|
Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXIII 4/2000 |
Sledování produkce zisku z nelegální činnosti, jeho realizace a legalizace je dosud praxí poněkud podceňovanou a přehlíženou oblastí. Přitom by měla být zásadním výchozím bodem pro tvorbu strategie boje s organizovaným zločinem. Závěry lze aplikovat nejen na problematiku aktivit organizovaného zločinu, ale i na problematiku finanční a hospodářské kriminality, kde dochází k enormní tvorbě zisku. Ve výčtu forem organizovaného zločinu je výjimkou terorismus, jehož aktivity obecně směřují k dosažení politického cíle. Přesto lze konstatovat, že i zde hmotné prostředky hrají významnou roli, ovšem v jiném úhlu pohledu - nikoli jako cíl, nýbrž podpůrný prostředek k dosažení cíle.
Podle institucí zabývajících se bojem proti praní peněz v České republice se odhadují výnosy ze zločinu na stovky miliard Kč. Tyto vysoké zisky organizovaného zločinu vytvářejí možnost financování nejrůznějších obchodů, které vedou ke ztrátě konkurenceschopnosti legálních firem podnikajících v mezích zákonných norem a k závislosti celých odvětví národního hospodářství na ilegálních kapitálových proudech. Ty ve svých důsledcích mohou destabilizovat společenský a politický systém. Kromě ekonomické moci zločinecké skupiny dlouhodobě usilují o integraci do politických a státních orgánů a o získání skutečné moci ve státě. Existenciální podstatou organizovaného zločinu je poskytování zboží (případně služeb), jež jsou zákonem omezeny (případně zakázány), po nichž však v populaci existuje poptávka, a to bez ohledu na společností vytvářené morální bariéry. Smyslem organizovaného zločinu je pak dosahování zisku, přičemž páchání vlastní trestné činnosti je až druhotné. Trestnou činnost lze tedy chápat jako účelový nástroj k dosahování hlavního cíle - zisku, jenž má být trvalý a maximální.
Jedním z hlavních prostředků boje proti organizovanému zločinu by tedy měl být boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a odčerpání zisku z organizované trestné činnosti, nebo jeho minimalizování, což by samozřejmě vedlo k rozhodujícímu omezení organizovaného zločinu ve všech jeho oborových aktivitách. Aby byl tento boj účinný, je nutné, aby policejní orgány disponovaly přesnými údaji o ekonomické situaci jednotlivých skupin organizovaného zločinu.
Legalizace výnosů z trestné činnosti, častěji označovaná termínem "praní peněz", je až nejvyšší formou manipulace s prostředky pocházejícími z organizované trestné činnosti, což dokazuje předkládaná teorie o třífázovém investování prostředků pocházejících z organizovaného zločinu (plnění tří nádob, které se může dle okolností vzájemně ovlivňovat):
Pokud jde o časovou posloupnost realizace jednotlivých fází, mohou za určitých okolností první i druhá fáze být uplatňovány souběžně. Třetí fáze je realizována později, kdy vzniká nadstandardní zisk, který je možné již investovat pouze do legální ekonomiky, ale pouze takový, který je zproštěn zločineckého nádechu a budí zdání, že pochází z legálních aktivit (první i druhý koš jsou naplněny).
Prostředky pocházející z organizované trestné činnosti, jež byly realizovány v prvních dvou fázích, nemusí být, a v podmínkách České republiky obvykle nejsou, předmětem tzv. "praní peněz". Tato skutečnost je potvrzována denní praxí v rámci Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (dále jen ÚOOZ); byly rozpracovány a rozbity některé zločinecké organizace, aniž by v souvislosti s činností těchto organizací byly potvrzeny jakékoliv poznatky k praní peněz (3. fáze), bezpečně však byly potvrzeny investice, jež jsou charakteristické pro 1. a 2. fázi.
Třetí fázi, tedy "praní peněz", je třeba vnímat jako samostatný proces, jenž může být (nikoli ovšem obligatorně) v praxi výrazně oddělen od páchání vlastní trestné činnosti, jejích pachatelů, případně organizátorů trestné činnosti. Tento proces legalizace výnosů z trestné činnosti je ve většině případů složitým komplexem uměle vytvářených ekonomických transferů a transformací. Jejich cílem není získání předmětné reality či dosažení zisku anebo zaplacení pohledávky apod. tak, jak se zdánlivě jeví, ale pouze transformace a transfery sloužícími k zastření původu a k vytvoření nové, legální identity prostředků. Operace spojené s legalizací výnosů z trestné činnosti lze obecně rozdělit do tří etap, jež zahrnují:
První etapa procesu legalizace zahrnuje shromažďování a rozmisťování peněžních prostředků. Narkomafie, ale i jiné zločinecké organizace při své nezákonné činnosti shromažďují denně značné objemy peněžních prostředků v hotovosti a stojí před problémem jak tyto výnosy přeměnit na bezhotovostní formu, k čemuž mají několik důvodů. Prvním důvodem je skutečnost, že se jedná o velké objemy peněžních prostředků a velice špatně se s nimi manipuluje, vznikají potíže s jejich převozem apod. Dalším důvodem je to, že v ekonomicky vyspělém zahraničí se v obchodních vztazích užívá v naprosté většině bezhotovostního styku, který je rychlejší, manipulace je pohodlnější, bez rizika, a používání většího množství bankovek v platebním styku je vždy podezřelé.
K rozmisťování peněžních prostředků na bankovní účty zločinecké organizace využívají tzv. bezúhonných pomocníků, kteří za provizi ukládají hotové peníze v menších obnosech do různých bank. Tato metoda je velice pracná a je známa pod pojmem "smurfing" (šmoulování). Tyto a jiné metody aplikují specializované firmy a společnosti, jejichž hlavní náplní činnosti je legalizace výnosů pro klienty - organizovaný zločin. Formy smurfingu jsou různé a jedna z nich například spočívá v ukládání velkého počtu vkladů do určité výše, která je dána opatřeními proti legalizaci výnosů z trestné činnosti daného státu. Jinou formou je hotovostní nákup bankovních a pokladních šeků do stejné výše. Smurfing vyžaduje pět až patnáct lidí, kteří legalizují peníze (např. z prodeje drog) v několika transakčních operacích, z nichž první transakcí jsou hotovostní vklady v mnoha bankách na mnoho účtů.
Dále následují transakce méně rizikové, jež jsou již slučováním peněz na jeden či několik málo účtů pomocí bezhotovostních transferů. Uložení nelegálně získaných příjmů do finančních institucí je pro organizace zabývající se legalizací výnosů z trestné činnosti nesmírně důležité, neboť tyto výnosy mohou být prostřednictvím elektronických a bezhotovostních převodů převáděny na různé účty, do různých bank a zemí světa. Tak mohou být přes hranice propašované peníze uloženy u bank spolupracujících se zločineckými organizacemi a následně využity i v mezinárodním měřítku.
Dalším způsobem shromažďování a rozmisťování peněžních prostředků, který organizovaný zločin a skupiny specializující se na legalizaci výnosů z trestné činnosti využívají, je tzv. směšování tržeb. Jedná se o promísení výnosů z trestné činnosti s tržbou z legálních aktivit. Nelegální zisky jsou maskovány jako legální příjmy z pravidelné obchodní činnosti (restaurace, obchodní domy, fotbalová hřiště, firmy poradenských služeb, reklamní agentury, umělecké agentury apod.), kde jsou odváděny spolu s tržbou. V případě, že uvedené legální ekonomické subjekty jsou zcela pod kapitálovým a personálním vlivem zločineckých skupin, a tudíž toho, kdo je původcem tvorby předmětných nelegálních výnosů, pak samotným promísením (zaúčtováním) a vnesením legálních tržeb spolu s výnosy z trestné činnosti do bankovního domu byla prakticky provedena a dokončena legalizace. V případě, že ale uvedené legální ekonomické subjekty zločinecké skupiny nevlastní a tyto jsou provozovány jako služba pro tyto skupiny, jsou k legalizaci výnosů z trestné činnosti nutné další operace a transakce (prodej různých služeb, porad, informací apod.).
Využívání nastrčených osob či fiktivních firem pro vnášení výnosů z trestné činnosti je další možností, kterou využívají zločinecké organizace v první etapě legalizace výnosů nezřídka. Princip je prakticky stejný jako u směšování tržeb, pouze s tím rozdílem, že neexistuje legální tržba, legální aktivitu tyto firmy předstírají a tržbu i zisk představují pouze výnosy z trestné činnosti.
Nejefektivnější způsob legalizace výnosů z trestné činnosti je realizován přímo v bankách. Tyto instituce se při prováděných finančních operacích snaží o poskytování vysoce efektivních a zejména diskrétních služeb. To je významný prvek využívaný v procesu legalizace výnosů z trestné činnosti.
V druhé etapě legalizace výnosů z trestné činnosti jde zejména o zastření zdroje a nelegálního původu peněžních prostředků. Výnosy z trestné činnosti, které byly odděleny od jejich nezákonného zdroje již v první etapě legalizace výnosů, procházejí postupně v druhé etapě bezhotovostními a hotovostními operacemi, vstupují na účty bank, aby je vzápětí opustily a byly za ně nakoupeny cenné papíry a ty obratem prodány a nakoupeny drahé kameny, zlato, nemovitosti, umělecká díla či starožitnosti, a následně se vrátily opět na jiný účet do jiné banky apod. Tyto obchodní transakce jsou prováděny jednak legálními firmami, které kromě své legální činnosti se za úplatu zapojují do uvedeného řetězce transakcí, anebo jsou prováděny k tomuto účelu vytvořenými společnostmi, jejichž legální aktivity jsou pouze fiktivní.
Druhá etapa legalizace výnosů je velmi důležitá, neboť v této etapě je nutné očistit kapitál pocházející z trestné činnosti. To znamená, že je třeba za prvé tomuto kapitálu dát novou identitu - tj. vytvořit zdání, že byl nabyt legální cestou (ziskem z obchodní činnosti, spekulací na kapitálovém trhu, výnosem z investičních obchodů, ale i výhrou v kasinu či jiné sázkové kanceláři apod.), a za druhé je nesmírně důležité přerušit možnost sledovat toky peněz, aby nebylo možné zpětně zjistit jejich zdroj a původ. Proto je tato etapa charakterizována v současnosti nepřehledností operací, bezhotovostními transfery peněz z účtu na účet, z banky do banky, jsou přerušovány výběry v hotovosti, které se transportují do jiné banky, města, či státu. Ilegální zisky uložené do mezinárodního finančního systému jsou prostřednictvím finančních transakcí přesunovány mezi velkým množstvím institucí, pokud možno v různých státech. Cílem těchto operací je tedy zahladit původ peněz a do budoucnosti vyloučit případné objasnění jejich původu. Z toho důvodu jsou nejčastěji peníze převáděny na číselná konta v zemích, které striktně dodržují bankovní tajemství, do zemí tzv. daňových rájů nebo na nejrůznější konta krycích firem, které ve skutečnosti patří zločineckým organizacím.
Legalizované výnosy, které prošly oběma etapami a zastřely tak svůj původ, se vracejí ve formě nezávadného a často již i zdaněného příjmu původnímu majiteli. V této poslední etapě legalizace výnosů z trestné činnosti je ilegálně získaný kapitál po rozsáhlých operacích zastírajících jeho původ zaváděn do hospodářství tak, aby vznikl dojem, že byl získán cestou nezávadné obchodní činnosti. Vzhledem k tomu, že zde dochází ke spojení či provázání dvou ekonomik, tj. legální a ilegální, je tato etapa nazývána integrací.
Zdánlivě zákonně získané peníze jsou pak použity k nákupu nemovitostí, cenných papírů, zlata apod. Mohou se také vracet do země jejich původu ve formě půjček poskytovaných zahraničními firmami. Zločinecké organizace investují strategicky. Směřují k získání nemovitého majetku v jednotlivých teritoriích působnosti organizace, jako např. získání dopravní firmy, která usnadní pašování zboží, nebo k investicím do firem umožňujících snazší legalizaci výnosů z trestné činnosti jako jsou kasina, loterijní společnosti, sítě supermarketů, směnáren a podniků cestovního ruchu, reklamních agentur, marketingu apod. Nelze vyloučit ani zakládání vlastních bank v zemích východní Evropy.
Od 1. 1. 1995 existuje ÚOOZ, jenž reflektuje a rozpracovává jednotlivá odvětví organizovaného zločinu (násilí, obchod se zbraněmi, výbušninami a jadernými materiály, obchod s lidmi, zločinecké struktury, obchod s drogami, padělání, terorismus).
Aktivní činnost jednotlivých odborů je zaměřena na získávání poznatků o primární (zdrojové) trestné činnosti, jejich rozpracování a zadokumentování a je zhodnocena prokázáním skutkové podstaty konkrétního trestného činu. Aktivita pracovníků jednotlivých odborů ÚOOZ vrcholí předložením podnětu k zahájení trestního stíhání vyšetřovateli a vlastní realizací, další aktivity jsou ukončeny splněním úkolů dle plánu vyšetřování.
V rámci činnosti ÚOOZ jsou v minimální míře vyvíjeny aktivity směřující k zadokumentování původu majetku a realizaci zisků, jenž je produktem organizovaného zločinu. Nejsou vyvíjeny aktivity směřující k zabránění legalizace výnosů pocházejících z organizované trestné činnosti a tyto aktivity ani nejsou zahrnuty ve vymezení působnosti žádného z odborů v rámci ÚOOZ (tj. v působnosti stanovené organizačním řádem ÚOOZ SKP P ČR - Rozkaz ředitele ÚOOZ SKP P ČR č. 22/1998).
O důvodech, proč tomu tak je, můžeme diskutovat. Dle našeho názoru se jedná o následující příčiny:
Zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění zák. č. 15/1998 Sb., spolu s prováděcí vyhláškou Ministerstva financí č. 183/1996 Sb., o plnění oznamovací povinnosti finančními institucemi, jsou zaměřeny na boj proti praní špinavých peněz. Na základě zákona č. 61/1996 Sb. a vyhlášky č. 183/1996 Sb., o plnění oznamovací povinnosti finančními institucemi, byl ustanoven Finanční analytický útvar (dále jen FAÚ) jako organizační složka Ministerstva financí, který má zákonem stanovená práva a povinnosti.
Činnost FAÚ je ze zákona zaměřena nejen proti legalizaci výnosů z trestné činnosti organizovaného zločinu, ale i proti snahám legalizovat výnosy z jakékoli trestné činnosti včetně závažné hospodářské činnosti.
Hlavním úkolem FAÚ je přijímat a analyzovat oznámení o neobvyklých obchodech finančních institucí (za finanční instituce se považují ve smyslu zák. č. 61/1966 Sb. Komise pro cenné papíry, banky, investiční společnosti a investiční fondy, penzijní fondy, obchodník a organizátor trhu s cennými papíry, pojišťovny, středisko cenných papírů a jiné právnické nebo fyzické osoby provozující herny, kasina, sázkové kanceláře, dražby mimo exekuci, obchody s nemovitostmi, finanční pronájem nebo finanční činnosti podle § 28 zák. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů) a v případě, že je důvodné podezření ze spáchání trestného činu, podat trestní oznámení (§ 10 odst. 2/ zák. č. 61/1996 Sb.).
Kromě postavení, práv a povinností řízení před FAÚ zákon č. 61/1996 Sb. stanoví také práva a povinnosti fyzických a právnických osob. Zejména stanoví, v určitých případech, povinnost identifikovat klienty (identifikační povinnost), povinnost uschovávat stanovené údaje, oznamovací povinnost finančních institucí, odklad splnění příkazu klienta, povinnost mlčenlivosti a sankce.
FAÚ po svém vzniku vyvinul aktivity k zahájení spolupráce s orgány činnými v trestním řízení. V roce 1997 byl podepsán mezi FAÚ a Službou pro odhalování korupce a závažné trestné činnosti (dále jen SPOK) na základě meziministerské dohody (mezi Ministerstvem vnitra a Ministerstvem financí) prováděcí protokol, na jehož základě byla zahájena spolupráce mezi SPOK a FAÚ. Tato spolupráce dle dostupných pramenů spočívá v tom, že FAÚ zasílá na SPOK trestní oznámení, a to dle výše uvedeného principu.
Od účinnosti zákona č. 61/1996 Sb., tj. od 1. 7. 1996 do konce roku 1998, jak vyplývá z výroční zprávy o činnosti Finančně analytického útvaru Ministerstva financí ČR, bylo přijato a tímto útvarem analyzováno celkem 2237 oznámení o neobvyklém obchodu od finančních institucí a z tohoto počtu případů pouze ve 2,2 % bylo zjištěno podezření z trestné činnosti a předáno tak 49 trestních oznámení. Uvedená statistická čísla nehovoří o příliš velké úspěšnosti systému boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Na základě uvedených skutečností lze tedy konstatovat, že efektivita vyhledávání případů legalizace prostředků pocházejících z organizovaného zločinu je velmi malá, a pokud jde o následný trestní postih, je výsledek ještě horší.
Dále je nutno navíc počítat s tím, že FAÚ je institucí, která může zachytit pouze malou část informací signalizujících podezření o legalizaci prostředků, jež pocházejí z organizovaného zločinu, a to z několika důvodů:
Další velký problém, který snižuje efektivitu finančních šetření na území České republiky, spočívá v tom, že skutková podstata trestného činu praní peněz vyžaduje prokázání konkrétního předchozího činu, z něhož špinavé peníze pocházejí. Neobvyklý obchod se vždy odehrává až po určité době od spáchání zdrojového trestného činu a někdy je to doba velmi dlouhá. Obstarávání informací ex post je pak velmi obtížné, ne-li nemožné, protože schopnost pachatelů organizované kriminality zahlazovat stopy je mimořádně vysoká. Obecně se dá konstatovat, že zdrojová kriminalita a praní peněz jsou zpravidla od sebe časově odtrženy. Finanční šetření je příliš pozdním stadiem pro podchycení informací o zdrojové kriminalitě.
Teoretické závěry Musila 1) přesně odpovídají skutečnosti. Aktuální stav je takový, že poskytovaná trestní oznámení prostřednictvím FAÚ jsou nejčastěji formulována obecně, zejména na podezření z trestného činu podílnictví formou zastírání původu věci podle § 251a tr. zákona, a to bez konkretizování trestné činnosti, ze které by tyto prostředky měly pocházet, a dále jsou adresována útvaru, který se organizovanou kriminalitou téměř nezabývá (tj. SPOK).
Na druhé straně útvar, který se organizovanou kriminalitou profesně zabývá, tyto informace nedostává, a proto (a nejen z tohoto důvodu) se bojem proti legalizaci výnosů pocházejících z organizovaného zločinu nezabývá. Negativní důsledky malé účinnosti nástrojů (nebo absence některých nástrojů) směřujících k potírání legalizace příjmů z organizované trestné činnosti jsou samozřejmě nesmírně závažné. Daleko závažnější je však skutečnost, že prakticky žádný útvar neprovádí ekonomické rozpracování zločineckých struktur. Z toho důvodu nelze provést odčerpání zisku a veškeré příjmy pocházející ze zločinu zůstávají i po realizaci trestné činnosti v rukou zločinců. Represivní orgány nemají možnost zjistit bez ekonomického rozpracování, kde se prostředky ze zločinu v danou chvíli nacházejí, jaký je jejich objem, a k dispozici jsou tak pouze odhady, které se mohou lišit od skutečnosti v řádech desítek, možná stovek miliard korun. Negativních důsledků je celá řada a lze je vymezit zejména v následujících bodech:
Úspěšnost boje s organizovanou kriminalitou je odvislá od mnoha faktorů. Jsou jimi např. odborná připravenost policistů, jejich schopnost získávat a kvalitně analyzovat informace, volba vhodného momentu realizace apod. Přes všechny úspěšně provedené realizace zločineckých organizací se ale v případě neodčerpání zisku tyto organizace v krátké době regenerují. Tato regenerační schopnost je dána vedle jejich konspirativnosti, bezohlednosti či agresivity především možností okamžitého investování značného objemu finančních prostředků na obnovu postižené části organizace.
V současném systému schází subjekt, který by se zabýval ekonomickým rozpracováním zločineckých struktur. Skutková podstata trestného činu praní peněz vyžaduje prokázání konkrétního předchozího činu, z něhož špinavé peníze pocházejí. Jestliže se tedy chceme zabývat bojem proti organizovanému zločinu, musíme bojovat jednak proti možnostem realizace zisků, který vyprodukuje, a jednak proti legalizaci zbytku prostředků souvisejících s organizovaným zločinem. Proto subjekt, který by se zabýval ekonomickým rozpracováním zločineckých struktur, by se měl nacházet v rámci útvaru, který se bojem s organizovaným zločinem zabývá, tedy ÚOOZ, a to z následujících důvodů:
Naznačený systém boje s legalizací výnosů z trestné činnosti předpokládá zachování FAÚ (i jeho spolupráce se SPOK), a to se všemi jeho povinnostmi a oprávněními. Argumentem pro zachování FAÚ je fakt, že pro komplikovanou analýzu finančních a hospodářských dat je potřebná odborná kvalifikace, jíž bohužel většina policistů nedisponuje. FAÚ je přitom již fungující orgán s vybudovanými vnitrostátními i mezinárodními vazbami, které je tedy možno jeho prostřednictvím aktuálně využívat (a nikoli pracně budovat). Jistým argumentem ve prospěch zachování FAÚ v podobě, v jaké existuje, je i fakt, že finanční instituce "ochotněji" spolupracují s civilními státními úřady nepolicejního typu.
Nosnou myšlenkou článku je názor, že jedním z hlavních prostředků boje proti organizovanému zločinu by měl být zejména boj proti legalizaci výnosů z této trestné činnosti. Pokud by byl uplatněn dostatečný účinný nástroj, nebo způsob, jak odčerpat zisk z organizované trestné činnosti, vedlo by to k rozhodujícímu omezení organizovaného zločinu, a to ve všech jeho oborových aktivitách.
Poprvé v souvislosti s problematikou legalizace výnosů z trestné činnosti je zde vyslovena a popsána tzv. teorie třífázového investování, jež vlastní praní špinavých peněz řadí pouze do jedné ze tří kategorií manipulace s prostředky pocházejícími z organizovaného zločinu. V článku jsou definovány základní příčiny dosavadní naprosté neúčinnosti boje proti legalizaci prostředků pocházejících z organizovaného zločinu v rámci České republiky a je navrhováno alternativní řešení spočívající ve vytvoření subjektu (policejní jednotky) v rámci Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, který by se zabýval ekonomickým rozpracováním zločineckých struktur. Dosavadní neexistence takového subjektu je považována za základní chybu v celkové strategii boje proti organizovanému zločinu na území České republiky a řadí tak Českou republiku mezi ty země, kde je možno zisk z organizovaného zločinu, ale i ze zločinu obecně legalizovat bez vážnějších rizik.
This article focuses on the idea that organized crime should be fought mainly by precluding the legalization of its profits. Using a sufficiently effective method for blocking the gains from organized criminal activities would lead to considerable reduction of organized crime in all its branches.
In connection with issues related to the legalization of profits from criminal activities, the article describes the "theory of three-phase investment", which only includes dirty money laundering as such in one out of three categories of manipulation with gains which ensue from organized crime. The article defines the main reasons for why the legalization of organized crime profits has, within the Czech Republic, been fought unsuccessfully; and it suggests alternative solutions which consist in forming a subject (a police unit) within the Department for Detection of Organized Crime which would provide an economical analysis of criminal gangs. The fact that such a unit does not yet exist is considered one of the main mistakes in the overall strategy of fighting organized crime on the territory of the Czech Republic, and it places the Czech Republic among countries where gains from organized as well as any other criminal activities can be legalized without much risk.
Der Traggedanke des Artikels ist die Ansicht, dass ein der Hauptmittel gegen die organisierte Kriminalität vor allem der Kampf gegen die Legalisierung der Gewinne aus dieser strafbaren Tätigkeit sein sollte. Sollte ein hinreichendes Instrument oder Methode zur Gewinnabschöpfung aus der organisierten strafbaren Tätigkeit geltend gemacht, müsste es zur entscheidenden Einschränkung der Kriminalität führen, und zwar in allen ihren Fachrichtungen.
Im Zusammenhang mit der Problematik der Legalisierung der Erträge aus der strafbaren Tätigkeit erstenmals spricht man hier und beschreibt man die Teorie des Schmutzgeldes, die das eigene Waschen des Schmutzgeldes nur in eine der drei Kategorien der Manipulation mit Mitteln aus der organisierten Kriminalität reiht. Man definiert in dem Artikel Ursachen der bisherigen absoluten Unwirksamkeit des Kampfes gegen die Legalisierung der Mittel aus der organisierten Kriminalität im Rahmen der Tschechischen Republik und man schlägt eine alternative Lösung vor, und zwar in Bildung eines Subjektes (einer Polizeieinheit) im Rahmen des Organs für das Aufdecken der organisierten Kriminalität, der sich mit ökonomischen Recherchen der kriminellen Strukturen befassen würde. Die bisherige Nichtexistenz eines solchen Subjekts hält man für den Grundfehler in der allgemeinen Strategie im Kampf gegen organisierte Kriminalität auf dem gebiet der Tschechischen Republik. Das reiht die CR unter die Länder, wo man den Gewinn aus der organisierten Kriminalität, aber auch aus der Kriminalität allgemein, ohne ernstliche Risiken legalisieren kann.