Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXV4/2002 |
Obchodování s lidmi - většinou se jedná o obchodování se ženami - je záležitostí spíše strukturální než epizodické povahy; je podpořeno globalizací a moderními technologiemi a má rozsáhlý vliv na sociální, ekonomickou a organizační složku současné společnosti. Obchod s lidmi nezahrnuje pouze sexuální vykořisťování, ale je v něm obsaženo také kořistění z práce jiné osoby, často v podmínkách podobných otroctví. Oběti jsou podrobovány znásilňování, týrání a extrémní krutosti stejně jako mnoha dalším typům tlaku a nátlaku.
Samotná definice pojmu obchodování se ženami prošla v minulém století značnou změnou. V původním chápání mezinárodních smluv byl za obchodování považován pouze proces „najímání“ - základním konceptem byla ochrana „nevinných“ dívek před jejich zavlékáním do veřejných domů. Postih konkrétních způsobů zacházení se ženami uvnitř těchto zařízení byl ponechán úpravě vnitrostátními legislativami. Postupem času se mezinárodní chápání problému posunulo z pouhého „obchodování“ na lépe vyhovující „vykořisťování“. Podobným procesem prošla i otázka donucení - původně vyžadované „donucení“ bylo časem transformováno na termín „i s jejím souhlasem“, které více odpovídá skutečnému stavu žen, jež sice souhlasily s prací v prostituci, ale netušily, v jakých životních a pracovních podmínkách ji budou nuceny vykonávat. Závažnou změnou prošla definice v tom, že se na obchodování se ženami přestalo nahlížet jako na násilí proti ženám a začalo být chápáno jako porušení lidských práv. V poslední době panuje obecný souhlas s tím, že problémem není pouze samotná prostituce, ale zejména neformální a neregulovaná práce.
Obchodování se ženami se stává stále více problémem trestního práva a trestní justice, jak dokazuje i uváděná tabulka:1)
Rok | Trestné činy celkem | Odsouzeno osob celkem |
1996 | 10 | 10 |
1997 | 12 | 9 |
1998 | 9 | 5 |
1999 | 29 | 25 |
2000 | 16 | 16 |
Rok | Zjištěno skutků | Stíháno osob |
1996 | 35 | 25 |
1997 | 13 | 16 |
1998 | 34 | 48 |
1999 | 15 | 15 |
2000 | 13 | 28 |
2001 | 27 | 26 |
Pro srovnání uvádíme počty zjištěných skutků podle ust. § 246 tr. zák. a počty stíhaných osob.2)
V řadě zemí se státní orgány a nevládní organizace shodly na myšlence, že problém obchodování se ženami bude brán vážně, bude-li prvotní impulz vyjadřující ochotu a podporu boji proti tomuto fenoménu vycházet od státu. V případech, kdy tomu tak není, potírání obchodu s lidmi se často zužuje na boj a potírání organizovaného zločinu.
Organizovaný obchod s lidmi je jednou z forem organizovaného zločinu, který se mj. vyznačuje spojitostí s jinými kriminálními aktivitami (např. prodej drog, organizovaná žebrota nebo kapesní krádeže). V souvislosti s prací orgánů činných v trestním řízení, s poptávkou po konkrétních službách a s počtem konkurentů se stává struktura jednotlivých gangů stále pružnější. Zapojení jednotlivců-specialistů, kteří odvedou konkrétní služby a kteří mohou navíc stát mimo strukturu organizované skupiny, umožňuje takové skupině rychle reagovat na potřeby trhu. Mnohem častěji než dříve se vyskytuje také spolupráce jednotlivých organizovaných skupin, což dovoluje rychlou reorganizaci nelegálních aktivit.
Stát má zájem především na uplatnění trestněprávního přístupu k obchodování s lidmi, tzn. potírání a boj proti (organizovanému) zločinu. Volba řešit daný problém trestněprávně není ovšem bez rizik - proto, aby obchodování se ženami mohlo být posuzováno jako problém právní, je třeba celý fenomén transformovat tak, aby odpovídal systému trestní justice. To znamená, že skutečnosti a okolnosti, které jsou pro trestní právo nepodstatné, jsou přehlíženy. Obecně řečeno, zájmy žen, kterých se obchodování týká, jsou naprosto podřízeny zájmům trestního stíhání. Situace, za kterých se daná okolnost stala, je redukována na specifický skutek spáchaný konkrétním pachatelem - pouze toto je pro trestní právo podstatné.
Přístup trestního práva se nezbytně zaměřuje na individuálního poškozeného a individuálního pachatele a nezabývá se strukturálními příčinami komplexního problému. Trestněprávní intervence v uvedených případech znamená práci pouze se zlomkem skutečných případů. Systém trestní justice slouží především zájmům, které jsou odlišné od zájmů obětí trestných činů. Devastující následky, jaké může mít role svědka na osobní životy poškozených žen a na jejich perspektivy do budoucna, nejsou problémem, který by právo řešilo. Tak může dosavadní trestněprávní přístup problém obchodovaných žen spíše zhoršit, než poskytnout řešení, případně přímo vytvořit problémy nové.
Nevládní organizace (jakými jsou např. La Strada, Mezinárodní organizace pro migraci - IOM a další) namítají, že trestněprávní legislativa má často pouze symbolický význam, také díky tomu, jak zřídka je uplatňována. Další obvyklá stížnost nevládních organizací poukazuje na skutečnost, že trestněprávní legislativa je často uplatňována spíše proti ženám než proti pachatelům. Mnoho obětí obchodování s lidmi má negativní zkušenosti s policií, např. zatčení, harassment (obtěžování), zadržení a - v případě migrantek - vyhoštění.
Trestní systém se o oběť zajímá pouze z hlediska její hodnoty jako svědka trestného činu. Ženy často nenaléhají na postih pachatelů proto, že se bojí, aby ony samy nebyly nakonec postiženy orgány činnými v trestním řízení za to, co se jim stalo. Oběť obchodování je totiž sama často pachatelkou trestného činu nebo přestupku, neboť v okamžiku, kdy žena, která je v zemi nelegálně (ačkoli to nemusí být její vina), oznámí na policii, že byla předmětem obchodování, začne se celý systém trestní justice zabývat právě skutečností, která je pro něj v danou chvíli podstatná - nelegálním pobytem ženy v dané zemi. Skutečnost, že v okamžiku, kdy žena trestný čin ohlásí a uvede pachatele, je vystavena daleko většímu a závažnějšímu nebezpečí než předtím, je pro orgány činné v trestním řízení většinou problémem druhotným. Trestní řízení může navíc vést ke stigmatizaci ženy v jejím vlastním sociálním prostředí, např. pokud je k vyšetřování činu nutné získávat informace z prostředí, z kterého žena pochází. Trvá-li žena na trestněprávním postihu pachatele, vystavuje se tak potenciálně dvojímu nebezpečí - represím ze strany pachatele či pachatelů (velmi často chybí např. přiměřená ochrana svědků), anebo obtěžování ze strany státních orgánů (zejména v zemích, kde je prostituce kriminalizována). Bude-li žena v takových případech vypovídat a spolupracovat s policií bez řádně zaručené ochrany proti těmto represím, vystavuje se tak značnému riziku. Obecně je možno říci, že ženy, které se staly oběťmi obchodování se ženami, jsou chápány většinou jako pasivní oběti a je jim upírána možnost podílet se na hledání řešení daného problému.
Podle možností a typu instituce, která se obchodováním se ženami zabývá, je nutno problém chápat dvojím způsobem:
Z toho vyplývá, že řešení problému obchodování se ženami je úkolem státu, který jej plní zejména pomocí systému trestní justice - zpřísněné legislativy, delších a přísnějších trestů a sankcí, rozšíření národní a mezinárodní spolupráce a efektivnějšího stíhání pachatelů. Strategie práce nevládních organizací je primárně orientována na pomoc konkrétním obětem obchodování se ženami. V centru jejich pozornosti stojí jedinec, kterému je třeba poskytnout podporu zahrnující zejména bezplatnou právní pomoc, psychickou podporu a lékařské ošetření, ošacení, azylové ubytování, pomoc při vyřizování nezbytných dokumentů apod.
Od konce osmdesátých let zažívá Česká republika prudký nárůst prostituce a obchodování s ženami; zejména na česko-německé státní hranici je možno vysledovat až 200% nárůst prostituce.3)
Přestože skutečný počet obchodovaných žen zůstává skryt, existují ukazatele, že z České republiky pochází značné procento žen obchodovaných ze střední a východní Evropy.
Např. francouzská nevládní organizace Mouvement du Nid uvádí, že z 608 klientek, kterým byla poskytnuta pomoc v roce 1998, bylo 63,7 % z České republiky. Nizozemská organizace Foundation Against Trafficking in Women (uváděná pod zkratkou STV) udává, že ČR patří mezi pět zemí, odkud oběti obchodované do Nizozemska pocházejí nejčastěji. Statistika Spolkového kriminálního úřadu v SRN (tedy oficiální čísla) ukazuje, že v roce 1996 bylo v SRN 1581 obětí obchodování - 12,5 % (198) z toho byly ženy z ČR. V roce 1997 registroval Zemský kriminální úřad v Hessensku (SRN) 75 obětí obchodování, které pocházely ze zemí střední a východní Evropy, což představovalo 88,2 % ze všech obětí. Z těchto 75 žen bylo 10 z České republiky. Týmž úřadem bylo o rok později (1998) registrováno 76 žen ze zemí střední a východní Evropy - čtvrtina z nich byla z ČR. Získané informace tedy ukazují, že Česká republika je jedním z nejdůležitějších zdrojů obětí obchodování ve střední a východní Evropě.4)
Česká republika se také opakovaně nachází v policejních záznamech jako země původu obětí obchodování, které končí ve Španělsku.5) Z údajů španělské policie za rok 1999 vyplývá, že Češky představují velmi početnou skupinu evropských obětí obchodovaných do Španělska. Z celkového počtu 865 obětí sexuálního vykořisťování, kde existovalo podezření na obchodování, bylo 51 osob z České republiky. Vyšší počet obětí pocházel pouze z Ruska (81), jako třetí následovala Ukrajina (25).
Popisem profilu „typické“ oběti obchodování pocházející z České republiky se zabývá studie Mezinárodní organizace pro migraci (IOM).6) IOM vypracovala pro nevládní organizace dotazník, který se týkal demografického a socio-ekonomického profilu obchodovaných žen, jejich najímání, získávání, přepravy a podmínek, za jakých zůstávají v cílových zemích. Nevládní organizace byly rovněž požádány o poskytnutí informací o tom, co se stalo s obchodovanými ženami následně poté, co se o nich dozvěděly příslušné státní orgány. Další dotaz směřoval na konkrétní formy pomoci ženám a na získané informace o stíhání pachatelů. Za roky 1995 - 1998 byly takto získány údaje o 78 českých ženách obchodovaných do Nizozemska, SRN, Francie a Belgie.
Studie o obchodování se ženami ze střední a východní Evropy, kterou provedla IOM v roce 1995, ukazuje, že „metody najímání narůstajícího počtu žen pocházejících ze zemí střední a východní Evropy jsou daleko méně formální než se obecně předpokládá“.7) Bylo zjištěno, že více než polovina z obětí byla získána přáteli, rodinnými známými a jejich přáteli, nebo dokonce naprosto neformálním způsobem na ulici, na diskotéce nebo v baru.8) Zkoumání způsobů, jak byly najímány české ženy v letech 1995 - 1998, ukazuje, že tento trend nadále pokračuje. Najímání žen se většinou skládá z různých stupňů lží, podvodů, lstí a klamavých jednání. Násilí nebývá užito až do chvíle, kdy se oběti „jemnou cestou“ dostanou do rukou „konečných uživatelů“, tzn. nových vlastníků. Nevládní organizace však uvádějí minimálně tři případy, kdy byly ženy uneseny a k prostituci donuceny násilím.
Přestože většina žen nemusí předem platit žádný poplatek, po příjezdu mnohé z nich zjišťují, že dluží značné částky těm, kteří jejich příjezd zprostředkovali, nebo přímo svým novým vlastníkům. V uvedené studii jen 11 žen uvedlo, že svým obchodovatelům nemuselo platit žádné poplatky. Poplatky a v určitých případech splácení dluhů značí, že i když je způsob najímání v zemi původu neformální, celý proces obchodování je ve skutečnosti organizován a někteří z „agentů“ byli do tohoto procesu zapojeni.
Obrovský rozsah organizovanosti a internacionalizace kriminálních sexuálních aktivit spojených s obchodem se ženami, nucení k prostituci a jiným sexuálním službám zvyšuje riziko viktimizace žen. V České republice jsou takové aktivity často realizovány proti vůli ženy a ve většině případů jen díky její sociální naivitě. Oběti tvoří mladé dívky, které přicházejí do hlavního města nebo do velkoměst, aby našly práci, za bohatým společenským životem, který tato místa nabízejí, nebo proto, aby zažily nějaké „dobrodružství“.9) Takové dívky často přicházejí s naivními očekáváními a většinou bez jakéhokoliv finančního zázemí, což bývá důvodem, proč se stávají lehkou kořistí pro pasáky, kteří jim pod různými záminkami odeberou všechny dokumenty a následně použijí drogy, alkohol, hlad, bití a sexuální zneužívání, následkem čehož oběť ztratí veškerou chuť se bránit.
I v případech, kdy je forma organizovaného obchodu provozována se souhlasem ženy a žena tedy ví, že bude pracovat jako prostitutka, netuší, v jakých pracovních a sociálních podmínkách bude donucena pracovat a není obeznámena ani s dalšími atributy spjatými s obchodováním se ženami jako s formou organizovaného zločinu. Podle zprávy Interpolu v Praze narůstá počet případů, kdy se oběti obchodování rekrutují z řad prostitutek. To znamená, že ženy, které v této sféře pracují, představují nejohroženější skupinu z pohledu problematiky obchodování se ženami.10)
Podle Aronowitzové11) existují čtyři stupně této viktimizace:
S uvedenými skutečnostmi souvisí i pozdější zacházení s oběťmi obchodování. Špatné zacházení se ženami a jejich vykořisťování spočívá nejčastěji v tom, že za svou práci jsou placeny méně, než bylo původně dohodnuto. Velmi často je jim také odebrán pas.
K tomu, aby ženy zůstaly pracovat v prostituci, jsou proti nim využívány metody ponižování a násilí - tím je jejich "majitelé" dostanou do nejistoty. Jedná se o nejistoty sociální (ilegální práce v zahraničí, ilegální pobyt v cílové zemi apod.) i nejistoty týkající se vlastního života a zdraví. Ženy, které pracují jako prostitutky, jsou vystavovány neustálým pohrůžkám násilím nebo usmrcením. Ženy - cizinky mají strach z toho, že budou potrestány a uvězněny místními státními orgány a zároveň mají strach z pomsty, která by směřovala od obchodníků k rodinám žen. Jazykové bariéry a absence alespoň základního povědomí o svých právech jen napomáhají udržovat oběti obchodování ve strachu.
Ministerstvo vnitra ČR ve stati Vývoj trestné činnosti na úseku tzv. 2obchodu s bílým masem“ v ČR píše:13) Z pohledu sociálního postavení mezi prostitutkou a pasákem lze konstatovat, že se v pravém slova smyslu jedná o novodobé otroctví, neboť prostitutka je pasákem nucena provozovat sex většinou proti své vůli, v opačném případě často dochází k fyzickým trestům ze strany pasáka, popřípadě k prodeji prostitutky pasákovi jinému. V rámci tohoto obchodu mezi pasáky se dobře rozšířil prodej prostitutek do zemí západní Evropy, především do různých nočních klubů, a v poslední době je velice rozšířen prodej prostitutek osobám vietnamské národnosti, zejména na jejich ubytovny do SRN. Z hlediska cenových relací lze konstatovat, že pasáci dohadují ceny individuálně za každou prostitutku na základě:
* poslušnosti;
* množství obsloužených zákazníků za noc;
* množství vydělaných peněz za zákazníka a noc.
Na základě zjištěných informací se taxy za prodej prostitutky pohybovaly od 500 do 1500 DM. V případě prodeje do zahraničí se ceny pohybovaly kolem 3000 DM.
Typická oběť obchodování se ženami (jak byla vytipována z případů 78 výše uvedených žen) je v době kontaktu s nevládní organizací ve věku mezi 15 a 24 lety (83 %). Téměř čtvrtina obětí byla mladší než 18 let a dvě z nich dokonce mladší než 15 let. Necelá polovina z těchto žen byla svobodná (43), sedm bylo vdaných, rozvedených nebo vdovy; u ostatních nebyl údaj znám.14)
Oběti většinou nemají vysokou úroveň vzdělání. Pouze o jedné ženě ze vzorku zmíněných 78 obětí bylo známo, že má vysokoškolský diplom. K dispozici je také velmi málo informací o zaměstnání oběti v době před opuštěním ČR. Pouze sedm z obětí bylo před opuštěním ČR v řádném pracovním poměru. Většina z nich byla alespoň po krátkou dobu nezaměstnaná. 13 z obětí nikdy před svým prodejem na Západ nepracovalo, což ovšem může souviset s věkem obchodovaných žen.15) Je známo, že 24 žen (31 %) pracovalo už před svým prodáním v „sexuálním průmyslu“.
Průměrnou délku pobytu oběti obchodování se ženami v cílové zemi nelze jednoznačně stanovit. Od počátku roku 1996 až do května 1999 se zmíněné organizace zkontaktovaly s 21 oběťmi, které v cílové zemi strávily 7 - 12 měsíců, a s 19 ženami, které zde byly drženy 0 - 3 měsíce.
Článek Stany Buchowské a Teresy Oleszczukové16) rozebírá otázku, proč je práce v zahraničí atraktivní pro tolik polských žen. Článek rozlišuje šest důvodů, z nichž uvádíme ty, o kterých se domníváme, že jsou aplikovatelné i na poměry v ČR.
V podobném duchu vyznívá i studie uveřejněná v publikaci Ulice - silnice - dálnice. Streetwork,17) obchod se ženami, prevence HIV/AIDS, organizace pro prostitutky, kterou vydaly organizace ProFem a Rozkoš bez rizika, a která dospěla k následujícím závěrům:
Problematika nelegální migrace je zařazena mezi bezpečnostní rizika pro Českou republiku. A. Aronowitzová nabízí čtyři hlediska, která odlišují pašování lidí od obchodu s nimi:
Přestože není k dispozici žádná studie, která by podávala popis „typizovaného profilu“ prostitutky - cizinky obchodované do České republiky, nejčastějšími potenciálními oběťmi sexuálního vykořisťování a obchodu se ženami jsou migrantky z jiných postkomunistických zemí, kde je ekonomická a politická situace méně stabilní.
V případě cizinek na území ČR hraje velkou roli jejich izolace pramenící z neznalosti jazyka a místních zvyklostí. Faktorem, který může výrazně ovlivnit zahájení i průběh trestního stíhání pachatelů obchodování se ženami, je nedostatek zájmu o prostituující osoby, zejména pokud se jedná o ženy z balkánských zemí nebo ze zemí bývalého Sovětského svazu. Skutečnost, že tyto ženy jsou oběťmi závažného trestného činu (případně několika trestných činů) a trpí špatným zacházením ze strany svých kuplířů, jsou často zlehčovány. K tomu přispívá i rozšířené přesvědčení, že oběti jsou částečně odpovědné za svůj osud a že se k prostituci rozhodly samy.
Ženy trpící brutální viktimizací jsou ve všech případech subjekty vážných útoků na svou fyzickou integritu, doprovázených psychickou, morální a sociální újmou, jejíž rozsah může být jen těžko odhadnut. Je-li v případě obchodování se ženami zahájeno trestní stíhání, policie čelí často nedostatku důkazů, neboť oběti se bojí vypovídat. Souhlasí-li se svojí rolí svědka v trestním stíhání, velmi často se stává, že svou výpověď během vyšetřování nebo ve stadiu řízení před soudem změní či stáhnou.
Prioritou pro policejní orgány je organizovaný zločin s cizineckým prvkem. Zkušenost organizace La Strada však potvrzuje, že Policie České republiky stále častěji v případech obchodování se ženami kontaktuje zainteresované nevládní organizace, případně poskytne kontakt samotné ženě - oběti.
Nevládní organizace kritizují zejména nedodržování následujících lidských práv, zvyšujících riziko sekundární viktimizace oběti obchodování se ženami:
V situaci, kdy stát vystupuje jako garant lidských práv a svobod, je nutné, aby obětem obchodování bylo fakticky přiznáno postavení, které jim jako oznamovatelům a důležitým svědkům v trestním řízení náleží. Proto je třeba jim poskytnout širokou ochranu právní, zdravotní a terapeutickou a dále pomoc při resocializaci a náhradě škod způsobených trestným činem spáchaným jinou osobou.
Nutnost řešit problém obchodování se ženami také z hlediska obětí obchodu si uvědomuje také vláda ČR, která svým usnesením ze dne 28. ledna 2002 č. 117 ukládá ministru vnitra, aby zajistil aplikaci zákona o pobytu cizinců na území ČR (zákon č. 326/1999 Sb.) tak, aby byla umožněna legalizace pobytu obětí trestné činnosti související s obchodem s lidmi po dobu trvání trestního řízení proti pachatelům, případně navrhnout jiné řešení, které by splnilo účel. Tímtéž usnesením uložila vláda ministru práce a sociálních věcí navrhnout legislativní nebo jiná opatření k zajištění přístupu na trh práce, popřípadě nároku na sociální zajištění, pro oběti trestné činnosti související s obchodem s lidmi, po dobu pobytu na území ČR během trestního řízení s pachateli.
Současná právní úprava sice umožňuje postihnout některé formy nežádoucího jednání souvisejícího s obchodováním se ženami a s výkonem prostituce. Trestní právo postihuje ustanovením § 246 odst. 1 tr. zák. osobu, která do ciziny zláká, najme nebo dopraví ženu v úmyslu, aby jí tam bylo užito k pohlavnímu styku s jiným. Jestliže někdo v současnosti nutí k prostituci cizinku nebo občanku ČR v České republice, jedná se o kuplířství podle ustanovení § 204 odst. 1 tr. zák. („kdo jiného zjedná, přiměje nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným...“). Správní právo, konkrétně zákon o přestupcích, však postihuje již jen samotné jednání obchodovaných žen - jedná se např. o přestupky podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. d) („přestupku se dopustí ten, kdo neoprávněně provozuje obchodní, výrobní či jinou výdělečnou činnost“), § 29 odst. 1 písm. f) („...kdo poruší zákaz nebo nesplní povinnosti stanovené nebo uložené k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění...“), § 46 odst. 1, 2 - ostatní přestupky proti pořádku ve státní správě a přestupky proti pořádku v územní samosprávě a § 47 odst. 1 písm. c) („přestupku se dopustí ten, kdo vzbudí veřejné pohoršení“).
1. červencem 2002 nabylo účinnosti nové znění ustanovení § 246 tr. zák. - trestně postižitelné bude nadále „obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku“. Zásadní změnou je trestněprávní postih případů, kdy je obchodovanou obětí muž. Novela dále vyhovuje požadavku praxe, aby postižitelné bylo i jednání, jímž někdo zláká, najme nebo dopraví za účelem obchodování jiného z ciziny a nově postihuje pachatele, kteří tento čin spáchali s úmyslem získat majetkový prospěch (viz zákon č. 134/2002 Sb.).
Podmínky pro nápravu současného nevyhovujícího stavu by mohl přinést i chystaný zákon o prostituci, který by měl vyřešit následující problémy:19)Předkladatelem zmiňovaného návrhu zákona byl na podzim 1999 ministr vnitra ČR. V současnosti však není otázka obchodování se ženami zahrnuta do plánu legislativních ani nelegislativních úkolů vlády.20)
Na základě analýzy české i zahraniční literatury se autorky zaměřily na zmapování současné situace obchodování se ženami. V článku poukazují i na kriminologické aspekty související nejen s postavením oběti přímo v procesu obchodování, ale také s nedostatky vyplývajícími z postavení oběti v trestním řízení. Určitým východiskem by měla být nejen lepší spolupráce mezi státními a nestátními institucemi, ale také legislativní úprava prostituce, se kterou obchodování se ženami často velmi těsně souvisí.
Based on an analysis of Czech and foreign literature, the two authors focused on surveying the contemporary situation of trading with women. In their article, they further point out aspects related not only to the position of the victims in the trading process, but also in the criminal proceedings trial. They see a certain way out in closer co-operation between state and non-state institutions, as well as in a legislative regulation of prostitution, to which trading with women is often closely related.
Auf Grund der Analyse der tschechischen und ausländischen Literatur konzentrieren sich die Autorinen auf eine detaillierte Erfassung der jetzigen Situation des Frauenhandels. Sie weisen in dem Artikel auch auf die kriminologischen Aspekte, die nicht nur mit der Opfersituation direkt im Prozess des Handels, aber auch mit den Mängeln der Opfersituation im Strafverfahren zusammenhängen. Ein konkreter Ausweg sollte nicht nur bessere Zusammenarbeit zwischen den staatlichen und nichtstaatlichen Institutionen bringen, aber auch legislative Regelung der Prostitution, mit der der Frauenhandel oft sehr eng zusammenhängt.
1)Statistiky Ministerstva spravedlnosti.
2)Statistické výkazy Policejního prezidia ČR.
3)Butterweck, B.: The trafficking of white meat. In: One Year La Strada, Results of the First Central and East Eureopean Program on Prevention of Traffic in Women, 1996.
4)Tamtéž.
5)Victims of trafficking in the Balkans. A study of trafficking in women and children for exploitation to, through and from the Balkan Region. IOM - International Organization for Migration, 2001, ISBN 92-9068-113-6.
6)Profile of victims of trafficking from the Czech Republic: Background study prepared for the IOM Information Programme to Prevent Trafficking in Women from the Czech Republic. Technical Cooperation Centre for Europe and Central Asia, 1999.
7)IOM, trafficking and prostitution: The growing exploitation of migrant women from Central and Eastern Europe, Geneva, IOM, 1995. Stejně k tomu Legal study on the combat of trafficking in women for the purpose of forced prostitution, Czech Republic, Country Report. Ludwig Boltzmann Institute of Human Rights, Vienna 2000.
8)Cit. sub 6).
9)Legal study on the combat of trafficking in women for the purpose of forced prostitution, Czech Republic, Country Report. Ludwig Boltzmann Institute of Human Rights, Vienna 2000.
10)Cit. sub 3).
11)Aronowitz, A.: Smuggling and trafficking in human beings: The phenomenon, the markets that drive it and the organisations that promote it. In: European Journal on Criminal Policy and Research. Vol. 9, No. 2, Summer 2001, ISSN 0928-1371.
12)Kolenčík, M.: Svet nepoznanej reality. História a súčasnosť prostitúcie. S. 79. L.A.X. media pre ÚCPP DAFNÉ, Žilina, 2000.
13)Ulice - silnice - dálnice. Streetwork, obchod se ženami, prevence HIV/AIDS, organizace pro prostitutky, ProFem a Rozkoš bez rizika, 1996, s. 37.
14)Cit. sub 6), s. 8.
15)Cit. sub 6).
16)Buchowska, S. - Oleszczukova, T.: The „Pretty Women Syndrome“, The background on prostitution and traffic in women in and from Poland. In: One Year La Strada, Results of the First Central and East European Program on Prevention of Traffic in Women, 1996.
17)Cit. sub 13).
18)Cit. sub 11).
19)Cit. sub 9), s. 23.
20)Informace z internetových stránek Ministerstva vnitra.