Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXV3/2002

Absolventi Policejní akademie ČR v praxi

Doc. PhDr. ZDENĚK ROZUM, CSc., Policejní akademie ČR, Praha

V roce 1998 byl na základě schváleného projektu zahájen čtyři roky trvající výzkum zaměřený na absolventy Policejní akademie ČR v praxi. Vědecký úkol byl členěn do tří etap. S výsledky 1. etapy, v níž předmětem výzkumu byli absolventi, kteří svá studia ukončili v akademickém roce 1996/97, byli čtenáři časopisu Kriminalistika seznámeni v č. 2/2000 (s. 149 - 163). O rok později (v č. 2/2001, s. 114 - 124) byla čtenářům tohoto časopisu podána základní informace o průběhu a výsledcích 2. etapy, ve které byli předmětem výzkumu absolventi akademického roku 1997/98. Ve 3. etapě byli osloveni absolventi, kteří byli promováni v roce 1999. Výsledky výzkumu této etapy byly publikovány ve Sborníku PA ČR „Bezpečnostní teorie a praxe“ č. 1/2002. V tomto příspěvku nabízíme čtenářům informaci o souhrnném vyhodnocení celkového výzkumu, včetně návrhů a doporučení pro pedagogickou praxi. 1)

Připravenost absolventů pro praxi

To, jaké uplatnění nalézají absolventi v praxi, jak dovedou získaných dovedností převážně teoretického rázu využívat při výkonu té které funkce a jak jsou úspěšní, pokládáme za stěžejní otázky, na které se snažil empirický výzkum nalézt co nejobjektivnější odpovědi.

Statisticky zpracované údaje z výpovědí absolventů tří výstupních ročníků a jejich přímých nadřízených, analýza jejich názorů, jakož i výpovědí značného počtu řídících funkcionářů nás opravňují konstatovat, že souhrnně připravuje Policejní akademie ČR své absolventy pro praxi dobře. Na tomto závěru nic nezmění ani dílčí neúspěchy či nezdary jednotlivců, jakož i absence pragmatických poznatků a zkušeností, které postrádají absolventi civilního směru v situacích, kdy jsou přijímáni do služebního poměru a vykonávají základní funkce na útvarech PČR. Tento handicap většina z nich totiž úspěšně překonává, a to zvýšeným úsilím a oporou jak o vyhraněnou motivaci policejní službou, tak o relativně vyšší intelektuální potenciál, který jim umožňuje poměrně rychlou adaptaci na náročné požadavky policejní praxe.

Jak napověděly údaje získané ve všech třech etapách, převážná většina absolventů a jejich přímých nadřízených je toho názoru, že rozhodující podíl na jejich dobré připravenosti přináleží studiu PA ČR. Je to názor nejen absolventů studujících prezenční formou, ale i absolventů studujících při zaměstnání (kombinovanou formou), tedy těch, kteří jsou ve svém odborném růstu silně ovlivňováni nejen školou, ale i praxí samotnou.

V souladu s očekáváním, a také s logikou, všichni respondenti (absolventi i jejich nadřízení) se v podstatě shodli v tom, že škola připravuje své absolventy daleko lépe po stránce teoretické než po stránce praktické.

Na jedné straně je nutno přiznat, a v tomto duchu hovořila i většina řídících funkcionářů PČR, že tím, co stojí v popředí každé vysoké školy, PA ČR nevyjímaje, jsou zobecněné zkušenosti, pokud možno nejnovější teoretické poznatky vědy. Osvojení si základních teoretických a metodologických poznatků jednotlivých vědních oborů, zprostředkované vyučovacími předměty, je totiž východiskem a také oporou, jak pro rozvoj tvořivého myšlení a pro utváření schopnosti aplikovat teoretické poznatky při řešení praktických problémů a situací, tak i účinným prostředkem kultivace adaptačních dispozic.

Na druhé straně je dobré vědět, že k tomuto procesu, tedy k rozvoji kreativity a k získání operativních vědomostí (osvojených poznatků, které dokáže student prakticky uplatnit) nedochází automaticky. Jinak řečeno, nestačí, že si student osvojí seberozsáhlejší a zároveň nejaktuálnější poznatky (na přednáškách, samostatným studiem). Je nutné, aby učitel studenty, zejména na seminářích a cvičeních, didakticky vedl, učil je, jak s těmito poznatky pracovat, jak je třídit, hodnotit a aplikovat do praxe. V tomto směru mají české vysoké školy, a jak potvrzuje tento empirický výzkum, Policejní akademii nevyjímaje, značné rezervy.

Pokud absolventi opakovaně (i v předchozím výzkumu), tedy všech pěti výstupních ročníků, hodnotí podíl školy na utváření praktických a intelektuálních návyků a dovedností jako průměrný nebo dokonce slabý, pak je nutno se tímto didaktickým problémem vážněji zabývat.

Uplatnění absolventů v praxi

Vzhledem ke specifikám a legislativně stanoveným pravidlům a zásadám personální práce v PČR bylo zkoumání problému uplatnění absolventů PA ČR v praxi posunuto z roviny pouhého hledání a nalézání pracovního místa či funkce do polohy zkoumání úspěšnosti při výkonu zastávané funkce. Mělo by to platit nejen v případě absolventů kombinované formy studia, ale i absolventů prezenčního studia policejního směru. Jak však napověděly údaje z empirického výzkumu a jak se zmíníme v další části zprávy, očekávání a logika věcí se ne vždy shodují s realitou.

Ze statisticky zpracovaných údajů v dílčích zprávách vyplynulo, že absolventi PA ČR všech tří výstupních ročníků, kteří během studia byli ve služebním poměru, jsou svými nadřízenými hodnoceni převážně jako úspěšní nebo dokonce velmi úspěšní. Není bez zajímavosti, že hodnocení přímých nadřízených bylo téměř shodné (ve 3. etapě) nebo dokonce o poznání vyšší (v 1. a 2. etapě) než sebehodnocení samotných absolventů.

Informace o úspěšnosti absolventů civilního směru, kteří byli přijati do služebního poměru, byly získávány od nich samotných a v rozhovorech s jejich nadřízenými. Stejně jako jejich vesměs starší kolegové, i oni (byť handicapováni téměř nulovými zkušenostmi z praxe) si počínají, převážně v nástupních policejních funkcích, velmi dobře (selhání jen v jednom případě).

S otázkou uplatnění absolventů v praxi bezprostředně souvisel i dílčí problém, který byl rovněž předmětem výzkumu a týkal se vlivu získaného absolutoria po úspěšném zvládnutí bakalářského studijního programu na služební zařazení či finanční ohodnocení.

Absolventi kombinované formy studia si až na výjimky doplňovali vzdělání (vzhledem k již zastávané funkci), a tudíž otázka změny ve služebním zařazení byla v jejich případě spíše irelevantní. Více se jich, alespoň většiny, týkala otázka finančního navýšení. Přesto z jejich úst (při rozhovorech i ve volných vyjádřeních v dotaznících), a to v případě obou studijních oborů (bezpečnostní služba i vyšetřovatelé), zazněly kritické poznámky týkající se té skutečnosti, že v personální praxi se až doposud nepřihlíží k tomu, že získali nejvyšší resortní vzdělání. Naopak, upřednostňováni (alespoň v kvalifikačních stupních, tedy ve finančním ohodnocení) jsou absolventi s úplným vysokoškolským vzděláním (s tituly Mgr. a Ing.) bez ohledu na to, jak daný obor souvisí s kvalifikačními požadavky pro výkon dané funkce.

I z rozhovorů s řídícími funkcionáři PČR vyplynul požadavek, aby splnění vzdělanostního požadavku nebylo zaměňováno se splněním kvalifikačních předpokladů. Tyto předpoklady by absolventi civilních vysokých škol (až na některé specifické funkce) měli získávat teprve po absolvování speciálních kvalifikačních kurzů.

Jak bylo zmíněno v úvodu článku, v 1. etapě byli předmětem výzkumu právě policisté, kteří z různých důvodů (ne vždy spekulativních, ale také ne vždy jenom z důvodu limitovaných kapacit PA ČR) studovali civilní vysoké školy (z cca 80 % bakalářský studijní program, a to u převážné většiny obory Sociální práce nebo Sociální pedagogika). Většina těchto absolventů hodnotí svá studia převážně kladně. S oporou i o další výzkumy (viz např. „Uplatnění absolventů sociální pedagogiky v praxi“, dílčí výzkumná zpráva, PaedFMU 2000, Brno) je nutno objektivně přiznat, že studium převážně humanitních oborů bezesporu přispělo ke zvýšení jejich sociální kompetence (což uznávali i mnozí jejich nadřízení), ale v žádném případě nemůže nahradit odborné, bezpečnostně-právní vzdělání. Této skutečnosti jsou si vědomi jak mnozí absolventi, tak především jejich nadřízení. Proto sílí hlasy (zejména po akreditaci magisterského studijního programu), a to ze strany hlavně řídících funkcionářů PČR (na všech stupních), aby Policejní akademie ČR podstatně zvýšila své kapacity (i cestou např. vytvoření elokovaného pracoviště na Moravě), byly tak větší měrou uspokojeny potřeby praxe a tak se minimalizovala náhradní řešení v podobě studia různých oborů na civilních vysokých školách.

Absolventi prezenční formy studia - policisté se s problémem uplatnění setkávali více, než by se dalo očekávat. Příčin je několik. Ta hlavní, týkající se zejména prvních dvou - tří nástupních ročníků, spočívala v tom, že většina z uchazečů byla k prezenčnímu studiu doporučována bez promyšleného personálního záměru. Proto nebylo až tak řídkým jevem, že na mnohé z nich bylo po třech letech "zapomenuto". U příslušného útvaru pro ně nebyly zpravidla odpovídající funkce (vzhledem k získanému vzdělání), a proto mnozí, u prvních výstupních ročníků většina, nalézali uplatnění mimo mateřský útvar (zpravidla v Praze).

Zatímco tento problém se pomalu daří řešit (úroveň personální práce se u policie v tomto směru výrazně zlepšila), další příčina, způsobující problémy s uplatněním této skupiny absolventů v policejní praxi, přetrvává. Souvisí s tím, že ze strany policistů je z různých důvodů (a to nejen z finančních, i když především) trvale velmi malý zájem o prezenční formu studia. Většina uchazečů o prezenční studium z řad policistů proto v přijímacím řízení zpravidla uspěje. Pak je jenom otázka času a také zásadovosti, zda příslušný funkcionář s personální pravomocí dá, dnes nezbytné, dodatečné doporučení.

Dostáváme se tak do situace, že mnohá kritéria, která by při doporučení ke studiu vysoké resortní školy měla být přísně respektována, jdou mnohdy stranou. Máme na mysli zejména potřebné zkušenosti z policejní praxe a dostatek času k prokázání upřímného vztahu k policejní službě, zejména pak dispozic a také ochoty k výkonu řídících funkcí (pro které jsou studující na PA ČR připravováni především).

Má-li takovýto absolvent po základní odborné přípravě nulovou nebo jen malou praxi, nemá-li dostatek zkušeností a ani ověřené předpoklady pro řídící práci, pak se lze sotva divit, že nenalézá uplatnění ve funkci, pro kterou získal vzdělání. Na tento problém upozorňovali zejména ředitelé OŘ PČR. Za logický a smysluplný je proto nutné považovat požadavek, aby uchazeči o prezenční studium PA ČR z řad policistů měli nejméně 3-5letou praxi. Naplňování tohoto požadavku však není ani tak záležitostí školy jako praxe samotné.

Problém uplatnění absolventů prezenční formy studia civilního směru v praxi obecně a v policejní praxi zvlášť představuje poměrně složitou záležitost. Této skupině respondentů byla ve všech třech výzkumných etapách věnována zejména ze strany odpovědného řešitele zvýšená pozornost (největší četnost individuálních a skupinových rozhovorů). Byla a zůstává i předmětem diskuse a také protichůdných názorů funkcionářů PČR (zejména na úrovni okresů).

Zatímco jedni, kteří s touto skupinou absolventů získali vesměs dobré zkušenosti, jim při doplňování počtu dávají přednost, druzí (ne náhodou se jedná převážně o jednotlivce, kteří se, obrazně řečeno, s živým absolventem civilního směru ani nesetkali) volají po zrušení studia tohoto typu s jediným argumentem, že "ubírají i tak omezenou kapacitu PA ČR zájemcům z řad policie".

Je pravda, že tento prvek je v systému policejního vzdělávání atypický, a proto má i svá slabá místa (to největší se týká absence zkušeností z policejní praxe). Poznatky, získané právě tímto empirickým výzkumem (včetně výzkumu předchozího), napovídají, že slabá místa se dají překonat a že klady daleko převyšují zápory.

Každým rokem opakovaná zkušenost, spočívající v možnosti výběru těch nejlepších (poměr mezi počtem uchazečů a počtem přijatých daleko převyšuje celostátní průměr, dokonce je vyšší než u mnoha oborů na Univerzitě Karlově), patří mezi největší přednosti tohoto typu studia.

Zvýšená pozornost respondentům této skupiny absolventů umožnila zpracovat poměrně přesný přehled o tom, kam po ukončení studia odcházejí, kde působí, a také jak si někteří z nich vedou v praxi. Údaje získané v jednotlivých etapách vypověděly o tom, že největší část absolventů civilního směru nalézá své uplatnění v rámci resortu MV ČR (přičemž je zřejmý vzestupný trend). Z absolventů výstupního ročníku ak. r. 1996/97 nalezlo bezprostředně po ukončení studia uplatnění v rámci resortu 36,8 %. Z absolventů dalšího výstupního ročníku to bylo již 47,6 % a z výstupního ročníku 1998/99 dokonce plných 50 %. Druhou největší skupinu tvořili studenti, tedy absolventi, kteří, převážně z důvodu, že nebyl akreditován magisterský studijní program na PA ČR, pokračovali dále ve studiu (29,5 %, 23,2 % a 24,8 %) na civilních vysokých školách (povětšinou na právnických fakultách a na Fakultě sociálních věd UK). Mnozí z těch, kteří svá studia již ukončili, rovněž hledají a také nalézají uplatnění v policejních službách. Další absolventi nalezli zaměstnání u BIS, ve státní správě, u bezpečnostních agentur apod. Někteří (ve výstupním ročníku 1998/99 dokonce více než 10 %) odcházejí na zkušenou do ciziny (nejvíce do USA a Velké Británie).

Volné odpovědi v dotaznících, zejména však rozhovory, ukázaly, s jakými nedorozuměními a překážkami se někteří absolventi civilního směru potýkali při svém úsilí dostat se k Policii ČR. Pomineme-li jen obtížně řešitelné peripetie při zdravotních prověrkách, tak těmi největšími překážkami byly téměř každým rokem se opakující několikaměsíční tzv. „stopstavy“. Ty některé odradily, jiným (zejména chlapcům z důvodu vojny) zkomplikovaly život. Je nutno přiznat, že teprve v posledních dvou třech letech se podařilo překonat i jistou nedůvěru a obavy ze strany mnoha okresních ředitelů PČR. Nejrychleji si potenciální (intelektuální i etickou) kapacitu převážné většiny této skupiny absolventů uvědomili na Úřadech vyšetřování pro ČR. I „policejní operativa“ dospěla k poznání, že absolventi policejní akademie jsou nejen vzdělanější, ale také spolehlivější než mnozí vyučenci či maturanti. Je nutno však také přiznat, že některé okresy (zejména příhraniční) by naše absolventy uvítaly s „otevřenou náručí“, ale oni jsou dost vybíraví a nejraději by sloužili, když ne v Praze, tak alespoň ve větších městech.

Nejen tento tříetapový, ale i předchozí (dvouetapový) výzkum potvrdil, že absolventi PA ČR civilního směru, kteří jsou ve služebním poměru u PČR, si počínají velmi dobře. Vysoce je ceněna především jejich teoretická vybavenost (zejména z právní oblasti), zájem o práci a smysl pro povinnost a pro odpovědnost. Silná motivace policejní službou jim pomáhá překonávat mnohé překážky, hlavně pak nedostatek praktických zkušeností. Jak je konstatováno v jedné z dílčích zpráv, postupně mizí dříve četné případy, kdy absolventy civilního směru tzv. „zacpávali díry“, zapomínali na ně a nechávali je „šlapat chodník“ neúměrně dlouho (i když otázka míry úměrnosti je velmi diskutabilní). Přibývá naopak okresních ředitelství, která začínajícím elévům s resortním vysokoškolským diplomem dávají šance se projevit, vytyčují jasné perspektivy (v případě úspěšného výkonu nástupní funkce) a cíleně řídí proces získávání praktických zkušeností z různých oblastí policejních činností.

Celkově lze konstatovat, že studium civilních studentů na PA ČR má své opodstatnění. Je prospěšné jak pro resort, tak pro celou společnost. Aby bylo ještě prospěšnější, hlavně pro Policii ČR, bude zapotřebí hledat cesty, jak odstranit zbytečné překážky a jak zlepšit podmínky jejich přípravy, které by umožnily méně konfliktní a plynulejší přechod motivovaných studentů civilního směru do služebního poměru k PČR.

Výzkum opakovaně sledoval, v jakých podmínkách absolventi pracují. Byla snaha zmapovat, alespoň orientačně, kvalitu prostředí na pracovištích našich absolventů, a to jak z hlediska mezilidských vztahů, tak i z hlediska podnětnosti tohoto prostředí ve smyslu možnosti se od svých spolupracovníků dále učit.

Je potěšitelným zjištěním, že na většině pracovišť Policie ČR převládají vztahy přátelství a srdečnosti (alespoň podle výsledků tohoto výzkumu). Z údajů všech tří etap vyplynulo, že takto charakterizuje vztahy na pracovištích většina absolventů i jejich přímých nadřízených.

Poněkud rozporněji vyznělo hodnocení prostředí z hlediska podnětnosti. Drtivá většina oslovených nadřízených je přesvědčena, že jejich podřízení se nalézají na pracovištích, kde mají možnost se od svých kolegů dále učit. U absolventů byl postoj zdrženlivější. I když většina z nich se rovněž přiklonila k tomu, že jejich pracoviště je více či méně podnětné, v některých případech, zejména v první a třetí etapě, více než třetina absolventů policejního směru je toho názoru, že na svých pracovištích nemají až tak velké možnosti se od někoho dále učit. Rozhovory napověděly, že příčinou bude pravděpodobně absence tzv. „střední generace“ policistů (ve věku 35 - 45 let). Příliš nestimuluje ani ta skutečnost, že u mnoha útvarů jsou na nižších řídících funkcích stále ještě policisté, kteří nesplňují vzdělanostní ani kvalifikační předpoklady.

Názory a postoje absolventů k obsahu a způsobu výuky na PA ČR

Zkvalitňovat a zdokonalovat výchovně vzdělávací proces na vysoké škole předpokládá, mimo jiné, ústrojné a velmi úzké propojení jak s vědou, tak i s praxí. Optimalizace zejména obsahu výuky na Policejní akademii ČR si žádá pružné reagování nejen na nejnovější poznatky vědních oborů, ze kterých vycházejí a o které se opírají jednotlivé vyučovací předměty, ale i respektování dynamicky se měnících potřeb praxe.

Velmi významným zdrojem poznání aktuálních potřeb policejní praxe, včetně přesného postižení směru a dynamiky změn v jejím vývoji, jsou řídící funkcionáři a hlavní představitelé útvarů a složek PČR. Nezastupitelná role při propojení PA ČR s policejní praxí náleží i jejím absolventům, a to zejména absolventům kombinované formy studia. Tento výzkum byl zaměřen nejen na problém připravenosti a uplatnění absolventů v praxi, ale i na některé otázky, související s podmínkami a průběhem studia. Absolventi se vyjádřili jak k výuce jednotlivých předmětů a přínosu získaných poznatků pro praxi, tak i k metodám a stylu práce učitelů.

Ve všech etapách absolventi pozitivněji hodnotili většinu vyučovacích předmětů z hlediska jejich zajímavosti a přitažlivosti tak, jak je vnímali a prožívali v průběhu studia. Z údajů jednotlivých dílčích zpráv vyplynulo, že nejvyšší ohodnocení (stejně jako v případě prvního výzkumu) získaly především předměty z právních disciplín, Kriminalistika a Psychologie. V pásmu podprůměru byly v této poloze hodnoceny předměty jen výjimečně.

Hodnocení vyučovacích předmětů pod zorným úhlem praxe bylo o poznání nižší. Vyšší indexace byla opět přiznána právním disciplínám, Kriminalistice a Psychologii (ve 3. etapě absolventi policisté - prezenční formy studia, do tohoto pásma zařadili ještě předmět Drogy a toxikomanie.). Volné odpovědi v dotaznících, zejména však rozhovory, umožnily naznačit příčiny odlišné míry ocenění, které se jednotlivým předmětům dostalo.

V průběhu studia bylo hodnocení předmětů ovlivněno především osobností učitele, způsobem jeho výuky, ale i tradicí a atraktivností předmětu samotného.

Na hodnocení užitečnosti a potřebnosti poznatků jednotlivých předmětů pod zorným úhlem upotřebitelnosti v praxi mělo vliv mnohem více aspektů. Nejvýrazněji se promítl charakter zastávané funkce tím kterým absolventem. Absolventi ve funkcích vyšetřovatelů si více cení poznatků získaných z oblasti práva a absolventi, pracující na úseku operativy, staví do popředí zase poznatky, získané při studiu bezpečnostních disciplín. Rozporně vyznívalo hodnocení praktického významu výuky některých předmětů teoretického základu (Filozofie, Politologie, Kriminologie, Sociologie, cizích jazyků). Bylo ovlivněno jak získanou zkušeností a dojmy z průběhu studia, tak i úrovní celkové zralosti a vyspělosti osobnosti absolventa. Pro některé má např. jazyková vybavenost význam jenom tehdy, když jí využívá při výkonu své funkce. Jen v málo případech se podařilo přesvědčit absolventy o teoretickém a metodologickém významu filozofie pro život vzdělaného člověka. Obdobně nenalézá vždy patřičné ocenění praktického významu politické vzdělanosti pro příslušníka policie, a to nejen v řídící funkci. Mnohé je ovlivněno tradicí, typem a celkovým zaměřením osobnosti, charakterem veřejného mínění apod. V každém případě však zůstává otazníkem i výzvou pro školu, pro konkrétní učitele.

Úroveň školy je v mnohém předurčena úrovní učitelů, kteří v ní pracují. Výzkum se proto zaměřil i na zjištění názorů a postojů absolventů ke svým někdejším starším kolegům. Výrazná většina absolventů, a to všech tří zkoumaných výstupních ročníků, se ztotožnila s názorem, že „na PA ČR působí převážně učitelé vysoce vzdělaní ve svém oboru, vyznačující se pedagogickou schopností oslovit a motivovat studenty k intenzivnímu studiu“. Statisticky zpracované údaje však napověděly, že poměrně velké procento absolventů se s názorem predikovaným v příslušné položce dotazníku ztotožnilo jen podmíněně - s výhradami.

Jen výjimečně byly vznášeny námitky vůči odborným kvalitám. Většina výhrad má společného jmenovatele - malá nebo dokonce velmi nízká úroveň pedagogických schopností některých učitelů. Kritizováno bylo předčítání skript, nezáživný výklad nebo přehnané „využívání“ zpětného projektoru v promítání připravených textů. Mnohé z těchto nedostatků, týkajících se konkrétních učitelů, byly průběžně řešeny a namnoze i odstraněny. Obtížněji se však daří řešit nedostatky při vedení seminářů (místo dialogu se studenty monolog učitele, který opakuje, někdy rozšiřuje obsah přednášky) a zejména pak při zkoušení (objektivně existující psychická zátěž není tlumena, ale naopak zvyšována, oprávněná náročnost není doprovázena pedagogickým taktem, někteří učitelé již před zkouškami vyvolávají atmosféru strachu apod.). Pokud se k projevům pedagogické nekompetence přidá i nemorálnost (v podobě hrubých, někdy i vulgárních projevů), pak je na místě požadavek, aby takovýto „pedagog opustil školu, a to hlavně proto, že kazí dobré jméno převážné většiny dobrých učitelů.

Získané poznatky související z otázkou využívání aktivizujících metod ve výuce jenom podtrhují nezbytnost věnovat mnohem více pozornosti otázkám zvyšování úrovně pedagogické složky vzdělanosti učitelů PA ČR. Statisticky zpracované údaje napověděly, že tento déletrvající didaktický problém patří mezi velmi slabá místa řady učitelů na PA ČR.

Aktivizující metody kladou větší nároky na čas a mohou být realizovány jen v menších skupinách, v rámci tzv. „dialogických forem“ (na seminářích a na cvičeních). Vzhledem ke stávajícím poměrům počtu učitelů k počtu studentů (cca 1 : 24) je objektivně nemožné uplatňovat tyto metody u většiny předmětů v rámci kombinované formy studia. Neměly by však scházet na seminářích a cvičeních se studenty, studujícími prezenční formou. Absence aktivizujících metod v těchto případech má co do činění především s jejich neznalostí (což mnozí učitelé otevřeně přiznávají). Odstranit tento handicap by nemělo být příliš obtížné. Složitější bude potlačit neochotu některých učitelů se studenty diskutovat vůbec, vést s nimi otevřený dialog.

Je nutno poznamenat, že komentované údaje v této části zprávy jsou nepříznivě ovlivněny poměrně delším časovým odstupem (3 - 5 let), a to zejména při hodnocení vyučovacích předmětů i učitelů, z toho hlediska, jaké vzpomínky na jejich výuku zůstaly v paměti absolventů uchovány. Do budoucnosti bude nezbytně nutné tento evaluační akt realizovat bezprostředně po ukončení semestru či akademického roku.

V rozhovorech, i volnou formou v rámci jedné z položek dotazníku, se absolventi vyjadřovali k celkovému režimu života a studia na PA ČR. Ve všech etapách jednoznačně převládla slova uznání a spokojenosti. Zejména absolventi, kteří mají zkušenosti ze studia na jiných vysokých školách a studují magisterský studijní program, nebo ti, pro které studium bakalářského studijního programu PA ČR nebylo prvním z absolvovaných vysokoškolských programů (viz vyšetřovatelé), si vysoce cenili organizovanost, zavedený a dodržovaný režim studia a dobře fungující služby (vědecká knihovna, vstřícnost zabezpečovacích složek, zejména studijního oddělení). Velkého uznání se dostalo mimořádně příznivým podmínkám pro sportovní vyžití a kooperaci uvnitř studijních skupin (prezenční studium).

Kritických hlasů zaznělo méně a některé z nich si vzájemně odporovaly. Například někteří absolventi by si představovali přísnější režim, včetně zvýšeného tlaku na průběžné studium, jiným se naopak jevil režim příliš přísný (vesměs absolventům prezenční formy studia) a doporučovali volnější formu organizace studia (např. aby účast ve výuce byla výhradně záležitostí studenta).

Značná shoda byla, zejména ze strany absolventů kombinované formy studia, v kritice velké zátěže a náročnosti studijního programu. Tato skupina respondentů postrádala rovněž větší prostor pro dialog s učiteli. Problém velkých nároků a požadavků bakalářského studijního programu byl v dané době způsoben snahou profilovat absolventa v souladu s náročnými požadavky policejní praxe. Postupně, zejména v reakci na „velkou úmrtnost“, byl tento program upravován. Problém byl rozhodným způsobem vyřešen až v souvislosti s novou reakreditací, v konfrontaci s již akreditovaným bakalářským programem. Pokud se jedná o plánování dialogických forem výuky, je to, jak bylo v předchozí části materiálu již zmíněno, pro tuto skupinu absolventů silně determinováno počtem učitelů a reálnými možnostmi dané katedry. Profilující (státnicové) předměty by však přesto měly usilovat o postupné řešení tohoto vážného didaktického problému.

Ti absolventi civilního směru, kteří nalezli své uplatnění v rámci resortu MV ČR nebo u BIS, volají, a to ve velké shodě, po efektivnějších a déletrvajících stážích u policejních složek a po těsnějším propojení výuky s policejní praxí na základním útvaru. Absolventi tohoto typu studia ocenili, že byla nově koncipována forma a tematicky upraven obsah jejich základní odborné přípravy.

Nejen absolventi, ale i jejich přímí nadřízení byli vyzváni, aby vyjádřili ucelený hodnotící soud o výuce na PA ČR. Statisticky zpracované údaje vypovídají o tom, že drtivá většina absolventů je toho názoru, že výuka na PA ČR je dobrá a do budoucnosti si žádá jen dílčí změny. Hodnocení této části přímých nadřízených absolventů, která se rozhodla k výuce na PA ČR vyjádřit (značná část si netroufla), rovněž vyznělo velmi pozitivně.

V závěrečné třetí etapě byli osloveni i řídící funkcionáři PČR a resortu Ministerstva vnitra ČR; byli požádáni, aby se vyjádřili k základním otázkám souvisejícím s působením Policejní akademie ČR v systému vzdělávání příslušníků Policie ČR. Z diskuse s těmito funkcionáři vyplynulo, že PA ČR se dostala hlouběji do povědomí široké policejní i občanské veřejnosti. Ve shodě s přímými nadřízenými absolventů převládl i u řídících funkcionářů názor, že převážná většina absolventů Policejní akademie ČR je připravována pro výkon funkcí v policejní praxi dobře.

Kritické hlasy těchto funkcionářů se týkaly problémů s přijímáním některých příslušníků policie k prezenční formě studia bez dostatečně dlouhé policejní praxe. Většina se přiklonila k názoru, že teprve 3-5letá zkušenost z policejní praxe dává nadřízeným možnost posoudit odborné i osobnostní předpoklady pro další kariérní růst u policie. V přípravě absolventů doporučují tito funkcionáři dát větší důraz na jazykovou vybavenost a na větší propojení teoretické přípravy s přípravou praktickou. Z jejich úst zazněl rovněž požadavek, aby zejména studenti prezenční formy studia byli více vedeni k získání návyků na dodržování základních pravidel a zásad zdvořilosti, slušného chování a vystupování.

Převládla shoda, že stávající kapacity PA ČR nejsou schopny plně uspokojit velkých počet zájemců o studium, a doporučují hledat možná řešení (rozšíření kapacit, zřízení elokovaného pracoviště apod.). Právě v této souvislosti byla široce diskutována otázka studia civilních studentů. Někteří funkcionáři se domnívají, že jsou to právě oni, kteří odčerpávají již tak nedostatečné kapacity školy. Řešitelé výzkumného úkolu se snažili přesvědčit tyto funkcionáře (byli v drtivé menšině) o tom, že byly získány poznatky a zkušenosti, které pochybnosti o neefektivnosti a neprospěšnosti tohoto typu studia pro resort MV ČR zcela vyvracejí. Ti civilní studenti, kteří se dostanou do služeb Policie ČR (např. z výstupního ročníku 1998/99 to byla plná polovina absolventů) si vedou v praxi velmi dobře. Rovněž i ostatní, kteří nalézají uplatnění ve státní správě, u BIS, bezpečnostních agentur, ve sdělovacích prostředcích (po dalším studiu) apod. šíří nejen dobré jméno Policejní akademie, ale vytvářejí i předpoklady k tomu, že se k bezpečnostní tematice bude na veřejnosti vyjadřovat stále větší počet odborníků. Případy, kdy absolvent PA ČR rozšířil řady nezaměstnaných, jsou spíše raritou.

V další diskusi s řídícími funkcionáři PČR bylo konstatováno, že PA ČR náleží v systému policejního vzdělávání dominantní postavení. Všeobecně byla vysoce hodnocena akreditace magisterského studijního programu. Z rozmanité, někdy i rozporné diskuse o vzdělávání v mimoresortních studijních oborech vyplynulo, že to by mělo být spíše výjimečné a zcela adresné pro vybrané funkce.

Mnoho námětů a kritických připomínek zaznělo směrem k absenci vzdělávacího mezistupně mezi základní odbornou přípravou a Policejní akademií ČR. Za neakceptovatelný je považován i dosavadní systém (spíše nesystém) různých kurzů v rámci celoživotního vzdělávání policistů. Za vážný nedostatek, adresovaný PA ČR, je všeobecně považována téměř nulová nabídka studijních programů kurzů pro řídící pracovníky. Od PA ČR se rovněž očekává zpracování programů kvalifikačních a rekvalifikačních kurzů (hlavně pro absolventy mimoresortních studijních programů), zejména pak programů postgraduálního studia v návaznosti na bakalářský a později též magisterský studijní program.

V diskusi s řídícími funkcionáři PČR a MV ČR došlo k velké shodě v názoru, podle kterého k tomu, aby se Policejní akademie stala pilířem dobře fungujícího systému policejního vzdělávání v ČR, musí být vytvořeny nezbytné personální a materiální podmínky.

Absolventi a oslovení řídící funkcionáři se vyjádřili i k samotnému výzkumu. V obou skupinách respondentů nebyl zaznamenán ani v jednom případě negativní postoj. Zejména řídící funkcionáři oceňovali možnost se k problému absolventů a jejich vzdělávání na PA ČR vyjádřit. Ocenění a podporu tomuto výzkumu vyjádřili řídící funkcionáři i svou vstřícností a vesměs pečlivou přípravou na uskutečněné rozhovory. Zejména absolventi vznášeli požadavek, aby měli možnost se s celkovými výsledky výzkumu seznámit.

Závěry z věcného hlediska

a) Připravenost absolventů pro praxi

Údaje, získané z výzkumu absolventů tří výzkumných ročníků, včetně analýzy výpovědi jejich přímých nadřízených a oslovených řídících funkcionářů PČR a resortu MV ČR, nás opravňují vyslovit závěr, že většina absolventů Policejní akademie je připravována na výkon funkcí v policejní praxi dobře.

Rozhodující podíl na celkově dobré připravenosti pro praxi převážná většina absolventů i jejich přímých nadřízených přisuzuje studiu na PA ČR. Pozitivní vliv studia na výkon funkce vnímají silně i absolventi, studující při zaměstnání, tedy ti, kteří jsou ve svém odborném růstu ovlivňováni nejen školou, ale i praxí samotnou.

Teoretická stránka připravenosti je vyšší v porovnání se stránkou praktickou. Absolventi všech zkoumaných ročníků hodnotí podíl studia bakalářského studijního programu PA ČR na utváření jejich praktických a intelektuálních dovedností jako průměrný nebo dokonce slabý.

Užší sepětí teoretické a praktické stránky výuky bude asi vždy aktuálním požadavkem na vysokoškolské studium vůbec. Přesto však tím, co musí vysokoškolské studium zabezpečovat především (včetně bakalářského stupně), je osvojení si základních teoretických a metodologických poznatků jednotlivých vědních oborů. Tento základ se pak stává oporou pro rozvoj samostatného tvořivého myšlení, pro utváření schopnosti aplikovat teoretické poznatky při řešení praktických problémů a situací. Plnění tohoto úkolu se PA ČR zřejmě daří, neboť přes kritiku (a určitě oprávněnou) nižší úrovně praktické stránky přípravy jsou její absolventi v policejní praxi převážně úspěšní.

b) Uplatnění absolventů v praxi

Na dílčí problém uplatnění absolventů bakalářského studijního programu v policejní praxi je nutno pohlížet diferencovaně.

Většina absolventů kombinované formy studia, vzhledem k již zastávaným funkcím, si vesměs vzdělání pouze doplňovala. Získané absolutorium mělo proto spíše vliv jen na finanční ocenění (navýšení tarifu, zrušení odpočtu let apod.) než na funkční zařazení absolventů. Podle výpovědi této skupiny respondentů, ve stávající personální praxi (vesměs v souladu s předpisy) má stále větší váhu stupeň vzdělání, než jeho odborné zaměření. Jinak řečeno, absolvování jakéhokoliv magisterského či inženýrského studijního programu nalézá v policejní praxi všeobecně vyšší ocenění (myšleno hlavně finanční), než vyhraněně odborné policejní vzdělání bakalářského stupně. Splnění vzdělanostního požadavku je zaměňováno se splněním (spíše nesplněním) kvalifikačních předpokladů.

V uplatnění absolventů prezenční formy studia - policistů přetrvávají problémy, zjištěné již při prvním výzkumu. Většina z nich hledá a zpravidla také nalézá uplatnění sice v resortu, ale mimo policejní útvar, jehož velitel dal ke studiu doporučení. Příčiny tohoto stavu jsou velmi rozmanité. Ty, mající objektivní ráz, souvisejí s organizačními změnami u policie, se změnami tabulkových počtů a s nižší úrovní personální práce některých útvarů. Na uplatnění této skupiny absolventů mají značný vliv i příčiny subjektivní povahy. Dají se kategorizovat jako obecně lidské (změna zájmu, vyšší aspirace, následování životního partnera, touha sloužit ve větším městě apod.).

Poměrně složitější se jeví problém uplatnění absolventů prezenční formy studia civilního směru. Největší počet z této skupiny absolventů nalézá své uplatnění v rámci resortu MV ČR. Podle údajů z výzkumu zájem o vstup do služebního poměru k policii spíše narůstá. Druhou největší skupinu představují absolventi, kteří dále pokračovali ve studiu. Z nich však mnozí po ukončení studia hledají a také nalézají uplatnění rovněž v rámci resortu.

Někdejší situace (před 4-5 lety), kdy na tyto absolventy prvních výstupních ročníků nahlíželi představitelé policejní praxe s jistým despektem a nedůvěrou, se podstatně změnila. Je stále více policejních útvarů a složek, které se přesvědčují o tom, že získané vysokoškolské resortní vzdělání ve spojení s vysokou motivací a silnou vůlí poprat se s těžkostmi policejní služby pomáhá těmto absolventům překonávat vážný nedostatek, spojený s téměř nulovou zkušeností z policejní praxe. Přesto by bylo vhodné přemýšlet o případných opatřeních (časové rozšíření stáží a jejich pedagogizace, nabízení fakultativních předmětů ZOP, předběžné zdravotní prohlídky, legislativní úpravy atd.), která by přijetí do služebního poměru a první krůčky v nástupnických funkcích této skupině absolventů usnadnila.

Problém uplatnění absolventů PA ČR v praxi byl zkoumán i z hlediska úspěšnosti výkonu zastávaných funkcí. Statisticky zpracované údaje, a to v případě všech tří výstupních ročníků, vypovídají o tom, že většina absolventů PA ČR (kteří byli ve služebním poměru), je hodnocena svými nadřízenými jako úspěšní nebo dokonce velmi úspěšní. V obdobném duchu vyznělo i obecné hodnocení absolventů PA ČR ze strany řídících funkcionářů PČR.

Mezi pozitivní zjištění získaná empirickým výzkumem bezesporu patří i údaje o tom, že absolventi vstupují nebo pracují v prostředí, ve kterém převládají vztahy přátelství, vzájemné spolupráce a srdečnosti.

Méně příznivě však vyznívá hodnocení prostředí z hlediska podnětnosti. I když drtivá většina přímých nadřízených absolventů se domnívá, že na jejích pracovištích mají absolventi možnost se dále od někoho učit, mnoho jejich podřízených (zejména absolventi prezenční formy studia - policisté) tento názor nesdílí.

c) Některé názory absolventů na obsah a způsob výuky

Ve všech výzkumných etapách absolventi příznivěji hodnotili výuku právních disciplín, kriminalistiky a psychologie, a to jak z hlediska jejich vnímání během studia, tak i pod vlivem zkušeností získaných v praxi. Poněkud s despektem se vyjadřovali k některým předmětům spíše teoretického základu.

Hodnotící soudy na adresu jednotlivých vyučovacích předmětů nelze příliš přeceňovat, a to zejména proto, že jsou nepříznivě ovlivněny faktorem času (od studia některých z nich uplynulo čtyři i více let). Vytvoření kvalitní zpětné vazby (mezi obsahem a studentem, studentem a realizátorem obsahu, tedy učitelem) je možno zabezpečit jen prostřednictvím vnitřního evaluačního procesu v rámci studia. Převážná většina absolventů se shodla v názoru, že na Policejní akademii ČR pracují převážně učitelé vysoce vzdělaní ve svém oboru, vyznačující se pedagogickou schopností oslovit a motivovat studenty k intenzivnímu studiu. Více však oceňují jejich odbornou erudici, než pedagogické kvality. Svědčí o tom nejen řada kritických poznámek vyslovených tímto směrem, ale i převaha mínění o nedostatcích v praktickém využívání a uplatňování aktivizujících metod výuky. Tyto dílčí didaktické otázky si budou žádat promyšlené a cílené řešení.

Na adresu celkového režimu života a studia na PA ČR zazněla převážně slova uznání a spokojenosti. Ocenění si získala organizovanost studia, zavedený řád, vybavenost knihoven a velmi dobré podmínky pro sportovní vyžití. Kritické poznámky se týkaly náročnosti studijního programu, uplatňování dialogických forem výuky a způsobu organizování stáží. Celkové vyjádření k působení Policejní akademie ČR, k organizaci výchovně vzdělávacího procesu vyznělo velmi pozitivně, a to jak ze strany absolventů samotných a jejich přímých nadřízených, tak i ze strany oslovených řídících funkcionářů PČR a resortu MV ČR.

Tito funkcionáři, kromě slov uznání na adresu školy i jejich absolventů, vznesli i řadu námětů a kritických připomínek. Například žádají k prezenčnímu studiu přijímat mladé policisty s nejméně tříletou praxí. Položit větší důraz na studium jazyků, na užší propojení teoretické přípravy s policejní praxí a věnovat více pozornosti mravnímu zdokonalování studentů, patří mezi další náměty vzešlé z diskuse s představiteli policejního managementu. Převážná většina z nich pokládá vysokoškolskou přípravu na PA ČR za určující při profilaci policejních odborníků a manažerů. Postrádají propracovaný systém celoživotního vzdělávání příslušníků policie a očekávají, že to bude právě Policejní akademie ČR, která v tomto systému zaujme vůdčí postavení a bude hrát rozhodující roli.

Doporučující závěry

Vyhodnocení statisticky zpracovaných údajů získaných dotazníkovou metodou, jakož i analýza informací (názorů, postojů) získaných z otevřených položek dotazníků a z výpovědí během rozhovorů s respondenty, umožnila zformulovat zobecňující závěry. S oporou o tato zobecnění jsme přistoupili k formulaci doporučujících návrhů a námětů.

Aby i v budoucnosti, v dalších výzkumech, převládlo pozitivní hodnocení ze strany policejní praxe, aby se příprava studentů ve všech studijních programech stále zkvalitňovala, doporučujeme:

  1. O splnění vědeckovýzkumného úkolu „Absolventi Policejní akademie ČR v praxi“, jeho výsledcích a závěrech informovat policejní a občanskou veřejnost, přednostně pak vedoucí funkcionáře PČR, resortu MV ČR a pedagogický sbor PA ČR.
  2. Zobecňující závěry a relevantní doporučení tohoto vědeckovýzkumného úkolu zohlednit v rámci strategického řízení školy (např. Dlohoudobý záměr PA ČR, při realizaci stávajících a v rámci přípravy akreditace nových studijních programů) a v dalších projektech vysokoškolské výuky, rozvoje vědy a výzkumu na PA ČR.
  3. V zájmu dalšího zkvalitnění výchovně vzdělávacího procesu na PA ČR a zlepšení zejména praktické stránky připravenosti absolventů zaměřit pozornost na řešení těchto dílčích problémů:
    1. Usilovat o posílení významu a role dialogických forem výuky (seminářů a cvičení) ve výchovně vzdělávacím procesu na PA ČR. U prezenční formy studia docílit, aby jejich četnost (objem) u jednotlivých předmětů byla, v porovnání s monologickými formami (přednášky, výklad), nejméně v rovnováze. U kombinované formy studia tento požadavek prosadit alespoň v profilovaných (státnicových) předmětech (pokud to personální a prostorové podmínky dovolí).
    2. Vytvořit podmínky a předpoklady k všeobecnému rozšíření vnitřního evaluačního procesu na všechny katedry. Tento proces považovat za jeden z nejúčinějších nástrojů průběžného hodnocení a zajišťování kvality výchovně vzdělávacího procesu na škole, a to ve vztahu ke všem studijním programům (včetně neakreditovaných programů kurzů v rámci celoživotního vzdělávání).
    3. Výhradně pedagogickými prostředky zvýšit zájem studentů o účast na přednáškách a o zapojení se do věcného dialogu na seminářích a praktických cvičeních.
    4. Hledat cesty ke zvýšení efektivnosti dialogických forem výuky (seminářů a cvičení), a to zejména cestou zvýšeného pedagogického tlaku na cílevědomější a intenzivnější samostatnou přípravu studentů a systémovou integraci informačních technologií do pedagogického procesu.
    5. Dosáhnout, aby všichni učitelé PA ČR (včetně externích učitelů) považovali vedení otevřeného dialogu se studenty za jeden z vůdčích didaktických principů, uplatňovaných v podmínkách terciárního vzdělávání.
    6. Ustáleným režimem života a studia na PA ČR, osobním příkladem učitelů a dalšími pedagogickými prostředky vést, zejména studenty prezenční formy studia, k získání a upevňování návyků kázně, pořádku, dodržování základních pravidel a zásad zdvořilosti, slušného chování a vystupování.
    7. Soustředit pozornost na otázky dalšího prohlubování odborné, zejména však pedagogické připravenosti učitelů, s cílem posílit jejich schopnosti i motivaci:
      • k poznání a následnému využívání a uplatňování aktivizujících metod výuky (na seminářích a na cvičeních),
      • k osvojení a dalšímu zdokonalování správného stylu vedení přednášek a řízení seminářů (cvičení),
      • k dodržování základních didaktických principů při prověřování (zkoušení) osvojených vědomostí a dovedností studenty,
      • k podpoře a realizaci vnitřního evaluačního procesu, zajišťujícího permanentní zpětnou vazbu mezi studenty a jejich učiteli.
  4. Promyslet a do praxe uvést opatření, a to i legislativního rázu, která by vytvořila ještě příznivější předpoklady k následnému uplatnění civilních absolventů v rámci resortu Ministerstva vnitra ČR. Zvážit zejména přijetí takových kroků (nabídnout fakultativní předměty základní odborné přípravy, odborné stáže, krátkodobé kurzy apod.), které by umožnily zájemcům již v průběhu studia bakalářského studijního programu získat osvědčení o absolvování ZOP a usnadnit tak jejich plynulejší přechod do služebního poměru k PČR.
  5. Usilovat o postupné navyšování zdrojů (personálního, finančního a materiálního rázu) a vytvořit tak předpoklady k tomu, aby PA ČR mohla pozitivně reagovat na zvýšený zájem o studium bakalářského a magisterského studijního programu a aby mohla postupně zahajovat výuku postgraduálních a dalších studijních programů v rámci systému celoživotního bezpečnostního vzdělávání.
  6. Pokračovat v úsilí o navozování takových podmínek pro finanční ocenění práce učitelů, které by zajišťovaly stabilizaci pedagogického sboru, podněcovaly a motivovaly k péči o odborný růst a umožnily získat na učitelská místa mladé učitele a špičkové odborníky z policejní praxe.
  7. Při koncipování výzkumných aktivit v této oblasti soustředit pozornost na problém uplatnění absolventů civilního směru, a to jak po úspěšném završením bakalářského, tak i magisterského studijního programu. K výzkumu absolventů ve služebním poměru se vracet ve 3-5letých intervalech.

Rozum, Z.
Absolventi Policejní akademie ČR v praxi
SOUHRN

Článek informuje čtenáře o výsledcích čtyři roky trvajícího emipirického výzkumu. Předmětem výzkumu byli absolventi tří výstupních ročníků (1997 - 1999). Osloveni byli i přímí nadřízení absolventů a řídící funkcionáři PČR. Analýza získaných poznatků z empirického výzkumu vedla autora článku k formulaci zobecňujících závěrů a doporučujících námětů pro praxi.

Rozum, Z.
Graduates of the Police Academy of the Czech Republic in practice
SUMMARY

This article presents results of a four-year-long empirical research that looked at student who graduated in the three successive years between 1997 and 1999. It also included questions to their direct superiors and managing officials of the Police of the Czech Republic. The author draws general conclusion from an analysis of the results of the empirical research, presenting some practical suggestions.

Rozum, Z.
Die Absolventen der Polizeiakademie der Tschechischen Republik in Praxis
ZUSAMMENFASSUNG

Der Artikel informiert Leser über die Ergebnisse der vier Jahre dauernden empirischen Untersuchung. Der Objekt der Untersuchung waren die Absolventen der drei Schlussjahrgänge (1997-1999). Man redete auch direkte Vorstände der Absolventen und leitende Funktionäre der Polizei der Tschechischen Republik an. Analyse der gewonnenen Erkentnisse führte den Autor des Artikels zur Formulierung generalisierter Schlüsse und zur Empfehlungsthemen für die Praxis.


1) Z technických důvodů byla z příspěvku vyjmuta část „Teoretická a metodologická východiska výzkumu“. S touto částí se mohou zájemci seznámit ve Sborníku PA ČR „Bezpečnostní teorie a praxe“, 2002, 2.

OBSAH / CONTENTS / INHALT
Copyright © 2002 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |