Týdeník Veřejná správa


Lexikon evropského práva

Vyšlo v čísle 40/2005

Evropský soud pro lidská práva

  • Kazuistika (Peter M. Steur)

  • Evropský soud pro lidská práva (druhá sekce) - rozsudek ze dne 28. října 2003 - v. Nizozemsko

    Peter M. Steur, advokát v nizozemském Oegstgeestu, převzal zastoupení klienta ze Surinamu, který byl obviněn z toho, že na základě lživých údajů neoprávněně pobíral určitou dobu sociální dávky. Advokát Steur do soudního protokolu uvedl, že úředník sociální správy vyvíjel na jeho klienta nátlak tím, že ho přiměl podepsat doznání, jemuž v nepřítomnosti právníka a překladatele vůbec nemohl porozumět. Dotčený úředník považoval toto advokátovo tvrzení za zcela nepřiměřené a urážlivé. Následovalo disciplinární řízení, které nedopadlo pro pana Steura nejlépe. Disciplinární komise sice odmítla hypotézu, že by advokát vědomě lhal ve prospěch svého klienta, na druhé straně však potvrdila, že advokát Steur neměl k dispozici dostatečné důkazy o tom, že by sociální úředník postupoval nekorektně či dokonce protiprávně, a že se tedy jeho postup příčí etickým pravidlům profese advokáta.

    Jádrem evropské stížnosti se stal fakt, že obhájce byl určitým způsobem postižen za to, že spekuloval o skutečnostech, od nichž se dozvěděl jednak z úředních protokolů, jednak od svého klienta. Není sporu o tom, že postih - i když jen ve formě pouhého konstatování profesního pochybení a ne ve formě uložení přímé sankce - měl zákonný základ a že sledoval legitimní účel, tedy ochranu práv třetí osoby. Spornou je však otázka, zda postih tohoto druhu představuje v demokratické společnosti nezbytné opatření a zda nevyvolává jiná závažná sociální rizika.

    Již v dřívějším rozsudku ESLP ve věci Nikula bylo možné dospět k závěru, že i když byla advokátkou použita ostrá slova (manipulace s podezřelými osobami), kontext této závažné kritiky nepřekročil vztah mezi konkrétním žalobcem a obžalovaným v dané trestní věci, neodkazoval k dalším okolnostem, ani nenaznačoval, že napadený státní zástupce účelově postupoval i v jiných případech. Kritika pohybující se na hraně prokazatelnosti nebyla dále medializována. Omezení svobody projevu advokátky, která sice tvrdě a bez dostatečných důvodů zaútočila na profesionální čest státního zástupce, ale omezila dopad této razantní a dehonestující kritiky pouze na veřejnost přítomnou v soudní síni, nebylo proto předurčeno závažnou společenskou potřebou chránit autoritu trestní spravedlnosti.

    I v případě Steur je důležité vzít v úvahu v souvislosti s problémem proporcionality omezení svobody projevu právníků v rámci soudního řízení to, že bez právníků - ať již v jakékoli roli - si nelze představit fungování výkonu spravedlnosti. Projevy právníků mají zásadní význam pro utváření vztahu veřejnosti k výkonu spravedlnosti. Omezení svobody projevu ve vztahu k té části veřejnosti, která může být výkonem spravedlnosti bezprostředně dotčena, se navíc týká nejenom výkladu a aplikace článku 10 Úmluvy, ale i práva na spravedlivý proces. Právníci se musí nejenom chovat zdrženlivě, aby neohrozili důvěru v justici, ale i dostatečně aktivně, spočívá-li na jejich bedrech profesionální odpovědnost, kterou vzhledem k jejich nenahraditelnému postavení nemohou plnit v rámci soudního řízení jiné osoby.

    V případě Steur obdobně jako ve věci Nikula slovní útok nepřekročil rámec soudního řízení a neměl typickou povahu osobního útoku. Disciplinární řízení se nezabývalo otázkou, zda slovní nadsázka nebyla přiměřeným rizikem vzhledem k tomu, jaké další podklady než zaprotokolovaná tvrzení a vyjádření od klienta si obhájce skutečně mohl opatřit. Protože nebylo prokázáno, že by pan Steur jednal s úmyslem poškodit veřejného úředníka, nebyla patrně uložena žádná disciplinární sankce. I samotné konstatování neprofesionality však nepochybně mělo za cíl odradit advokáty od agilní obhajoby, což zároveň vyvolává riziko nedostatečné ochrany práv klientů. Jednomyslným rozhodnutím bylo tedy konstatováno porušení článku 10 Úmluvy.

    Doc. JUDr. Richard Pomahač,
    Právnická fakulta Univerzity Karlovy