Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXV2/2002 |
1. Ve dnech 17. - 20. prosince 2001 se konal v Jokohamě II. Světový kongres proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí. Jednání kongresu tematicky navazovalo na závěry I. Světového kongresu, který se k problematice ochrany dětí před sexuálním zneužíváním konal ve Stockholmu v roce 1996 a ze kterého vyplynul závazek pro zúčastněné státy vypracovat národní plány boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí a přijatá opatření náležitě realizovat. Těžiště jednání v Jokohamě proto spočívalo v prezentaci národních zpráv o tom, jak postupují jednotlivé státy (vládní instituce, nevládní organizace aj.) v této oblasti. Kongres byl zahájen oficiálními projevy představitelů Japonska jako organizátorské země (princezna Takamado) a Švédska, které iniciovalo celosvětový zájem o danou problematiku (královna Silvie). Byla přečtena zdravice japonského předsedy vlády a předneseny oficiální projevy představitelů institucí a organizací, které se podílely na přípravě kongresu (ministryně spravedlnosti Japonska, představitelé orgánů OSN, nevládních organizací aj.).
Kongresu se zúčastnily vládní delegace, mnohdy v početném složení, z více než 120 zemí a představitelé řady významných i méně známých nevládních organizací s mezinárodní, teritoriální i lokální působností. Česká republika byla zastoupena vládní delegací ve složení: JUDr. Petr Ibl, 1. náměstek ministra vnitra - vedoucí delegace, PhDr. Běla Hejná, náměstkyně ministra práce a sociálních věcí, PaedDr. Jaroslav Müllner, náměstek ministra školství, mládeže a tělovýchovy, PhDr. Jana Švecová, vrchní ředitelka sekce vzdělávání Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, PhDr. Radim Bureš, zástupce ředitelky odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra, JUDr. Zdeněk Karabec, výzkumný pracovník Institutu pro kriminologii a sociální prevenci - Ministerstvo spravedlnosti, Mgr. Ivana Svěráková, pracovnice odboru lidských práv Ministerstva zahraničních věcí, PhDr. Olga Kollertová, rada velvyslanectví ZÚ Tokio.
2. Česká delegace v přednesené zprávě zdůraznila, že vláda ČR v červenci r. 2000 schválila Národní plán boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí a uložila řadu úkolů příslušným ministrům. I když v České republice je malý počet identifikovaných případů komerčního sexuálního zneužívání dětí, tento problém není podceňován a velký důraz je kladen zejména na prevenci. Česká republika proto usiluje o systémové a dlouhodobé řešení těchto otázek s důrazem na posilování důvěry a rozvíjení spolupráce mezi nevládními organizacemi a orgány činnými v trestním řízení, zejména s policií. Za účelem vzájemného dialogu byl zřízen poradní sbor ministra vnitra kproblematice obchodu se ženami a komerčního sexuálního zneužívání dětí. Bylo zdůrazněno, že je rozvíjeno systematické vzdělávání policistů a jejich specializace, např. na územních útvarech Policie ČR jsou vyčleněni specialisté na problematiku trestné činnosti na dětech, kteří procházejí speciálním výcvikem zaměřeným na zacházení s dětskými oběťmi. V ČR je dosud nedostatečně rozvinuto aktivní vyhledávání dětské pornografie na internetu a její stíhání. V současné době je v rámci Policie ČR zřízena speciální skupina zaměřená na tuto oblast, její materiální a personální kapacita zatím umožňuje pouze reagovat na podněty, nikoli aktivně vyhledávat závadové stránky internetu a jejich provozovatele.
Komerční sexuální zneužívání dětí je mimořádně skrytá oblast trestné činnosti, kterou z řady důvodů nehlásí ani poškození, ani jejich rodiče. Proto je velmi důležité aktivní vyhledávání těchto případů ze strany státních orgánů za pomoci nevládních organizací, které jsou pravidelně podporovány mj. ze státních fondů. Pozornost je třeba věnovat i přípravě odborných pedagogických pracovníků, zpracování vhodných informačních a výukových materiálů, využívání pedagogicko-psychologických poraden, zdravotnických zařízení apod. Česká delegace rovněž informovala o některých legislativních změnách směřujících k efektivnějšímu postihu dětské pornografie a obchodu s dětmi. Jedná se zejména o rozšíření původního § 246 trestního zákona „obchodování se ženami“ na obchodování s lidmi, aby byla pokryta obě pohlaví. Dále se rozšiřuje záběr tohoto ustanovení tr. zákona tak, aby pokryl i obchod s lidmi organizovaný z ciziny, čímž dochází ke zlepšení ochrany cizinců a cizinek, kteří se stali obětí obchodu. Novelou trestního zákona se také rozšířilo ustanovení § 205 tr. zák. „ohrožování mravnosti“, aby trestní sankci podléhal průvoz a vývoz pornografie i její přechovávání za účelem průvozu nebo vývozu a současně se zpřísňují sankce za šíření nejzávažnější tzv. tvrdé pornografie zobrazující sexuálně patologické praktiky.
Česká delegace ve své zprávě také vyjádřila názor, že lze obecně konstatovat, že proces trestní spravedlnosti v mnoha zemích je dosud málo citlivý k potřebám a situaci obětí, zejména dětských obětí trestných činů. Národní plán České republiky, kterým se bude vláda znovu zabývat v červenci 2002, bude proto orientován i na tuto problematiku.
3. Program kongresu byl velmi bohatý. Souběžně s plenárními zasedáními, na kterých byly přednášeny oficiální národní zprávy jednotlivých delegací, probíhala tematická zasedání věnovaná jednotlivým aspektům dané problematiky, např. prevenci a ochraně dětí před sexuálním zneužíváním, úloze soukromého sektoru v této oblasti, právním prostředkům a činnosti policejních orgánů, dětské pornografii, obchodu s dětmi aj. Zároveň probíhala i četná jednání v různých sekcích (workshops), na kterých referovali a diskutovali zejména zástupci nevládních, charitativních aj. organizací.
Klíčovým problémem je rozsah obchodování s dětmi a identifikace příčin, proč k tomuto jevu v některých oblastech světa stále dochází ve velkém měřítku. Obchodování s dětmi je přitom podhoubím, které plodí i jejich komerční zneužívání k sexuálním účelům. Podle materiálů, které byly diskutovány na kongresu, má obchodování s dětmi dvě základní příčiny. Jednak jsou to tzv. „push“ faktory, které nutí děti (nebo i dospělé osoby) opustit místo, kde žijí. Mezi tyto faktory jsou jako typické zahrnovány chudoba, rozvrácené rodiny, nedostatek pracovních příležitostí, nízká úroveň vzdělání, násilí či ostatní společensky dysfunkční nebo patologické jevy (sem patří zejména rasová či etnická diskriminace či marginalizace některých skupin). Na druhé straně zde působí příčiny označené jako „pull“ faktory, tedy činitelé, které přitahují migranty, aby přecházeli do jiných zemí nebo regionů, o nichž předpokládají, že jim poskytnou lepší prostředí k životu a výhodné pracovní uplatnění; sem patří i očekávaná poptávka po sexuálních službách nebo rozvinutý turistický průmysl, v jehož rámci lze nalézt mnohá komerční uplatnění. Tyto faktory, které se uplatňují zejména u obchodu s dospělými lidmi, zejména ženami, se nepochybně uplatňují také při obchodování s dětmi, i když samozřejmě při obchodování s nezletilými subjekty jsou identifikovány rozdílné mechanismy a metody.
Ve výzkumné zprávě, která byla předložena mj. Kongresu USA, se odhaduje, že každý rok na celém světě se stanou obětí nelegálního obchodování téměř dva miliony osob a z toho zhruba 50 tisíc přímo ve Spojených státech. Podle odhadu OSN za posledních 30 let se v zemích Asie stalo oběťmi nelegálního obchodu více než 30 milionů žen a dětí. Tyto údaje jsou však často málo spolehlivé, jde spíše o odhady na základě informací poskytovaných různými organizacemi, jako např. International Organization for Migration (IOM) v Nizozemsku; podle studie provedené touto organizací v roce 1994 ze 155 obětí nelegálního obchodu, kterým IOM poskytla pomoc, většina byla ze střední a východní Evropy a zhruba 1/3 z rozvojových zemí. Zhruba 3/4 obětí byly ženy mladší 25 let a 1/4 ve věku 15 - 18 let. Odhady ze zemí jihovýchodní Asie uvádějí podstatně vyšší data o dětských obětech nelegálního obchodu; v samotném Thajsku je odhadován počet zahraničních prostitutek, přicházejících z jiných zemí tohoto regionu, na více než 16 000 osob, z čehož zhruba 30 % mají být osoby mladší 18 let. Celkový odhad pro oblast jihovýchodní Asie uvádí, že mezi lety 1990 - 1997 přibližně 80 000 žen a dětí ze sousedních zemí bylo zapojeno do sexuálního turistického průmyslu v Thajsku.
Mezi nejzávažnější formy komerčního sexuálního zneužívání dětí patří produkce a distribuce dětské pornografie. Na kongresu bylo konstatováno, že v řadě zemí jsou dosud frekventovány tradiční formy dětské pornografie, jako jsou fotografie, knihy, časopisy, kresby atd. Je však nepochybné, že rozmach internetu přináší s sebou technologický pokrok i v této oblasti a enormní nárůst produkce a šíření dětské pornografie. Znepokojujícím zjištěním je skutečnost, že internet slouží i jako prostředek k vyhledávání potenciálních nových dětských obětí, se kterými je prostřednictvím tohoto média navazován kontakt a jsou lákány a získávány pro účast na pornografické produkci.
Rozšíření internetu také vede k tomu, že se vytváří nová kategorie zájemců o dětskou pornografii, kteří jsou mimořádně dobře organizováni a využívají moderní komunikační prostředky pro vzájemný kontakt a distribuci pornografických materiálů. Známým příkladem je tzv. operace Katedrála, která je považována za největší mezinárodní policejní akci v oblasti dětské pornografie. Britská policie a Interpol odhalily řetěz osob zvaný The Wonderland Club, který měl 180 členů (které se podařilo identifikovat) ze 49 zemí. Členové klubu vlastnili více než 750 000 pornografických vyobrazení s dětskými subjekty a videonahrávky v rozsahu více než 1800 hodin. Vyšetřováním bylo zjištěno, že na těchto materiálech je vyobrazeno více než 1200 dětí. Ačkoliv šlo o dobře koordinovanou mezinárodní policejní akci původně zamýšlenou v globálním rozsahu, více než 2/3 národních policejních sil, které byly vyzvány k účasti, se k akci nepřipojily, takže trestní stíhání všech členů uvedeného klubu nebylo úspěšně završeno.
Problematika dětské pornografie se ve značném rozsahu týká i soukromého sektoru, a to ve dvojím smyslu. Jednak se soukromý sektor přímo podílí na některých nelegálních aktivitách spojených s komerčním sexuálním zneužíváním dětí, např. v rámci tzv. sexuální turistiky, kdy jsou pro klienty soukromých cestovních kanceláří organizovány v některých zemích programy zahrnující i různé formy sexuálních kontaktů s dětskými subjekty. Nepochybná je také účast soukromých firem na komerční výrobě a distribuci dětské pornografie. Na druhé straně soukromý sektor významným způsobem finančně přispívá k celosvětovému úsilí o eliminaci komerčního sexuálního zneužívání dětí; ze soukromých zdrojů jsou sponzorovány aktivity mnoha významných nevládních organizací, jsou financovány užitečné preventivní programy a další žádoucí aktivity. Bylo konstatováno, že řada mezinárodních organizací sdružujících soukromé podnikatelské subjekty již přijala různé deklarace a podobné dokumenty vyzývající své členy ke kontrole a regulování jevů, které by mohly vést ke komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí nebo ho usnadňovat. Jako příklad lze uvést dokument mezinárodní federace cestovních kanceláří (UFTAA). Ta přijala chartu pravidel pro turistiku, které mají vyloučit uspokojování zájmů klientů o sexuální aktivity s dětskými subjekty v rámci turistických zájezdů.
Na kongresu byly připomenuty i četné aktivity orgánů OSN zaměřené na prevenci a potlačování komerčního sexuálního zneužívání dětí. Základem je známá Úmluva o právech dítěte, která byla ratifikována 187 zeměmi, a tedy získala téměř jednomyslnou celosvětovou podporu. Lze připomenout, že podle článku 34 Úmluvy se všechny státy zavazují chránit děti před všemi formami sexuálního vykořisťování a sexuálního zneužívání. Aktuálním dokumentem se stává Opční protokol ktéto konvenci schválený Valným shromážděním OSN (Rezoluce A/RES/54/263 z 25. května 2000), která je otevřena k přístupu všem signatářským státům a která dosud nevstoupila v platnost (podle čl. 14 Protokolu se tak stane tři měsíce po uložení 10 ratifikačních listin o přístupu). Podle článku 3 Protokolu každý stát musí zajistit, jako minimální opatření, že budou prohlášeny za trestné činy všechny nelegální aktivity, které jsou v protokolu taxativně vyjmenovány a které se týkají ochrany dětí před sexuálním zneužíváním. Každý stát má také zajistit, aby bylo možno vyvodit odpovědnost za obdobné činy spáchané nejen individuálními subjekty, ale i právnickými osobami. Přístupem k tomuto Protokolu se signatářským státům také usnadňuje výkon jejich jurisdikce v případech, kdy trestné činy proti právům dítěte v sexuální oblasti překračují hranice jednoho státu.
Jak již bylo uvedeno, na přípravě kongresu i na jeho průběhu se velmi aktivně podílely nevládní organizace. Na kongresu se prezentovaly bohatými informativními materiály rozmanité nevládní, charitativní aj. soukromé organizace, které mnohdy velmi cílevědomě a přesvědčivě působí zejména v oblasti prevence zaměřené na omezování sexuálního zneužívání dětí a při poskytování konkrétní pomoci obětem různých forem nelegálních aktivit v této oblasti. Všeobecně bylo konstatováno, že je třeba ocenit spolupráci nevládních organizací se státními orgány, zejména s policií, při vyhledávání případů komerčního sexuálního zneužívání dětí, při poskytování informací, které by jinak byly státním orgánům těžko dostupné, při poskytování účinné pomoci dětským obětem apod. Mezi tyto nevládní organizace patří např. ECPAT (End Child Prostitution, Child Pornography and Trafficking of Children for Sexual Purposes). Jde o organizaci, která vybudovala rozsáhlou mezinárodní síť poboček aktivně působících na různých úrovních při ochraně práv dětí v sexuální oblasti (mezi její aktivity patří např. působení na členy zastupitelských orgánů, spolupráce s médii, kontakt s policejními orgány, různé apely na veřejné mínění, výcvik a školení pracovníků poskytujících rehabilitaci a pomoc dětským obětem atd.).
4. Z celkového pohledu na průběh kongresu, zejména při komparativním hodnocení rozsahu komerčního sexuálního zneužívání dětí v jednotlivých zemích či oblastech, je zřejmé, že v České republice tento fenomén není hlavním problémem kriminality či v širším smyslu sociální patologie. Tomu zřejmě odpovídá i úroveň našeho Národního plánu proti sexuálnímu zneužívání dětí a rozsah opatření v jednotlivých resortech.
V této souvislosti je vhodné připomenout nad rámec informací, které byly uvedeny ve zprávě české delegace na kongresu v Jokohamě, že od počátku roku 2001 je naše policejní statistika obětí trestné činnosti strukturována tak, aby v ní byl podchycen počet obětí komerčního sexuálního zneužívání dětí (dosud byly údaje o těchto obětech skryty pod větším počtem trestných činů, aniž byla zřejmá jejich komerční podstata). Došlo také ke zvýšení aktivity při odhalování trestné činnosti spojené s komerčním sexuálním zneužíváním, k čemuž přispívá pravidelná mezinárodní spolupráce, v první řadě se SRN. Na místní úrovni se rozvíjí zejména v příhraničních oblastech se Saskem a Bavorskem, probíhají jednání o zvýšené výměně informací a spolupráce k této problematice i s ministerstvy vnitra jmenovaných spolkových zemí a s federálním ministerstvem SRN. Policie ČR udržuje kontakty s policejními sbory ostatních států prostřednictvím Národní ústředny Interpolu Praha. Ve spolupráci s Bílým kruhem bezpečí vznikl vzdělávací projekt Příprava policistů pro práci s obětí trestné činnosti, který zahrnuje dětské oběti mravnostní trestné činnosti. V rámci dotačního systému určeného na prevenci kriminality na místní úrovni bylo od roku 1996 do roku 2001 podpořeno 23 projektů na pomoc obětem trestné činnosti částkou 1 891 000 Kč.
Z hlediska legislativního, případně i v kontextu s rekodifikací trestního zákona a trestního řádu lze konstatovat, že naše právní úprava umožňuje adekvátní ochranu dětí před komerčním sexuálním zneužíváním a účinný postih pachatele. Těžiště opatření proti tomuto jevu by proto mělo zřejmě spočívat v různých formách prevence, včetně náležitého odhalování možných kriminálních aktivit v této oblasti. V některých mezinárodních dokumentech (např. Závěry z regionální konference v Budapešti v listopadu 2001 konané v rámci přípravy na jokohamský kongres, v Doporučení Rady Evropy č. Rec 2001/16 z října t.r.) se objevuje požadavek na kriminalizaci jakéhokoliv „úmyslného neoprávněného držení“ dětské pornografie (tedy bez dalších aktivit ve smyslu § 205 odst. 1, 2 tr. zák.) a na rozšíření vymezení pojmu dětské pornografie i na zobrazení, na kterých vyobrazená osoba pouze předstírá (simuluje), že je dítětem, tedy osobou mladší 18 let ve smyslu Úmluvy OSN o právech dítěte. K této problematice by zřejmě bylo třeba provést další odbornou diskusi.
5. Na závěr II. světového kongresu byl přijat dokument 2Globální závazky z Jokohamy 2001“, v němž jsou shrnuty hlavní výsledky, kterých již bylo dosaženo, a uvedeny směry, kterými se mají další aktivity ubírat. Konstatuje se, že dochází k efektivnímu uplatňování Úmluvy o právech dítěte a vytváří se tak prostředí, kde děti mohou svých práv plně využívat. Je oceňována stoupající účast státního i nestátního sektoru i nevládních organizací na ochraně práv dětí a jejich rodin. Velký význam je přikládán náležité legislativě umožňující účinnou ochranu před dětskou prostitucí, dětskou pornografií, obchodem s dětmi pro sexuální účely a efektivní mezinárodní spolupráci policejních orgánů i dalších orgánů činných v trestním řízení v této oblasti. Doporučuje se rozvíjet mezinárodní (na vládní, regionální i lokální úrovni) programy spolupráce a vytvářet společné plány boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí. Dokument Globální závazky z Jokohamy 2001 vyjadřuje odhodlání omezovat sexuální zneužívání dětí a je ho tedy třeba chápat jako podklad pro prohloubení Národního plánu boje České republiky proti tomuto jevu.
Ve dnech 17. - 20. prosince 2001 se konal v Jokohamě II. Světový kongres proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí, kterého se zúčastnily vládní delegace z více než 120 zemí a představitelé řady nevládních organizací. Na kongresu byly předneseny oficiální národní zprávy a byly projednávány jednotlivé aspekty dané problematiky, např. prevence a ochrana dětí před sexuálním zneužíváním, úloha soukromého sektoru v této oblasti, právní prostředky a činnost policejních orgánů, dětská pornografie, obchod s dětmi aj.
V České republice tento fenomén není hlavním problémem kriminality či v širším smyslu sociální patologie. Na závěr kongresu byl přijat dokument Globální závazky z Jokohamy 2001. Doporučuje se rozvíjet mezinárodní (na vládní, regionální i lokální úrovni) programy spolupráce a vytvářet společné plány boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí. Závěry z kongresu budou využity pro prohloubení Národního plánu boje České republiky proti tomuto jevu.
The Second World Congress Against Commercial Sexual Abuse of Children took place in Yokohama between 17 and 20 December 2001. Government delegations from more than 120 countries, as well as many non-governmental organisations attended the congress. They presented official national reports and discussed individual aspects of this problem, such as prevention and protection of children from sexual abuse, the role of the private sector in this area, legal instruments and activities of the police, child pornography, children trade etc.
In the Czech Republic, this is not a key criminal - or in the broader sense pathological - problem. To conclude, the Congress issued a document entitled Global Responsibilities From Yokohama 2001. The document recommends a development of international co-operation programmes (on a governmental, regional, and local basis), and create common strategies of fighting commercial sexual abuse of children. Conclusions drawn by the congress will be used to enrich the National Strategy of the Czech Republic in fighting this type of crime.
Vom 17. bis 20. Dezember fand in Yokohama der II. Weltkongress gegen den komerziellen sexualen Missbrauch der Kinder statt, an dem Regierungsdelegationen aus mehr als 120 Ländern und Repräsentanten einer Reihe der Nicht-Regierungsorganisationen teilgenommen haben. Man hörte offizielle Nationalberichte und behandelte einzelne Aspekte gegebener Problematik, z. B. Die Prävention und der Schutz der Kinder vor dem sexualen Missbrauch, Die Rolle des privaten Sektors auf diesem Gebiet, Die Rechtsmittel und die Tätigkeit der Polizeiorgane, Die Kinderpornographie, Der Handel mit Kindern u. a.
In der Tschechischen Republik ist dieser Phänomen kein Hauptproblem der Kriminalität oder im breiteren Sinne der sozialen Pathologie. Zum Kongressschluss nahm man das Dokument Die globalen Verpflichtungen aus Yokohama 20001 an. Es empfiehlt internationale (auf dem Regierungs-, Regional- und auch Lokalniveau) Programme der Mitarbeit zu entfallten und gemeinsame Pläne im Kampf gegen den komerziellen sexualen Missbrauch der Kinder zu bilden. In der Tschechischen Republik werden die Kongressschlüsse zum Vertiefen des Nationalplanes der Bekämpfung gegen diese Erscheinung ausgenutzt.