Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXV2/2002 |
Jako „internet“ se označuje celistvý souhrn všech sítí a počítačů, které jsou vzájemně spojeny společným přenosovým protokolem nazývaným TCP/IP (Transmission Control Protocol - Internet Protocol). Vznikl v roce 1969 v USA. Počet uživatelů internetu se již před dvěma roky odhadoval přes 60 milionů osob. Roku 2002 se má jejich počet zvýšit na cca 320 milionů. Razantní vývoj internetu přináší nejen možnosti prevence a represe kriminality, nýbrž i nová kriminální rizika.
Internet je od svého vzniku decentralizovanou a samoregulující sítí dat, tj. neexistuje žádný „správní úřad“ nebo jiný kontrolní orgán. Různými orgány jsou centrálně ošetřeny jen technické a provozní problémy. Existují tyto možnosti využití internetu: www (World - Wide - Web, zkráceně „web“), e-mail, Usenet-Newsgroups, IRC (Internet Relay Chat), FTP - FSP, telefonování, Telnet, rádio a televize, kamerové přenosy.
Je známo, že existuje „kriminalita v internetu“ a že ji lze také odhalovat pomocí funkcí internetu. Tato kriminalita není dosud podchycována v kriminálních statistikách. Podle P. Wiedemanna se vyskytují v internetu tyto druhy kriminality: 1)
Nejvíce je zastoupena dětská pornografie (texty, fotografie, mluvené slovo, nabídky ke styku). Odborníci odhadují, že v IRC surfuje každou minutu v celosvětovém měřítku asi 300 - 500 pedofilů.
Celá řada deliktů je páchána uveřejněním v Newsgroups, IRC, FTP-FSP, rádiových a televizních přenosech. Především se jedná o delikty proti orgánům a zástupcům cizích států a ústavním činitelům.
Zejména jde o rasismus, xenofobii apod.
Domácí skupiny levého a pravého radikalismu a extremistické zahraniční skupiny v Německu využívají internetu k propagaci svých myšlenek. Například v Dolním Sasku se v posledních dvou letech zvýšil počet neonacistů pětkrát a je evidováno téměř 200 jejich nabídek. Příslušníci různých „pravých“ skupin vybudovali v Německu síť „Thule“. Více než 20 mailboxů rozšiřuje pravicový extremistický a neonacistický materiál, v němž jsou uváděny způsoby jednání, vytyčuje se strategie jak připravovat, provádět a zajišťovat schůze, demonstrace, pochody, koncerty a jak rychle a spolehlivě vyměňovat informace, vyrábět bomby apod.
Například jsou podvodně získávány úvěry na nákup zboží, činěny podvodné nabídky zboží apod.
Zatímco se online-bankovnictví již etablovalo na úseku soukromých zákazníků, naráží u uživatelů internet - jako koncepčně otevřená síť pro platební styk - na problém bezpečnosti vzhledem k otázkám autorizace a integrity. První internetové banky jsou však již připuštěny a jsou v síti. Experti vycházejí z toho, že „technology banking“, eventuálně „electronic banking“ se v budoucnu prosadí vzhledem k nepatrným nákladům. Jedna transakce internetu činí jen asi jednu setinu nákladů, které si počítá bankovní filiálka.
Digitální tok peněz lze mnohem obtížněji kontrolovat než stávající transakce. Spočívá to v tom, že elektronické peníze již bez výjimek nezanechávají elektronické stopy dat. Platební styk nemusí být nutně uskutečňován přes banky.
Jsou možné dvě varianty využití internetu: jednak uskutečnění potřebné komunikace mezi pachatelem a poškozeným, jednak použití internetu poškozeného pachatelem k vyhrožování.
V prvním případě využije pachatel možnosti komunikovat přes anonymní poštovní přihrádku v internetu via e-mail s poškozeným nebo policií. K tomu stačí, aby byla zřízena poštovní přihrádka pod falešným jménem. Prostřednictvím tohoto Fake-Account má pachatel možnost dostat se z každého počítače v síti do poštovní přihrádky a zjistit zprávy tam uložené. To se děje zpravidla přes počítače, které jsou k dispozici v internetových kavárnách, hotelech apod. Je tak možno také disponovat v internetovém nebo online-bankovnictví peněžní sumou zaplacenou poškozeným na nějaké konto.
K vyhrožování a vydírání lze využít také znalosti o tom, že poškozený zneužil firemního internetového napojení k soukromým účelům, neboť by to mohl být důvod k propuštění z práce.Přes funkce Telnetu je možné proniknout do cizích počítačů a sítí a vyzvídat různá data (např. čísla kreditních karet) nebo sabotovat (např. zanášení virů, kompletní převzetí kontroly nad cizím počítačem, posílání e-mailů a provádění telefonátů na účet vlastníka apod.).
Reklamy per e-mail jsou využívány stále více, neboť jsou levnější, rychlejší, úspornější a zahrnují větší množství adresátů. Vyskytují se reklamy, které jsou v rozporu se zákony o nekalé soutěži.
Jedná se tzv. pyramidové a hazardní hry (www, e-mail a Newsgroups). Např. v roce 1997 uspořádala australská Competition and Consumer Commission celosvětový „Sweep-Day“. Více než 30 úřadů a organizací na ochranu konzumentů z Austrálie, Asie, Evropy a Ameriky odhalilo v jednom dnu 673 podezřelých stránek, které nabízely tzv. systémy očekávaných výnosů.
Online objednávka léčiv z ciziny, která nejsou připuštěna nebo je lze získat jen v lékárnách na lékařský předpis, není žádný problém. Objednatel zaplatí kreditní kartou nebo dokonce na základě účtu a obdrží zboží poštou.
Nehledě na trestněprávní relevanci tohoto jednání lze obtížně odhalovat s tím spojená rizika pro objednatele vzhledem k chybějící možnosti poradit se s lékařem nebo lékárníkem, resp. v důsledku nikoliv přesně známého složení léčiv. Objednatel nemá také možnost přezkoušet látky obsažené v léčivech, což v případě jejich plagiátů může mít i smrtelné následky.
V internetu jsou nabízeny a objednávány také omamné a psychotropní látky. Komunikuje se mailboxem, e-mailem a webem. Ve webu a Newsgroups jsou nabízeny informace a návody na výrobu nelegálních drog.
Obstarávání a rozšiřování loupežně okopírovaného software se děje přes datový download.
Jedná se o přivlastnění si jména domény. Delikventi si nechají zapsat jako doménu (domain-name) více nebo méně známé firemní jméno nebo značku výrobků. Když pak firma nebo vlastník práv na značku zboží by chtěli zapsat vlastní domain-name, zjistí se, že požadované jméno je již zapsáno. Je-li pak držitel zapsaného domain-name kontaktován, nabídne vlastníku práva na značku zboží, že za určitou sumu odstupného se zapsaného jména zřekne.
Zapsání domain-name se často provádí výhradně za účelem opětného prodeje. V USA byla tato problematika již mnohokráte soudně řešena. Vychází se z toho, že vlastník práva na značku zboží má také nárok na adekvátní domain-name. I v Německu je tendence jít tímto směrem.
V nemocnicích a lékařských ordinacích jsou v počítačích vedena jména pacientů a jejich medikace. Zásahem do počítače by mohlo být změněno dávkování léků nebo předepsány jiné látky ve smrtelné dávce. Ošetřující personál nemusí přitom pojmout žádné podezření. Pachatel může po spáchání činu uvést data do původního stavu.
V Německu se stal internet doménou dětí a mladistvých, kteří jsou však na internetu kriminálně ohrožováni. Ve všech spolkových zemích je nezbytné upravit policejní právo tak, aby policie mohla preventivně provádět kontroly v internetu - tzv. „hlídkování“ v internetu - a také v online službách, jako je tomu již v Bavorsku. V této spolkové zemi provádí kontroly komisariát 345 Policejního prezidia Mnichov a Zemský kriminální úřad Bavorska. U Spolkového kriminálního úřadu byla v roce 1999 zřízena ústředna pro koordinaci a optimalizaci těchto kontrolních rešerší na území celé SRN.
V internetu může policie zjistit důležité kriminálně relevantní informace a připravit se včas na zvládání situací ohrožujících veřejný pořádek a bezpečnost osob a majetku (demonstrace extremistických skupin apod.).
Podle odhadu Spolkového kriminálního úřadu je v celosvětovém měřítku asi 8 milionů webových stránek s kriminálním obsahem. To svědčí o rozsahu existujících politických problémů.
Globální struktura internetu nutně podmiňuje také globalizaci trestního stíhání. Jen nepatrná část pachatelů a především počítačů, v nichž se inkriminovaná data nalézají nebo přes ně je přístup do sítě, se nalézá v tuzemsku. Pachatelé využívají vědomě hranic národního zákonodárství a skrývají se za mezinárodní anonymitu. Tuzemští pachatelé např. ukládají data, která jsou důkazně relevantní, do počítače v zahraničí a využívají je přes vedení, které je kdykoliv odpojitelné. Proto také prohlídky v tuzemsku jsou zpravidla neúspěšné.
Prověření počítačů v zahraničí je možné jen cestou mezinárodní právní pomoci, což trvá zpravidla řadu měsíců a pachatel může zatím relevantní data vymazat nebo převést na jiný počítač do jiné země. Kromě toho jde i o otázku trestnosti v jednotlivých zemích. Např. na úseku neonacistické propagandy narážejí německé orgány činné v trestním řízení na beztrestnost takových aktivit v USA a Kanadě.
V důsledku anonymity zpráv jsou problémy se zjišťováním stanoviště počítače, odkud jsou data odesílána, nebo kde jsou či byla uchována. I kdyby se podařilo počítač zjistit, není ještě prokázáno, která osoba má k němu přístup a kdo inkriminovaná data odeslal. Další problémy vznikají v souvislosti se zjišťováním osobní odpovědnosti a trestnosti zúčastněných osob.
V zájmu mezinárodní spolupráce byla zřízena internacionální Stálá pracovní skupina, z jejíž iniciativy se v roce 1997 konala v Buenos Aires konference na téma Trestné činy proti dětem, na níž se zúčastnili pracovníci policie, justice a celních úřadů z 35 zemí, kteří vypracovali seznam zákonných a organizačních opatření pro posílení prevence i represe na tomto úseku. Těžištěm bylo potírání dětské pornografie.
Autor seznamuje čtenáře s obsahem článku citovaného německého autora, který se zabývá možnostmi páchání i odhalování kriminality pomocí internetu.
The author introduces the content of an article by a quoted German author, which discusses the possibilities of crime being committed as well as detected with the help of Internet.
Der Autor macht die Leser mit dem Inhalt des Artikels des zitierten deutschen Autors bekannt, der sich mit den Möglichkeiten der Verübung und der Aufdeckung der Kriminalität mittels Internets befasst.
1) Wiedemann, P.: Tatwerkzeug Internet. Ein Überblick über das System und seine kriminelle Nutzung. Kriminalistik, 2000, 4, s. 229 - 239.