POLICISTA 2/2002 |
měsíčník Ministerstva vnitra slovo policejního prezidenta |
Policejní činnost, tak jak je v současnosti u Policie ČR chápána, je založena na primitivním, výkonnostně kvantitativním hodnocení práce (tzv. čárkový systém) jak jednotlivého policisty, tak policejních oddělení, okresů, krajů atd. Podstata tohoto hodnocení spočívá v prostém porovnání získaných čárek - kolik pokut, tolik čárek, a v procentuálním poměru mezi trestnou činností se známým a neznámým pachatelem (tzv. objasněnost). Pro vyhodnocení výkonnosti se provede statistické vyhodnocení (vše na jednu hromadu a kdo má víc) a srovnání s minulým rokem. Nejsou-li dosaženy výsledky minulého roku, dochází ke zhoršení hodnocení a tlaku nadřízených na zlepšení práce. Tento systém je převzat z totality a vede k soustavnému tlaku na zvyšování výsledkové činnosti policistů i oddělení. Není-li trestná činnost v obvodu, znamená to, že policista pracoval špatně, protože nebyla nalezena. To má ve svém důsledku za následek "trestní inflaci" spojenou s kriminalizací bagatelních činů. Soustavný tlak vede policisty (v některých případech zcela vědomě) k "umělé výrobě" přestupkové i trestné činnosti. Rozhodující je napasovat skutečnost na potřebnou skutkovou podstatu a protlačit statistikou. Ostatní znaky jsou nepodstatné a společenská nebezpečnost se raději neposuzuje vůbec. Těmto nedostatkům nasvědčuje i stoupající rozdíl mezi případy předávanými do vyšetřování a případy končícími návrhem obžaloby. Stoupl i počet případů, které vyšetřovatel odmítl přijmout pro nenaplnění znaků trestného činu. Porušováním zásad trestního řízení dochází k degradaci nejen trestního práva, ale zejména k degradaci právního cítění občanů. Občané se právem cítí šikanováni pro zanedbatelné maličkosti, které nikoho neohrožují. Ztrácejí důvěru v policii a klesá jejich ochota s policií spolupracovat. Policie tímto přístupem rozmělňuje svoje síly v malichernostech. Vytváří se rivalství mezi policisty, jednotlivými odděleními, případně službami, a to na úkor vzájemné spolupráce při potírání trestné činnosti a společensky nežádoucího chování. Současný systém hodnocení práce je již přežilý, brzdí policii v její činnosti a brání jí vykonávat službu občanům v rozsahu a kvalitě srovnatelné s vyspělými demokratickými zeměmi. Upuštění od čárkového systému hodnocení uvolní policii ruce zaměstnané banalitami a umožní soustředit síly na závažnou trestnou činnost a společenské jevy, kterými se právem cítíme ohroženi. Uvedené skutečnosti mě vedou k přesvědčení, že pokud stávající systém hodnocení práce nebude nahrazen systémem novým, založeným například na spokojenosti klientů (občana - oznamovatele), je žádné hodnocení lepší než setrvání u současného systému. Článek jsem napsal jako zamyšlení nad problematikou hodnocení práce, zejména na základních útvarech Policie ČR. Jedná se o úvahu podloženou 18letou praxí a informacemi, které lze získat ze statistik vedených policií. Ppor. Bc. Zdeněk Kula, Dačice |
HODNOCENÍ PRACOVNÍHO VÝKONU | ![]() |
O absolutní platnosti některých kritických názorů ppor. Kuly by se dalo diskutovat, ale jeho kritika dřívějšího systému hodnocení policejní práce je celkově oprávněná. Dokonce je možné, že jeho článek byl míněn jako podpora chystaných opatření. Vedení Policie České republiky se totiž už asi dva roky intenzivně zabývá otázkou, jak změnit hodnocení policie jako celku. Tím mám na mysli jak individuální hodnocení jednotlivců, tak institucionální hodnocení organizačních celků, útvarů. Pilotní projekt běžel v rámci Správy Severočeského kraje, kde se plně osvědčil. Nyní už se nový systém zavádí celostátně.
Podle zákona o Policii ČR a zákona o služebním poměru jsou vedoucí pracovníci povinni hodnotit výsledky práce. Problém je v tom, že v současnosti se to děje téměř výlučně na základě kvantifikace, tedy vyjádřením výstupů jakékoliv policejní činnosti v číslech. Může jít o takzvaný nápad kriminality, objasněnost, počty a způsoby vyřizování přestupků, počty kontrolovaných osob, zpracovaných nehod a přestupků v dopravě, činnost cizinecké a pohraniční policie... Údaje se porovnávají s minulostí a sleduje se jejich vývoj. Zdůrazňuji, že bez kvantifikace se policie neobejde. Čísla poskytují důležité údaje pro orientaci řídících pracovníků, kde se policejní práce daří a kde nikoliv, o jejím zasazení do reálu, o tom, kam mají napřít síly.
Je ale problematické tuto kvantifikaci prezentovat na veřejnosti a klást rovnítko mezi statistikou a efektivností policejní práce. Policie se nyní mění z autoritativního státního aparátu na službu občanské společnosti a společnost má pro její hodnocení odlišná kritéria. Vnímá negativa i pozitiva policejní práce z jiných výstupů a vytváří si na ni názor, který se promítá zejména v míře důvěry v policii.
Dosud tedy v Policii ČR bylo na prvním místě kvantitativní hodnocení, zatímco kvalitativní stránka problému zaujímala až druhé nebo třetí místo. My chceme toto pořadí obrátit, chceme přetrhnout dlouhodobě přetrvávající stav hodnocení, který někde vede až k deformovaným způsobům dosahování požadovaných "čárek", přestože z centra nikdy nebyl nátlak na umělé snižování kriminality, papírové zvyšování objasněnosti a podobně. Kvantitativní hodnocení prostě neodpovídá společenské zakázce. Kvantifikaci nezatracuji, zůstane nepostradatelnou součástí hodnocení, ale z hlediska významu až někde na čtvrtém nebo pátém místě jako orientační ukazatel dovnitř policie. Na prvním místě však musí být kvalita. A co je nejdůležitější, objektivizujícím pohledem zvenčí bude názor veřejnosti.
Nepůjde o nějaké primitivní ankety. V pravidelných intervalech, jednou ročně, se budou provádět objektivní průzkumy veřejného mínění. Zadání k průzkumu v loňském roce znělo na úroveň "policejních krajů" a získali jsme velmi ucelený obraz o tom, jak je v jednotlivých regionech reflektována Policie ČR a některé její činnosti. Vypovídací hodnota byla obrovská, dostalo se nám řady překvapivých informací. Aby ale bylo možno hodnotit všechny základní strukturální články, musí se průzkumy provádět na úrovni okresů. Nejde nám o porovnávání okresů mezi sebou, ale o to, aby každé okresní ředitelství Policie ČR jednou za rok dostalo věrohodné informace o tom, v čem veřejnost vidí pozitiva a negativa policejní práce na jeho teritoriu, kam nadále orientovat úsilí, jak se vyvíjí situace a názory na činnost policie. Otázky pro respondenty jsou v tiskopisech formulovány velmi promyšleně tak, aby policie získala skutečně vyčerpávající informace o svém působení. Průzkumy bude řídit pražské Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd. Jistě to bude něco stát, ale s pomocí frekventantů policejních škol jako tazatelů se nám podaří udržet náklady na hladině asi půl milionu korun.
Dalším rysem zaváděného systému je skutečnost, že zejména při hodnocení jednotlivců je výrazně komunikativní. Půjde o dialog mezi hodnoceným policistou a jeho přímým nadřízeným, o kombinaci hodnocení a sebehodnocení policistů. Vlastně nám jde i o to, nastolit v policii jinou atmosféru, novou úroveň vztahů - pracovních i mezilidských.
Novou koncepci hodnocení by nebylo možno zavést, pokud by nebyla provedena řada složitých přípravných prací a pokud by na to policejní veřejnost nebyla celoplošně připravena. Bylo zapotřebí připravit prováděcí manuál, jakýsi návod k použití. Pracovní skupina Policejního prezidia už ke konci roku 2000 začala objíždět republiku, abychom letos do pololetí měli proškolena všechna krajská a okresní ředitelství v novém systému hodnocení. V prvním čtvrtletí letošního roku spatří světlo světa také můj závazný pokyn, který bude rozhodným impulzem pro řídící aparát a pro celou Policii České republiky k přechodu na novou koncepci. Jde o to, aby všichni pochopili nejen její nezbytnost, ale i skutečné přednosti. Jinak by hrozilo nebezpečí, že zrušením několik desetiletí zažitého čárkového systému dojde k demotivaci policie a policistů.
Policie ČR jako celek se i při starém systému hodnocení dostala na jistou úroveň účinnosti a výslednosti práce, která je nesporná. Vždyť jsme v současné době dosáhli historického maxima, pokud jde o hodnocení práce policie ze strany veřejnosti. Policii ČR důvěřuje už 58 procent občanů! Není to náhoda. Tvrdím, že občan je schopen ze svých informačních zdrojů posoudit, zda v policejní práci dochází k příznivému posunu.
Když ke změně systému hodnocení policie nepřistoupíme teď, neuděláme to nikdy. Jde o to, že na počátku roku 2002 - hlavně v souvislosti s novelizací trestního zákona, velkou novelou trestního řádu a sloučením vyšetřování se službou kriminální policie - došlo k obrovským změnám v organizaci práce policie, která přechází na zcela novou strukturu. Tím byla zároveň kontinuita starého čárkového systému fakticky přerušena, nová čísla nebudou srovnatelná se starými, většina policejních statistik svým způsobem začíná od roku nula. Naskýtá se ideální příležitost k doslova převratné změně v hodnocení.
Jak jsem již řekl, v přípravě nového systému hodnocení jsme udělali mnoho. Teď jde o to, jak se nám ho podaří aplikovat. Bude samozřejmě záležet na tom, aby k jeho realizaci odpovědně přistoupili řídící pracovníci a vůbec všichni příslušníci Policie ČR. Jeden z důležitých testů jsem udělal loni v listopadu na poradě ředitelů policejních správ krajů a potom na poradě okresních ředitelů. Posuzování problémů nebylo zcela jednoznačné, ale pořád si myslím, že rizika s tím spojená nepřevažují nad očekávaným efektem. Někteří vedoucí funkcionáři zpočátku novému systému příliš nedůvěřovali, ale jak se s ním postupně seznamovali, ocenili jeho přednosti. Věřím, že už ho berou za svůj, i když to na ně bude klást větší nároky. Navíc jsem se přesvědčil, že tento systém oslovil zejména mladé policisty, kterých je dnes v Policii ČR na 60 procent. Začínají tomu fandit. A dnešní mladá generace bude mít za pár roků v Policii ČR rozhodující vliv, takže jsem optimista.
Zaznamenal Přemysl LIŠKA