POLICISTA 4/2002 |
měsíčník Ministerstva vnitra z policejních archivů |
Odpoledne, krátce před čtvrtou, se ozval zvonek a na obvodní oddělení Veřejné bezpečnosti v Kežmarku přišel nervózní třicátník. Legitimoval se jako inženýr Petr Lánský a sdělil dozorčímu - a pak i do protokolu - že pohřešuje manželku. Jak vysvětlil, Darina Lánská, matka pětiletého syna a tříleté dcery, odešla prý z domu už 21. března 1956, někdy dopoledne: a doposud se nevrátila ani o sobě nadala vědět. Nikdy ještě nic takového neudělala...
Vzhledem k tomu, že bylo už 25. března, přišlo praporčíkovi, jenž protokol sepisoval, dost divné, že inženýr nepohřešoval manželku dříve, a zeptal se na to. Lánský mu vysvětlil, že ohlášení odkládal, protože jeho matka, jež s nimi žila v tomtéž rodinném domku, mu tvrdila, že Darina odjela ke své sestře do Krupiny. Že ji tam autem odvezl nějaký muž: neznámý, jak Lánský dodal. Druhý den po manželčině odjezdu tedy poslal švagrové telegram, zda Darina dorazila, třetího dne přišla odpověď: negativní. Čtyřiadvacet hodin tedy ještě prožil v pochybách, pak se konečně odhodlal...
"Darinina matka žije daleko, až v Čáslavi, kamarádky ze studií má žena v Prešově a Bratislavě - možná se vydala k některé z nich," s nadějí v hlase vysvětloval ztrápený inženýr.
Fonogramy zaslané na tamní oddělení VB se však nesetkaly s úspěchem: na žádné z udaných adres se mladá paní nezdržovala, ani se tam v minulých dnech neobjevila. To už ale kriminálka získala informace, že vztahy u Lánských nevynikaly zrovna vzájemným porozuměním. Zvláště inženýrova matka se snachou měly časté rozepře - už od svatby, od níž se paní Lánská snažila syna odradit.
A tak vyvstalo podezření, že Darina utekla z domu, aby si vytrucovala na manželovi větší porozumění: až dosud totiž většinou v domácích třenicích stával na straně své matky.
Nabízely se čtyři vyšetřovací verze: mladá paní prchla sama, utekla s neznámým milencem, spáchala sebevraždu - anebo, spíše teoreticky, byla zavražděna zlou tchyní...
Dřív, než však kežmarocká kriminálka stačila jednotlivé možnosti důkladně rozpracovat, dostavil se inženýr Lánský znovu a zdrceně oznámil, že svou ženu Darinu našel. Byla mrtvá, zakopaná ve sklepě domu, kde společně s jeho rodiči žili.
Podezření, že Darinu Lánskou někdo z rodiny zavraždil, se začínalo měnit v jistotu. Po příjezdu do domu vyšetřovací skupina shledala, že paní Irena Lánská spí na gauči v ložnici mladých manželů a nedá se probudit. Záhy se ukázalo, že spolykala nezjistěné množství prášků ve zřejmém úmyslu spáchat sebevraždu. V nemocnici jí vypláchli žaludek a tamní primář interny doktor Gruber shledal, že šlo o lék Somnyl, jenž postižená požila ve značném množství, nicméně na životě bezprostředně ohrožena není. Má jen rozšířené zornice a projevují se u ní známky těžké deprese: proto ji také převezli na neurologii do Levoče, aby se jí ujali tamní specialisté.
Výjezdová skupina zatím pilně pracovala na místě nálezu mrtvoly, aby zajistila stopy a zahájila vyšetřování smrti, jež byla nade vší pochybnost násilná, její provedení zjevně brutální - a stav tělesných pozůstatků víc než tristní.
Sklepní místnost, do níž se scházelo schodištěm z přízemní chodby, byla zhruba čtvercová, asi pět krát pět metrů. Vedle ní se vcházelo do prádelny. V rohu sklepa stála velká dřevěná bedna, zaplněná knihami, vedle podle stěny byla srovnaná velká hromada dřeva na topení, navršená asi do metrové výše. Když se buková polena odházela, zela pod nimi vykopaná jáma, hluboká 35 cm, široká 40 cm a dlouhá 120 cm. A v ní nacpané ženské tělo.
Mrtvola spočívala na pravém boku, hlavou směrem k otevřenému sklepnímu okénku: tvář měla ovázánu bílým šátkem, uvázaným pod bradou na uzel. Kolem krku jí kdosi několikrát omotal dvoucentimetrový plátěný široký popruh, částečně zakrvácený.
Levou ruku mrtvé, oddělenou od těla v lokti, našli technici ležet vedle nebožčina trupu. Za zády mrtvé ležela amputovaná pravá noha, zatímco noha levá, neoddělená v koleně úplně, byla vyvrácená a přiložená ke stehnům. Visela tak jen na šlachách...
Trup mrtvé byl oblečený: Darina Lánská měla na sobě bleděmodnou podprsenku, světlerůžové kombiné a růžovou halenku s hnědě vyšitým monogramem: z jejích šesti knoflíků čtyři chyběly. I na halence se našly nepřehlédnutelné krevní stopy, kombiné bylo dost potrhané. Poslední součástí oděvu zavražděné byly trikotínové světlerůžové kalhotky...
Zubožené pozůstatky převezli zřízenci pohřebního ústavu na kočickou soudní patologii, kde je pak pitvali odborníci z tamní lékařské fakulty. Shledali, že bezprostřední příčinou smrti Dariny Lánské se stalo zakrvácení hrudních vaků a dutiny břišní, k němuž došlo následkem bodných poranění hrudníku a břicha. Předcházelo jim intenzivní škrcení...
Při vnější obhlídce těla zjistili četné výrony ve spojivkách, na krku pak dvoucentimetrou strangulační rýhu. Na přední polovině krku a obou rtech se nacházely drobné podlitiny, další našli prosektoři na čele oběti a na kořeni nosu. Mezi hrudní kostí a levou prsní bradavkou měla mrtvá bodnořeznou ránu o rozměrech šestkrát dva centimetry, další, menší poranění, se nacházelo o kousek níž. Kůži celého těla pokrývalo bláto a uhelný prach.
"Při vnitřní prohlídce jsme zjistili krevní podlitinu na měkkých pokrývkách lebečních v temenní oblasti, probodnutí srdce a osrdečnice, krvácení do mezihrudí, propíchnutí levého laloku jater a levé bránice s naříznutím třetího žebra vpravo, přeřezáním čtvrtého žebra vpravo a naříznutím sedmého žebra vlevo," píše se věcně v zažloutlém pitevním protokolu. "V osrdečníkovém vaku a v obou vacích hrudních bylo asi po litru zčásti sražené krve..."
Zkrátka: vnitřní zranění vedla k rychlému vykrvácení do tělních dutin a následné srdeční zástavě. K poraněním došlo působením dvojího mechanismu: vrah zahájil svůj útok škrcením, přičemž použil popruh, jejž čtyřikrát obtočil kolem krku oběti. Když nebohá žena ztratila vědomí, vrah ji dvakrát prudce bodl: do hrudníku a do břicha. Vitální reakce těla svědčí o tom, že v tu dobu ještě Darina žila a zabily ji teprve tyto bodné rány. Rány způsobené amputací ruky, pravé nohy a částečnou amputací nohy levé už vitální reakce nevykazují, a proběhly tedy nepochybně až na mrtvém těle. (Mimochodem, při pitvě se ukázalo, že mrtvá byla těhotná: ve třetím měsíci. Když se to její manžel dozvěděl, nervově se zhroutil.)
Z podlitiny na zátylku a z dalších povrchových zranění těla se dalo vyvodit, že pachatel Darinu Lánskou napadl a škrcením zbavil vědomí někde mimo sklep: pak využil popruhu kolem jejího krku a odvlekl ji jako pytel - živou, jen v bezvědomí - po schodech do sklepa. Tam ji ubodal a následně oddělil některé končetiny, aby ji snáze mohl uložit do provizorního hrobu. Vykopat větší jámu se mu zřejmě nechtělo, neměl dost času - nebo to bylo nad jeho nebo její síly? Spáchat krvavou vraždu, to asi utahá...
Zdálo se víceméně jisté, že oběť nekladla žádný odpor: z obsahu žaludku a krevního rozboru, v němž se našly stopy barbiturátů, usoudili kriminalisté, že pachatel jednal velmi promyšleně a pojistil se napřed. Darina zřejmě v okamžiku útoku spala, anebo se aspoň nacházela ve stavu částečného obluzení. Žádné stopy, jež by její aktivní odpor nutně na těle i oblečení zanechal, se nenašly.
Pitva stanovila dobu úmrtí vcelku volně: vzhledem k chladu ve sklepě patologé soudili, že zavražděná zemřela před čtyřmi až pěti dny: nejspíše tedy už 21. března, kdy údajně odcestovala...
V průběhu domovní prohlídky, uskutečněné neprodleně po zajištění stop na místě nálezu mrtvoly, se podařilo nalézt oboustranně broušený nůž s ohořelou rukojetí z jeleního parohu. Ležel ve vrstvě vychladlého popela v topeništi kuchyňského sporáku a ocelová střenka měla nepřehlédnutelný nafialovělý nádech - jak se kov žárem ohně kalil.
V ložnici mladých manželů v přízemí domku se nenašly žádné krevní stopy ani stopy nějakého zápasu. Zato na prahu dveří vedoucích z přízemní chodby na schody ke sklepu objevil technik několik drobných stříkanců krve, jejíž krevní skupina se shodovala se skupinou zavražděné. Na třetím stupni žulového sklepního schodiště, v zadním růžku, kde zřejmě unikl pachatelově pozornosti při úklidu stop, ležel bílý porcelánový knoflík s růžovou nití: stejný, jaké měla mrtvá na halence.
V dřevěné kůlně na dvoře domku, užívané jako odkladiště sezónních věcí, v nezamčené starší skříni, visel šedý dámský kabát: v jeho kapse neunikl pozornosti zlatý prstýnek s monogramem DR: to byly iniciály mrtvé za svobodna. Než se vdala za inženýra Lánského, jmenovala se Darina Roubalová.
V téže skříni, pod hromádkou ložního prádla připraveného k žehlení našli při prohlídce její zelený svetr, hnědou sukni a kostkovanou šálu, jež podle výpovědi zdrceného inženýra Lánského patřily jeho ženě a v nichž - jak původně soudil - měla odcestovat k sestře. Na verandě v prvním patře domku, v tašce, jež rovněž náležela oběti, se našly gumové přezůvky zvané šedý mor, jež tehdy nosila většina národa a jež podle výpovědi inženýrovy matky - Darininy tchyně - měla snacha na nohou, než nastoupila do auta onoho neznámého muže...
V kapse zástěry, nalezené v ložnici mladých manželů, ale pocházející z garderóby Ireny Lánské, na zmuchlaném kapesníku neunikly pozornosti kriminalistů krevní stopy: jak se později při expertize zjistilo, i ony se shodovaly s krevní skupinou zavražděné.
Zdálo se tedy celkem jasné, co se v tichém, blahobytném a úhledném rodinném domku na první jarní den odehrálo. Nicméně zbývalo ještě vyjasnit detaily a usvědčit vraha - či spíše vražedkyni?
"Asi o půl osmé přišla má žena do pokoje a přinesla kbelík s uhlím," vypověděl tchán zavražděné Pavel Lánský, rovněž inženýr jako jeho syn, ale už důchodce. "Popuzeně mi pověděla, že Darina, naše snacha, si u zahradní branky povídá s nějakým cizím chlapem. Když jsem se ale oblékl a kolem osmé odcházel do města za nákupy, už jsem nikoho neviděl. Vrátil jsem se k desáté a manželka mi hned mezi dveřmi vysypala, že Darina s tím mužským odjela. Žádné změny v bytě jsem nepostřehl, ani se mi manželka nezdála nikterak rozrušená."
Jak se posléze ukázalo, Irena Lánská postupovala velmi rafinovaně: aby vytvořila věrohodné zdání, že Darina odjela s neznámým průvodcem za sestrou, napsala a poslala synovi dokonce dopis, ke kterému přiložila Darininy klíče od domu a její snubní prsten. Manžel zavražděné ho sice po obdržení spálil: nicméně při své výpovědi jeho obsah vcelku věrně rekonstruoval.
"Vaše manželka utekla s mým bratrem do Rakouska pod falešným jménem a hodlají tam uzavřít sňatek. Klíče a snubní prsten jsem vám měl odevzdat až za měsíc. Vaše žena čekala dítě, ale ne s Vámi, nýbrž s mým bratrem. Scházeli se už delší dobu v Kežmarku i u její matky v Čáslavi. Darina vás nikdy nemilovala a vdala se za vás, protože myslela, že jste bohatý člověk," psalo se v dopise.
Dále pisatel - jenž tvrdil, že je důstojníkem lidové armády, a proto musí zůstat v anonymitě - uváděl, že Darina je mrcha, jak zjistil i on sám, a že by dvojici přál, kdyby ji na hranicích chytili a zavřeli.
V průběhu vyšetřování vyšlo najevo, že Irena Lánská svou snachu zprvu chtěla nejspíš otrávit: své sestře do Maďarska poslala totiž dopis, v němž žádala o zaslání jedu, aby mohla ukrátit trápení starého nemocného psa. V domě přitom žádného psa nikdy nechovali.... Ale už 24. března poslala sestře telegram: "Nic neposílej, už jsem se zařídila jinak." A v dopise, odeslaném téhož dne, sestře napsala, že "chválabohu, už mám celou tu záležitost z krku, ale podrobnosti ti povím až ústně."
Po obvinění z vraždy a vzetí do vazby začala Irena Lánská předstírat duševní chorobu, přičemž si počínala velmi kvalifikovaně. Její stav pak zkoumala řada odborníků z různých slovenských i českých psychiatrických zařízení a tím se vyšetřování nepříjemně protahovalo. Ale všechno má svůj konec.
Trvalo ale celé měsíce výslechů a pracného dokazování, než se vražedkyně doznala a před kriminalisty se otevřel celý příběh ženské nenávisti a krutosti.
Už v předvečer vraždy začala Irena Lánská s jakousi ouverturou ke svému vražednému plánu: pozvala snachu i syna nahoru na večeři, nalila jim i skleničku. Byla milá a zdálo se, jako kdyby se odhodlala nastolit nový modus vivendí, způsob soužití s nemilovanou "přivandrovavší holkou", jak Darině přezdívala. Nazítří, když Lánský junior odjel do práce a jeho otec za nákupy, zašla tchyně za snachou s úsměvem a sklenkou likéru zase: že zbylo, tak aby se dopil. Do nápoje předem přimíchala uspávací prostředek. Darina v tu dobu ještě ležela v posteli, u ní obě děti: pětiletý David a tříletá Beata. Povídaly si s mámou. Když po chvíli usnula, babička je odvedla s sebou, do bytu v prvním patře.
Zamkla je v pokoji a sama se s šestimetrovým popruhem vydala do přízemí znovu. Omotalo ho šikovně kolem krku své snachy a utáhla - vší silou...
Když mladá upadla do bezvědomí, stáhla ji tchyně z postele a odtáhla chodbou a pak po schodech do sklepa. Tam jí ale zakryla obličej bílým šátkem, neboť se prý nemohla dívat do tváře své oběti. Dvakrát pak ale prudce bodnout do ležícího těla, to už dokázala: napřed do břicha, pak přímo do srdce. Nůž, běžně v domě užívaný jen při zabíjačkách, zanesla do sklepa předem: aby byl po ruce. Posloužil jí i při amputaci končetin.
Pak ještě vykopala jámu... Chtěla původně větší a hlubší, ale tlačil ji čas, minula už devátá a ona věděla, že její muž přijde nejpozději v deset a začne ji hledat. Divil by se, že nechala děti samotné, a mohl by přijít dolů... Tělo zarovnala dřevem, rychle se umyla, a když se manžel vrátil, uvítala ho historkou o neznámém muži, s nímž nenáviděná snacha odjela...
A důvod celé té hrůzy? Peníze. Rodina Lánských patřila ve městě mezi zámožné a snacha, již si Petr přivedl z vojny, na níž sloužil v Čáslavi, přinesla do domu jen své mládí a půvab. Holá riť, říkala jí tchyně po straně a někdy i přímo. A s léty ani s krásnými vnoučaty se její nenávist k "mladé" nemenšila, naopak. Až vyvřela v první den jara na povrch...
Jan J. Vaněk