Zahraničí

Doc.JUDr.Olga Vidláková, CSc.

OECD Forum 2005: Hlavní síly budoucnosti

OECD nalezlo po dobu rekonstrukce svých budov prostory v Tour Europe ve čtvrti La DéfenseOrganizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), jejímž členským státem se stala Česká republika jako první z postkomunistických zemí střední a východní Evropy 21.prosince 1995, připravuje každoročně Forum OECD. To má formu summitu velkého množství zainteresovaných účastníků, majících vedoucí postavení v oblasti podnikové a pracovní, významných osobností občanské společnosti, představitelů ústřední státní správy členských států OECD i nečlenských států všech kontinentů světa a vedoucích různých mezinárodních a nadnárodních organizací. Projednávají se témata, jež jsou následně zařazena na program ministerského summitu OECD, který se koná každoročně v květnu.

Ústředním tématem letošního Fora OECD byla bezpečnost, stabilita a rozvoj jakožto hlavní síly budoucnosti. Témata jednotlivých sekcí během dvoudenního zasedání se týkala investic a energie, klimatických změn a energie, odhalení světového energetického potenciálu, globalizace a účasti na prospěchu z ní, globalizace vysokoškolského vzdělávání, ekonomie Evropské unie s ohledem na plnění Lisabonské strategie, programu rozvoje Doha, kreativity společnosti a dynamické ekonomie, sociální odpovědnosti podnikových korporací, rozvoje zdravotnictví, rozvoje financování, úlohy informačních technologií v rozvoji, boje s podvody a falšováním a dosažení stanovených cílů rozvoje nového tisíciletí. Témata probíhala souběžně ve třech skupinách (z nichž každá čítala na 300 účastníků), takže v dalším textu se mohu zmínit pouze o těch, jichž jsem se účastnila.

Globalizace skloňovaná ve všech pádech

Globalizace byla zvlášť důležitým tématem, o němž se diskutovalo na většině zasedání, a to z různých hledisek. Zajímavým zjištěním bylo, že samotní Francouzi jsou spíše proti globalizaci a z velké většiny mají na ni pesimistický názor. Důvodem k tomu je poměrně vysoká nezaměstnanost ve Francii a obava o budoucí vývoj penzí a zdravotnictví. Všeobecně rostou nerovnosti, jde o krizi politického rozhodování a obyvatelstvo znervózňuje, že tato krize se nelepší, ale spíše se stále vrací. Projevuje se zejména v obecné nedůvěře v zastupitelskou demokracii, neboť jednotlivcům uniká možnost kontroly mezinárodních podniků a kritizují nedostatek regulace. Zástupce generálního ředitele TNS Sofres tvrdil, že dobré dvě třetiny obyvatel jsou proti globalizaci a že pouze 36 % podniků má důvěru občanské společnosti, která zásadně vyžaduje, aby byly přijaty takové zákony, které by redukovaly existující nerovnosti mezi podniky a současně chránily životní prostředí před negativním působením zejména velkých mezinárodních podniků.

Zcela odlišný názor na globalizaci zastávala v zahajovacím vystoupení prvního dne švédská ministryně pro udržitelný rozvoj Mona Sahlin, která zdůrazňovala, že energie a energetický průmysl mají značný význam pro ekonomický růst a odstranění chudoby a že správný přístup k energii přispívá nejenom k růstu zaměstnanosti, ale i k rovnosti pohlaví a k pozitivní změně klimatu. Na základě švédské praxe dokazovala, že energie je vždy potřebná a že je třeba zvýšit její efektivitu a že z tohoto hlediska je důležitá spolupráce vlády s podnikovou sférou.

Rovněž generální sekretář OECD Donald J. Johnston potvrdil, že přístup k energiím je klíčovou otázkou pro úspěšné dosažení cílů tisíciletí, které OECD stanovilo. Ve svém vystoupení též zdůraznil úlohu OECD v tom smyslu, aby se globalizace více přiblížila lidem, aby k ní nemuseli projevovat negativní vztah. Globalizace sice pokračuje, ale za poslední dvě dekády máme o ní smíšený obraz, neboť její dopad na jednotlivé země je velmi různý. Tak například vlivem globalizace narůstají v některých zemích ekonomické nerovnosti, i rozdíly mezi muži a ženami. Svoboda obchodu a volný trh nutí však k tomu, aby se globalizovalo všude. Změny mohou sice přinášet pro jednotlivé podnikatele náklady, ale postup a tempo změn jsou důležité. Skandinávské země mohou být příkladem toho, jak dobře prováděná reforma usnadňuje vhodné strukturální úpravy a správná politika trhu práce vytváří stejné podmínky pro ženy i muže.

Globalizace a cíle rozvoje nového tisíciletí

Švédský předseda vlády Göran Persson ve svém vystoupení zdůraznil, že proces globalizace je realitou, která z mnohých zemědělských chudých zemí již vytvořila bohatší průmyslové země. Samotné Švédsko charakterizoval jako zemi s vysokou porodností, která však není zábranou k tomu, aby v praxi existovala genderová rovnost. Současně mají velký veřejný sektor, vysoké veřejné výdaje, ale silné sociální zabezpečení a jejich systém je možno nazvat modelem obecného blahobytu. Souhlasí s tím, že OECD má sehrát v globalizaci velkou roli. Před pěti lety byla v rámci OECD uzavřena dohoda o úkolech tisíciletí, jichž by mělo být dosaženo v roce 2015 vzhledem k základně roku 1990 a v září 2005 mají hlavy států referovat o tom, jakého postupu bylo doposud dosaženo. Deklaraci OECD o těchto cílech považuje švédský předseda vlády za významný krok k udržitelnému rozvoji. Mezi úkoly Deklarace je například boj proti chudobě, jehož splnění v roce 2015 by mělo znamenat, že ze světa zmizí 320 miliónů chudobných lidí. Investice do energií jsou dlouhodobé a nesmí ničit životní prostředí. Je třeba plnit kjótský program týkající se zlepšení režimu klimatu do roku 2012, v kterém by se členské státy OECD měly stát hlavní silou. To bude vyžadovat velké náklady na vybudování technologií vyhovujících životnímu prostředí. Předseda švédské vlády v diskusi rovněž projevil obecný souhlas s podporou zemí afrického kontinentu.

Rozvoj zdravotnictví

Téma zdravotnictví a rozvoj se také týkalo převážně pomoci rozvinutých zemí zemím rozvojovým, zejména v africkém kontinentu. Prezident akciové společnosti Merck & Co. ve svém vystoupení předložil celou řadu příkladů významných úspěchů jednak z hlediska léků proti endemickým chorobám, které pomohly statisícům nemocných ve více než 100 rozvojových zemích, jednak z hlediska projektů prevence a vzdělávání. Tento projekt nazval globálním zdravotnickým partnerstvím, v němž jde o spolupráci vlád příslušných zemí a občanské společnosti, které všichni zainteresovaní účastníci spolufinancují. Ředitel rozvoje programů Nadace pro zdravotnictví a výzkum v Africe Harry Jeene potvrdil, že jde o nesmírný pokrok, ale současně sdělil, že i když bylo věnováno značné množství prostředků na zdravotnictví, stoupla dětská úmrtnost i úmrtnost matek při porodu. Dále uvedl, že jsou značné rozdíly mezi jednotlivými africkými zeměmi i v rámci každé země a že je nutno věnovat více pozornosti jednotlivým obcím a místním společenstvím. Mezi všemi řečníky došlo k souhlasu o důležitosti decentralizace v rozvojových zemích Afriky, neboť ústřední vlády i průmysl se již pohnuly dopředu, ale občanská společnost, místní správa a neziskové organizace zatím pokrok nevykazují a k tomu je třeba jim pomoci.

Otázky evropské ekonomie vzhledem k Lisabonské strategii

Hlavní ekonom OECD Jean-Philippe Cotis byl v úvahách o evropském ekonomickém růstu celkem pesimistický. Vlastnictví a soukromá spotřeba jsou podle něho věcí národní úrovně. Bránil se zasahování EU do kompetence národní a rovněž zdůrazňoval, že ekonomický růst zpomaluje stárnutí populace, ke kterému dochází ve většině evropských zemí. Na rozdíl od něho místopředseda švédského odborového svazu kovodělníků Stefan Löfven zdůraznil, že výzvou pro Evropskou unii je dvojnásobné zvýšení počtu pracovníků. Domnívá se, že na cestě k splnění Lisabonské strategie musíme všichni pracovat společně. Zejména jde o mezinárodní spolupráci odborů, účast všech na rozhodovacím procesu a o volný trh. Je třeba posílit Mezinárodní organizaci práce a inovace. Pro výrobu i pro služby a informace jsou důležité technologické změny. Na trhu práce je třeba zavést školení, protože cílem jsou dobře vzdělaní pracovníci s potřebnými dovednostmi. Podmínkami v Evropské unii jsou flexibilita trhu práce, výroba šetřící životní prostředí a sociální inkluse. Cesta k Lisabonu znamená spolupráci v rámci EU, k níž dochází prostřednictvím jednotlivých členských států, v jejichž rámci začíná na místní úrovni – v občanské společnosti – odkud se na národní úroveň dostává přes úroveň regionální.

V rozsáhlé diskusi redaktor britského deníku Independent Mc Rae tuto spolupráci poněkud zpochybňoval, neboť v rámci EU podle něho jde spíše o konkurenci než o spolupráci.

Generální sekretář Evropské odborové konfederace ETUC John Monks sklidil značný potlesk přítomných, když v souvislosti se stále příliš vysokou nezaměstnaností v rámci EU označil za nezbytnou strukturální reformu, adaptabilitu, zvýšení dovedností, zlepšení služeb zaměstnanosti a vhodné makroekonomické dimenze. Za nejlepší vystoupení v této sekci považuji prezentaci paní M.J. Rodrigues, předsedkyně poradní skupiny pro sociální vědy Evropské komise, která připomněla, že lisabonská strategie byla zaměřena na znalosti a inovace a z toho vyplývají tři priority: 1)zahájit potřebný výzkum, 2) investovat a 3)dosáhnout zlepšení evropské restrukturalizace a evropského sociálního modelu. K tomu na úrovni EU došlo, ale problém vidí v implementaci těchto priorit na národní úrovni. Proto adresuje členským státům doporučení, aby daly svoji specifickou odpověď na znalostní společnost, neboť ta vyžaduje značné investice do vzdělání. A dále, aby podpořily aktivní stárnutí svého obyvatelstva, neboť to je důležité pro reformu trhu práce, a sociální partnerství. Podle ní je potřeba vytvořit sítě pro inovátory a rozhodování na místní úrovni. Na lokální úrovni je zapotřebí mít skutečné, nefalšované vlastnictví a k tomu by měli napomoci zainteresovaní účastníci: z podnikové sféry, z vysokých škol a z občanské společnosti.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 32/2005.

Další informace [nápis]
Číslo 32/2005
Časopis Veřejná správa č. 32/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail