, se zjistí mnohdy - hodiny i celé dny po jeho spáchání - třeba až na druhém konci republiky, daleko od místa, kde k věci samé došlo a kde zřejmě nutno hledat i pachatele. Což ovšem pravidlem být nemusí, i pachatelé jsou totiž mobilní a mohou se zatím dostat kamkoli. Železnice jim skýtá dostatek rychlosti i anonymity. Co to znamená z hlediska vyšetřování, je jasné: jen potíže.

"Denní samozřejmostí je pro nás kontakt se železnicí nebo spíš s konkrétnímu lidmi z ní," podotýká šéf Nymburských.

"Nesmíme taky zapomínat na fakt, že na seřazovacím nádraží zhruba třetina zaměstnanců už měla oplétačky se zákonem. Popsaný trestní rejstřík nemusí nic znamenat, ale dobré je o něm vědět a počítat s ním."

o o o

...namátková kontrola uzávěru není mnohdy zbytečná...V posledních pěti letech nymburští železniční policisté co do objasněnosti nikdy nespadli pod padesát procent: ale tím se chluvit nehodlají.

"Objasněnost je hezká věc, ale my jsme především služba pro lidi," říká nadporučík věcně. "Snažíme se vycházet jim vstříc, když za námi přijdou s problémem."

Když už jim prý leckdy nedokážou vrátit ukradený kufr či z kabátu vytaženou peněženku, snaží se jim tedy aspoň vrátit pošramocenou víru v lidskou slušnost.

"Většina to už bere jako samozřejmost, ale najdou se i tací, co poděkují," vzpomene si nadpraporčice Jelínková. "Onehdy jsme jedné paní vrátili jízdní kolo. Že stálo deset tisíc, o to jí tak nešlo: ale že to byl svatební dárek od manžela!

Nelitovala času a přišla s díky. Víte, že taková věc vám v paměti zůstane mnohem déle, než když vám jiný nespravedlivě vynadá?"

Práce železničních policistů je možná pestřejší než na běžném obvodě: vedle klasických úkolů, souvisejících s pořádkovou službou či dohledem nad dopravou, jsou tu četné speciality: hlídkové služba v železničních objektech i ve vlacích, dohled a střežení sledovaných zásilek, vyšetřování železničních nehod. Karamboly na přejezdech, tedy střetnutí aut s vlakem patří do kompetencí dopravní služby PČR, ale železniční policisté s ní při nich úzce spolupracují: musí zajistit místo střetu, zastavit v daném úseku trati železniční provoz, provést ohledání drážního vozidla, test na alkohol u strojvedoucího, zajistit rychloměrný proužek a provést i další následné úkony.

Mnohé z krádeží ve vlacích se vzhledem k nízké škodě dnes kvalifikují jako přestupek, při vykrádání nákladních vagonů možno vysledovat i sezonní vlivy. Třeba v čase předvánočním stoupá zájem o náklady čokolády a cukrovinek, ale "na odbyt" jde i kvalitní alkohol, uzeniny či konzervy. Pak už bývá škoda podstatnější. A jindy jde o miliony: to když třeba mazaná parta odplombovala vagon s pneumatikami, dva se nenápadně schovali dovnitř: a na smluveném místě pak za jízdy komplicům hodnou část nákladu vyházeli, takže ti jen sbírali a štosovali na náklaďák.

Náročným vyšetřováním se podařilo vytypovat podezřelé a dokonce je zadržet při dalším rozkrádání dalších věcí z železničních vozů - a předat tehdejšímu Úřadu vyšetřování...

o o o

Na nymburské nádraží se za okny oddělení ještě směje zubaté podzimní skluníčko, ale znalci věští, že už padne mlha, rozprší se, přijdou vánice. Širá nádražní pláň se stane setsakra nehostinnou - a nebezpečnou. Lokotraktor se dovede na sněhu a v mlze přikrást úplně potichoučku...

Takové počasí se prý nejvíc líbí zlodějům: a tak se musí líbit i policistům. Každá práce žádá svoje.

Jan J. Vaněk  



Copyright © 2002 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |