POLICISTA  2/2002


měsíčník Ministerstva vnitra

zahraničí


BUDE  EUROPOL  EVROPSKOU  FBI?

Europol je jednou z nejmladších mezinárodních bezpečnostních institucí. Po 11. září 2001, kdy při něm byla zřízena nová protiteroristická operační jednotka a kdy se uvažuje vytvořit z něj jakousi evropskou FBI, je spojován s velkými nadějemi. Jeho německý šéf Jürgen Storbeck poskytl na toto téma rozhovor vlivnému týdeníku Der Spiegel pod titulkem "Wir sind in Grenzbereichen", volně přeloženo Jsme na nejzazší mezi nebo Musíme bedlivě zvažovat, a první otázka redakce zněla, co všechno vědí o síti al-Kajdá:


Vypracovali jsme první situační analýzy a jaké je potenciální ohrožení. To způsobilo v některých našich členských státech, které dosud neměly o islámských extremistech ani ponětí, že i ony se tímto problémem začaly zabývat. Z našich pracovních analýz například vyplývá snaha arabských teroristů úmyslně svá jména v jednotlivých zemích psát rozdílně. Tím si i přes hranice budují rozličnou identitu. Jako příklad stačí, že v jedné zemi se píší jako "Abdel" a jindy nebo jinde jako "Abdullah". Členské státy si tento rozdíl často nedokáží zjistit, vyjde na jevo, až když se porovnají vyšetřovací protokoly. Jeden takový podezřelý případ jsme poslali i do USA. To je naše evropská nadhodnota.

Evropani dosud nedokázali vypracovat listinu teroristických skupin v EU. V čem to vězí?

Na této listině se tvrdě pracuje. Záleží nám totiž na tom, aby byla vypracována s největší péčí, protože každý nesprávný údaj do takovéto "teroristické listiny" může zničit existenci. Náboženská uskupení se starají o školy, o společenské domy, provozují komerční činnost. Všem je jasné, že je třeba vyšetřit jádro činnosti al-Kajdá a čelit jí výkonnou mocí jednotlivých evropských států. Ale máme-li rozhodnout, zdali tam patří i sedmá, osmá nebo padesátá muslimská skupina, tak to musíme bedlivě rozvážit.

EU chce teď zavést evropský zatykač a jednotně definovat terorismus.

V Evropě se už od 70. let diskutuje o definicích, jako Co je normální politická činnost a co teror. Jestliže se tyto zákony nyní konečně harmonizují a uvádějí v život, je to úžasný pokrok. Občané v evropském právním prostoru potřebují mít jistotu, že trestné činy jsou všude vyšetřovány a trestány se stejnou intenzitou.

Šéf Europolu Storbeck (vlevo) v rozhovoru s ministrem vnitra SRN SchilymEuropol se všeobecně považuje za sběrnu dat. V Belgii a Nizozemsku je kritizován, že se od něj dají vyžadovat prý jen prkotiny.

Kritika, která se objevila v nizozemském tisku, pochází z roku 1999 a už tehdy byla neoprávněná. Národní kontaktní pracovníci mohou kanál Europolu samozřejmě využívat k informaci o telefonních číslech nebo poznávacích značkách aut. Naším hlavním úkolem jsou však analýzy o obchodování s lidmi, o praní peněz a o obchodnících s drogami. Belgický ministr vnitra už také naše data nekritizuje. A vyzval policejní sbory ostatních členských států EU, aby konečně posílaly úplné informace.

Přesto ale 60 až 90 % dat stále ještě pochází pouze z Německa.

Jeden z našich souborů opravdu uváděl převážně německé informace - a to všechny účastníky neuspokojovalo. U jiných souborů to ale vypadá jinak. Německo samozřejmě patří k našim nejlepším zákazníkům. Jiní to ale dohánějí.

Jenže třeba taková francouzská národní ústředna nezásobuje Europol kvůli svým národním citlivým místům pořádně. A také Italové tají četné trestné činy, protože nechtějí zveřejnit své informace o tamních mafiánských strukturách.

To nemohu potvrdit. A také nepůjdu od země k zemi, abych urazil všechny dobře pracující policisty ze všech koutů Evropy. Předání senzibilních dat je otázka důvěry. To není žádný dar z nebes, tu si musí Europol zasloužit. U Britů jsme byli proto úspěšní, a tak britská účast v posledním roce obrovsky vzrostla. V celé Evropě ošetřujeme ročně 2000 až 2500 velkých případů, z nichž některé byly vyřešeny právě díky našim analýzám.

Vyšetřují dnes už policisté Europolu společně s národními policejními silami?

Dosud to nejde, protože konvence o tom dosud nevstoupila v platnost a některé státy ji ještě neratifikovaly. Některé členské státy totiž váhají.

Nějaká evropská FBI tedy asi hned tak nebude?

Neřekl bych to tak. Například ochrana eura před paděláním je čistě celoevropským úkolem. Žádný národní úřad k tomu dosud neexistuje. Bude-li třeba euro falšováno v Kolumbii a padělaná eura dorazí do Japonska nebo USA, k vyšetření jejich (ne)pravosti a jejich padělatelů je tu právě Europol. Takže jsme teď na cestě k vytvoření evropské kriminální policie, která ovšem nemá právo někoho sama zadržet nebo prohledat.

Uskutečnit to bude ale ještě nějakou chvíli trvat.

Kdyby nám chtěly jednotlivé evropské státy v boji proti terorismu a kriminalitě přesahující hranice poskytnout svá vlastní oprávnění, znamenalo by to mít nějakého celoevropského státního návladního. To on by byl šéfem vyšetřování, vedl by je a kontroloval. Ale také si můžete představit 15 státních zastupitelství národních modelů členských států. Půjde-li o Francii, pak bude mít hlavní slovo francouzský státní zástupce v Europolu. Ale jinde to může být například palermský žalobce mafie.

Téměř osm let trvalo, než Europol začal skutečně existovat. Bude to trvat dalších osm let, než začne existovat "europolské" státní zastupitelství?

Půjde to rychleji. Europol je dnes velkou laboratoří. Samozřejmě to bude záležet na tom, zda si to státy EU budou přát. Od 11. září 2001 se ale ukazuje, že společný evropský právní prostor potřebujeme.

(kuč)  


Copyright © 2002 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |