Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXV2/2002 |
Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7 - 8/2001
Č. 31
Umožněním nedovoleného překročení státní hranice ve smyslu ustanovení § 171a odst. 1 tr. zák. je každé jednání pachatele, kterým napomáhá (usnadňuje) jiné osobě nedovoleně překročit státní hranici, např. jí za tím účelem převede či převeze přes státní hranici, opatří k překročení státní hranice dopravní prostředek, poskytne potřebnou radu apod. Za umožnění nedovoleného překročení státní hranice lze pokládat též slib pachatele poskytnout této osobě pomoc při jejím dalším pohybu na území cizího státu (např. přistavením vozidla v blízkosti státní hranice a převozem této osoby do vnitrozemí cizího státu).
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2001 sp. zn. 11 Ten 92/2000)
Č. 32
Materiální podmínka zvlášť nebezpečné recidivy podle § 41 odst. 1 tr. zák. zpravidla nebude splněna, jestliže při předchozím odsouzení obviněného pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin mu byl soudem pro okolnosti případu uložen trest odnětí svobody snížený podle § 40 odst. 1 tr. zák. pod dolní hranici trestní sazby a v krátké výměře, jenž byl navíc zčásti odpykán vazbou.
(Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2000 sp. zn. 7 To 200/2000)
Č. 35
Podmínky účinné lítosti (§ 66 tr. zák.) v případě trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák. mohou být splněny i za situace, kdy pachatel přikročil k napravení škodlivého následku trestného činu bezprostředně poté, co příslušný finanční úřad u něj učinil první poznatek o podezřelé okolnosti, která však sama o sobě nestačila k závěru, že byl spáchán trestný čin, ale mohla být jen podnětem k dalším úkonům ze strany finančního úřadu (např. k provedení daňové kontroly ve smyslu § 16 odst. 1 zák. č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Jestliže pachatel napravil škodlivý následek trestného činu v době, kdy mu z jeho hlediska trestní stíhání bezprostředně ještě nehrozilo, pak dobrovolnost jeho jednání ve smyslu § 66 tr. zák. není vyloučena, i když jednal obecně z obavy před trestním stíháním, avšak nikoliv pod vlivem konkrétně již hrozícího nebo zahájeného trestního stíhání.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2001 sp. zn. 7 Tz 289/2000)
Č. 37
Lhůty stanovené v ustanovení § 71 tr. ř. pro trvání vazby resp. pro její prodloužení platí také pro trvání vyhošťovací vazby (§ 350c odst. 1, 2 tr. ř.).
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2001 sp. zn. 3 Tvo 3/2001)
Č. 38
Jestliže teprve po uzavření smlouvy o půjčce peněz (o úvěru) vznikly překážky, které bránily dlužníkovi splnit závazek z půjčky (z úvěru) a které nemohl v době uzavření smlouvy o půjčce peněz (o úvěru) ani předvídat, když jinak byl tehdy schopen závazek splnit, nebo jestliže byl sice schopen peníze vrátit ve sjednané lhůtě, ale z různých důvodů vrácení peněz odkládal nebo dodatečně pojal úmysl peníze vůbec nevrátit, pak jeho jednání nelze považovat za trestný čin podvodu dle § 250 tr. zák. Následné jednání dlužníka, jenž učinil takové majetkové dispozice, jimiž znemožnil plné nebo alespoň poměrné uspokojení pohledávky určitého věřitele, by podle okolností mohlo být jiným trestným činem, zejména trestným činem poškozování věřitele podle § 256 tr. zák. nebo trestným činem zvýhodňování věřitele podle § 256a tr. zák.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2000 sp. zn. 5 Tz 146/2000)
Č. 39
Je závažnou vadou přípravného řízení odůvodňující vrácení státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., jestliže sdělení obvinění, resp. záznam o něm, neobsahuje nezbytné náležitosti vyžadované ustanovením § 160 odst. 1, větou třetí, tr. ř. Formulace účastenství ve formě pomoci ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. pouze slovy „účastnil se trestné činnosti“ dalšího pachatele, přičemž dále je obsažen výlučně popis skutku tohoto dalšího pachatele, nevyhovuje požadavku konkretizace skutku (jeho popisu) ve sdělení obvinění.
(Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2000 sp. zn. 1 To 66/2000)
Č. 40
Jestliže jednání pachatele, jež je podle obžaloby významné z hlediska následku trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák., soud nemá za prokázané, avšak současně jsou soudem zjištěny skutečnosti zakládající jiné jednání pachatele, než je popsáno v obžalobě, které je rovněž právně významné pro vznik téhož konkrétního následku popsaného v obžalobě, pak je totožnost skutku (§ 220 odst. 1 tr. ř.) zachována shodou následku v podobě vzniku škody na stejném majetku.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001 sp. zn. 3 Tz 279/2000)
Č. 42
Nejde o trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 tr. zák., nýbrž o trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák., jestliže pachatel s cizím motorovým vozidlem, jehož se zmocnil v úmyslu užívat je jen přechodně, naloží tak, že poškozenému natrvalo odejme či znemožní obnovení dispozičního práva, případně toto výrazně ztíží (např. odstaví vozidlo na odlehlém místě, kdy jeho navrácení poškozenému je závislé na náhodě).
(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2000 sp. zn. 4 To 97/2000)
Č. 44
Za dosud nevyslechnuté svědky a spoluobviněné, na které by mohl obviněný působit a mařit tak objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání ve smyslu ustanovení § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř., je nutno považovat i svědky a spoluobviněné, kteří sice byli vyslechnuti, ale jejichž výslech byl proveden tak, že protokol o této výpovědi není použitelný jako důkaz před soudem, nebo jejichž výslech byl proveden neúplně, neboť nebyl zaměřen na všechny okolnosti důležité pro rozhodnutí.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2000 sp. zn. 8 Tz 163/2000)
Č. 45
Trestný čin podílnictví podle § 251 tr. zák. je trestným činem úmyslným. Tento úmysl pachatele se vyžaduje ve vztahu k okolnosti, že věc byla získána trestným činem. Měl-li být tento trestný čin krádeží podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., musí být podílníkovi prokázána i vědomost o skutkových okolnostech naplňujících formální znaky tohoto trestného činu, tedy vědomost, že jeho pachatel byl za takový trestný čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
(Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 9. 2000 sp. zn. 4 To 695/2000)