POLICISTA  9/2002


měsíčník Ministerstva vnitra

prevence kriminality


Evžen Hartman sloužil na pražské kriminálce a "dělal na autech": krádeže, vloupání, leasingové podvody a všechno kolem. Zažil onen velkolepý boom, během nějž se z tohoto typu zločinnosti stalo organizované podnikání.


"Průkopníky byli Bulhaři, po nich přišli Italové, Ukrajinci, Rusové, Čečenci... Tuzemští borci zaspali v oboru aut dobu," usmívá se hořce. "Dneska hrají druhé housle. Šéfové automafie pocházejí vesměs z dovozu," říká Evžen Hartman.

Po dvanácti letech svlékl policejní uniformu a stal se soukromým podnikatelem. Tedy, přesně řečeno, soukromým detektivem. Privátním očkem, píše se v detektivkách. "Nadává se nám i hůř," usmívá se Evžen Hartman.

Musí se pěkně otáčet, ale nestěžuje si. Taky nemá komu. Sám sobě šéfem, nikdo vám nespílá, nikomu nevynadáte. Žádná detektivka, tvrdý chlebíček. Pátrání po osobách, pátrání po věcech, šetření k trestním a občanských kauzám, šetření k osobám nebo organizacím. ochrana a doprovod osob. A taky ochrana automobilů.

Kontrola ojetin ještě před nákupem - jestli nejde o kradený vůz, kontrolou VIN čísla a lustrací v policejním rejstříku odcizených vozů. Nebo zda se nejedná o zašmelené auto z leasingu. Ale to už dělá v branži kdekdo.

"Já mám navíc systém HART," pochlubí se detektiv Hartman.

A jsme u podstaty věci: patentu, který vymyslel a vlastní, a jehož rozšíření by možná křivku kradených aut - zejména těch, co se kradou na rozebrání na náhradní díly - dokázalo podstatně snížit.

"Vždycky jsem si lámal hlavu, proč vlastně lidi auta kradou, a zjistil jsem, že důvod je prostý: aby neumřeli hlady. Prostě se tím živí. Dneska je to druh obživy, mnozí to vlastně považují za podnikání, z nějž ovšem neplatí daně ani zdravotní pojištění. I zloděj aut musí shánět solventní zákazníky. Krade se většinou na zakázku, anebo na vývoz."

Pachatelé ovšem pokročili: proč krást auto někde na ulici, překonávat čím dál složitější alarmy a zabezpečení, riskovat? Stačí zaskočit do leasingovky - a ukrást auto přes ni, rychle a zcela v poklidu. Chce to jen menší kapitálek jako počinek - a už se jede. Auto se "nalízuje", nezaplatí, vyveze a prodá. Nahlásí se krádež - a pojišťovna cáluje. A všichni jsou spokojeni...

"Kdysi jsem se divil, komu všemu jsou leasingové společnosti ochotny auto vydat. Viděl jsem třeba papíry: chlápek, údajný inženýr, který svůj titul napsal s tvrdým y na začátku. Bramborové razítko firmy, o níž nikdo jakživ neslyšel, její IČO o sedmi cifrách. Potvrzení, že pán bere pětadvacet čistého měsíčně. Dostal na ně bavora za půldruhého milionu, zaplatil na dřevo sto padesát tisíc - a už ho nikdo nikdy nespatřil. Vám to nebylo divný, nepřipadal vám podezřelý, ptal jsem se v leasingovce - a oni mi řekli, že kdyby zpřísnili podmínky, chodili by zákazníci ke konkurenci."

Přísně vzato, nikdo neutrpí škodu: autosalon dostane peníze od leasingové firmy, ta se zahojí na pojistném. A chudinka pojišťovna? Ta už mazaně zakalkulovala riziko do výše pojistného - ovšemže všechněm klientům. Hlavně pak těm poctivým...

"Ptal jsem se v jedné pojišťovně, jestli jim takové čachry nevadí. A víte, co mi důvěrně ředitel špitl? Leasingovka má u nás pojištěno 150 vozů. I když se třicet z nich ztratí, je to pro nás pořád ještě dobrý kšeft."

Většina ukradených aut se ani nevyveze na východ, ani neprodá ve vlasti v celku. Rozeberou se na náhradní díly a skončí na vrakovištích, v prodejnách použitých součástek, v pokoutních servisech. Je to snadné: těch několika VIN kódů, jimiž označuje auta výrobce, je celkem snadné odstranit. Každý gauner ví, kde je hledat a jak se jich zbavit.

"Zajistili jsme kdysi krásnou audinu, na níž zloděj odstranil všechny kódy - vyjma jednoho, na předních dveřích. U soudu majitel prohlásil: no jo, už vím! Dveře mi někdo naboural a já na vrakovišti koupil náhradní. Ty asi byly kradené. Tak jsme mu zabavili dveře a auto mu soud nechal," krčí rameny Evžen Hartman.

Pořád prý rozumoval, jak zloděje přelstít: až na to přišel. Protože je ale původně strojař, sehnal si napřed do party chemika, inženýra Poštu, jenž dodal potřebné vzorce - a látka jménem UVEX 10 přišla na svět. A jak funguje? Na x míst auta, na všechny zaměnitelné díly, jež se často kradou, se nanese nenápadný malý VIN vozu, v normálním světle zcela neviditelný. Spatřit ho lze jen pod křemíkovou lampou - a v tom je vlastně celý trik.

"Drží na laku i na holém kovu, na plastech, držel by i na skle," říká Evžen Hartman. "A zůstane i pod novým nátěrem, takže stačí při pochybnostech vrchní vrstvu laku zbrousit..."

Smysl je prostý a zřejmý: i když ani zlodějům pochopitelně nikdo nebrání, aby si pořídili křemíkové lampy a zkoumali jimi každý kradený vůz, brzy je práce navíc otráví. Nebo nějaký zastrčený VIN kód prostě přehlédnou - a pokoutní mechanik se jim pěkně poděkuje, až mu policie nakoukne do "magacínu" a dokáže snadno a rychle, že maká možná zručně a levně, leč z kradeného - a obviní ho...

"Víte, já si nedělám iluze, že patent HART zabrání krádežím aut. Nezabránily jim důmyslnější vynálezy. Ale znesnadní je - a vnese do řad zlodějů trochu nejistoty. Asi před osmi lety najednou ubylo bytových vloupání a zkušení bytaři začali vykrádat auta. Bádali jsme, proč, a došlo nám, že majitelé domů a bytů prostě zlepšili zabezpečení svých sídel. Už bylo těžší se tam dostat, větší dřiny - a zloději zpravidla nebývají moc pracovití."

Odborníci na Policejním prezidiu nový patent uvítali: Evžen Hartman teď za symbolickou cenu vyškolí první policejní techniky, aby se s jeho Uvexem naučili zacházet. Zvěst o novém patentu se musí ovšem napřed pořádně rozkřiknout. Mezi majiteli aut - i mezi jejich zloději. A kdoví: třeba projeví zájem i některá automobilka...

Zatím je označen zhruba tucet vozů. Evžen Hartman by si přál, aby licenci k aplikaci VIN kódů Uvexem 10 získal v každém kraji aspoň jeden podnik. Cílem není označit každé auto v zemi. Stačí tolik aut, že si zloděj řekne s obavou: a co když je tohle má? Třeba se pak naštve a půjde si živit - no, poctivě stěží, ale jinak...

Jan J. VANĚK  



Copyright © 2002 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |