Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXIII 1/2000 |
V posledních letech, často charakterizovaných pojmem transformace společnosti, dochází ke značně negativnímu a společensky nebezpečnému jevu, kterým je nárůst kriminality. Nezřídka jsou při páchání trestné činnosti používány i různé střelné, především palné zbraně. Orgány činné v trestním řízení, zejména vyšetřovatel, jsou mnohdy v případech, kdy byla použita palná zbraň, postaveny do situace, kdy musí vyhodnocovat nejen údaje získané výslechem osob, ale i veškeré další informace týkající se vztahu k použité palné zbrani. Jednou z moderních kriminalistických možností je využití informací, které poskytují povýstřelové zplodiny.
Existence povýstřelových zplodin a jejich omezené využívání zejména pro určování krátkých vzdáleností střelby (krátkých vzdáleností ústí palné zbraně v okamžiku výstřelu od zasaženého cíle) je v kriminalistické praxi známo již několik desítek let. Využití pochopitelně odpovídalo tehdejšímu stupni poznání a technickým možnostem jejich vyhledávání, zkoumání a vyhodnocování. Teprve zkonstruování moderních analytických přístrojů a jejich zavedení do kriminalistickotechnické a expertizní činnosti umožnilo širší využívání povýstřelových zplodin.
Zkoumáním povýstřelových zplodin (nazývaných též vedlejšími zplodinami výstřelu) se zabývá kriminalistická chemie, často ve spolupráci s kriminalistickou balistikou.
Pod pojmem povýstřelové zplodiny se rozumí různé kovové i nekovové částice, často submikroskopických rozměrů, vzniklé hořením prachové náplně a zápalkové slože, dále vzniklé průchodem střely hlavní zbraně a nejrůznější nečistoty, které jsou v průběhu výstřelu ze zbraně vymeteny. Jedná se tedy např. o zbytky nespáleného střelného prachu, zbytky zápalkové slože, oděry pláště střely, oxidační zplodiny (rez) ze zbraně i střeliva, zbytky konzervačních prostředků (různá mazadla) a řadu dalších materiálů. Povýstřelové zplodiny do určité míry sledují směr střelby, ale jejich část uniká i závěrem zbraně nebo jinými místy zbraně do stran či dozadu (chápáno ve vztahu ke směru střelby) a mohou tak ulpět na rukou, obličeji, ve vlasech či vousech střelce, na jeho oděvních součástkách a dalších objektech. Důležitá je i skutečnost, že povýstřelové zplodiny mohou ulpět i na předmětech v okolí a pochopitelně i na osobách přítomných v blízkosti střelby.
Z hlediska chemického složení jsou pro povýstřelové zplodiny charakteristické následující chemické prvky: olovo, antimon, cín, baryum, síra, ale do určité míry i vápník a křemík. Přítomnost jednotlivých chemických prvků se do jisté míry liší u různých výrobců střeliva. Vzájemná kombinace prvkového chemického složení a morfologie částeček povýstřelových zplodin (zjištěná v zorném poli elektronového skanovacího mikroskopu) je jedinečná pro zjištění, že zkoumaná částečka přísluší povýstřelovým zplodinám. 1) 2) Při použití konkrétního střeliva se v povýstřelových zplodinách objevují, jak již bylo uvedeno, i částečky pocházející z povrchu střely nebo materiálu nábojnice, v praxi nejčastěji obsahující měď, nikl, zinek, železo, případně další chemické prvky.
V kriminalistické praxi lze povýstřelové zplodiny využít principiálně ke dvěma účelům:
Jak již bylo uvedeno, lze nalézt část povýstřelových zplodin na různých částech lidského těla i na nejrůznějších předmětech. V praxi se tak setkáváme s nálezy povýstřelových zplodin na palci a ukazováčku ruky, na hřbetu ruky, na oděvních součástkách a nejrůznějších předmětech nalézajících se v okolí střelby. Nalézt se dají i v automobilech, ale i v zavazadlech, ve kterých byla zbraň přenášena, či na místech, kde byla uložena.
Zajišťování povýstřelových zplodin se provádí pouze čistýma rukama nebo v laboratorních čistých rukavicích. Čistotu rukou lze zajistit dokonalým umytím pod tekoucí vodou. Mimořádnou pozornost je nutné věnovat případům, kdy osoba zajišťující povýstřelové zplodiny před touto činností manipulovala s palnými zbraněmi, střelivem a zejména s vystřelenými nábojnicemi. Nepřípustná je práce v kontaminovaném oděvu.
Při zajišťování povýstřelových zplodin z těla nebo oděvních součástek osob, které byly zadrženy některou ze služeb Policie ČR (např. zásahovou jednotkou), je nutné počítat s možností přenosu povýstřelových zplodin z rukou a oděvních součástek těchto pracovníků na zadržovanou osobu. Z tohoto důvodu je nutné zajišťovat povýstřelové zplodiny i z míst ošacení a těla zadržené osoby, o kterých se předpokládá, že nepřišly do styku s osobami zadržujícími.
Jak je zřejmé, značnou roli při zajišťování povýstřelových zplodin sehrává čas, který uplynul od doby výstřelu do doby zajišťování. Kromě toho je dalším důležitým faktorem činnost osoby, u které jsou povýstřelové zplodiny zajišťovány, od doby střelby do doby jejich zajištění. Částice tvořící povýstřelové zplodiny se průběžně uvolňují z oděvu i povrchu těla a v případě důkladného umytí či vyprání oděvu se ztrácejí okamžitě.
K žádosti o vypracování odborného vyjádření nebo znaleckého posudku je třeba připojit zprávu obsahující následující údaje (pokud jsou známy):
Zajištění povýstřelových zplodin se v současné kriminalistické praxi provádí pěti odlišnými způsoby, přičemž se vhodný způsob volí podle místa zajišťování a podle charakteru snímaného povrchu.
V kriminalistické praxi se nejčastěji povýstřelové zplodiny zajišťují na těchto objektech:
Porovnávací vzorky povýstřelových zplodin se zajišťují, pokud je to možné, vždy, a to především pro účely možného zjištění výrobce, resp. druhu střeliva. Pro tyto účely slouží především nábojnice z místa činu a střely nalezené na místě činu nebo vyjmuté z těla zasažené osoby. Ke zkoumání se zasílají nábojnice a střely, které po příslušném kriminalistickobalistickém posouzení slouží jako zdroj srovnávacích povýstřelových zplodin (zajišťují se z vnitřku nábojnice a ze dna střely). Vždy je třeba pamatovat na zajištění porovnávacích vzorků z rukou pracovníka, který prováděl zajišťování povýstřelových zplodin.
Vlastní zkoumání povýstřelových zplodin se provádí různými chemickými a fyzikálně chemickými metodami. V současnosti je jednoznačně preferováno použití elektronového skanovacího mikroskopu spojeného s tzv. mikrosondou, která umožňuje zjistit prvkové složení zkoumaných částic. Starší, i když ještě stále omezeně využívané metody zjišťování částeček povýstře ových zplodin, byly založeny na jednoduchých chemických reakcích, které bylo možné snadno provést v průměrně vybavených chemických laboratořích.
Parafinový test spočívá v získání parafinového odlitku části pokožky ruky osoby podezřelé ze střelby. Odlitek se zhotoví zhruba z místa ruky mezi základními klouby palce a ukazováku (i když odlitek lze pochopitelně získat i z jiných míst ruky). Na odlitku se potom chemickými metodami zjišťuje v podstatě přítomnost nespálených zbytků střelného prachu. Test není ovšem specifický a v minulosti byl někdy nekriticky nadhodnocován.
Jinou možnost poskytuje zkoumání nespálené částečky střelného prachu v kapce glycerinu po zahřátí pod mikroskopem. Dochází nejprve ke změně barvy do žlutozelené a posléze k vytvoření odparku žlutohnědé barvy. Uvádí se, že lze podle odlišné struktury odparku rozlišovat různé druhy bezdýmných střelných prachů. Specifičnost metody však zřejmě není příliš vysoká.
Jako další použitelnou metodu lze uvést získání vatového stěru s povýstřelovými zplodinami (otřením pokožky nebo jiné zkoumané plochy) pomocí zvlhčené vaty a následným prvkovým zkoumáním tamponu buďto přímo metodou rentgenové fluorescenční analýzy, nebo po spálení tamponu metodou emisní spektrální analýzy.
Existují i další metody, ale vzhledem k zaměření článku by nebylo účelné se otázkami vlastního zkoumání povýstřelových zplodin detailněji zabývat.
Mezitím MUDr. I. P. v uzamčené místnosti násilně otevřel skříň, ze které vyjmul brokovnici ZH 201 ráže 12/12 a nabil obě hlavně náboji s broky o průměru 3 mm. Se zbraní došel ke dveřím, které otevřel a dvakrát vystřelil směrem na nohy svého bratra. Tím mu způsobil těžké poranění obou dolních končetin s devastací měkkých tkání i kostí. Pouze vysoce odborná lékařská péče zabránila amputaci dolních končetin.
Na místě činu byla kromě jiného zajištěna zmíněná brokovnice, v jejíž horní hlavni byla vystřelená nábojnice z náboje SBP tuzemské výroby ráže 12, na boku papírového toulce označená velikostí broků 3 mm, a v dolní hlavni vystřelená nábojnice z náboje Winchester Super americké výroby ráže 12, taktéž s označením velikosti broků 3 mm.
Dále byl na místě zajištěn perkusní revolver, výrobek firmy ASM z Itálie, replika původního amerického revolveru Remington Pocket model 1863. Ve třech komorách válce se nacházely sférické střely o hmotnosti 2,83 g a náplně černého střelného prachu o hmotnosti 0,8 g. Zbývající dvě komory válce byly prázdné. V zárubních dveří do místnosti a do koupelny byly zajištěny dvě deformované střely z perkusního revolveru a v prostoru chodby deformované broky.
MUDr. I. P. byl obviněn z trestného činu ublížení na zdraví podle § 222/1 tr. z. a nedovoleného ozbrojování podle § 185/1 tr. z. Svoji obhajobu postavil na možnosti nutné obrany. Uvedl, že když otevřel dveře a držel již v ruce otcovu brokovnici, vystřelil na něj bratr z perkusního revolveru a on ucítil pálení v obličeji a štípnutí na hrudi. Následně vystřelil jednou na nohy bratra, ten však na výstřel nijak nereagoval a opakovaně vystřelil z perkusního revolveru. Obviněný proto vystřelil z brokovnice opět a po tomto výstřelu se Ing. E. P. zhroutil k zemi.
Při rekonstrukci obviněný demonstroval průběh děje ve shodě se svojí výpovědí, následně pak využil svého práva nevypovídat. To následně využila i jeho manželka a rodiče. K objasnění případu tak zůstala původní výpověď obviněného, výsledky rekonstrukce a výpověď poškozeného, který popřel, že na bratra vystřelil.
Bylo zajištěno ošacení poškozeného, košile obviněného a byly provedeny stěry z obličeje obviněného. Vzhledem k rychlému lékařskému zákroku k záchraně života poškozeného se nepodařilo včas sejmout stěry z jeho rukou. Skutečnosti zjištěné při rekonstrukci, zejména přibližně určené dráhy střel z perkusního revolveru, naznačovaly, že obviněný nevypovídal pravdivě. Nepůsobilo věrohodně ani to, že by Ing. E. P. svého bratra na udávanou vzdálenost cca 2 metrů nebyl schopen zasáhnout, protože se jednalo o sportovního střelce.
Za této situace přispělo ke konečnému vyřešení případu teprve zkoumání povýstřelových zplodin. Na poškozených nohavicích kalhot Ing. E. P. byla kontaktní difuzní metodou a následující detekcí zjištěna přítomnost povýstřelových zplodin. Na pravé nohavici byl zjištěn v místě poškození rozptylový obrazec částeček olova o velikosti 30 x 15 cm a na levé nohavici o velikosti 35 x 30 cm. Dále bylo konstatováno, že kalhoty byly poškozeny dvěma zásahy brokových střel, pravá nohavice byla zasažena tečně, v levé nohavici se nacházel vstřel a výstřel. Ze zajištěné brokovnice byly náboji stejného typu provedeny z různých vzdáleností a úhlů zkušební nástřely a bylo přitom zjištěno, že dolní končetiny Ing. E. P. byly zasaženy výstřely vedenými šikmo dolů, přičemž ústí hlavně bylo v okamžiku výstřelu vzdáleno od dolních končetin Ing. E. P. cca 2 m.
Na přední levé části košile obviněného byl nalezen otěr šedohnědé barvy o velikosti cca 20 x 10 mm. V tomto otěru byla zjištěna přítomnost olověných částic na celé jeho ploše. Svým složením odpovídaly materiálu střel z perkusního revolveru. Přítomnost částic střelného prachu nebyla zjištěna. Složení otěru bylo následně porovnáváno se složením mazacího tuku z komor válce perkusního revolveru. Revolverem byly provedeny i zkušební nástřely.
Bylo prokázáno, že složení otěru na košili obviněného je druhově shodné se složením mazacího tuku z komor válce perkusního revolveru. Tento tuk obsahoval i otěry olova z olověných střel. Rozptylový obrazec olověných částic v otěru na košili neodpovídal pokusným nástřelům ze vzdáleností 50, 100 a 200 cm. Otěr na košili tedy jednoznačně nebyl způsoben povýstřelovými zplodinami při výstřelu z perkusního revolveru. Nejpravděpodobněji vznikl tak, že na prst byl nanesen materiál ze stěny komory válce a následně pak byla tímto prstem vytvořena šmouha na košili. Ve stěrech z obličeje obviněného nebyly prokázány povýstřelové zplodiny.
Na základě všech zjištěných skutečností bylo konstatováno, že obviněný na svého bratra dvakrát vystřelil z brokovnice a poté dvěma výstřely z perkusního revolveru do zárubní dveří předstíral útok poškozeného. Pro zvýšení věrohodnosti své verze o nutné obraně zřejmě sáhl prstem na okraj komory válce perkusního revolveru a nanesl tam přítomný materiál na svoji košili. Pro upřesnění je ještě vhodné dodat, že při zkušebních střelbách z perkusního revolveru se mazací tuk okamžitě rozptyloval a na postřelovaném materiálu nezanechával žádné skvrny.
Na obviněného byla podána obžaloba a příslušným okresním soudem byl odsouzen. Po odvolání obžalovaného MUDr. I. P. proti rozsudku projednal věc Krajský soud a potvrdil správnost rozhodnutí soudu prvního stupně týkající se viny. Výsledek zkoumání povýstřelových zplodin odvolací soud nezpochybnil.
Jako možný pachatel byl vytipován J. R. z Prahy a téhož dne byl zadržen v bydlišti zásahovou jednotkou Policie ČR. Zadržení bylo provedeno tak, že pracovníci policie po zazvonění u bytu násilím překonali pootevřené dveře, srazili J. R. na zem a spoutali mu ruce. Následně byl podezřelý vyslechnut a byly mu sejmuty stěry z obou rukou. Po výslechu byl propuštěn.
Při zkoumání stěrů na Kriminalistickém ústavu Praha byly nalezeny ve stěru z pravé ruky povýstřelové zplodiny a konkrétně byla nalezena jedna částice indikující povýstřelové zplodiny ze zápalkové slože náboje. Porovnáním částic z ruky J. R. s chemickým složením povýstřelových zplodin z místa vstřelu na těle V. D. byla zjištěna druhová shoda. Na základě těchto skutečností byl J. R. opětovně zadržen zásahovou jednotkou. Následně vydal koženou bundu, ve které se pohyboval v době vraždy V. D.; tuto bundu měl oblečenu i v okamžiku zadržení. Na bundě byly nalezeny povýstřelové zplodiny druhově shodné s povýstřelovými zplodinami z místa vstřelu na těle V. D. Vyšetřovatelem byl J. R. obviněn pro trestný čin vraždy podle § 219/1 tr. z. a vzat do vazby. Od počátku popíral, že se vraždy dopustil, a podle své výpovědi se v době vraždy nacházel na jiném místě. S palnou zbraní nepřišel do styku několik let, nemá zálibu ve střelbě.
Na základě vyhodnocení všech údajů, které byly k dispozici, se výpověď obviněného začala jevit dost pravděpodobně, a proto se vyšetřovatel rozhodl provést vyšetřovací pokus, jehož smyslem mělo být zjištění, zda za známých okolností mohlo dojít k přenosu povýstřelových zplodin z rukou a ošacení příslušníků zásahových jednotek na ruce a ošacení obviněného při zadržování. Nutno podotknout, že příslušníci zásahových jednotek používají střelivo stejného typu, jakým byl usmrcen V. D.
Nejprve bylo rekonstruováno první zadržení. Figurantovi, který představoval obviněného, byly pracovníkem Kriminalistického ústavu Praha důkladně očištěny ruce a byl oblečen do nového, bílého laboratorního pláště. Příslušníci zásahové jednotky pak ve svém služebním oblečení (zásahové kombinéze a běžně vyzbrojeni) demonstrovali na figurantovi zadržení. Souběžně s nimi zákrok na druhém figurantovi simulovali figuranti příslušníků zásahové jednotky, kteří byli oblečeni do nových, bílých laboratorních plášťů. Příslušníci zásahové jednotky uvedli, že před vlastním zákrokem - zadržením J. R. - byli ve službě se zbraní cca 3,5 hodiny. Na začátku služby se zbraní manipulovali, stejně tak krátce před zákrokem proti J. R.
Při rekonstrukci druhého zadržení byl jeden figurant oblečen do obdobné bundy, jakou měl oblečenu obviněný. Bunda byla předem prověřena, zda se na ní nenalézají povýstřelové zplodiny. Druhý figurant byl oblečen do bílého laboratorního pláště.
Po provedeném vyšetřovacím pokusu byly pracovníky Kriminalistického ústavu Praha zajištěny povýstřelové zplodiny z jednotlivých oděvních součástek a taktéž stěry z rukou figurantů. Závěr znaleckého posudku vyzněl následovně: zkoumáním byly ve všech stěrech z rukou figurantů a z přední části laboratorních plášťů a pravého rukávu zjištěny kulovité částice o velikosti několika mikrometrů s obsahem chemických prvků typických pro povýstřelové zplodiny, a to jak ze zápalkové slože náboje, tak i z materiálu střely. Obdobné výsledky přineslo zkoumání stěrů z kožené bundy. Počet částic v jednotlivých stěrech se pohyboval od sedmi do několika desítek. Nemohlo se jednat o nahodilý výskyt. Přenos částic povýstřelových zplodin od jiné osoby nebo věci je tedy možný.
Na základě všech zjištěných údajů bylo trestní stíhání J. R. zastaveno.
V průběhu vyšetřování vyšly najevo okolnosti svědčící o tom, že usmrcený občan SRN J. L. měl časté vážné neshody se svojí manželkou M. L. i se svým synem J. L. mladším, na kterém matka velmi lpěla. Jedním z důvodů neshod byla skutečnost, že J. L. udržoval známost s jinou ženou a pravděpodobně by se s manželkou rozvedl.
Z prvních výslechů M. L. a J. L. mladšího vyplynulo, že oba odjeli 31. 10. 1996 ze svého bydliště v Mnichově (SRN) na rekreační chatu v okrese Český Krumlov. Dne 1. 11. 1996 za nimi přijel na chatu i J. L. Krátce se zdržel s tím, že chce pokračovat v další cestě do Prahy. Následně měl z chaty skutečně odjet a od té doby ho již manželka ani syn údajně neviděli. Dne 11. 11. 1996 nahlásila na policejním oddělení v Mnichově M. L. jeho pohřešování.
V listopadu 1996 se obrátil J. L. mladší na známého R. N. se žádostí o výměnu koberce v obývacím pokoji chaty s tím, že je již opotřebovaný a prošlapaný. R. N. při prohlídce koberce zjistil, že tomu tak ve skutečnosti není, a obrátil se telefonicky na M. L. Sdělil jí, že pokud chce koberec skutečně vyměnit, bylo by vhodné jej ponechat jako tepelnou izolaci. S tím M. L. nesouhlasila a trvala na jeho odstranění. Při prohlídce koberce si R. N. povšiml, že v blízkosti dveří a sedací soupravy byla část koberce o rozměrech cca 50 x 50 cm vyměněna. Výměnu zdůvodnil J. L. mladší tím, že na koberec upadla žehlička a koberec poškodila. Koberec byl potom odvezen na skládku, kde jej nalezl F. K., odnesl domů a později ho vydal Policii ČR. Přitom prohlásil, že se v blízkosti koberce nikdy nestřílelo, ani se na něj nepokládaly žádné zbraně.
Na koberci byla jednoznačně zjištěna přítomnost povýstřelových zplodin. Následně byla provedena prohlídka obývacího pokoje na rekreační chatě za účelem nalezení povýstřelových zplodin na zařízení a předmětech v pokoji. Za tím účelem byla pořízena řada výsavků ze sedací soupravy, obrazů a plastik nad sedací soupravou a korkového obkladu stěn v blízkosti sedací soupravy.
Vyhodnocení výsavků z jednotlivých míst a předmětů skutečně prokázalo přítomnost povýstřelových zplodin. Jejich největší množství bylo nalezeno ve výsavcích z členitého a pórovitého rámu obrazu nad sedací soupravou. Složení povýstřelových zplodin bylo druhově shodné se složením povýstřelových zplodin nalezených na koberci. Při porovnání složení povýstřelových zplodin nalezených na předmětech v chatě a na koberci odstraněném z chaty se složením povýstřelových zplodin z oděvních součástek usmrceného J. L. byla zjištěna druhová shoda.
V souhrnu s dalšími zjištěnými důkazy vedly výsledky zkoumání povýstřelových zplodin k závěru, že J. L. zastřelila jeho manželka M. L. a při tomto činu jí pomáhal syn J. L. mladší. Motivem činu bylo řešení vzájemných sporů a snaha o získání majetku. V tomto smyslu byla na obviněnou M. L. podána obžaloba pro trestný čin vraždy podle § 219/1 tr. z. a na obviněného J. L. mladšího pro trestný čin nadržování podle § 166/1, 2b tr. z.
1) Daniš, I.: Zajišťování a detekce povýstřelových zplodin. Odborná sdělení Kriminalistického ústavu Praha, 1994, 2.
2) Bauer, P.: Metody používané k určení povýstřelových zplodin na ruce. Československá kriminalistika, 1984, 1, s. 76 - 83.
3) Dědeček, J.: Určování vzdálenosti střelby kontaktně difúzní metodou. Chemické expertizy 1986 - Sborník odborně metodického školení expertů OKTE S-VB (MS-VB) na KÚVB v Praze, 1986.