Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXV2/2002 |
Protispolečenské jednání i zneužívání alkoholu pramení v osobnosti pachatelů patrně ze stejných zdrojů - vrozených, konstitučních i osvojených učením. Nicméně předpoklady a podmínky pro vznik sexuální delikvence a vznik alkoholismu se zcela nekryjí. Tato trestná činnost, na rozdíl od jiné kriminality, je často spolupodmíněna u obviněných odlišností jejich sexuálně motivačního systému. Alkohol je obecně uznáván jako kriminogenní činitel nejen u mravnostní, ale i u jiných druhů delikvence, především násilné. Z 5. průzkumu OSN zaměřeného na vývoj kriminality ve světě v první polovině devadesátých let lze dokumentovat, jak státy s vyšší spotřebou lihovin a s nevýkonnou ekonomikou vykazují rychlejší vzestup kriminality. Ukazuje se, že spotřeba tvrdého alkoholu je v obráceném poměru k zámožnosti jednotlivých zemí. Index spotřeby alkoholu má silný vztah k ukazateli společenského napětí, daného nerovností v hospodářsko-společenském postavení občanů.
Průzkum Spojených národů také ukázal, že index násilí na ženách nekoreluje s jinými typy násilné delikvence (indexy zabití, násilí bez usmrcení, přepadení a loupeží 1). Tyto statistické údaje snad pomohou mimo jiné zpochybnit původní feministický názor o znásilnění a jiném pohlavním násilí na ženách jako o aktu spíše agresivním než sexuálním. Ženy v rozvinutých zemích jsou ovšem vnímavější pro mužskou agresivitu a častěji oznamují násilí ze strany partnerů jako trestné.
Alkoholismus na rozvoj kriminality působí i nepřímo: deformuje prostředí pro výchovu nové generace, zbavuje vychovatele autority a ničí jejich schopnost stát se identifikačním vzorem.Pražští sexuologové Brzek a Raboch (1986 2) vyšli z 1152 znaleckých posudků vypracovaných v Sexuologickém ústavu LF UK a vypočítali, že závislost na alkoholu byla diagnostikována u 30 % agresorů a u 18 % pedofilních pachatelů. Safko a Stančák (1980 3) prostudovali 179 posudků a mezi incestními pachateli rozpoznali polovinu a mezi znásilňujícími čtvrtinu alkoholiků. Mezi agresory vůči dospělé ženě měli Brichcín (1980 4) 38 % a Zvěřina (1983 5) 33 % na alkoholu závislých.
Alkohol však působí i při jednorázovém požití. V psychotestech s narůstající alkoholémií přibývá agresivní fantazie. U sexuálních agresorů pak požití alkoholu odkrývá dosud latentní abnormitu pohlavní motivace. Opilý muž nedokáže distribuovat pozornost na celý komplex přicházejících podnětů. Zaměří se na podnět nejvýraznější, jímž u parafilní osoby může být parcialisticky preferovaná krajina ženského těla.
Alkoholové opojení oslabuje schopnost předvídat důsledky deviantního konání. Některým vnitřně nejistým sexuálním delikventům postačí pouhá představa stimulujícího účinku alkoholu k odstranění posledních zábran, aniž by museli vypít žádoucí kvantum lihoviny.
Ebrieta někdy vyvolá stav zúženého vědomí a epizodu ztížené kontroly chování, jindy navodí hypoglykémii. Rada aj. (1983 6) nacházeli pozitivní korelaci mezi abúzem alkoholu a stupněm užitého násilí.
Prentky et al. (1988 7) zjišťovali mezi znásilňovači signifikantně častěji požití alkoholu u predátorských útočníků (nazvali je exploatativní, neboť útočí na nahodilou oběť) než u násilníků tzv. kompenzatorních, dlouhodobě před činem zaměstnávaných deviantní fantazií.
V posledních 15 letech pokračoval nárůst evidovaných trestných činů v našich zemích. V ČR se proti stavu z roku 1986 zvýšila kriminalita 3,5krát. Například v roce 1999 8) u nás policie registrovala 41 trestných činů na 1000 obyvatel, v Praze dokonce 100 na 1000 obyvatel. V této záplavě zločinnosti představuje veškerá mravnostní kriminalita pouhé 1 % z celku. Přesto násilí na ženách a dětech je celosvětově hodnoceno jako jedno z nejnebezpečnějších chování. V Česku jde ročně o 2000 až 2500 trestných činů sexuálně motivovaných. Rozsah několika z nich z let 1999 a 2000 zachycuje tabulka 1.
Trestný čin | 1999 | 2000 | ||||
celkem | pod alkoholem | % | celkem | pod alkoholem | % | |
Znásilnění § 241 | 634 | 97 | 15,3 | 500 | 63 | 12,6 |
Pohlavní zneužívání § 243 (zneužití závislosti osoby) |
196 | 8 | 4,1 | 141 | 9 | 6,4 |
Pohlavní zneužívání § 242 (zneužití osoby mladší 15 let) |
915 | 33 | 3,6 | 799 | 21 | 2,6 |
Ostatní parafilní delikty | 178 | 8 | 4,5 | 218 | 8 | 3,7 |
Ohrožování mravnosti § 205 | 20 | 0 | 0 | 27 | 1 | 3,7 |
Celkem | 1943 | 1685 |
Ke znalcům se nedostanou všichni pachatelé. Překvapilo nás, že policejní statistika uvádí podíl alkoholu na trestných činech znásilnění jen u 15 %, respektive 12 %, u dalších trestných činů od 3 do 7 %. Všechny znalecké soubory týkající se sexuální delikvence uvádějí totiž účast požitého alkoholu jako výrazně vyšší než údaje policejní. Sexuologické expertizy jak tuzemské, tak zahraniční se shodují, že z celku znásilňujících mužů vždy nejméně polovina jednala pod vlivem alkoholu, kdežto podíl alkoholizovaných pachatelů pohlavního zneužívání byl vykazován obvykle nižší. Pondělíčková aj. (1969 9) vliv alkoholu zaznamenali u 14 ze 100 pedofilních delikventů, Buchancová aj. (1993 10) u 25 % ze 40 heterosexuálních pedofilů. Rada u znásilňujících (1975 11) popsal 63 % mužů pod vlivem alkoholu.
Košičtí autoři Safko a Stančák (1980 3), kteří zpracovali soubor 179 delikventů, zjistili facilitující roli alkoholu u 81 % znásilňujících, u 66 % incestních a u 54 % exhibujících delikventů. Jejich nálezy byly v dobré shodě s výskytem sexuálně agresivních činů ovlivněných alkoholem v jiných regionech: Brichcín (1980 4) nalezl mezi rovným stem pachatelů pohlavního násilí na dospělých ženách 65 agresorů atakujících oběť v podnapilosti, Zvěřina a Pondělíčková (1983 5) referovali o 164 agresorech, z nichž 55 % požilo lihovinu. Posledně jmenovaní dokumentovali na stejném souboru agresorů (1984 5), že se stupněm známosti obětí klesalo zastoupení pachatelů v době činu alkoholizovaných. Allnutt aj. (1996 12) na Novém Zélandu a v Kanadě shledali vliv alkoholu na znásilnění u více než 80 % agresorů.
Mezi exhibicionisty napočítal Zvěřina se spolupracovníky (1986 13) necelých 35 % provinilců s opilostí. Naopak Hrnčířová aj. (1993 14) v metaanalýze několika souborů nacházela údaj o napití před činem v rozsahu od 16 do 51 % exhibujících.
Študent (1983 15) prokázal pravou deviantní motivaci jen u 20 vrahů ze 39 sexuálně motivovaných homicidií, ale 11 mužů z těchto dvaceti usmrtilo oběť po požití alkoholu.
Heretik (1999 16) ve své monografii o homicidiu zkoumal otázku, jak se změnila drogová scéna v přechodném společenském období po roce 1989. Pod vlivem alkoholu jednalo 35 % vrahů proti předrevolučním 49 % pachatelů, ovlivněno kombinací alkoholu s jinými látkami dalších 10 % pachatelů proti předrevolučním 6,5 procentům. Dospěl k závěru, že v tomto desetiletí přibylo mezi pachateli vražd bez sexuální motivace těch, kteří nepožili před homicidiem žádnou psychotropní látku. Naopak se mezi nimi objevil relativně vyšší podíl pachatelů s kombinací alkoholu a další drogy.
Položili jsme si otázku, zda se koncem století nezměnil u mravnostních deliktů podíl alkoholu na sexuální delikvenci a jaký je vliv nových drog.
Pro naše zkoumání jsme zvolili pacienty lůžkové i ambulantní části sexuologického oddělení psychiatrické léčebny Bohnice z let 1998 - 2000. Jde o osoby, které se dopustily trestných činů pohlavního zneužívání (§ 242), znásilnění (§ 241), vydírání (§ 235) a výtržnictví (§ 202). Soubor tvoří 143 muži ve věku od 16 do 63 let v době trestního stíhání.
Vztah jejich věku a charakteru trestné činnosti dokumentuje tabulka 2. Nejčastěji spáchali trestné činy znásilnění nebo vydírání muži ve věku od 25 do 35 roků. Věkový vrchol pedofilního a exhibicionistického chování je zřetelně později. Pohlavního zneužívání se dopustilo 62 pachatelů, znásilnění 32, vydírání 24 a výtržnictví 25 mužů.
Trestná činnost | Věk pachatele | |||||
16 - 18 | 19 - 24 | 25 - 35 | 36 - 49 | nad 50 | celkem | |
Pohlavní zneužití | 2 (3 %) | 9 (14 %) | 21 (34 %) | 24 (39 %) | 6 (10 %) | 62 (100 %) |
Znásilnění | 0 (0 %) | 9 (28 %) | 12 (37 %) | 10 (32 %) | 1 (3 %) | 32 (100 %) |
§ 235 | 2 (3 %) | 6 (24 %) | 10 (43 %) | 3 (12 %) | 3 (12 %) | 24 (100 %) |
§ 202 | 2 (8 %) | 3 (12 %) | 8 (32 %) | 8 (32 %) | 4 (16 %) | 25 (100 %) |
Celkem | 6 | 27 | 51 | 45 | 14 | 143 (100 %) |
Tabulka 3 je přehledem deviací, rozpoznaných u pachatelů zmíněných čtyř typů trestné činnosti. Pohlavního zneužívání se dopustily dvě pětiny osob s diagnózou pedofilie, ale též třetina mužů s diagnózou jinou, totiž se sexuální agresivitou nebo sadismem, jimž se děti stávaly snazším cílem než jindy preferované osoby dospělé. Na trestných činech znásilnění se podíleli ze čtyř pětin patologičtí sexuální agresoři a jen ze 12 % sadisté. Rovněž mezi sexuálními vyděrači převažují patologičtí sexuální agresoři, ale je mezi nimi vyšší podíl sadistů a sadomasochistů (a to čtvrtina) než mezi znásilňovači. Za obnažováním na veřejnosti se skrývá vedle pravých exhibicionistů zhruba šestina patologických agresorů (obvykle je v české sexuologii nazýváme expozéry genitálu, abychom je odlišili od pravých exhibicionistů, neboť exhibující agresoři představují rizikovější kategorii).
Pohlavní zneužívání | Znásilnění | § 235 | § 202 | Celkem | |
Patologická sex. agresivita |
18 (29 %) | 26 (81 %) | 9 (37 %) | 3 (12 %) | 56 |
Sadismus | 1 (2 %) | 4 (12 %) | 2 (8 %) | 1 (4 %) | 8 |
Exhibicionismus | 0 | 0 | 1 (4 %) | 21 (84 %) | 22 |
Pedofilie heterosex. | 21 (34 %) | 2 (7 %) | 0 | 0 | 23 |
Hebefilie | 11 (17 %) | 0 | 0 | 0 | 11 |
Sadomasochismus | 1 (2 %) | 0 | 4 (17 %) | 0 | 5 |
Homosexuální pedofilie | 5 (8 %) | 0 | 2 (8 %) | 0 | 7 |
Efebofilní homosex. | 5 (8 %) | 0 | 1 (4 %) | 0 | 6 |
Nespecifikovaná porucha sex. preference |
0 | 0 | 5 (22 %) | 0 | 5 |
Celkem | 62 | 32 | 24 | 25 | 143 |
Graf 1 názorně demonstruje podíl alkoholu na čtyřech typech trestné činnosti: největší podíl konzumovaného alkoholu na jednání exhibicionistickém (62 %) a na znásilněních (59 %), zatímco pohlavní zneužívání proběhlo po napití alkoholu u 29 % a vydírání u 44 % pachatelů.
(Graf 1 Vztah trestné činnosti a alkoholu - pouze v tištěné podobě)
Graf 2 pak ukazuje vliv alkoholu na jednotlivé diagnostické kategorie: na jeho požití se odvolávali zejména muži s diagnózou pravého exhibicionismu (ze dvou třetin) a patologičtí agresoři (ve dvou pětinách) ze svých diagnostických skupin pachatelů.
Graf 2 Vliv alkoholu u pachatelů podle diagnózy - pouze v tištěné podobě
Drogy byly prokázány pouze u pěti pachatelů: amfetamin měl vliv na jednání jen u tří agresorů, heroin a marihuana u zbývajících dvou agresorů. Kombinace alkoholu s drogou nebyla zjištěna u žádné osoby ve zkoumaném souboru.
Vysoký podíl alkoholového opojení na sexuální trestné činnosti odráží také v zásadě permisivní přístup naší společnosti k problému alkoholismu. Z našeho souboru pacientů ochranného léčení sexuologického nemůžeme ústup alkoholu jako katalyzátoru této mravnostní delikvence doložit. Jiné drogy hrají u těchto osob, odsouzených k povinnému léčení pro mravnostní delikt většinou v průběhu devadesátých let, zatím stále jen vedlejší roli. Na druhé straně víme, že v srpnu 2001 čekalo u nás v českých a moravských věznicích na nařízené ochranné léčení sexuologické 152 odsouzených mužů, na protialkoholní 275 mužů a 11 žen, ale na protitoxikomanické ochranné léčení už 147 mužů a 10 žen. Naše drogová scéna se opravdu mění a trestných činů facilitovaných jinak než alkoholem bude přibývat.
Uvědomujeme si, že údaje o konzumaci alkoholu před činem nemusejí vždy odpovídat skutečnosti. Nepravdivě vypovídají jak obvinění, tak někteří svědci. Pokud poškozené osoby neohlásí viktimizaci včas, aby mohlo být u pachatele zařízeno lékařské vyšetření ke zkoušce na alkohol v krvi, nutno počítat s určitým znehodnocením výpovědí buď agravací, nebo naopak popřením. Navíc jistě existuje rozsáhlá latentní kriminalita, opět spáchaná pod vlivem lihovin. Z diference mezi počtem kontaktů s poradnami a daty policejně evidované trestné činnosti v případech pohlavního zneužívání lze odhadnout, jak početná je neohlášená mravnostní delikvence spojená s alkoholem. Údaje o individuální spotřebě alkoholu před deliktem musíme proto přijímat s kritickým odstupem.
Nespolehlivost výpovědí o alkoholickém abúzu je ostatně zjišťována i u žen, poškozených ze strany partnerů domácím násilím. Toto utrpěné násilí ženy jednou oznamují, příště popírají. Také zdravotníkům poskytují v rámci takzvané objektivní anamnézy během ochranného léčení neúplné informace. Poněkud věrohodnější zprávy získáváme spíše od sociálních pracovníků, kurátorů, ošetřovatelů nebo od spoluzaměstnanců, kteří jsou méně citově angažováni než partnerky pacientů.
Zdravotní škody plynoucí z chronického zneužívání alkoholu pozorujeme v průběhu ochranného léčení ambulantního zřetelněji než při vynucené abstinenci v léčebně. Z jednotlivých deviací představuje nejčastější komorbiditu sadismus a závislost na alkoholu. Podle novozélandských a nizozemských statistik bylo víc než 50 % sadistických pachatelů současně závislých na alkoholu, ale alkoholismus byl rozšířen i u incestních pachatelů a u fetišistů. 12) Také naše zkušenosti potvrzují podobný souběh parafilií s alkoholismem.
Pokud jde o jednorázové působení alkoholu na sexuální chování, zatím nebyl podán jeho jednoznačný farmakodynamický výklad. Lépe je znám účinek alkoholu na hladiny neurotransmiterů souvisejících s agresí. Ani tento vztah alkohol - agresivita však není lineární. Víme, že etanol mění na neuronální úrovni propustnost buněčné membrány i citlivost neuroreceptorů - ale jinak při akutní intoxikaci a jinak při vleklém zneužívání. 17)
Chronické zneužívání lihovin snižuje např. hladinu serotoninu v mozkomíšním moku (Badawy 1986 18). Nízké dávky alkoholu útočnost spíše stupňují, vyšší ji ale tlumí. Alkoholová excitace je vlastně inhibicí útlumových neuronových systémů. Na elektroencefalogramu se nejdříve záznam oplošťuje a zrychluje, s dalším přívodem alkoholu převládnou pomalejší frekvence. 19) Projekční psychologické testy indikují po napití zvýšenou impulzivitu u zkoumaných osob. Všechny uvedené účinky alkoholu se promítají do recidivity pachatelů mravnostních deliktů, pro kterou kombinace parafilie se závislostí vytváří vhodný terén.
Ochranné léčení osob se zjištěnou komorbiditou sexuální deviace a škodlivého požívání alkoholu staví terapeutický tým do nesnadné situace. Bažení po alkoholu a puzení k deviantní aktivitě má sice některé shodné rysy po stránce prožitkové i behaviorální, protože každé jednání vyvolávající vzrušení a následné ukojení se snadno stává nutkavým. Neumíme dosud této podobnosti problematiky terapeuticky využít a zamezit recidivám. Není snadné oběma svodům čelit. Jak pro addiktivní chování alkoholické, tak pro návyk opakovat deviantní stereotyp bývá příznačný sklon postižených mužů k celému systému racionalizací a k paranoidní projekci vlastní viny do okolí. V terapii pak není možno spoléhat jenom na vnitřní motivaci pacienta ke změně, ale je nutno posilovat též motivaci zevní: zařídit účinnou sociální kontrolu a opakovaně připomínat hrozící sankce.
Pořadí terapeutických cílů má být stanoveno tak, aby se pacient napřed rozhodl pro život ve střízlivosti, a teprve potom řešil svou sexuální abnormitu. Abstinence od alkoholu i od deviantních praktik má být kontrolována při dlouhodobém doléčování. Průběžné ústavní a ambulantní sledování tělesného stavu, laboratorních hodnot a psychodiagnostických parametrů u pacientů ochranného léčení ovšem předpokládá nejen příslušné technické vybavení, ale též zkušené spolupracovníky v terapeutickém týmu a především důsledný léčebný režim. Nezbytným se jeví nahrazení chybějících instrumentů psychosomatického uspokojení novou zájmovou dominantou. Pacient hledá vhodnou náplň pro svůj volný čas už v ústavní léčbě. U masturbujících mužů je účelné - pro podmiňování jejich denní fantazie - zřeknou-li se dosud upřednostňované deviantní pornografie.
Parafilním alkoholikům, jejichž předchozí život nenesl znaky hlubšího sociálního úpadku, nabízí psychoterapeutická komunita opravnou zkušenost tím, že je přijímá bez předsudků a pomáhá rozbíjet jejich rigidní obrany. Naopak multirecidivistům, s vybudovanou odolností vůči jakékoli sankci, projevujícím se vytrvalým odmítáním spolupráce a sabotováním léčby, je nutno poskytnout speciální zacházení, které je zatím v běžných podmínkách našich léčeben neproveditelné. Ochranné zadržení těchto osob by mělo končit teprve s radikálním snížením jejich nebezpečnosti. Splnění zmíněného požadavku ovšem předpokládá příslušnou změnu trestního zákona, nové ochranné opatření - totiž cílevědomou detenci. 20) Pojistkou proti zneužití ochranné detence může být taxativní výčet trestných činů s potřebnou trestní sazbou, jako je tomu v německém zákoně o zvládání sexuálních deliktů a jiných nebezpečných trestných činů z 26. 1. 1998. Také zde se můžeme poučit na sociálně terapeutických zařízeních v různých evropských zemích.
Za statistické zpracování výsledků patří dík PhDr. Ing. Petru Voplatkovi.
Kriminogenní působení požitého alkoholu a dalších psychotropních látek na sexuální delikvenci bylo opakovaně potvrzeno řadou výzkumných prací, jejichž přehled zde podáváme. Drogová scéna v našem prostředí se mění, ale u sexuální delikvence zůstává alkohol na přelomu století hlavní škodlivinou pro svůj desinhibiční vliv na parafilní sexuální motivace. Rozdíly mezi počtem alkoholem ovlivněných trestných činů, jak jej uvádějí policejní statistiky a jak je zjišťován v mnoha znaleckých výzkumech, jsou nápadné. Autoři analyzují soubor 143 pachatelů mužů zařazených do ochranného sexuologického léčení v ústavní i ambulantní formě za poslední tři roky. Alkohol požili odsouzení muži před deliktem u 62 % exhibicionistických činů, u 59 % znásilnění, u 44 % případů jiného sexuálního násilí a u 29 % případů pohlavního zneužívání. Drogy se podílely na násilném sexuálním chování jen u 5 osob. Komorbidita sexuální deviace s alkoholismem klade zvýšené nároky na terapeuty i pacienty ochranného léčení pro nesnadné zvládání obou poruch, s cílem předejít kriminální recidivě. U nebezpečných parafiliků závislých na alkoholu a odmítajících terapii nutno zvážit jiné ochranné opatření - ochrannou detenci.
It has been repeatedly confirmed that an intake of alcohol and other psychotropic substances has an influence on sexual crime. The article presents a summary of research on this subject. The drug scene has been changing in our country, but in terms of sexual crime, alcohol remains the main disinhibiting factor for deviant sexual motivation at the turn of the century. Unlike police statistics, numerous expertises on the issue, have a higner proportion of alcohol induced criminal acts. Authors analyse here a group of 143 male offenders hospitalised in compulsory treatment over the last three years. In the case of 62 % of exhibitionist acts, 59 % of rape occurrences, 44 % of other sexual violence and 29 % of child abuse, an intake of alcohol had preceded the criminal act. Hard drugs co-influenced violent sexual behaviour only in case of five people. The comorbidity between sexual deviation and alcoholism is increasingly demanding on therapeutists as well as patients in protective hospital care, who have to deal with the two disorders and try prevent a recurrence of criminal acts. In case of dangerous paraphiliaes, who are addicted to alcohol and refuse therapy, compulsory detention must be considered.
Die kriminogene Wirkung des genossenen Alkohols und der weiteren psychotropischen Stoffe auf sexuale Delinquenz wurde wiederholt durch eine Reihe von Forschungsarbeiten bestätigt, derer Übersicht wir hier abgeben. Die Drogenszene in unserem Milieu ändert sich, aber bei der sexualen Delinquenz bleibt Alkohol auf der Jahrhundertwende der hauptsächliche Schadstoff für seinen hemmungslosen Einfluss auf paraphile sexuale Motivationen. Die Unterschiede zwischen der Zahl der Straftaten, die vom Alkohol beeinflusst wurden, wie sie die Polizeistatistiken angeben und wie man sie in manchen Expertforschungen feststellt, sind auffallend. Die Autoren analysieren die Gesamtheit von 143 der Sexualstraftäter, die man in die sexuologische Schutztherapie in Anstaltsform oder ambulanter Form in den letzten drei Jahren eingereiht hat. Die verurteilten Männer nahmen vor dem Delikt Alkohol bei 62 % der exhibitionistischen Taten, bei 59 % der Vergewaltigung, bei 44 % der Fälle anderer sexualen Gewaltakte und bei 29 % der Fälle des Geschlechtsmissbrauchs. Drogen nahmen an dem gewaltsamen sexualen Benehmen nur bei 5 Personen teil. Die Komorbidität der sexualen Deviation mit Alkoholismus legt höhere Ansprüche an die Therapeuten als auch an die Patienten der Schutztherapie wegen der schwierigen Bewältigung beider Defekte mit dem Ziel dem kriminellen Rückfall vorzubeugen. Bei den gefährlichen Paraphiliken, die vom Alkohol abhängig sind und die die Therapie ablehnen, muss man andere Schutzvorkehrungen abwägen - die Schutzdetention.
1) Vývoj kriminality v Evropě a Severní Americe 1990 - 1994. Praha, IKSP, 2000, 69 s.
2) Brzek, A. - Raboch, J.: Alkohol a sexuální delikvence. In: Sborník referátů z mimořádné pracovní schůze ČSS ČLS JEP v Horních Beřkovicích. Ústí nad Labem, KÚNZ, 1986, s. 36 - 40.
3) Safko, Š. - Stančák, A.: Vzťah alkoholu k sexuálnej delinkvencii. Čas. lék. čes., 1980, 119, 17 - 19, s. 494 - 496.
4) Brichcín, S.: Pachatelé pohlavního násilí na dospělých ženách. Prakt. lék., 1980, 60, 22 - 23, s. 803 - 806.
5) Zvěřina, J. - Pondělíčková, J.: Psychopatologické a sexuologické nálezy u souboru sexuálních agresorů. Čs. psychiat., 1983, 79, 3, s. 187 - 191. In: Zvěřina, J. - Pondělíčková, J.: Psychopatologické nálezy u sex. agresorů. Čs. psychiat., 1984, 80, 5, s. 298 - 302.
6) Rada, T. R. et al.: Plasma androgens in violent and nonviolent sex offenders. Bull. Am. Acad. Psychiatry Law, 1983, 11, s. 149 - 158.
7) Prentky, R. A. - Quinsey, V. L. (Eds.): Human sexual aggression. Annals of the New York Academy of sciences, 1988, vol. 528, 408 s.
8) Kriminalita v roce 1999. Praha, Studie IKSP 2000, 97 s.
9) Pondělíčková, J. - Mellan, J. - Nedoma, K.: K osobnosti pedofilních delikventů. Čs. psychiat., 1969, 65, 4, s. 224 - 228.
10) Buchancová, M. - Weiss, P. - Brichcín, S.: Sociokulturní a psychologická charakteristika deviantních pedofilních delikventů. Čs. kriminalistika, 1993, 3, s. 213 - 220.
11) Rada, R. T.: Alcoholism and forcible rape. Amer. J. Psychiat., 1975, 132, s. 444 - 446.
12) Allnutt, S. H. et al.: Co-morbidity of alcoholism and the paraphilias. Journal of Forensic Sciences, 1996, 41, s. 234 - 239.
13) Zvěřina, J. - Bártová, D. - Novotná, V.: Psychopatologické nálezy u expozérů genitálu. Čs. psychiat., 1986, 82, 3 - 4, s. 233 - 237.
14) Hrnčířová, A. - Weiss, P. - Brichcín, S.: Příspěvek k sociokulturní a psychologické charakteristice hospitalizovaných exhibicionistů. Čs. kriminalistika, 1993, 3, s. 242 - 247.
15) Študent, V.: Agresivita u psychopatických osobností. Čs. psychiat., 1983, 79, 3, s. 172 - 180.
16) Heretik, A.: Forenzná psychológia vraždy. Nové Zámky, Psychoprof, 1999, 280 s.
17) Shiloh, R. - Nutt, D. - Weizman, A.: Atlas of psychiatric pharmacotherapy. London, M. Dunitz, 1999, 235 s.
18) Badawy, A. A. B.: Alcohol as a psychopharmacological agent. In: Brain, P. F. (ed.): Alcohol and Aggression. Dover, Croom Helm, 1986, s. 55 - 83.
19) Šimek, J. - Stein, J.: Jak číst elektroencefalogram. Praha, SZN, 1969, 416 s.
20) Brichcín, S. - Weiss, P.: Alternativa péče o nebezpečné sexuální agresory. Čs. kriminalistika, 1992, 1, s. 61 - 63.