Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXV3/2002 |
Českou kriminologickou odbornou a didaktickou literaturu obohatila nová monografická práce širšího autorského kolektivu s ambicí moderní vysokoškolské učebnice nejen pro studenty a vědeckopedagogické pracovníky právnických fakult a Policejní akademie ČR, ale (možná především) i pro úzce specializovanou obec soudců, státních zástupců, justičních čekatelů, advokátů a advokátních koncipientů, policistů a příslušníků Vězeňské a Justiční stráže. Vznikla s cílem doplnit extenzi profesního a právního vědomí o aktuální empirická a kriminologická data. Monograficky pojatá učebnice kriminologie - po delší odmlce - komplexně absorbuje v současné době uchopitelnou kriminologickou nauku nejen ryze českou (resp. československou), ale komparativně i ze zemí západního kulturně historického regionu, především anglické a německé literární provenience.
Učebnici pod vedením prof. JUDr. Oty Novotného, CSc. a doc. JUDr. Josefa Zapletala, CSc., zpracoval autorský kolektiv vědeckopedagogických pracovníků z katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, z katedry kriminologie Policejní akademie České republiky a Institutu pro kriminologii a sociální prevenci v Praze:
Záběr učebnice je úctyhodný. První kapitola se věcně zabývá specifikací pojmu předmětu kriminologie a jejím vztahem k dalším vědám s kriminálním základem. Podnětné jsou především úvahy o dalším rozvoji kriminologie a specifikace dominantních úkolů.
Druhá kapitola „Stav, struktura a dynamika kriminality“ předkládá oficiální prameny informací o registrované kriminalitě s akcentem na recentní stav, strukturu a dynamiku kriminality v České republice. Profesionálně se zabývá též možnostmi mezinárodního srovnání kriminality.
Podnětné jsou úvahy týkající se základních kriminologických škol a směrů ve třetí kapitole. Jsou charakterizovány biologické kriminogenetické teorie, kriminogenetické teorie psychologické, sociologické a multifaktorové koncepce.
Čtvrtá kapitola je cele věnována osobnosti a typologii pachatelů trestných činů. Vychází z relevantních výzkumů pachatelů trestných činů v ČR (včetně analýzy pachatelů stíhaných v ČR v roce 1998) a všímá si i významu zkoumání pachatelů pro trestní právo a trestní řízení.
Pátá kapitola charakterizuje pojem viktimologie, viktimnost a viktimizace. Předkládá druhy újmy způsobené oběti, typologií obětí (včetně statistiky a výzkumů obětí trestných činů). Zvláštní zřetel klade na pomoc obětem trestných činů a význam viktimologie pro trestní právo hmotné, procesní a pro prevenci kriminality.
Kapitola šestá pojednává o prevenci kriminality (sociální, situační, viktimologické, primární, sekundární, terciární). Dotýká se složitých otázek úlohy státu, občanské společnosti, policie a komunit při preventivních aktivitách.
Inspirující a aktuální je kapitola sedmá, která čtenáře informuje o kriminologických aspektech trestní represe, zejména problémech kriminalizace, účelnosti trestního stíhání, účelu trestání a alternativních trestů.
Osmá kapitola se zaměřuje na klasické otázky kriminologického výzkumu. Čtenář je podrobně seznámen se základními pojmy, fázemi kriminologického výzkumu, výzkumnými metodami a výzkumnými technikami.
Kapitola devátá a desátá jsou podrobnou analýzou majetkové a násilné kriminality s metodologickým důrazem na výklad fenomenologie, etiologie, kontroly a prevence uvedených druhů kriminality.
Jedenáctá kapitola se věnuje mravnostní kriminalitě z moderních kriminologických pohledů. Podrobněji rozebírá druhy sexuální kriminality a kriminalitu spjatou s prostitucí, včetně možných přístupů k problematice prostituce (represivní, aboliční či reglementační), což je jistě inspirativní v současné laické, politické i odborné diskusi.
Rozsáhlá dvanáctá kapitola osvětluje společenskou závažnost organizované kriminality. Vedle pojmu organizované kriminality a forem trestné činnosti spojených s organizovanou kriminalitou se autoři věnují typologii a strukturám zločineckých organizací, genezi a společenským kořenům a v neposlední řadě kontrole organizované kriminality.
Třináctá kapitola "Návykové látky a kriminalita" se komplexněji zabývá vymezením základních pojmů souvisejících s tuzemskou i zahraniční drogovou scénou. Z pozice kriminologických poznatků podává obraz o alkoholové a nealkoholové toxikomanii včetně úvah o trestné činnosti páchané v souvislosti s alkoholem a trestné činnosti páchané v souvislosti s nealkoholovou toxikomanií.
Poslední - nikoli významem - kapitola čtrnáctá „Kriminalita mládeže a proti mládeži“ věnuje patřičnou pozornost fenomenologii, etiologii a kontrole jak kriminality mládeže, tak kriminality proti mládeži. Rozebírá hlediska trestněprávní a kriminologická na bohatém statistickém aparátu.
Precizním doplňkem učebnice je podrobně vypracovaný věcný rejstřík a rejstřík jmen, který čtenářům usnadňuje orientaci. Pozitivem je též uvedení dostupné literatury za každou kapitolou textu, English Abstract, Deutsches Resümee, seznam tabulek (je jich mimochodem 26) a seznam grafů (kterých je uvedeno celkem 17).
Lze konstatovat, že takto extenzivně pojatý záměr, vysoká odborná erudovanost a kvalifikace autorů činí z učebnice kriminologické vědy nutnou součást nejen osobní vědecké knihovny, ale i knihoven každé solidní instituce.
(Doc. JUDr. Vladimír Zoubek, CSc., Policejní akademie ČR, Praha)