Téma

ÚZSVM – úřad s bílými límečky

Částky s šesti a více nulami jsou pro ně denním chlebem, tisícistránkové svazky louskají jako noviny a desetihodinová pracovní doba pro ně není ničím neobvyklým. Pokud se domníváte, že popisuji podnikatele s astronomickými příjmy a syndromy workholiků, jste na velkém omylu. Řeč je o špičkovém týmu právních zástupců z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen ÚZSVM či Úřad). Několik dnů jsem totiž strávila v útvarech náměstkyně Pro právní služby a stanoviska JUDr. Milady Šípkové, potkávala “bílé límečky” (jak se úředníkům odnepaměti říká), snažila se pochytit atmosféru pracoviště a rozmlouvala s jejími kolegy - JUDr. Janem Herdou, ředitelem odboru Právních služeb a JUDr. Evou Hášovou, vedoucí oddělení Právního jednání.

Pojmy úřad, úředník jsou u značné části veřejnosti chápány pejorativně. Po své návštěvě zde však musím konstatovat, že ÚZSVM se svou činností mírně vymyká tomuto označení.

Herda: Pokud mluvíme o Úřadu a jeho zastupování státu u soudů, před rozhodčími orgány a správními úřady, jde v podstatě o jakousi službu procesního charakteru, kdy ÚZSVM poskytuje právní službu pro ostatní organizační složky státu. Je tedy jakousi státní advokaturou. Řada obdobných institucí je také v Rakousku, ve Velké Británii, v Německu i ve Francii. Hovoříme-li však o zastupování státu v majetkových vztazích v širším smyslu, tak samozřejmě musíme mít na mysli zároveň spravování majetku státu. Tato jednání mají spíš charakter výkonu vlastnických práv, dispozic s tímto majetkem, který je nebo se stává předmětem státního vlastnictví. V těchto případech vystupuje Úřad za stát jako vlastník, zmíněné činnosti pak vykonávají naši kolegové “majetkáři”, nejčastěji ekonomové, ale též právníci.

Úřad vykonává, kromě jiných, dvě základní činnosti –zastupování státu a hospodaření se státním majetkem. Jde o šťastnou volbu, nebo by byla lepší varianta, kdyby se vyčlenily dva úřady a každý z nich řešil svou konkrétní problematiku?

Hášová: Osobně sdílím názor, že sepětí těchto dvou zásadních a nejrozsáhlejších činností je šťastná volba, protože tím, jak se zdůrazňovala role privatizace, zmenšování státního vlastnictví, byla podceněna skutečnost, že Česká republika do budoucna jistě bude a zákonitě musí mít nějaký majetek, se kterým bude třeba odpovědně a v souladu s právem nakládat a pečovat o něj. Zcela jistě by tedy měl existovat úřad, který tento úkol zajistí. A jestliže bude vyzbrojen, nebo blízce napojen na právníky s dobrými znalostmi majetkoprávní agendy, kteří budou navíc schopni o tento majetek pečovat i v procesně právním smyslu, to znamená budou schopni jej ochraňovat v soudních a obdobných řízeních, tak to bude nejenom šťastné, ale pro stát zároveň výhodné.

Dvě rozsáhlé služby pod jednou střechou, které spolupracují, mají jednotnou vizi, denně jsou v kontaktu. Stát by tedy mohl být spokojen. Často se setkávám s dotazy občanů, co ÚZSVM vlastně dělá pro nás, daňové poplatníky?

Herda: Co ÚZSVM dělá pro občany? To je stejně složitá otázka, jako se ptát, co dělá pro slušného občana policie. ÚZSVM se stará o to, aby majetek, který má být státní nebo je státní, byl řádně užíván, a aby byl chráněn tak, aby nebylo zpochybňováno státní vlastnictví k němu.

Budějovičtí občané by kupříkladu měli vědět, že Úřad pro ně opravil Krumlovský most přes Malši poškozený povodněmi. Pražští občané by zase měli znát, že Úřad pro ně vede spor o to, aby Petschkův palác zůstal ve státním vlastnictví. Každý občan této země by měl vědět, že se Úřad stará o tzv. odúmrtě, kdy nabývá do státního vlastnictví majetek po osobách, které zemřou, aniž by zanechaly dědice a i touto svou činností již přispěl několika desítkami miliónů korun do státní pokladny.

Hášová: Ráda bych k tomu dodala jednu maličkost - tak jako se každý řádný občan stará o svůj majetek, tak je nutné, aby se stát postaral o to, co mu ze zákona patří.

Podle zákona č. 201/2002 Sb., § 2 až 10 Úřad vykonává právní jednání. Jaká?

Herda: Nazval bych je procesními jednáními. To jsou jednání, která zajišťují právní zástupci Úřadu. V celém ÚZSVM jich pracuje asi 125. Působí nejen na Územních pracovištích Úřadu v sídlech krajských soudů, ale také na odborech Odloučených pracovišť v sídlech bývalých okresních úřadů. Jde jednak o jednání, kdy ÚZSVM zastupuje ostatní organizační složky státu v řízení před soudy, rozhodčími orgány a jinými správními orgány. Výlučná jednání jsou ta jednání, kdy namísto organizační složky státu (např. ministerstva) obligatorně vystupuje v řízení právní zástupce ÚZSVM. Tyto případy jsou taxativně vyjmenovány v § 3 zákona o Úřadu a jsou vázány především na hodnotové kritérium, kdy u sporu o nemovitost je limitem částka 25 milionů korun a u sporu o hotové peníze je kritérium 50 milionů korun. Dalším kritériem je kvalitativní kritérium, jde-li např. o národní kulturní památku, o sídlo prezidenta, o sídlo parlamentu, vlády a podobně. V těchto závažných, zákonem přesně vymezených případech, povinně za organizační složku státu vystupuje právní zástupce Úřadu. Dohodnutým jednáním je pak jednání, kdy Úřad zastupuje stát i v případech, které uvedená kritéria nesplňují, avšak dohodou s příslušnou organizační složkou státu dojde k předání právního zastoupení Úřadu.

Vedlejší účastenství je institut, kdy ÚZSVM vystupuje na straně žalobce nebo žalovaného. Soud je v těchto případech oprávněn zkoumat, zda Úřad, má na účasti v řízení právní zájem. To je tehdy, když výsledky tohoto řízení mohou nějakým způsobem zasáhnout do práv, povinností a majetkových poměrů vedlejšího účastníka.

Hášová: Typickým příkladem vedlejšího účastenství je nyní, po novele zákona, možnost pomáhat obcím v řešení majetkových soudních sporů. Vstupujeme do řízení na jejich straně jako vedlejší účastník a snažíme se jejich obecní vlastnictví obhájit, přičemž právní zájem státu na vstupu do řízení spatřujeme právě v tom, že jde o majetek, kterým stát obce při jejich vzniku vybavil. Nebo jde o případy jiných státních organizací, které sice mají právní subjektivitu a které mohou ve sporu vystupovat samostatně, ale vzhledem k tomu, že se jedná o majetek, na kterém má stát zájem, jako je třeba palác Kinských na Staroměstském náměstí, tak i zde je využívána forma vedlejšího účastenství Úřadu.

Herda: V zásadě jde o organizace velice úzce specializované, které často nedisponují vlastními právníky a protože to bývají organizace příspěvkové, nedisponují ani dostatečnými finančními prostředky na to, aby si zajistily kvalitní právní zastoupení.

Kromě právního jednání ÚZSVM vydává právní stanoviska – komu?

Hášová: Nenahrazujeme služby advokátních kanceláří, takže nezasahujeme mimo stát. Právní stanoviska vydáváme na základě požadavků státním subjektům.

Celkový počet sporů, ve kterých Úřad zastupoval stát je 7 248. Právních zástupců je zhruba 125, průměrný počet jednání na jednoho právního zástupce je téměř 60…

Herda: Tyto počty nejsou úplně přesné. Především je potřeba si uvědomit, že ze zmiňovaného počtu právních zástupců ne všichni zastupují stát ve sporech, ale vykonávají jiné významné úkoly jako např. právní audit nebo sepisují zmíněná právní stanoviska, kterých jen v roce 2004 bylo vydáno 50.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 22/2005.

Další informace [nápis]
Číslo 22/2005
Časopis Veřejná správa č. 22/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail