Názor

MUDr. Jiří Vambera,
člen Rady Královéhradeckého kraje

Grantové financování má přísná pravidla

Před několika lety se v našem slovníku objevilo slovo granty. Grantové financování se začalo používat původně k financování vědeckých programů, umělecké tvorby a podobně. K vyřešení “nějakého” problému. Postupně se rozšířilo na mnoho dalších oblastí. Vodohospodářství, zdravotnictví, sociální péče a dokonce i podnikání můžeme nacházet ve spojitosti s grantovými programy. Docela úspěšně se naučily obce, neziskové organizace i podniky připravovat žádosti k získání prostředků. Dokonce se objevily i firmy specializované na přípravu potřebných materiálů. Protože jsem se aktivně podílel a doporučoval uvedení tohoto způsobu financování do života, rád bych upozornil také na problémy, které se objevují. Přiměla mě k tomu zkušenost z poslední doby.

Soukromý dřevařský podnik se stará o zachování roubených staveb. Jeho majitelé vkládají vydělané peníze do historických lidových staveb. Postupně vzniká pěkný skansen a na rekonstrukci památek je třeba dalších a dalších prostředků. Pokud nebudou peníze k dispozici rychle, rozpadávající se objekty zaniknou. Taková malá firma nemá zisk několik miliónů ročně a musí proto hledat pomoc mimo jiné i u státních institucí. Další případ: Ochránci přírody zpracovávají studii návratu ohroženého ptačího druhu do naší přírody. Zároveň neformálně poskytují informační služby zemědělcům a obyvatelům v odlehlé horské oblasti. To všechno je činnost bezplatná a vyžaduje i nějaké investice. Navíc musí k částce, kterou již dostali od Evropské unie, získat stanovený podíl peněz sami a dokončit studii ve stanoveném termínu.

Není možné spoléhat na získání nějaké podstatné částky peněz od orgánů obcí, kraje anebo státu hned, v několika dnech. Rozpočty, záměry i prostředky na granty anebo dary se plánují a projednávají, splnění podmínek žadatelům obvykle trvá řadu týdnů.

Je potřeba si uvědomit, že ten, kdo poskytuje peníze, chce něčeho dosáhnout. To je přesně popsáno v účelu grantu. Kdo chce prostředky dostat, musí se zavázat, že použije peníze přesně a výhradně na to, co poskytovatel požaduje. Jestliže má někdo zájem věnovat se činnosti, která dokonale nesouhlasí se stanovenými podmínkami, má dvě možnosti. Buď svůj záměr sladí s tím, co požaduje zadavatel, smíří se s tím, že nebude dělat jenom to, co si přeje sám, ale přizpůsobí se podmínkám grantu. Anebo je natolik přesvědčen o tom, že jeho záměr je ten jediný správný, věnuje energii na jeho obhájení a pak se musí zapojit do procesu tvorby grantových podmínek a dosáhnout toho, že budou nastaveny tak, aby do nich jeho záměr přesně zapadal.

Je nezodpovědné zahájit sebevíce bohulibou činnost bez zajištění prostředků a spoléhat se na to, že otázka peněz se “potom nějak vyřeší”. Potenciální poskytovatel prostředků – ať je to bohatý mecenáš anebo ministerstvo - se ocitá v těžké situaci. Přestože oceňuje přínos předkládaného záměru, musí se někdy rozhodnout pomoc odmítnout. Peněz je omezené množství a většinou nejsou poděleni ani všichni ti žadatelé, kteří podmínky přesně plní. Jak by se někomu z nich zdůvodnilo, že přednost dostal projekt jiný, nepředložený podle pravidel, ale “lepší”. Jen výjimečně se podaří získat k rozdělení nějaké prostředky navíc.

Mnohem tvrdší než dříve je taky kontrola. Nepořádek v účtech či nedodržení termínu může znamenat vrácení poskytnuté částky anebo citelné penále. Můžeme žehrat na nadbytek administrativy, ale jedná se o peníze, a tak všechno musí sedět na korunu a na den.

Nechci nikoho strašit. Kdo má chuť něco dokázat, ať se dá do práce. Je dobré mít na paměti dávnou moudrost našich předků. Například – dvakrát měř, jednou řež.

Autor je členem Rady Královéhradeckého kraje zodpovědným za oblast životního prostředí a zemědělství.

Další informace [nápis]
Číslo 21/2005
Časopis Veřejná správa č. 21/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail