POLICISTA  9/2002


měsíčník Ministerstva vnitra

u policistů v Sadské


Náměstí v Sadské je jaksepatří úhledné - v popředí mariánský sloup, v pozadí citlivě upravená radnice z roku 1843Začátkem minulého tisíciletí tu stál knížecí a pak královský hrad, panovníky nadmíru oblíbený: jezdili sem na lov, než se zhlédli v nedalekých Poděbradech. Roku 1118 položil kníže Bořivoj II. základ příštího chrámu svatého Apolenáře, u nějž byla zřízena i kapitula: tehdy nejvyšší církevní škola, jakých bylo v Čechách jen pár. Hrad zanikl někdy v sedmnáctém století, kapitulu přestěhoval Otec vlasti na novoměstský Větrov. Městečko Sadská upadalo v ospalost a zapomnění, staletí plynula - ale všeho do času...

Ferdinand I., císař římský a král český, měl dozajista hodně starostí: nicméně 27. června léta Páně 1562 si vzpomněl na Sadskou v žírném Polabí a dal jí znak, titul městečka a právo užívat zelenou pečeť. Přesně řečeno, Sadskou "za městečko znovu vysadil", což znamená, že už jím kdysi bývala: jenže stará privilegia se někam ztratila. O dvě století později, přesně řečeno 27. února 1787 se Sadská z vůle císaře Josefa II. stala městem - a jím je doposud. Dodejme, že i městem lázeňským. "Lázně uhličité, železité a rašelinné," říká starý bedekr. Třebaže zdejšímu prameni dodnes chybí věhlas blízkých Poděbrad či dalekých třeba Mariánek, tradičně a s úspěchem tu léčí pohybové problémy, zejména pak dětské. Za což čest a sláva.

Dneska Sadská čítá necelých tři a půl tisíce duší. Městečko je klidné, úhledné, útulné. Na kopečku se pyšní odevšad viditelný barokní kostel svatého Apolináře, jehož románské základy byly položeny už ve století jedenáctém. Války a zub času však vykonaly své, a tak se ve čtrnáctém století stavělo znovu, v hávu gotickém. Dnešní vznosnou podobu dostal chrám ve století osmnáctém - od slavného Karla Ignáce Dienzenhofera. Parléřovská síť na klenbě, plynule přecházející do hvězdice, je prý světovým unikátem.

o o o

Jenže historie se člověk nenají: ze Sadské se jezdí za prací do Prahy, Nymburka i Poděbrad, vedle řady menších firem je tu tiskárna, výroba těsnění, Stavomont. Nádraží, školy služby a obchody, jež přitahují lidi z okolí. Blízkost velkoměsta činí z města i přirozené centrum rekreační oblasti: zvláště v létě lákají jezera v okolí zástupy vodychtivých, jimž se ovšem v patách táhnou zlodějíčci a zloději. Vykrádají se odstavená auta, neboť nepoučitelný jest národ český a nechat v autě na zadním sedadle slibnou nabídku elektroniky od foťáku přes walkmana až po notebook nic neobvyklého. Vykrádají se chaty, i když v tom ohledu jeví křivka vloupání slibně sestupnou tendenci. Ne, že by specialisté ztráceli chuť, ale příležitostí je prý jaksi méně.

"Obyvatelé okolních rekreačních chatových osad představují vlastně jednu generaci. Zestárli, šli do penze a dneska na svých letních sídlech žijí ne-li celoročně, pak rozhodně od jara do podzimu," usmívá se nadpraporčík Marek Frank, jenž - coby zástupce vedoucího - měl při naší návštěvě oddělení v Sadské na povel, neboť šéf dlel na dovolené. "Takže aspoň v některých chatách pořád někdo je, a přítomní dávají pozor, jestli se kolem sousedů nemotá někdo podezřelý..."

Oddělení v Sadské sídlí v pěkném předměstském domku, jenž prý býval zvláštní školou. Vzniklo před šesti lety náročnou rekonstrukcí a slouží dobře: místní policisté si pěkného prostředí považují, a třebaže každodenní čtyřiadvacetihodinový provoz se na zařízení nutně podepisuje, tady působí interiéry pořád jako ze škatulky.

Kostel svatého Apolináře tvoří staletou a půvabnou dominantu města"Staráme se o ně," pokrčí rameny nadpraporčík. "Leccos si opravíme a udržujeme sami, protože nám to prostě nedá."

Neujde nám, že hned vedle oddělení rozbila svůj stánek nová výkupna sběrných surovin. Doklad naivní víry, že pod svícnem bývá tma, anebo výraz odhodlání k ryzí poctivosti? Uvidíme, krčí rameny policisté ze Sadské. Zdejší rajon, ale vlastně celé Nymbursko má totiž určitou specialitu: zemědělci v žírném Polabí se hodně zaměřují na pěstování zeleniny, která potřebuje pravidelnou vláhu. Zavlažovací systémy jsou tu tedy ryzí nutností a voda se na pole vede v trubkách, jež jsou - z hliníku.

Budoucnost patří aluminiu, říkal už Jára Cimrman. Zloději na Nymbursku na budocnost nehledí. Zajímá je dnešek. Kradou trubky jako straky. Jsou totiž lehké, snadno se demontují, bez dřiny přenášejí - a ve sběrnách je rádi vykupují, neboť hliník je barevný kov a po barevných kovech trvá věčný hlad. Vzhledem k chvalně zmíněné lehkosti je ovšem trubek nutno ukrást více - aby se lup zúročil. Slušně se zaplatí a všichni jsou nakonec spokojeni: jen chudák zemědělec spláče nad výdělkem.

"Toho ovšem okrádají i přímo, o tu zeleninu," říkjí policisté ze Sadské. "Organizované party s náklaďáky jako na Moravě jsme tu zatím sice neměli, ale co není, může přijít. Snažíme se teď v létě mít oči otevřené, ale všechno neuhlídáme."

V Sadské slouží třináct policistů, zástupce a šéf. Úhrnem tedy patnáct. Což představuje naplněný stav obvodního oddělení třetího typu. K tomu připočtěme dvě dlouhé felicie, z nichž jedna už má leccos za sebou, zatímco druhá je zánovní. Obě ovšem slouží dnes a denně do roztrhání těla. Navíc je tu motorka, jawa 350: dokonce prý spolehlivá a v létě k nezaplacení. Benzínu moc neušetří, ale zase se díky ní hlídka dostane všude, kam škodovky s nízkým spodkem (a proklínaným krytem pod motorem) nemají nárok.

"No, vůbec jsme s našimi auty k smíchu, když se nám někdo rozhodne s pořádným fárem ujet," říkají policisté ze Sadské. "Ale to holt není problém jen náš, ale celé policie."

Přímo ve městě mají policisté i pomocníky - v podobě dvou městských strážníků. I když nemohou dělat zázraky, každá uniforma v ulicích je dobrá. Pohlídají školáky na přechodu přes rušnou křižovatku, dohlédnou na neukázněné parkující řidiče. Lidé se cítí bezpečnější, když častěji spatří hlídku - a potenciální pachatelé mazaně usoudí, že tady jim pšenka nepokvete a raději se svými záměry odtáhnou jinam.

"Myslíme si, že tohle je nejlepší prevence kriminality - být pořád někde venku, na očích," říká nadpraporčík Frank. "Naše oddělení nemá velký nápad, letos je to zatím asi 150 trestných činů a zhruba stovka přestupků. Objasněnost? Zhruba třiapadesát procent, ale to se při nižších absolutních číslech rychle mění."

o o o

Policejní obvod v Sadské je součástí nymburského okresu, ani největší, ani nejmenší. Okras sám představuje typické Polabí: krajinu žírnou, rovinatou, spíš poklidnou než dramatickou. A lidé jsou tu podobní.

"Nymbursko patří ve středních Čechách rozhodně mezi ty méně problematické okresy," vysvětluje zdejší policejní ředitel podplukovník Mgr. Jaromír Dolejší. "Menší nápad kriminálních činů ovšem vyvažuje značná dopravní zátěž zdejších silnic a dálničního úseku - a z ní plynoucí vysoká nehodovost."

Zavlažovací trubky: jsou z hliníku, tedy lehké - a ve sběrnách je bohužel vykupují, aniž by se ptali, odkudpak že pocházejíVozovky, ceročně přetížené, prožívají v letních měsících navíc invazi turistů: jednak tranzitních, směřujících do všech koutů z Prahy, ale i do Prahy, jednak těch, kteří mají cíl v okrese samém. Neboť několik zdejších jezer představuje vítaný cíl vodomilů z blízka i z dáli.

"Evergreeny trestné činnosti jsou u nás krádeže prosté a krádeže vloupáním," říká ředitel. "Jistou specialitou zemědělského okresu jsou krádeže úrody, brambor, kukuřice, ale hlavně zeleniny - ale i máku. Snažíme se jim čelit a předcházet, ale je to obtížně: pachatelé jsou mobilní a mnohdy i dobře technicky vybavení."

Okresní ředitelství sídlí v budově z devětašedesátého roku minulého století. Před nedávnem ovšem prošla pětiletou generální rekonstrukcí, původní vlastně zůstaly jen obvodové zdi. Drobnosti se dolaďují podnes. nic není ideální, ale účelu budova vyhovuje, funkčně i prostorově: dokonce natolik, že při nedávném vzniku nové Služby kriminální policie a vyšetřování se ji podařilo do dvou pater - takže dnes jsou všichni pohromadě. Jen nymburské obvodní oddělení sídlí jinde, což není nejlepší řešení.

V okrese pracuje sedm základních policejních útvarů, tedy obvodních oddělení: vedle sídelního města okresu, kde je největší, slouží lidem obvody v Sadské, Poděbradech, Městci Králové, Lysé nad Labem, Křinci a Milovicích. Jak už to tak bývá: některá mají "ubytování" takřka špičkové, jiná jsou na tom hůř. Některá ve vlastním, jiná v podnájmu - ale i těm se "domácí", povětšinou městské úřady snaží pomoci k lepšímu bydlu a investují do oprava rekonstrukcí.

"Nejhůř je na tom oddělení ovšem železniční policie na zdejším nádraží, jež po všech peripetiích, jimiž tahle policejní složka prošla, dnes řídí okres - a jež ve zdejším rušném železničním uzlu odvádí opravdu dobrou práci." říká ředitel.

Ale protože vychází z reálných možností, zázraky neslibuje. Řešením by snad v budoucnu mohla být přístavba nového křídla vedle ředitelství, jež by pojala nymburský obvod, jenž zatím sídlí poněkud stranou veškerého městského ruchu. A do jeho budovy by se pak mohlo nastěhovat železniční oddělení, jehož podmínky jsou vpravdě neutěšené.

V nedávné minulosti obvyklý nářek nad nedostatkem lidí v Nymburce neuslyšíme: stavy jsou plné, odchody povětšinou leda do penze. Sem tam si někdo najde lepší místo v Praze, neboť z Nymburka se dojíždět dá - ale to jsou výjimky.

"Relativně slušně jsme na tom s počítači, všechna oddělení pracují v síti," konstatuje ředitel, aby vzápětí dodal, že technika má onu nepěknou vlastnost, že rychle zastarává a opotřebovává se.

Což platí nejen o počítačích, ale i o autech, jež měsíčně najezdí v nelehkých podmínkách i čtyři tisíce kilometrů.

Jenže to není problém specificky nymburský, nýbrž celorepubliký, celopolicejní. Stejně jako potřeba vozů poněkud rychlejších, neboť těm dnešním ujede každý pachatel, jenž si zamane. Ale to je otázka peněz: až jich pro policii vybyde v rozpočtu víc, bude problémů míň.

"Dobrou zkušenost máme s městskými policiemi - v okrese jsou v Nymburce, Poděbradech, Lysé a Sadské a vesměs nám v lecčem pomohou," chválí podplukovník Dolejší. "Přesto bychom ale rádi zřídili hlídkovou službu - se sídlem v Poděbradech..."

Nymburský okresní policejní ředitel podplukovník Mgr. Jaromír DolejšíA ještě připomene, že hned za městem sídlí i poříční policejní oddíl Labe Nymburk. Podléhá sice správě Středočeského kraje, ale s okresem je v dobrém kontaktu, a když je třeba, ochotně vypomůže technikou i lidmi. Obvykle jde ovšem o práci neveselou - lovení utopenců z některého ze čtyř oblíbených jezer v okolí...

"Značné je zatížení silniční sítě a z něj plynoucí množství nehod," říká ředitel. "Před Poděbrady jak známo končí dálnice, nejnehodovější úsek v okrese je jen o kus dál, za kruhovým objezdem u Vrčení směrem na Hradec. Zlepšení asi přinese teprve prodloužení dálnice."

Vrásky dopravákům přináší i hlavní tah z Kolína na Mladou Boleslav, jenž vede přímo městem: obchvat je v plánu a podle informací z krajského úřadu se už na něj našly i peníze. Takže - doufejme...

o o o

Policisti v Sadské vzácně představují celou generační škálu - od služebně nejmladšího těsně po škole až po dva nejzkušenější, nedlouho před důchodem. A upřímně se shodnou na tom, že se cítí jako dobrá parta, v práci i ve chvílích volna. Souvisí to i s Pohárem ředitele, který se v okrese organizuje už tradičně a v němž se týmy jednotlivých oddělení a služeb střetávají v přátelských, leč nelítostných kláních - ve fotbalu, střelbě, volejbalu a dalších sportech. Každý výsledek se boduje, body sčítají - a jednou v roce je tu vítěz...

"Líp se tak poznáme všichni navzájem a projeví se to i při práci," říká nadpraporčík Frank. "Lidi, kteří mezi sebou našli neformální kontakt, líp čelí i mnohdy stresovým momentům, jež policejní služba přináší."

Vyjma šéfa, který bydlí přímo v městečku, všichni policisté do Sadské dojíždějí: mají to ale blízko, maximálně deset kilometrů, takže se to dá zvládnout i na kole. Bicykly jsou v Polabí, jako vůbec v rovinatých koutech země České, ve velké oblibě: pročež taky hodně mizejí a navyšují statistiky krádeží prostých, jichž je - jako všude - nejvíce.

V Sadské ovšem chybí bazar, takže zlodějíčci musí vážit s lupem dalekou cestu - do Kolína či až do Prahy. Což platí i o "výdobytcích" z takových případů, kdy u opilce, jenž se nad ránem kymácí z hospody, zastaví auto bez světel a posádka ho obere třeba o mobil, z nějž právě volá. Drobnost? Pro opilce jistě nikoli - a pro policii naplněná skutková podstata činu, jenž se zove loupežné přepadení a jehož trestní sazba u soudu je nezanedbatelná.

"Známe svoje důvodně podezřelé, ale takové věci se těžko dokazují, když je nechytíme za ruku," mrzí se nadpraporčík. "Žijí v komunitě, navzájem si dosvědčí alibi... Ale i na ně dojde."

Červencová středa. Klidný všední den v Polabí. Jedna hlídka se právě vrátila z objížďky: rajon je rozlehlý, ale každá ze čtrnácti obcí obvodu si zaslouží aspoň jednou denně pozornou návštěvu. I když se nic neděje. Nebo, ještě líp: aby se nic zlého nedělo...

Jan J. VANĚK  



Copyright © 2002 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |