Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXIII 2/2000

JUDIKATURA

Přehled soudních rozhodnutí a stanovisek - trestních
JUDr. Vladana Kristenová, Právnická fakulta UK, Praha

Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/1999

Č. 39
Při rozhodování o zápočtu vazby u odsouzeného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody (§ 38 odst. 1 tr. zák.), jehož vazbě na území České republiky předcházela vazba, popřípadě jiné omezení na svobodě pro týž skutek v cizině, je třeba opatřit podklady pro zjištění, po jakou dobu byla osobní svoboda odsouzeného v cizině omezena, a tuto dobu podle § 22 odst. 1 tr. zák. do uloženého trestu započítat.
(Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 1998 sp. zn. 7 To 206/98)

Č. 40
Vzhledem k tomu, že trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku (§ 314e odst. 5 tr. ř.), lze v případě, kdy skončilo trestní stíhání pravomocným trestním příkazem, povolit obnovu řízení, jsou-li splněny podmínky uvedené v § 278 odst. 4 tr. ř.
Důvodem pro povolení obnovy řízení nemůže tedy být okolnost, že nebyly splněny podmínky pro vydání trestního příkazu záležející ve spolehlivě prokázaném skutkovém stavu věci (§ 314e odst. 1 tr. ř.), pokud vyplývala ze skutečností a důkazů známých již v době rozhodování soudu.
(Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 1995 sp. zn. 4 To 968/94)

Č. 41
I. Jestliže pachatel jako společník a jednatel stavební společnosti, jež byla vyhlášena vítězem výběrového řízení na dodávku stavebních prací, odstoupil s uvedením záměrně nepravdivých informací od realizace této dodávky a uzavřel s podnikem, který výběrové řízení vyhlásil, smlouvu o dodávce těchto stavebních prací jako účastník sdružení podnikatelů zabývajícího se stavební činností, a to vše proto, aby se mohl ve větší míře podílet na zisku z provedení prací, naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák.
(Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 1998 sp. zn. 3 To 209/90)

Č. 42
I. Jednočinný souběh trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. 1 tr. zák. s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., není vyloučen.
II. Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. se může dopustit i řidič, který řídí motorové vozidlo v době, kdy mu taková činnost byla zakázána rozhodnutím správního orgánu.
(Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 8. 1998 sp. zn. 4 To 566/98)

Č. 44
Telefonní hovor nelze považovat za věc ani ve smyslu ustanovení § 89 odst. 13 tr. zák., neboť ovladatelná přírodní síla (elektrická energie) je při dopravě zpráv využívána pouze jako prostředek k přenosu informací. Jde o telekomunikační službu poskytovanou k tomu oprávněnou právnickou osobou za stanovenou úhradu (poplatek).
To je významné z hlediska úvah, zda je naplněna skutková podstata těch trestných činů, jejichž zákonným znakem je pojem „věc“ (např. § 247 a § 248 tr. zák.).
Pokud je neoprávněným telefonováním, které má znaky trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., způsobena škoda, je třeba při stanovení její výše vycházet z ceny, za jakou se tato služba v době a místě činu poskytuje (podle telefonního sazebníku). Ustanovení § 89 odst. 12, věta první tr. zák. se zde použije analogicky.
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 8. 1998 sp. zn. 3 Tz 71/98)

Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8/1999

Č. 47
Jestliže svědkyně, která již byla vyslechnuta v přípravném řízení a vypovídala, při hlavním líčení po zákonném poučení prohlásí, že ve věci nebude vypovídat, neboť by hrozilo nebezpečí trestního stíhání její matce, přičemž jde o věc, ve které takové nebezpečí nevyplývá z jiných důkazů nebo skutečností, na výzvu soudu odmítne uvést vysvětlení umožňující soudu posoudit důvodnost její obavy, které by neohrozilo účel ustanovení § 100 odst. 2 tr. ř., jde o nevyhovění výzvě soudu, jež umožňuje postih pořádkovou pokutou podle § 66 odst. 1 tr. ř.
Protokol o výpovědi svědkyně z přípravného řízení lze na základě takového odmítnutí vysvětlení v hlavním líčení přečíst podle § 211 odst. 2 písm. b) tr. ř.
(Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 9. 1997 sp. zn. 11 To 376/97)

Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9/1999

Č. 53
V obchodním domě, ve kterém jsou jednotlivá oddělení uzavřena prostory pokladen, je trestný čin krádeže § 247 odst. 1 tr. zák. dokonán tím, že pachatel pronese zboží bez zaplacení pokladním prostorem, který uzavírá oddělení, v němž lze toto zboží koupit. Pozdější odložení takové věci v jiném oddělení obchodního domu už na právní posouzení jednání pachatele proto nemá vliv.
(Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 1997 sp. zn. 11 To 435/97)

Č. 59
Jednání pachatele spočívající v tom, že za úplatu provádí nábor pracovních sil pro práci v cizině, má charakter zprostředkování zaměstnání a lze je pokládat za „jiné výdělečné podnikání“ ve smyslu § 118 odst. 1 tr. zák., ke kterému je třeba povolení příslušného orgánu státní správy. Pokud pachatel k takové činnosti nemá povolení, jedná ve smyslu tohoto ustanovení „neoprávněně“.
Pro posouzení, zda neoprávněné podnikání je provozováno „ve větším rozsahu“, je významný nejen výsledek provozované činnosti (např. počet osob, jimž pachatel zprostředkoval zaměstnání, výše skutečně dosaženého zisku), nýbrž i celý souhrn dílčích jednání, která směřují k dosažení zamýšleného výsledku (např. délka doby zprostředkování zaměstnání, formy a četnost provádění náboru pracovních sil).
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 12. 1998 sp. zn. 2 Tz 113/97)

SOUDNÍ JUDIKATURA 5/99

39. Zneužívání informací v obchodním styku
§ 128 odst. 1, 2 tr. zák.
Ustanovení § 128 odst. 1, 2 tr. zák. chrání organizace nebo podniky se stejným nebo podobným předmětem činnosti, na jejichž podnikání se pachatel účastní, před jakoukoli smlouvou, která by byla uzavřena tak, že by jednu nebo více z nich znevýhodnila. Nemusí jít přitom o smlouvu, která by byla uzavřena mezi organizacemi nebo podniky, v nichž je pachatel činný, ale může být smluvní stranou i třetí subjekt. Není ani nutné, aby se smlouva týkala přímo předmětu činnosti těchto organizací nebo podniků, který je jim společný. Může jít např. i o smluvní zajištění podmínek rozhodných pro provoz obchodní organizace, jako je nájem prostor pro její kanceláře apod.
(Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 8. 1998 sp. zn. 4 To 566/98)

42. Doprava
§ 2 odst. 2 vyhlášky č. 99/1989 Sb.
Jestliže řidič motorového vozidla, který je podle pravidel silničního provozu povinen „dát přednost v jízdě“, způsobí svou jízdou, že druhý řidič, který má přednost v jízdě, musí přestat akcelerovat, jet tzv. bez plynu a mírně přibrzďovat, aby se vyhnul střetu s vozidlem prvního řidiče, neporušuje ustanovení § 2 odst. 2 vyhlášky č. 99/1989 Sb. Za takový způsob jízdy, i pokud v souvislosti s ním dojde k dopravní nehodě a těžké újmě na zdraví jiných osob, nemůže být proto uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1. tr. zák.
(Rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. 8. 1997 sp. zn. 2 T 71/97)

43. Řízení o stížnosti
§ 60 odst. 4 písm. a) tr. ř.
Podle § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě dáno na poštu a adresováno soudu, státnímu zástupci, vyšetřovateli nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno, nebo který má ve věci rozhodnout. Je-li adresováno jinému orgánu činnému v trestním řízení, nebo sice správnému druhu orgánu, ale místně či věcně nepříslušnému, a v důsledku toho dojde příslušnému orgánu opožděně (po lhůtě), není lhůta zachována, třebaže by podání bylo doručeno nesprávnému druhu orgánu nebo věcně či místně nepříslušnému orgánu včas (ve lhůtě).
(Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 1998 sp. zn. 4 To 520/98)

* * *

Komentář k judikátu I. č. 45/1999 (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/1999)

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 4. 1999 sp. zn. 11 Tz 30/99

S ohledem na zásady vyjádřené v čl. 8 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.) je třeba při zajištění hledané osoby omezením její osobní svobody pro účely rozhodnutí o vydávací vazbě (§ 381 odst. 1 tr. ř.) postupovat analogicky podle § 76 a § 77 tr. ř. o zadržení. Tato ustanovení se však aplikují přiměřeně tak, aby byly respektovány zvláštnosti extradičního řízení. To především znamená, že pro odevzdání této osoby soudu platí lhůta 48 hodin od jejího zadržení (§ 76 odst. 4, § 77 odst. 1 tr. ř., čl. 8 odst. 3 Listiny), a že po jejím zadržení před podáním návrhu soudu na vzetí do vazby bude tato osoba státním zástupcem vyslechnuta (§ 76 odst. 3, § 379 odst. 3, § 381 odst. 1 tr. ř.).
Předseda senátu je povinen vyslechnout zadrženou osobu, která byla soudu odevzdána, a do 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce o něm rozhodnout (§ 77 odst. 2, § 381 tr. ř.).

Úředním soudem ve Stuttgartu byl dne 18. 12. 1998 sp. zn. B 28 Gs 17295/98 vydán zatýkací rozkaz na R. S. pro podezření, že ve dvou případech, za součinnosti dalších osob, dosud nezjištěnými kurýry propašoval do SRN, v úmyslu docílit zisku, heroin, určený k dalšímu prodeji. V případě zjištění hledané osoby v České republice žádá německá strana oficiálně o její zatčení za účelem extradice do Spolkové republiky Německo. Pokud dojde k zatčení, budou žádost o extradici a předepsané podklady zaslány obratem diplomatickou popř. jinak smluvně stanovenou cestou.
Na základě tohoto zatýkacího rozkazu byl dne 28. 1. 1999 policejními orgány České republiky R. S. zadržen, přičemž k omezení jeho osobní svobody podle protokolu o zatčení došlo v 11.25 hodin.
Městské státní zastupitelství v Praze dne 29. 1. 1999 pod sp. zn. Kvz 36/99 podalo Městskému soudu v Praze návrh, aby R. S. byl podle § 381 odst. 1 tr. ř. vzat do vydávací vazby. Tento návrh byl soudu doručen dne 29. 1. 1999 ve 13.41 hodin.
Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 29. 1. 1999 sp. zn. Nt 302/99 podle § 381 odst. 1 tr. ř. a § 69 odst. 4 tr. ř. per. anal. R. S. propustil na svobodu. V odůvodnění usnesení je konstatováno, že k omezení svobody obviněného došlo 28. 1. 1999 v 11.25 hodin, přičemž návrh státního zástupce na vzetí do vydávací vazby byl soudu doručen 29. 1. 1999 až ve 13.41 hodin. Soud vycházel v odůvodnění svého rozhodnutí z toho, že v posuzovaném případě lhůta předání jmenovaného soudu činí 24 hodin podle § 69 odst. 4 tr. ř. od omezení jeho osobní svobody.
Toto usnesení nabylo právní moci okamžikem vyhlášení.

Proti uvedenému usnesení podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Ačkoli analogická aplikace obecných ustanovení trestního řádu o vazbě není v případě extradiční vazby v zásadě možná (extradiční vazba má vlastní vazební důvod, od rozhodnutí o vydání je obligatorní apod.), pokud jde o omezení svobody hledané osoby před rozhodnutím o extradiční vazbě a zajištění její přítomnosti pro účely tohoto rozhodnutí, je nutno takovou analogii připustit a napravit tak nedostatky hlavy dvacáté čtvrté trestního řádu o vydávacím řízení, která neobsahuje institut omezení osobní svobody před rozhodnutím o extradiční vazbě. Trestní řád neodpovídá důsledně požadavkům vyplývajícím z Listiny základních práv a svobod, podle které nikdo nesmí být stíhán ani zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon (čl. 8 odst. 2). Přitom je z povahy věci zřejmé, že omezit osobní svobodu osoby, na niž je vydán mezinárodní zatykač, a stát, jehož orgány jej vydaly, žádá o její předběžné zatčení, je nutné okamžitě, když je její přítomnost v České republice zjištěna, přičemž před rozhodnutím o vazbě ji musí předseda senátu vyslechnout.
Tento stav právní úpravy lze chápat jedině tak, že zákonodárce v úpravě vydávací vazby sice výslovně neodkazuje na zajišťovací instituty obecné části trestního řádu, je však zřejmé, že spoléhá na jejich analogické použití. Jelikož ustanovení trestního řádu o zatčení a zadržení jsou koncipována k účelu zajištění obviněného nebo podezřelého pro jeho trestní stíhání v České republice jejími orgány činnými v trestním řízení, jejich aplikace připadá v úvahu tedy jen přiměřeně. Nejvyšší soud má za to, že u osoby, která má být zajištěna pro účely vydávací vazby, je třeba analogicky aplikovat lhůtu uvedenou v ustanoveních § 76 odst. 4, § 77 odst. 1 tr. ř. resp. čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, která upravují institut zadržení osoby podezřelé ze spáchání trestného činu, a to z důvodu, že uvedená osoba nemá v České republice postavení obviněného. Příkaz k zatčení podle § 69 tr. ř. je odlišným institutem oproti zatýkacímu rozkazu, který vydává soud cizího státu. Soud o vzetí do vydávací vazby osoby, o jejíž vydání cizí stát požádal, rozhoduje na základě návrhu státního zástupce, jemuž předchází předběžné šetření podle § 379 a § 381 tr. ř.
Z uvedených rozdílů mezi zatčením pro účely trestního stíhání v České republice a omezením osobní svobody hledané osoby v extradičním řízení plyne, že je pro účely extradičního řízení zapotřebí delší doba k tomu, než může být věc předložena k rozhodnutí soudu. Nejvyšší soud dovodil, že v případě omezení osobní svobody hledané osoby v extradičním řízení platí k jejímu předání soudu od okamžiku tohoto omezení lhůta 48 hodin uvedená v ustanovení § 76 odst. 4 a § 77 odst. 1 tr. ř. resp. tomu odpovídající lhůta uvedená v čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Je však třeba ještě připomenout, že institut zadržení, který je trestním řádem upraven pro účely trestního stíhání, je možné použít pouze přiměřeně. Skutečnost, že se u osoby, o jejíž vydání do ciziny jde, neomezuje osobní svoboda pro účely trestního stíhání v České republice, ale pro účely extradičního řízení, se projeví zejména v tom, že nepřipadá v úvahu jí před návrhem na vzetí do vazby sdělit obvinění. Na druhé straně je však nezbytné osobu, o jejíž vydání jde, před podáním návrhu soudu na její vzetí do vazby, vyslechnout státním zástupcem podle § 76 odst. 3 a § 379 odst. 3 tr. ř.
Z obecných ustanovení o zadržení (§ 77 odst. 2 tr. ř.) dále vyplývá, že předseda senátu postupující podle § 381 odst. 1 tr. ř. zadrženou osobu, která mu byla odevzdána, vyslechne a o návrhu státního zástupce rozhodne do 24 hodin od doby, kdy mu byl návrh doručen.
Na základě stížnosti pro porušení zákona vyslovil Nejvyšší soud České republiky, že usnesením Městského soudu v Praze byl porušen zákon ve prospěch vydávané osoby v ustanoveních § 381 odst. 1 tr. ř. a § 69 odst. 4 tr. ř.



Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |