Týdeník Veřejná správa


Zahraničí

Ing. Jiří Zukal,
Brusel

Evropská unie a demografické změny

Vyšlo v čísle 35/2005

ilustrační fotoOd osmdesátých let minulého století čelí Evropská unie demografickým změnám, které mají významný dopad na společnost a ekonomiku. Souběh trendů klesající míry porodnosti, prodlužování očekávaného věku dožití a stárnutí generace z období “baby boomu” přispívá ke vzniku jevu, který je znám jako “stárnutí evropské společnosti”. Evropská komise letos vydala tzv. Zelenou knihu “Nová mezigenerační solidarita jako odpověď na demografické změny”. Dokument by měl být výchozí základnou pro celospolečenskou diskusi všech zainteresovaných subjektů.

Zelená kniha konstatuje, že Evropa dnes čelí demografickým změnám, jejichž rozsah a závažnost nemají obdoby. Přirozený přírůstek obyvatelstva Evropy činil v roce 2003 pouze 0,04 % a nové členské státy s výjimkou Kypru a Malty dokonce zaznamenaly úbytek obyvatelstva. V mnoha zemích je pro zajištění přírůstku obyvatelstva klíčové přistěhovalectví. Úhrnná plodnost (průměrný počet dětí na 1 ženu) je všude pod hraniční hodnotou nutnou k tomu, aby se populace sama obnovovala (přibližně 2,1 dítěte na ženu), a v mnoha členských státech dosáhla hodnoty dokonce méně než 1,5 dítěte na ženu.

Zelená kniha však konstatuje, že Evropané nemají tolik dětí, kolik by chtěli. Rozhodování párů je totiž zatíženo všemi možnými omezeními, včetně stále obtížnějšího přístupu k bydlení.

Nezbytná podpora rodiny

V Evropské unii platí, že rodiny, jejichž podoba se mění, avšak které nadále tvoří základní složku evropské společnosti, nejsou prostředím motivovány k tomu, aby měly více dětí. Pokud chce Evropa zvrátit tendenci k demografickému poklesu, měla by rodiny více podporovat prostřednictvím veřejných politik, které umožní ženám i mužům sladit rodinný a pracovní život. Rodina bude kromě toho dále hrát významnou úlohu v mezigenerační solidaritě. Unie proto musí lépe poznat situaci rodin v jednotlivých členských státech, zejména co se týče zaměstnanosti a příjmů neúplných rodin, přístupu k bydlení, sociálních dávek a péče o seniory. Podle propočtů by počet obyvatel Unie měl díky přistěhovalectví mírně růst až do roku 2025, kdy začne klesat; v letošním roce by měla EU mít 458 milionů obyvatel, v roce 2025 469,5 milionu a v roce 2030 468,7 milionu. Avšak v 55 z 211 regionů Evropské unie o patnácti členských státech již došlo k poklesu počtu obyvatel ve druhé polovině devadesátých let a stejně tomu bylo i v případě většiny regionů nových členských států (35 z 55 regionů), přičemž hlavní příčinou je úbytek přirozenou měrou (počet zemřelých převyšuje počet živě narozených) a negativní migrační saldo.

Pokles je ještě rychlejší a závažnější, vezmeme-li v úvahu pouze obyvatelstvo v aktivním věku (15–64 let). V období mezi lety 2005-2030 se počet lidí v této věkové skupině sníží o 20,8 milionu. Podle odhadů by demografické stárnutí obyvatelstva mohlo způsobit pokles potenciálního ročního růstu hrubého národního produktu v Evropě z dnešních 2 až 2,25 % na 1,25 % v roce 2040. Tím by byla ovlivněna i podnikavost a konkurenceschopnost celé společnosti.

Pokud chce EU této výzvě čelit, musí bezodkladně a rozhodně provádět lisabonskou agendu, zaměřit se na politiky, které si kladou za cíl dosáhnout větší účasti v pracovním procesu (zejména pro takové skupiny obyvatelstva, jako jsou ženy, mladí lidé a senioři), zavádění inovací a zvyšování produktivity. Rovněž je třeba pokračovat v modernizaci systémů sociální ochrany, a to zejména důchodových, aby se zajistila jejich finanční a sociální udržitelnost a aby tyto systémy umožnily zvládat dopady demografického stárnutí.

Nepříznivé demografické změny jsou výsledkem tří základních trendů:

  1. Neustálé prodlužování délky života je výsledkem značného pokroku ve zdravotnictví a zvýšení kvality života Evropanů (střední délka života občanů v dobrém zdravotním stavu nepřetržitě roste). Tento pokrok by měl pokračovat a měly by se zmenšovat rozdíly ve střední délce života mužů a žen. V jedné rodině mohou nyní být čtyři generace, jsou však mobilnější a nežijí již vždy společně, jako tomu bylo dříve.

  2. Zvyšování počtu osob starších 60 let bude patrné až do doby kolem roku 2030, kdy se z generace “baby boomu” stanou senioři.

  3. Trvale nízká porodnost je zapříčiněna tím, že generace, které vzešly z “baby boomu”, měly méně dětí než generace před nimi. Na nízké porodnosti se podílí více faktorů: problémy s hledáním zaměstnání, nedostatek a cena bytů, vyšší věk rodičů při narození prvního dítěte, různé možnosti, pokud jde o studium, práci a rodinný život. Úhrnná plodnost je téměř všude pod hodnotou nutnou k tomu, aby se populace sama obnovovala. V některých zemích na jihu a východě Evropy je dokonce nižší než 1,3 dítěte na ženu.

Zelená kniha konstatuje, že ve společnosti dochází též k velkým strukturálním změnám; mění se struktura rodiny, je více starších pracovníků (55–64 let), seniorů (65–79 let), velmi starých lidí (nad 80 let), méně dětí, mladých lidí a dospělých v produktivním věku. Přechody mezi jednotlivými obdobími života jsou dnes složitější; zejména to platí o mladých lidech, kteří do některých životních etap vstupují později (konec studií, nástup do zaměstnání, první dítě).

Veřejné politiky na evropské i národní úrovni tedy musejí brát v úvahu demografické změny. Tento záměr sleduje přípravná akce schválená Evropským parlamentem v roce 2004, která si klade za cíl lépe zohlednit ve všech příslušných politikách dopad demografických změn (tzv. demografický mainstreaming).

Ve stále více členských státech EU se přizpůsobení těmto trendům již stalo politickou prioritou. Ve snaze kompenzovat předvídatelný pokles počtu obyvatel v aktivním věku se EU snaží o širší zapojení občanů do pracovního procesu, zejména žen a starších pracovníků, podporuje zvyšování produktivity práce prostřednictvím hospodářských reforem a úsilí vyvíjeného v oblasti výzkumu a inovací a zároveň prosazuje investice do “lidského kapitálu”. Přesto je ještě zapotřebí zvýšit úsilí především v oblasti integrace mladých lidí do trhu práce.

V kontextu s novou sociální agendou Unie je třeba prohloubit diskusi o demografických změnách, avšak zároveň musí být respektovány pravomoci jednotlivých úrovní veřejné správy. Mnoho otázek spojených s demografickými změnami spadá výlučně do oblasti působnosti členských států nebo jejich regionálních orgánů či sociálních partnerů. Jedná se však též o neodkladné otázky společného zájmu, na něž musí odpovědět všechny členské státy. Proto bude nutné dosáhnout cíle lisabonské strategie, především 70 % míry zaměstnanosti, aby se vyvážilo očekávané snížení počtu obyvatel v aktivním věku. Zapojení do pracovního procesu bude muset být větší a věk odchodu do důchodu se bude muset dále zvyšovat. Bude rovněž zapotřebí zhodnotit a projednat, jak nejlépe vyvážit a kompenzovat nejvíce nepříznivé důsledky tohoto vývoje.

Ministerská konference k demografickým změnám

Ve dnech 11.-12. července 2005 se v Bruselu uskutečnila ministerská konference “Jak se vyrovnat s demografickými změnami: za novou solidaritu mezi generacemi”. Konferenci, která byla součástí veřejné diskuse k Zelené knize, předsedal Vladimír Špidla, komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti, a zúčastnila se jí řada ministrů členských států EU, zástupci nevládních organizací, akademické sféry a sociálních partnerů. V čele delegace ČR byl místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach.

Na úvod konference komisař Špidla konstatoval, že se Evropa potýká s demografickými problémy již delší dobu a důsledky tohoto vývoje jsou známy. Proto je nutno, aby na ně reagoval evropský sociální model. Kromě demografických změn se model musí modifikovat též v důsledku globalizace a technologických změn (“znalostní ekonomiky”). Uvedl, že demografický pokles postihuje každý členský stát; podle Kokovy zprávy do roku 2030 ztratí EU 7 % ekonomicky aktivních občanů. Informoval, že v EU se muži dožívají v průměru 75 let a ženy 80 let, což znamená nárůst o 10 let proti stavu před 40 lety. V současné době je v EU 19 milionů starých lidí (nad 80 let), v roce 2030 jich bude 35 milionů. Péči o tyto seniory nemohou zajistit pouze jejich rodiny, proto je “stárnutí” velkou výzvou pro změny v oblasti sociální a pečovatelské. Komisař uvedl, že stárnutí postihuje celou společnost a vznikají tak nové vztahy mezi generacemi. V této souvislosti je nutno si položit tři otázky: jaká priorita je v současné době dávána dětem, jaká je úloha rodiny a jak rozvíjet solidaritu mezi generacemi. Je zapotřebí, aby ke zvýšení porodnosti přistupovaly státy komplexně; nestačí jen zakládat školky a jesle, je třeba podporovat rodičovskou dovolenou, umožnit práci na částečný pracovní úvazek, flexibilní pracovní dobu… V Evropě je nutno posílit postavení žen ve společnosti a dát nový směr otázce vztahu mezi muži a ženami. Demografické změny jsou podle komisaře dlouhodobou otázkou a bruselská konference je první fází při definování evropské výzvy k problematice stárnutí. V rámci evropského sociálního modelu je třeba zkombinovat ekonomický růst, rovné příležitosti a sociální partnerství tak, aby se zastavil demografický pokles.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 35/2005.