Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXV1/2002 |
V roce 2000 jsme se připojili ke zpracování prognózy vývoje kriminality ve středoevropském regionu, koordinované Akademií policejního sboru v Bratislavě. V souladu s projektem této akce jsme se zaměřili na prognózu obecné kriminality, kriminalitu majetkovou, násilnou a mravnostní, ekonomickou, drogovou a na organizovaný zločin. Nezbytnou součástí prognózy kriminality - a některých jejích specifických forem - byla i analýza tzv. širšího společenského okolí.
Když jsme se v roce 2000 začali úvahami o budoucím vývoji kriminality zabývat, byla možnost získání takovéhoto širšího pohledu na vývoj společnosti velice malá. Publikace, ve kterých se jejich autoři pokoušeli shrnout vývoj od roku 1990, byly ojedinělé. Naštěstí vznikl v roce 2000 rozsáhlý tým (pod vedením prof. M. Potůčka), který během necelého roku připravil „Vize rozvoje České republiky do roku 2015“. Do nich zahrnul snad všechny oblasti života. (Na jejich zpracování se podílel i autor tohoto příspěvku.)
Poznatky byly vyhodnoceny tak, že v každé oblasti byl nejprve shrnut vývoj za posledních deset let. Při té příležitosti se jednotliví experti pokusili charakterizovat vnější a vnitřní vývojové trendy. Poté vytipovali možná vnější a vnitřní ohrožení a pravděpodobné rozvojové příležitosti. Byly rovněž zpracovány tři hlavní scénáře a tzv. divoké karty, znamenající možná náhlá ohrožení. Studie končila stanovením priorit pro Českou republiku. Tato souhrnná práce se stala hlavním východiskem pro naše úvahy o souvislostech vývoje společnosti a kriminality. Kromě toho jsme využili již zmíněné shrnující publikace a také naše výsledky výzkumu společenských příčin organizovaného zločinu.
Z uvedeného výčtu je patrné, že řada podkladů sice existuje, ale zatím jsou všechny v počáteční fázi. Je proto pochopitelné, že mají spíše obecnější charakter. Podrobnější důsledky obecných tendencí se v současné době rozpracovávají jak v širším prognostickém týmu zabývajícím se vývojem v České republice, tak v oblasti kriminality. V tomto příspěvku uvedu pouze určitý orientační přehled. Z něho by mělo být patrné, na které oblasti jsme se zaměřili. V jejich rámci se pak podrobněji zmíním pouze o některých příkladech.
První oblastí, kterou musíme brát při prognóze vývoje společnosti i prognóze vývoje kriminality ve společnosti v úvahu, jsou problémy současného světa. Organizace života lidí se ve stále větší míře - a v mnoha dalších směrech - odehrává na celosvětové úrovni. Dochází k propojení ekonomických, politických, vojenských, kulturních aspektů života i příslušných institucí. V celosvětovém měřítku se realizuje volný pohyb kapitálu, zboží, finančních prostředků, informací, lidí. Šíří se globální masová kultura, určitý typ hodnot, morálky, životního stylu.
Globalizace může mít pozitivní stránky. V rámci ní se prosazují lidská práva, zvyšuje se odpovědnost jedinců a jejich výkonnost. Globální trh může aktivizovat dosud nevyužité potenciály. Může se zlepšit vzájemné poznání a mohou být využity zkušenosti vyspělých zemí. Proces globalizace má však i řadu negativních prvků. Prohlubují se rozdíly mezi vyspělými zeměmi a zaostalými regiony. Devastace životního prostředí se z vyspělých zemí přenáší do zemí méně vyspělých. V oblasti kultury dochází k unifikaci hodnot a životních stylů. Převažuje konzumní způsob života a mezilidské vztahy jsou založeny na míře podílu na bohatství a moci. Kulturní statky se stávají zbožím a jako zboží jsou konzumovány.
Růst kriminality může být ovlivněn jak některými pozitivními, tak některými negativními stránkami globalizace. Např. otevření hranic vede k tomu, že přes hranice se může volně pohybovat i nelegální zboží, finanční prostředky pocházející ze zločinné činnosti, zbraně, zločinci i jejich oběti. Zločinecké struktury mohou využívat i to, že světovou ekonomiku - a spolu s ní i politiku - ovládnou silné nadnárodní korporace. Lze předpokládat, že se budou snažit ovládat vedení těchto společností a ovlivňovat jejich politiku. Úplně jinak pak lze zneužívat skutečnost, že drobní podnikatelé, kteří neobstojí v soutěži s nadnárodními kolosy, se mohou dostávat do potíží. Svět zločinu jim může nabídnout „pomoc“ a učinit z nich závislé podřízené.
Zločinci mohou provádět za vlády civilizovaných zemí i aktivity, které jsou pro ně zapovězené, protože jsou buď nehumánní, nebo poškozují životní prostředí. Zločin se tak může podílet na pašování zbraní, vývozu nebezpečných odpadů, potlačování iniciativ na podporu lidských práv apod. Je možné, že se svět zločinu bude pokoušet proniknout i do médií. Tato oblast je natolik lákavá svojí finanční atraktivností i mocí nad utvářením mínění, že nelze vyloučit, že se do ní budou organizované zločinecké skupiny snažit stále více infiltrovat a využívat ji jak k ziskům, tak k ovládání postojů obyvatelstva a ke zvyšování poptávky po nelegálním zboží a službách. Podobným způsobem mohou zločinecké skupiny využít i tendenci ke konzumnímu životnímu stylu.
K růstu kriminality mohou přispět i další negativní jevy současného světa. Prohlubující se rozdíly mezi vyspělými a zaostalými zeměmi mohou vést k tomu, že ze zaostalých zemí se do vyspělých budou pašovat drogy, prostitutky, levné pracovní síly, předměty uměleckého charakteru. Z vyspělých zemí mohou být do zaostalých nelegálně pašovány zbraně, finanční prostředky na podporu nelegálních aktivit, kradené automobily, nebezpečné odpady.
Svět zločinu může využít i regionální, náboženské, etnické a sociální konflikty. Na konci 20. století probíhaly ve světě pouze lokální konflikty a jejich počet se snižoval. „V roce 1990 jich bylo 86, v roce 1995 kolem 50, nyní 25.“ (Vize 2001: 31). „Hrozbu (...) představují státy, seskupení a organizace, pro něž je hlavním záměrem potlačování lidských práv a uplatňování násilí vůbec.“ (Vize 2001: 30). Ve světovém měřítku představují bezpečnostní rizika také „průmyslové, technické a vojenské havárie, živelní pohromy, epidemie, ekologické kolapsy, klimatické změny, úbytek lesů, pitné vody.“ (Vize 2001: 31). V rámci globálního světa se však mohou důsledky konfliktů projevit i na zcela jiných místech, než jsou jejich ohniska. K demonstracím, ale i ke střetům může například dojít třeba v sídlech mezinárodních organizací - Bruselu nebo ve Štrasburku.
Mnohé problémy jsou spojeny se začleňováním zemí bývalého východního bloku mezi demokratické země. Náskok vyspělých zemí je po všech stránkách života tak výrazný, že při začleňování jde o slučování stále značně nesourodých společenských systémů. (Vzpomeňme jenom, jaké potíže přineslo sjednocování Německa.) Ve všech postkomunistických zemích zbytněly již dříve existující formy ekonomické kriminality a někdy i organizovaného zločinu, nebo se nově rozvinuly. Vzhledem k tomu, že jsou svou povahou nadnárodní, začaly působit v mezinárodním měřítku. Do těchto zemí začaly nové formy zločinu pronikat a zároveň se začaly z těchto zemí rozšiřovat po celém světě. Lze očekávat, že tento trend bude v příštích letech pokračovat s ještě větší intenzitou. Určitou negativní roli mohou hrát i přetrvávající vazby některých českých institucí či občanů na země střední a východní Evropy. V souvislosti s těmito kontakty může docházet k nepřímé nebo i přímé podpoře či spolupráci se zločineckými organizacemi z těchto zemí.
To, jak budou uplatněna společenská opatření k omezování kriminality, záleží do značné míry na tom, bude či nebude-li Česká republika přijata do EU. V případě přijetí by se ČR stala součástí aktivní politiky RE a EU proti kriminalitě. Z hlediska bezpečnosti lze očekávat, že se ČR stane součástí mezinárodních aktivit, které OSN, RE i EU uplatňují již řadu let. V aktivitách mezinárodních společenství se odráží dlouholetá zkušenost boje se zločinem. Postupně se přechází od doporučení, která jsou zasílána jednotlivým vládám, k závažným dohodám, u kterých jsou formulovány úkoly a kontrolováno jejich dodržování. Tyto aktivity jsou realizovány nejen jako pomoc těm zemím, které se mají mezi nejvyspělejší zařadit, ale také jako ochrana nejvyspělejších proti expanzi kriminality zvenčí. Pokud bychom byli do EU zařazeni, staneme se součástí teritoria chráněného proti této expanzi. Pokud bychom se do EU nedostali, můžeme se dostat mezi ty, před kterými je nutné toto teritorium chránit.
Při analýze budoucnosti musíme svariantou nepřijetí do EU počítat. Pokud nebudeme přijati, vzniknou v podstatě dvě možnosti. Pozitivní možnost by byla založena na zdůraznění kvality života, spočívající na svobodě, seberealizaci, solidaritě. Při negativní variantě může růst nebezpečí vzniku a posílení nedemokratických režimů, populismu, nacionalismu a xenofobie. Mohou se vytvořit propastné rozdíly mezi hrstkou zbohatlíků a většinou živořící populace.
Z četných vizí týkajících se vývoje životního prostředí bych zmínil ohrožení vyplývající z globálního oteplování (paradoxem je, že pokud by se z důvodu oteplování posunul Golfský proud k jihu, došlo by v Evropě zároveň k ochlazování). Pokud by v důsledku těchto změn došlo k zaplavení měst a hustě osídlených území a pokud by se pitná voda stala skutečně vzácnou surovinou, mohlo by to vést k četným politickým a sociálním konfliktům. Ty by svět zločinu dokázal určitě využít.
Vývoj světové populace se vyznačuje následujícími hlavními tendencemi. V roce 1999 žilo na Zemi téměř 6 miliard lidí, v roce 2010 se předpokládá 6,9 miliardy. (Vize 2001: 26). Přitom ve vyspělých zemích dochází k velmi nízké obnově početního stavu obyvatelstva a k jeho stárnutí. Ve Švédsku, Itálii a Německu je dokonce přirozený přírůstek záporný. Naproti tomu v rozvojových oblastech početní stav populace roste, v některých velmi prudce. K nim patří především Indie a Čína. V obou zmíněných zemích je růst populace regulován. V Indii spíše neúčinně, v Číně sice poměrně úspěšně, ale s řadou nežádoucích přístupů (porušování lidských práv) i účinků (disproporce mezi počtem mužů a žen). V Africe dochází v důsledku značného rozšíření AIDS ke snižování střední délky života. V posledních letech zaznamenávají nejvyšší přirozený přírůstek muslimské země. (Podle Vize 2001: 26, 27).
V příštích letech je možné očekávat, že dojde k rozsáhlé imigraci z rozvojových zemí do zemí vyspělých. Tímto způsobem se může zachovat početní stav evropské populace, mohou však vzniknout četná rizika negativního charakteru. Může dojít k rozšíření infekčních chorob, s imigranty mohou do Evropy přijít i některé formy organizovaného zločinu. (Vize 2001: 27, 28).
Pokud se týká struktury obyvatelstva a jeho charakteristik, lze za Českou republiku uvést následující základní údaje. „V polovině roku 2000 žilo v ČR 10,27 milionu lidí, z toho 16 % ve věku do 14 let (...), 14 % ve věku 65 let a více.“ (Vize: 85). Z hlediska národnostního složení žije v ČR celkem homogenní populace. „K české národnosti náleží přibližně 95 % obyvatelstva. Slováků jsou asi 3 %, Romů asi 2 %. Střední délka života (...) je nejvyšší z východoevropských zemí a začíná se přibližovat některým zemím západní Evropy. (...) V roce 2015 bude 14,2 % populace ve věku do 14 let a 25,0 % nad 60 let. (...) Riziko zestárnutí představuje velké ohrožení pro ekonomický a sociální systém země. (...) Většina obyvatel země žije ve městech, z toho přibližně třetina obyvatel žije v 10 největších městech. (...) V obcích s méně než 10 000 obyvateli žije jen 12 % obyvatelstva.“ (Vize 2001: 86).
Česká republika se blíží západoevropským modelům reprodukčního chování. K pozitivům patří, že se zvyšuje střední délka života. Dochází k oddalování vstupu do manželství, zvyšuje se věk matek při narození prvního dítěte a snižuje úhrnná plodnost. (Podle Vize 2001: 28). V nejbližších letech lze očekávat výraznou převahu imigrace nad emigrací. Českou republiku budou opouštět v ne příliš velkých počtech mladí vzdělaní lidé, schopní uplatnit se vzahraničí. Imigranti, kteří budou přicházet do ČR ze zemí bývalého SSSR a Jugoslávie, případně i z Blízkého východu, budou většinou chápat ČR jako tranzitní zemi a budou se pokoušet dostat dále do zemí EU a Severní Ameriky. Postupně se může Česká republika pro některé z nich stát zemí cílovou.
Stárnutí populace může rovněž vyvolat komplikovaný dopad na výskyt kriminality. Pachatelé trestné činnosti jsou většinou členové mladších věkových skupin. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že tím, že se bude kvantitativně snižovat počet mladých lidí, bude méně potenciálních pachatelů a výskyt kriminality bude tedy klesat. Na druhé straně ale může negativně působit to, že poroste počet potenciálních obětí v důsledku toho, že starší bezbranní lidé jsou kriminalitou častěji ohrožováni.
V závěru části týkající se kriminality a vývoje světa musím vyslovit jednu dosti závažnou vizi. Na počátku 21. století lze očekávat, že rizika související s kriminalitou budou pravděpodobně přetrvávat nad všemi ostatními riziky. Celý svět bude kriminalitou ve stále větší míře ohrožován. Zejména nadnárodním organizovaným zločinem, ekonomickou kriminalitou a terorismem.
Ve druhé části se pouze orientačně zmíním o hlavních vnitřních problémech české společnosti.
Politický systém splnil po roce 1989 v základních rysech svoji pozitivní úlohu. Dá se říci, že „(...) umožnil rozvinutí politické plurality i elementárních forem občanské participace, inicioval transformaci ekonomiky a její liberalizaci, stal se hybnou silou změny vědomí veřejnosti a prosazení její orientace na základní hodnoty demokracie a uvedl Českou republiku do svazku demokratických zemí světa a Evropy.“ (Vize 2001: 63). V tomto směru by měl vývoj v příštích letech dále pokračovat.
I přes toto v podstatě pozitivní směřování existuje v politice řada problematických jevů. Zvláště ty jevy, které bezdůvodně přetrvávají a stávají se trendem, mohou způsobit řadu ohrožení a lze je chápat jako negativní. Politika na konci 90. let nebyla dost koncepční. Chyběla analýza vývoje, nebyly formulovány dlouhodobé strategie a koncepce. Místo nich převažovaly ad hoc řešení problémů či dílčí nedomyšlené a nedotažené kampaně. Také opatření proti kriminalitě byla živelná a v důsledku toho neúčinná. V politice byly v 90. letech také dost často prosazovány stranické zájmy na úkor zájmů veřejných. Docházelo k nežádoucímu propojování moci politické a ekonomické. Panovala jakási liknavost ke stanovení jasných pravidel. Na počátku 90. let došlo k podcenění problémů kriminality a až do poloviny 90. let bylo podceňováno nebezpečí organizovaného zločinu, přestože v této době si ho již veřejnost plně uvědomovala.
Politické strany nejevily ochotu konstruktivně řešit problémy, nedostatečně prosazovaly aktuální i dlouhodobé veřejné zájmy. O to usilovněji sledovaly své vlastní stranické zájmy, v půtkách a třenicích bojovaly o politickou moc. Způsob financování politických stran nebyl důsledně řešen, což skýtalo možnosti ke korupci a podvodům. Pokud by i v budoucnosti přetrvávaly rozpory mezi veřejnými zájmy a zájmy politických stran a pokud by docházelo ke vzájemné závislosti představitelů politické a ekonomické sféry, přežívala by řada ohrožujících faktorů.
Politické strany nemají dostatečnou voličskou a členskou základnu. Tím se zužuje možnost výběru lidí. Kromě toho ti, kdo působí na nejvyšších stupních, neprošli nižšími úrovněmi politického systému, ve kterých by prokázali míru svých schopností. Nedostatky projevující se v působení politických stran byly patrné i v chování mnohých politiků. Řada z nich sledovala v politice pouze vlastní prospěch, chápala politiku jako startovací plochu ke kariéře. Neurvale bojovali o moc, majetek a postavení, vliv, peníze, neoprávněně získané tituly. Někteří dokonce přehlíželi nebo kryli trestnou činnost, nedodržovali zákony a vyzývali k jejich nedodržování. Důsledkem všech negativních jevů je prohlubující se nedůvěra většiny občanů v politický systém, politické strany a politiky.
Z výše uvedených nedostatků lze odvodit, co považujeme za nezbytné, chceme-li formulovat v oblasti politiky rozvojové pozitivní faktory. Politika směřující proti kriminalitě a jejím projevům může být úspěšná pouze tehdy, bude-li koncepční - tj. cílevědomě koordinovaná nejen v národním, ale i mezinárodním měřítku. Měla by důsledně sledovat veřejný zájem, oddělit moc politickou a ekonomickou, řešit problematiku střetu zájmů, korupce, financování politických stran. Měla by vytvářet prostor pro působení různých meziresortních komisí a podporovat snahy jednotlivých resortů. Měla by být prováděna schopnými a mravnými politiky.
Moderní státní správa musí mít především koncepci. Ta by měla vycházet z odborných analýz, které by stanovily priority s ohledem na budoucnost, vzaly v úvahu napojení na mezinárodní společenství a obecně formulovaly optimální systémy, jejich strukturu a aktivity. Podle těchto systémů by měl být prováděn výběr lidí a měřena efektivita činností. Teprve na takto pojatou koncepční činnost mohou navazovat výkonní pracovníci, jejichž úlohou je aplikovat zákony a nařízení a uvádět koncepce do života.
Koncepce je však pouze prvním krokem. Optimální fungování státní správy vyžaduje organizační, finanční, technické, informační a personální zabezpečení. Boj proti kriminalitě nemůže být pouze záležitostí policie, soudů, vězeňství, ale musí být záležitostí celého systému státní správy a v širším smyslu i celé společnosti. V tomto systému jsou nutné jasně definované pravomoci a odpovědnosti. To je důležité nejen proto, aby mohla být prováděna důsledná kontrola, ale také proto, aby byli ti pracovníci státní správy, kteří si počínají odpovědně, chráněni před zločinem.
Státní správa potřebuje pro optimální zajištění úkolů nemalé finanční prostředky. Ty musí být vynakládány uváženě v souladu s hlavními cíli. Důraz by měl být zaměřen na to, co je nezbytné pro budoucí fungování státní správy v rámci evropských společenství. Proti růstu zločinnosti musí být finanční prostředky uplatněny v celém státním systému, tedy ne pouze ve specifických resortech zajišťujících bezpečnost a spravedlnost. Je nutné brát v úvahu, že současný rozvinutý organizovaný a ekonomický zločin má obrovské finanční prostředky, které využívá k páchání trestné činnosti i k získávání informací a zabezpečení beztrestnosti. Prostředky, které společnost uplatní proti zločinu, musí být rovnoměrně rozloženy na technické, informační i personální vybavení.
Složky, jejichž úkolem je boj proti kriminalitě, musí být daleko lépe technicky vybaveny než dosud. Musí být urychleně vybudován vnitřní informační systém policie, který by sjednotil dosud roztříštěné databáze a umožnil napojení na podobné systémy v Evropě. Rozvojovým faktorem by se mělo stát i zlepšené informování veřejnosti jak o činnosti státní správy jako celku, tak o práci soudů, státních zastupitelství, policie.
Významným rozvojovým faktorem je odborná připravenost pracovníků státní správy, v případě boje proti zločinu pak především státních zástupců, policistů, ale i soudců a finančních úředníků. V našich podmínkách chyběla a stále ještě chybí možnost kvalitní a profesionální přípravy ve státní správě. Vzdělávání musí pružně reagovat na měnící se charakter zločinu, musí v relativně krátké době připravit nové pracovníky. Ti - právě v oblasti nových forem kriminality - nemohou navázat na dlouholeté zkušenosti. K tomu lze využít i zkušené experty ze zahraničí, kteří se různými formami organizovaného zločinu a ekonomické kriminality zabývají a tyto zkušenosti mají. Právě pro oblast vzdělávání a informačního zabezpečení jsou nabízeny určité formy pomoci ze strany evropských a světových společenství. Nejde zde o pasivně investované peníze, ale o prostředky vložené do aktivizace lidského činitele a modernizace informačních prostředků. Státy, jimž byly tyto možnosti nabídnuty, je mohou posléze aktivně využít.
Negativním prvkem, který by mohl v budoucnosti bránit v optimálním rozvoji státní správy, je její politizace. Složení aparátu jednotlivých ministerstev je dosud příliš závislé na volebních výsledcích. Po každých volbách se pak mění celé týmy, chybí návaznost. Negativním faktorem je i jakási pasivita pracovníků státní správy, která většinou pramení z pocitu nespokojenosti. Někteří státní zaměstnanci se cítí zneuznaní, mají pocit, že jejich práce není ani finančně, ani morálně náležitě oceněna, pociťují kritiku médií i veřejnosti jako neoprávněnou. Mnozí se - a někdy často oprávněně - neztotožňují se způsobem, jak jsou problémy týkající se jejich profese řešeny. Tento negativní postoj se částečně přenáší i na novou nastupující generaci. Nemělo by rovněž docházet k propojení moci zákonodárné a výkonné. Ten, kdo zákony připravuje, by pro ně neměl zároveň hlasovat a zároveň je uplatňovat v praxi.
Významným negativním faktorem je nedůvěra většiny občanů v instituce státní správy, zejména pak přežívající nedůvěra vůči policii a soudům. S touto nedůvěrou zřejmě souvisí i určité omezování pravomoci policie. To často vychází z obavy, že policisté by mohli své pravomoci zneužít. Tyto problémy by však bylo lepší konkrétně definovat a tam, kde takové zneužití hrozí, vytvořit účinný systém, který by zároveň umožnil policejní prostředky použít a zároveň znemožnil jejich zneužití.
V České republice není dosud plně rozvinuta regionální a lokální samospráva. „Reforma (...) je pojímána spíše jako záležitost resortu ministerstva vnitra, respektive jeho odboru pro reformu veřejné správy, a nikoli jako věc veřejná (...).“ (Vize 2001: 58). Místní politika by mohla sehrát roli v prevenci kriminality na místní úrovni, zejména při omezování majetkové a násilné kriminality. Podstatnou roli zde může mít ochrana veřejných prostranství a zajišťování bezpečnosti a majetku občanů.
Analýza právního systému by mohla být samostatným tématem. Zde se zmíním jen o některých aspektech. Významným rozvojovým prvkem je bezesporu efektivní uspořádání právního státu a odborná a morální úroveň lidí v něm působících. Právní stát má vyloučit mocenskou zvůli. V tomto smyslu je pozitivním faktorem i ochota mocenských elit právní systém aktivně akceptovat. Pro budoucnost hraje v právním systému klíčovou roli zejména princip prosazování lidských práv. Na jeho základě poroste sebevědomí občanů. Budou se zvyšovat jejich „(...) možnosti bránit se proti jejich porušování ze strany státní moci.“ (Vize 2001: 46). Rozvojovou příležitostí bude „posílení (...) přezkoumatelnosti byrokratických rozhodnutí.“ (Vize 2001: 48). V rovině konkrétních opatření pak lze očekávat, že pozitivní roli sehraje převzetí evropských právních standardů. Jeho důsledkem bude nejen větší modifikace základních právních norem směrem k evropských standardům, ale i větší působení Evropského soudu. Významným rozvojovým faktorem je průběžné zvyšování úrovně vzdělání soudců, státních zástupců a všech dalších pracovníků působících v rámci právního systému. K tomu bude nezbytné reformovat jak systém vzdělání na právnických fakultách, tak systém celoživotního vzdělávání. Základy k němu budou položeny vytvořením Právní akademie, která by měla začít působit v roce 2001.
Vezmeme-li v úvahu negativní prvky, pak nejzávažnější asi bylo, že právní systém reagoval na měnící se hospodářské podmínky ČR příliš pomalu. Nedostatečná právní úprava procesu privatizace umožnila získání velkého majetku i ekonomické moci mnoha nedůvěryhodným osobám. Opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti byla přijata opožděně. K neduhům patřila i nedokonalá ochrana kapitálového trhu, příliš měkké podmínky pro poskytování živnostenského oprávnění a oprávnění pro podnikatelskou činnost. Limitujícím faktorem byly také mezery v celních a daňových předpisech a to, že nebylo postihováno jednání ekonomicky nevýhodné pro firmu. Situace je však v tomto směru složitá v celém světě. V souvislosti s působením nadnárodních společností se otevírá problém právní regulace výroby, podnikání, obchodu, cel, daní, zadávání zakázek. Zájmy právního státu mohou být jiné než zájmy nadnárodních společností a může zde docházet k uplatnění protichůdných tendencí.
V průběhu 90. let byly chybějící právní normy uplatnitelné proti kriminalitě většinou doplněny a byly slaďovány s evropskými normami. Pozadu však zůstávalo jejich využívání. Nejsou-li existující právní normy důsledně aplikovány, vytváří se pro kriminalitu výhodné prostředí. Podobným limitujícím faktorem je zdlouhavost soudního řízení, občasná chybná rozhodnutí a to, že rozhodnutí soudu není v některých případech vůbec respektováno.
Silným negativním faktorem je nízká úroveň právního vědomí. Lidé nejen že neznají svá práva a nedokáží se tedy právní cestou bránit, ale v důsledku neznalosti existuje i značná tolerance k protiprávnímu jednání druhých. Mnozí si vykládají zákon tak, aby to vyhovovalo jim, a buď nevědomky, nebo zcela vědomě se dopouštějí protiprávního jednání. V této souvislosti je však nutné vzít v úvahu, že právní normy jsou tak složité a tak rychle se mění, že zdaleka nelze očekávat, že by se v nich mohl řadový občan orientovat.
V oblasti ekonomiky může být hlavním pozitivním rozvojovým faktorem „zvyšování ekonomického potenciálu české ekonomiky.“ (Vize 2001: 61). Jde zejména o „aktivní vytváření nových komparativních výhod v podobě vysoké kvalifikace v oblasti moderních technologií, výdajů na vědu, výzkum a rozvoj a budování infrastruktury.“ (Vize 2001: 61, 62).
Zločinem může být zneužito především to, že chybějí některé právní normy. Například nejsou dostatečně garantována vlastnická práva. Věřitelé jsou vůči dlužníkům v nevýhodném postavení. Nebezpečné bylo i přecenění úlohy tržních principů. To vedlo k zaměření na krátkodobé efekty. Kromě toho to nezaručovalo sociálně spravedlivé rozdělení statků. Vzhledem ke kriminalitě se liberální trh stal i volným trhem s nelegálním zbožím a službami. Pokud nefunguje ochrana ze strany státu, tak nic nebrání tomu prodávat drogy, zbraně, sexuální služby, lidské orgány, pašované nebo kradené zboží, vraždy na objednávku, informace o osobách a firmách. V příliš liberálním prostředí se může stát zbožím i zajišťování bezpečnosti občanů. Proti kriminalitě by pak byl lépe chráněn občan, který si může najmout ochranku, koupit drahé bezpečnostní zařízení.
U většiny obyvatelstva nedošlo po roce 1989 k zásadním změnám v sociálním postavení. Při porovnání 80. a 90. let zůstalo z ekonomicky aktivních 79 % ve své statusové kategorii. U 14 % došlo k vzestupu a u 7 % k sestupu. (Machonin, Tuček, 1996: 144). Bezesporu však došlo ke změnám kvalitativním. Vyměnili se lidé na vedoucích místech - i když z těch, kdo řídili před rokem 1989, řídilo i po roce 1993 více než 3/4. Proběhly majetkové restituce (asi 15 % populace dostalo nějaký majetek), malá privatizace přinesla některým lidem větší kapitál. Vznikly skupiny podnikatelů, živnostníků a řemeslníků. (Celkem podniká asi 17 % populace.) (Podle Machonin, Tuček, 1996: 17, 18, 70, 73, 78, 99, 127).
Rozdíl mezi horními a spodními příčkami se zvětšil. Vzestupy byly buď zasloužené, nebo nezasloužené. Z hlediska kriminality se právě někteří členové úzké vrstvy zbohatlíků začali kontaktovat se světem zločinu. Většinou měli předchozí zkušenosti z oblasti nelegální ekonomiky. Do svých aktivit začali vnášet praktiky, které jsou běžné ve zločineckém prostředí. Často se sami začali se zločinem stýkat. Na druhé straně se svět zločinu snažil kontaktovat s mocnými a bohatými lidmi, aby využil jejich známosti, finanční prostředky, vliv. Často se je také pokusil vydírat.
Na druhé straně nás zajímalo, do jaké míry bude svět zločinu využívat svízelnou situaci lidí, kteří jsou sociálně či existenčně ohroženi. V některých zahraničních organizovaných skupinách působí často jako řadoví členové lidé bez práce, peněz a majetku. V českých podmínkách se tento předpoklad nepotvrdil. Lidé neúspěšní či nezaměstnaní nejsou zatím pro organizovaný zločin zajímaví - ani jako spolupracovníci, ani jako zákazníci.
Pod široký pojem kultury jsme zahrnuli celou řadu oblastí. V oblasti životního stylu mohou být např. zločinem zneužity ty životní strategie, které jsou založené na jednostranně konzumních orientacích. Negativně může působit i styl opřený o nedodržování zákonů nebo opovrhování prací. Stejně tak může být zneužita tendence některých lidí orientovat se na podprůměrné hodnoty nebo pseudohodnoty. Demotivující je rovněž, dosahují-li někteří lidé úspěch evidentně nemorálním způsobem. Podobně negativní je i přílišná váha majetkových vztahů. Prohlubuje se sociální distance. Bohatí lidé se i vnějškově izolují ve zvláštních čtvrtích. Chybí přátelské vztahy. Místo nich převažují kontakty založené na známostech. Bují protekce a klientelismus.
Následkem nedostatku přátelských vztahů a degenerace vztahů sousedských je oslabení sociální kontroly. S tím souvisí i tolerance vůči protispolečenskému a někdy i nelegálnímu počínání. Odtud je již krůček ke kriminalitě. Kromě toho se svět zločinu snaží využít jakékoli informace o tom, že někdo na odpovědném místě se na svoji pozici dostal ne zcela poctivým způsobem. Jakýkoli nedostatek v tomto smyslu bývá využíván k pokusu o spolupráci nebo k vydírání. K negativním prvkům v mezilidských vztazích patří i problematický vztah k cizím nebo odlišným skupinám.
Řada negativních prvků je v systému výchovy, v malých možnostech pro smysluplné využívání volného času. Ve většině případů neplní výchovné funkce ani rodina. Lidé se často nechovají odpovědně ke svému zdraví. Za této situace sílí např. nabídka drog a zvyšuje se počet narkomanů. Pravděpodobně do oblasti kultury lze zahrnout i zneužívání výpočetní techniky.
Negativní roli mohou sehrát média. Ta mohou banalizovat nebo glorifikovat násilí - pokud si nezachovávají od jeho zobrazování určitý odstup. Někdy ho dokonce prezentují jako jediný způsob řešení situací. K negativním jevům patří rovněž to, nabízejí-li média nevhodné vzory chování a jednání či zpochybňují-li aktivity směřující proti zločinu. V krajním případě pak mohou manipulovat veřejným míněním tak, aby to bylo pro svět zločinu výhodné.
Do oblasti kultury zahrnujeme rovněž vědecké poznání. Bude-li kriminalita předmětem soustavné vědecké analýzy, opřené i o mezinárodní zkušenosti, pak mohou být i opatření proti ní promyšlená a v důsledku toho účinná.
V závěru bych rád připomněl, že v této studii jsou pouze zkratkovitě uvedeny některé poznatky z šíře pojatého výzkumu. I sám tento typ výzkumu má za sebou pouze rok a půl své existence, a proto se pohybuje převážně v globální rovině. Snažíme se při něm v širokém spektru zachytit co největší množství možných okolností, které mohou být světem zločinu zneužity. Je pochopitelné, že takovýto globální pohled by měl naprosto povrchní charakter, kdyby nebyl doplňován detailními, do hloubky zaměřenými průzkumy jednotlivostí. Takovéto průzkumy v současné době probíhají jak v týmu zabývajícím se prognózou vývoje v České republice, tak ve skupině, která sleduje otázku vnější a vnitřní bezpečnosti i v rámci výzkumu vývoje kriminality. Vzhledem k tomu, že se nelze zároveň podrobně zabývat všemi faktory najednou, musíme je nejdříve hierarchicky uspořádat.
V článku je uvedena stručná informace o možném vlivu širšího společenského okolí na vývoj kriminality na území České republiky. Posuzován byl vliv vnějších mezinárodních okolností a vnitřních společenských podmínek. V rámci mezinárodních okolností byly vzaty v úvahu hlavní problémy a rozpory současného světa, zejména globalizace, evropská integrace, rozdíly mezi zeměmi, různé typy konfliktů, vývoj obyvatelstva, životního prostředí, začleňování zemí bývalého východního bloku. Mezi hlavními problémy vnitřního vývoje společnosti byly zmíněny: politický systém, systém státní správy a samosprávy, právní, ekonomický, sociální a kulturní systém.
This article brings information about the possible influences of the general social surroundings on the development of crime in the Czech Republic. The influences of international circumstances as well as of inner social conditions were being considered. International circumstances include the main problems of the world at present, especially the globalisation, European integration, differences between countries, various types of conflicts, development of the population, environment, the integration of countries of the former Eastern Block. Among the main problems of the inner development of the country were the political system, the system of state administration, the legal, economic, social and cultural systems.
In dem Artikel ist eine kurzgefasste Information über den möglichen Einfluss der breiteren sozialen Umgebung auf die Entwicklung der Kriminalität auf dem Gebiet der Tschechischen Republik angeführt. Man bewertete den Einfluss der internationalen Aussenverhältnisse und der sozialen Innenbedingungen. Im Rahmen der internationalen Verhältnisse zog man in Betracht die Hauptprobleme und die Widersprüche der Gegenwartswelt, besonders die Globalisierung, die europäische Integration, die Unterschiede zwischen den Ländern, verschiedene Konflikttypen, die Entwicklung der Bevölkerung, der Umwelt, die fortschreitende Eingliederung der Länder des ehemaligen Ostblocks. Als Hauptprobleme der Innenentwicklung der Gesellschaft erwähnt man: das politische System, das System der Staatsadministration und der Selbsverwaltung, das rechtliche, ökonomische, soziale und kulturelle System.