Příloha
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen “zákon o zaměstnanosti) nabyl účinnosti dnem 1. října 2004. Stal se tak moderní právní normou kompatibilní s právem Evropské unie, jejímž cílem je účinně a pružně regulovat právní vztahy fungující tržní ekonomiky v oblasti zaměstnanosti.
1. Novelizace provedená zákonem č. 202/2005 Sb., s účinnosti od 27.5.2005
Zákon o zaměstnanosti vychází ze zásady, že zaměstnavatel je povinen plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu jeho činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích, čímž se sleduje zabezpečení realizace práva občanů na zaměstnání především možností jejich pracovního uplatnění na základě pracovněprávních vztahů a zabezpečení právní ochrany zaměstnancům, vyplývající pro ně z pracovněprávních předpisů, zejména ze zákoníku práce. Z této zásady zákon stanoví určité výjimky a definuje, co se rozumí běžnými úkoly vyplývajícími z předmětu činnosti právnické nebo fyzické osoby. Až potud zákon přebírá dosavadní stav. Nově umožňuje právnické nebo fyzické osobě zajišťovat plnění běžných úkolů dočasně přidělenými zaměstnanci agentury práce. Současně ale přináší v návaznosti na právní úpravu obsaženou v § 13 další významnou změnu. V souladu s novou koncepcí správního trestání stanoví, že právnická osoba se dopustí správního deliktu a fyzická osoba přestupku tím, že nezajišťuje plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu jejích činnosti svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce, pokud nejde o případ uvedený v § 13 odst. 3, za který jim lze uložit pokutu až do dvou milionů korun.
Třebaže právní úprava obsažená v zákonu č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti i v současně platném zákonu o zaměstnanosti nevylučovala uskutečňování dílčích dodávek při podnikání mezi osobami, vyvolala v souvislosti se stanovením tak přísné sankce za porušení § 13 v nejširší občanské veřejnosti vlny diskusí, týkajících se aplikace předmětného ustanovení v praxi. Nejednotná interpretace předmětné právní úpravy nejrůznějšími subjekty, kontrolními orgány veřejné správy počínaje, podnikatelskými subjekty, živnostníky fyzickými osobami, zejména těmi, kteří nezaměstnávají žádné zaměstnance, konče, vyústila v požadavek na transparetnější právní úpravu § 13 zákona o zaměstnanosti.
Na rozdíl od právní úpravy před 27. 5. 2005 zákon o zaměstnanosti nyní stanoví, že právnická nebo fyzická osoba může plnění běžných úkolů svěřit
buď jiné právnické nebo fyzické osobě, která má činnosti, které jí mají být svěřeny, zahrnuty v předmětu své činnosti a bude je zajišťovat svými zaměstnanci, nebo
jiné fyzické osobě, která má též činnosti, které jí mají být svěřeny, zahrnuty v předmětu činnosti, ale za předpokladu, že svěřené úkoly nebude zajišťovat v zastřeném pracovněprávním vztahu a provozování svěřené činnosti musí naplňovat znaky podnikání ve smyslu § 2 odst. 1 obchodního zákoníku. Musí tedy jít o soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.
Novela zákona o zaměstnanosti by měla zabránit různým výkladům § 13 a neměla by tudíž být i nadále rušivým elementem v podnikání. Pro kontrolu dodržování § 13 zákona o zaměstnanosti bude podstatné správně posoudit v jednotlivých konkrétních případech, jaké znaky spolupráce mezi podnikateli vykazuje, a tím rozlišit, zda se jedná o obchodněprávní vztah nebo zastřený pracovněprávní vztah. Dostupná soudní judikatura v této právní oblasti a publikované názory a výklady právních odborníků by měly podnikatelským subjektům i kontrolním orgánům veřejné správy právní interpretaci § 13 v praxi usnadnit.
2. Novelizace provedená zákonem č. 168/2005 Sb.,kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, s účinností od 1.6.2005. Tato novela mění dalších sedm zákonů, mezi nimi i zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů
Před účinností novely zákona o státní sociální podpoře, zákon o zaměstnanosti stanovil, že uchazečem o zaměstnání může být, pokud tento zákon nestanoví jinak, pouze fyzická osoba, která není mj. pěstounem vykonávajícím pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče (§ 25 odst. 1 písm. q).
Záměrem novely zákona o státní sociální podpoře je zlepšení postavení rodin, které mají v pěstounské péči tři a více dětí nebo alespoň jedno dítě s těžkým zdravotním postižením. Novelizace zákona o zaměstnanosti byla s účinností od
1. 6. 2005 provedena následovně: Ustanovení § 25 odst. 1 zákona o zaměstnanosti písmeno q) včetně poznámek pod čarou č. 30 a 30a nyní zní:
q) pěstounem, který vykonává pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče podle zvláštního právního předpisu, 30) nebo kterému je za výkon pěstounské péče vyplácena odměna náležející pěstounovi ve zvláštních případech podle zvláštního právního předpisu, 30a). Poznámka pod č. 30 odkazuje na § 44 a 47 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí a poznámka pod č. 30a) odkazuje na § 40a zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 168/2005 Sb.
3. Novelizace provedená zákonem č. 253/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o inspekci práce s účinností od 1. 7. 2005
Základním cílem zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, který též nabyl účinnosti od 1. 7. 2005 je soustředit v působnosti resortu práce a sociálních věcí dodržování povinností vyplývajících z
právních předpisů, z nichž vznikají zaměstnancům, příslušnému odborovému orgánu nebo radě zaměstnanců nebo zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích včetně právních předpisů o odměňování zaměstnanců, náhradě mzdy nebo platu a náhradě výdajů zaměstnancům, s výjimkou právních předpisů o zaměstnanosti a právních předpisů o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatelů,
právních předpisů stanovících pracovní dobu a dobu odpočinku,
právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce,
právních předpisů k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a právních předpisů o bezpečnosti provozu vyhraných technických zařízení,
právních předpisů o zaměstnávání zaměstnankyň, mladistvých zaměstnanců, zaměstnanců pečujících o děti, jakož i zaměstnanců,kteří prokázali, že převážně sami dlouhodobě pečují o převážně nebo úplně bezmocnou osobu,
právních předpisů upravujících výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dětmi.
Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce rovněž kontrolují dodržování
kolektivních smluv v částech, ve kterých jsou upraveny individuální pracovněprávní nároky zaměstnanců vyplývající z právních předpisů, jakož i vnitřních předpisů podle § 21 zákoníku práce,
vnitřních předpisů vydaných podle zákona o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, zákona o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a průměrném výdělku, zákona o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech nebo zákona o cestovních náhradách, jestliže zakládají nároky zaměstnanců.
Zákon o inspekci práce mj. též vymezuje skutkové podstaty přestupků a správních deliktů a výši pokut, které lze za ně uložit. Jedná se o přestupky a správní delikty právnických osob na těchto úsecích:
na úseku součinnosti zaměstnavatele a orgánu jednajícího za zaměstnance, za které lze uložit pokutu až do výše 200 000 korun,
na úseku rovného zacházení, za které lze uložit pokutu až do výše 400 000 korun,
na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, za které lze uložit pokutu až do výše 300 000 korun,
na úseku odměňování zaměstnanců, za které lze uložit pokutu až do výše 500 000 korun, jednoho milionu korun a dvou milionů korun,
na úseku náhrad, za který lze uložit pokutu až do výše 200 000 korun,
na úseku pracovní doby, za které lze uložit pokutu až do výše 300 000 korun, 400 000 korun, jednoho milionu korun a dvou milionů korun,
na úseku dovolené, za který lze uložit pokutu až do výše 200 000 korun,
na úseku bezpečnosti práce, za které lze uložit pokutu až do výše 300 000 korun, 400 000 korun, jednoho milionu milion a dvou milionů korun,
na úseku zvláštních pracovních podmínek některých zaměstnanců, za které lze uložit pokutu až do výše 300 000 korun, 500 000 korun a jednoho milionu korun,
na úseku bezpečnosti technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví, za který lze uložit pokutu až do výše dvou milionů korun,
na úseku vyhrazených technických zařízení, za které lze uložit pokutu až do výše jednoho milionu korun a dvou milionů korun,
na úseku výkonu umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti, za které lze uložit pokutu až do výše dvou milionů korun a
zákonnému zástupci dítěte, který se dopustí přestupku na úseku výkonu umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti tím, že umožní výkon činnosti dítěte bez povolení nebo podmínky povolení poruší lze uložit pokutu až do výše 100 000 korun.
Kontrolní působnost úřadů práce podle právních předpisů o zaměstnanosti a právních předpisů o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatelů se bude řídit dosavadními právními předpisy a není právní úpravou zákona o inspekci práce dotčena.
Zákonem č. 253/2005 Sb. byla tedy zúžena kontrolní působnost úřadů práce. Byla změněna definice pracovněprávních předpisů vymezená v § 127 zákona o zaměstnanosti a to následovně:“ Pro účely zákona o zaměstnanosti se za pracovněprávní předpisy považují právní předpisy o zaměstnanosti a právní předpisy o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele”.
V důsledku zúžení kontrolní působnosti úřadů práce byly zákonem č. 253/2005 Sb. provedeny příslušné legislativně technické změny v části sedmé zákona o zaměstnanosti, která upravuje kontrolní činnost, a to v § 125, 126, 127, 130 a v § 139 a 140, které vymezují skutkové podstaty přestupků a správních deliktů a stanoví výši pokut, které lze za ně uložit.