Znak
Místo na úpatí Chřib je poprvé zmiňováno již v roce 1131, kdy k arcijáhenskému kostelu ve Spytihněvi patřilo jedno popluží na Lubné (“Nalubney”). V roce 1358 získali ves od bratří z Otaslavic páni ze Šternberka. Lubná bývala ve středověku sídlem několika “lovců”, kteří dohlíželi na dodržování loveckého práva v rozlehlých lesích na severních svazích Chřib. Lubenští lovci jsou zmiňováni ještě na konci patnáctého století. V roce 1545 udělil Pavel ze Žerotína zdejším poddaným právo odúmrti. Další výsady získali v roce 1570 od pana Fridricha ze Žerotína, který jim současně upravil povinnosti. Později připadla ves ke kvasickému panství a jeho držitel – Jan z Rottalu - v roce 1631 opětně potvrdil Lubenským odúmrť a vyměřil jim roboty. Obec, v níž žilo v roce 1890 téměř osm set osob, je v současnosti domovem více než čtyř set obyvatel.
Znak udělil Lubné předseda PS PČR 7. května 1997 současně s praporem. Ve stříbrném štítu vyrůstá ze zeleného trojvrší černý zlatě korunovaný lev s červenou zbrojí. V tlapě drží červenou vztyčenou kuši se zlatou tětivou a napínacím třmenem, která upomíná na někdejší význam vsi při výkonu loveckého práva. Znamení lva vyrůstajícího z trojvrší, které bylo převzato z rodového erbu Žerotínů, patří v moravské obecní heraldice k velmi častým.
KRESBA: LUBOMÍR ZEMAN
TEXT: JAN ZACHAR