Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXIII 2/2000 |
Novelizace trestního řádu obsahuje řadu pozitivních prvků, jejichž zavedení do procesní normy může významným způsobem přispět ke zkvalitnění trestního řízení. K řadě navrhovaných změn, zejména v postupu orgánů činných v trestním řízení, však máme zásadní výhrady, které uplatňujeme od počátku legislativního procesu, pro které novelizaci trestního řádu hodnotíme jako ukvapenou, nesystémovou, vycházející ze subjektivního názoru úzkého okruhu zpracovatelů, který je v příkrém rozporu s názorem velké části teoretiků i orgánů činných v trestním řízení.
„Mottem“ novelizace trestního řádu jsou podle autorů významná zlepšení mj. efektivnosti a rychlosti trestního řízení. Lze je shrnout do čtyř základních bodů:
Zásadní změna spočívá ve snaze opustit současnou formu kontinentálního trestního řízení a nahradit ji substancí kontinentálního a angloamerického trestního procesu. Evropský kontinentální systém trestního řízení, založený na recepci římského práva, se realizuje v řadě zemí západní Evropy s vyšetřujícími soudci (Rakousko, Francie, Španělsko) a jejich modifikací jsou vyšetřovatelé v řadě východoevropských států, včetně České republiky. Je proto matením veřejnosti, když je tvrzeno, že vyšetřovatelé působící v českém trestním řízení jsou v rámci Evropy anachronismem trestního procesu. Spíše je anachronismem snaha přeměnit historicky osvědčený a účinný model trestního řízení modelem anglosaským, založeným na principech kontradiktornosti a oportunity (tj. stručně řečeno, že policisté a prokurátoři si vybírají podle vlastního uvážení pouze případy, které mohou dovést ke konci). To je však historicky cizí prvek vycházející z tzv. soudních precedentů, ke kterým se snad nechceme uchýlit. České trestní řízení spočívá mimo jiné na principu oficiality, tj. že všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny zjišťovat všechny okolnosti svědčící nejen v neprospěch, ale i ve prospěch obviněného. Trestní řízení je vedeno z úřední povinnosti a všechny orgány činné v trestním řízení musí stíhat všechny trestné činy. Tato myšlenka vykrystalizovala do základní otázky, jaká forma trestního řízení v zájmu dokazování trestné činnosti by byla nejvhodnější, zda s vyšetřováním, nebo bez něho. V této otázce autoři novely přistupují přímo k radikálnímu řezu, kterým je měněn hned celý systém trestního řízení, aniž by se vážně zabývali a zohlednili připomínky a názory odborné veřejnosti jak ze sféry teoretické, tak i praktické, nedbají vážných varování z důsledků ukvapeného rozhodnutí, nedbají vážných varování ze zahraničí.
Lze souhlasit s názorem, že současné trestní řízení je poměrně zdlouhavé, nelze však již souhlasit s tím, že neúměrná délka trestního řízení je zejména zapříčiněna zdlouhavým vyšetřováním, přesněji řečeno přípravným řízením trestním. Současný systém trestního řízení klade důraz na tzv. postup před zahájením trestního stíhání, který je součástí trestního řízení, ovšem důkazy v něm shromážděné nejsou použitelné v dalších stadiích trestního řízení včetně řízení před soudem, s výjimkou tzv. neodkladných či neopakovatelných úkonů. Až na výjimky je tedy nutné, aby úkony provedené v tomto stadiu byly vyšetřovatelem opakovány. Z tohoto pohledu se stadium před zahájením trestního stíhání jeví jako zbytečné a marné a rovněž nemotivuje policejní orgány a vyšetřovatele, aby v něm shromažďovali důkazy pro další trestní řízení. Podle našeho názoru však ještě závažnější než demotivující prvek je překážka právní, která prostě neumožňuje použít důkazy takto shromážděné před zahájením trestního stíhání.
Tento stav se snaží řešit novelizace trestního řádu tím, že do stadia přípravného řízení trestního zahrnuje nově i stadium před zahájením trestního stíhání. To by mohlo mít bezesporu pozitivní dopad na další trestní řízení, protože by tak byla odstraněna nutnost duplicitního provádění úkonů, jejich opakování, opakované „obtěžování“ svědků předvoláváním k provedení procesní formy výslechu již dříve učiněného apod. Uvedené „odformalizování“ přípravného řízení trestního je však pouze zdánlivé, neboť ani po této změně nebudou mít důkazy provedené před zahájením trestního stíhání - byť v procesní formě - váhu faktického soudního důkazu, protože soud k nim při projednávání nesmí přihlížet a musejí být opakovány, pokud nebudou provedeny jako úkony neodkladné či neopakovatelné. Úkony neodkladné či neopakovatelné však ve stadiu před zahájením trestního stíhání bude moci policejní orgán provést v řadě případů jen za obligatorní účasti soudce. To si fakticky ani technicky nedokážeme představit vzhledem k četnosti těchto úkonů a praktické neplánovitosti jejich provádění.
Je fixní ideou, že takto shromážděné informace k případu budou „zprocesněny“ až před soudem. Novelizovaná nebo nově zavedená ustanovení trestního řádu (§ 157 odst. 2, § 164 odst. 1, odst. 4, § 183 odst. 1 trestního řádu) v konečném důsledku znamenají nepodstatné zrychlení a podle našeho názoru dávají zákonné podmínky pro stejný rozsah dokazování v přípravném řízení trestním jako doposud, které budou orgány činnými v trestním řízení v plné míře využívány. To znamená, že důkazy, které by podle záměru novelizace měly být prováděny před soudem, budou přesouvány a prováděny jako doposud policejními orgány.
Zamýšlený přesun dokazování až do stadia řízení před soudem bude mít podle našeho názoru stejné, ne-li ještě horší důsledky.
Přenesením dokazování do stadia trestního řízení před soudy dojde k tomu, že důkazy, které je nutné provést bezprostředně po činu nebo v relativně krátké době po spáchání činu (a nejedná se podle dlouholeté soudní praxe o úkony neodkladné či neopakovatelné) budou prováděny až soudem, tzn. se značným časovým odstupem od události, kdy zejména svědci nebudou ochotni před soudem vypovídat a proces zapomínání vnímané události natolik zkreslí, že jejich výpověď bude nevěrohodná, ovlivněná řadou jiných vnímaných událostí a informací, včetně informací k případu z masmédií, a tedy značně neobjektivní.
Okruh využitelných důkazů, které jsou za současného systému trestního řízení procesně zadokumentovány a předkládány soudu, se podstatně zúží, sníží se významně i jejich důkazní hodnota, důsledkem toho bude důkazní nouze, do které se nejprve bude dostávat státní zástupce a posléze soud. Významný je rovněž fakt ovlivňování svědků před výpovědí u soudu jednak obhájci obviněných, ale i samotnými obviněnými.
O nebezpečí, které svědkům hrozí v případě závažné trestné činnosti (drogové delikty, delikty charakteru organizovaného zločinu apod.), není potřebné se zmiňovat. Institut „ochrany svědka“ podle § 55 trestního řádu bude totiž využitelný až ve stadiu soudního řízení, z praktického hlediska tedy zcela neúčinný.
Důkazní nouze, do které se budou dostávat státní zástupci a soudci, bude mít za následek podstatný nárůst trestních věcí, u kterých dojde ke zproštění obžaloby. Jsou uváděny velmi střízlivé oficiální odhady nárůstu zproštěných věcí u soudu z dosavadních asi 2,5 % až na 30 %, neoficiální odhady jsou daleko dramatičtější a pohybují se v číslech 50 a více procent. U předkladatelů novelizace se v této souvislosti projevuje eskamotérství se statistickými čísly, když tvrdí, že nový systém trestního řízení bude mnohem propustnější pro trestní věci, které se tak dostanou k projednání soudu (dlužno dodat, že půjde o významnou kriminalizaci obyvatelstva, která je již v současné době dost vysoká), a z tohoto pohledu i 30 % zproštěných věcí před soudem nebude nikterak významné. Je však záměrně opomíjeno dodat, že oněch 30 a více procent věcí zproštěných soudem budou věci závažné, organizované a vysoce nebezpečné trestné činnosti. Je fikcí předpokládat, že pachatelé této trestné činnosti budou postaveni před soud v relativně krátké době dvou měsíců, která, objektivně vzato, je dostatečně dlouhá na to, aby se vypovídací a důkazní hodnota informací, která by měla být v procesní podobě získána až před soudem, významně oslabila. V řadě případů pak dojde k tomu, že úkony budou provádět na základě pokynu státního zástupce nebo přímo soudce opět policejní orgány, ovšem se značnou časovou ztrátou. Novelizace trestního řádu tak opomíjí význam důkazu učiněného v přípravném řízení v relativně krátké době po spáchání skutku.
V novele se projevuje snaha odformalizovat přípravné řízení trestní a postavit je v převážné míře na tzv. úředních záznamech pořízených policejními orgány. Tato změna ve formě shromažďování informací (nelze hovořit o důkazech, protože takto pořízené informace jsou neupotřebitelné ve stadiu řízení před soudem) je velmi lákavá zejména pro kriminální policii, neboť umožňuje obvinit podezřelou osobu z trestného činu i na základě nepotvrzených domněnek o spáchání trestného činu konkrétní osobou, které policejní orgán (vyšetřovatele nevyjímaje) získá neformálním „výslechem“ osob, které nejsou vázány povinností vypovídat pravdu pod hrozbou sankce. Nebo budou soupisem informací, o kterých se policejní orgán dozvěděl nějakým jiným způsobem. Na základě takto shromážděných „důkazů“ mohou být osoby omezeny i na osobní a domovní svobodě. Touto formou přípravného řízení se dává legitimní prostor pro nezákonnosti, kde bude v maximální možné míře zásada materiální pravdy nahrazena účelností, laickým neprofesionálním názorem na skutek a jeho právní posouzení; to vše zaštítěno dozorem státního zástupce nad přípravným řízením trestním, jehož posuzování a rozhodování o objektivnosti postupu policejního orgánu bude probíhat opět v mantinelech neformálních procesních úkonů, zejména úředních záznamů. K nápravě nedůvodných trestních stíhání by mělo docházet až před soudem. Důsledkem bude ještě větší podlomení důvěry občanů v policii i justici. Každé projednání a rozhodnutí o věci je rychlejší, důkladnější a účinnější, když mu předchází řádná příprava a shromáždění důkazů. Zatím všechny velké případy byly v České republice vyřešeny soudy jenom proto, že soud obdržel od vyšetřovatele kvalitně zpracovaný vyšetřovací spis s rozhodujícími důkazy, ke kterým rozhodně nepatří úřední záznamy, případně jiné zpochybnitelné procesní úkony.
Vážnou obavu vzbuzuje i zahlcení stá tních zástupiteltví a soudů případy v takové míře, že nárůst trestních věcí zapříčiněný jednak odstraněním „filtru v podobě vyšetřovatelů“, jednak přesunem současných pravomocí vyšetřovatele na justiční orgány, bude pro státní zastupitelství i soudy nezvládnutelný, zejména když Ministerstvo spravedlnosti nepočítá s žádným radikálním personálním posílením těchto orgánů. Nezanedbatelná je i otázka větší operativnosti a pružnosti dokazování v přípravném řízení než před soudy. V přípravném řízení je možno provádět řadu procesních úkonů souběžně a některé procesní úkony si tento postup přímo vyžadují. Před soudy souběžné provádění procesních úkonů nebude přicházet v úvahu, protože soud může důkazní řízení provádět v podstatě pouze v soudní budově, v jednací síni v rámci hlavního líčení, pokud (a to se opět vracíme k fikci přesunu dokazování před soud) soud neuloží provedení řady procesních úkonů policejním orgánům.
Podobných argumentů svědčících proti novelizaci trestního řízení je možné uvést celou řadu. Všechny tyto argumenty směřují ke konstatování, že soudní řízení se nezrychlí, nezefektivní, neodstraní se potřeba opakovat úkony, rozhodnutí o trestní věci a potrestání pachatele v přiměřené době nebude dosaženo a zejména věci důkazně a právně složité nebude možné vůbec ukončit z důvodu důkazní nouze, do které se soud zákonitě bude dostávat. Dojde tak ke zmaření účelu trestního řízení a zmaření trestní spravedlnosti. Poškozeným zbudou oči pro pláč, protože se nedočkají odškodnění, pachatelé si naopak budou mnout ruce z neschopnosti orgánů činných v trestním řízení.
K uvedeným procesním a právním aspektům přistupují i další profesní výhrady. Novelizace předpokládá zrušení funkcí vyšetřovatelů, které bude mít za následek výraznou profesní degradaci odborně erudovaných, zkušených specialistů. Co je ale z věcného hlediska podstatnější, bude odstraněn účinný filtr mezi současnými policejními orgány a státním zastupitelstvím (soudy), když cca 30 % věcí, ve kterých nebyly shledány důvody k zahájení trestního stíhání, vyšetřovatelé odložili nebo vrátili policejním orgánům k pokračování v operativním šetření. Zrušením funkcí vyšetřovatelů bude odblokováno stavidlo případům, u kterých bude snaha, zejména ze strany kriminální policie, zahájit trestní stíhání. Dojde tak k výraznému nárůstu počtu nedůvodně stíhaných osob a k tendenční kriminalizaci řady věcí. Je potřebné zdůraznit, že zrušením institutu vyšetřovatelů bude zrušena v současné době jedna ze dvou významných fází trestního řízení, ve které byly v procesní formě na patřičné odborné právní i profesní úrovni shromažďovány důkazy významné pro rozhodování soudů.
Vytvořením nové Služby kriminální policie a vyšetřování na teritoriálním principu řízení dojde ke značnému soustředění moci v rukou územních ředitelů P ČR s možností ovlivňování přípravného řízení trestního, s možností efektivně ovlivňovat první fází trestního řízení, tj. kdy a kdo bude stíhán. Zvýšený dozor státního zástupce nad přípravným řízením trestním tomu nebude schopen účinně zabránit a bude bezzubý. Odstranění namítaných duplicit mezi policejními orgány a vyšetřovateli lze dosáhnout velmi účinně a efektivně přiznáním důkazní hodnoty úkonům provedeným před zahájením trestního stíhání způsobem neodporujícím trestnímu řádu. Podíváme-li se do historie, jedna ze základních kritizovaných příčin nezákonností minulých let bylo těsné spojení vyšetřovatelů s kriminální policií, v důsledku čehož vyšetřovatelé nekriticky „zprocesňovali“ zprávy operativně pátracích orgánů a na základě toho stíhali osoby, aniž by měli potvrzeno důvodné podezření ze spáchání trestného činu tou kterou osobou. To právě vedlo k postihu nevinných osob. Opožděná náprava těchto v podstatě „justičních omylů“ vyvolává dodnes nedůvěru v policii, ale i v naše soudnictví. Dále je opomíjen fakt, že současné trestní řízení je založeno na principu vzájemné kontroly mezi orgány činnými v trestním řízení. To se v případě navrhované novelizace stane fikcí, neboť rozhodovací pravomoc bude soustředěna do jednoho resortu.
Z profesního hlediska je zapotřebí ještě vznést výhradu k novelizovanému ustanovení § 12 odst. 2 trestního řádu, k vymezení pojmu „policejní orgán“. Dosavadní přípravné řízení trestní je založeno na osobní odpovědnosti a procesní samostatnosti vyšetřovatele. To znamená, že každý vyšetřovatel provádí trestní řízení osobně, nese osobní odpovědnost za provedení procesních úkonů i za svá rozhodnutí v trestním řízení. Tuto procesní samostatnost nemůže přímo prolomit ani nadřízený vyšetřovatele, ale jenom prostřednictvím státního zástupce. Novela uvedeného ustanovení trestního řádu institut policejního orgánu, který by měl napříště vystupovat za současné vyšetřovatele, odosobňuje a institucionalizuje. Jako policejní orgán by měla po novelizaci trestního řádu vystupovat příslušná regionální jednotka PČR jako organizační celek, za kterou jedná a vystupuje její územní ředitel, případně jím pověřený služební funkcionář. Služební funkcionář by teoreticky měl nést odpovědnost i za rozhodnutí a postup policejního orgánu v trestním řízení. Nejen že z odborného hlediska to pro některé vedoucí pracovníky bude problém, ale objektivně i z věcného hlediska, tj. z hlediska času a množství vyšetřovaných trestních věcí, toho nebude příslušný služební funkcionář schopen a jeho úloha v trestním řízení bude formální. Argumentace, že policejní orgán v nově koncipovaném trestním řízení bude provádět jen „nevýznamné úkony a rozhodnutí“ neobstojí v kontextu s navrhovanými změnami v trestním řízení a zejména v kontextu s možností reálného uskutečnění záměru novelizace. Takto pojaté vymezení policejního orgánu předjímá hrozbu ovlivňování přípravného řízení trestního územními řediteli P ČR se všemi důsledky, které již byly naznačeny.
Článek je kritickým zamyšlením nad připravovanou novelizací trestního řádu. Autor v něm upozorňuje na možné dopady změny způsobu dokazování v trestním řízení a rizika, která s sebou novelizace přináší. Základní myšlenkou příspěvku je upozornění na rozpor mezi proklamacemi předkladatelů o rychlosti a pružnosti nové formy trestního řízení s faktickým obsahem navrhovaných změn jednotlivých ustanovení trestního řádu.
The article deals in a critical way with the intended amendment of the Criminal Code. The author points out the possible outputs of the changed way of the evidence process, and the risks of the amendment. The aim of the contribution is to warn against the contradiction between the presenters´ proclamations concerning the pace and flexibility of a new form of a ciminal proceedings, and the factual contents of the proposed changes of different Criminal Code provisions.
In dem Artikel setzt sich der Autor kritisch mit der vorzubereitenden Novellierung der StPO auseinander. Er macht auf die möglichen Auswirkungen einer Änderung der Form der Beweisführung im Strafverfahren aufmerksam, welche die Novellierung mit sich bringt, vor allem aber auf die Widersprüche bei den Proklamationen der Vorleger über die Schnelligkeit und Flexibilität der neuen Form des Strafverfahrens mit dem praktischen Inhalt der vorgeschlangenen Veränderungen einzelner Bestimmungen der StPO.
Redakční rada se rozhodla tento autorem nabídnutý článek zveřejnit přesto, že v téměř identické podobě jej publikoval též v čísle 3/2000 časopisu Trestní právo. Čtenářský okruh obou časopisů se překrývá jen zčásti a pokládáme za užitečné, aby s diskusí k tak závažnému tématu se seznámil co nejširší okruh čtenářů.
Článek JUDr. Chmelíka vyjadřuje ostrý nesouhlas s připravovanou novelou trestního řádu zejména v té části, která se týká přípravného řízení.
S tímto autorovým odmítavým stanoviskem se neztotožňuji ani já, ani někteří další členové redakční rady. Plně respektujeme právo každého diskutujícího na odmítavé stanovisko, zároveň však chceme dodat, že bychom přivítali, kdyby namísto apodiktických tvrzení, katastrofických vizí a apriorních odsudků dostala více prostoru solidní argumentace, kterou v článku postrádáme. S mnoha zjevně nepřesnými tvrzeními polemizují např. autoři Pavel Šámal a Josef Baxa v článku „K návrhu novely trestního řádu, trestního zákona a souvisejících předpisů“ v časopise Právní rozhledy č. 3/2000 (s. 99 - 110).
Protože v této stručné redakční poznámce nelze složitou problematiku vyčerpat a protože jde o téma velice živé, vrátíme se k němu podrobnější statí v příštím čísle našeho časopisu.