Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXIII 2/2000

INFORMACE

Rodinné zázemí dětí s poruchami chování

PhDr. MARKÉTA ŠTĚCHOVÁ, PhDr. KAZIMÍR VEČERKA, CSc., Mgr. JAKUB HOLAS, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha

V současné době probíhá v Institutu pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP) rozsáhlé empirické šetření zaměřené na zmapování, popis a analýzu základních charakteristik dětí s prekriminálními rysy. Dvouletý výzkumný úkol byl do plánu IKSP zařazen z podnětu Republikového výboru pro prevenci kriminality.

Výzkum vychází z obecně přijímaného názoru, že dlouhodobější perspektiva omezování kriminality v naší zemi je spojena především s adekvátní socializací nejmladší generace. Proto je výzkum koncipován tak, aby bylo možno rozpoznat a analyzovat hlavní negativní faktory vyskytující se a působící v socializaci dítěte ohroženého delikventním vývojem. Výzkum je zaměřen na děti do 15 let, neboť socializační a resocializační snahy v pozdějším věku jsou, jak známo, méně účinné a navíc nesrovnatelně náročnější po všech stránkách. Platí zde lidové přísloví, že „malá chyba na počátku může způsobovat velkou chybu na konci“.

Stěžejní částí první fáze výzkumu tedy bylo zmapovat výskyt tzv. kriminogenních faktorů, které by hypoteticky mohly mít vliv na poruchový vývoj dítěte. Současná kriminologie obecně akceptuje následující oblasti, ve kterých se mohou vyskytovat poruchy a problémy (tyto poruchy a problémy bývají nazývány příčinami nebo podmínkami kriminality, příp. kriminogenními faktory):

V našem sdělení soustředíme pozornost na rodinné zázemí sledovaných dětí.

Popis souboru
Z celkového počtu 464 dětí, o kterých jsme získali informace od pracovnic oddělení péče o rodinu a dítě (OPD), jsme do následujícího sdělení vybrali 133 problémových dětí. Byly to děti, o kterých jsme získali informace od OPD a z dětských diagnostických ústavů (DDÚ). Děti byly ve věku 7 - 15 let, z toho bylo 99 chlapců (74,4 %) a 34 dívek (25,6 %). Poměr chlapců a dívek byl tedy přibližně 3:1. Věkové rozložení bylo, ve shodě s realitou, velmi nerovnoměrné: Ve věku 7 - 10 let bylo zastoupeno v souboru pouze 3,1 % klientů, ve věku 11 - 13 let 30,8 % klientů a ve věku 14 - 15 let 66,1 % klientů. Platí zde zákonitost, že čím blíže k hranici trestní odpovědnosti, tím více klientů je umísťováno do náhradní výchovy. Zdá se, že obecně platí, že před tím, než zacházení s dítětem dosáhne takového stupně, že o jeho osudu rozhoduje soud, je vyčerpána celá řada jiných - různě úspěšných - resocializačních zásahů. V souboru bylo 33,6 % romských dětí, resp. dětí, jejichž rodiny se samy považují za romské. Poměr Romů vůči ostatním byl tedy 1:2.

Většině ze sledovaných dětí byla oddělením péče o děti a rodinu okresních (obvodních) úřadů navržena ústavní výchova (96,2 %), pouze pěti dětem (3,8 %) byla navržena ochranná výchova. Důvodem podání návrhu byla nejčastěji (jinak) trestná činnost (33,8 %), dále záškoláctví a útěky (31,6 %), nezvládání výchovy v rodině (12 %), agrese a šikana (9,8 %) a různé druhy závislostí (8,3 %).

Metodika sběru a zpracování dat
Potřebné údaje o klientech a jejich sociálním zázemí byly získávány, jak bylo uvedeno, jednak od pracovnic OPD, jednak od pracovníků DDÚ. V obou případech byly použity ad hoc sestavené sociologické dotazníky polostandardizovaného typu (zaměřené zejména na rodinné zázemí dětí, jejich scholaritu a výskyt negativních jevů) a orientační baterie psychologických testů (sledující zejména vybrané osobnostní rysy jedince). Při výběru výzkumného vzorku predelikventních dětí jsme se přidrželi formálního hlediska, které spočívalo v následujících skutečnostech: do souboru byly zařazeny pouze ty děti, jejichž závadové chování bylo ověřeno šetřením OPD a potvrzeno soudem, který nad dítětem vyřkl ochrannou či ústavní výchovu a předal je k diagnostickému pobytu do DDÚ.

Vzhledem k tomu, že výzkum není dosud dokončen, můžeme v tomto sdělení předložit pouze dílčí informace. Prezentovány budou údaje získané na základě třídění prvního stupně. V dalších fázích výzkumu předpokládáme zpracování vyšších stupňů třídění a provedení clusterové analýzy.

Rodinné zázemí dětí
Kvalita rodinného zázemí má pro dítě a jeho vývoj klíčový význam. Rodina je nezastupitelná v socializačním procesu a nemalou měrou se podepisuje na mravním vývoji dětí. České rodiny navíc doznaly v posledních deseti letech působením vnějších politicko - sociálně - ekonomických vlivů rozsáhlých změn, z nichž některé mohou mít na rodinu a dítě nepříznivý dopad. Z těchto a dalších důvodů jsme se pokusili zmapovat rodinné prostředí našich klientů v rámci možností velmi podrobně. Maximum relevantních informací zejména sociálně demografického rázu jsme se snažili získat o rodičích (vychovatelích) zkoumaných dětí, sourozencích, příp. dalších příbuzných, kteří měli na dítě významnější vliv. Sledovali jsme situaci před vstupem dítěte do školy a v období prvního a druhého stupně základní či zvláštní školy.

Jak ukazuje tabulka č. 1, v předškolním věku žilo v úplné rodině 58 % dětí. To z jiného pohledu znamená, že dvě z pěti námi sledovaných dětí žily již od nejútlejšího věku v neúplné rodině. Absence alespoň jednoho vlastního rodiče se radikálně prohlubuje v dalších etapách života klienta. V mladším školním věku je již více než každé druhé dítě bez jednoho či obou vlastních rodičů a v současnosti už pouze každý třetí má úplnou rodinu.

Tabulka č. 1
Složení rodiny v předškolním věku, v mladším školním věku a v současnosti
  předšk. věk mladší šk. věk současnost
abs. č. % abs. č. % abs. č. %
úplná rodina 76 58,0 62 47,0 46 34,6
neúplná - matka 35 26,7 35 26,5 35 26,3
neúplná - otec 12 9,2 24 18,2 29 21,8
doplněná rodina 1 0,8 4 3,1 14 10,6
adoptivní, pěstounská 6 4,6 5 3,8 6 4,5
ústavní výchova 1 0,8 1 0,8 3 2,3
celkem 131 100,0 131 100,0 133 100,0

V této souvislosti je zajímavé zjištění, že zatímco procentuální zastoupení rodin, kde zůstala z rodičovského páru s dítětem pouze matka, je v podstatě shodné ve všech periodách, osamocených vlastních otců v průběhu času přibývá. Obecně však lze konstatovat, že naši klienti vyrůstají velmi často v neúplných rodinách. Tabulka č. 1 sleduje pouze vztah rodičů a dítěte z formálního hlediska. Z kriminologického pohledu je však zajímavější údaj o tom, kdo se o dítě v jednotlivých životních periodách skutečně staral. Přehled o této otázce poskytuje tabulka č. 2.

Tabulka č. 2
Kdo se o dítě staral
staral se: předšk. věk mladší šk. věk současnost
abs. č. % abs. č. % abs. č. %
rodiče 39 29,5 33 25,0 22 18,0
sama matka 79 59,8 78 59,1 74 60,7
matka s partnerem 3 2,3 8 6,1 9 7,4
sám otec 3 2,3 5 3,8 9 7,4
prarodiče 6 4,5 5 3,8 2 1,6
výchovné zařízení 2 1,5 2 1,5 2 1,6
celkem 132 100,0 131 100,0 118 100,0

Srovnání uvedených tabulek je zajímavé zejména v tom, že po formální stránce je úplných rodin přibližně polovina, ale ve skutečnosti se oba rodiče starali o dítě přibližně v jedné čtvrtině až pětině případů. Ač existuje poměrně dost neúplných rodin, kde by měl být vychovatelem otec, neodpovídají tomu informace od pracovnic OPD o skutečné péči o děti. Otec tedy bývá mnohdy pouze formálním vychovatelem, fakticky se však o dítě stará někdo jiný.

O většinu sledovaných jedinců se starala sama matka. Oba rodiče se starali o dítě pouze v menším počtu případů a navíc počet takových rodin v průběhu let klesal. Zjištěná data nejsou překvapivá, neboť absence otce ve výchově je známý kriminogenní faktor. Překvapí spíše vysoké procento matek samostatně se starajících o dítě vzhledem k počtu rodin, které jsou formálně úplné.

Samotná neúplnost rodiny však nemusí být z výchovného hlediska fatální, pokud osamocený rodič volí vhodnou výchovnou strategii. Tuto schopnost však postrádáme u většiny rodičů námi sledovaných dětí. Tabulka č. 3 názorně ukazuje, jak se v průběhu času výrazně zvyšuje stupeň problémovosti rodin z výchovného hlediska, tj. jak vychovatelé nejsou schopni dostát svým rodičovským povinnostem. V současnosti se pracovnicím OPD jeví pouze v 10 (!) z celkových 133 případů výchovné strategie rodičů jako více méně adekvátní. Naopak za zcela nevyhovující je v současnosti považováno každé třetí „výchovné“ snažení vychovatele.

Tabulka č. 3
Stupeň problémovosti rodiny z výchovného hlediska
(hodnocení na pětibodové škále)
tzv. výchovné skóre
  předšk. věk mladší šk. věk současnost
abs. č. % abs. č. % abs. č. %
1 - zcela vyhovující 9 6,9 5 3,8 3 2,3
2 21 16,0 19 14,4 7 5,3
3 48 36,6 44 33,3 29 22,1
4 37 28,2 47 35,6 50 38,2
5 - zcela nevyhovující 16 12,2 17 12,9 42 32,1
celkem 131 100,0 132 100,0 131 100,0

Snažili jsme se poněkud přesněji uchopit situaci v rodině klienta těsně před vypuknutím krize, která předcházela odebrání dítěte z rodiny. Ptali jsme se proto i na kvalitu materiální péče (jídlo, oblečení, hygiena apod.) a na atmosféru v rodině. Zanedbávání dítěte z hlediska materiální péče (tabulka č. 4) je možno konstatovat zhruba u jedné třetiny sledovaných dětí, nadprůměrné materiální zajištění zhruba u jedné pětiny. Distribuce odpovědí je umístěna převážně do středu škály.

Tabulka č. 4
Kvalita materiální péče o dítě
  abs. četnost %
1 výrazně nadprůměrná     4 3,1
2   21 16,5
3 průměrná   61 48,0
4   32 25,2
5 výrazně podprůměrná     9 7,1
celkem 127 100,0

Poněkud jinak vyznívají údaje o atmosféře v rodině před vypuknutím aktuální krizové situace. Tabulka č. 5 dokládá, že pouze zanedbatelné množství klientů žilo v té době v relativně klidném rodinném prostředí.

Tabulka č. 5
Atmosféra v rodině
před vznikem aktuální krizové situace
  abs. četnost %
1 velmi dobrá 1 0,8
2 8 6,0
3 průměrná 43 32,3
4 57 42,9
5 velmi špatná 24 18,0
celkem 133 100,0

Na otázku rodinného klimatu před umístěním dítěte do DDÚ jsme se zaměřili v záznamovém archu pro pracovníky DDÚ. Pokusili jsme se konfrontovat názor dítěte s názorem jeho rodiny. Obecně je možno konstatovat, že názory na kvalitu rodinných vztahů se z obou pohledů příliš neliší (tabulka č. 6) a že vnímání negativní atmosféry či klimatu v rodině je z pohledu členů rodiny daleko méně akcentováno, než jak vyplývá z výpovědí pracovnic OPD.

Tabulka č. 6
Rodinné klima (před umístěním dítěte v DDÚ)
z pohledu dítěte a jeho rodiny
  pohled rodiny dítěte pohled dítěte
abs. četnost % abs. četnost %
1 zcela uspokojivé   16 13,3   17 13,1
2   37 30,8   47 36,2
3   34 28,3   35 26,9
4   27 22,5   23 17,7
5 zcela neuspokojivé     6 5,0     8 6,2
celkem 120 100,0 130 100,0

Charakteristiky rodičů
Jaké charakteristiky mají vlastní rodiče problémových dětí? Především se potvrdila hypotéza, že rodiče zkoumaných dětí mají velmi nízké vzdělání a z toho vyplývající špatné pracovní uplatnění. U 76,5 % matek bylo zjištěno pouze základní vzdělání (z toho 7,8 % nemělo základní vzdělání dokončené), vyučených matek bylo 16,5 %, 7 % matek mělo středoškolské vzdělání ukončené maturitou, vysokoškolské vzdělání nebylo zjištěno u žádné matky. S dosaženým vzděláním souvisí i jejich profese (93,7 % z těch, které pracují, jsou dělnice).

Vzdělání otců bylo velmi podobné vzdělání matek (8,2 % nedokončené základní vzdělání, 55,7 % vzdělání základní, 27,9 % vyučen, 8,2 % maturita, vysokoškolské vzdělání nikdo). Profesí jsou z 91,7 % dělníci, 4,2 % zaměstnanci a pouze 2,1 % podnikatelů. Občas prezentovaný názor, že mezi problémovými dětmi je hodně dětí z rodin podnikatelů, kteří nemají čas se jim věnovat, se tedy v našem šetření nepotvrdil. Zajímavý je spíše poměrně vysoký počet nezaměstnaných otců v evidenci pracovních úřadů (19,4 %) a dále vysoký počet nepracujících otců, kteří evidováni nejsou (17,7 %).

Domníváme se, že nízké vzdělání rodičů (ale především matky, která často sama vychovává dítě) může souviset s nepříznivým vývojem dítěte. Matka s nízkým vzděláním a kvalifikací (což může v sobě skrývat mimo jiné i intelektový či volní deficit) není patrně schopna dítěti plně zprostředkovat informace o okolním světě, nestačí na výchovu, nereaguje adekvátně na potřeby dítěte, a tak selhává v socializační roli.

Nepotvrdila se však hypotéza, že by při vzniku závadového chování dětí mohl hrát závažnější roli faktor příliš nízkého či vysokého věku rodičů při narození dítěte (zejména často sdílený názor o nezvládání výchovy mladými rodiči). 93,2 % matek bylo při narození sledovaného dítěte v přiměřeném věku 19 - 35 let (otcům bylo ve věku narození tohoto dítěte přiměřených 21 - 40 let v 97 % zjištěných případů).

V orientačních rodinách predelikventů z našeho vzorku se vyskytuje více dětí než odpovídá průměru ostatní populace (tabulka č. 7). Je tomu především proto, že v nestabilních rodinách problémových dětí se vyskytují vedle vlastních sourozenců v nezanedbatelném množství i sourozenci nevlastní. Tím se stalo, že na jedno výzkumem sledované dítě připadá 2,5 sourozence, což jinými slovy znamená, že průměrně jsou v rodinách problémových dětí 3 až 4 sourozenci. To ovšem platí pouze tehdy, pokud neodečteme rodiny, které mají jedno dítě (nejčastěji „neplánované“ děti svobodných matek). Jedináčci žijí v celé čtvrtině rodin klientů, což pro naši úvahu znamená, že ve zbývajících rodinách je průměrně čtyři a více dětí.

Tabulka č. 7
Počet vlastních a nevlastních sourozenců
počet vlastních
sourozenců
abs. četnost % počet nevlastních
sourozenců
abs. četnost %
nemá   34 25,6 nemá   75 56,4
1   39 29,3 1   29 21,8
2   29 21,8 2   14 10,5
3   16 12,0 3     7 5,3
4     9 6,8 4     5 3,8
5     4 3,0 5     2 1,5
6     2 1,5 7     1 0,8
celkem 133 100,0 celkem 133 100,0

Z tabulky č. 7 plyne, že rodiny problémových jedinců jsou často početnější než průměrná rodina a že téměř polovina výzkumem sledovaných problémových dětí má zkušenost s existencí nevlastního sourozence. I tato skutečnost může mít význam pro socializaci jedince. Rodiny s více dětmi jsou znevýhodněny ekonomicky, ale především se těmto dětem může nedostávat - výrazněji než tomu je v menších rodinách - přiměřené péče a pozornosti. Tato negativní skutečnost je ovšem více ovlivněna výchovnou nekompetentností rodičů (zejména matky) než velikostí rodiny.

Domníváme se, že o vztahu vychovatelů k dítěti vypovídá velmi ilustrativně z jiného úhlu pohledu frekvence návštěv a korespondence do DDÚ poté, co tam bylo dítě umístěno (tabulka č. 8). Vezmeme-li do úvahy nejasnou roli otců našich klientů ve výchově a zaměříme-li se na kontakty dítěte s matkou, zjišťujeme, že přibližně 40 % našich klientů se nedočkalo její návštěvy.

Tabulka č. 8
Kontakty s rodinou během pobytu v DDÚ
kdo a jakou formou abs. četnost %
otec - návštěva 33 25,2
otec - korespondence 28 21,2
matka - návštěva 78 59,1
matka - korespondence 78 59,1
jiná osoba - návštěva 55 41,7
jiná osoba - korespondence 31 23,7
N = 133

Vybrané výchovné styly matky
Zdá se, že matka je rozhodujícím činitelem při socializaci námi zkoumaných dětí. Proto jsme se blíže zaměřili na postižení některých výchovných přístupů matky ke sledovanému dítěti. Respondenti (tj. pracovníci OPD) níže zmíněné oblasti posuzovali na pětibodové škále. Tímto způsobem bylo zjištěno, že pro matky problémových dětí je příznačnější:
být nedůsledná ve výchově (83,2 %) než být důsledná (4,0 %)
nechávat dítě bez dozoru (70,3 %) než je přehnaně kontrolovat (8,6 %)
spíše jeho přestupky omlouvat (60,6 %) než je obviňovat (15,7 %)
mít k němu kladný emoční vztah (58,2 %) než záporný (8,6 %)
spíše je netrestat (55,1 %) než je přehnaně trestat (15,0 %)
spíše zanedbávat péči o ně (48,8 %) než o ně přehnaně pečovat (11,8 %)

(Poznámka ke zpracování: uvedená procenta jsou součtem krajních hodnot škály, dopočet do 100 % tvoří střední bod na škále).

Je zřejmé, že výchovné strategie matek jsou výrazně nepedagogické, znemožňující (či alespoň ztěžující) osvojení prosociálních společenských norem dětmi. Zaznamenali jsme nevšímavý, nekorigující a zanedbávající postoj vychovatelek, jenž je často doplňován neadekvátními reakcemi na chování dítěte a často špatným osobním příkladem.

Neadekvátní reakce na chování dítěte (i jistý odpor k dítěti jako nemilované a nechtěné osobě) se projevuje též v nevhodném zacházení s ním. V námi sledovaných rodinách jsme zjistili nezanedbatelný výskyt týrání dětí. Fyzicky bylo dle údajů OPD týráno 15,3 % dětí, psychicky 10 % dětí. Sociální pracovnice upozornily i na 2,3 % sexuálního zneužívání v rodinách našich klientů.

Stabilita výchovného prostředí
Dalším okruhem našeho zájmu byly okolnosti, které souvisejí se stabilitou výchovného prostředí. Je známý fakt, že přílišné změny v rodinném a sociálním zázemí dítěte nepřispívají k jeho adekvátní socializaci. Pokusili jsme se proto vytipovat základní oblasti, jejichž změnou by mohla být socializace dítěte ovlivněna, a prostřednictvím našich respondentů zaznamenat výskyt důležitých změn v životě dítěte. Respondentům (OPD) jsme předložili k posouzení seznam vytipovaných změn. Sledovali jsme následující skutečnosti (v závorce uvedeno pracovní bodové vyjádření váhy konkrétní změny):

  váha proměnné
1. úmrtí vychovatele 3
2. rozvod nebo rozchod vlastních rodičů 3
3. dlouhodobější odloučení dítěte od rodiny - více než 6 měsíců 3
4. dlouhodobá, alespoň půlroční, neúčast vychovatele v rodině 2
5. rozvod nebo rozchod s příp. dalším partnerem 2
6. doplnění rodiny o další vychovatele 2
7. doplnění rodiny o nevlastní sourozence 2
8. stěhování do jiné obce 1
9. změna školy 1

Jak je z přehledu patrné, za nejzávažnější v životě dítěte považujeme trvalou ztrátu rodiče či dlouhodobější odloučení dítěte od rodiny. Rozvod nebo rozchod vlastních rodičů zažilo 47,4 % (!) sledovaných klientů, dlouhodobější (tj. delší než půl roku) odloučení od rodiny 21,1 % a úmrtí vychovatele 12 %.

Navíc dlouhodobou, alespoň půlroční neúčastí vychovatele v rodině bylo postiženo 15,2 % respondentů a doplnění rodiny o dalšího vychovatele zažilo 29,3 % dětí. 12 % dětí bylo svědkem rozvodu nebo rozchodu vlastního rodiče s dalším partnerem, který po nějakou dobu v rodině žil.

Masivně a často opakovaně byli naši klienti zasaženi změnou školy (47,4 %), dále stěhováním do jiné obce (23,3 %) a doplněním rodiny o nevlastní sourozence (22,6 %).

Pokusili jsme se rovněž o kvantitativní pohled na stabilitu výchovného prostředí. Součtem bodů vyjadřujících závažnost jednotlivých výše uvedených životních událostí jsme vytvořili koeficienty stability výchovného prostředí (tabulka č. 9).

Tabulka č. 9
Stabilita výchovného prostředí
Bodový koeficient stability
výchovného prostředí
abs. četnost %
do 2 bodů (stabilní prostředí) 20 17,5
3 - 4 body 28 24,6
5 - 7 bodů 31 27,2
8 - 10 bodů 20 17,5
11 a více (nestabilní prostředí) 15 13,2
Celkem 114   100,0

Je evidentní, že nejrůznější nepříznivé změny provázejí dětství značného počtu výzkumem sledovaných dětí. Tyto děti jsou enormně vystavovány (většinou negativním) změnám a mohou pociťovat nejistotu ve vztahu ke svému rodinnému zázemí. Je zjevné, že změny jsou často takového rázu a v takové kvantitě, že dítě nemá možnost postupné adaptace na ně. To se může výrazně projevovat na jejich chování.

V rodinách sledovaných dětí se podle očekávání vyskytovaly mnohé sociálně patologické jevy. Je nesporné, že závadové rodinné prostředí a nevhodné osobní příklady s vysokou pravděpodobností způsobují nedostatečnou, resp. patologickou socializaci dítěte. Sledovali jsme proto výskyt některých sociálně patologických jevů v rodinách klientů, přičemž byli bráni v úvahu vlastní i nevlastní rodiče a sourozenci klienta (tabulka č. 10).

Tabulka č. 10
Relativní četnosti výskytu sociálně patologických jevů
u ostatních členů orientační rodiny klienta
  v rodině zasažen
jeden člen více členů
majetková trestná činnost 41,7 % 7,6 %
alkoholismus 32,6 % 5,3 %
útěky z domova 19,0 % 2,3 %
toxikomanie 14,4 % 2,3 %
psychiatrické poruchy 13,7 % 0,8 %
gamblerství 12,2 % 3,0 %
prostituce 12,2 % 1,5 %
vandalství   6,1 % -
sebevražda   4,5 % -

Z uvedeného přehledu je zřejmé, že touto tzv. kriminální infekcí, která je považována za významný kriminogenní faktor, jsou rodiny našich klientů zasaženy poměrně silně. Zvláště je rozšířena majetková trestná činnost a alkoholismus, nelze však opomenout ani různé formy závislostí, psychiatrických problémů a prostituční chování. Některé rodiny se tak vlastně stávají pro děti školou zločinu.

Závěr
Výše prezentované údaje jsou pouze prvním krokem k důkladné analýze problému delikvence dětí. Můžeme však konstatovat, že sledované děti mají dle předpokladů ztížený start do života: jejich rodina vykazuje mnohé závažné poruchy a není příliš stabilní. Matky i otcové dětí mají velmi nízké vzdělání a tomu odpovídající kvalifikaci, přičemž živitelé rodin jsou často bez zaměstnání, případně s rodinou nežijí vůbec. Ekonomická situace v rodinách je tudíž spíše podprůměrná. O většinu zkoumaných dětí v souboru se starala sama matka. Matky mají problémové výchovné styly: děti jsou zanedbávány, ponechávány bez dozoru, matky jsou velmi nedůsledné ve výchově. Na druhé straně mají své děti většinou rády a příliš je netrestají. V rodinách se často vyskytuje tzv. kriminální infekce a sociálně patologické jevy i u ostatních členů rodiny, nejčastěji je uváděna majetková trestná činnost a alkoholismus.



Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |