Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXIII 4/2000

JUDIKATURA

Přehled soudních rozhodnutí a stanovisek - trestních
JUDr. Vladana Kristenová, Právnická fakulta UK, Praha

Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 3/2000

Č. 17
Za neoprávněné bránění v užívání domu nebo bytu ve smyslu § 249a odst. 2 tr. zák. je třeba považovat i případ, kdy se dosavadní nájemce domu či bytu po skončení nájmu odmítne vystěhovat a dům nebo byt vyklidit a vyklizený ho předat vlastníkovi. To platí bez ohledu na skutečnost, zda se chce vlastník domu nebo bytu do něj po skončení dosavadního nájmu sám (resp. se svou rodinou) nastěhovat, nebo zda dům či byt hodlá dále pronajmout novému nájemci. Užívání domu nebo bytu jejich vlastníkem nelze omezovat jen na bydlení: užívání domu nebo bytu se rozumí rovněž oprávnění vlastníka přenechat předmět svého vlastnictví (byt, dům) do pronájmu jiné osobě za úplatu (nájemné) a využít i tímto způsobem užitných vlastností domu nebo bytu.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 1999 sp. zn. 5 Tz 29/99)

Č. 19
Právo užívat svého mateřského jazyka platí po celou dobu trestního řízení, tedy i v řízení před orgány činnými v trestním řízení rozhodujícími ve vykonávacím řízení podle hlavy dvacáté trestního řádu.
Důvodem nutné obhajoby ve smyslu § 36 odst. 1 písm. d) tr. ř. (popř. § 36 a odst. 2 písm. d) tr. ř.) může být i neznalost českého jazyka obviněným.
(Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 9. 1998 sp. zn. 12 To 473/98)

Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2000

Č. 21
Je-li v trestní věci jednoho obviněného vyslýchána osoba, jež se nějakým způsobem měla podílet na spáchání trestného činu obviněného, má právo odmítnout vypovídat podle § 100 odst. 2 tr. ř., pokud jde o její vztah k věci, pouze tehdy, jestliže by si svou výpovědí způsobila nebezpečí trestního stíhání. Pokud by však stíhané jednání mohlo být u takového svědka posouzeno pouze jako přestupek, a tuto skutečnost lze zjistit, aniž by byl porušen smysl uvedeného ustanovení, nemá svědek právo odmítnout vypovídat a mohl by být k výpovědi nucen i ukládáním pořádkových pokut podle § 66 tr. ř.
(Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 7. 1998 sp. zn. 8 To 470/98)

Č. 22
Jestliže je podána obžaloba pro útoky obviněného, kterými se měl dopustit sice více trestných činů, avšak za okolností, kdy jsou spáchány jedním skutkem, lze o nich rozhodovat jen jako o celku jedním rozhodnutím. Dopadá-li proto na jeden z více těchto trestných činů aboliční rozhodnutí prezidenta republiky a na ostatní nikoli, není možné trestní stíhání zastavit. V řízení před soudem se postupuje tak, že se skutek kvalifikuje jen jako trestný čin nebo trestné činy aboličním rozhodnutím nedotčené, popř. jde-li o zprošťující rozsudek, zprostí se obviněný obžaloby jen pro nedotčený trestný čin nebo trestné činy (ve výroku rozsudku se uvede, že se zproštěným skutkem měl obviněný dopustit jen amnestií nedotčených trestných činů). V odůvodnění odsuzujícího nebo zprošťujícího rozsudku pak soud vysvětlí, že kvalifikování skutku jako trestného činu, resp. trestných činů, na které dopadalo aboliční rozhodnutí prezidenta republiky, nebylo s ohledem na tato rozhodnutí použito.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 6. 1999 sp. zn. 7 Tz 75/99)

Č. 24
I. Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 187 odst. 1 tr. zák. stačí, když pachatel jinému opatří nebo pro jiného přechovává drogu. Není podmínkou, aby prováděl činnost překupníka drog. Rozdíl je pouze v hodnocení stupně společenské nebezpečnosti činu.
II. Totožnost skutku ve smyslu ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř. posouzeného jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. je zachována i tehdy, jestliže soud oproti obžalobě rozšíří v souladu s výsledky provedeného dokazování počet osob, jimž byla omamná látka opatřena, pokud tyto další útoky byly spáchány za podmínek pokračování v trestném činu ve smyslu ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák.
(Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 11. 1998 sp. zn. 7 To 686/98)

SOUDNÍ JUDIKATURA č. 2 /2000

2. Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru § 249a tr. zák.
I. Jednání pachatele, který uživatelům bytu uzavřel dodávku tepla a teplé vody, ačkoliv jako majitel domu měl povinnost vytvořit nájemníkům bytu potřebné podmínky k jeho užívání, je nutno podřadit pod pojem „bránění v užívání bytu“, ve smyslu § 249a odst. 2 tr. zákona.
II. Pro posouzení otázky, zda uživatelé bytu měli či neměli postavení oprávněných osob ve smyslu § 249a odst. 2 tr. zákona, je nutno nejen zkoumat, zda bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o vyklizení bytu, ale je nezbytné i zjištění, zda nedošlo později (po rozhodnutí o zrušení práva osobního užívání bytu a uložení povinnosti jej vyklidit po přidělení náhradního bytu či ubytování) ke změně poměrů, která brání náhradní byt či ubytování užívat, tedy zda výkon práv a povinností tak, jak byly založeny předchozím rozhodnutím, není v důsledku později změněných poměrů na straně vyklizované osoby v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.).
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2000 sp. zn. 4 Tz 201/99)

3. Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru § 249a tr. zák.
U skutkové podstaty trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. zákon nevyžaduje k trestnosti činu, aby pachatel jednal za okolností na straně poškozeného, které činí omezování užívacího práva pro něho nějakým způsobem citelnějším.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 1999 sp. zn. 7 Tz 172/99)

4. Zabrání věci § 73 tr. zák.
Zabrání věci podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zákona je možno použít nejen v případě, kdy bezpečnost lidí nebo majetku vyžaduje zabrání takových věcí, které jsou těmto zájmům samy o sobě nebezpečné, přičemž tato nebezpečnost vychází přímo z jejich vlastností, bez ohledu na to, že byly nebo měly být použity k trestné činnosti (např. jedy, narkotika, výbušniny, zbraně a střelivo), ale i v případě, kdy se jedná o věci jinak běžného použití, které však byly zvláštním způsobem uzpůsobeny k páchání určité trestné činnosti tak, že by ji významně usnadňovaly.
Za takovou věc však nelze považovat nákladní automobil, který nebyl k páchání trestné činnosti nijak přizpůsoben, neboť nelze dovodit, že se jedná o věc, která by sama o sobě ohrožovala bezpečnost lidí nebo majetku.
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 1. 2000 sp. zn. 3 Tz 13/2000)

SOUDNÍ JUDIKATURA č. 3/2000

6. Podvod § 250 tr. zák., § 188 tr. ř.
I. V případě, kdy je úvěr zajištěn takovou hodnotou zástavy, která umožňuje věřiteli dosáhnout její realizací ve smyslu příslušných ustanovení zák. č. 40/1964 Sb. (občanského zákona), resp. zák. č. 513/1991 Sb. (obchodního zákoníku) získání dlužné částky zpět, nemůže být naplněna skutková podstata trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. ve znění platném do 31. 12. 1997, byť pachatel jednal v úmyslu peníze buď vůbec nevrátit, nebo nevrátit ve smluvené době, nebo jednal alespoň s vědomím, že peníze ve smluvené době nebude moci vrátit a že tím uvádí peněžní ústav v omyl. Nemůže totiž vzniknout v důsledku takového jednání škoda na cizím majetku, která je znakem této skutkové podstaty.
II. Zastavit trestní stíhání v předběžném projednání obžaloby podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. lze v případě, kdy je zřejmé, že ani dalším došetřením věci by se nepodařilo zjistit skutečnosti a shromáždit důkazy, jejichž provedením v hlavním líčení by se mohlo dojít k závěru o nutnosti rozhodnout ve věci odsuzujícím rozsudkem. Takový závěr je možno učinit v tomto stadiu řízení jen, jestliže o skutku, jenž je předmětem obžaloby, nejsou žádné pochybnosti. To především znamená, že je ve věci shromážděn úplný důkazní materiál potřebný pro rozhodnutí: mezi důkazy nejsou rozpory, které by bylo nutno odstraňovat jejich provedením a hodnocením.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. 8 Tz 164/99)

 

OBSAH / CONTENTS / INHALT

Copyright © 2001 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |