Čtvrtletník Kriminalistika



Číslo 1/2006

XI. kongres OSN o prevenci kriminality a trestní justici


Mgr. Radim BUREŠ, Odbor prevence kriminality MV,
Mgr. Richard OTEVŘEL, Odbor mezinárodní, Ministerstvo spravedlnosti

Ve dnech 18. - 25. 4. 2005 se v Bangkoku uskutečnil 11. Kongres OSN o prevenci kriminality a trestní justici s názvem "Synergie a odpovědi: strategické aliance v prevenci kriminality a trestním soudnictví". Za ČR se kongresu zúčastnila delegace ve složení náměstek místopředsedy vlády a ministra spravedlnosti Mgr. Ivo Hartmann, náměstek ministra spravedlnosti JUDr. Roman Polášek, velvyslanec ČR při OSN a dalších mezinárodních organizacích se sídlem ve Vídni, Ing. Ivan Počuch, ředitel mezinárodního odboru Ministerstva spravedlnosti Mgr. Richard Otevřel a zástupce ředitelky odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra dr. Radim Bureš. Delegace byla na místě doplněna velvyslancem ČR v Thajsku dr. Jiřím Šitlerem a konzulkou českého ZÚ v Bangkoku Ing. Hanou Flanderovou.

Kongres navázal na padesátiletou tradici kongresů OSN pořádaných na téma prevence zločinnosti a trestní justice od roku 1955 v pětiletých intervalech a přípravou jeho agendy se zabývala Komise pro prevenci zločinu a trestní justici (CCPCJ), které je Česká republika v letech 2004 - 2005 členem, pod záštitou Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC).

Základními tématy kongresu byly účinné prostředky pro boj s nadnárodním organizovaným zločinem, mezinárodní spolupráce proti terorismu, korupce - hrozby a trendy ve 21. století, hospodářská a finanční kriminalita - hrozby udržitelnému rozvoji, uvádění standardů v praxi - padesát let vytváření standardů v oblasti prevence kriminality a trestní justice. Kromě zastoupení vlád představovali hojnou účast také reprezentanti mezivládních a nevládních organizací, aktivně participujících na jednáních kongresu a zejména organizujících doprovodná jednání dokládající zájem občanské společnosti o témata trestní justice.

Po zahájení kongresu a nezbytných procedurálních krocích bylo zasedání kongresu rozděleno na tři paralelně probíhající diskuse v rámci pléna a dvou výborů. V závěru kongresu bylo na pořad pléna navíc zařazeno vystoupení hlav států, ministrů a dalších vysokých představitelů za účelem zdůraznění významu projednávané problematiky a dodání váhy tzv. Bangkokské deklaraci, která byla přijata na závěr kongresu jako jeho výsledek.

V rámci Výboru I byla projednána následující témata:

- Zlepšení mezinárodní spolupráce ve vymáhání práva, včetně opatření k vydávání: seminář č. 1 se skládal ze dvou panelů, a to o policejní spolupráci a dále o extradici a vzájemné právní pomoci. Bylo zdůrazněno, že s ohledem na internacionalizaci zločinu a zvyšující se mobilitu pachatelů je zde naléhavá potřeba rozšířit mezinárodní justiční spolupráci. Přístup k řešení této problematiky by měl být provázaný.

Někteří účastníci vyžadovali více koordinovaný přístup v boji s kriminalitou a otevřenější sdílení informací (od celních, správních, finančních, zpravodajských a dalších relevantních orgánů). Efektivnější pomoc by představovala možnost jednotně žádat o více druhů právní pomoci včetně extradice, aniž by se taková žádost tříštila do několika různých procesů. Někteří řečníci zmínili, že jak policejní, tak justiční spolupráce je mařena mnoha problémy: rozdílné právní systémy, absence komunikačních kanálů, různé priority. Průtahy jsou způsobovány nepružnými byrokratickými postupy. Obavy o národní suverenitu a obecné politické úvahy také občas ztěžují spolupráci. Někdy je to prostá neochota ke spolupráci, jindy nedostatek důvěry v justiční systém druhé země. Za povšimnutí stojí vyjádření Švédska, které apelovalo na zrychlení extradičních procedur po vzoru evropského zatýkacího rozkazu (průměrná doba potřebná k vydání tak byla zkrácena na 45 dní).

Obecně bylo zdůrazňováno, že přijímání nových instrumentů by nebylo užitečné a že musí být zdokonalena implementace těch stávajících.

- Zlepšení reformy trestní justice, včetně restorativní justice: seminář č. 2 byl rozdělen na čtyři panely

  1. příklady integrovaných, komplexních a celosystémových reforem trestní justice - za klíčové oblasti pro reformu byly označeny přístup ke spravedlnosti, policejní a soudní reforma a reforma nápravných systémů, restorativní justice, prevence kriminality mladých. Bylo poznamenáno, že je důležité posílovat zapojení občanské společnosti a soukromého sektoru s cílem vytvořit partnerství pro udržitelnou reformu. Je nutno stanovit jasné cíle a realistická kritéria pro monitorování a pravidelné hodnocení. Byly uvedeny dva příklady reforem v Nigérii a Chile.
  2. spolupráce se zaměřením na regionální a mezinárodní iniciativy - jako příklad byl uveden projekt vytvoření přechodných trestních zákoníků pro postkonfliktní oblasti (vyvinut společně Irským centrem pro lidská práva, Úřadem vysokého komisaře OSN pro lidská práva a UNODC) čerpající ze zkušeností z mírových operací. Zákoníky obsahují kompendium elementárních pravidel - trestní zákon, trestní řád, zákon o detenci a zákon o pravomocích k vymáhání práva, doplněné o návody k aplikaci modelových zákonů.
  3. přehled restorativní justice ve světě se třemi případovými studiemi - byly identifikovány tři hlavní postupy restorativní justice: a) mediace mezi obětí a pachatelem - zkušený prostředník diskutuje o činu, výsledné újmě, krocích vedoucích k její nápravě; b) konferenční řízení - na diskusi participují navíc rodinní příslušníci, přátelé, zástupci veřejné správy; c) skupiny - nejširší participace doplněná navíc o členy komunity, kteří mají na věci zájem. Příklady aplikace zahrnovaly Kanadu, Thajsko a Nový Zéland.
  4. justice pro mladé pachatele a ohrožené skupiny - panelisté představili podobu politiky ve vztahu k restorativní justici a obětem v Belgii a také trestní reformu v Ugandě.

- Strategie a nejlepší praxe v prevenci kriminality, zvláště ve vztahu k městské zločinnosti a mladým lidem: v úvodu semináře č. 3 vystoupil australský ministr spravedlnosti a cel a podtrhl význam globální i místní úrovně partnerství v prevenci kriminality se zvláštním zaměřením na místní dopady nadnárodního zločinu. S ohledem na to, že většina mladistvých v Austrálii odsouzených k trestu odnětí svobody má zkušenosti s drogami, zdůraznil spojení mezi drogami a zločinem a význam koordinované prevence podložené faktickými poznatky.

Byla zmíněna naléhavost potřeby řešení městské zločinnosti - rychlá urbanizace a přitom nedostatky v infrastruktuře a přístupu ke službám nebo příjmu vytvářejí sociální nerovnosti, které přispívají k rozvratu tradiční rodiny a sociálních a kulturních podpůrných sítí. V městech a nejčastěji v rozvojových zemích se zvyšuje podíl dětí, které jsou jak oběťmi trestné činnosti (obchodování s lidmi), tak samy páchají trestnou činnost (drobné zbraně, drogy). Byla zdůrazněna potřeba konkrétní akce provedené příslušnými subjekty. V tomto ohledu zde byla zmíněna spolupráce UNODC a Programu OSN pro lidská sídla (UN-Habitat) při formulování a implementování společných projektů.

Během prvního panelu byly prezentovány tři iniciativy v prevenci kriminality, které demonstrovaly tuto problematiku v kontextu odlišných politických, ekonomických a společensko-historických souvislostí (Belgie, Chile, Peru). Byla dosažena např. větší důvěra v policii, zlepšila se společenská soudržnost, podstatně byla zredukována pouliční kriminalita. Jako příklady nesnází byly zmíněny slabá politická podpora nebo nedostatek zdrojů.

Druhý panel prezentoval dlouhodobě udržitelné a účinné partnerství na místní úrovni podporované národní vládou - úspěšně aplikovaný Safer Cities Programme v Dar es-Salaamu, decentralizace a vytvoření dozoru na místní komunitní úrovni na Filipínách, vyvážená série strategií v Diadémě v Brazílii, která vedla ke snížení městského násilí a vražd o 65 % během pěti let.

Třetí panel zmínil specificky zaměřené strategie - městská obnova jedné čtvrti v Durbanu vedoucí ke zlepšení životního prostředí, posílení zaměstnanosti, turismu a snížení kriminality.

Čtvrtý panel byl věnován mladým rizikovým lidem. Byl prezentován integrovaný přístup z Anglie a Walesu poskytující rámec pro prevenci od dětství do 19 let věku. Projekt včasné intervence z Austrálie ukazoval, jak lze snížit riziko kriminality a viktimizace. V Nigérii byla prevence včleněna do legislativy díky zvláštní úpravě soudnictví nad mládeží.

Pátý panel o projektech zaměřených na specifické rizikové skupiny ilustroval význam účasti mladých lidí na rozvoji intervencí. Český zástupce prezentoval přehled strategického přístupu vyvinutého za účelem reakce na obchodování a sexuální zneužívání mladých lidí, především žen. Hlavním cílem bylo vytvoření koalic proti obchodování s lidmi a ochrana potenciálních obětí a rizikových mladých lidí obecně. Nezbytné bylo zapojení nevládních organizací, neboť tvořily klíčové partnery v identifikaci obětí, které se zdráhají obracet na státní instituce o pomoc. Brazílie prezentovala projekt na prevenci a reintegraci dětí z ozbrojených gangů. V Kambodži a Vietnamu je provozován projekt na podporu a vzdělání dětí z ulice a těch, které se staly obětí obchodu s lidmi.

V rámci posledního panelu byl prezentován toolkit pro šíření nejlepších zkušeností a převoditelných modelů pro prevenci kriminality. Bylo představeno nové Kompendium slibných strategií a programů věnující se prevenci městského zločinu a rizikovým skupinám mladých lidí, vytvořené Mezinárodním centrem pro prevenci kriminality.

V rámci Výboru II byla diskutována tato témata:

- Korupce: hrozby a trendy pro 21. století: úvodní vystoupení sekretariátu UNODC zdůraznilo, že úmluvu proti korupci dosud neratifikoval žádný vyspělý stát. Naléhal na tyto státy, aby tak urychleně učinily, aby jednání Konference účastnických států úmluvy, která se uskuteční rok po vstupu úmluvy v platnost, nebyla jednostranně v režii rozvojových zemí. Sekretariát dále zdůraznil vazby mezi korupcí a konflikty a požadoval, aby se antikorupční opatření stala součástí postkonfliktní rekonstrukce. Ve spojitosti s článkem úmluvy, který hovoří o navracení zisků z korupce, upozornil, že nestačí upravit právní řád, ale je nutná technická pomoc, aby se jednotlivé justiční orgány naučily návrat zisků administrovat.

Vystoupení členských států zdůraznila nutnost jasného politického vedení antikorupčních opatření, potřebu zřizovat nezávislý úřad, který bude zabezpečovat koherenci antikorupčních politik a koordinovat postup různých orgánů. Opakovaně byla zdůrazněna potřeba prevence a v této souvislosti byla zmíněna opatření. Jedná se např. o kodexy chování pro veřejný i soukromý sektor, výcvik profesionální etiky pro státní zaměstnance pracující v obzvláště citlivých oblastech, zveřejňování příjmů, transparentnost v řízení veřejných záležitostí, trvalá osvěta o rizicích a dopadech korupce a podpora reportování případů korupce, např. ustanovením antikorupční horké linky.

Ustanovení Úmluvy proti korupci o navracení zisků získaných z korupce je všeobecně považováno za přelomové. Někteří delegáti požadovali i navracení zisků získaných z dalších kriminálních aktivit, zejména z organizovaného zločinu.

Obecně byla požadováno budování strategických partnerství v boji proti korupci, zejména s občanskou společností, soukromým sektorem, nevládními organizacemi, médii a vzdělávacími institucemi. Ve vztahu k podnikatelským subjektům byla zmíněna role akcionářů při ovlivňování chování firem, zejména v rozvojovém světě.

Za problém byla často označována korupce mezi orgány činnými v trestním řízení a vězeňské služby. Ve vztahu k policii a dalším mocenským orgánům byly zmíněny Globální standardy pro boj s korupcí přijaté Interpolem a jeho soubor nejlepších zkušeností s vyšetřováním korupce. Korupce ve vězeňství má pak zničující dopad nejen na lidská práva uvězněných, ale na celý funkční systém trestní justice.

V řadě vystoupení byla oceněna nejen práce spojená s přípravou Úmluvy proti korupci, ale s přípravou Mezinárodního kodexu chování pro úředníky veřejné správy a s Deklarací OSN proti korupci a úplatkářství.

Velká pozornost byla věnována blížící se Konferenci členských států úmluvy a jejímu významu pro další rozvoj mezinárodní spolupráce a technické pomoci.

Závěry a doporučení:
  1. Zvážit vypracování globálního plánu činnosti proti korupci (obdoba existujících globálních plánů proti obchodování s lidmi a proti organizovanému zločinu),
  2. Korupce má zničující dopad na udržitelný rozvoj a demokratickou vládu, jakož i na rozvoj mezinárodního obchodu a investic. Boj proti korupci je proto nedílnou součástí plnění Rozvojových cílů tisíciletí OSN.
  3. Členské státy jsou vyzývány k co nejrychlejší ratifikaci a implementaci Úmluvy proti korupci. Obdobně jsou vyzývány, aby přijaly potřebná legislativní a administrativní opatření a metody umožňující návrat výnosů z korupce zpět do zemí, kde vznikly.
  4. Věnovat prvořadou pozornost technické pomoci zaměřené na pomoc členským států, vytvořit potřebné legislativní nástroje a vybudovat potřebné administrativní kapacity k naplňování Úmluvy proti korupci.

- Opatření k potlačování terorismu s ohledem na relevantní mezinárodní úmluvy a jejich protokoly: jednání v rámci 4. semináře bylo připraveno Mezinárodním institutem vyšších studií kriminologických věd se sídlem v italských Syrákúsách.

Účastníky diskuse byl přivítán vznik Protiteroristického výboru a protiteroristického výkonného ředitelství OSN na základě rezoluce Rady bezpečnosti č. 1373 (2001). Bylo konstatováno, že UNODC je klíčovým poskytovatelem technické pomoci v oblasti boje proti terorismu. Ve svém vystoupení vedoucí Divize prevence terorismu UNODC podtrhl význam mezinárodního legislativního rámce v boji proti terorismu, vyzval všechny členské státy, které tak dosud neučinily, aby se k uvedeným úmluvám připojily, a upozornil na nutnost bojovat proti terorismu při dodržování principu vlády práva. V diskusi dále zazněly názory o významu regionálních právních instrumentů proti terorismu a také o významu reforem domácího trestního zákonodárství, které by zajistily, že obsahuje základní práva a principy.

Diskuse se dále soustředila na otázky mezinárodní spolupráce a technické pomoci. Přímá spolupráce mezi bezpečnostními složkami různých zemí byla označena za nejefektivnější. Bylo připomenuto, že boj proti terorismu musí zajistit plný respekt k lidským právům a dodržování principů vlády práva. Bylo připomenuto, že je třeba technické pomoci pro zajištění toho, aby práva obětí teroristických útoků byla plně zabezpečena.

Kontroverzní diskuse byla vedena nad otázkou jednoznačně přijatelné univerzální definice terorismu, která by přispěla k mezinárodnímu úsilí o jeho potlačení. Některé delegace v této souvislosti volaly po konsenzu směřujícímu k přípravě nové souhrnné konvence proti terorismu. Jiné delegace naproti tomu nepovažují tuto novou konvenci za samospasitelnou a větší důraz přikládaly patřičné implementaci stávajících úmluv.

Řada delegací připomněla sociální kořeny terorismu a skutečnost, že terorismus má společné rysy s řadou dalších typů kriminality. Je tudíž nutno vytvořit příslušné strategie a vypracovat komplexní dlouhodobé programy, které ovlivní společenské kořeny terorismu.

Byly zmíněny vazby mezi terorismem a ostatními formami kriminality, zejména nelegálním obchodování s drogami. Rozhodná kampaň proti obchodování s drogami přispěje i k omezování finanční a jiné podpory terorismu.

Závěry a doporučení:
  1. Vytvoření plně funkčního právního režimu proti terorismu zůstává nenaplněným základním požadavkem pro potlačování a prevenci terorismu. Absence souvislé sítě národních legislativ zůstává základní překážkou mezinárodní spolupráce proti terorismu,
  2. Efektivní mezinárodní spolupráce nemůže být dosaženo bez posilování národních mechanismů umožňujících mezinárodní spolupráci v trestních věcech.
  3. Specializovaný trénink pracovníků orgánů činných v trestním řízení v praktickém využívání národní legislativy vyplývající z mezinárodních instrumentů proti terorismu je důležitým předpokladem pro efektivní implementaci těchto instrumentů.
  4. Všechna opatření trestní justice v boji proti terorismu na národní úrovni musí vycházet z principů vlády práva a spravedlivého procesu a musí brát ohled na lidská práva včetně práv obětí.
  5. Členské státy jsou vyzývány k ratifikaci univerzálních právních instrumentů proti terorismu a zapracování těchto nástrojů do domácí legislativy. Členské státy by dále měly zvážit rychlý podpis a následnou ratifikaci nedávno přijaté Mezinárodní úmluvy k potlačení činů nukleárního terorismu a zapracovat opatření této úmluvy do domácí legislativy. Vzhledem k vazbám terorismu na organizovaný zločin, korupci a nelegální obchod s drogami by se členské státy měly zaměřit na ratifikaci a implementaci relevantních instrumentů OSN.
  6. Členské státy by měly věnovat prvořadou pozornost posilování mezinárodní spolupráce v trestních věcech a zamezit tak poskytování bezpečného útočiště pro teroristy, ať již jejich extradicí nebo popohnáním před spravedlnost.

- Opatření k boji s ekonomickou kriminalitou včetně praní špinavých peněz: jednání 5. semináře bylo připraveno ve spolupráci UNODC se švédským Národním úřadem pro ekonomickou kriminalitu.

V diskusi bylo poukázáno na dopady ekonomické kriminality, které nespočívají pouze v přímé finanční škodě, ale mají negativní dopad na podnikatelské klima ve společnosti, narušují volnou soutěž, rozrušují daňovou základnu a mají negativní dlouhodobý dopad na demokracii a dobrou správu věcí veřejných (good governance). Rozvojové země jsou přitom zvláště zranitelné, neboť nedisponují kvalitní infrastrukturou na ochranu před ekonomickou kriminalitou. Naopak uvedená kriminalita vede v těchto zemích k menšímu využívání oficiálních finančních systémů. Vzhledem k nenásilnému charakteru probíhají tyto trestné činy dlouhodobě a jejich odhalení je zdlouhavé. Jejich negativní dopady však rostou, narušují důvěru občanů ve spravedlnost a vládu. Někteří řečníci přirovnali ekonomickou kriminalitu k podobné globální hrozbě, jakou je terorismus.

Ekonomická kriminalita narůstá i zneužíváním internetu a falešných identit a díky podvodům s tím spojenýcm. Narůstající množství finančních transakcí jde ruku v ruce s nízkou administrativní kapacitou některých vlád na tento vývoj reagovat.

Mezinárodní spolupráce v této oblasti trpí neexistencí přesné definice ekonomické a finanční kriminality a řada delegátů uvedla, že tato definice by měla být nalezena dříve, než se přistoupí k přípravě jakékoli mezinárodní úmluvy na toto téma. Příprava takovéto definice je však mimořádně složitá vzhledem k množství trestných činů, které pod hlavičku ekonomické kriminality mohou spadat. Delegáti upozorňovali, že více informací a výzkumu o ekonomické a finanční kriminalitě je nutných k formulaci vhodných opatření.

Řada delegací představila národní opatření proti tomuto typu kriminality. Propagována byla rovnováha mezi represí a prevencí. Mezi preventivní opatření patří posilování formálního finančního sektoru a kontrola neformálního, registrace všech finančních dealerů a požadavek hlásit podezřelé transakce. Zdůrazněn byl význam zabavování výnosů z trestné činnosti a jejich využívání k dalšímu boji s trestnou činností. Některé země zavedly specializované soudy na ekonomickou kriminalitu.

Opakovaně byla konstatována nutnost politické vůle a politického vedení, které ukáže společnosti jasný záměr potírat ekonomickou kriminalitu a podpoří odhodlání orgánů činných v trestním řízení, to při důsledném dodržování lidských práv. Role podnikatelského sektoru, odborů a profesionálních komor při vytváření prostředí omezujícího riziko ekonomické kriminality byla zdůrazňována opakovaně.

Rozporuplná diskuse se vedla nad potřebou přijmout novou mezinárodní úmluvu OSN k problematice praní špinavých peněz. Řada delegací úmluvu požadovala mj. s tím, že takováto úmluva by učinila závaznou řadu doporučení, která byla v posledních letech přijata (např. doporučení Finanční akční skupiny k praní špinavých peněz). Jiné delegace varovaly, že při vyjednávání nové mezinárodní úmluvy by se nemuselo podařit přijmout obdobně vysoký standard požadavků, jaký je obsažen ve zmiňovaných doporučeních, a došlo by tak k určitému rozvolnění existujících závazků. Diskuse vyústila v závěr, že efektivní implementace existujících ustanovení v různých úmluvách má mít přednost před sjednáváním nových úmluv.

Obdobná diskuse se vedla nad otázkou možnosti sjednání mezinárodní úmluvy k ekonomické a finanční kriminalitě. Většina delegací zpochybnila samu potřebnost takovéto nové úmluvy, nehledě na řadu praktických i legislativních potíží, s jakými by se sjednávání úmluvy setkalo.

Závěry a doporučení:

K ekonomické kriminalitě

  1. Je nutný další výzkum a sběr dat o ekonomické kriminalitě, aby se posílila a zkvalitnila technická pomoc.
  2. Měl by být podporována spolupráce vlády a soukromého sektoru, včetně společného vzdělávání, výcviku a sdílení informací.
  3. Legislativní a další opatření by měla zohledňovat integrovaný přístup k ekonomické kriminalitě, která v sobě zahrnuje řadu různých trestných činů včetně počítačové kriminality a krádeží identity, a měla by být naplňována flexibilním způsobem.
  4. Státy by měly disponovat širokým rozsahem vyšetřovacích nástrojů, jako jsou tajné operace a využívání agentů či odposlech včetně monitoringu e-mailového spojení. Technická pomoc by měla být využívána k budování kapacit v této oblasti.

K praní špinavých peněz

  1. Vlády by měly rychle reagovat na praní špinavých peněz cestou efektivního monitoringu převodů finančních prostředků a přeshraničního převozu hotovosti.
  2. Státy by měly věnovat pozornost komplexnímu režimu pro zajišťování a konfiskace výnosů z trestné činnosti včetně - kde je to vhodné - konfiskace bez obvinění.
  3. Trvá potřeba reakce na problémy mezinárodní spolupráce spočívající v neúměrně dlouhých lhůtách při reakcích nebo nekvalitním výcviku, či na problémy vznikající při aplikaci principu specializace a trestnosti v obou spolupracujících státech.
  4. Technická pomoc by měla přispívat i k vytváření sborníků "dobré praxe" v oblasti prevence, vyšetřování a stíhání této trestné činnosti.

- Opatření k potlačování počítačové kriminality: jednání v rámci 6. semináře bylo připraveno ve spolupráci OSN s Korejským institutem pro kriminologii. Byly prezentovány hlavní směry počítačové kriminality posledních let: šíření virů a červů mimořádnou rychlostí, nové hackerské nástroje, "phishing" (používání zfalšovaných webových stránek či zpráv, které uživatele na tyto stránky navedou), šíření falešných informací, elektronické krádeže či zneužívání kreditních karet či další zneužívání údajů o identitě. Nově se objevuje např. zneužívání bezdrátových sítí. Navíc rozvoj kryptografie lépe umožňuje zločincům maskovat svoji pravou identitu. Většina počítačové kriminality představuje kombinaci několika výše uvedených činů, někdy v kombinaci s tradiční kriminalitou, např. vydíráním.

Jako jeden z problémů byla konstatována existence "nůžek" mezi digitálně rozvinutými a nerozvinutými zeměmi. Na jedné straně byl zaznamenán pokrok uprostřed pomyslného spektra digitální vyspělosti, a tím i pokrok v oblasti zabezpečení. Na druhé straně státy na spodní části digitálního spektra jsou využívány jako základny pro kybernetické útoky nebo jako tranzitní státy pro maskování původců útoků. U států, které usilují překlenout digitální "nůžky", se objevuje rozvoj telemarketingových podvodů a podvodů spojených s nákupem po internetu. Ekonomický rozvoj a posilování střední třídy či zapojování chudých vrstev do klasického bankovnictví s sebou přináší další hrozby, na které nedostatečně vyvinutý státní aparát, legislativa a orgány činné v trestním řízení nedokážou adekvátně reagovat. Rozvoj potřebné legislativy a předávání zkušenosti rozvinutého světa proto mají mimořádnou důležitost.

Důležitou podmínkou prevence počítačové kriminality je zvyšování povědomí o modu operandi u příslušníků policie, podnikatelské komunity a potenciálních obětí obecně. Hovořilo se o potřebě shromažďovat nezbytná data a informace a o potřebě stanovit kritéria a indikátory pro posuzování obsahu webových stránek.

Speciální pozornost byla věnována dopadu počítačové kriminality na individuální oběti, zejména s ohledem na sexuální zneužívání dětí po internetu. Byl podpořen přístup, který zdůrazňuje aspekt skutečného zneužívání dětí. V diskusi zazněl požadavek kriminalizace nejen držení dětské pornografie, a to i v elektronické podobě, ale jejího on-line sledování. Mezi složitými otázkami, které vyvstávají při trestním řízení, zazněla otázka dokazování skutečného věku obětí či problém počítačově uměle vytvořeného materiálu s dětskou pornografií.

Diskutována byla také otázka obětí - mezi oběťmi nejsou jen jednotlivci, ale i společnosti, organizace a vlády. Nebezpečí se vztahuje i k zneužití počítačové kriminality pro terorismus.

Na úrovni OSN byla navrhována celá řada opatření: vytvoření virtuálního fóra expertů pro výměnu informací a zkušeností o trendech a přístupech k počítačové kriminalitě, či vytvoření on-line výzkumné sítě. Mezi osvědčenými způsoby spolupráce byla zmíněna síť původně vytvořená "Skupinou osmi", spočívající ve spolupráci pracovišť počítačové kriminality, která jsou dostupná pro orgány činné v trestním řízení nepřetržitě (7 dní v týdnu, 24 hodin denně). V současné době síť existuje ve 40 zemích. V diskusi byla konstatována potřeba jejího rozšíření i na rozvojové země, které nemají možnosti bojovat proti počítačové kriminalitě.

Pozornost byla věnována potřebnosti vytvoření nové mezinárodní úmluvy proti počítačové kriminalitě, která by stanovila globální standardy vztahující se k počítačové kriminalitě. Většina států však považuje tuto alternativu za předčasnou s tím, že v současné době vstoupila v platnost Úmluva Rady Evropy k počítačové kriminalitě, která je otevřena k podpisu nejen evropským státům. Je třeba vyčkat prvních zkušeností s touto úmluvou. Řada států také konstatovala, že přednost mají praktické otázky mezinárodní spolupráce před sepisováním nové úmluvy.

Závěry a doporučení:

  1. UNODC by měl poskytnout technickou pomoc a trénink. Měl by být aktualizován Manuál OSN k prevenci a kontrole počítačové kriminality z roku 1984 a dán k dispozici členským státům.
  2. Vytvořit virtuální výzkumné fórum k podpoře komunikace mezi experty.
  3. Podpořit mezinárodní policejní spolupráci a posílit kompetence těch států, které dosud na existující linky spolupráce nejsou napojeny.
  4. Členské státy by měly aktualizovat a harmonizovat svoji legislativu v oblasti počítačové kriminality a využívat k tomu Konvenci Rady Evropy k počítačové kriminalitě.
  5. Je doporučena úzká spolupráce vlády, podnikatelského sektoru a nevládních organizací při osvětě směřující k veřejnosti a posilování odborných znalostí orgánů činných v trestním řízení a tvůrců politiky.

Závěr

Na závěr přijal kongres tzv. Bangkokskou deklaraci, ve které státy OSN poukazujíce na expanzi a objem nadnárodního organizovaného zločinu, alarmovány rychlým růstem, geografickým rozsahem a účinky nové hospodářské a finanční kriminality deklarovaly politickou vůli a závazek k: