Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXV3/2002

Jak zamezit vnášení zbraní a výbušnin na paluby letadel

Mjr. RNDr. JAROSLAV TUREČEK, PhD., Policejní akademie ČR, Praha

Ozbrojené útoky na palubách letadel se po osudném útoku 11. září 2001 na cíle v USA dostaly opět do středu pozornosti. Tyto útoky velmi důrazně upozornily, že se nelze spoléhat pouze na práci zpravodajských a kriminálních služeb, ale že se musí i podstatně zlepšit bezpečnostní prohlídky cestujících a jejich příručních zavazadel. Špatná úroveň těchto prohlídek na některých, nejen amerických letištích byla veřejným tajemstvím ještě před útoky. Již delší dobu na tento fakt upozorňoval odborný tisk. 1)

Ovšem ani drastické zpřísnění bezpečnostních kontrol po útocích „osvědčenou“ metodou masivní aplikace ručního kontaktního vyhledávání se neukázalo jako příliš efektivní. 2) Tato metoda vedla k neúměrnému prodloužení doby potřebné k bezpečnostní prohlídce a většinou ke zbytečnému obtěžování cestujících i zvýšené pravděpodobnosti poškození jejich majetku. Tato metoda je také náročná na prostory (oddělené kabiny pro prohlídky) a především je náročná na počet bezpečnostního personálu, a tedy z dlouhodobějšího hlediska neúnosně nákladná. A co je nejhorší, při tomto masivním způsobu není ani příliš spolehlivá, o čemž svědčí i případ pronesení plastické výbušniny v podešvi boty na palubu letadla ještě v prosinci téhož roku. To jen podpořilo již po 11. září i v „odborných“ televizních debatách vyslovovaný názor, že spolehlivá bezpečnostní prohlídka není a nebude nikdy možná.

Pokud budeme nesmyslně předpokládat absolutní spolehlivost, tak to pravdivý výrok samozřejmě je. Cílem tohoto článku je ale prokázat, že je možno docílit takové kvality bezpečnostních prohlídek, že pravděpodobnost jejich úspěšného překonání by byla i pro poměrně znalé pachatele nepřijatelně malá. Ponecháme protentokrát stranou prohlídky velkých zavazadel a zásilek nakládaných do nákladových prostorů letadel pro jejich specifické odlišnosti a zaměříme se na prohlídku osob a jejich příručních zavazadel. Ta je navíc zapotřebí i u vstupu do mnoha jiných důležitých objektů, tedy nejenom na letištích.

Současné bezpečnostní prohlídky osob a jejich příručních zavazadel 3) se většinou skládají z použití průchozího detektoru kovů, rentgenu, ručního detektoru kovů a někdy z detektoru stopových částic výbušnin. Průchozí detektor kovů vydává zvukový a optický signál při přítomnosti kovového předmětu (obecně elektricky vodivého tělesa) větších rozměrů u kontrolované osoby. To slouží především pro vyhledávání střelných zbraní a větších zbraní chladných. Při vyšší nastavené citlivosti lze vyhledávat i elektrické zdroje roznětných částí výbušných systémů. Detekce kovových plášťů rozbušek by vyžadovala vyloučení většího množství kovových částí oděvu kontrolované osoby (jejich odložení a prověření, což je časově náročné).

U modernějších přístrojů optický signál zároveň indikuje přibližnou výši polohy detekovaného předmětu, případně i stranu či střed těla. Osoba, u které detektor při průchodu vydá signál, je požádána obsluhou, aby se pokusila dotyčný kovový předmět nalézt, vyndat a položit do košíku na pás rentgenu. Pokud se to nedaří a detektor kovů vydává signál i po opakovaném průchodu osoby, pak by se teprve mělo užít ručního detektoru kovů pro přesné dohledání příčiny signálu.

Pro kontrolu příručních zavazadel a předmětů odložených kontrolovanou osobou se používá pásový rentgen. Rentgenový snímek je vyhodnocován obsluhou. Ačkoliv se v poslední době pro tento účel konečně stává standardem rentgen s dvojí energií, umožňují tyto přístroje stále jenom barevné rozlišování „organických, anorganických a kovových materiálů“. Pokud u nich je automatická detekce látek odpovídajících výbušninám, tak je často málo přesná a označuje takto mnoho druhů nápojů, knih atd. Automatická detekce větších předmětů s vysokou hustotou (střelné zbraně, ruční granáty apod.) na základě počítačového vyhodnocení monochromatického obrazu je doopravdy jen drobnou pomůckou pro operátora.

Málokdy se setkáme s tím, že by i pro kontrolu příručních zavazadel byl použit rentgen schopný pomocí dvojí energie rentgenového záření nebo metody počítačové tomografie doopravdy přesněji určovat hustotu a průměrné protonové číslo materiálů v kontrolovaných zavazadlech a automaticky tak vyhledávat a na monitoru vyznačovat látky, které těmito vlastnostmi odpovídají výbušninám. I potom se ještě musí počítat s poměrně velkým počtem falešných poplachů. Existuje totiž značné množství druhů průmyslových a vojenských výbušnin, které mají logicky různé hustoty a protonová čísla, a vždy se najde spousta látek, především organického původu, jejichž hustota a průměrné protonové číslo se budou shodovat s nějakým druhem výbušniny. Navíc na rentgenu musí být pro automatickou detekci nastavena hustota daného druhu plastické výbušniny s určitou tolerancí, neboť i modelováním plastické výbušniny se mění její hustota.

Při prohlídkách zavazadel nakládaných do zavazadlových prostorů letadel se počet falešných poplachů pohybuje kolem 20 % z celkového počtu zavazadel. I to by byla pro většinu prohlídek příručních zavazadel s úsporným vybavením obrovská pomoc, neboť u zbývajících 80 % zavazadel se dá s docela přijatelnou pravděpodobností předpokládat, že neobsahují větší množství výbušnin.

Na rozdíl od detektorů kovů a rentgenů ještě zdaleka není standardem, aby u každé prohlídky cestujících a jejich příručních zavazadel byl nějaký detektor stopových částic. Zahrnutí detektoru stopových částic do všech přístrojových sestav pro bezpečnostní prohlídky by bylo vhodné i v případech, kdy se nepředpokládá pracný ruční odběr vzorků od každého cestujícího a od každého zavazadla. Musí se totiž vzít v úvahu právě časová náročnost této kontroly (20-30 sekund na položku).

Pokud se nakupují nové detektory stopových částic, tak naštěstí většinou už s odběrem vzorků nejen nasáváním par z těsného okolí kontrolovaného objektu, ale i stěrem povrchu tohoto objektu. To je velmi důležité pro detekci plastických výbušnin, protože jejich typické výbušné složky - pentrit nebo hexogen - mají i při pokojových teplotách minimální tenzi par a ze zvlášť studených zavazadel se prakticky vůbec neodpařují. Zato jejich povrchová adheze, přilnavost, je vysoká a odběr jejich vzorků stěrem povrchu je účinný.

Podle Montrealských dohod ratifikovaných v roce 1998 se všechny plastické a gelové výbušniny musí značkovat - musí se do nich přidávat jedna ze čtyř schválených látek, které mají všechny vysokou tenzi par. Bohužel detektory stopových částic založené na principu v současné době nejvíce se šířícím - spektrometrii pohyblivosti iontů (IMS - Ion Mobility Spectrometry) - mají často potíže s detekcí značkovacích látek, protože plazmagramy pohyblivosti jejich iontů nejsou příliš výrazné. Navíc stále existují starší zásoby neoznačkovaných plastických výbušnin a ani do budoucna nelze vyloučit výrobu neoznačkovaných výbušnin.

Tolik tedy velmi stručný popis bezpečnostní prohlídky s dnes nejběžnější kombinací detekční techniky, která ale již nevyhovuje současným nárokům. Navíc se někdy vyskytují i nedostatky ve využívání stávající techniky. Například když je u kontrolované osoby ručním detektorem kovů konečně dohledán kovový předmět, který předtím vyvolával signály při několikrát opakovaném průchodu rámovým detektorem kovů, často se stává, že kontrolovaná osoba je hned automaticky puštěna dále. V jeho blízkosti ale může být ukryt další větší kovový předmět. Ručním detektorem kovů se sice mohou docela přesně vyhledat kovové předměty, těžko se ale odhaduje jejich velikost. Velikost signálu je totiž u nich daleko více závislá na proměnlivé vzdálenosti detektor - kovový předmět, než na velikosti předmětů. A drobných kovových předmětů mívají kontrolované osoby u sebe bezpočet. Osoba by měla ale znovu projít průchozím detektorem kovů, neboť teprve negativní detekce tímto detektorem zaručuje, že nemá u sebe žádný větší kovový předmět, který by mohl být například malou střelnou zbraní.

Někdy má zase průchozí detektor kovů nastavenu příliš vysokou citlivost, což vede k vysokému počtu falešných poplachů a obsluha detektoru k němu ztrácí důvěru.

U vyhodnocování rentgenových obrazů kontrolovaných zavazadel je obzvláště velký problém monotónnost této práce. K tomu se ještě přidává časový stres v provozní špičce. Pokud není rentgen vybaven automatickou projekcí nebezpečných položek nebo nejsou dostatečně často nasazovány cvičné nástražné výbušné systémy, přidává se k tomu malá motivace k práci. Důležitý je i výcvik obsluhujícího personálu, který by měl mít nejen praxi ve vyhodnocování rentgenových obrazů zavazadel s neškodnými položkami, ale i praktické znalosti rentgenových obrazů nástražných výbušných systémů a zbraní a znalosti možných způsobů jejich technického maskování. 4) Při pořizování cvičných nástražných výbušných systémů (či pouze jejich rentgenových obrazů) by se mělo vycházet nejen z komerčních nabídek, ale aktivně využívat i daleko širších možností. Všechen personál přímo vykonávající bezpečnostní prohlídku by měl dobře znát nejen ovládání, ale i fyzikální principy využívané techniky. Taktéž je zapotřebí sledovat a vyhodnocovat automatickou detekci větších kovových předmětů a výbušnin a dle potřeb (počet falešných poplachů, druhy hrozícího nebezpečí) nastavovat vhodně alarmové prahy.

Při používání detektorů stopových částic se vzorky občas zbytečně odebírají vně zavazadla, a přitom by nebylo o moc zdlouhavější je odebrat přímo z vnitřku zavazadla, především přímo z položek, které se obsluze rentgenu jevily jako podezřelé. Zvláštní důraz by měl být kladen na odběr vzorků od elektronických zařízení, jako jsou notebooky, videokamery, fotoaparáty, ale i menší zařízení jako mobilní telefony nebo kapesní počítače, které se dají snadno upravit na roznětný systém.

Také se zapomíná, že řídicí software detektorů stopových částic nebývá od výrobců nastaven na detekci všech existujících výbušných složek (bylo by to i technicky obtížné). Vedoucí management bezpečnostní prohlídky musí průběžně vyhodnocovat největší rizika a případně určit novou látku, kterou je zapotřebí detekovat. Ta se pak musí analyzovat detektorem stopových částic. 5) Pokud je její naměřená charakteristika (nebo charakteristika některé její typické složky) dostatečně výrazná a odlišná od běžných látek, může se nahrát do řídicího softwaru pro detekci a automatický alarm. Za zvážení stojí i dodatečná možnost nahrání charakteristiky užívaných značkovacích látek.

Zatím byly pojmenovány pouze některé nedostatky vyskytující se v použití současné techniky. Existují ovšem také (a veřejnosti jsou, bohužel, většinou dobře známé) principiální nedostatky současných typických sestav detekční techniky.

Detektory kovů nedetekují vůbec elektricky nevodivé a nemagnetické předměty. Nedetekují tedy chladné ruční zbraně vyrobené z plastů a kompozitů. A těch je dnes dostupný široký sortiment. Nedetekují ani výbušniny. Do budoucna se nedá vyloučit ani použití keramických střelných zbraní.

Velké principiální nedostatky má i bezpečnostní prohlídka příručních zavazadel. Rentgeny bez automatické detekce látek odpovídajících výbušninám jsou, jak již bylo řečeno, pro solidní detekci výbušnin nedostatečné. Ale ani většina rentgenů s automatickou detekcí výbušnin na principu dvojí energie nezaregistruje tenký plát výbušniny, 6) zvláště pokud je zakryt alespoň menším množstvím kovového materiálu apod. Tento nedostatek nemají rentgeny s počítačovou tomografií. 7) Operátor ale musí na základě obyčejného rentgenového snímku zvolit alespoň jednu rovinu řezu tak, aby procházela výbušninou. Pokud zvolí více rovin řezu, doba skenování jednoho zavazadla se úměrně prodlouží 8) a tato metoda se stává méně vhodnou pro první stupeň prohlídky, který vyžaduje vysoký počet zkontrolovaných zavazadel za jednotku času. Navíc tyto rentgenové metody předpokládají určitou hustotu a průměrné protonové číslo výbušnin.

Detektory stopových částic při bezpečnostní prohlídce osob i jejich příručních zavazadel, a to jak při odběru vzorků nasáváním okolních par, tak i stěrem, neodhalí výbušniny dostatečně izolované od okolí nějakým obalem, který má minimální koeficient difúze pro částice výbušniny a jehož povrch je dobře očištěn. 9) Takto zabalenou výbušninu nemá naději ucítit ani výborně vycvičený pes.

Řešení pro všechny závažnější nedostatky se vždy najde. Pro řešení jednoho z výše uvedených nedostatků - vyhledávání nekovových zbraní u osob - je již dnes na trhu dostupná odpovídající technika. Protože obzvlášť chladné zbraně mohou být vyrobeny z nejrůznějších materiálů, nelze je automaticky vyhledávat na základě fyzikální detekce nějakého materiálu. Druh anebo množství materiálu těchto zbraní se ale bude prakticky vždy dostatečně odlišovat od krycí vrstvy oděvu. Lze tedy omezit na minimum nepříjemné, obtěžující, zdlouhavé, pracné a hlavně ne vždy spolehlivé ruční prohlídky, a to zobrazováním předmětů v oděvu a pod oděvem kontrolované osoby. Obraz na monitoru pak musí analyzovat obsluha. Lze tak detekovat i ukryté balíčky drog, ale především výbušniny.

Toto zobrazování umožňují především již více let nabízené rentgeny na osoby. Ty samozřejmě splňují předpoklad co nejmenšího ozáření kontrolované osoby. Některé rentgeny 10) osobu prozařují a dávka jejího ozáření při prohlídce je pak pod 2,5 µS. Stejnou dávku obdrží cestující navíc 11) od slunce za dvě hodiny letu ve výšce kolem 10 km. Prozáření osoby je nutné pro vyhledávání kontrabandu ukrytého v tělních dutinách. Pro vyhledávání zbraní a kontrabandu ukrytých pod oděvem stačí rentgeny skenující povrch osoby úzkým a slabým rentgenovým paprskem a zobrazující zpětně rozptýlené (Comptonovo) záření. 12) Toto záření v podstatě tělem osoby ani neprojde a dávka ozáření je jen 0,05 µS. Přesto se veřejnost (ale i zákony) často dívá na jakékoliv „zbytečné“ ozáření nevraživě, aniž by vůbec měla snahu posoudit jeho velikost, která je často zcela zanedbatelná vůči rozdílům přirozených dávek v různých prostředích.

Kontrolovanou osobu je logicky nutno osnímkovat zepředu i zezadu. Druhou možností zobrazování zbraní a kontrabandu ukrytého pod oděvem kontrolovaných osob je pasivní zobrazování elektromagnetického vlnění - tepelného sálání těles, především lidského těla, v oblasti vlnových délek na rozhraní infračerveného záření a rádiových vln - kolem 3 mm. Toto zobrazování se někdy označuje jako „milivize“. 13) Pro bezpečnostní prohlídku osob je nejvhodnější provedení milivize jako „brány“, kdy se před její kamerovou částí kontrolovaná osoba zastaví, pořídí se její obraz zepředu a pak se, podobně jako u rentgenu na osoby, otočí pro zobrazení zezadu.

Je ale i možné provedení milivize jako pozorovací a monitorovací kamery umístěné na motorické hlavě pro kontrolu osob pohybujících se v okolí (i přes 30 m), například v prostorách letiště. 14) Toto provedení se může použít i pro prohlídku prakticky plynule za sebou jdoucích osob (až 60 osob za minutu), spolehlivost prohlídky pak bude ale menší. Lze namítnout, že doopravdy drobné chladné zbraně nelze dobře rozlišit od malých součástí oděvů. Tyto malinké zbraně však nejsou příliš nebezpečné - například z hlediska ohrožení celého letadla, zvláště pokud předpokládáme další, dnes již běžně dostupná a nepříliš ekonomicky náročná bezpečnostní opatření, jako například pilotní kabina s balisticky a proti násilnému překonání odolnou bezpečnostní přepážkou a s biometrickou identifikací, uzavřený televizní okruh, tísňové hlásiče a utajený bezpečnostní pracovník s elektrickým vystřelovacím paralyzérem („taserem“) v kabině pro cestující atd.

U keramických střelných zbraní lze předpokládat, kromě obtížné dostupnosti, i horší parametry (počet ran, přesnost, spolehlivost) a hlavně dosti vysokou hustotu materiálu, výrazněji absorbujícího jak milimetrové vlny, tak rentgenové záření. Protože lze u nich předpokládat i nezanedbatelné rozměry, půjde zřejmě pro jejich zobrazení na pozadí lidského těla nastavit jednoduchý pomocný alarm pro obsluhu na základě počítačového zpracování obrazu.

Vyhledávání výbušnin u osob nemůže plně vyřešit pouze milivize či rentgeny na osoby. U omezeného počtu kontrolovaných osob je sice možný pracný (a nepříjemný a obtěžující) ruční odběr stopových částic nasáváním okolních par nebo otěrem oblečení a pokožky kontrolované osoby, není to ale vhodná metoda pro kontrolu všech osob. Pro tento účel jsou vhodné průchozí kabinkové detektory stopových částic s automatickým odběrem vzorků. V nich jsou kontrolované osoby buďto ovívány proudem vzduchu, 15) který je pak sbírán k analýze, nebo je využíváno přirozeného proudění par kolem lidského těla vzhůru, 16) což je méně obtěžující (nadzdvihávání sukní apod.). V těchto kabinkách může být zabudován detektor kovů.

Kabinkové detektory výbušnin u osob s automatickým odběrem stopových částic zaregistrují výbušniny s vysokou tenzí par (např. TNT) či značkovače u nověji vyrobených plastických výbušnin obsahujících pentrit nebo hexogen. Zřídka však detekují neoznačené plastické výbušniny a také opět nedetekují, stejně jako detektory stopových částic při kontrole stěrem, výbušniny dostatečně izolované od okolí nějakým vhodným obalem. Výbušnina je přitom velmi nebezpečná položka, která se nesmí dostat na palubu letadla ani v poměrně malém množství. Proto by bylo vhodné zobrazování kontrolovaných osob v milimetrovém pásmu elektromagnetických vln a kabinkový detektor stopových částic u osob doplnit ještě o nějaký jiný fyzikální princip, který by automaticky detekoval hledané druhy materiálu - výbušniny - u kontrolovaných osob.

Zde se přímo vnucuje jaderná elektrická kvadrupólová rezonance. Pomocí této metody 17) můžeme prostřednictvím elektromagnetických polí v oblasti rádiových vln zjišťovat zastoupení některých atomových jader nacházejících se v daných chemických vazbách ve zkoumaném prostoru, 18) a to bez ohledu na jejich rozložení v tomto prostoru. Při detekci výbušnin se vyhledávají jádra dusíku nacházející se v chemických vazbách například pentritu, hexogenu nebo TNT.

Při jaderné kvadrupólové rezonanci 19) vyšle vysílač do prostoru zavazadla složitý pulz rádiových vln o nízké intenzitě. Původní klidová orientace os rotací atomových jader zkoumaných látek je tímto pulzem narušena. Jak se jádra následovně snaží sama sebe zpětně srovnat, produkují kolem sebe svůj vlastní charakteristický rádiový signál, jako ozvěnu typickou vždy pro daný druh látky. Tento signál je zachycován přijímačem a bezprostředně analyzován počítačem. Přístroj pátrá po protaženém jádru atomu dusíku N14, který se nachází ve výbušninách (či drogách). Vlivem prostředí sousedních atomů dochází k mírnému posunu rezonanční frekvence. Velikost tohoto posunu závisí na typu prostředí, můžeme z něj usuzovat na typ molekuly, a tedy i typ látky - jestli se jedná o PETN, RDX atd. Analýzou, trvající průměrně 5 sekund, se nepoškozují magnetická média jako počítačové disky apod.

Kvadrupólová rezonance pro prohlídku osob se bohužel teprve vyvíjí (v současnosti se používají pásová tunelová provedení přístrojů s kvadrupólovou rezonancí pro prohlídku zavazadel - viz dále). Velká výhoda je, že obsluha nemusí u kvadrupólové rezonance analyzovat žádný obrazový či zvukový signál, je přímo seznámena s tím, jestli je zkoumaný předmět v pořádku, či obsahuje nějaký druh výbušniny. Počet druhů výbušnin detekovatelných touto metodou je ale zatím omezený. Kapalné výbušniny nepůjde vůbec detekovat. Výbušnina odstíněná elektricky vodivým obalem bude sice též nedetekovatelná, ale kvadrupólová rezonance může pracovat zároveň jako detektor kovů.

Pro vyhledávání zbraní v příručních zavazadlech jsou principiálně dobré i současné rentgeny. Zlepšovat by se měla především kvalita zobrazení, aby bylo možno rozeznat zbraně maskované jako tužky, hřebeny apod. Pro podrobnější zkoumání takovýchto podezřelých položek jsou výborné rentgeny s počítačovou tomografií, i když jsou poněkud pomalejší a především drahé.

Podstatně zlepšit se musí vyhledávání výbušnin v příručních zavazadlech. Jedním článkem řešení jsou rentgeny s tzv. vícepohledovou tomografií20) U nich je zavazadlo pohybující se po dopravníkovém pásu 21) osnímkováno metodou dvojí energie postupně třemi soustavami zdroj - sestava detekčních diod, pokaždé z jiného směru. 22) Je to tedy jakási méně dokonalá verze počítačové tomografie, tenké plástve výbušnin však detekuje a dopravníkový pás se nemusí zastavovat. Tyto přístroje se v současnosti zavádějí pro prohlídku velkých zavazadel určených do nákladových prostorů letadel. Pro prohlídku příručních zavazadel by se musely zmenšit (a zlevnit). Vzhledem k jednoduššímu obsahu příručních zavazadel by byly vhodné i rentgeny s počítačovou tomografií, neboť je menší pravděpodobnost, že na prvním, pomocném zobrazení operátor přehlédne podezřelou položku a nezvolí alespoň jednu rovinu řezu skrz tuto položku. Obě tyto rentgenové metody však stále předpokládají určitou hustotu a průměrné protonové číslo výbušnin.

Dále by se určitě měla využívat i jaderná kvadrupólová rezonance v pásovém tunelovém provedení, která se zatím využívá spíše jen pro prohlídku velkých zavazadel určených do nákladových prostorů letadla. Její předností je automatická a poměrně spolehlivá detekce určitého sortimentu výbušnin bez ohledu na jejich tvarování (včetně tenkých pláství), pozměněnou hustotu nebo průměrné protonové číslo. Navíc příruční zavazadla neobsahují většinou větší množství kovových materiálů, které by mohly výbušninu odstínit. Značný počet druhů obalů 23) izolujících výbušninu před detektory stopových částic nebude stínit výbušninu před detekcí kvadrupólovou rezonancí. Kvadrupólová rezonance je nutnou součástí spolehlivé přístrojové sestavy bezpečnostní prohlídky příručních zavazadel, nikoliv však postačující (viz nedostatky uvedené v odstavci o vyhledávání výbušnin u osob).

Metody gama-neutronové aktivace se nejeví pro kontrolu příručních zavazadel příliš perspektivně. U těchto metod je kontrolované zavazadlo ozařováno proudem neutronů. Na atomech materiálu kontrolovaného zavazadla pak dochází k jaderným reakcím, při kterých jsou produkovány kvanta záření gama o krátkých vlnových délkách. Tyto vlnové délky odpovídají druhům jader. U starších, neúspěšných provedení těchto přístrojů se detekovala pouze jádra atomů dusíku, což vedlo ke značnému počtu planých poplachů. V současnosti se navrhují přístroje detekující současně jádra atomů dusíku, uhlíku, kyslíku a vodíku a jejich vzájemný početní poměr. To by umožňovalo automatickou detekci výbušnin včetně určování jejich druhů. Byla by to velmi potřebná součást kombinace přístrojů pro bezpečnostní kontrolu větších zavazadel, neboť ani silné vrstvy kovových materiálů by výbušninu pro tuto metodu neodstínily, na rozdíl od rentgenových metod nebo kvadrupólové rezonance. Samozřejmě ani obaly izolující výbušninu před odběrem stopových částic by téměř nikdy nepřekážely metodám gama-neutronových aktivací. 24) U příručních zavazadel se však nepředpokládá velké množství kovového materiálu. Kromě vysoké ceny by to byly přístroje značně rozměrné a těžké - a to kvůli stínění před zářením (hlavně gama). Kontrolované potraviny by sice nebyly nijak znehodnoceny, ale bylo by tu riziko náhodného vniknutí nějakého přepravovaného živočicha do skenovacího tunelu a neutronové záření je živým tvorům nebezpečné. 25)

Důležitým prostředkem při vyhledávání výbušnin v příručních zavazadlech (ale i u osob) samozřejmě zůstanou detektory stopových částic s ručním odběrem vzorků. Měly by se ale používat až pro vyšší stupně prohlídky - pro důkladnější kontrolu podezřelé položky. Pro automatizovanou kontrolu zavazadel pohybujících se po pásu se výborně bude hodit vyvíjený pásový tunelový detektor povrchových stopových částic pracující na principu optické analýzy hoření vybuzeného skenovacím laserovým paprskem26) Laserový paprsek skenuje povrch kontrolovaného zavazadla a stačí ohřát pouze povrchové mikročástice. Ty, pokud jsou hořlavé, shoří tzv. mikrohořením. Optické senzory pak registrují světelné záblesky. U mikročásteček výbušnin je při dané intenzitě záblesku jeho trvání podstatně kratší než u ostatních hořlavých mikročásteček. Tato metoda je vhodná i pro detekci částeček plastických výbušnin ulpělých na povrchu kontrolovaného zavazadla, je plně automatizovaná a nedochází ke ztrátám mikročásteček cestou do vlastní analyzační části, jak je tomu u ostatních detektorů stopových částic.

Jako perspektivní se jeví i již dnes pro prohlídku velkých zavazadel komerčně nabízená metoda zvaná rentgenová difrakce27) Při ní je operátorem na základě "klasických" rentgenových metod v kontrolovaném zavazadle vytipována a označena podezřelá položka. Nad ni pak najede zdroj tenkého svislého rentgenového paprsku a pod ni detekční soustava se zaslepeným středem, kam dopadá zeslabený svislý paprsek. Detekovány jsou pak difrakční kroužky. Úhel difrakce je závislý na vlnové délce rentgenového paprsku a vzájemné vzdálenosti meziatomárních rovin materiálu zkoumané položky. Rentgenovou difrakcí můžeme tedy rozlišovat druhy materiálů. Nevýhodou dosavadního pojetí je přece jenom delší doba, a přitom pouze bodové ověření druhu materiálu.

Technologie rentgenů má vůbec rezervy. U detekčních soustav je třeba zvýšit hustotu detekčních elementů při současném zlepšení jejich parametrů. Obrovským přínosem pro zdrojovou část by byly rentgenové lasery. Při dostupnosti takovýchto technologií by se rentgenové metody mohly zásadně zdokonalit.

Opomenuta by neměla být ani detekce radioaktivních materiálů. Ta je již dnes často řešena na celkem přijatelné úrovni. Vychází se při ní z předpokladu, že radioaktivní materiál je zdrojem charakteristického radioaktivního záření, které je dostatečně pronikavé a stačí ho pasivně registrovat na známých, poměrně jednoduchých principech. Detektory by se ale měly umisťovat dále od rentgenů, neboť pokud rentgenem právě kontrolované zavazadlo obsahuje velké množství materiálu s nízkým průměrným protonovým číslem (voda apod.), je tento materiál silným zdrojem rentgenového Comptonova záření, které se šíří všemi směry a může u detektorů radioaktivních materiálů vyvolávat falešné poplachy. Zdrojem falešných poplachů bývají též osoby, které nedlouho před bezpečnostní prohlídkou prodělaly lékařské vyšetření využívající radioizotopy.

V poslední době vystupuje do popředí nutnost posílit bezpečnostní prohlídky i o schopnost detekce chemických a biologických zbraní. Detekce alespoň základních chemických otravných látek je nejnaléhavější, protože u nich je i nejpravděpodobnější užití. Dá se předpokládat, že tvůrce nástražného systému s chemickou otravnou látkou, případně i kombinovaného s klasickým výbušným nástražným systémem, se bude snažit chemickou otravnou látku kvalitněji utěsnit před předčasným unikáním. Buďto bude chtít hrozbou iniciace kombinovaného nástražného systému vydírat, nebo bude čekat na vhodný okamžik iniciace pro maximální efekt. 28) V obou případech tedy nebude stát o předčasné projevy kombinovaného systému. Navíc se jedná i o ochranu jeho osoby při výrobě, skladování, převozu a kladení kombinovaného NVS (vyjma použití binární chemické zbraně).

Na rozdíl od velice problematické přístrojové detekce par plastických výbušnin, jejichž výbušné složky pentrit nebo hexogen mají při běžných teplotách nedostatečnou tenzi par, je ale u chemických otravných látek, mají-li být účinné, pravděpodobnější vyšší těkavost, a tím pádem i vyšší koncentrace jejich par v okolí nástražného systému. Různé detekční soupravy na chemickém principu sice lákají pro nízké pořizovací náklady, mají však obecně nízkou citlivost, zdlouhavější a náročnější manipulaci a obtížnější odečítání naměřených hodnot (určování zbarvení apod.).

Jednoznačně lepší jsou tedy přístroje na principu fyzikálně elektronickém. Z nich nejvýhodnější se zdá spektrometrie pohyblivosti iontů. Tato metoda se stále více prosazuje u bezpečnostních přístrojů pro detekci stopových částic výbušnin nebo drog pro svoji dostatečnou citlivost a selektivnost při současné rychlosti a kompaktnosti přístrojů pracujících na tomto principu. Ale především již dnes je též v nabídce provedení, u kterého probíhá současně i detekce bojových chemických otravných látek, a to jak u ručního detektoru, 29) tak i u automatizovaného kabinkového detektoru. 30) Možné je též provedení v podobě varovného hlásiče nebezpečných chemických látek na zeď. 31)

Komplikovanější je ale detekce biologických zbraní. Pro tento účel je nejvhodnější hmotnostní spektrometrie, nejlépe hmotnostní spektrometrie s iontovou pastí a s pomocnou plynovou chromatografií. Tyto přístroje mají vynikající citlivost a obrovsky široké analyzační schopnosti. Přitom existují už i v mobilním, dokonce přenosném (minimálně dvěma osobami) provedení. 32) Jsou to však přístroje velmi drahé, vyžadují vysoce odbornou obsluhu a doba analýzy je delší (kolem tří minut, při hlubší analýze až 15 minut).

Na závěr je třeba zdůraznit známý fakt, že žádná fyzikální metoda není a nebude pro bezpečnostní prohlídky sama o sobě dostatečná, každá má své nedostatky a každou lze obejít. Kombinací více fyzikálních principů, co nejvíce automatizovaných a vzájemně spolupracujících, však pro teroristy vznikne těžko překonatelná bariéra. A navíc „snadná zranitelnost (měkkost) je jedním ze základních kritérií, k nimž teroristé při výběru cílů přihlížejí“. 33) Každého napadne, že jejich pozornost se určitě obrátí na méně chráněné cíle. To už je ale spíše otázka jiných forem boje. Nelze připustit, aby s tak malou silou bylo možno způsobit tak velké následky, jako je tomu v letectví a u jiných důležitých cílů.

Tureček, J.
Jak zamezit vnášení zbraní a výbušnin na paluby letadel
SOUHRN

V tomto článku jsou popsány nedostatky v současných bezpečnostních prohlídkách osob a příručních zavazadel pomocí detektorů kovů, rentgenů a detektorů stopových částic. Zmiňováno je jak nesprávné používání přístrojů, tak i jejich principiální nedostatky. Pozornost hlavní části je věnována řešení nejzávažnějších problémů - detekci nekovových zbraní a výbušnin u cestujících, detekci výbušnin ukrytých v příručních zavazadlech i detekci chemických, biologických a radiačních zbraní. Pro prohlídku osob jsou doporučovány milivize nebo rentgenový zpětný rozptyl, automatická detekce stopových částic a jaderná kvadrupólová rezonance. Pro prohlídku příručních zavazadel jsou doporučovány rentgeny s počítačovou tomografií nebo vícepohledovou tomografií a difrakční technologií, jaderná kvadrupólová rezonance a detekce povrchových částic pomocí optické analýzy hoření vybuzené laserem.

Tureček, J.
The chances of prevention of bringing weapons and explosives into airplane boards
SUMMARY

In this article are described the holes in common person and handheld baggage checking by means of metal detectors, x-ray systems and trace particles detectors. Misapplications of the instruments as well as their principal limitations are mentioned. The attention of the main part is given to the solution of the most serious problems - detection of non-metal weapons and explosives about passengers, detection of explosives hidden in handheld baggage as well as chemical, biological and radiological weapons detection. The methods recommended for person checking are millivision or x-ray backscattering, automated trace particles detection and nuclear quadrupole resonance. The methods recommended for handheld baggage checking are x-ray systems with. computer tomography, multi-view tomography and difraction technology, nuclear quadrupole resonance and surface particles detection by means of optical analysis of burns excited by laser beam.

Tureček, J.
Die Möglichkeit der Verhütung des Eintrages der Waffen und der Sprengstoffen auf den Flugzeugbord
ZUSAMMENFASSUNG

In diesem Artikel sind die Nachteile der heutigen Sicherheitskontrollen von Personen und Handgepäck mit der Hilfe der Metalldetektore, Röntgengeräte und Spurenpartikelndetektore beschrieben. Die Rede ist sowohl über die fehlerhafte Benutzung der Geräte, als auch ihre prinzipielle Mängel. Die Aufmerksamkeit ist im Hauptteil der Lösung der wichtigsten Probleme gewidmet - dem Nachweis von nichtmettalischen Waffen und Sprengstoffen bei den Passagieren, dem Nachweis der im Handgepäck versteckten Sprengstoffen und auch dem Nachweis der chemischen, biologischen und radiologischen Waffen. Für Sicherheitskontrolle von Personen sind Milivision oder Röntgenrückstrahlung, automatischer Nachweis von Spurenpartikeln und Kernquadrupolresonanz empfohlen. Für Sicherheitskontrolle von Handgepäck sind die Röntgenapparate mit der Computertomographie, Mehrsichttomographie und Diffraktionstechnologie, Kernquadrupolresonanz und Nachweis der Oberflächenpartikel mit Hilfe der optischen Analyse der mit dem Laser angeregten Verbrennung empfohlen.


1) Např.: "Co se týče ubohé úrovně bezpečnosti na mnoha letištích ve Státech, existuje o tom nedávná zpráva." Rogers, K.: Air piracy - Hijacking aircraft. The Journal of Prohibited & Concealable Weapons, 2000, jaro, č. 1, s. 6.

2) Opačným odstrašujícím případem jsou bezpečnostní prohlídky u vstupu do některých důležitých státních objektů v některých zemích. Dovoluji si tvrdit, že i kdyby se personál bezpečnostní prohlídky u takového objektu iniciativně rozhodl u (na letištích) doporučovaných 10 až 50 % osob a jejich příručních zavazadel provádět ruční kontaktní prohlídky, do konce směny mu bude zabráněno v této iniciativě pokračovat.

3) Podrobnější vysvětlení principů téměř veškeré detekční techniky, jejíž přednosti a nedostatky jsou v tomto článku analyzovány, lze nalézt ve skriptech Tureček, J.: Technické prostředky bezpečnostních služeb II - Detektory pro bezpečnostní prohlídku osob, zavazadel a zásilek. Praha, PA ČR, 1998, 100 stran, ISBN 80-85981-81-5, nebo také v učebnici Tallo, A. a kol.: Technické systémy a prostriedky polície. Bratislava, Akadémia Policajného zboru, 2000, 384 stran, ISBN 80-8054-186-8.

4) Nejen před rentgeny, ale i například výbušnin před detektory stopových částic apod.

5) Pokud to daný typ umožňuje.

6) Např. americkou Detasheet či českou Pl SE M.

7) Např. CTX 9000 Dsi od InVision Technologies, 7151 Gateway Boulevard, Newark, CA 94560, USA, www.invision-tech.com.

8) A rentgeny s počítačovou tomografií jsou velmi drahé.

9) Což je celkem známá problematika techniky vysokého vakua.

10) Conpass Bodyscanner od MMC International B. V., Frankenthalerstraat 16-18, 4816 KA, Breda, The Netherlands, www.mmcinter.com.

11) Oproti průměrnému přírodnímu pozadí.

12) Např. BodySearch od AS&E, 829 Middlesex Turnpike, Billerica, MA 01821, www.as-e.com.

13) Označení firmy Millimetrix, 100 Venture Way, Hadley, MA 01035, www.milivision.com.

14) Názorný obrázek viz např. na webových stránkách firmy QinetiQ Ltd., Ively Road, Farnborough, Hampshire GU14 OLX, UK, www.qinetiq.com.

15) Např. NOVA WalkThrough System od firmy IDS, Intelligent Detection System Inc., 152 Cleopatra Drive, Nepean, Ontario, K2G 5X2, www.idsdetection.com, nebo Sentinel Contraband Detection Portal od firmy Barringer Instruments Ltd., 1730 Aimco Boulevard, Mississauga, Ontario, L4W 1V1 Canada, www.barringer.com.

16) EntryScan3 se zachycovací spektrometrií pohyblivosti iontů od firmy Ion Track Instruments, 340 Fordham Road, Wilmington, MA 01887, USA, www.iontrack.com.

17) Anglicky Quadrupole Resonance - QR.

18) Nejedná se o jadernou reakci, při ní by docházelo ke změnám ve složení jádra.

19) Quantum Magnetics, kalifornská firma, v současné době součást firmy InVision vyrábějící rentgeny s počítačovou tomografií: InVision Technologies, 7151 Gateway Boulevard, Newark, CA 94560, www.invision-tech.com, USA.

20) PerkinElmer Detection Systems - Automated Systems, 10E Commerce Way, Woburn, Massachusetts 01801, http://instruments.perkinelmer.com.

21) Který se na rozdíl od rentgenů s počítačovou tomografií nemusí zastavovat.

22) Tyto tři směry vzájemně svírají úhel 120°.

23) Sklo, plasty používané ve vakuové technice.

24) I proud neutronů lze dobře odstínit. Takovéto stínění by ale bylo možno zase detekovat a záleželo by opět na posouzení obsluhou, jestli se jedná o stínění úmyslné či náhodné a jestli bude podezřelé zavazadlo zkoumáno dále jinými metodami.

25) Srovnej s popisy účinků neutronových bomb.

26) IDS, Intelligent Detection System Inc., 152 Cleopatra Drive, Nepean, Ontario, K2G 5X2, www.idsdetection.com, www.tracedetection.com.

27) Hi-Scan 10065 HDX od Rheinmettal Elektronik, Heimann Systems GmbH, Carl-von-Linde-Straße 14, 65179 Wiesbaden, Germany, www.heimannsystems.com.

28) Výjimkou je možnost, že klasickým NVS by chtěl ztížit zastavení již unikající chemické otravné látky.

29) Například Sabre 2000 od firmy Barringer Instruments Ltd., 1730 Aimco Boulevard, Mississauga, Ontario, L4W 1V1 Canada, www.barringer.com.

30) Např. Sentinel Contraband Detection Portal od firmy Barringer Instruments Ltd., 1730 Aimco Boulevard, Mississauga, Ontario, L4W 1V1 Canada, www.barringer.com.

31) Např. RAID-S od Bruker Saxonia Analytik, Permoserstrasse 15, D-04318 Leipzig, Německo, www.bruker.de.

32) Např. od firmy Bruker Franzen Analytik, GmbH, Fahrenheistr. 4, D-28359 Bremen, tel. (0421) 22 05-0, fax (0421) 22 05-100, www.bruker.de, www.bruker.com.

33) Brzybohatý, M.: Terorismus I. Praha, Police History, 1999, ISBN 80-902670-1-7, s. 47.

OBSAH / CONTENTS / INHALT
Copyright © 2002 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |