Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXIII 4/2000 |
Publikace dr. Pikny je vydávána jako učební pomůcka pro studenty Policejní akademie ČR, avšak svým obsahem a zpracováním tématu značně přesahuje takto vymezený okruh čtenářů a bude jistě sloužit jako cenný zdroj informací o evropském právu v oblastech justice a vnitřních věcí i dalším zájemcům o tyto otázky. Zejména se nabízí možnost jejího dalšího využití pro potřeby odborné praxe, např. ve státní správě.
Autorovi se podařilo účelně a logicky propojit teorii - svou několikaletou přednáškovou činnost na Katedře veřejnoprávních disciplín Policejní akademie ČR v Praze, s praxí - je vedoucím oddělení kompatibility s právem ES Odboru legislativy Ministerstva vnitra.
Materiál je velmi aktuální, byl zpracován ke dni 1. března 2000, což poskytuje čtenáři velkou výhodu v podobě nejčerstvějších informací o platném acquis communautaire a stavu harmonizace práva ČR s právem ES/EU.
Publikace se skládá ze dvou kompaktních částí: v první je obsažen vlastní text učebnice, druhá pak slouží jako příloha k odbornému výkladu první části a obsahuje soubor nejdůležitějších právních pramenů týkajících se této oblasti acquis communautaire. Výkladový text učební pomůcky je rozčleněn do desíti kapitol, přičemž každá se dále dělí na podkapitoly vztahující se k jednotlivým uceleným otázkám evropského práva v dané oblasti. Text je opatřen názornými diagramy, jež usnadňují čtenáři orientaci v problematice.
První kapitola obsahuje stručnou genezi evropské integrace. Je podle mého názoru nezbytná, jelikož bez historických souvislostí nelze v dostatečné míře porozumět dalšímu vývoji a budoucímu směřování složité instituce jakou je Evropská unie. Následuje výčet a charakteristika zakládacích smluv ES včetně jejich změn a doplňků s výrazným akcentem na Smlouvu o Evropské unii. Na toto téma navazuje popis organizační struktury Evropské unie.
Druhá kapitola - Právo a právní systém v Evropské unii - poskytuje odborný výklad některých základních pojmů z oblasti evropského práva, jako je např. komunitární právo a unijní právo, nadnárodní charakter práva ES, právní prameny evropského práva, bezprostřední použitelnost a přímý účinek práva ES atd. Druhá část této kapitoly nabízí přehled právních pramenů jak komunitárního, tak unijního práva se zvláště podrobně rozvedenými právními nástroji třetího pilíře EU před Amsterodamskou smlouvou i po ní. To považuji za velkou devízu této příručky, poněvadž právě v oblasti justice a vnitra, kde po nabytí účinnosti Amsterodamské smlouvy nastalo tolik podstatných změn, nabývá toto rozlišování obzvláště na významu.
Následují dvě kapitoly, jež si dovoluji nazvat stěžejní, jelikož tvoří skutečné jádro učebního textu. Názorně ukazují rozdíl mezi právními předpisy komunitárního práva a unijního práva, jenž byl obecně nastíněn již v předchozí kapitole. A nejen to, navíc prakticky dokumentují význam a smysl přesunu některých záležitostí justice a vnitra ze třetího (unijního) pilíře EU do prvního (komunitárního) pilíře, jenž byl proveden Amsterodamskou smlouvou.
Třetí kapitola se zabývá výlučně problematikou justice a vnitřních věcí z pohledu komunitární úpravy. Je velkým přínosem zvláště s ohledem na fakt, že mapuje aktuální změny v oblasti justice a vnitřních věcí po účinnosti Amsterodamské smlouvy, a rovněž proto, že tyto otázky jsou velmi komplexně zpracovány a poskytují čtenáři dostatek informací o právní úpravě, nástrojích, legislativních postupech a pravomocech orgánů EU v této oblasti. Tato kapitola obsahuje detailní rozbor základních ustanovení Amsterodamské smlouvy, jejích příloh a souvisejících protokolů vztahujících se na oblasti justice a vnitřních věcí, jimiž se mění a doplňují ustanovení zakládacích smluv ES.
Naproti tomu čtvrtá kapitola je zaměřena na unijní právní úpravu záležitostí vnitřních a justičních. Amsterodamská smlouva zúžila okruh těchto otázek pouze na soudní spolupráci ve věcech trestních a na policejní spolupráci. Tato kapitola pojednává tedy především o "novinkách" v této sféře, a to zejména o nových nástrojích pro třetí pilíř EU, jako je rámcové rozhodnutí a rozhodnutí, jež doplňují dřívější, vágní nástroje zvané společný postoj a společná akce. Jak autor zdůrazňuje, Amsterodamská smlouva vytyčila ambiciózní cíl - vytvořit z Evropské unie prostor svobody, bezpečnosti a práva a poskytovat v něm občanům vysokou úroveň ochrany - čehož má být dosaženo předcházením a potíráním organizované i neorganizované trestné činnosti, zejména terorismu, obchodu s lidmi, trestných činů proti dětem, obchodu s drogami a zbraněmi, korupce a podvodů.
Podle autora nebude v nejbližší budoucnosti možné společně právně regulovat oblast trestního práva hmotného z důvodu velmi odlišných systémů trestního práva v jednotlivých členských zemích EU (skutkové podstaty trestných činů, úprava výměry trestu apod.). Určité tendence k aproximaci trestněprávních předpisů lze přesto vystopovat. Naproti tomu v oblasti trestního práva procesního je Evropská unie mnohem dále, zejména přijetím tzv. Akčního plánu k Amsterodamské smlouvě.
V kapitole jsou také připomenuty nově přiznané pravomoce Evropské komise, Evropského parlamentu i omezená jurisdikce Evropského soudního dvora v oblasti policejní spolupráce a spolupráce ve věcech trestních. Tato část publikace zpracovává relativně nové téma na poli evropského práva a zasluhuje si proto čtenářovu pozornost.
Acquis communautaire justice a vnitřních věcí - název páté kapitoly evokuje již sám o sobě její obsah. V této kapitole autor pohlíží na danou problematiku z pozice přidružených zemí a objasňuje aproximační proces acquis dané oblasti v těchto zemích. Je rozdělena na dvě části - pojednání o acquis vnitra a o acquis justice. Ke každé této části je připojen obsáhlý výčet právních pramenů vztahujících se k tomuto tématu.
Šestá kapitola je nazvána stručně - Schengen (Dublin, Europol). Osvětluje celou škálu právních otázek kolem volného pohybu osob, kontroly na hranicích členských států EU, vízové politiky atd. Schengenské dohody a jejich začlenění do acquis communautaire představují taktéž novum v evropském právu a jistě je proto důležité předložit čtenáři podrobnější analýzu. Následující část vypočítává metody policejní spolupráce zavedené právě Schengenskými dohodami, jež napomáhají zajišťování bezpečnostní stránky cílů EU.
Podle autora "představuje Schengen... možnost postupného přemostění politik justice a vnitřních věcí z oblasti mezivládní do oblasti komunitární". Posléze je zmíněna i Dublinská úmluva určující stát odpovědný za posouzení žádosti o azyl podané v jednom z členských států Společenství a Úmluva o Europolu zřizující Evropský policejní úřad se sídlem v Haagu. Jelikož zatím členské státy Společenství preferují mezivládní charakter boje s trestnou činností, předvídá autor ještě delší cestu k plně integrační funkci tohoto úřadu. Jeho úlohu proto charakterizuje jako koordinační s tím, že po Amsterodamské smlouvě má evidovat a zpracovávat informace k policejně operativním a vyšetřovacím úkonům.
Sedmá kapitola objasňuje pojem užší spolupráce, tzv. flexibilní postup zavedený Amsterodamskou smlouvou. Rozebírá jej podle jednotlivých pilířů EU a zdůrazňuje fakt, že flexibilní postup je povolen pouze v prvním a třetím pilíři. Autor neopomenul ani upozornit na využití užší spolupráce v rámci schengenského acquis. Zastává názor, že pokud se právní akty přijaté podle ustanovení o užší spolupráci nestanou formálně součástí acquis communautaire, může v sobě tento stav nést riziko potencionálních konfliktů mezi právními akty přijatými "klasickou" metodou a právními akty přijatými v rámci flexibility.
Logicky navazuje osmá kapitola exkurzem do společné zahraniční a bezpečnostní politiky označované jako druhý pilíř EU, jež obdobně jako oblast třetího pilíře EU nespadá do rámce komunitárního, nýbrž unijního práva. Kapitola fundovaně informuje o obsahu, nástrojích a právních aktech druhého pilíře EU a institucionálních změnách po účinnosti Amsterodamské smlouvy. Další vývoj v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, kam je zahrnuta i obranná politika, je spatřován v cestě ke společné obraně a posilování vztahů se Západoevropskou unií.
Devátá kapitola se soutřeďuje na sbližování práva ČR s evropským právem a čtenář tak poprvé vstupuje na domácí půdu. Autor proto zejména vysvětluje cizojazyčnou terminologii, již často slyšíme v této souvislosti, jako je například aproximace, transpozice a kompatibilita. Následně se zabývá instrumenty harmonizace práva ČR s právem ES/EU a jejich aplikačními aspekty. Podrobněji je analyzována zejména tzv. Evropská dohoda. Poslední část kapitoly seznamuje čtenáře s Metodickými pokyny vlády pro zajišťování prací na sbližování právních předpisů ČR s právem ES a prezentuje toto vládní usnesení jako zásadní dokument ve vnitrostátním aproximačním procesu.
Kapitola desátá - Zabezpečování přípravy na vstup do Evropské unie - knihu uzavírá. Zde je vyzdvižen důležitý fakt, že proces sbližování není jen otázka právní aproximace předpisů, nýbrž také vytvoření potřebných organizačních struktur. Autor se pochopitelně koncentruje na zabezpečování sbližování práva ve "svém" resortu Ministerstva vnitra.
V další ucelené části publikace jsou soustředěny jako příloha texty právních pramenů, na něž se v knize autor odvolává a jež se vztahují k danému tématu. Toto řešení shledávám jako velmi funkční a praktické, obzvláště je-li hlavním účelem knihy sloužit jako výkladová, učební pomůcka. Poznáníchtivý čtenář si může utvořit vlastní názor na základě studia originálních pramenů, není odkázán na odborný, avšak zprostředkovaný komentář autorův.
Celá kniha je psána lehce srozumitelným stylem, bez složitého mentorování či zbytečného zacházení do přílišných podrobností. Přináší nový pohled na věc jaksi shora, komplexně, přesto však zblízka a konkrétně. Je podrobným průvodcem složitou materií a přispívá tak k rozšíření znalostí evropského práva těch, kteří po této publikaci sáhnou. A kromě toho - ucelená publikace, koncentrující se na otázky justice a vnitřních věcí, je na našem trhu vskutku ojedinělá. Velkou předností knihy je samozřejmě také aktuálnost informací, jež s sebou přináší pro čtenáře možnost držet krok s dobou, pochopit a orientovat se v současném evropském dění.
Lze-li učebnici něco vytknout, tak jsou to věci pouze okrajové. Například chybí věcný rejstřík, jenž obvykle slouží k snadnějšímu vyhledávání pojmů v textu, a je proto v učebnicích velmi vítaným doplňkem.
Kniha si jistě zaslouží širší pozornost nejen studentů, jimž je primárně určena.