POLICISTA  2/2002


měsíčník Ministerstva vnitra

reportáž

V roce 1482 žádala Dorota z Miličína před soudem o rozvod. Hlavním důvodem jejího rozhodnutí rozvést se bylo zranění, které jí způsobil její manžel ránou sekyrou do hlavy v průběhu manželské hádky. Manžel s rozvodem nesouhlasil a církevní soud rozhodl o zachování manželství s tím, že manžel nemá bít ženu železnými nástroji, ale může ji bít prutem, holí nebo důtkami, případně ji tahat za vlasy.

Ilustrační fotoUvedený příklad z 15. století je klasickým případem domácího násilí a potvrzuje předpoklad, že násilí v rodinách není novým jevem, ale pravděpodobně existovalo od počátku vzniku rodiny. Z historických dokumentů i dobových záznamů můžeme usuzovat, že se jednalo především o násilí páchané na dětech a ženách, nevyhnulo se však ani mužům.

Regionální pobočka Bílého kruhu bezpečí (BKB) působící v Ostravě je jednou ze šesti poraden tohoto občanského sdružení pro pomoc obětem trestné činnosti v České republice. Klientelu poradny tvoří lidé všech věkových kategorií a sociálních skupin postižení nejrůznějšími typy trestné činnosti. Největší část klientely - přes 30 % - představují oběti domácího násilí (násilí v rodině). Tento pojem označuje všechny projevy fyzického, psychického a sexuálního násilí páchaného mezi jednotlivými členy rodiny, v naprosté většině páchaného muži vůči ženám (manželkám, družkám, partnerkám), částečně i vůči dětem, rodičům a prarodičům. Charakteristickým rysem domácího násilí je jeho opakování, dlouhodobost a téměř každodenní přítomnost.

Regionální poradna Bílého kruhu bezpečí se rozhodla realizovat projekt - monitoring domácího násilí v konkrétní ostravské lokalitě a návrh modelu spolupráce při pomoci obětem. Na projektu se jako partneři podílely odbor sociálních věcí Magistrátu města Ostravy, Městské ředitelství Policie ČR a katedra psychologie a sociální práce Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Předmětem projektu bylo:

  1. Monitorovat výskyt domácího násilí
  2. Navrhnout model spolupráce místních institucí při pomoci obětem domácího násilí
  3. Zviditelnit problém domácího násilí v odborné i laické veřejnosti.

V září roku 2001 v odpoledních hodinách došlo k rozepři mezi manželi, která vyvrcholila vyhrožováním střelnou zbraní. Čtyřicetiletý muž požadoval po své o tři roky mladší manželce finanční hotovost. Peněz se domáhal ohrožováním střelnou zbraní, na manželku mířil plynovou pistolí. Ženě se podařilo z bytu vyklouznout a ukryla se u své kamarádky. Příběh pokračoval. Muž vnikl druhý den kolem páté hodiny ranní do onoho bytu tak, že po otevření vstupních dveří vtlačil ženu do bytu, kde manželku i její přítelkyni zmlátil pěstmi. Navíc je ohrožoval nožem. S následky zranění musely obě ženy vyhledat lékařské ošetření.

Ilustrační fotoJako zásadní problém se ukázal fakt, že pojem domácí násilí náš trestní zákon nedefinuje a policejní statistiky tento jev jako zvláštní druh trestných činů a přestupků nesledují. Vyhledání případů domácího násilí v evidenci bylo proto velmi zdlouhavé a časově náročné. Prvním krokem bylo vybrat ze statistik trestné činy, které připadají v úvahu: jde o téměř 30 skutkových podstat podle § 171/1,3 až § 257 trestního zákona. Dále bylo nutno vyčlenit oběti - ženy a poté rozhodnout, zda jde skutečně o násilí v rodině (rodinná vazba, partnerský či podobný vztah mezi obětí a pachatelem). Ještě složitější situace nastala při sledování přestupkových deliktů, neboť policie nevede žádnou statistiku o tzv. drobné kriminalitě. Zde bylo třeba pročíst policejní evidenci přestupkových deliktů, a pak vybrat případy domácího násilí. Aby byl výčet sledované kriminality úplný, bylo nutno stejným způsobem pročítat knihu veškerých přijatých oznámení. V řadě případů je totiž oznámená věc vyřízena tzv. domluvou na místě, úkon je zaznamenán do knihy a dále se žádná evidence nevede.

Analýzou bylo tedy zjištěno, že v rámci Ostravy šetří policie průměrně až deset až třicet trestných činů měsíčně, kde jako poškozená v tzv. domácím násilí figuruje žena či dívka.

Zákon o přestupcích stejně jako trestní zákon nedefinuje pojem domácí násilí a přestupková oddělení tento jev jako zvláštní druh přestupků neevidují. Složitou analýzou dokumentů bylo zjištěno, že ze všech přestupků jich na přestupky mezi osobami blízkými připadá cca 7,4 %. V uvedených údajích je nápadné zejména vysoké procento případů končících tím, že poškozená osoba vezme návrh na projednání přestupku zpět. Příčiny nebyly v šetření zjišťovány. Průkaznost jednání je v případech domácího násilí často velmi obtížná.

Vozidlo Hyunday Lantra se stalo předmětem, pro který šestatřicetiletý muž hned po ranním probuzení nejprve slovně a následně i fyzickým násilím napadl svoji manželku. Nutil ji podepsat plnou moc, která by jej opravňovala k veškerým úkonům spojeným s prodejem vozidla registrovaného na jméno ženy. Ze strachu před dalším fyzickým násilím nešťastná manželka plnou moc proti své vůli podepsala, její zranění si však vyžádalo ošetření, a tak vše vyšlo najevo.

Cílem šetření v rámci monitoringu bylo zjistit zkušenosti policistů ze zásahů prováděných při výkonu služby v domácnostech. Zhruba tři čtvrtiny policistů uvádějí, že zasahují minimálně jedenkrát týdně, avšak v diskusi sdělili, že zasahují i několikrát během služby. Více než padesát procent policistů uvádí, že nejméně polovina případů naplňuje skutkovou podstatu trestných činů, ostatní hodnotí případy domácího násilí spíše jako přestupky. Zkušenost policistů koresponduje se známým faktem, že nejčastějšími oběťmi domácího násilí jsou ženy v postavení současné nebo bývalé manželky, případně družky. S muži jako oběťmi se většina policistů setkává občas. Vysoké procento policistů uvádí, že se nikdy nesetkali s případy, kdy obětí byl potomek a pachatelem rodič. To však může vést k mylné úvaze, že děti nejsou oběťmi domácího násilí. Je zde pouze vyjádřen fakt, že policisté jsou k zásahům v domácnostech voláni v případech násilí a konfliktů mezi dospělými členy rodiny, pouze v mimořádných případech jsou voláni k zamezení násilí vůči dítěti.

Ilustrační fotoJeden osmiletý a druhý čtyřletý syn, tříletá dcera. To jsou děti sedmatřicetiletého muže, který je po celý jejich život fyzicky týral. Mladšího syna v době, kdy mu bylo 16 měsíců, tloukl pěstí do obličeje za to, že nechtěl jíst. Způsobil mu hematomy a oděrky v obličeji a kolem obou očí. Při následné hospitalizaci dítěte zjistil lékař další hematomy na bedrech, páteři a pod kolenem. Při vyšetřování bylo zjištěno, že malý chlapec byl opakovaně zavírán do sklepních místností bez oken.

Rok a půl starou dcerku za pomočování a neposlušnost sprchoval studenou vodou.

Staršího synka nechával často klečet s nataženýma rukama, na kterých měl položenou těžkou knihu, po dobu nejméně deseti minut.

Všem svým dětem navíc stále vyhrožoval umístěním v dětském domově, pokud někomu sdělí, že je fyzicky trestá. Fyzickým týráním a psychickým deptáním vyvolal u dětí disharmonický vývoj osobnosti s projevy týraného dítěte.

Podle zkušeností více než poloviny policistů uvádějí oběti jako příčinu domácího násilí velmi často vliv alkoholu, podle třetiny policistů uvádějí oběti alkohol jako příčinu vždy. Výpovědi obětí o příčinách domácího násilí je však třeba chápat jako subjektivní hodnocení, která pravou příčinu často neodhalují. Požívání alkoholu je spouštěčem agresivního chování, nikoli jeho příčinou.

Z dalších příčin uvádějí oběti negativní vliv nezaměstnanosti, nevhodných kamarádů, nevyřízené majetkové spory a jiné.

Sedm let týral jednatřicetiletý muž syna své družky tím, že jej nepřiměřeně trestal bitím rukama po hlavě, páskem a vařečkou po zadku, nohách a občas i po zádech. Důvodem byly zejména špatné známky ve škole, čím vyšší počet jich nezletilý přinesl, tím více se stupňovala intenzita bití. V jednom případě po ráně do obličeje chlapec upadl na radiátor a způsobil si tržnou ránu na hlavě. Za vysvědčení jej otčím povalil na zem a bosýma nohama ho kopal do břicha, zad, nohou, bil jej pěstmi do hlavy a krku. Chlapec chtěl utéct z domova, ale podle jeho vlastních slov neměl kam. Syna své družky trestal muž i bezdůvodně, ponižoval ho a nadával mu vulgárními výrazy, a to zvláště, když byl podnapilý.

Ilustrační fotoPodle praktických zkušeností policistů se jejich zásahy v rodinách různí podle aktuální situace i typu domácího násilí. Nejčastěji užívanou intervencí je domluva na místě.

Jaká opatření by policistům podle ostravského monitoringu pomohla?

Pro policisty se jako nejdůležitější jeví potřeba právní ochrany při zásahu, dále by byla potřebná změna legislativy a nadpoloviční většina vyjadřuje silnou potřebu mít k dispozici přesný metodický pokyn pro postup při zásahu proti domácímu násilí.

K místním orgánům Policie ČR směřují tyto podněty:

Výsledkem společného úsilí by měl být systém komplexní a účinné pomoci obětem domácího násilí na místní úrovni.

Čtyřiatřicetiletý Simon žije v manželství s Hennou už 9 let. Mají spolu dvě děti, jedenáctiletého syna a sedmiletou dceru. Simon pracuje v menší firmě jako manažer obchodního úseku. Protože se chlapec delší dobu choval ve škole agresivně vůči spolužákům, doporučil školní psycholog rodičům návštěvu dětského psychiatra. Po řadě rozhovorů s chlapcem i rodiči začala mít terapeutka podezření, že v rodině dochází k násilí. Po promluvě s otcem vyšlo najevo, že se občas stává, že udeří manželku, zvláště poté, co se ve společnosti mírně napil, že však nejde o nic vážného. Chlapcova matka popsala svůj postoj k manželovi zcela jinak. Řekla, že se muže velmi bojí pokaždé, když mají společně jít na nějaký večírek. Sotva se napije, jako by se s celou jeho osobou udála změna. Je žárlivý, přátelům tuto svou druhou tvář zřídka ukazuje, ale po příchodu domů ji začne obviňovat, že s někým flirtovala, že se chovala nepřirozeně vesele, že se nevhodně smála atd. Občas ji manžel neurvale popadl, držel ji a třásl s ní, mrštil s ní na postel, udeřil ji do hlavy, bolestivě pohmoždil ruku, několikrát vyhrožoval, že ji zmrzačí. Terapeutka po vyslechnutí obou manželů prohlásila, že problémy, které se objevily u jejich syna, nebude možné řešit, dokud se muž nepokusí změnit své chování. Doporučila mu Centrum pro muže. Případ se odehrál ve Švédsku.

Domácí násilí je ve světě pokládáno za poměrně zvláštní, samostatný fenomén. Mimořádnost přitom neplyne ani tak ze samotného násilí, ale spíš z toho, vůči komu a za jakých psychologických okolností je uplatňováno. Právě tyto příznačné okolnosti jsou zvýrazňovány v pojmech zneužívání partnera (Partner Abuse) nebo intimní násilí (Intimate Violence). Zatímco tyto dva pojmy zůstaly omezeny na stránky odborné literatury, výraz domácí násilí (Domestic Violence) byl rychle v zahraničí zmedializován a stal se tak oficiální formulkou používanou při prezentaci a odtajnění problému před širokou veřejností.

Ilustrační fotoFakt, že pachatel i oběť zůstávají i po zákroku policie v těsné blízkosti a jsou navíc spojeni mnoha vztahy, jako jsou děti, bydlení a majetek, ze kterých nelze jednoduše vystoupit, podnítil hledání efektivních strategií pro zvládání domácího násilí. Z pohledu policie je zřejmě nejpodstatnější zavedení povinnosti chránit oběť domácího násilí před opakovaným útokem agresora. Jsou známy instituty jako "Protective Orders" v USA nebo "Gewaltschutzgesetz" v Rakousku a SRN. Podle nich lze například vykázat agresivního partnera na určitou dobu, zpravidla do rozhodnutí soudu, z blízkosti fyzicky napadnuté oběti. Nemusí tedy odcházet žena s dětmi někam do azylu, odkud posílá děti do vzdálené vlastní školy nebo cizí školy v okolí, kde nejsou ve svém prostředí, nemají s sebou všechny potřebné věci atd. atd., ale zůstávají doma, a odchází agresor.

I nejlepší zákony však vyzní naprázdno, jestliže nejsou správně uplatňovány v praxi. Proto citlivější a náročnější úkoly policie při kontaktu s domácím násilím si nutně vyžádaly rozpracování interních metodik pro volbu optimálního postupu policie v živých případech. Paralelně s tím se v různých zemích rodí interní vzdělávací a výcvikové programy pro policisty v přímém výkonu.

Naznačené trendy jsou v našich podmínkách více či méně známy. Zatím však zůstávají v počátečním stadiu nezávazného diskutování o závažnosti domácího násilí v České republice. Lze předpopkládat, že zvýšený zájem o problém pomůže zlepšit i tady situaci obětí domácího násilí.

"Volají sem týrané děti, a když se jich zeptáme, jak dlouho je rodiče bijí, řeknou, že je tlučou od té doby, co ztratili práci a začali třeba pít," tvrdí pracovnice linky bezpečí. Rovněž pediatři a policisté už třetí rok registrují největší počet trýzněných dětí v regionech s vysokou nezaměstnaností, velkou fluktuací a v průmyslových oblastech. "Zejména pro muže je ztráta zaměstnání strašlivé ponížení, bezmoc a ztráta životní naděje. V beznaději pak člověk dokáže udělat i věci, které by normálně nedělal, a tak si někdy rodiče vybíjejí svou zlost na dětech, partneři na partnerkách," vysvětlují pracovnice linky bezpečí.

Kdyby na začátku uvedený případ z roku 1482 posuzoval právník v současnosti, zhodnotil by jej jako naplnění skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 a 222 trestního zákona. Pachatel by mohl být odsouzen na 5 - 12 let vězení.

Dorota z Miličína ve své době neměla mnoho možností k řešení své situace, a jak je z případu zjevné, nenašla příliš velké pochopení ani u soudu. V současné době je však situace jiná a oběti domácího násilí mají několik možností, kam se obrátit s žádostí o pomoc nebo radu.

Dagmar LINHARTOVÁ  


Copyright © 2002 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |