POLICISTA 9/2002 |
měsíčník Ministerstva vnitra případ skončil dříve, než začal |
V listopadu minulého roku se na učilišti jednoho většího středočeského průmyslového podniku prodalo sotva dvanáct set lístků na obědy. Stravovací firma ovšem fakturovala z podnikové kantýny více než půldruha tisíce vydaných jídel. Byla to poslední kapka k podezření, že se v areálu fabriky odehrává cosi závažně nekalého ...
A z pedagogického sboru se stal tým detektivů a rafinovaných i utajovaných vyšetřovatelů.
Nějakých čtyři sta stravovacích kuponů s jednotlivou hodnotou blížící se padesátikoruně představovalo již několik měsíců významnou minus položku v účetnictví školského zařízení. Navíc se rozladěným účetním nesetkávaly podklady: Učňovská mládež si kupovala u hospodářky doložitelný počet obědů a podnikatelství, které zajišťuje dodávky jídel do závodky, chtělo po učilišti sumu o zhruba deset tisícovek vyšší.
První podezření padlo na kuchaře.
Stravovací firma, řekli si nažhavení inspektoři z vlastního rozhodnutí, to na nás zkouší - nejdřív přihazovala navíc desítky obědů, až se postupně začala pohybovat ve stovkách jídel, které nám fakturuje nad to, co obvykle očekáváme a co je mezi dnes samostatně podnikajícími subjekty oprávněným nárokem.
Výchozí odhalení, je potřeba zdůraznit a přiznat, směřovalo ovšem do vnitřních učilištních řad: u stravenek, které byly právě v oběhu, dlouhý čas selhávala kontrola. Jejich množství se neevidovalo. Hromádka kouzelných proužků papíru se vydávala z obálky, a tam se volně po zastávce v jídelně vracela.
Nenápadní šerloci, mistr odborné výchovy, paní učitelka, tělocvikář, kdo zkrátka zrovna mohl, postávali v poledním čase poblíž výdejního pultu a znamenali si do paměti, kolik učňů odebírá oběd - vyměňuje poukázku za jídlo. Ke konci měsíce podtrhli celkový stav a vyhlíželi platební požadavek producenta v oboru stravování.
A klaplo to. Z této strany to sedělo. Požadovaná cena za spotřebovanou menáž souhlasila s počtem uhlídaných strávníků. Pouze počet lístků prodaných mládeži učňákem byl opět skoro o čtyřicet procent, tedy o pět stovek kuponků, nižší!
Druhé vysvětlení bylo tudíž pro amatérská pátrací očka hned vzápětí nabíledni:
Někde tu nemáme přímo straku, ale takříkajíc nelegální či stínový zdroj stravenek. Hledejme tedy koumáka, který dovede sytit náš tovární trh duplikátními nebo jinak falešnými - a přesto velmi, nerozeznatelně!, důvěryhodnými - lístky.
Už hodně rozhicovaní šerifové proto dál přešlapovali u frontiček na obědy a porovnávali seznam učňovské omladiny, která si za rodičovské prostředky vzorně nakoupila právo obědvat, s jednotlivci, kteří rovněž třímali v ruce stravenku - a přitom v přehledu legitimních vlastníků stravovacích akcií na ten příslušný měsíc nebyli vypsáni.
Následně se odehrála série rychlých - dílem až překvapivě důrazných - výslechů. Odkud máš, slečno, tyhle lupeny, kde jste, mladý muži, sehnal svý stravenky?!
V odpovědích se opakovalo jediné, pro většinu pedagogických pracovníků nejspíš nečekané jméno.
Závěr akce potom přesto musel naplnit procedurální nutnost. Přestože se viník v plném rozsahu doznal, podalo ředitelství učiliště u nejbližšího obvodního oddělení Policie České republiky trestní oznámení.
Uniformovaní ochránci zákona převzali případ, který byl již v té chvíli jasný, svým způsobem hned uzavřený (vedle upozornění na trestný čin byl zároveň oznámen jeho pachatel a nechybělo ani viníkovo přiznání)!
Nicméně faktografii nahlášené kauzy ověřit museli.
Jak to tedy v kostce bylo?
Paní Karolína Grillová (všechna konkrétní jména jsou pozměněna - pozn. red.) pracuje ve zmíněném průmyslovém podniku jako účtařka. Má syna Romana, od malička řečeného Plašánek, později Plašan.
Někdy v roce 1999 Grillo junior při jedné z obvyklých návštěv matky na pracovišti zahlédl malý igelitový sáček se zelenými stravenkami. Věděl, že slouží k vydávání obědů v závodní jídelně. V té době se již doma s maminkou dohodli, že po dokončení základní školy nastoupí do odborného učiliště místní továrny a něčemu se tam vyučí. Když si tedy všiml balíčku lístků, napadlo ho, že by se mu možná mohly výhledově hodit. A protože byl zrovna v kanceláři sám, nikdo ho při realizaci mžikového stejně jako nesprávného rozhodnutí nezastavil.
Uplynul celý rok a po prázdninách roku 2000 se Plašan vskutku začal učit instalatérem v podniku, kde pracuje paní Grillová. Nadále nevybočoval ze solidního průměru, patřil ke slušným učilištním studentům, dál si držel čistý štít, na němž nikdo nemohl najít ani ty nejdrobnější trable či konflikty se školními řády.
Nenápadný mladík, mohla by znít základní charakteristika, s chováním přiměřeným svému věku, bez jakýchkoliv zpupností, rozhodně to není žádný vyložený grázlík. Spolu s ostatními učni se stravoval v podnikové "ohřívárně" jídel a používal k tomu žluté poukázky na druhé straně - na ochranu proti padělání - razítkované pečetí učiliště.
Pak nastal nový kalendářní rok. S ním začaly cirkulovat kolem vydávání stravy zelené tikety a Roman Grillo se zhruba v březnu upamatoval na igeliťáček kdesi v šuplíku dětského pokoje zasutý.
Stravenka má hodnotu skoro padesátikoruny, učiliště ji dotuje, takže prodejní cena je zhruba poloviční. Z osobní přízně, ale také aby obstál v konkurenčním zápase o zákazníka, nabízel Plašan své - zcela shodné - lístky za deset, maximálně patnáct korun. Jenom nejbližším spolužákům ze třídy.
Skoro celý rok. Odhalen byl v závěru roku 2001, už jako mazák, žák druhého ročníku. Konečná bilance hovoří o 2 175 odcizených stravenkách a celkové škodě způsobené střední odborné škole a odbornému učilišti v hodnotě převyšující 100 000 korun!
Další drobné - i vážnější - souvislosti výše uváděného případu:
Manželé Grillovi se rozvedli asi před 10 lety. Otec, Arpád Grillo, přibližně od roku 1995 neplatí na svého syna Romana výživné. V roce 1997 jej policie začala prošetřovat jako klasickou "osobu na pohybu". Celostátní pátrání je do těchto dní bezvýsledné. Lze předpokládat (při jeho výrazné vizáži by jistě neunikl za tolik let pozornosti nejen policistů), že našel působiště v zahraničí (jeho matka se před časem provdala do Německa).
Karolína Grillová žije se synem sama. Jejich materiální situace je na hranici nároku na sociální dávky. Byť jako neúplná rodina požívají Grillovi v sousedství prestiž naprosto nezávadné domácnosti. Mladík je veden k tomu, aby se zčásti o sebe staral i sám. Brigádničil např. u svého strýce na prodejním stánku.
"O tom, že mi syn stravenky sebral, jsem nevěděla. Nezjistila jsem to ani u nás doma, protože synovi jsem zase tak velkou kontrolu osobních věcí neprováděla. Jinak bych zřejmě sáček se stravenkami musela najít. O krádeži stravenek jsem tedy nic nevěděla a nic jsem z ní neměla." (Z výpovědi K. G.)
"Letos na jaře, v druhém pololetí mého 1. ročníku, jsem zjistil, že v roce 2001 platí v jídelně stravenky zelené, úplně stejné, jako jsem měl ty ukradené z dřívějška. Proto jsem ty stravenky začal postupně používat. Nejprve jsem na ně začal chodit do jídelny sám, a potom jsem je začal prodávat kamarádům. Stravenek bylo hodně. Bylo mi jasné, že bych je sám nespotřeboval, a tak jsem je začal nabízet po učilišti. Buď za 10 nebo za 15 korun, laciněji, než byl normální prodej. Sám jsem mohl použít asi tak 100 stravenek. Kolik a kdy, komu a za kolik jsem stravenek prodal, to si nepamatuji. Kluci se sice ptali, odkud stravenky mám, ale já jsem to nikdy nikomu neřekl. Celkem jsem stravenky prodával a sám používal od března do října 2001. Za prodej jsem mohl dostat dohromady asi tak 20 000 korun, ale je to jenom odhad, mohlo to být více i méně. Peníze jsem použil pro sebe, nákup svačin, pití a podobně." (Z výpovědi R. G.)
"Jak jsem uvedl, chodím do 2. ročníku učebního oboru automechanik. Asi tak před měsícem jsem od jednoho kluka z našeho učiliště - ale jak se jmenuje a kam chodí, nevím - koupil 5 stravenek našeho závodního stravování. Toho kluka zná od nás L. B. Ten kluk přišel do třídy a nabízel lístky po 15 korunách. Odkud stravenky byly, nevím. Ten kluk říkal, že je potřebuje prodat, protože potřebuje peníze, takže byly asi jeho. Jestli ještě někdo jiný na učilišti prodával takto stravenky, to nevím. To je vše, co mohu k tomu uvést. (Z výpovědi J. K.)
"V letošním roce jsem v rozmezí od konce září až do začátku října koupil asi tak 15 - 17 stravenek našeho závodního stravování zelené barvy od kamaráda L. F. ze 2. ročníku instalatérů. L. F. za mnou přišel a nabídl mi je po 15 korunách za kus, to byla výhodná koupě, protože jinak stojí 23,50 Kč. Kromě mě je kupovali i další kluci od nás ze třídy. K původu stravenek vím pouze to, co mi říkal L. F., ten je měl od nich ze třídy, kde je R. G. prodával po 10 Kč za kus nebo je i rozdával. L. F. mi ještě říkal, že i jiní kluci berou od R. G. stravenky za 10 korun a prodávají je za 15 v jiných třídách, ale o které kluky se jedná a kde je prodávali, to nevím. (Z výpovědi M. J.)
Podobných zápisů svědectví shromáždili policisté přes dvě desítky.
Hodnocení Romana Grilla třídním učitelem:
"V domácnosti žije s matkou, která je samoživitelka, a proto mu byly ve škole zapůjčeny učební pomůcky. V prvním ročníku nebyly k jeho chování žádné připomínky ani z řad učitelů, ani od mistrů odborného výcviku. Jeho studijní výsledky zcela odpovídají přístupu, který je někdy až ležérní, a jsou průměrné. Roman je ve třídě nenápadný a málo se projevující. Pokud je těsněji sledován a jsou mu pedagogickými pracovníky zadávány úkoly, plní je bez připomínek - jedná se o osobnost lehce manipulovatelnou. V kolektivu ostatních chlapců se příliš neprosazuje, žádného "opravdového" kamaráda ve třídě nemá. Často bývá i v hodinách zamyšlěný a duchem jako by nepřítomný. O přestávkách nebývá vidět ..."
A konečně výňatek z Usnesení vydaného územně příslušným oddělením PČR:
"Orgány Policie České republiky byla současně posuzována i případná trestní odpovědnost učňů, kteří stravenky od Romana Grilla přebírali nebo nakupovali, případně je sami dále distribuovali. Bylo však zjištěno, že u žádné z těchto osob nelze spatřovat naplnění skutkové podstaty trestného činu podílnictví dle § 251 tr. zákona, neboť sám Grillo uvedl, že nikomu z kamarádů neřekl, kde stravenky sebral nebo kde k nim přišel, a tedy kupující nevěděli, že tyto stravenky pocházejí z trestné činnosti Grilla nebo jiné osoby. Samotný fakt, že stravenky Grillo buď bezúplatně daroval, nebo je prodával značně "pod cenou", jim sice byl podezřelý, ale úmyslné jednání ve smyslu § 4 tr. zákona, jak jest požadováno skutkovou podstatou trestného činu podílnictví dle § 251/1 tr. zákona, nebylo nikomu prokázáno. Jednání těchto učňů lze však považovat přinejmenším za "nestandardní" a u těch, kteří stravenky dále sami distribuovali, i za nemorální ..."
Z hlediska policejního vyšetřování nebo soudních verdiktů je rozhodující závěrečná věta dokumentu o tom, že se věc trestného činu krádeže odkládá (zastavuje, ruší):
"Podezřelý se shora uvedeného jednání dopustil před dovršením věku 15 let, a proto je trestní stíhání nepřípustné."
Škodu bude muset školnímu zařízení uhradit pachatelův zákonný zástupce - jeho maminka ...
Jaroslav Kopic