POLICISTA 9/2002 |
měsíčník Ministerstva vnitra vzpomínka |
Největší pochvalu a nadšení pro něj představoval okamžik, když se ho jiný cizinci vážně ptali, jestli se náhodou nenarodil někde v Latinský Americe. Nejspíš tam někam seděl akcent jeho španělského vyjadřování. Přitom to byl rodilý Pražák, který nám občas vyhrožoval: jsem v jádru klidnej člověk, ale mám po tátovi horkou slovenskou krev, já se dovedu rozčílit. A nikdy to pořádně nepředvedl, protože to byl přededvším strašnej dobrák, někdy až moc důvěřivej. Každému by pomohl. Kamarád se vším všudy ... Dokázal se dobře domluvit i anglicky, jenomže víc ho zajímaly exotičtější jazyky. Španělštinu dělal na jazykovce, čtyři roky ji studoval na Policejní akademii, směřoval ke státní zkoušce, měl nějaký jazykový certifikát prvního stupně ze španělský ambasády. Na podzim chtěl ještě stihnout druhý stupeň, než pojede na Kubu. To byl jeho několikaletý sen. Cestu měl naplánovanou na prosinec leden, chtěl spojit starou a novou dovolenou, pobýt tam delší dobu, dostat se do rodin a poznat to prostředí trochu neoficiálně, zevnitř ... Říkali jsme mu Juan, pro jeho posedlost španělštinou, nebo Maťák, nebo taky Mýdlový princ - byl až přehnaně čistotnej ...
On měl snad všechno nachystaný do puntíku, pracoval se třema kalendářema. Do jednoho si psal služby, pracovní úkoly, z toho si něco přepisoval do osobního diáře a třetí, velký kalendář měl doma na stole, tam se mu protínaly všední povinnosti, kdy zaplatit jakou složenku, se soukromými cíli, grafy, linkami ... Byl velice příjemný, nezkazil žádnou legraci, bylo na něj stoprocentní spolehnutí. Co slíbil, tak to přesně tak bylo. A přitom byl zároveň nesmírně kamarádský i svérázný, opravdu se s každým strašně rád bavil, kdekomu třeba vysvětloval své cestovatelské touhy a hele, věčně informoval lidi kolem sebe, zase jsem se naučil nějaký nový slovíčka. - Tím je to celé horší. Tohle už neuslyšíme. Díru, která po něm zůstane, nemá nikdo šanci zaplnit. - Teprve až když není, uvědomíte si, že nikdo jiný takový už mezi námi nikdy nebude ..." |
Na blízkého kolegu mj. vzpomínají
nprap. Zdeněk Ryšavý,
prap. Petr Vach
a por. Rudolf Horák.
Zaznamenal Jaroslav Kopic