Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXIII 4/2000

K problematice delikventní mládeže - hlubší pohled na statistické údaje

PhDr. ALENA MAREŠOVÁ, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha

Fere in omnibus poenalibus iudiciis et aetati et imprudentiae succurritur (což znamená: Téměř ve všech trestních věcech se bere ohled na nízký věk a nezkušenost). Iulius Paulus, Digesta z r. 533 n.l.

Latinské motto jsem vybrala se záměrem zdůraznit, že trestní právo vždy zohledňovalo v trestním řízení nízký věk i nezkušenost účastníků, že delikvence mládeže byla téměř vždy posuzována jinak než trestná činnost dospělých, a to právě s ohledem na nízký věk pachatelů a s ním související nezralost osobnosti a nedostatek vlastních životních zkušeností.

Základním problémem trestní politiky ve vztahu k delikventní mládeži tak nebylo a není neuvědomování si její specifičnosti mezi pachateli trestných činů, ale:

  1. hledání optimální hranice, do kdy lze tuto specifičnost uplatňovat,
  2. vymezování hranic věkových podskupin, do kterých lze mládež dále rozdělovat podle stupně vývoje osobnosti a schopnosti uvědomit si nebezpečnost (kriminální charakter) svého jednání,
  3. hledání, jakou má mít ohled na nízký věk, nezralost a nezkušenost optimální podobu v průběhu vyšetřování trestných činů spáchaných dětmi či mladistvými a v průběhu trestního stíhání mladistvých delikventů,
  4. výběr vhodných trestů či jiných justičních opatření uplatňovaných vůči mladým pachatelům a
  5. hledání optimálních způsobů jejich vykonávání a dalších účinných způsobů zacházení s delikventní mládeží v průběhu výkonu trestů nebo alternativních opatření a v období tzv. postpéče.

Cílem a současně i částečným měřítkem účinnosti speciálních přístupů při zacházení s mladými delikventy vždy bylo a stále je:

  1. především zabránit jim v opakování delikventního jednání (zabránit zahájení či pokračování kriminální kariéry),
  2. příp. přerušit negativní sociální vývoj většiny mladých delikventů.

Všechna sankční opatření uplatňovaná v současném trestním právu vůči mladistvým pachatelům jsou jednoznačně zamýšlena jako vědomý výchovný zásah společnosti do negativního vývoje delikventních mladých lidí. Trest je tak, dle mého názoru, jedním ze základních výchovných prostředků, jejichž cílem je (v zájmu společnosti, ale i samotného delikventa) vytyčit pro jedince normy sociálního chování a jednání pro určitou společnost standardní a vymezit hranice, za kterými je určité jednání hodnoceno jako společensky nepřijatelné, hranice, jejichž překročení je společností sankcionováno. Tento způsob výchovy není uplatňován jen lidmi a ve své základní logice není výsledkem civilizace, ale je v živé přírodě běžný (a to nejen u primátů).

Požadavky úplné socializace či výjimečně resocializace nezletilých delikventů, které jsou čas od času kladeny i na orgány činné v trestním řízení, by měly směřovat především již na jiné instituce a mimo klasický trestně právní proces, který pro to stejně v ČR ani v nedohledné době není schopen vytvořit vhodné podmínky.

Obecně známým poznatkem je, že optimálnost jakéhokoliv působení na mládež je závislá jednak na osobnosti každého jednotlivce, na kterého je vědomě působeno, jednak na prostředí, ve kterém je toto působení uplatňováno, tj. je přímo spojena s určitým konkrétním časovým obdobím a existující společenskou situací jak v užším, tak i širším životním prostředí, které na mládež ať už přímo a úmyslně, či nepřímo a bezděčně působí. To znamená, že přístupy optimální v určité době a situaci mohou a nemusí být optimální v jiných podmínkách. A v tom je obvykle "jádro pudla", proč některé přístupy, dříve velmi funkční, jsou v jiné době neúčinné či někdy až kontraproduktivní. Týká se to i tak zásadních přístupů, jako je převaha represivních opatření nad výchovnými a naopak.

Vysoká delikvence současné mládeže je zjevně jedním z negativních důsledků společenské situace existující tč. v ČR. Lze ji zjednodušeně vyjádřit i úslovím, že "kde hřeší staří, tam se mladí učí špatnému". Pozitivním důsledkem současné společenské situace je pak skutečnost, že se působení na mládež stává prioritou i ve složkách orgánů činných v trestním řízení, což vyústilo mj. v hledání účinných přístupů k řešení současného nepříznivého stavu úrovně a projevů delikvence mládeže, přístupů, které by byly optimální právě v tomto čase a za existující situace.

Dále uvádím vybrané statistické údaje, kterými lze ilustrovat skutečnost, že v poslední dekádě tisíciletí je stav delikvence dětí a mladistvých v ČR skutečný společenský problém a nelze počítat s nějakým rychlým radikálním obratem v řešení tohoto problému k lepšímu v nejbližší budoucnosti.

Z povrchního pohledu na základní statistické údaje předchozích tří let však taková beznaděj nevyplývá. Přestože z médií stále slyšíme o stoupající kriminalitě dětí a mladistvých, statistické údaje z posledních tří let tyto názory již potvrzují jen částečně. Počet trestných činů spáchaných dětmi ve věku do 15 let sice podle policejní statistiky (s výjimkou roku 1998) stále mírně stoupá (až na 12 464 tr. činů v roce 1999), avšak počet trestných činů spáchaných mladistvými pachateli každoročně o necelých 2000 trestných činů klesá (na 14 920 v roce 1999). Podíl pachatelů ve věku do 18 let (tj. všech nezletilých pachatelů) mezi všemi známými pachateli od roku 1996, kdy dosáhl absolutního vrcholu, též mírně klesá. Podle policejních statistik bylo v roce 1996 ve věku do 18 let evidováno cca 23 000 pachatelů trestných činů - tj. 19,5 % ze všech v tom roce stíhaných pachatelů. V roce 1998 činil podíl dětí a mladistvých mezi pachateli trestných činů již "jen" 15 %, což představovalo necelých 20 000 osob. V roce 1999 to bylo 17 978 pachatelů do 18 let (tj. 14 % mezi všemi známými pachateli). Z toho pachatelů ve věku do 15 let bylo 8832 a mladistvých 9146 osob.

Graf 1: Vývoj počtu pachatelů do 18 let a počtu dospělých pachatelů evidovaných Policií ČR od roku 1989
Pozn.: Součet obou údajů v každém roce je počtem známých pachatelů policií v tomtéž roce evidovaných trestných činů.

Počet evidovaných trestných činů spáchaných nezletilými pachateli kulminoval též již v roce 1996 - na počtu 35 000 skutků, od té doby také klesá, až na 26 535 trestných činů v roce 1999. Zjevný klesající trend jak počtu nezletilých pachatelů, tak i počtu jimi spáchaných trestných činů dává základ spíše optimistickým prognózám.

Hlubší pohled na problematiku delikvence nezletilých již ale není tak slibný. Ve srovnání s rokem 1998 se téměř nezměnil počet pachatelů-dětí (+8 osob) a počet jimi spáchaných trestných činů vzrostl dokonce o 465 skutků. Celkový pokles počtu policií evidovaných nezletilých pachatelů v roce 1999 oproti roku 1998 byl tak způsoben především výrazným poklesem počtu mladistvých pachatelů - o 1400 osob - a počtu jimi spáchaných trestných činů o 1810 skutků. (Poprvé od roku 1992 poklesl počet policií stíhaných a vyšetřovaných mladistvých pachatelů v jednom roce pod hranici 10 000 osob.)

Graf 2: Vývoj počtu známých pachatelů do 18 let

Snižování počtu i podílu nezletilých pachatelů mezi známými pachateli evidovanými policií však může být mj. vysvětlováno i tím, že někteří policisté při zjišťování trestných činů, z jejichž spáchání jsou důvodně podezřelí nezletilí pachatelé (především děti do 15 let), nejeví přílišnou vyšetřovací aktivitu: jednak policisté jsou často demotivováni dalším průběhem řízení s pachatelem, jednak čas strávený takovým relativně "neplodným" vyšetřováním lze dle mínění mnohých policistů, včetně jejich nadřízených, mnohem úspěšněji využít proti pachatelům nebezpečnějších trestných činů, kde nehrozí odložení objasněných případů pro nízký věk pachatelů.

V tabulce 1 jsou uvedeny statistické údaje Nejvyššího státního zastupitelství. Používám je ve vztahu ke kriminalitě mládeže jako doplňující ke statistikám Policie ČR, protože údaje v nich obsažené za roky 1990 a 1998 jsou radikálně ovlivněny amnestiemi prezidenta republiky - tj. mají menší vypovídací hodnotu o skutečném počtu mladistvých pachatelů v těchto letech.

Tabulka č. 1 Přehled o stíhaných a obžalovaných mladistvých a trestné činnosti nedospělců (ze statistik NSZ ČR)
ČR Stíh. mlad.
abs. počet
% ze stíh. zn.
pachatelů
Obžalováno
mladistvých
Pachatelé
- nedospělci
(= mladší 15 let)
1989 5 621 8,5 4 582 3 759
1990* 5 575 10,1 3 031 3 524
1991 6 962 11,0 5 487 4 678
1992 7 950 11,9 6 519 5 234
1993 10 110 12,2 8 150 6 780
1994 10 992 12,8 8 759 6 632
1995 11 797 10,9 9 158 7 118
1996 13 985 12,8 10 930 10 899
1997 12 868 11,9 9 980 10 296
1998* 10 267 9,6 6 228 10 175
1999 8 513 7,9 6 424 10 757

* Při srovnání údajů o stíhaných a obžalovaných mladistvých z posledních let nelze zapomínat, že údaje z roku 1990 nejsou zcela srovnatelné s údaji z ostatních let vzhledem ke značnému vlivu amnestie prezidenta republiky na počty stíhaných pachatelů, zejména pak mladistvých. Téměř u všech v tu dobu stíhaných mladistvých bylo trestní stíhání z důvodu amnestie zastaveno.

Obdobně nelze zjednodušeně interpretovat základní statistická data o počtu stíhaných a především pak obžalovaných mladistvých v roce 1998, kdy bylo v přípravném řízení vlivem amnestie ukončeno více než 27 000 věcí. Je jisté, že často to byly věci, kde jako pachatelé byli stíháni mladiství.

Kriminalita však jednoznačně (bez ohledu na statistický zdroj) zůstává převážně záležitostí mladých lidí: 40 % policií stíhaných pachatelů představují mladí pachatelé ve věku do 24 let a 60 % ze všech stíhaných pachatelů jsou pachatelé ve věku do 30 let.

Veliký nárůst delikvence mládeže od roku 1991 byl jak známo zapříčiněn radikálním nárůstem jejich majetkové trestné činnosti:

Opravdu nepřehlédnutelným problémem se po roce 1990 stal a stále zůstává velký podíl dětí a mladistvých na krádežích. Dále uvádím policejní údaje z roku 1999: cca 24 % objasněných trestných činů majetkové povahy spáchali nezletilí, kteří současně tvoří 26 % mezi všemi pachateli majetkové kriminality. Odhaduje se, že stejně významný je jejich podíl u neobjasněných krádeží a u další latentní méně závažné majetkové kriminality (u které jednotlivé skutky výší jimi způsobené škody či věkem pachatele ani nenaplňují podmínky soudně trestného deliktu, i když jinak vykazují znaky trestného činu. Kapesní krádeže, vykrádání aut, krádeže jízdních kol, věcí z balkonů, krádeže v obchodech, krádeže v bytech a ve vlastních rodinách zůstávají doménou dětských a mladistvých zlodějů - jednotlivců, ale i dvojic a skupin.

Pro srovnání: za naplnění skutkové podstaty § 247 - krádež - bylo v roce 1989 obžalováno 876 mladistvých, v roce 1999 - 3987 mladistvých (v roce 1997 dokonce 6405 mladistvých).

Vysoký je podíl dětí a mladistvých na velmi výnosném odvětví "kriminálního průmyslu" - krádežích automobilů a věcí z automobilů. V roce 1999 ze stíhaných pachatelů byla u krádeží automobilů třetina pachatelů mladších 18 let a u věcí z aut to bylo dokonce téměř 50 %. Latence u krádeží věcí z aut je velmi vysoká a objasněnost u obou druhů krádeží (u evidovaných skutků) se pohybuje jen kolem 15 %. Zapojení velkého počtu mladých lidí včetně dětí do této trestné činnosti (mládeží bylo spácháno v roce 1999 cca 6000 těchto krádeží) potvrzuje (složitostí odbytu kradeného vozu, jeho úschovy, příp. rychlé demontáže a jeho úpravy, problémy s odbytem velkého množství věcí kradených z aut atd.), že část trestné činnosti mládeže je organizována dospělými, gangy dospělých. Platí to i o krádežích jízdních kol, krádežích v bytech atd.

Mezi mladistvými pachateli se stále více projevuje "feminizace". Lze se již setkat se skupinami specializujícími se na vykrádání aut složenými jen z dívek, přičemž vloupání do aut provádějí profesionálním způsobem. Také gangy dívek specializovaných na loupežná přepadení jsou sice zatím výjimečnou, ale již existující skutečností.

Krádeže vloupáním, zejména do obchodů, kiosků, škol, bytů, ostatních objektů atd., budí podezření, že odbyt kradených věcí a jejich zpeněžení nejsou již jen záležitostí pachatelů z řad dětí a mladistvých. Také cílené najímání nezletilých na spáchání určitých kriminálních skutků se rozšiřuje. Nejsou zvláštností případy, kdy mladistvé gangy si najímají jednotlivé děti nebo skupiny dětí (školáků ZŠ) na provedení krádeží a za tyto "služby" jim vyplácejí menší podíly na zisku nebo je obdarují hračkou, sladkostmi apod. Někdy je k trestné činnosti nutí pod pohrůžkou. Dospělí i mladiství organizátoři krádeží (včetně členů gangů, příp. členů vlastní rodiny pachatelů) často spoléhají na to, že do 15 let tyto děti nemohou být vážněji potrestány, případně právě proto je pověřují provedením krádeží.

Mimo uvedené údaje stojí za pozornost vysoké počty dětí, které byly v roce 1999 zjištěny jako pachatelé loupeží (292 dětí), přičemž celkem násilných trestných činů se dopustilo více než 1200 dětí (obětí násilí jsou především jejich vrstevníci a děti mladší), dále krádeží vloupáním (více než 2500 dětí), krádeží tzv. prostých (včetně krádeží aut a věcí z aut) téměř 3000 dětí. Vysoký je počet pachatelů-nedospělců mezi překupníky a přechovávači (srov. podílnictví § 251, 251a a 252) - 113 dětí. Trestného činu nedovoleného ozbrojování se dopustilo 6 chlapců, nebezpečného vyhrožování 27 dětí, vydírání dokonce 263 dětí a výtržnictví 240 dětí. Významně jsou děti zastoupeny mezi pachateli trestných činů omezování osobní svobody a porušování domovní svobody, obvykle v souběhu s krádežemi. Počty dětí-pachatelů závažných trestných činů stále stoupají.

Z mladistvých pachatelů bylo v roce 1999 policií stíháno 565 osob za loupež, cca 300 osob pro výtržnictví, více než 200 osob pro přechovávání a překupnictví, za dopravní nehody silniční (vyšetřované jako trestné činy) okolo 80 mladistvých, podvody - cca 70 mladistvých a za nedovolené ozbrojování - 6 mladistvých pachatelů. Celkem za násilné trestné činy bylo stíháno a vyšetřováno 1000 mladistvých (tj. méně než dětí), krádeže vloupáním cca 2000 mladistvých (tj. cca o 500 osob méně než dětí) a krádeže tzv. prosté téměř 4000 mladistvých (tj. cca o 1000 více než dětí). Také stíhání mladistvých pachatelů za porušování domovní svobody není výjimkou.

Podle "drogových zákonů" (§ 187, 188 a 188a tr. z.) bylo stíháno, příp. vyšetřováno cca 250 dětí a mladistvých (což je méně než v roce 1998). Skutečný počet pachatelů, kteří spáchali kriminální jednání s cílem získat prostředky na nákup drog nebo na hraní v hracích automatech, jde do tisíců. Potřeba získat hotové peníze na drogy je v současnosti nejrozšířenější motivací majetkové trestné činnosti mladistvých (evidované i latentní) a stále častěji i motivací dětské majetkové kriminality.

Vysoký je podíl pachatelů ve věku do 18 let, kteří se dopustili dvou, tří i více skutků. Opět se převážně jedná o trestné činy majetkové povahy. Tento podíl je u nezletilých vyšší než u dospělých pachatelů. I tam, kde jsou nezletilí stíháni za jeden skutek, často se jedná o více útoků - srov. ustanovení o pokračování trestného činu.

Z podrobnější analýzy skladby trestné činnosti nezletilých podle pohlaví a členění do dvou věkových skupin vyplývá, že:

  1. ve skladbě trestné činnosti dívek do 15 let výrazně převažují krádeže a obvykle s nimi spojené trestné činy poškozování cizí věci, porušování domovní svobody a trestný čin loupeže.
         U mladistvých dívek pak, obdobně jako u všech skupin pachatelů, je nejčastěji evidovaným trestným činem krádež a u části mladistvých zlodějek i poškozování cizí věci a porušování domovní svobody. Dále jsou pro ně charakteristické trestné činy křivého obvinění a křivé výpovědi, padělání a pozměňování veřejné listiny, podvody, loupeže a porušení tzv. drogových zákonů, stále častěji i výtržnictví. Jinak lze konstatovat, že evidovaná trestná činnost nezletilých dívek, vzhledem k počtu stíhaných a vyšetřovaných osob, stále ještě není zdaleka takový problém, jako trestná činnost chlapců. Přesto i u nezletilých dívek se výrazněji zvyšuje počet pachatelek mladších 15 let než mladistvých. Dalším závažným zjištěním je to, že i trestná činnost dívek je často doprovázena neadekvátním užitím násilí, že jejich násilné útoky (především loupeže) často směřují proti bezbranným: mladším dětem, děvčatům, seniorům a nejsou výjimkou případy, kdy končí vážným zraněním oběti.
  2. U pachatelů - chlapců do 15 let a mladistvých - jsou též bezkonkurenčně nejčastějším trestným činem jimi spáchaným majetkové trestné činy, konkrétně krádeže včetně krádeží vloupáním. Následují násilné trestné činy: loupeže, úmyslné ublížení na zdraví. Další často se vyskytující trestnou činností chlapců je výtržnictví, vydírání, též křivá výpověď a křivé obvinění, padělání a pozměňování veřejné listiny, podvod (jen podíl pachatelů těchto trestných činů je mezi ostatními pachateli - chlapci výrazně menší než u dívek), dále pytláctví (nenechte se ukolébat představou, že se jedná o chytání kaprů na špendlík - škoda musí přesáhnout 2000 Kč), nedovolené ozbrojování, nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů a šíření toxikomanie atd., podílnictví, násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci, šíření poplašné zprávy.

Srovnání vývoje kriminality mládeže v posledních deseti letech vede k následujícím poznatkům: v letech do roku 1990 policie vyšetřovala jako pachatele trestných činů ročně cca 10 000 osob mladších 18 let z celkem více než 70 000 všech osob stíhaných a vyšetřovaných policií za cca 120 000 objasněných trestných činů (při 77 % objasněnosti), v roce 1996 to již bylo cca 23 000 pachatelů mladších 18 let z celkem více než 118 000 osob stíhaných a vyšetřovaných za cca 163 000 objasněných trestných činů (při 41 % objasněnosti). V roce 1999 pak bylo cca 18 000 pachatelů mladších 18 let ze 130 000 policii známých pachatelů stíhaných a vyšetřovaných za 193 000 objasněných trestných činů (při 45 % objasněnosti).

Z policejních statistik dále vyplývá, že podíl dětí mezi nezletilými pachateli trestných činů se stále zvyšuje (až na 49,1 % v roce 1999). Stále větší podíl mezi pachateli do 18 let věku tak zaujímají pachatelé, kteří dle našeho zákona nejsou trestně odpovědní, tj. děti ve věku do 15 let. Lze to vyjádřit i tak, že věk mladých pachatelů trestných činů stále klesá. Jednoznačně to potvrzují i údaje státních zastupitelství.

Často bývá argumentováno, že tvrzení o rostoucí kriminalitě nezletilých je zpochybnitelné, pokud neobsahuje informace o demografickém vývoji za srovnávané období - tj. údaje o tom, zda nárůst nezletilých delikventů není jen projevem pohybu počtu nezletilých osob mezi obyvatelstvem v tom kterém roce. Uvádím tabulku vyjadřující procentní zastoupení delikventů z řad dětí a mladistvých ve stejných věkových pásmech obyvatel. Z ní je zjevné, že podíl delikventů mezi mládeží, a to jak dětí, tak i mladistvých, se za srovnávaná období zhruba zdvojnásobil.

Tabulka č. 2 Srovnání zastoupení delikventních dětí a mladistvých mezi stejnými věkovými kategoriemi obyvatel v roce 1989, 1998 a 1999
(Základní údaje pro porovnání byly převzaty z ročenek ČSÚ a statistik Policie ČR)
věk. skupiny 1989 1998 1999
děti (od 5 do 15 let) 0,38 % 0,70 % 0,70 %
mladiství (od 15 do 18 let) 1,10 % * 2,45 % 2,20 %

* V ročence ČSÚ 1990 (zpracovávající údaje roku 1989) jsou uvedeny jen počty osob ve věkovém pásmu od 15 do 19 let - tj. včetně osob ve věku 18 let. To znamená, že skutečný podíl delikventních mladistvých mezi vrstevníky byl v roce 1989 trochu vyšší než v tabulce uváděné procento.

Se zvyšujícím se věkem se u nezletilých pachatelů obvykle zvyšoval počet násilných a mravnostních trestných činů, kterých se dopustili. Je smutný fakt, že v poslední době se zvyšuje především počet dětí podezřelých ze spáchání násilných trestných činů. Značná část psychologů (já též) je přesvědčena, že to přímo souvisí se zvyšováním projevů násilí v běžném životě a kultu násilí v médiích (především v televizi a filmech). Někdy je těžké určit, co je prvotní a co následný jev.

Samostatnou kapitolou, zde podrobněji nediskutovanou, je latentní trestná činnost mládeže a její sociálně patologické jednání (prostituování, fetování, žebrání, šikanování, verbální rasistické útoky, vandalismus včetně sprejerství apod.). Také v poslední době se rozšiřující drobné krádeže v hypermarketech (které výší způsobené škody nenaplňují znaky trestného činu a jako přestupky se nepostihují) stávají lavinou.

Nelze se však nezmínit, že rozmáhající se jev ovlivňující úroveň a obsah delikvence mládeže je především rozšiřující se užívání drog, a to mezi stále mladší a nemajetnější skupiny mládeže, zapojení nezanedbatelné části mladých lidí (výjimečně dětí) do placených sexuálních služeb, zvyšující se výskyt promiskuitního chování mezi stále mladšími ročníky mladých lidí, dále vznik a existence četných extremistických skupin, především těch, které se projevují navenek agresivně, které demonstrují svoje např. rasistické názory veřejně, také existence a činnost obskurních sekt a náboženství, které získávají prostředky na svoji činnost nebo i některé svoje členy zatím spíše způsobem, který lze označit jako sociálně nežádoucí jednání než jako kriminální činnost.

Bohužel též vliv rodiny na chování a jednání mládeže se radikálně mění k horšímu. Jedním z důsledků uvolnění vztahů v rodině jsou nebývalé finanční možnosti současné mládeže. Jen v menší míře jsou u mladých lidí zdrojem vysokých finančních prostředků jejich rodiče. Měsíční kapesné takových mladých lidí - dětí movitých rodičů - se pohybuje v tisícikorunových částkách. Relativně často finanční zdroje dětí a mladistvých a jejich výše nejsou jejich rodičům známy a už vůbec nebývají rodiče informováni o způsobech, jakými jejich děti finanční prostředky získávají. Některé rodiče to ani nezajímá. Existují však i rodiny, v nichž jsou příjmy dětí a mladistvých z nelegální činnosti (žebroty, prostituce, "hraní" v pornografických filmech, z různých podivných služeb, včetně spolupráce s gangy) vědomou a trvalou součástí příjmů a jsou užívány jedním nebo více členy rodiny, někde jsou dokonce vyžadovány a děti a mladiství jsou k takové činnosti nuceni.

Nárůst představitelů tzv. zlaté mládeže mezi delikventy, tj. dětí bohatých rodičů, jejichž apanáž se pohybuje v rozmezí 10 000 až 30 000 Kč měsíčně, přece jen není tak rychlý, jak jsme očekávali, a proto trestná činnost spojená s rozmařilým způsobem života takových mladistvých zatím není velký problém. Možná i proto, že nabídka na využití vysokých peněžitých částek mladými lidmi zatím vychází z oblasti společensky přijatelné. Módní záležitostí jsou investice do různých finančně nákladných sportovních aktivit, do cestování, určitého stylu značkového oblékání, trávení volného času apod.

Jiná situace je mezi mládeží z finančně slabých společenských vrstev. Z policejních materiálů a různých sociálních analýz vyplývá, že se i nadále množí projevy dětské prostituce (děvčat i chlapců), chorobného hráčství a že účast dětí na pornoprodukci a vydírání se stále zvyšuje. Gangy mladistvých, ale i dětí, byť jsou zaměřeny především na majetkovou trestnou činnost, se vyznačují sklonem k násilnému jednání, přičemž jejich útoky vůči lidem a věcem jsou často nezvykle brutální. Převážná většina takového jednání není vůbec sankcionována (ani rodiči).

Rozsah závadového chování dětí a mládeže lze též alespoň částečně odhadovat z počtu rozhodnutí soudů o řízení o nezletilých dětech tam, kde soudy nařizují ústavní výchovu pro závadové chování dítěte nebo ochrannou výchovu. V tabulce 3 uvádím jen údaje z roku 1999 ze statistik MS ČR.

Tabulka č. 3 Přehled o rozhodnutích soudů v řízení o nezletilých dětech - počet věcí v roce 1999
Nařízena ústavní výchova dítěte ve věku
od 13 do 15 let pro jeho závadné chování
352
Nařízena ústavní výchova dítěte ve věku
nad 15 let pro jeho závadné chování
528
Nařízena ústavní výchova dítěte
v ostatních případech
1028
Nařízena ochranná výchova 13

Jen zdánlivě to jsou nevysoké počty (ve srovnání např. s policií evidovanou delikventní mládeží), ale je to opravdu jen "vrchol ledovce", který se dostane až před soud. S většinou závadově se chovajících dětí se nikdo nezabývá. Výjimečně je jejich chování předmětem zájmů sociálních pracovníků, učitelů atd., a to spíše v těch případech, kdy jsou zadrženy policií pro spáchání přestupku či trestného činu a rodiče jsou nakloněny závadové chování svých dětí řešit. Je mnohem více případů, kdy školy, rodiny a širší sociální okolí závadové chování dětí omlouvají, zatajují, bagatelizují - někdy i v případech, kdy se jedná o opětovné spáchání závažného trestného činu. Lze se setkat i s případy, kdy je více obviňována okolím oběť loupežného přepadení spáchaného mladistvými než samotní pachatelé.

U části nezletilých pachatelů (včetně mladistvých) pak vzniká dojem, že jsou beztrestní, že právo patří až do světa dospělých, a to ještě spíše výběrově. O vlastním kriminálním skutku vyprávějí často bez zábran, k následkům, kterým je vystavena oběť, se stavějí cynicky a odmítají existenci vlastních výčitek svědomí a soucit s poškozeným. U některých je zjevné, že takoví opravdu jsou, že se nejedná o pózu. V rozhovoru o příčinách vlastního kriminálního jednání jsou vždy schopni uvést několik zcela logických důvodů (logických z pohledu dospělých), proč se toho či onoho skutku "museli" dopustit. Na postiženého často nahlížejí jako na osobu, která si takové jednání zavinila sama nebo zcela bezcitně ho staví do pozice jednoho z objektů v kriminální situaci: např. při útoku směřujícím k získání peněz na hotovosti je nezbytné peníze vzít nějaké osobě a zvažují se jen okolnosti ulehčující provedení činu - menší obranyschopnost napadeného (např. u opilého, seniora, dítěte, osamoceného cizince), jeho výskyt na osamělém místě či naopak v tlačenici, neopatrnost ve vztahu ke svým věcem, možnost přístupu k jeho hotovosti atd. Mnozí z nich opravdu nevědí, že jejich čin je z pohledu práva trestný, že dospělí mohou za jeho spáchání být uvězněni, avšak všichni vědí, že se dopustili jednání ve společnosti netolerovaného a sankcionovaného.

Výsledkem neúčinnosti většiny současných opatření zaměřených proti kriminalitě obecně a delikvenci mládeže zvlášť je potom, alespoň podle mého mínění, i to, že převážná část současných recidivistů (opětovných pachatelů úmyslného trestného činu) - cca 80 % z nich, podle nestandardní analýzy osob vyšetřovaných v roce 1998 policií, jsou mladí lidé ve věku do 30 let. Nejenom to, z celkového počtu recidivujících pachatelů představují děti do 15 let téměř 10 %. To znamená, že z celkového počtu pachatelů mladších 15 let evidovaných policií v roce 1998 každé druhé dítě již bylo opětovným pachatelem kriminálního skutku. Pro srovnání - podíl recidivistů starších 60 let mezi stíhanými osobami stejného věku je zanedbatelný (v roce 1998 to bylo jen 38 osob). Z těchto údajů vyplývá jednoznačný závěr - převážná část recidivistů jsou pachatelé, jejichž kriminální kariéra se utvářela až v posledních cca 10 letech, pachatelé, jejichž trestná činnost vyrůstá ze současných kriminogenních situací a s jejichž trestnou činností se budeme setkávat dalších přibližně 40 let. To jsou velmi nepříznivá čísla. Bohužel to jsou údaje, které opravdu téměř nikoho nezajímají a které, pokud jsou pracovníkům státních institucí vnucovány, tak jsou jimi odmítány s odkazem na nespolehlivost statistických analýz a z jiných blíže nespecifikovaných důvodů.

Přitom kriminalita mládeže je opravdu zásadní problém, který musíme řešit rychle, a zásahy proti ní musí být vedeny odborně, protože prodlení v jejím řešení má výrazné důsledky již pro nejbližší, ale i vzdálenější budoucnost. Dosud uplatňovaná opatření prokazatelně nemají předpokládaný účinek ani na pachatele, ani na prostředí vytvářející podmínky pro existenci a šíření kriminality. Neplatí však tvrzení, že za stávající stav může jen trestní soudnictví nebo policie - k radikálnímu nárůstu kriminality došlo opravdu především z jiných důvodů. Naopak, jak trestní justice, tak i policie se snaží ve srovnání s ostatními resorty, které mají "v referátu" mládež, již od roku 1990 nějak na kriminalitu mládeže reagovat. Nakolik jsou jejich reakce efektivní či optimální, je již jiná otázka. Avšak je prokazatelné, že od roku 1990 v ČR probíhá, zejména ve vztahu k mladistvým delikventům, radikální dekriminalizace a depenalizace.

Potvrzují to mj. i následující údaje:

  1. Po roce 1990 došlo k výraznému snížení počtu odsouzených mladistvých - srov. např. Statistickou ročenku kriminality 2000 MS ČR, s. 183. Např. v roce 1989 bylo odsouzeno 5378 mladistvých, v roce 1999 4723, přičemž trestně stíháno v roce 1989 bylo 5691 mladistvých a v roce 1999 to bylo 6424 mladistvých.

Pokud jde o tresty, mladistvým jsou navrhovány a též ukládány převážně tresty odnětí svobody s podmíněným odkladem na přiměřenou zkušební dobu. Trest odnětí svobody s přímým výkonem je ukládán zpravidla u typově závažné trestné činnosti. Není neobvyklé, že mladistvé osobě je opakovaně uložen podmíněný trest s delší zkušební dobou, ačkoli dosud nebyl vykonán předchozí podmíněný trest. K výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody se přistupuje až tehdy, kdy podmíněné tresty zcela evidentně neplní svůj výchovný účel. (Srov. Zpráva o činnosti státního zastupitelství za rok 1999, s. 20.)

Lze se výjimečně setkat i s případy, kdy trestný čin spáchaný nezletilým naplňuje znaky trestného činu loupeže a dospělý pachatel by byl stíhán za loupež, ale s ohledem na osobu nezletilého pachatele je skutek kvalifikován jako krádež.

  1. Obdobně klesají počty vězněných mladistvých (odsouzených k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a vykonávajících tento trest ve věznicích Vězeňské služby ČR). Např. v roce 1988 bylo vězněno 277 mladistvých (stav k 31. 12.), v roce 1999 jen 131 mladistvých (též k 31. 12.) - srov. Ročenka Vězeňské služby ČR. Jiná situace však je u obviněných mladistvých umístěných ve vazebních věznicích. Jejich počet až do roku 1994 stoupal (ze 133 vazebně vězněných mladistvých v roce 1989 na 650 vězněných obviněných mladistvých v roce 1994), aby pak k 31. 12. 1999 klesl na 227 vězněných obviněných mladistvých.

Tento fakt - nepoměrný počet mladistvých pachatelů ve vazbě ve srovnání s počtem mladistvých vykonávajících nepodmíněný trest odnětí svobody a také délka umístění mladistvých ve vazbě - byl terčem ostré kritiky odborné veřejnosti a zdá se, že alespoň tato kritika byla účinná. Vzhledem ke stálému zkracování délky vyšetřování a délky trestního řízení lze očekávat, že počty vězněných obviněných mladistvých se dále budou snižovat.

  1. Představa dětí, vězněných za málo závažné trestné činy, které by bylo možno úspěšně převychovávat mimo vězení alternativními opatřeními, tak jak se ji snaží veřejnosti vsugerovat někteří odpůrci změn věkových hranic trestní odpovědnosti a zastánci restorativní justice, má také povážlivé trhliny - v roce 1999 (též k 31. 12.) bylo věkové složení vězněných mladistvých, jaké je uvedeno v tab. 4.
Tabulka č. 4 Počty mladistvých odsouzených vězněných k 31. 12. 1999
(Zdroj: Údaje Ročenky Vězeňské služby za rok 1999, s. 31)
Věk Chlapci Dívky Celkem
Do 16 roků  3 0  3
Od 16 do 17 roků 14 0 14
Od 17 do 18 roků 39 1 40
Poznámka: Rozdíl mezi počty vězněných mladistvých (tj. 131 osobami) a počty uvedenými v této tabulce je způsoben tím, že zbývající osoby, byť odsouzené jako mladistvé a vykonávající nepodmíněný trest odnětí svobody v zařízeních pro mladistvé, jsou ve věku, "který překročil osmnáctý rok jejich věku" (srov. § 81, odst. 2 tr. zák.). (Údaje z let předchozích jsou obdobné.)

Pokud jde o věkové složení obviněných umístěných ve vazebních věznicích, jde opět o odlišnou a nepříznivou situaci: ve věku do 16 let bylo v roce 1999 (k 31. 12.) vězněno 23 chlapců a 1 dívka, ve věku od 16 do 17 roků - 79 chlapců a 4 dívky a od 17 do 18 let - 112 chlapců a 8 dívek.

Také následující údaje Vězeňské služby o vězněných mladistvých lze využít jako argumenty v diskusi o problematice delikventní mládeže a účinnosti současné trestní politiky.

Výkon trestu odnětí svobody byl 31. 12. 1999 vykonáván (jak již bylo uvedeno) na 131 mladistvém pachateli. Ve vazebních věznicích bylo umístěno k témuž datu 227 obviněných mladistvých pachatelů.

Obvinění mladiství byli umístěni vždy po několika osobách (mj. podle místa bydliště nebo soudu) celkem v 18 vazebních věznicích, nejvíce v Praze a Ostravě. Třináct obviněných dívek bylo rozmístěno v 5 vazebních věznicích: v Praze - 7 dívek, v Plzni - 3 a ostatní po jedné v dalších věznicích. Je tak zjevné, že nemohlo být zajištěno oddělení mladistvých od dospělých obviněných a zabráněno jim ve vzájemném ovlivňování.

Odsouzení mladiství chlapci vykonávali trest převážně ve věznicích s dozorem, a to zejména v Opavě a Všehrdech, kde jsou věznice specializované právě na mladistvé odsouzené. Avšak i v těchto věznicích probíhá současně výkon trestu jiných kategorií odsouzených. Některé věznice mají charakter více typů, např. současně je zde vykonáván trest odnětí svobody s dohledem, s dozorem i s ostrahou, někde je v areálu i vazební věznice. I ve věznicích, které jsou určeny pro výkon trestu odnětí svobody především mladistvých, tak vykonávají trest odnětí svobody dospělí muži, jejichž počet často převyšuje počet tam umístěných mladistvých. Když pomineme zvýšené riziko kriminální nákazy, která působí nejen ve směru dospělí - mladiství, ale spíše mezi mladistvými navzájem a zřídka i v opačném směru (např. u narkomanů), protože není možné zajistit důsledné oddělení obou věkových skupin, tak největším rizikem takové různorodosti ve skladbě vězňů v jednotlivých věznicích je zajištění odlišného jednání personálu ve vztahu k jednotlivým kategoriím vězňů a zabránění nelegálním stykům mezi dospělými a mladistvými vězni.

Pracovníci zmíněných dvou věznic zaměřených především na výkon trestu odnětí svobody mladistvých jsou si vědomi svého poslání a snaží se pro výkon trestu mladistvých vytvořit v rámci daných možností optimální podmínky. Ubytovací kapacitou vězňů obě věznice zatím nepatří mezi přeplněné (svoji naplněností se však již blíží 100 %), mají naplněné stavy personálu, přičemž převažují zaměstnanci mladí (muži a ženy do 35 let) s dobou služby do 10 let - tvoří cca 65 % ze všech zaměstnanců. Většina zaměstnanců obou věznic má úplné střední vzdělání (více než 60 %) a vysoký je i podíl zaměstnanců vysokoškoláků (téměř 20 %). Vysoké zastoupení mezi personálem mají odborně vzdělaní výchovní a vzdělávací pracovníci.

Pokud jde o skladbu trestných činů v roce 1999 vězněných mladistvých, tak zhruba odpovídá údajům o skladbě obžalovaných mladistvých pachatelů. Pouze u krádeží je zastoupení jiné: jen čtvrtina z mladistvých vězňů byla vězněna za krádeže (27 %), avšak mezi obžalovanými mladistvými pachateli byl podíl zlodějů mnohem vyšší (v roce 1999 cca 60 %). I to je potvrzením depenalizačních snah naší justice, že trest odnětí svobody je za krádež a jinou majetkovou trestnou činnost ukládán mladistvým zcela výjimečně. Za porušování domovní svobody bylo vězněno cca 14 % z vězněných mladistvých odsouzených, za poškozování cizí věci 10 % (u obou skupin se obvykle jednalo o pachatele závažných krádeží a krádeží vloupáním), za loupež 12 % z vězněných mladistvých, za vraždu 15 mladistvých chlapců = 6 %, za ostatní násilnou trestnou činnost (zpravidla se jednalo o ublížení na zdraví z nedbalosti s následkem těžké újmy na zdraví nebo smrti, tj. dopravní nehody) 12 %. Několik mladistvých chlapců bylo vězněno za podílnictví (3 mladiství), za podporu a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů (2 mladiství), za podvod a za výtržnictví celkem 8 mladistvých, za znásilnění a pohlavní zneužívání 3 mladiství. Za drogové delikty (výrobu drog a šíření toxikománie) bylo vězněno 5 mladistvých, za útok na veřejného činitele 2 mladiství. Dívky jsou vězněny obvykle za loupeže, méně za opakované krádeže a vydírání.

Téměř ve všech případech mladiství věznění za tzv. obecnou kriminalitu a ve všech případech, kdy odpykávali trest za majetkovou kriminalitu, byli opětovnými pachateli - tj. recidivisty, kteří již byli za stejnou trestnou činnost minimálně jedenkrát (často vícekrát) stíháni, ale i odsouzeni (i vícekrát), převážně pak k podmíněným trestům odnětí svobody.

Na základě těchto, ale i jiných a jinde prezentovaných poznatků, lze konstatovat, že represe uplatňovaná vůči delikventním dětem a mladistvým se od roku 1990 ve srovnání s minulostí radikálně snížila. Přitom počet trestných činů (při zrušení přečinů) spáchaných nezletilými se od roku 1989 ztrojnásobil při snížení počtu objasněných trestných činů z cca 80 % před rokem 1990 na cca 40 - 45 % v posledních letech, výrazně se zvýšil podíl delikventní mládeže mezi vrstevníky, vzrostla závažnost trestných činů páchaných nezletilými pachateli a jejich zastoupení mezi recidivisty. Dnes již vůbec není (až na řídké výjimky) nad delikventní mládeží vykonáván dohled (není tím míněn bývalý ochranný dohled) apod. V mnohém, pokud jde o sankcionování a dohled nad dětskými a mladistvými delikventy, jsme uplatňovanou liberalizací předčili státy, které nám zpřístupnily své systémy zacházení s delikventní mládeží (Nizozemsko, Kanadu, Francii, Rakousko, Švýcarsko apod.).

Dochází tak k zjevnému rozporu: pokud jde o dekriminalizaci a depenalizaci, jsme velkorysí (alespoň v opatřeních zakotvených v zákonech), avšak v jejich konkrétním naplňování a v řešení ostatních sociálních a ekonomických problémů, které jsou nezbytnou a prvotní podmínkou efektivnosti probíhající depenalizace a dekriminalizace, spíše upadáme. Orgány činné v trestním řízení se sice snaží reagovat na delikvenci mládeže stále novými či staronovými opatřeními, např. specializací pracovníků policie, státních zástupců a soudců na úseku trestné činnosti páchané mládeží a na mládeži a doporučením k využívání všech zákonných prostředků vůči rodičům, kteří zanedbávají a ohrožují výchovu svých dětí, a postihem rodičů, kteří zneužívají své trestně neodpovědné děti k páchání trestné činnosti, avšak v uplatňování těchto opatření jsou většinou nedůslední a laxní. Důsledkem toho je rozšiřující se prorůstání sociálně patologických jevů do stále širších vrstev mládeže a zvyšující se společenská nebezpečnost kriminality dětí a mladistvých.

Pro objektivnost pohledu musíme stále zdůrazňovat, že kriminalita mládeže není jen české "specifikum" ani jen zvláštnost postkomunistických zemí.

Závěr

Toho času lze odbornou, ale i laickou veřejnost rozdělit do dvou skupin na základě upřednostňování či radikálního odmítání sankčního přístupu k řešení delikvence mládeže.

V první skupině současně převažuje souhlasný postoj ke snížení hranice částečné trestní odpovědnosti (tj. zvláštním způsobem upravené trestní odpovědnosti mladistvých) ze současných 15 na 14 let, příp. až na 12 let. Sankční přístup a příp. snížení hranice trestní odpovědnosti preferují spíše terénní policisté, vězeňští pracovníci, pracovníci výchovných a diagnostických ústavů, část státních zástupců a soudců, část psychiatrů, psychologů a učitelů atd. - tj. spíše pracovníci, kteří jsou v každodenním či častém styku s delikventní mládeží nebo jejími oběťmi.

Ve druhé skupině převažuje zcela odmítavý přístup ke snížení hranice trestní odpovědnosti a některými zástupci z této skupiny je navrhováno dokonce zvýšení hranice trestní odpovědnosti na 16 let. Jsou v ní zastoupeni především právníci pracující ve výzkumné a vzdělávací sféře, část sociálních pracovníků různých humanitních státních a nestátních organizací, část státních zástupců a soudců a četní další. Část z nich se též zabývá mládeží (jako celkem i jednotlivci), a to jak mládeží zcela socializovanou, tak též tzv. problémovou i delikventní. Patří do ní právníci propagující tzv. restorativní justici (módní, ale zatím málo známý pojem, který bývá nahrazován nepříliš výstižným označením nápravná justice).

Restorativní justice bývá někdy označována jako trestní politika pro 21. století1) a její představitelé vehementně vystupují proti zpřísňování trestní politiky, především proti kriminalizaci nových forem společensky nebezpečných činností v oblasti finančních a hospodářských aktivit, proti zvyšování trestních sazeb a rozšiřování trestní odpovědnosti. Místo represivních opatření uplatňovaným dosud "starou" justicí (označovanou jako retributivní - "retributivismus" = názor, že zločincův trest má být odplatou za jim spáchaný čin), upřednostňují tzv. alternativní řešení trestních věcí atd. Nově vykládají i pojem trestní spravedlnosti.

X. Kongres OSN o prevenci kriminality a zacházení s pachateli též věnoval v rámci doprovodného programu pozornost restorativní justici jako určitému paralelnímu systému působícímu vedle klasické trestní justice či v mnoha směrech trestní justici nahrazující nebo doplňující. Přístupy restorativní justice jsou, dle názorů účastníků kongresu, aplikovatelné spíše v systému anglosaského práva než v systému evropského kontinentálního práva. Některé postupy blízké restorativní justici (např. tzv. mediace) si ovšem již nacházejí místo i ve většině evropských zemí včetně ČR.

Mimo tuto diskusi se jen sporadicky objevují názory, které představují vyústění seriózních analýz a úvah na téma delikvence mládeže a současně obsahují argumenty, o kterých lze dále uvažovat či ověřovat jejich platnost. Není dostatečně řešen ani problém prevence delikvence mládeže. Často ani není pojmově vymezen obsah pojmu prevence vůči obecné výchově. Prevencí se dnes nazývá kde co, od kamerových policejních systémů v ulicích přes smysluplné a efektivní programy volnočasových aktivit v rámci programů prevence financovaných MV ČR, dále např. jednorázové rozdávání míčů romské mládeži vedené snahou vyplnit jí sportem volný čas a snížit tak prostor pro kriminalitu, až po rozdávání peněz na některé též tzv. preventivní programy, které již v zárodku nemohou být uskutečněny a jejichž účinek lze předem hodnotit jako kontraproduktivní k prezentovanému záměru. Společným znakem mnoha preventivních opatření a aktivit je jejich nezjistitelný a neprokazatelný účinek a rychle utuchající nadšení jejich tvůrců pro jejich důsledné uplatňování. Proto ve svém konečném výsledku často vyúsťují v pocit rozčarování ze systému prevence jako takového. Dokonce je záměrně utajován i ten fakt, že není vždy pravdivé tvrzení, že prevence je nejlevnější způsob předcházení negativním jevům. Nikdo nechce přiznat, že v některých konkrétních případech je tím nejdražším opatřením a že proto je nezbytné seriózně (se skutečnou znalostí problému) a odpovědně (s osobní odpovědností za chybná rozhodnutí) zvažovat, jaká preventivní opatření je nutno (s ohledem na jejich účinnost) uplatnit. A osvědčená preventivní opatření je nutno podporovat i v těch případech, kdy jsou mnohem dražší než náklady na represi uplatněnou vůči mladým delikventům ex post.

Při výběru preventivních opatření se často vychází s idealistických předpokladů: ze subjektivních představ státních úředníků a jiných zúčastněných o světě a o fungování člověka v něm (mladého člověka zvlášť). Mnozí odborníci s rozhodovací pravomocí nejsou ochotni se smířit s existující skutečností a reagovat na to, co je charakteristické pro současnou společnost a současnou mládež a co již není v silách žádné sociální skupiny v dohledné době změnit: tj. např. smířit se s rozšiřující se globalizací, s ohromnými přesuny příslušníků jednotlivých států po světě a s doprovázejícími je přesuny až radikálně odlišných kultur, náboženství, morálky. Nejsou ochotni reagovat na rozpad tradiční rodiny a její zmenšení při možnosti zvětšení životního prostoru každého jedince a zejména mladého člověka, těžko se vyrovnávají s celoživotním zaměstnáním žen, upřednostňováním kariéry mnohými lidmi před rodinou, se změnou postavení mládeže ve společnosti, s její časnější společenskou nezávislostí na rodičích. Jimi navrhovaná opatření nereagují na značný pohyb obyvatel uvnitř republiky, na radikální změnu životních hodnot celých skupin obyvatel, na změny podoby sociálně negativních jevů i na radikálně odlišné přístupy k těmto jevům u jednotlivých sociálních, ale i věkových skupin obyvatel, na silný vliv médií a módních trendů na utváření celosvětových názorů a postojů, na rychlost jejich šíření a přejímání nových vzorů a trendů opět především mladými lidmi atd. atd.

Nejsme již na malém písečku, kde drobná změna, malé opatření přinese zjevné a jinde a jindy zopakovatelné výsledky. A tak přesto, že hledání optimálních reakcí na stálý společenský pohyb, na radikální změny probíhající v krátkém časovém úseku, hledání nových podnětů na experimentování je jev dlouhodobý se špatně odhadnutelnými vlivy a důsledky, přesto toto hledání je jediný možný přístup, spolu se snahou o pravdivou analýzu existujících jevů a humánní syntézu poznaného. Jen uplatňování takového přístupu k řešení všech existujících společenských problémů je též první podmínkou úspěšnosti jakýchkoliv opatření, i těch preventivních, vůči delikvenci.

Nejen hledání funkčních preventivních opatření, ale i hledání funkčních výchovných postupů a opatření, jejichž uplatnění by vedlo ke zkvalitnění obecného výchovného procesu, je v současnosti ovlivňováno různými problematickými názory a předsudky, neuváženým přejímáním zahraničních zkušeností, snahou být progresivními téměř za každou cenu bez ohledu na skutečné možnosti jejich použití.

Tam, kde dospělí jsou nejistí, kde tvoří nestabilní společnost, problémovou ve svých projevech a postojích, nelze radikálně snížit výskyt sociálně negativních jevů u mládeže, protože je ve své převažující části odrazem společenských negativ. Děti spíše absorbují to, co se ve skutečnosti kolem nich děje, ne to, co dospělí verbálně demonstrují, že se děje.

Také proto zatím uplatňovaná opatření jak sankční, tak i depenalizační a dekriminalizační, se neprojevují snížením výskytu sociálně negativních jevů páchaných mládeží, natož výraznějším úbytkem kriminálních aktivit naší mládeže. A tato neúčinnost celospolečenských, nejen trestně právních reakcí na delikvenci mládeže nakonec vyúsťuje v prohlubování kriminální nákazy jednotlivých mladých lidí a celých jejich skupin. Rozšiřování kriminální nákazy je pak doprovázeno mj. recidivou trestné činnosti a zahájením dlouholetých kriminálních kariér, v jejichž průběhu obvykle dochází k nárůstu společenské nebezpečnosti páchané trestné činnosti. Konečným výsledkem neúčinnosti opatření proti delikvenci mládeže je radikalizace reakcí společnosti na takový jev a přitvrzení sankční politiky státu.

K problematice delikventní mládeže - hlubší pohled na statistické údaje
Alena Marešová
SOUHRN

Současné projevy delikvence mládeže stále více podněcují zájem odborné veřejnosti o opatření směřující k omezení jejího výskytu či alespoň jejího dalšího rozšiřování.

Autorka s využitím statistických údajů, především údajů orgánů činných v trestním řízení, popisuje stav kriminality dětí a mladistvých v posledních třech letech. Důraz v článku je však kladen především na ilustraci vývoje této kriminality v posledních deseti letech a popis nových trendů v kriminalitě mládeže: velmi vysoký podíl dětí mezi delikventy mladšími 18 let, zvyšující se podíl dívek mezi pachateli, vysoký počet dětí páchající násilné trestné činy (především loupeže) a stále častěji i jiné závažné trestné činy, vysoký podíl pachatelů mladších 18 let, kteří se dopustili dvou, tří a více trestných činů a značné zastoupení nezletilých delikventů mezi recidivujícími pachateli.

Současně autorka resortními statistikami dokládá probíhající radikální dekriminalizaci a depenalizaci uplatňovanou vůči dětským a mladistvým delikventům v ČR a poukazuje na její malou účinnost.

On the topic of deliquent youth - a closer look at statistical data
Alena Marešová
SUMMARY

Present manifestations of teenage deliquence incite a growing interest among specialists, in possible ways of reducing its occurrence or at least preventing further increase.

Using statistic data, especially the data of authorities of criminal proceedings trial, the author describes the state of criminality of children and youth in the last three years. The article, however, focuses on illustrating a development of this kind of criminality during the last ten years: a very high proportion of children among deliquents under 18, an increasing proportion of girls among offenders, a high number of children committing violent offences (especially robberies) and more and more frequently also other grave offenses, a high share of offenders under 18 who have committed two, three, or more offences, and the considerable proportion of under-age deliquents among those who commit several offences.

The author also illustrates the ongoing radical decriminalization and depenalization of children and young deliquents in the Czech Republic, and she shows its low effectivity.

Zur Problematik delinquenter Jugend - tiefere Auffassung von statistischen Daten
Alena Marešová
ZUSAMMENFASSUNG

Jetzige Zeichen delinquenter Jugend regen immer mehr Interesse der Fachöffentlichkeit für die Massnahmen zu ihrer Begrenzung oder wenigstens zu Begrenzung ihrer weiteren Verbreitung.

Die Autorin benützt statistische Angaben, vor allem Angaben der Organe, die im Strafverfahren tätig sind, sie beschreibt den Kriminalitätzustand der Kinder und der Jugendlichen in den letzten drei Jahren. Der Artikel legt vor allem aber den Nachdruck an die Illustration der Entwicklung dieser Kriminalität in den letzten zehn Jahren und Beschreibung der neuen Trends in der Jugendkriminalität: d.h. ein sehr grosser Anteil der Kinder unter den Delinquenten jünger als 18 Jahre, wachsender Anteil der Mädchen unter den Tätern, hoher Anteil der Kinder, die gewaltsame Straftaten (vor allem Raub) begehen, und immer häufiger auch andere schwerwiegende Straftaten, grosser Anteil der Täter jünger als 18 Jahre, die zwei, drei oder mehrere Straftaten begangen haben, und beträchtige Vertretung der minderjährigen Delinquenten unter den rückfälligen Verbrechern.

Die Autorin belegt gleichzeitig mit Resortstatistiken laufende radikale Dekriminalisation und Depenalisation, die man gegen Kinder- und Jugenddelinquenten in der CR durchsetzt und weisst auf ihre kleine Wirksamkeit hin.


1) Srov. Válková, H. - Sotolář, A.: Restorativní justice - trestní politika pro 21. století? Trestní právo, 2000, 1, s. 4 - 11.

OBSAH / CONTENTS / INHALT

Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |