POLICISTA  2/2002


měsíčník Ministerstva vnitra

portrét


Marcel Matoušek v zajetí svých trofejí, které mu v teple a pohodlí domova poskytují podívanou do celého světa"Dnes prikladam pohlednice z naseho mesta. Napsal ste, ze mesto TAKASAKI musi mit fotograficke pohlednice. Proto navrhl sem vydani pohlednice a kancelar primatora vydala. Preji ze se vam to libi."

Dopis, který provázel několik pohlednic ze vzdáleného města v Japonsku, patří mezi vzácné trofeje podpraporčíka Marcela Matouška z Ostravy. Jeho koníčkem, jak je patrné už z úvodního dopisu, je sbírání pohlednic.

"Mám v rodině strýce, jehož jsem jako dítě společně s rodiči navštěvoval, a zatímco se dospělí bavili, seděl jsem ve vedlejším pokoji, probíral se strýcovou sbírkou překrásných pohlednic a snil o dalekých zemích. Kouzelných obrázků má strýc na třicet tisíc a patří tak k největším sběratelům v České republice. On byl tím, kdo mě ke koníčku přivedl. Začal jsem sbírat nejprve hrady a zámky, později česká města, hrady a zámky v cizině a nakonec jsem se soustředil na cizí města. Obrázků, jeden krásnější než druhý, mám v tuto chvíli bez několika desítek asi třináct tisíc," chlubí se jednatřicetiletý policista.

Bolívie, Tibet, Pákistán, Indie, Antarktida, Japonsko, Argentina, Nigérie, Ohňová země, Mauricius. To je jen malý výčet míst celého světa, odkud pan Matoušek kouzelné barevné pohlednice má. A jak je získává? Od roku 1985 navštěvuje společně s kamarádem-sběratelem burzy, až pětkrát do roka jezdí za koupí a prodejem do Prahy. Na burzách Marcel Matoušek jednak nakupuje, ale také prodává pohlednice, které se do jeho sbírky nehodí, nebo je má vícekrát. Pohlednice se dají koupit za různé ceny od pěti až do sto padesáti korun.

"Já tak vysoko nejdu, nemusím mít každou raritku, ale za pěknou Antarktidu padesát korun za kus dám rád," podotýká.

Jedním z hlavních způsobů získání vzácných pohlednic je dopisování do měst všech států světa. Ne po internetu, ale po staru.

"Dopisuji si klasickou poštou, pro sběratele je vzácností i ofrankovaná obálka s razítky. Jiné dopisy adresuji představitelům měst, např. primátorům, starostům, různým úředníkům, hoteliérům. Někteří odpovědí, mnozí ne. K dopisování používám převážně angličtinu, ale i všechny možné jiné jazyky, např. francouzštinu, italštinu, švédštinu, maďarštinu, polštinu a další. Třeba Polák na angličtinu z hrdosti neodpoví, na polštinu zareaguje téměř jistě. Samozřejmě mám texty předtištěné a jejich obsahem je žádost o zaslání pohlednice z města, kam je dopis adresován. Některé pohlednice jsem získal právě touto cestou, jiní odpovědí, že se u nich nedají sehnat nebo že jsou drahé, a chtějí poslat peníze. To je potom na mém uvážení. Představitelé měst většinou, pokud je to možné, pohlednice pošlou, vždy to považují za výbornou propagaci jejich města ve světě. Do této kategorie spadají i dvě pohlednice z města Takasaki a dopis úředníka, který se učí česky, protože jejich družebním městem je Plzeň a on má družbu na starosti. Dopisuji si s ním stále, posílal jsem mu i pohledy Ostravy a dalších českých měst. Psal, že navštívil Prahu, Brno, Plzeň a že obdivuje Janáčka. Poslal jsem mu několik kompaktů s Janáčkovou hudbou a do půl roku přišly pohledy. Je velmi pyšný, že na jeho podnět dal starosta města Takasaki fotografické pohlednice udělat. Je to vzácnost už proto, že Japonci mají na pohlednicích většinou kreslené květinové motivy, kimona, postavičky," říká sběratel a hned se chlubí dalšími púsobivými obrázky.

"Nepál. Dopisoval jsem si s firmou, která tyhle pohledy tiskne. Poslal jsem jim Ostravu, Prahu a jiné. Oni prahnou hlavně po takových motivech, kde je třeba věž a v popředí lucerna. To ve světě moc neznají.

Lukla. To je název zajímavého místa. Městečko s letištěm pod Everestem, místo, kam se letí z hlavního města a odtud se vyráží na výstupy. Pohlednice z nejvzdálenějšího místa, které mám, z Antarktidy. Nebo Ohňová země. Je to obrázek Punta Arenas, nejjižnějšího města Jižní Ameriky. Tyhle mi poslal ministr kultury Nigérie. Ve velké obálce s razítkem nigerijského ministerstva kultury bylo dvacet pohlednic. Pošťačce se to nevešlo do schránky, tak obálku přehnula a nacpala, jak to šlo. Naštěstí pohledy spadly do spodní části zásilky, a nic se jim nestalo," ukazuje nám svoje klenoty jeden po druhém podpraporčík Matoušek a posteskne si: "Bohužel po 11. září přestaly dopisy chodit z obavy před antraxem. Ztratil jsem tak např. kontakt s dopisovatelem z Portorika, na druhou stranu jedna sběratelka z Floridy píše stále. Z počátku jsem měl také trochu strach, ale už to pominulo. Kdykoliv zazvoní pošťačka u našich dveří, strašně se těším, co mi nese, z práce spěchám domů pln očekávání, jestli a odkud něco přišlo," usmívá se majitel všech krás světa zakletých v podobě pohlednic.

Téměř 13 000 pohlednic, jedna krásnější a zajímavější než druhá. Výběr z každé země, ty nejhezčí, jsou seřazeny v pořadačích na tvrdých papírech a čtvrtkách, zasunuté ve fotorůžcích a pečlivě popsané. Ostatní zařazeny v krabicích, vyrobených na zakázku přesně na rozměr, čekají, až se v nich jejich majitel bude s obdivem a láskou probírat.

Marcel Matoušek má ve svém počítači pečlivě vedenou evidenci, přesný přehled kam a komu psal, barevně si vyznačuje místa, odkud pohlednice má. Jeho kontakt se sběrateli pohlednic a čehokoliv z celého světa má systém, S každým si předem ujasní, co od něj požaduje a co může sám posílat. A tak některým zájemcům posílá obrázky květin, jiným zvířat, je mnoho takových, kteří sbírají města, ale většinou jen letecké záběry. Takové se těžko opatřují, i Praha jich má velmi málo.

"Poslední dobou se dostávají do popředí zájmu sběratelů staré, černobílé pohlednice. Já zůstanu věrný těm moderním, dokonalým, krásným barevným obrázkům. Když si k nim sednu a začnu v nich listovat, podívám se během chviličky do celého světa," zdůvodňuje svůj zájem policista z Ostravy-Hrabůvky a my mu musíme dát zcela za pravdu.

Dagmar LINHARTOVÁ  


Copyright © 2002 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |