Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXIII 4/2000

Cestou policejní vědy ke kvalitnější prevenci a represi kriminality

Prof. JUDr. MIROSLAV PROTIVINSKÝ, DrSc., Praha

Diplomovaný psycholog prof. Dr. Dr. Hans Joachim Schneider z Münsteru zpracoval obsáhlé pojednání o policejní vědě, které bude uveřejněno v sérii tří článků v odborném časopisu Kriminalistik vycházejícím v SRN. První článek se zabývá pojmem, úkoly, vznikem a metodami policejní vědy, druhý článek bude věnován policejní teorii a třetí empirickým a experimentálním výzkumům.1)

V tomto příspěvku seznamuji stručně čtenáře s obsahem prvního článku.

V posledních 30 letech se policejní věda dobře rozvíjela v moderním smyslu slova v USA, Kanadě, Velké Británii a zčásti také v Nizozemsku, Austrálii a Jižní Africe. V Německu vývoj policejní vědy zcela zaostal v 70. letech vzhledem k převládajícímu vlivu marxistické teorie, která se však ukázala být chybným východiskem.

Z mezinárodního pohledu je pojem policejní věda (Police Science) používán ve dvou různých významech:

  1. v širším smyslu jako vědní oblasti policií zvolené a pro policejní účely modifikované, které policie potřebuje k plnění svých úkolů,
  2. v užším smyslu se koncetruje policejní věda na policii jako instituci (Police) a její chování (Policing) na úseku sociální kontroly.

V prvním případě jde o zužitkování vědy pro policii (profesionalita, specializace), v druhém případě jde o použití vědy na policii, aby se dále vědecky rozvíjela. Teoretická a empirická policejní věda činí policii a její chování předmětem bezprostředního zkoumání.

Policejní věda v širším smyslu, tj. využití vědních oblastí (kriminologie, kriminalistiky, soudního lékařství apod.) k policejním účelům, má pro policejní nauku a činnost mimořádně důležitý význam. Tento obsáhlý pojem policejní vědy nenaplňuje však kritéria vědy do sebe uzavřené, neboť vědní obory, jež jsou v něm soustředěny, zůstávají samostatné. Takto vzniklé multidisciplinární shrnutí věd pro policejní účely nemá ani jednotný předmět, ani integrovanou metodu, ani institucionalizaci téhož druhu, ani společnou vědní podstatu.

U policejní vědy v užším smyslu, která se vztahuje na policii (Police) jako instituci a policejní činnost (Policing) jako sociální kontrolu, je tomu jinak. Její základní vědní obory, např. policejní sociologie, policejní psychologie, policejní sociální psychologie, policejní historie, právní věda, dosáhly v posledních 30 letech při výzkumu policie a její činnosti v internacionálním měřítku tak významného stupně poznání, že jejich integrace do mezinárodní, interdisciplinární policejní vědy je možná a nutná. Tato věda se zabývá nikoliv jen policejním jednáním, policejně relevantními událostmi, policejními situacemi, využitím technických, přírodovědních a sociálních výzkumných poznatků pro policejní práci. Okruh otázek (systematika) této vědy je mnohem širší, neboť předmětem policejní vědy je například:

Podle toho lze policejní vědu definovat takto:

"Vědní oblast, která vědeckými metodami teoreticky (Police Theory), systematicky a empiricky (Police Research) zkoumá policii jako instituci (Police) a její chování (Policing) - jaká je, jaká může a má být, jaká nesmí být - s cílem zjistit a reformami zkvalitnit policejní organizaci, zákonitosti a účinnost policejní činnosti a plánováním přizpůsobit policejní strategie společenským změnám." Policejní věda se zabývá také možnými škodami, které mohou vzniknout policistům a jejich rodinám v souvislosti s policejní činností a jejich prevencí i řešením takových škod. Policejní věda je interdisciplinární, mezinárodní, empirická a normativní věda.

Dále se autor zabývá podrobně genezí a vývojem policejní vědy ve 20. až 50. letech a od 60. let dvacátého století. Stručně shrnuji:

Ve 20. - 50. letech se v počáteční fázi policejní vědy v USA jednalo o profesionalitu policie, o její odpolitizování, její autonomii, přísné respektování zákonů, odstranění moralizující přehnané kriminalizace, kterou již policie nemohla zvládnout; kontrolu policejní korupce a brutality (policejní deviace); formování "vědeckého policisty" (Scientific Policeman) podle idejí rakouského kriminalisty Hanse Grosse, tj. policisty odborně vzdělaného.

V 60. letech, kdy došlo v USA (1964, 1965) k mimořádně vážným studentským demonstracím a policie nedokázala udržet pořádek, vyvstala otázka, zda policie vystačí se svou autonomií, výběrem lepších lidí, jejich vzděláním a vybavením. Dosavadní profesionální "model bojovníků se zločinem" (Crime-Fighter-Model) vážně zakolísal. Přišla "hodina" policejní vědy. Byly zahájeny empirické výzkumy. "Prezidentská komise" zjistila, že se policie svým nesebekritickým profesionálním modelem odcizila chudým, rasovým menšinám a mládeži, a doporučila zlepšit vztahy mezi policií a společností. Současně probíhaly užitečné a plodné policejní výzkumy, jejichž výsledkem byla i řada významných publikací, z nichž autor článku uvádí sedm prací a podstatu jejich společenského přínosu. Stručně zmiňuji některé myšlenky z nich:

Koncem 60. let byly zahájeny policejní výzkumy také v Německu. Jestliže v Severní Americe byl marxistický přístup ojedinělým okrajovým jevem, pak v Německu téměř zcela ovládl policejní výzkum v 70. letech. Proto nevznikla dostatečná základna pro interdisciplinárně orientovaný, tematicky široce rozvinutý policejní výzkum. V 80. a 90. letech zůstal německý policejní výzkum dokonce vyřazen z mezinárodní diskuse a vůbec nepřihlížel k interdisciplinárnímu vývoji policejní vědy. Byl převážně orientován sociologicky, zcela nedostatečně empiricky a metodicky a jeho výsledky byly prakticky bezvýznamné.

Německá policejní věda ještě nenašla mezinárodní napojení, ačkoliv její jednotlivé příspěvky jsou značně významné, např. výsledky výzkumu ohledně nepřátelství policie k cizincům, používání násilí vůči policii a kriminální úlohy "tajné státní policie" (Gestapo) za národního socialismu.

Metody policejní vědy

Policejní věda využívá celou šíři sociálněvědních výzkumných metod, zejména:

1. Pozorování policejních hlídek, policejních zákroků a setkání policie s občany

Výzkumný pracovník se účastní policejních motorizovaných a pěších hlídek a nejen pozoruje jejich činnost podle vědeckých kritérií, nýbrž se i vciťuje do jejich motivace a spolupracuje s nimi, aby v důsledku vědeckého odstupu nezkresloval sociální situace (interakci policie - občan). Jeden výzkumný pracovník (Albert J. Reiss) prozkoumal nebo nechal prozkoumat 200 hlídek, 5360 policejních zásahů a 11 255 setkání policie s občany, aby zjistil pracovní styl a rozsah použití násilí policisty.

2. Analýza obsahu originálů historických policejní pramenů

Byly prostudovány historické prameny z 19. a 20. století (policejní a novinové zprávy, nezveřejněné policejní akty a jiné policejní záznamy a materiály, biografie apod.), aby byla zjištěna společenská úloha, struktura a funkce policie v historickém vývoji a pochopen současný význam policie.

3. Zkoumání policejní organizace

Byly například porovnány rozličné institucionální formy, kultury a strategie policie a různé vztahy policie a společnosti četných policejních organizací v různých regionech země. Při těchto analýzách byly brány v úvahu sociologické, psychologické a historické aspekty. Zjišťuje se nejen struktura, interakce a kultura uvnitř policejní organizace, nýbrž také její interakce s obyvatelstvem. Např. výzkumní pracovníci Jerome H. Skolnick a David H. Bayley provedli výzkum policejních organizací v šesti velkoměstech USA, aby zjistili, jak se dnešní velkoměstská policejní organizace staví k problémům obav obyvatelstva z kriminality a zločinu. Hledali nové ideje, strategické inovace a organizační reformy, které zmodernizují policejní práce a zlepší veřejnou bezpečnost.

4. Mezinárodní empirický policejní srovnávací výzkum

Moderní policejní věda je mezinárodní, neboť bez mezinárodních srovnání (Cross-Cultural, Transnational Research) nelze posuzovat legalitu a efektivitu vlastní policie. Zahraniční policejní výzkumníci vidí problémy často ostřeji a jasněji než domácí výzkumníci, kteří jsou v zajetí vlastní sociální kultury. Mezinárodní srovnání vyžaduje, abychom nejen řadu let navštěvovali a pozorovali policejní organizace různých zemí, nýbrž také byli seznámeni se sociální strukturou, národní kulturou, ekonomikou a historickým vývojem různých zemí, jejichž policejní organizace se navzájem srovnávají. Kriminologický výzkumný ústav OSN v Římě (United Nations Interregional Crime and Justice Research Institute) porovnal vzájemně pracovní styl policie v jedenácti zemích a jejich regionech. David H. Bayley dlouhá léta intenzivně sledoval a zkoumal policejní organizaci a policejní aktivity v Austrálii, Velké Británii, Kanadě, Japonsku, Indii a porovnal je s policejní organizací a aktivitami v USA. Ve jmenovaných zemích vedl intenzivní rozhovory s mnoha stovkami policistů v různých funkcích. Zjišťoval, jak jsou policejní sbory různých zemí ovlivňovány sociální a národní kulturou a - naopak - jaké jsou vlivy policie na sociální a národní kulturu. Nejvíce se věnoval srovnání policie v Japonsku a v USA, a to s cílem řešit policejní problémy v USA.

5. Experimentální srovnávání

Další specifickou metodou policejní vědy je vyzkoušení policejní strategie experimentálním srovnáním. Prověřuje se účinnost strategie kontroly kriminality tak, že se - podle principu náhody - vytvoří dvě skupiny resp. více skupin osob, které jsou stejné. Policejní strategii použijeme na experimentální skupinu a výsledek porovnáme s výsledky druhé skupiny.

Jako příklad lze uvést "Kansas City Preventive Patrol Experiment". Patnáct policejních okresů města Kansasu bylo náhodně rozděleno do tří skupin, aby byla experimentálně zjištěna preventivní efektivita rutinních policejních hlídek během 12 měsíců. V pěti okresech byly policejní hlídky zcela zrušeny, v pěti okresech byly zachovány jako dosud a v pěti okresech byly policejní hlídky zdvojnásobeny až ztrojnásobeny. Po 12 měsících byly výsledky těchto tří skupin okresů porovnány tak, že bylo srovnáváno jejich zatížení kriminalitou. Chceme-li však výsledky takového experimentu zobecnit, je nezbytné provést opakované experimenty a studie.

6. Šetření nezávislých komisí k policejní deviaci

Pro zjištění chybného chování policistů (korupce, použití nepřiměřeného násilí) jsou významné výsledky šetření nezávislých komisí. Takové komise zkoumají nejen vinu, nýbrž také příčiny chybného chování policistů. Jako příklady lze uvést Fitzgeraldovu komisi a Christopherovu komisi v Austrálii a USA. Fitzgeraldova zpráva popisuje korupci a její příčiny v policejním departmentu v Queenslandu (Austrálie) a Christopherova zpráva popisuje organizaci a pracovní postupy policejního departmentu v Los Angeles (USA) na základě prověření policejní brutality vůči R. G. Kingovi.

Institucionalizace policejní vědy

V této části popisuje autor instituty pro policejní vědu nebo policejní výzkum v různých zemích a jejich finanční zajištění. Nejznámější jsou instituty v Káhiře, Budapešti, New Delhi, Islámábádu a Lausanne. Vedoucí postavení mají země anglicky hovořící, kde provádějí policejní výzkum instituty pro kriminologii, trestní justici nebo kriminální vědy.

Policejní věda v 21. století

V posledních 30 letech se policejní věda stala v mezinárodním měřítku značkou kvality demokratické policejní práce. V moderních demokraciích nemůže policie zákonnost a účinnost svých zákroků již jen proklamovat, nýbrž musí to vůči veřejnosti vědecky dokazovat. Proto jsou policejní věda, policejní teorie a empirický i experimentální výzkum pro policejní reformy nezbytné. Policie jako organizace a její práce jako sociální kontrola jsou součástí sociální struktury, která se změnila a dále se mění. Se společenským vývojem je úzce spjata policejní reforma, tj. "plánované změny" policejní organizace a práce. Taková reorganizace předpokládá teoretický a praktický výzkum policie a její práce.

V době globalizace je nemožné nechat bez povšimnutí mezinárodní vývoj. Německá policejní věda musí co nejrychleji odstranit své zaostávání v zájmu snižování kriminality a jejích obětí. Věda nemůže vyřešit všechny společenské problémy, ale policejní věda může být spolehlivým partnerem při řešení naléhavých policejních problémů.

Závěr

Domnívám se, že stav a vývoj policejní vědy je pro Českou republiku velmi aktuální problém, kterému by Prezidium P ČR a Policejní akademie ČR v Praze měly věnovat v nejbližších letech zvýšenou pozornost. Naše společnost prodělala v uplynulém desetiletí kardinální změny a měla by se nadále intenzivně vyvíjet na cestě do Evropské unie, s čímž mohou být spjaty i reformy či reorganizace P ČR, změny v její činnosti, v přístupech k řešení problematiky kriminality a veřejného pořádku, ve stylu práce apod. Na to se musí management P ČR systematicky a dlouhodobě připravovat, a to i výzkumem struktury (organizace) P ČR a její činnosti. Toho, jak řešit tyto úkoly, se musí ujmout policejní věda. Jde nejen o adekvátnost organizační struktury, profesionalitu a specializaci, řízení a styl práce, vztah "policie-občané", úroveň prevence kriminality, jazykové znalosti, kariérní řád, chování policistů (policejní deviace, např. korupce apod.), nýbrž také o vztah policistů k národním a rasovým menšinám, cizincům, prosazování humanitární povahy policejní práce, respektování ústavních práv občanů, používání přiměřených donucovacích prostředků při individuálních a hromadných zákrocích, úroveň dokazování zákonnosti a účinnosti policejních zákroků apod.

Také Policie ČR musí na základě solidních empirických výzkumů a teoretických analýz prověřovat a zvažovat, zda je svou strukturou, organizací, řízením, systémem a stylem práce adekvátní současným a zejména očekávaným úkolům v měnící se společnosti, a činit vědecky odůvodněná opatření ke svému zkvalitňování, např. jakou činnost centralizovat, jaká nová pracoviště zřídit, co naopak decentralizovat, jaká pracoviště spojit, početně zmenšit či zrušit, jak se přiblížit k úřadům, institucím a občanům obce, navazovat s nimi osobní kontakty, prohlubovat místní a osobní znalosti jako tradiční předpoklad pro úspěšnou prevenci i represi kriminality. To znamená, že i v našich podmínkách je nezbytné využívat filozofie americké Community Policing, německé komunální kriminální prevence apod.

Při hledání optimálního modelu policie a policejní činnosti je nezbytné brát v úvahu nejen současnou a vědecky prognózovanou budoucí bezpečnostní situaci, nýbrž i zkušenosti z historického vývoje naší policie a bývalého četnictva i poznatky policejní vědy v zahraniční.

Historické zkušenosti našich zemí z poválečného období ukazují, že největším nebezpečím pro policejní reformy a reorganizace je subjektivismus a mechanické přebírání cizích vzorů bez přihlédnutí k historickým, sociálním, ekonomickým i dalším zvláštnostem státu. Zejména proto je nezbytné doceňovat význam policejní vědy.

K této problematice jsem zaujímal stanoviska již dříve v závěrech svých příspěvků v časopisech Kriminalistika a Kriminalistický sborník.2) Dosud se však nepodařilo vyvolat dostatek ohlasů a časopiseckých příspěvků k těmto otázkám, což svědčí o zřejmé stagnaci policejní vědy v ČR. Domnívám se, že k rozvoji policejní vědy v ČR by podstatně přispělo zřízení magisterského studia na Policejní akademii ČR.

Cestou policejní vědy ke kvalitnější prevenci a represi kriminality
Miroslav Protivinský
SOUHRN

Profesor Dr. Dr. Joachim Schneider se zabývá pojmem a předmětem policejní vědy, její geneze a vývojem od 20. let dvacátého století. Zvláštní pozornost věnuje metodám policejní vědy a perspektivám jejího vývoje v 21. století.

Profesor Protivinský v závěru informace o práci profesora Schneidera konkrétně akcentuje význam zahraničních zkušeností pro nezbytný rozvoj policejní vědy v ČR.

Using police science for higher quality prevention and repression of crime
Miroslav Protivinský
SUMMARY

Professor Dr. Joachim Schneider studies the term and field of study of police science, its genesis and development from 1920s onwards. He pays special attention to the methods of police science, and to perspectives of its development in the 21st century.

At the end of his article on the work of Professor Schneider, Professor Protivínský particularly accentuates the importance of foreign experience for the development of police science in the Czech Republic.

Mittels Polizeiwissenschaft zur wertvolleren Prävention und Repression der Kriminalität
Miroslav Protivinský
ZUSAMMENFASSUNG

Professor dr. Joachim Schneider befasst sich mit dem Begriff und dem Objekt der Polizeiwissenschaft, deren Genesis und Entwicklung seit den 20. Jahren des zwanzigsten Jahrhunderts. Besondere Aufmerksamkeit widmet er den Metoden der Polizeiwissenschaft und den Perspektiven ihrer Entwicklung im 21. Jahrhundert.

Am Schluss seiner Information über die Studie Professors Schneider betont Professor Protivinský konkret die Bedeutung von ausländischen Erfahrungen für die unbedingte Entwicklung der Polizeiwissenschaft in der Tschechischen Republik.


1) Schneider, H. J.: Polizei-Wissenschaft. Kriminalistik (Kriminalistikverlag Heidelberg), 2000, 4, s. 218 - 224.

2) Protivinský, M.: Represe a prevence kriminality (názory a zkušenosti z USA, Německa a České republiky). Kriminalistika, 1994, 2, s. 173 - 179. Protivinský, M.: Prevence kriminality (ze zkušeností SRN). Kriminalistický sborník, 1994, 1, s. 44 - 48. Protivinský, M.: Optimální organizací kriminální policie vytvářet podmínky pro účinný boj s organizovanou kriminalitou. Kriminalistický sborník, 1993, 8, s. 378 - 384.

OBSAH / CONTENTS / INHALT

Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |