POLICISTA  9/2002


měsíčník Ministerstva vnitra

příloha


TERORISMUS,
fenomén organizovaného zločinu


Moto:
Žít v trvalém neklidu je údělem všech škůdců

Po skončení studené války její vítězové v hodnocení nové geopolitické situace zpravodajskými službami předních ekonomicky vyspělých států světa definovali nové ohrožení státu. Pozici nepřítele číslo jedna, namísto zaniknuvšího Sovětského svazu, zaujal mezinárodní a vnitřní organizovaný zločin.

Rozpad centralizované moci na území bývalého SSSR a v Jugoslávii způsobil v tomto prostoru nejen politickou nestabilitu, ale ukončením mocenské průhlednosti uvolnil i prostor organizovanému zločinu. Spolu s poklesem kontroly na hranicích se v rozhodující míře podílel na jevu, při němž se Evropa stala jednou velkou kriminální scénou, zasahující od Atlantiku až po Ural.

Historie také potvrzuje, že organizovaný zločin dokáže rychle využít politické a mocenské zvraty, kdy je státní moc oslabena. První reakcí byl vpád a okupace Kuvajtu Irákem jako "důsledek" neodepsání vojenských dluhů Iráku o náhrady za pomoc vojensky nevyspělému Kuvajtu ve válce s Íránem.

Základem kriminalistické klasifikace trestných činů je především způsob spáchání trestného činu a od něho odvozené typické stopy. V trestněprávní klasifikaci protiprávních činností je základem objekt trestněprávního činu neboli zákonem chráněný zájem. Základem kriminalistické charakteristiky jsou kriminalisticky relevantní vlastnosti nebo prvky trestného činu, které podstatně ovlivňují proces tvorby věcných, listinných a dalších důkazů. Takovými prvky jsou: způsob spáchání trestného činu, kriminální situace, ve které byl čin spáchán, osobnostní rysy pachatele a osobnostní rysy oběti trestného činu.

Společenská nebezpečnost organizovaného zločinu vyplývá ze skupinové trestné činnosti páchané organizovanou zločineckou skupinou nebo zločineckou organizací (skupinová trestná činnost více než dvou osob v náhodné skupině, partě, organizované kriminální skupině a zločinecké organizaci - mafie, brigáda, klan, triáda) se vyznačuje:

Aktuálními formami organizované hospodářské kriminality jsou:

K dalším formám organizované kriminality patří:

  1. bankovní a peněžní loupeže
  2. krádeže motorových vozidel
  3. krádeže uměleckých předmětů a starožitností
  4. převádění a obchod s lidmi
  5. vybírání poplatků za ochranu (rocket),
  6. obchod s drogami a psychotropními látkami,
  7. ilegální obchod se zbraněmi a výbušninami,
  8. počítačová kriminalita
  9. korupce
  10. praní špinavých peněz
  11. nájemné vraždy.

V podmínkách celosvětové globalizace ekonomiky, trhů, elektronického obchodu se organizovaná kriminalita stala novou kvalitou zločinu. Nejvyšším typem organizovaného zločinu se stala zločinecká organizace charakterizovaná znaky:

Na základě celosvětových zkušeností v boji s organizovaným zločinem bylo určeno pořadí společensky nejnebezpečnějších forem organizované kriminality následovně:

S liberalizací hraniční kontroly po pádu "železné opony" a kontroly migrujících osob se výrazně prosazuje mezinárodní organizace kriminality - skupiny (mafie, triády, brigády, klany) působící - operující na území více států, které odvádějí zisk z nelegální činnosti do jiných států, ukrývají své členy v zahraničí apod.

Za uvedené situace došlo k přehodnocení zaměření činnosti zpravodajských služeb vítězů studené války. Kromě tradičních povinností při sledování situace a pohybu zbraní hromadného ničení na území bývalého SSSR jim přibyla další úloha v prevenci a odhalování závažné trestné činnosti, protože organizovaný zločin ve svých důsledcích ohrožuje stát a představuje vážná bezpečnostní a civilizační rizika. Realizační subjekty zpravodajské ochrany proti vnějším a vnitřním bezpečnostním rizikům státu jsou podle specializace zpravodajské služby různého zaměření:

Ochrana státu je v rozhodující míře založená na prevenci bezpečnostního rizika, které je náplní zpravodajských služeb. Složky policie plní funkci represe v boji proti organizovanému zločinu.

Vzhledem ke změnám v geopolitické situaci byly určeny priority a cíle eliminace podmínek a projevů závažné trestné činnosti v ofenzivním, obranném a vlivovém zpravodajství:

  1. Nukleární profilace jaderných, chemických a biologických zbraní,
  2. Terorismu,
  3. Organizovaného zločinu především:
  4. Ekonomické špionáže

V první řadě ve zpravodajské činnosti:

byly zaměřeny tradičně úlohy služeb ve strategickém zpravodajství (špionáži) na soustřeďování strategických informací prvního typu. Pomáhají politickým lídrům a jejich poradcům (občanským pracovníkům, diplomatům) udržovat neustálý přehled o aktuální situaci v zájmových částech světa (regionech a zemích) a umožňují předvídat budoucí vývoj. Patří k nim především:

Významné světové zpravodajské služby, které se zabývají shromažďováním - tříděním - analýzou a syntézou strategických informací, jsou NSA (National Security Agency - Národní bezpečnostní agentura - USA) GCHQ (Government Communications Headquarters - Státní centrála pro komunikaci VB). Obě uvedené organizace jsou celosvětovou sítí opěrných bodů (monitorovacích základní pozemní a kosmické odposlouchávání) a satelitních systémů monitorují všechny komunikační sítě a svým vládám tak zabezpečují informace pro koncipování bezpečnostní, zahraniční, obranné a hospodářské politiky. Získávání informací je činností celosvětového rádiového odposlouchávání (síť Echelon - pozemní komunikace s přenosem on-line dat mezi soustavou pozemních stanic systému v USA, Velké Británii, Kanadě, Austrálii a Novém Zélandě. Marisat - odposlouchávání podmořských kabelů, satelitní systém Big Ear - Velké ucho, pozemní a kosmická komunikace), dělí se na informační zdroje:

SIGINT - zachycování různých typů rádiového signálu, které i v současnosti zůstává nejdůležitější metodou zpravodajské práce, signální zpravodajství

COMINT - monitorování komunikačních spojů (způsoby fultextové analýzy).

ELINT - informace získané záchytným monitorováním elektronického vysílání

HUMINT - informace získané lidskými zdroji, tajnými agenty

IMINT - obrazové informace průzkumných družic.

Americké tajné služby používají kromě klasických metod sledování také několik moderních systémů. Mezi nejznámější patří špionážní síť ECHELON jako celosvětový projekt signálního zpravodajství e-mailů, faxů, telefonů a dalších komunikačních sítí, přičemž využívá služby 120 amerických průzkumných a komunikačních satelitů v kosmickém prostoru a počítačový systém CARNIVORE (DCS 1000) pro sledování e-mailů sítě WAN a Internetu přes komunikační protokol TPC/IP.

Nejmenší detaily na zemském povrchu může zachytit a zaznamenat optoelektronický kosmický průzkum, který je nepřetržitě vykonávaný předními světovými kosmickými velmocemi USA, Ruskou federací a Francií, ale i dalšími státy jako např. Velkou Británií, Čínou, Japonskem, Indií a Izraelem. Kosmický průzkum má řadu nesporných výhod. Neexistuje tak žádná hranice států, protivník obyčejně neví, z které družice je pozorován. Podrobné informace se tak mohou získávat prakticky z libovolné části světa, především krizových oblastí. Průzkumné družice se významně podílejí na získání aktuálních informací prakticky z celého prostoru Afghánistánu a sousedních států, Iráku, Balkánu a dalších oblastí světa. Američané měli ještě před začátkem vzdušných úderů dobrý přehled o využívání základen Tálibánu, provozu leteckých základen afghánské armády, o skladech, komunikacích, jednotkách protivzdušné obrany družicemi podle typu operačního nasazení:

a) zpravodajské, Big Bird (Velký pták), Chalet, Key Hole (Klíčová dírka) KH 11, KH 12, Lacrosse, IKONOS, Advancet Crystal

b) elektronické odposlouchávání, víc než 40 družic, Magnum, Chalet, Elint (Elektronic Intelligence), NAVY - White Cloud - Navy Remonte Ocean Sensing Satellite.

c) včasné výstrahy, DSP - Defense Support Programme, SED - Sensor Evolutionary Develpoment

d) telekomunikační, SDS (Satelite Data Systém), vojenské DSCS (Defense Satellite Comunications Systém), síť TDRS

e) navigační, GPS (Global Positioning Systém) - NAVSTAR

f) meteorologické, DPMS (Defense Meterological Satellite Programme).

Na průzkumy jsou také využívané snímky zemského povrchu komerčních družic dálkového průzkumu amerických LANDSAT a IKONOS, francouzské SPOT s rozlišovací schopností fotografického průzkumu 0,5 m a v multispektrálním průzkumu 10 - 20 m.

Organizace NSA a GCHO navzájem úzce spolupracují (monitorovací stanice NSA jsou na území Velké Británie), přičemž GCHO pronajímá pro svoje potřeby (VB) část monitorovací sítě NSA zaměřené na zájmové regiony a zabezpečuje dešifrování vybraných zachycených informací pro NSA. Podle dostupných materiálů představují špičkovou technologii americké družice typu SIGIT (Signal Intelligence) s označením BIG EAR, které s hmotností 2,5 tuny, s předpokládanou životností 60 let, s dvěma anténami každá o délce 23 m, ze kterých jedna má zachycovat všechny druhy elektronických signálů (rádiové, televizní, telegrafické, telefonické i faxové). Zachycené údaje jsou na palubě družice zpracované, zašifrované a pomocí druhé antény odvysílané na jednu z 11 pozemních monitorovacích stanic systému ECHELON, kterou náhodně vybral palubní počítač družice.

Uvedené satelity jsou na povrchu pokryté absorbční hmotou elektromagnetického záření jako "neviditelná letadla" typu Stealth, což ztěžuje jejich zaměření ze zemského povrchu. Už několik let softwarová firma Microsoft odmítá obvinění různých počítačových společností, že údajně ve svých operačních systémech po dohodě s NSA má zakomponovaná "zadní vrátka" umožňující vstup do systémů Internetu a jejich prohledávání přes síťový protokol TCP/IP. Také je prý možné zjistit registrační číslo mikroprocesoru Intelu. Obavy vyvolává aktivace operačního systému Windows XP zaměřená na číslo BIOS počítače. Bundeswehr měl v tomto směru přijmout určitá bezpečnostní opatření pro používané informační systémy.

Dalšími zpravodajskými organizacemi zabývajícími se získáváním strategických informací působících v této informační sféře jsou CIA (Central Intelligence Agency - Ústřední zpravodajská služba USA) a MI6 (Military Intelligence department 6, známá i pod názvem SIS - Secret Intelligence Service - Tajná zpravodajská služba - Velké Británie). Svojí činností získávají stejný druh informací jako NSA, GCHO z jiných zdrojů, především z celé řady lidských, technických a spoluprací s partnerskými zpravodajskými a bezpečnostními službami. Druh informací HUMINT je získávaný tajnými agenty, zradou a z výsledků rozhovorů s diplomaty, obchodníky, turisty apod.

Druhým zaměřením zpravodajské činnosti je taktické - obranné zpravodajství zaměřené na získávání taktických obranných informací pro potřeby vedení vojenských operací, k vypracovávání přesných plánů bojových operací, získávání bojových plánů protivníka a jeho ozbrojených sil, zjišťování polohy jednotlivých vojenských jednotek, monitorování jejich pohybu a sledování výcviku v době míru, podle čehož je možné odhadnout strategii a taktiku, kterou nepřítel používá v případě války, a jak tomu předejít a čelit. Tyto informace získávají vojenské zpravodajské složky DIA (Defense Intelligence Agency - Služba obranného zpravodajství - USA), DIS (Defence Intelligence Staff - Štáb obranného zpravodajství - VB). Vojenská zpravodajská analytika se zabývá tradičními tématy vojenského zpravodajství, jako je taktika, bojové plány, zbraně, schopnosti, personální otázky, loajalita a morálka ozbrojených sil. Další zájmové oblasti jsou informace ekonomického, politického a vědeckého charakteru související s ochranou branného průmyslu, prodeje technologií a obchodu se zbraněmi. Způsoby a prostředky k získání uvedených informací jsou rozsáhlé - od průzkumných hlídek na bojištích v předpolí a týlu obrany protivníka přes "přátelské" rozhovory vojenských atašé na recepcích a banketech na ambasádách v zahraničí až po nejmodernější techniku, včetně průzkumných družic systému KEY HOLE - USA (Klíčová dírka), jejichž kamery rozliší na zemském povrchu předměty velikosti krabičky zápalek či svazku klíčů, také pozorování v oblasti infračerveného spektra, které registruje každou odchylku teploty od normálu, jako je živočišné teplo nebo motory vozidel a letadel na přistávací dráze ještě několik hodin po přistání. Družice typu KH mají rozměry velikosti autobusu, jsou vybavené elektronickými přístroji určenými k odposlechu pozemních komunikací téměř všeho druhu. Družice tak dokážou poskytnout podrobný obraz bojiště, situaci v týlu protivníka obrazovými informacemi IMINT (Imaginery INTellience) jako lapače informací přenášených rádiovým signálem, které představují podstatnou část taktického obranného zpravodajství. Vojenské taktické zpravodajství zodpovídá také za získání informací potřebných k ověřování a dodržování smluv o odzbrojení a kontroly zbraní, kde spolupracuje s inspektory kontrolujícími sklady zbraní.

Třetím směrem zpravodajské činnosti je obranné zpravodajství - kontrašpionáž s úlohou obrany bezpečnosti státu, především obranou před hrozbami špionáže, terorismu nebo sabotáže, před aktivitami agentů cizích mocností a před akcemi, jejichž cílem bylo napomoci politickými, ekonomickými nebo silovými prostředky zvrátit nebo podkopat parlamentní demokracii. Také před aktivitami osob nebo organizací řízených z území státu nebo mimo jeho území, které může být posuzováno jako podvratná činnost vůči státu. Tato činnost se neomezuje jen na ochranu utajovaných skutečností před machinacemi zahraničních agentů - aktivity státněbezpečnostní povahy. Akce obranného zpravodajství může také zahrnovat získávání poznatků o záměrech protivníka, rozsahu vědomostí a působení jeho zpravodajských služeb. Informace uvedené povahy získávají zpravodajské služby FBI (Federal Bureau of Investigations - Federální úřad pro vyšetřování - federální kriminální policie a kontrašpionážní služba USA), MI5 (Military Intelligence department 5 - Vojenská zpravodajská služba odbor 5, známá také pod názvem Security Service - Bezpečnostní služba VB, britská vojenská kontrašpionážní služba, která je oficiálně podřízená ministerstvu vnitra).

Změna mezinárodněpolitického klimatu v novém uspořádání světa po skončení studené války vedla k přehodnocení postojů k vnímání hrozeb pro národní bezpečnost jednotlivých států, zároveň vytvořila podmínky, které mimo jiné umožňují rozšíření jevu označovaného termínem "organizovaný zločin".

Kriminalita tohoto typu začala náhle narůstat a těžila ze stále větší dostupnosti komunikačních prostředků všeho druhu, cestování a stále se snižujících možností kontroly. Ve svých důsledcích začala spolu s projevy terorismu zaměřeného na centra politické, ekonomické a vojenské moci ohrožovat podstatu státu - státní moc.

Spolu s trdiční úlohou obranného zpravodajství se dostaly do popředí zájmu prevence a odhalování závažné kriminality, jako je organizovaný zločin, ekonomické zpravodajství, jaderná proliferace, domácí a mezinárodní terorismus.

Uvedené zpravodajské služby si riziko organizovaného zločinu vůči státu uvědomily až v roce 1991. Tyto úlohy byly zahrnuté do návrhu zákonů o zpravodajských službách až v roce 1993.

Čtvrtým směrem je kriminální zpravodajství - služba, která byla zřízena jako reakce na rozmach mezinárodního zločinu po pádu železné opony jako samostatná složka. Vytvořený útvar ve Velké Británii (loupežná přepadení každé dvě minuty) pod názvem NCIS (National Criminal Intelligence Service). V USA tyto úlohy plní FBI. Úlohou NCSI, vytvořené ze zpravodajských jednotek policie a celní správy, je získávat a vyhodnocovat informace o závažné kriminalitě a nejnebezpečnějších zločincích a poskytovat je policii a dalším bezpečnostním službám a příslušným orgánům státní správy a moci. Za hlavní nebezpečí ohrožující Velkou Británii byla ve studii, kterou v roce 1994 pod vedením NCSI společně vypracovaly MI5, MI6, GCHO a Ředitelství pro zpravodajskou činnost Scotland Yardu, koncentrace zločineckých gangů, narůstání organizovaného zločinu v geografickém prostoru východní Evropy, především Ruska a dalších nástupnických států pod bývalým SSSR. Na základě této studie byla zvýšena operativní činnost zaměřená proti zločincům přicházejícím do Velké Británie z Ruska. Britské zdroje uváděly, že chaos v oblastech bývalého sovětského bloku zavdal příčinu k obavám z rozšíření mezinárodního organizovaného zločinu. Zdroj dále uvádí, že v bývalém Sovětském svazu mají reformy perestrojky také druhou, odvrácenou tvář, a to v nárůstu organizovaného zločinu, jehož počátky jsou ještě z doby před pádem komunistického režimu.V polovině roku 1995 "protimafiánské oddělení" ruského ministerstva vnitra odhadovalo, že v zemi působí víc než 8 000 zločineckých gangů s více než 35 000 členy. Až 80 % všech ruských podnikatelů muselo údajně platit výpalné skupinám, které tímto způsobem kontrolovaly skoro celou polovici celkového obratu země v obchodě s výrobky a službami. Většinu gangů vlastnila zkorumpované státní úřednictvo a svoji činnost vyvíjelo pod legálními firmami, jejichž jedinou úlohou bylo praní špinavých peněz. Přitom stále rostl počet "brigád", které svoji činnost rozšiřovaly směrem do zahraničí. Zabývaly se obchodem s drogami, vybíráním peněz za ochranu, tzv. výpalným, což přinutilo mnoho západních firem, které zakoupily podíly v ruských společnostech, aby zemi opustily, dále nelegální migrací, prostitucí a krádežemi aut. Vyhledávání a krádeže luxusnějších aut vykonávají v zemích západní Evropy a opětovně je prodávají v bývalých sovětských republikách. V uvedné studii se konstatuje, že jednou z příčin velkého nárůstu organizovaného zločinu ve východoevropských zemích byla decentralizace bankovní sféry bez její okamžité privatizace. Izraelské zdroje v této souvislosti uvádějí, že tři známí vedoucí představitelé sovětské perestrojky při obnově podnikatelské sféry, která byla v bývalém Sovětském svazu represáliemi fykticky vyhlazena, údajně sáhli k netradičním metodám. Z táborů nucených prací byli propuštěni ekonomičtí delikventi, jako např. ti, kteří měli manko, a defraudanti, kteří se státním úvěrem založili družstvo-kooperativu a v roce 1989 banku. To má i údajně vysvětlovat mnohá násilná úmrtí ruských bankéřů. NCSI předpokládala, že v dlouhodobé perspektivě zemi nejvíc ohrožuje praní špinavých peněz. Podle údajů britského ministerstva financí roční objem obchodu s drogami na celém světě převyšuje částku 500 miliard liber. proces praní špinavých peněz může způsobit velké škody i silným domácím ekonomikám. Zdrojem největších obav byla především možnost, že velké špinavé peníze z Asie, Jižní Ameriky a Afriky i východní Evropy, které procházely "podzemními bankovními systémy" řízenými mezinárodními zločineckými organizacemi, budou zneužity k manipulování s finančními trhy a vyvolají tak destabilizaci britského hospodářství.

Praní špinavých peněz (financí pocházejících z trestných činností) je proces, ve kterém se tyto peníze stávají zdánlivě legálně nabytými příjmy. Má mnoho podob. Na začátku jsou to obyčejně peníze v hotovosti, které jsou přesouvané do měst, účelem je zamaskování jejich původu a ztížení sledování. Nejzákladnější varianta praní špinavých peněz je založena na nákupu luxusního předmětu, např. auta nebo šperku, a jeho následném prodeji. Při složitějších způsobech je to jen etapa nazývaná "umístění financí". Další etapou je "rozvrstvení", kdy se finance obyčejně rozdělí na několik částí, které projdou složitým řetězem finančních transakcí. Uvedená fáze finanční operace nečiní organizovanému zločinu problém po zavedení elektronických platebních systémů, umožnilo to volný přesun peněz na různá bankovní konta po celém světě. Na závěr finanční operace přichází tzv. "sjednocení prostředků" - stav, kdy peníze se jeví jako legitimní, a je možné s nimi volně disponovat. Ve vyspělých ekonomikách na základě zákonů a boje proti obchodu s drogami a kriminalitou v oblasti praní špinavých peněz jsou finanční organizace povinné oznámit policii každou finanční transakci, která podle jejich úsudku může být součástí operace na praní peněz. Policie má rozsáhlé pravomoce, které jí umožňují sledovat tzv. "stopu peněz" v bankovních systémech, zmrazit či zkonfiskovat všechny peněžní prostředky pocházející z protizákonné činnosti.

Od 70. let XX. století díky lehké práci a nízkému riziku v ulicích měst v zemích s vyspělou ekonomikou se objevil nový druh zločinu - obchod s drogami. Konference západních intelektuálů po ukončení studené války označila zodpovědným za masové rozšíření drog ve společnosti dohodu tajných služeb USA - CIA a bývalého SSSR na eliminaci studentských nepokojů na přelomu 60. a 70. let XX. století s cílem zavedení užívání drog v intelektuálních komunitách, východních meditativních filozofií spojených s vegetariánstvím (hnutí hippies - CIA). Při údajné "dělbě práce" KGB zabezpečovalo transfer tvrdých drog. Organizovaný zločin potom vzniklou drogovou potřebu - závislost - začal uspokojovat.

Zločinci zapojení do obchodu s drogami působí spíš jako mezinárodní organizace: spolupracují se zahraničím, navazují kontakty s domácím podsvětím, aby zabezpečili distribuci drog - dealeři mají dlouhodobé strategické cíle. Nezbytnost sledovat aktivity těchto skupin tam, kde je to možné a předvídat jejich další činnost, klade požadavky na zpravodajství více strategického než taktického charakteru. Operativní policejní složky však mají málo času a prostředků k realizaci zpravodajských akcí v dlouhodobém časovém horizontu. Obchodníci s drogami všech stupňů představují osobitý typ zločinců, jejich dominantní projevy bývají často paranoidní, zrádcovské, násilnické s labilní povahou trestné činnosti. Žijí v neuspořádaném chaotickém prostředí s jinou kulturou. Organizovaný zločin ve východní Evropě úzce souvisí s drogovou problematikou. Drogy ze středoasijských republik (hedvábná cesta) se přepravují do Evropy převážně železniční dopravou. Ruští pašeráci drog jsou na využívání těchto tras natolik připraveni, že i kolumbijské drogové kartely zásobují evropské trhy údajně přes Moskvu. Druhým směrem je "balkánská trasa", kterou se drogy ze Středního a Blízkého východu dostávají do Evropy přes kurýry a dealery ze zemí bývalé Jugoslávie. Země bývalého východního bloku se také staly hlavním zdrojem syntetických drog, které se vyrábějí v různých laboratořích Polska, České republiky, Litvy, Lotyšska, Estonska. Polsko se tak stalo největším evropským producentem amfetaminu a významným zdrojem heroinu, který se vyrábí z rostlin pěstovaných v tzv. Polském trojúhelníku, který je ohraničen městy Krakov, Miechow a Proszowice na jihovýchodě státu.

Propojení organizované kriminality s činostmi k dosažení politických změn s ideologickou motivací dalo už ve staré Číně (triády) vzniknout další formě organizovaného zločinu - terorizmu. Ideologické ospravedlnění násilí u teroristických skupin zahrnuje škálu:

Terorismus je tak promyšlené, politicky motivované použití nebo vyhrožování použitím násilí k vytvoření nejistoty, rozvratu společnosti, je zaměřený na vydírání, nátlak, zastrašování anebo směřuje k vytvoření změny v chování jednotlivců nebo skupin. Jako metody se používají únosy a zadržování rukojmích, pirátství nebo sabotáže, atentáty, vyhrožování - zastrašování, fingované hrozby, necílené bombové útoky a střelba, využívání prostředků a zbraní hromadného ničení, jako jsou bioterorismus, chemické útoky a vyhrožování použitím nukleárních prostředků a zbraní v předem připraveném a politicky motivovaném násilí směřujícím proti civilním a vojenským cílům (infrastruktuře společnosti - státu), osobám nebo skupině osob, vykonávané extremistickými skupinami nebo jednotlivci se záměrem zastrašit nebo způsobit značnou škodu nebo úmrtí osoby k dosáhnutí cílů obyčejně ovlivněním veřejného mínění. Působení terorismu může být vnitrostátní (interní) nebo mezinárodní. Mezinárodní terorismus se dotýká občanů nebo území více než jednoho státu. Ne každý druh terorismu vykazuje znaky organizovaného zločinu např. terorismus jednoho pachatele, ojedinělý teroristický útok. Cílem mezinárodního terorismu je nejčastěji internacionalizace a publicita politických problémů. Pro mezinárodní terorismus jsou typické snahy nacionalisticky a nábožensko-fundamentalisticky zaměřených skupin o navázání vzájemných kontaktů se stejně orientovanými silami v zahraničí a snahami o vytvoření internacionály terorismu. Tak je mezinárodní terorismus často označován za pokračování války (asynchronně) jinými prostředky (finančně a organizačně méně náročnými), jako náhradní války s přenesením útoků na vybrané cíle území protivníka v rovině strategického plánování, operační a taktické úrovni tak, aby byly zasáhnuty a ovlivněny nepřátelské body zranitelnosti COGs (Center of Gravidity) společenské a ekonomické infrastruktury napadnuté země. Ve způsobech útoků mezinárodního terorismu převládají útoky pomocí výbušných systémů (tzv. bomb), které při nemožnosti umístění v cíleném objektu pro nainstalované obranná a ochranná zařízení, systémy a clony vyprovokují srážku (útok na Světové obchodní centrum WTC v New Yorku). Účinnost této válečné "náhrady" je možné dokumentovat na technických útocích proti mezinárodní letecké dopravě.

Zvláštní formou terorismu je tzv. státní terorismus (označené země podle představitelů USA jsou Libye, Súdán, Sýrie, Írán, Irák, Jemen, Afghánistan - Talibán - al Kaidá, KLDR, Kuba, Somálsko), který se projevuje ve dvou úrovních:

- jako přímé teroristické násilí proti nepřátelským státům, na které se neodvažují otevřeně zaútočit,

- jako pronásledování nepřátelských skupin a disidentů v cizině. Za teroristické incidenty lze považovat protiprávní činy, které se vyznačují způsoby zničení vybraných cílů postupy a prostředky:

1. Pácháním kriminálních činů

Terorismus používá vyhrožování násilnými trestnými činy vůči jednotlivcům, skupině, organizaci nebo vládě, také přímé vykonání těchto trestných činů. Může při tom dojít k vraždě, únosu, vzetí rukojmích, vandalismu, paličství, hrubému útoku, travičství - chemickému, biologickému a jinému.

2. Politickou změnou

Základním cílem terorismu a s ním související trestnou činností je dosáhnutí politické změny v cílené nepřátelské zemi nebo zničení státu (Velký Satan - USA, Malý Satan - Izrael - islámský terorismus) negativním ovlivněním veřejného mínění i veřejných činitelů, vyvoláním strachu, nejistoty, deprese, též vyvolání rozporů mezi dvěma nebo více státy.

3. Nahodilost v konání trestných činů

Při páchání teroristických činů se jednotlivci a skupiny nechovají podle pravidel války (Ženevská konvence), neuznávají neutrální území a záměrně ubližují civilistům. Fyzickým cílem teroristického útoku nemusí být vždy objekt skutečné nenávisti a zájmu teroristů. Cíle a oběti bývají často náhradními objekty k vyjádření politického poselství - stanoviska.

4. Plánování

Teroristické akce jsou předem plánované, místo a čas útoku jsou pečlivě vybrané. Příprava trestných činů je extrémně utajovaná na více úrovních. "Úspěch" teroristické operace vyžaduje průzkum terénu a cíle, zkoušku plánu realizace na vytvořené maketě s nácvikem rychlého přepadení, ve kterém utajení vytváří moment překvapení, které často rozhoduje o efektu akce. Samotné vykonavatele často v pětiúrovňové hierarchii podporuje určitá operační skupina, která zabezpečuje organizační a logistickou podporu až do uskutečnění teroristického útoku. Všeobecně se zájem teroristů soustřeďuje na ekonomická a obchodní centra a infrastrukturu.

5. Požadavky

Teroristické činy jsou provázené požadavky, aby vláda podnikla určité kroky. Pokud nejsou jejich požadavky splněny, přejdou teroristé k výhrůžkám dalšího stupňování útoků i prakticky

6. Skupinová činnost

Terorista je obyčejně členem nějaké skupiny nebo organizace, která se projevuje navenek nějakou politickou a společensko-hospodářskou ideologií. Záleží na vybudování podpůrné sítě spolupracovníků - agentů, kteří nemusí být roky aktivní. Až po obdržení dohodnutého signálu i po několika letech mohou podniknout teroristický útok (spící agent). Výběr taktiky teroristických akcí má určitou šablonu - stereotyp. Nejčastější je použitý bombový útok, ale i použití nekonvenčních metod - bioterorismu a chemických zbraní a prostředků.

7. Publicita

Teroristi se obvykle přihlásí k odpovědnosti za útok, když se "vydaří". Neudělají to tehdy, když je ohlas veřejnosti natolik negativní, že přihlášení se k němu by uškodilo věci teroristů. Dále se snaží o získání pozornosti na veřejnosti, v médiích, podnikatelských kruzích. Vlády státu při cíleném dosáhnutí politických a společenských změn (al-Kaidá snahy o odstranění monarchistických islámských režimů spolupracujících s USA). Proto běžně publikují své "úspěšné" teroristické činy. Hlásí se i k útokům a činům, které nezpůsobili, a to za účelem získání renomé. Tak se stává, že k odpovědnosti za teroristický útok se přihlásí více teroristických skupin.

8. Životnost

Teroristi a teroristické skupiny mohou být v útlumovém stavu kdy nepodnikají útoky, což může vést odpovědné státní orgány k omylu, že už nepředstavují hrozbu. I po dačasné likvidaci a útlumu činnosti se dokážou rychle vzpamatovat a doplnit svoje řady ze spících členů, podpůrných a logistických týmů.

9. Sebevražedný terorismus

Nejvíc teroristických organizací působí na Středním východě, kde se objevil nový druh - sebevražedný terorismus. Koncept klasické ochrany osob a majetku počítal se strachem útočníka, že přijde ke zranění, ztrátě života, uvěznění, zajetí. Úspěch sebevražedné teroristické operace se pojí se smrtí útočníka bez hledání možnosti úniku, ústupové cesty. To ztěžuje postupy vyšetřování, právě tak výslechy a psychologický nátlak. Tento styl terorismu překročil regionální hranice Středního východu (Hamas, Islámský džihád) a stává se čím dál tím více globální.

10. Napojení terorismu na organizovaný zločin

V současnosti jsou všechny hlavní teroristická seskupení napojena na organizovaný zločin, nebo s ním obchodují, např. výměna drog za zbraně. Stále větší je zapojení teroristických skupin do obchodu s drogami, pašování lidí, video a CD pirátství, do únosů a falšování kreditních karet. To způsobuje, že jsou méně závislé na podpoře "teroristických - zločineckých států".

11. Globalizace terorismu

Globalizace pomáhá vytvářet podpůrné a sympatizující organizace teroristů v západoevropských zemích a Severní Americe. V arabském a islámském světě je to pravidlem. Podpůrné sítě terorismu byly vytvořeny též v Kanadě, Novém Zélandu, Francii, Belgii, Německu (organizace Kalifát), Švýcarsku, Španělsku, Rakousku a Skandinávii, Indii (HARIAT sdružující 20 sekupení).

Západní společnost se dostala působením faktorů globalizace do přímé konfrontace se světem islámu nebo jinými kulturami za cenu tisíců obětí. Islámský svět už není jen zdrojem obrovského bohatství, ale i sebevražedného a státního terorismu. Trauma moderního světa globalizace, pokud není v regionu - státě vytvořena občanská společnost, plodí extremismus spojený s náboženským radikalismem v boji proti vlivu Západu (konflikt Izrael - Arabové).


V současnosti podle různých zdrojů existuje nejméně 10 nábožensky a sekulárně orientovaných teroristických skupin orientovaných na sebevražedné útoky proti cílům v domácí i zahraniční infrastruktuře.

Jde o :

Dokument Rady EU z 27. 12. 2001 za teroristický čin považuje úmyslný čin s cílem zastrašit obyvatelstvo, donutit vlády, aby uskutečnily nebo neuskutečnily nějaká opatření, destabilizovat základy ústavního zřízení apod. V dokumentu se požaduje, aby zločiny s teroristickým záměrem a vytváření teroristických organizací podléhaly přísným trestům. Do seznamu subjektů s teroristickým pozadím Rada EU zahrnula 29 jednotlivců, z toho 20 aktivistů z ETA (Baskocko a svoboda) a 18 organizací, z toho 6 severoirských, 6 baskických, 5 ultralevých spolků z Řecka a Španělska, zbytek z Blízkého východu. Kromě islamistického terorismu sponzorovaného bin Ládinem je v současnosti živý terorismus bastický, severoirský, blízkovýchodní, mnohá ohniska v subsaharské Africe (Siera Leone, Kongo, Angola), Latinské Americe (Kolumbie), jihovýchodní Asii (Filipíny, Indonésie, Kašmír, Srí Lanka).

Už dlouhou dobu jsou monitorovány pokusy teroristických organizací získat nebo vyrobit zbraně hromadného ničení, jako jsou jaderné, chemické a biologické prostředky a vysokoexplozivní konvenční zbraně s vysokou účinností. Rozpad Sovětského svazu přinesl problém - vzít pod dohled bezpečnost více než 30 000 jaderných hlavic rozmístěných po celém jeho bývalém území. Nové nástupnické státy Bělorusko, Ukrajina, Kazachstán se staly přes noc se svými základnami strategických raket jadernými velmocemi s právem vlastnictví. Vzniklo nebezpečí, že jaderné hlavice mohou být použity jako zboží pro toho, kdo nabídne vyšší cenu - ruská mafie, teroristi nebo nebezpečné státy. Ke snížení tohoto rizika byly třemi operacemi tyto hlavice přesunuty na území (přísně tajná operace přesunu taktických nukleárních zbraní jako např. "kufříkové jaderné bomby specnaz") Ruské federace, jejíž vedení tvrdí, že žádná nechybí, přestože Kazachstán prodal jaderné hlavice USA. Nezbývá než věřit, že je to skutečně tak.

Další cestou je výroba primitivní jaderné zbraně z radioaktivních materiálů nebo i špinavé bomby z radioaktivního odpadu. Podobné zbraně zneškodnily tajné služby Ruské federace Čečencům. Dalšími nekonvenčními zbraněmi jsou chemické zbraně, které se můžou vyrobit v každé moderní chemické továrně z dostupných surovin na trhu (sarin), nebo útokem na velké chemické závody (Petrochemická továrna v Toulouse Francie). Nejzákeřnější zbraní jsou biologické zbraně - bioterorismus, které můžou zničit celé populace laboratorně upravenými bakteriemi a viry, šířené předměty vzduchem a vodou, jako jsou sněť slezinná (Antrax), botulín, mor žlázový a plicní, neštovice, ebola, cholera, tyfus, salmonela, zlatý stafylokok. Tyto zbraně není vidět, cítit a s dlouhodobými přenašeči se múžou vyskytovat v přírodě.

Teroristický útok na Světové obchodní centrum - WTC a Pentagon byl pro zpravodajské služby překvapením. Bezpečnostní služby přes špičkové technologické vybavení nedokázaly eliminovat riziko terorismu vnitřní i vnější zpravodajskou ochranou státu. Jejich jednostranné zaměření na podporu businessu (průmyslové vědecko - technologické zpravodajství a podpora zahraničních ekonomických zájmů státu) se ukázalo ve svých důsledcích jako chybné. Je to i důsledek nepochopení potřeb všestranného využití metod a prostředků zpravodajské činnosti proti mezinárodnímu terorismu - organizovaného zločinu. Diskutuje se, zda jde o selhání lidského faktoru, nebo zanedbání technické stránky zpravodajské činnosti. Globální systémy pro odposlouchávání a monitorování komunikačních sítí, hlavně ECHELON a CARNIVORE, neprokázaly svoji účinnost. Jak se ukázalo, technologie nejsou řešením, protože zpravodajské služby pomocí nich nedokázaly zachytit a odhalit komunikaci teroristů, což zpochybňuje jejich význam. Důraz v boji proti terorismu ve zpravodajství se zvýší na využití lidských zdrojů HUMINT.

Snímky průzkumných a komerčních družic z vesmíru, které poskytují panoramatický pohled zájmového prostoru o velké rozloze (60x60 km - velké výšky) a detailního průzkumu z nižších výšek (180 až 300 km) snadno na povrchu Země rozlišují počty a typy automobilů, náklad, který vezou, ale velikost osoby, která má na snímku 1 metr, se jednotlivě identifikovat nedá. Dobře jde ale zjistit, kde se nalézají zbrojní systémy. Co se však zjistit nedá, je jejich využitelnost k boji. Další překážkou jsou maskovací techniky a prostředky. Jen ve spojení s velkými databázemi a obrazovými bankami neustále aktualizovanými je možné z družicových záběrů vytěžit potřebné informace operátory s využitím metod náznakové a komperační analýzy. Jejich ověření ve sledovaném prostoru je možné jen agenturním a silovým průzkumem speciálními jednotkami. Využití zdrojů HUMINT je terčem kritiky amerických tajných služeb. Ty podle nařízení z Clintonovo éry o zákazu spojování se s podsvětím poukazují nyní na to, že zločiny nepáchají slušní lidé, ale lidé, kteří žijí v deformovaném světě, ve kterém se lež mění na pravdu, skutečnost se mění na fikci a fantazie se vydává za realitu.

Selhání tajných služeb vítězů studené války bylo v nesprávném zaměření cílů zpravodajské práce především na státy bývalého SSSR, právě tak i v podpoře činností a organizací (Čečensko) na dlouhodobé oslabení Ruské federace jako nepřítele číslo jedna. Podle prezidenta Clintona "Dnes musíme čelit riziku ruské slabosti způsobené dědictvím komunismu a neschopností v této době zabezpečit prosperitu země či kontrolu toku peněz, zbraní a technologií přes jejich hranice". Z koncepčního hlediska byl svět považován jen za globální trh bez hlubšího posouzení společenských odlišností jednotlivých regionů. Ohniska konfliktů jsou vždy střetem mocenských zájmů, ze kterých může vzejít stupňováním spirály násilí ke globální teroristické odvetě s nepředvídatelnými následky. Také přeceněním technických zpravodajských zdrojů a prostředků a podceněním práce agentů - lidského faktoru infiltrací a rozkladem skupin organizovaného terorismu. Není dobrý a špatný terorismus. Tragické jsou jen jeho následky. Při překročení míry únosnosti se věci vždy obrátí proti jejich tvůrcům, jako byla podpora islámského fundamentalismu v Afghánistánu s cílem dosáhnout pád Sovětského svazu a změny poměrů ve střední Evropě. Každý fundamentalismus je nebezpečný ve vyvolávání násilí při prosazování svých pravd násilnými prostředky, bez rozdílu je zdrojem násilí. Jak říká klasik "teror a totalita začínají vždy tam, kde se víra zmocňuje nástrojů moci, represe a násilí, cynismus fundamentalistů vede do pekla". Útoky mezinárodního terorismu vedou k posilnění vnitřní ochrany státu a objektů v dimenzích voda - vzduch s dopady na občanské svobody. Senát USA dne 12. 9. 2001 schválil použití monitorovacího internetového systému CARNIVORE (DSC 1000) na vyšetřování případů terorismu a počítačové kriminality, kde většina internetových provozovatelů už přislíbila FBI spolupráci.

Úkoly zlepšení koordinace federálních protiteroristických obranných aktivit je pověřen prezidentem USA Úřad pro vnitřní bezpečnost, vytvořený jako důsledek teroristických útoků. Ten má zabezpečit součinnost 40 federálních úřadů a agentur (první terorista - účastník kurzu létání - byl zatčen ve státě Minesota už 17. 8. 2001). Vnitřní bezpečnost USA tak bude zabezpečovaná spoluprací na federální státní úrovni zapojením kapacit existujících institucí, bezpečnostních agentur, jednotek Národní gardy, aktivních záloh, definováním vnitřní bezpečnosti Unie, států a souvisící obrany a úloh státní správy s vymezením zodpovědnosti na jednotlivých úrovních včetně Pentagonu.

Výbor pro evropské standardy (CEN) v Bruselu vypracoval 58 nových směrnic o konstrukci výškových budov. V praxi by se např. měly zavést zesílené podlahy některých poschodí, které by zabránily zřícení budovy. Stavba by měla být také schopná delší dobu odolávat ohni (2 až 3 hodiny). Směrnice CEN nejsou závazné pro členské země EU, kde jsou rozhodující národní zákony.

Při vojenském řešení lokálních konfliktů vznikl nový způsob války, ve které boj skupin - malých jednotek s masivní leteckou podporou vysoceexplozivními konvenčními zbraněmi může mít za následek, že při jejich zániku - likvidaci je možné použití zbraní hromadného ničení. To nemění nic na faktu, že požadavkům teroristů není možné ustupovat, ti se skutečně nevzdají svých úmyslů a záměrů, násilí tak plodí další násilí a každý fundamentalismus bez rozdílu je zdrojem násilí.

Dr. Lubomír JURAN  
analytik  


Materiál byl se souhlasem vydavatele Infodom s.r.o. přeložen ze slovenského časopisu ALARM magazín číslo 1/2002.



Copyright © 2002 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |