Zvláštní policejní jednotky speciálně vycvičené a vyzbrojené k boji proti teroristům, únoscům a ozbrojeným pachatelům se dnes považují za samozřejmost u policejních sborů prakticky na celém světě. Také u nás můžeme mít dojem, že zásahové jednotky existují od nepaměti. Zatímco však dějiny policie jako takové se odvíjejí přibližně od poloviny 19. století, zvláštní jednotky se většinou začaly vytvářet teprve v 70. letech století dvacátého, a to jako reakce na narůstání projevů terorismu.

V Německu, resp. v jeho tehdejší západní části, byl rozhodujícím podnětem útok palestinského komanda na izraelské sportovce na olympijských hrách v Mnichově roku 1972 a následný neúspěšný pokus policie o osvobození rukojmích, který se změnil v krvavou lázeň. Na "federální" úrovni bylo výsledkem vytvoření speciálního útvaru pohraniční policie, dnes již legendárního GSG 9. Jednotlivé spolkové země, jejichž policejní sbory jsou relativně samostatné a nezávislé na centru, pak postupně začaly budovat "speciální zásahová komanda" SEK (Spezialeinsatzkommando) a "mobilní zásahová komanda" MEK.

Podobně tomu bylo i v Bavorsku, i když počáteční vývoj byl silně ovlivněn hledáním optimálních organizačních schémat, vybavení a hlavních úkolů jednotek. Teprve roku 1979 byla k SEK připojena odstřelovačská jednotka a roku 1991 byly útvary SEK a MEK začleněny pod společné velení. Dodnes se však zásahové jednotky bavorské policie vyznačují komplikovanější organizační strukturou, než je zvykem jinde ve světě. Konkrétní informace o SEK a jejich činnosti donedávna v Německu podléhaly přísnému utajení. V poslední době se však názory změnily a veřejnost je seznamována prakticky se vším kromě taktiky jednotlivých zásahů. Totožnost příslušníků SEK se nezveřejňuje a jejich tváře až na výjimky zůstávají skryty v černých kuklách.

ORGANIZACE A ÚKOLY

Současná organizace je taková, že ve Svobodném státu Bavorsko jako největší spolkové zemi jsou speciální jednotky policie rozděleny do dvou skupin. Ředitelství "Speciální jednotky Nordbayern" (Severní Bavorsko) je přičleněno k policejnímu prezidiu Střední Franky v Norimberku, zatímco ředitelství Südbayern je u policejního prezidia Mnichov. Organizační struktura severního i jižního ředitelství a jejich jednotek je prakticky identická.

Speciální jednotka Nordbayern tedy sestává ze SEK, MEK a oddělení "technického zdokonalování". Vlastní výkonnou jednotkou je Spezialeinsatzkommando SEK, zatímco MEK obstarává především zpravodajskou a přípravnou složku práce. SEK se dělí na takzvané speciální zásahové skupiny SEG a skupiny odstřelovačů PSG (Präzisionsschützengruppe). V každé skupině SEG jsou i specialisté, například pro řízení motorových vozidel a vrtulníků, pro práci s výbušninami nebo pro neozbrojený boj zblízka.

S využitím SEK se počítá především v případech teroristických akcí, únosů, braní rukojmích a vydírání. Ve spolupráci se zemským kriminálním úřadem se často zúčastňují zásahů proti organizovanému zločinu. Vedle toho příslušníci SEK mohou být a jsou využíváni k ochraně osob nebo objektů, ovšem pouze ve zvláštních případech, jako jsou státní návštěvy a jiné významné společenské akce.

VÝBĚR A VÝCVIK POLICISTŮ

Noví příslušníci speciálních jednotek se vybírají na základě dobrovolnosti z řad uniformovaných policistů. Ke kvalifikačním předpokladům patří nadprůměrná fyzická i duševní výkonnost, idealismus a schopnost týmové spolupráce. Vyloučeni jsou "osamělí vlci". Vybraní policisté - obvykle ve věku 24 - 28 let - prodělají 13týdenní kurz koncipovaný tak, aby posluchači byli po celou dobu pod tlakem, ve stresu. Tak se brzo ukáží hranice jejich možností. Dvě třetiny obsahu představují bojové sporty, nauka o zbraních, střelba, taktika a provádění zásahů. Pokud uchazeč splní všechny náročné požadavky, je zařazen ke speciální jednotce jako člen SEG - a tím teprve začíná jeho skutečná odborná příprava. Plnohodnotným členem se stává teprve asi po třech letech služby v jednotce.

Vezmeme-li to statisticky, největší část pracovního času tráví příslušníci SEG cvičením. Tělesná příprava, plavání, sebeobrana, slaňování, střelecký výcvik s různými typy zbraní... Ale především taktický výcvik, nekončené opakování a pilování možných situací všeho druhu v nejrůznějších podmínkách.

Střelba ve skutečné akci nepatří k frekventovaným "zábavám" SEK, v naprosté většině případů k ní vůbec nedojde. Obvykle k dosažení účelu postačí vhodná taktika zásahu, moment překvapení, demonstrace přesily a eventuálně pohrůžka zbraní nebo jiné mírnější prostředky. K použití střelných zbraní však už došlo a policisté musí být v každém okamžiku odborně a psychicky natolik připraveni (a vybaveni), aby v případě nezbytné nutnosti optimálně splnili i tento úkol jako každý jiný. Právě v tom spočívá mimořádná a trvalá zátěž nervové soustavy vyplývající z (obdivované a vážené) práce příslušníků zásahového komanda. Ti se sami za žádné supermany nepovažují, jejich kredem je perfektně odvedená práce týmu.

Ve skupinách SEG se pěstuje a podporuje pocit sounáležitosti, který ovšem automaticky vyplývá už z toho, že výsledek akce a v krajním případě i životy (nejen) policistů často závisí na bezchybném jednání každého jednotlivého policisty. Je zajímavé, že členové SEG spolu tráví celou pracovní dobu, ale prakticky se u nich neprojevuje ponorková nemoc. Vůbec není výjimkou, že se scházejí i po službě - nejčastěji zase při sportu, ale také třeba na dovolené s rodinami.

Je třeba zdůraznit, že příslušníci speciálních policejních jednotek západního světa, k nimž patří i speciální jednotky Policie ČR, se považují za jednu velkou rodinu. Pracují fakticky podle stejných metodik, mají podobné vybavení, a tudíž podobný život a podobné problémy. Pěstují bohaté vzájemné styky s cílem odkoukat od kolegů, co mají nové a lepší. A kolegům to nevadí, na společných cvičeních a soutěžích se rádi rozdělí o zkušenosti... Vždyť jsou bojovníky na téže frontě. Příslušníky SEK Nordbayern jsme ostatně mohli přivítat i na střeleckých závodech u nás.

VYBAVENÍ A VÝZBROJ

Dopravní prostředky SEK jsou na vysoké úrovni: kromě vrtulníků osobní auta značek Audi, BMW a Mercedes, mikrobusy VW, vše s nejvýkonnějšími motory. Velký důraz se klade na vlastní bezpečnost policistů a skupin. To se promítá nejen do obsahového zaměření, plánování a provádění taktického výcviku, ale i v bohatém vybavení ochrannými prostředky. Vedle obligatorních kevlarových i těžkých přileb a ochranných vest několika stupňů odolnosti sem patří také různé konstrukce ochranných štítů proti střelám a střepinám.

Zajímavé je to u SEK s krátkými zbraněmi - pro speciální účely se používají různé typy včetně například revolverů, ale základní zbraní každého jednotlivce je pistole Heckler & Koch P7 M13. Přestože má tato zbraň proti staršímu modelu P7 M8 zvýšenou palebnou kapacitu na 13 nábojů 9 mm Luger, jde o konstrukci, která nikde jinde než v Německu nezapustila kořeny a považuje se spíš za kuriozitu. Dokonce i v samotném Německu se počítá spíš k zastaralým typům. Obskurní systém napínání bicího mechanismu stisknutím páky na přední straně rukojeti odlišuje způsob ovládání této zbraně od všech ostatních běžně používaných typů. Prý se to dobře naučí jenom ti, kdo s takovou zbraní začínali už při elementárním střeleckém výcviku, což je ovšem u policie v Bavorsku možné. Robustní pistole P7 M13 stejně jako ostatní zbraně značky Heckler & Koch vynikají spolehlivostí a dosahují solidní přesnosti střelby. Příslušníci SEK Nordbayern jsou s nimi maximálně spokojeni, ale zdá se, že v budoucnosti přece jen povede cesta k něčemu standardnějšímu.

Druhou základní zbraní jednotlivce je samopal Heckler & Koch MP5 ráže 9 mm Luger, který k tomuto účelu slouží nejen u SEK, ale prakticky u všech speciálních policejních jednotek na světě. Používá se v několika verzích a eventuálně s tlumičem hluku výstřelu.

Pro pistole a samopaly se v Bavorsku používá poměrně široká škála typů střeliva ráže 9 mm Luger. Základní náboje podle standardů CIP nebo NATO/STANAG slouží převážně jen k výcviku; tady mohou najít uplatnění i takzvané ekologické náboje, které při střelbě jen v minimální míře uvolňují toxické zplodiny. K "ostrým" zásahům se pro pistole zpravidla používají náboje se speciálními střelami, které mají řízený (vyšší) ranivý účinek a částečně snížené riziko odrazu. Po pokusech s náboji MEN a PEP byl nakonec vybrán typ Action 1 od firmy Dynamit Nobel.

Z dlouhých zbraní SEK Nordbayern používá - mimo jiné k vystřelování zámků - samonabíjecí brokovnice Benelli M3. Jednou z nejdůležitějších zbraní je odstřelovačská puška, podle názoru bavorských policistů výhradně ráže 308 Winchester. Standardní odstřelovačkou byla a je osvědčená samonabíjecí puška PSG 1 od firmy Heckler & Koch, která je velmi přesná, avšak se svými 1210 mm délky poměrně dlouhá, a tudíž neobratná. Nějakou dobu se proto používaly samonabíjecí pušky Walther WA 2000, avšak tato avantgardní konstrukce trpěla některými dětskými nemocemi a byla zase vyřazena. Od poloviny roku 1999 do dubna 2000 bylo pro odstřelovače SEK Nordbayern zakoupeno 40 kompaktních pušek AMP (délka jen 980 mm) od firmy Technical Services. Ty už v souladu s moderními policejními trendy nejsou samonabíjecí, ale opakovací, a bavorským specialistům prý maximálně vyhovují.

K výbavě a vyzbrojení SEK samozřejmě patří mnoho dalších materiálů - taktické vesty, maskovací prostředky, bojové nože, optické a noční zaměřovače, výbušniny různého použití, spojovací a pozorovací prostředky atd.

-pl-