Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXV3/2002 |
Odborná publikace Deti ako obete násilia je bezesporu zajímavým příspěvkem k obohacení stávajícího stupně poznání o dětech jako obětech týrání, zneužívání a zanedbávání, o příčinách vzniku násilí proti dětem, o rizikových pachatelích a rizikových dětech a o situacích, při kterých k ohrožení dětí dochází.
Práce je strukturována do tří základních částí. První část je věnována otázkám postavení dětí a mládeže ve společnosti a dále rizikovým faktorům vzniku násilí vůči dětem a mládeži a jejich následkům. Tato část je doplněna řadou případových studií. Druhá část prezentuje výsledky empirického výzkumu s názvem „Teoretická a empirická analýza etiologie kriminality mladistvých a delikvence nezletilých“. Třetí část se zaměřuje na prevenci viktimizace dětí a mládeže, a to jednak na ochranu dětí před násilím a jednak na pomoc dětem v krizi a ohrožení. V přílohách k publikaci jsou uvedeny výňatky z Úmluvy o právech dítěte, tabulky názorně doplňující empirickou část, seznam literatury a věcný registr.
V části první a třetí autorka utřídila a analyzovala stávající poznatky v dané problematice. V části druhé současné poznání obohatila o další empirické poznatky. Výzkum autorka prováděla v letech 1997 až 2000. Cílem výzkumu bylo zjistit míru viktimizace dětí tělesným a psychickým týráním, sexuálním zneužíváním a společenským týráním. Porovnávána byla i míra viktimizace v závislosti na interindividuálních odlišnostech mládeže z hlediska věku, pohlaví, typu školy, úplnosti rodiny, finanční situace rodiny, počtu sourozenců, trestanosti příbuzných, užívání drog, spáchání trestného činu a z hlediska zkušeností se sexuálním obtěžováním a tělesným trestáním. Výzkumný vzorek tvořilo celkem 1102 respondentů ve věku 10 až 18 let. 555 respondentů mělo již delikventní zkušenost; kontrolní skupinu tvořilo 547 nedelikventních dětí a mládeže.
Vytyčené hypotézy byly potvrzeny a výsledky výzkumu byly shrnuty do fenomenologických a etiologických závěrů.
Za zvláště kriminologicky významné je třeba považovat autorčino zjištění, že děti, které spáchaly trestný čin, se chtějí těm, co jim ublížili, významně častěji pomstít. Znamená to, že u dětí, které již spáchaly trestný čin, je určitý prvek pomsty za domnělé nebo skutečné křivdy, což může být zárodek další agrese a násilí vůči skutečným nebo domnělým viníkům. Tato zjištění mohou být určitou výzvou pro další výzkumné ověřování hypotézy, že násilí páchané na dětech je kriminogenním faktorem jejich následné kriminality.
Publikace jako celek osloví jistě řadu těch, kteří s dětmi pracují nebo se o děti nějakou formou starají a pečují o ně, ale i studenty, kteří se připravují na povolání, v němž se budou dostávat do kontaktu s mladou generací.
(Doc. JUDr. Ivana Zoubková, CSc., Policejní akademie ČR, Praha)