Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXV3/2002

Pohyblivá místa činu

Prof. JUDr. MIROSLAV PROTIVINSKÝ, DrSc., Praha

Je obecně známé, že místo činu je nejdůležitějším zdrojem informací o tom, co se stalo. Tyto informace jsou obsaženy především ve stopách a jiných věcných i listinných důkazech. Dosavadní teorie ohledání místa činu převážně předpokládá, že místo činu je stacionární, nikoliv mobilní. Prof. dr. Rolf Ackermann z Berlína se ve své obsáhlé stati zabývá trestněprávními a kriminalisticko-taktickými zvláštnostmi ohledání mobilního místa činu.1) V tomto příspěvku seznamuji čtenáře stručně s podstatou jeho stati.

Autor nejdříve vyjasňuje pojem místa činu. Rozlišuje, podobně jako my v ČR, místo události (širší pojem) a místo činu (užší pojem), kde už se jedná o trestněprávně nebo jinak kriminalisticky relevantní událost (např. sebevraždu). Poznamenává též, že u zvláštních druhů deliktů se ve speciální kriminalistice (u nás nazývané „metodika objasňování a vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů“) vžily konkrétnější názvy místa činu, například místo nehody, místo požáru, místo exploze, místo katastrofy apod.

Dále se autor zabývá pojmem místa nálezu následků činu a pojmem místa spáchání činu, což je zvláště významné právě v souvislosti s násilnými a majetkovými delikty spáchanými v pohybujících se automobilech, kolejové, vodní a letecké dopravě.

Poté autor charakterizuje „mobilní místa činu“, uvádí rychle se měnící jejich okolí a akcentuje zvláštnosti ohledání těchto míst činů (v užším i širším smyslu slova), zvláštnosti vyhledávání a zajišťování stop aj.

Německé trestněprocesní právo považuje za místo činu místně určitý geografický prostor s určitým teritoriálním ohraničením. Je tudíž otázka, zda například jedoucí železniční vagon lze označit za místo činu. Taková místa události ovšem vykazují zcela objektivně vlastnost místa činu, neboť „čin je spáchán na tom místě, na němž pachatel jednal nebo v případě opomenutí jednat měl, anebo na němž následek příslušné skutkové podstaty nastal nebo podle představy pachatele nastat měl“ (§ 9 odst. 1 tr. řádu SRN). To znamená, že pachatel uskutečňuje v jedoucím a přes teritoriální hranice se pohybujícím dopravním prostředku znaky skutkové podstaty činu. Způsobuje stopy a zanechává důkazy a jiné informace v tomto pohybujícím se dopravním prostředku a také mimo něj (např. odhozené odcizené věci během jízdy). Tyto stopy a jiné věcné důkazy policie nenachází v prostorových hranicích tradičního juristického místa činu (§ 7 tr. řádu; § 9 tr. řádu SRN).

Pokud např. ve vagonu osobního vlaku byl spáchán trestný čin, je vagon ovšem podstatnou součástí místa činu, které má být teprve zjištěno. Při hodnocení tohoto problému spočívá těžiště jednoznačně v kriminalistickém významu „pohybujícího se místa činu“ jako nositeli stop, jiných důkazů a dalších informací k objasnění činu.

Nepochybně je z kriminalistického pohledu takové místo místem činu a jako s takovým se musí pracovat. Právní pojem místa činu nesmí být tedy nahlížen izolovaně od vlastní události, která se odehrála v pohybujícím se vozidle. Vede-li ohledání (zkoumání) vagónu osobního vlaku a jeho okolí ke zjištění, že v něm byl spáchán trestný čin, je vagon součástí místa činu, které ve většině případů je ještě neznámé. Okolí vagonu v době činu patří k místu činu. Vagon a okolí jsou tedy dvě součásti téže věci, tj. jednotného místa činu. Ke znázornění souvislosti mezi jedoucím dopravním prostředkem a místním teritoriem uvádí autor tento příklad:

Dne 22. prosince 1995 byl během jízdy regionálního vlaku Drážďany - Cvikov spáchán násilný trestný čin. Dvacetiletá žena byla zavražděna a vyhozena oknem z jedoucího vlaku. Oběť měla v ústech roubík, byla svázána a částečně obnažena. Bylo zjištěno, že žena byla roubíkem udušena. Její mrtvolu nalezl na kolejích u kilometru 103,9 vlakvedoucí.

Dále se autor zabývá otázkami příslušnosti, které objevují v praxi při objasňování deliktů s mobilními místy činu. Neuvádím podstatu jeho stanovisek, neboť jde o specifickou německou právní úpravu příslušnosti orgánů ochrany spolkových hranic a příslušnosti policejních orgánů jednotlivých spolkových zemí.

Zajímavější jsou pro nás druhy dopravních prostředků, kde jsou nejčastěji páchány trestné činy:
  1. Neveřejná motorová vozidla: osobní motorová vozidla, nákladní motorová vozidla a lehká užitková vozidla (např. únos, znásilnění, usmrcení).
  2. Veřejná motorová vozidla: liniové a cestovní autobusy a osobní taxi.
  3. Trestné činy ve veřejné kolejové dopravě: osobní a nákladní železniční doprava, městská kolejová doprava (tramvaje), metro (zejména ve velkoměstech).
  4. Letadla (rukojmí, ohrožování, ublížení na zdraví, bomby, teror).
  5. Lodi, čluny a jiná plavidla na vnitrozemských vodách i na moři.

Autor se zde omezuje zejména na dopravní prostředky uvedené ad 3.

Ještě zajímavější je výčet nejčastěji páchaných deliktů:

Podrobněji se autor zabývá typickými výchozími situacemi v kolejové dopravě. Policie začíná jednat ihned po první informaci. Již v tomto okamžiku vznikají první potíže, neboť hlášení zpravidla nedocházejí k příslušnému policejnímu úřadu. První informace často přicházejí oklikou přes průvodčí, vlakvedoucí nebo doprovodný personál, dozorčí personál na nádražích, soukromé bezpečnostní agentury nebo nepříslušné policejní služebny. Přibývá také hlášení z budek nouzového volání na nádražích, v metru nebo od řidičů a cestujících přímo z dopravních prostředků. Tato hlášení musí být jednou i vícekráte předávána dále, což představuje časovou ztrátu pro provedení potřebných opatření.

Ve veřejné kolejové dopravě se vyskytují tyto výchozí situace:

Mimořádnou pozornost věnuje autor provedení okamžitých opatření, která jsou ovlivněna okolnostmi činu, dosavadním průběhem činu a očekávaným vývojem chování podezřelého. Musí odpovídat druhu dopravního prostředku, jeho trase, rychlosti jízdy, specifickým podmínkám dopravního prostředku jako součásti místa činu a možnostem policejního zásahu.

Přednostními cíli opatření, která mají být provedena, je:
V této souvislosti uvádí autor často se vyskytující okolnosti, které mají vliv na okamžitá opatření:

Okamžité pátrání po pachateli se odvíjí od kriminalistických verzí vytyčených k tomu, jak by se pachatel mohl po činu chovat. K prvním opatřením patří vyrozumění příslušných policejních útvarů a také zastávek a nádraží na trati dopravního prostředku. Není tedy smysluplné vysílat na místo mnoho policejních sil, je-li větší možnost zadržet pachatele na příštích zastávkách. Tyto síly musí být nasazeny na nádražích a zastávkách, na nichž lze očekávat „mobilní vlak místa činu“.

Příklad: V berlínské městském kolejovém vlaku (S-Bahn) spáchali dva pachatelé brutální přepadení cestujících. Deset minut po půlnoci vstoupili pachatelé do jednoho oddělení vagonu trasy S 9 ve směru do Schönefeldu, kde noži a pistolí ohrožovali 20letého muže z Hohenschönhausenu a požadovali od něj peníze. Když muž řekl, že u sebe peníze nemá, jeden z pachatelů ho bodl do zad. Pachatelé vzali oběti cestovní tašku s oblečením, vyskočili z vlaku a utekli. Vlak odjel, aniž někdo něco zpozoroval. Zraněný jel až na nádraží Schönefeld, doplazil se k hlídce Spolkové hraniční ochrany a byl s těžkým zraněním odvezen do nemocnice.

O 40 minut později spáchali tito pachatelé v jiném vlaku na téže trase další loupež. Vystřelili z plynové pistole 41letému muži do obličeje a třikrát ho bodli nožem do zad. Pak vzali bezbranné oběti peníze a pas. Na nádraží Baumschulenweg utekli přes koleje. Muž byl nalezen těžce zraněný, zakrvavený a křičící na nástupišti nádraží. Nůž měl ještě vražený v zádech a stačil ještě říci, co se mu stalo, než upadl do bezvědomí. Po náročné operaci bojoval ještě delší čas o svůj život.

Policejní zásah musí být v takových případech flexibilní, neboť mobilita pachatelů je vysoká. Především je nezbytné rychle zjistit od oběti popis pachatele (v uvedeném případě např. detailní popis zvláštních znamení na ruce pachatele, podle kterých byl identifikován), popis předmětů, které mají pachatelé při sobě, aby po nich mohli pátrat nasazení policisté.

Dále se autor zabývá kriminalisticko-technickým ohledáním místa činu. Uvádí, že vyhledávání a zajišťování stop je v podstatě shodné jako na jiných místech, ale že jsou zde některé zvláštnosti:

Zvláštní pozornost věnuje autor prvotním kriminalisticko-taktickým opatřením. Potřebná opatření vyplývají z dosud provedeného prvního zásahu. Jestliže byli při něm pachatelé zjištěni nebo zadrženi, koncentruje se kriminalistická objasňovací činnost na získávání procesních důkazů. Jestliže však musí být pachatelé teprve zjišťováni, tvoří vyhodnocení výsledků ohledání základ pro plnění dalších operativních úkolů. Různorodost taktických kriminalistických opatření lze odvodit z tohoto příkladu:

Dva falešní "policisté" jednoho dne večer kolem 19.00 hod. ve vlaku S-Bahn trasy 5 spoutali a oloupili dva Vietnamce z Potsdamu a Treptowa. Obě oběti byly osvobozeny teprve pracovníky Spolkové hraniční ochrany na hlavním nádraží v Berlíně.

Oba neznámí pachatelé nastoupili na nádraží Wuhlental do S-Bahnu. Ukázali obětem "policejní průkazy" a připoutali je k držadlu. Po provedení důkladné kontroly kapes a tašek vystoupili na nádraží Lichtenberg s ukořistěnými penězi. Když se vlak opět rozjel, požádala neznámá Vietnamka 38letého cestujícího z Neuköllnu, aby oba svázané rozvázal. Ten přivolal na hlavním nádraží pracovníky Spolkové hraniční ochrany.

Za obecně platná standardní opatření lze považovat:

Další taktická kriminalistická opatření vycházejí ze způsobu spáchání činu. Rozhodující roli zde hraje tvorba kriminalistických verzí k pachateli, k motivu a jiným dosud nejasným okolnostem.

 
Protivinský, M.
Pohyblivá místa činu
SOUHRN

Autor stručně seznamuje čtenáře s obsahem časopiseckého článku citovaného německého autora k problematice nestacionárního místa činu. Německý autor vysvětluje pojem místa činu v širším a užším smyslu, pojem místa nálezu (tj. místa zjištění činu) a místa spáchání činu, charakterizuje „mobilní místa činu“, rychle se měnící jejich okolí a akcentuje zvláštnosti jejich ohledání, vyhledávání a zajišťování stop atd. Uvádí druhy dopravních prostředků, v nichž jsou nejčastěji páchány trestné činy, a také zmiňuje druhy těchto deliktů. Podrobněji se zabývá typickými počátečními kriminalistickými situacemi, zejména ve veřejné dopravě, zvláštnostmi ohledání místa činu, prvotními a následnými úkony, pátráním po pachateli aj.

 
Protivinský, M.
Moveable scenes of crime
SUMMARY

This is a summary of a magazine article by a German author on the subject of non-stationary scene of crime. The German author explains the term scene of crime in a broader and a narrow sense, the place of finding (where the act of crime was discovered) and the place where the act was committed, characterises "mobile scenes of crime", their fast-changing environment, and points out specific demand on examination and the finding of such places, and on securing evidence, etc. The article further lists the types of means of transport, in which crime is most frequently committed, as well as types of crime that occur there. The author pays close attention to the typical opening criminological situations, especially in public transportation, to the specific characteristics of examining the scene of crime, to primary and later tasks, search for the offender, etc.

 
Protivinský, M.
Mobile Tatorte
ZUSAMMENFASSUNG

Der Autor macht Leser mit dem Inhalt eines Zeitschriftenartikels des zitierten deutschen Autors zur Problematik eines nichtstationierten Tatortes kurz bekannt. Der deutsche Autor erklärt den Begriff des Tatortes im breiteren und engeren Sinne, den Begriff des Fundortes (d. i. des Ortes der Feststellung) und des Ortes der begangenen Tat, er charakterisiert die rollenden Tatorte, derer schnell umwandelnden Umgebund und akzentuiert die Besonderheiten derer Besichtigung, Aussuchung und Sicherung der Spuren usw. Er nennt die Typen der Verkehrsmittel, in denen die meisten Straftaten verübt werden und er erwähnt auch die Typen dieser Delikte. Er detailiert die typischen kriminalistischen Anfangssituationen, besonders im öffentlichen Verkehr, mit den Besonderheiten der Besichtigung des Tatortes, mit den primären und Folgerhandlungen, der Täterfahndung u. a.

OBSAH / CONTENTS / INHALT
Copyright © 2002 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |