Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXIII 3/2000

JUDIKATURA

Přehled soudních rozhodnutí a stanovisek - trestních
JUDr. Vladana Kristenová, Právnická fakulta UK, Praha

Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/1999

Č. 60
Podstatou zajištění peněžních prostředků na účtu u banky (§ 79a tr. ř.) je omezení dispozičního práva majitele účtu k těmto prostředkům, nikoli jejich odejmutí majiteli účtu. Jestliže zajištění peněžních prostředků na účtu u banky není již třeba, příslušný orgán činný v trestním řízení podle § 79a odst. 3 tr. ř. zajištění zruší. V případě peněžních prostředků zajištěných na účtu u banky se nejedná o věci vydané podle § 78 tr. ř. nebo odňaté podle § 79 tr. ř, a proto je také nelze vrátit postupem podle § 80 tr. ř.

Č. 61
Právní účinky rozhodnutí státního zástupce podle § 174 odst. 2 písm. c) tr. ř. spočívající ve zrušení usnesení vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání nastávají i v případě, je-li takové usnesení zrušeno po uplynutí lhůty třiceti dnů od jeho doručení státnímu zástupci.
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 4. 1998 sp. zn. 4 Tz 49/98)

Č. 62
Je-li na základě svědeckých výpovědí sděleno obviněnému obvinění pro další trestný čin spáchaný jiným skutkem (§ 160 odst. 1, 5 tr. ř.), je třeba k tomuto novému skutku svědky znovu vyslechnout, protože ta část jejich původní výpovědi týkající se tohoto nového skutku není procesně použitelným důkazem.
(Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 3. 1998 sp. zn. 13 To 138/98)

Č. 63
Ustanovení § 35 odst. 1, věty druhé, tr. ř. sice umožňuje, aby se pro jednotlivé úkony trestního řízení, s výjimkou řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchními soudy a Nejvyšším soudem, obhájce nechal zastoupit advokátním koncipientem, ovšem to nic nemění na tom, že obhájcem obviněného je pouze advokát (§ 35 odst. 1, věta první tr. ř.).
Z toho vyplývá, že pokud se oznamuje usnesení doručením opisu obhájci obviněného (§ 137 odst. 2, věta první, část za středníkem, tr. ř.), není podmínka oznámení usnesení (§ 140 odst. 1 písm. b) bod aa) tr. ř.) splněna v případě, kdy zásilka, jejímž obsahem je takové usnesení, je doručována na adresu advokátního koncipienta.
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 1999 sp. zn. 3 Tz 25/99)

Č. 65
Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák. nevylučuje skutečnost, že poškozená osoba mladší osmnácti let již vedla sexuální život před závadným jednáním pachatele vůči ní, a to popřípadě i život nemravný, pro naplnění objektivní stránky tohoto trestného činu totiž postačí, aby jednání pachatele mající znaky svádění v ní negativní návyky utvrzovalo a posilovalo.
(Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 1998 sp. zn. 9 To 136/98)

Č. 66
Jednočinný souběh trestných činů porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 tr. zák. a porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák. je vyloučen. Naplňuje-li jednání pachatele znaky obou těchto trestných činů, posoudí se jen podle ustanovení § 127 odst. 1 tr. zák., které je k ustanovení § 150 ve vztahu speciality.
(Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 5. 1998 sp. zn. 3 To 1146/97)

Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2000

Č. 1
Beztrestnost činu založená ustanovením § 168 odst. 2, větou první, tr. zák. se vztahuje i na toho, kdo se hodnověrným způsobem doví o rozhodných skutkových okolnostech trestného činu spáchaného sice osobou, která není vůči němu osobou blízkou ve smyslu § 89 odst. 8 tr. zák., ale případné oznámení takového trestného činu by nepochybně vedlo k nebezpečí trestního stíhání i osoby oznamovateli blízké, a to např. proto, že trestný čin, který spáchala osoba blízká, bezprostředně souvisí s trestným činem osoby, která není osobou blízkou.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 1997 sp. zn. 2 Tzn 102/97)

Č. 3
Vedle nedostatku trestní odpovědnosti pro nepříčetnost pachatele činu jinak trestného, je podmínkou pro uložení ochranného léčení podle § 72 odst. 1 tr. zák. skutečnost, že v době rozhodování o tomto ochranném opatření je prokázáno, že i v té době je pobyt takové osoby na svobodě nebezpečný tím, že v důsledku její duševní poruchy znovu spáchá závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákonem. Nestačí hrozba jednání, které naplňuje toliko znaky přestupku.
(Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, ze dne 21. 5. 1998 sp. zn. 14 To 123/98)

Č. 5
K uložení ochranného léčení podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. zák. je třeba nejenom, aby pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, ale současně, aby byl jeho pobyt na svobodě nebezpečný pro zájmy chráněné trestním zákonem v době, kdy připadá v úvahu výkon tohoto léčení. Proto nejsou splněny podmínky uvedeného ustanovení, pokud ze znaleckého posudku plyne, že se teprve někdy v budoucnosti, v důsledku stárnutí pachatele, rozvine proces, který dále poškodí psychické funkce pachatele tak, že se jeho pobyt na svobodě stane nebezpečným.
(Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 1998 sp. zn. 9 To 202/98)

Č. 6
U pachatele trestného činu, který požívá po delší dobu ve větší míře omamné nebo psychotropní látky, se může jednat o chorobnou závislost na takových látkách a tato skutečnost může mít vliv i na jeho ovládací i rozpoznávací schopnosti v době činu. Pro rozhodnutí v takové trestní věci je proto zpravidla třeba opatřit znalecký posudek zaměřený na objasnění příslušných odborných otázek.
Objasnění takových okolností nezbytných pro závěr o příčetnosti obviněného v době činu patří mezi základní skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci, a pokud takový důkaz chybí, lze to považovat za důvod k vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř.
(Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 1997 sp. zn. 13 To 633/97)

Č. 7
Poskytování služeb nebo provozování výdělečného podnikání ve větším rozsahu po zrušení živnostenského oprávnění příslušným správním orgánem podle zák. č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, může být posouzeno jako trestný čin neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1 tr. zák., nikoliv však také jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť nejde o vykonávání činnosti, která byla rozhodnutím soudu nebo jiného státního orgánu zakázána.
(Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 1998 sp. zn. 3 To 365/98)

Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 2/2000

Č. 8
V řízení proti mladistvým (hlava devatenáctá, oddíl první, tr. ř.) postupují orgány činné v trestním řízení tak, aby orgán pověřený péčí o mládež mohl uplatnit svá oprávnění v souladu s úlohami, které má v tomto řízení plnit. To však nezakládá povinnost vyšetřovatele umožnit orgánu pověřenému péčí o mládež prostudování spisu ve smyslu § 166 odst. 1 tr. ř. Proto není vadou přípravného řízení, jestliže vyšetřovatel orgán pověřený péčí o mládež nevyrozumí o možnosti prostudovat spis. Takový postup nemůže být důvodem k vrácení věci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř.
(Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 1998 sp. zn. 4 To 440/98)

Č. 9
Ve věcech vydání do ciziny na základě Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) se s ohledem na ustanovení § 375 tr. ř. posuzují právní podmínky vydávací vazby v době před tím, než je České republice doručena žádost o vydání, a příslušné doklady, podle čl. 16 odst. 1 až 5 této Úmluvy o předběžné vazbě a vnitřní právní řád České republiky (§ 381 tr. ř.) se uplatní jen, jestliže na něj v některých otázkách Úmluva přímo odkazuje nebo jestliže některou otázku sama neupravuje. V době po doručení žádosti o vydání postupují orgány činné v trestním řízení při posuzování právních otázek vydávací vazby přímo podle § 381 tr. ř. To především znamená, že vydávací vazba v těchto věcech před doručením žádosti o vydání nesmí trvat déle než čtyřicet dnů ode dne vzetí do vazby, zatímco v době po doručení žádosti o vydání není časově omezena. Důvodem, pro který je možno vzít osobu, o jejíž vydání jde, do předběžné vazby, je nezbytnost tohoto opatření pro zamezení jejího útěku (čl. 16 odst. 1, věta druhá, Úmluvy § 381 odst. 1 tr. ř.).
Pokud není v Úmluvě stanoveno jinak, řízení o předběžné vazbě (příslušnost orgánů činných v trestním řízení, podávání návrhů apod.) se řídí výhradně právním řádem České republiky, tj. ustanoveními hlavy dvacáté čtvrté trestního řádu (čl. 22 Úmluvy).
(Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 1997 sp. zn. 3 Nt 364/97)

SOUDNÍ JUDIKATURA 1/2000

1. Skutková podstata trestného činu-Pachatel-Vražda
§ 3, 9, 10, 216, 219 tr. zák.
§ 1, 2, 11, 120, 177, 220 tr. ř.
I. Trestní stíhání osoby pro určitý trestný čin se vede ohledně skutku. Má-li být trestní stíhání obviněného, vedené pro amnestovatelný trestný čin, zastaveno podle § 11 odst. 1 písm. a) tr. ř., může se tak stát pouze za předpokladu, že skutek nelze posoudit jako jiný, a to neamnestovatelný trestný čin.

II. K rozlišení pojmu „skutek“ a „popis skutku“.

V. K pojmu „usmrcení“
Usmrcením se ve smyslu § 219 tr. zák. rozumí jakákoli forma působení na tělesnou integritu poškozeného, která vede k tomu, že poškozený zemře. Uvedenému zákonnému znaku odpovídá jen takové jednání, které na tělesnou integritu poškozeného působí přímo. Musí jít o jednání, které v těle poškozeného vyvolá změny, jejichž podstatou je zánik životních funkcí lidského organismu.

VI. K pojmu „justiční vražda“
Nepřímým pachatelem je ten, kdo úmyslně vynesl nespravedlivý rozsudek směřující k fyzické likvidaci odsouzené osoby.

VII. K pojmu „nepřímé pachatelství“
Podstatou institutu nepřímého pachatelství je to, že pachatel užije k trestnému činu jiné osoby jako tzv. živý nástroj. Jde o to, že tzv. živým nástrojem je osoba, jejíž jednání má navenek podobu trestného činu, ale toto jednání ve skutečnosti není projevem její vůle. V teorii trestního práva a v soudní praxi se za nepřímé pachatelství považuje např. jednání toho, kdo
-
užil k spáchání trestného činu osoby, která není trestně odpovědná pro nepříčetnost nebo pro nedostatek věku,
-
užil k spáchání trestného činu osoby, která pro skutkový omyl nemohla chápat skutečný význam svého jednání,
-
fyzickým násilím donutil jinou osobu k činu, který má navenek znaky trestného činu,
- pohrůžkou donutil jinou osobu k takovému činu,
-
zneužil svého práva dávat rozkazy, pokud ten, kdo rozkaz dostal, byl povinen uposlechnout,
- zneužil k dosažení svého cíle nedbalostní jednání jiné osoby,
-
zneužil k dosažení svého cíle jednání osoby, které není trestné jen proto, že nejedná ve specifickém úmyslu nebo z určité pohnutky, pokud takový úmysl nebo pohnutka jsou znaky trestného činu.
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 12. 1999 sp. zn. 7 TZ 179/99)

OBSAH / CONTENTS / INHALT

Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |