POLICISTA 4/2002 |
měsíčník Ministerstva vnitra slovo policejního prezidenta |
kriminalita přes internet | ![]() |
Nový fenomén, doprovázející současný rozvoj informačních technologií, se nazývá internetová kriminalita. Ta se stala předmětem našeho rozhovoru s policejním prezidentem, generálmajorem JUDr. Jiřím Kolářem. |
Současný rychlý rozvoj informačních technologií provází také nový typ kriminality. Společnosti nezbývá, než se tomuto trendu přizpůsobit. Přizpůsobuje se mu také policie?
Kriminalita v rámci informačních technologií je skutečně téma velice aktuální a poměrně nové. Současný stav bych však charakterizoval zhruba ze dvou hledisek. Nejprve je nutné říci, že rozvoj informačních technologií s sebou nese zcela nesporná pozitiva. Výrazně a zcela jednoznačně posunuje vyspělou civilizaci a její společnost směrem dopředu. Informační technologie začínají plně ovládat život člověka, ať už jednotlivce, nebo celé společnosti, zvláště v oblasti komerční. Posun, který já vnímám jako vysoce pozitivní, vidím nejen v oblasti ekonomické, ale i v rovině osobní. Informační technologie poskytují ideální možnosti komunikačním médiím, jsou zdrojem obohacení každé společnosti. Obohatí nás i v takové sféře, ve které jsme po staletí nebyli zvyklí na nějaké výrazné změny. Tou sférou je například obchodování, pro nás známý historicky ustálený prodávající - kupující. To byl tradiční vztah smluvní, i když neměl písemné vyjádření. Vždy šlo o to, že prodávající nabízel zboží, kupující nabídku akceptoval a zaplatil za ni kupní cenu. Odehrávalo se to po celá staletí, buď formou písemnou, nebo neformálně třeba právě přímo v prodejně. Rozvoj techniky nám nabízí naprosto nový způsob obchodování, přes internet, pomocí elektronického podpisu, bez osobního kontaktu. Bude to jistě rychlejší, efektivnější, se stejným výsledkem jako při tradičním obchodování, ale také zranitelnější.
Druhé hledisko, o kterém musíme hovořit, jsou právě rizika, se kterými se bude policie setkávat a musí se s nimi vypořádat.
S rozvojem informační techniky a především internetu ztratila společnost, nebo spíš celá civilizace, kontrolu nad informacemi. Internet není nic jiného než obrovská databáze informační a komunikační, ale prakticky neregulovatelná. Internet nezná hranice, nelze ho žádným způsobem omezit, regulovat ani do něho restriktivně zasahovat, jestliže nechceme zasahovat do lidských práv a svobod. A to není v tradiční demokracii prakticky možné. Je to určitá daň, kterou bude společnost platit. Vyplývá z toho, že si společnost - policii a bezpečnostní aparáty nevyjímaje - musí zvyknout na realitu, musí se naučit, jak úspěšně eliminovat rizika s tím spojená.
Policie tedy očekává určité problémy moderního charakteru. Čeho se týkají rizika o kterých hovoříte?
Jde samozřejmě o provozování takové komunikace, která není vždy v souladu se zákonem. Velice efektivně mohou přes internet komunikovat zločinecké struktury, provozovat zde mohou všemožné aktivity a porušovat tak zákony.
Rizika vidím také v tom, že v rozvinutém informačním prostředí se shromažďují určitá data různé citlivosti, ať už se týkají obrany státu, vnitřního zabezpečení státu, finančních institucí, anebo jsou to data osobní, tzv. osobní údaje. Takové citlivé informace jsou bohužel zneužitelné, protože všechna tato data jsou - ať už zprostředkovaně, nebo přímo - vždy napojena na internet. Bez propojení občanské společnosti na informační technologie by shromažďování dat ztratilo význam.
Ne vždy však tomu odpovídají bezpečnostní systémy chránící citlivá data. Průlomy do takových sfér, které jsem výše jmenoval, ale i do oblasti obchodování pomocí elektronického podpisu a zneužití osobních dat, to jsou rizika, která sice musí naše společnost vzít na vědomí, ale také co nejvíce eliminovat. Čeká nás obrovský kus náročné práce, situaci musíme brát takovou, jaká je. Je to realita, která je z 99 % pozitivní. To jedno procento rizik v obecné rovině já vidím především v útocích na data, to zž nyní a v budoucnu právě v elektronickém obchodování. Hovoříme-li o internetové kriminalitě, musíme rozlišovat kriminalitu s internetem přímo svázanou a kriminalitu, která internet jen využívá jako ideálního komunikačního mídia. Jde o útoky zevnitř anebo zvenčí. V prvním případě se jedná o kriminalitu ze strany vlastních zaměstnanců postižené firmy. To je kriminalita hodně frekventovaná, a přitom vysoce latentní. Subjekty, kterých se takové napadení cílových počítačů zevnitř týká, zejména banky a finanční instituce, většinou nemají zájem, aby byly zdiskreditovány a kompromitovány tím, že nemají dobrý bezpečnostní systém, bojí se, že přijdou o své klienty.
Útokům zvenčí se říká hacking, a to je závažný problém. Nebudu teď hovořit o těch hackerech, kteří nabouráním se do některé databáze dokazují svoji genialitu. Hovořím o těch, kteří napadnou databázi za účelem zneužití nebo pozměnění uložených dat,eventuelně jejich úplné destrukce. Mohou to být rozvědky cizích mocností, může to být průmyslová špionáž, ale i vniknutí do databází finančních institucí, nakládání s finančními prostředky na účtech a mnoho dalších způsobů. Mrazí mne v zádech, když si představím, jak bude zneužitelný elektronický podpis při obchodování. Zatím se u nás jedná, dá se říci, o desítky případů, ale blízká budoucnost nám přinese zcela jistě problémů více. Protože ať chceme, nebo ne, hackeři, kterých je sice v každé zemi jen několik desítek, ale jsou to lidé s geniálními mozky, dokáží překonat každý bezpečnostní sytém, dostávají se dál a dál. S tím se budeme muset vyrovnat.
Třetí forma zneužívání internetu je kriminalita vysoce frekventovaná nejen ve světě, ale už i u nás, a tou je šíření nežádoucích informací bez jakékoli kontroly. Jde např. o dětskou pornografii, extremistické ideologie, nabídku kradených předmětů apod. Udržet čistou internetovou síť je nerealizovatelný cíl, naší snahou je tato rizika samozřejmě co nejvíce eliminovat. Již před třemi roky jsme učinili systémová opatření. Byly vytvořeny skupiny informační kriminality na policejním prezidiu, krajích a okresech, které se vyhledáváním a postihem informační kriminality intenzivně zabývají. Čas od času se daří pachatele dopadnout, významně nám v tom pomáhá i naše veřejnost.
Podstatné je si uvědomit, že rozvoj informačních technologií je tak velké pozitivum naší doby, že rizika s tímto procesem spojená nesmí vést k úvahám o jeho restrikcích, ale naopak k hledání účinných cest, jak tato rizika řešit. Jak minimalizovat bezpečnostní rizika v prostředí informační společnosti.
Dagmar LINHARTOVÁ