Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXIII 3/2000

Možnosti péče o svědky-oběti nejsou ještě vyčerpány

Prof. JUDr. MIROSLAV PROTIVINSKÝ, DrSc., doc. JUDr. JIŘÍ JELÍNEK, CSc., Praha

Stručně seznamujeme čtenáře Kriminalistiky s podstatou časopického příspěvku vrchního kriminálního komisaře Ingo Wünsche, který se zamýšlí nad tím, proč je svědek-oběť v SRN v řízení před soudem nedostatečně chráněn a je o něj málo pečováno. 1)

Autor začíná tímto praktickým příkladem:

Dne 29. října 1992 v 23.30 hod. vnikl C. násilím do domu rodiny F., donutil paní F., aby svázala svého muže, dala mu do úst roubík a vydala všechny peníze. Pak musela jít s pachatelem do ložnice, kde na ní požadoval sexuální styk. Paní F. se podařilo ho přemluvit, aby od svého záměru upustil. Pachatel ji jen spoutal, vyhrožoval, že se vrátí, vyrozumí-li poškozená policii, a opustil dům. Během této události spal 13letý syn ve svém dětském pokoji, aniž něco zpozoroval. Policejní šetření bylo neúspěšné.

Dne 16. února 1993 v 5.00 hod. C. vnikl do dětského pokoje, vzbudil spícího syna rodičů F. a ohrožoval ho střelnou zbraní. Pak ve sklepě spoutal pana F. a jeho syna. Paní F. zavázal oči, zavedl ji do ložnice, připoutal k posteli, požadoval od ní sexuální jednání a také je sám na ní prováděl.

Při šetření případu padlo podezření na C., který bydlí v sousedství. Nepodařilo se ho však dostatečně usvědčit, neboť paní W., tehdejší jeho družka, mu poskytla alibi, které se nepodařilo vyvrátit. Prohlásila, že v době druhého přepadení byl C. u ní v bytě. Řízení proti C. bylo zastaveno.

Po dvou letech se policisté v souvislosti s jinou trestní věcí znovu setkali s paní W., která se mezitím rozešla s C., jenž byl ve vazbě pro podezření z jiného trestného činu. Paní W. odvolala svou dřívější výpověď s tím, že jí tehdy C. donutil k potvrzení alibi vyhrožováním, že jinak zle ublíží jejím vlastním dětem. Byl znovu obžalován, ale pachatelství dále popíral.

Výpověď svědkyně W. i výpovědi všech obětí se staly rozhodujícími důkazy, proti nimž však pochopitelně útočil obhájce obžalovaného. Pro poškozenou F. to znamenalo, že po více než dvou letech byla znovu konfrontována se svými traumatickými zážitky z doby trestného činu.

Toto trauma bylo již před vlastním projednáváním trestní věci pro všechny zúčastněné svědky-oběti velmi psychicky náročné. Dotazovali se proto policisty provádějícího šetření, jaké mají možnosti chránit se během soudního řízení. Odpovědí byli rozčarováni, neboť kromě uklidňujících slov jim nemohla být nabídnuta účinnější pomoc. Mohou si prý přibrat k řízení právního zástupce, ale musí si ho sami (výjimky se na ně nebudou vztahovat) zaplatit. Také nějaká další pomoc ze strany policie před soudním řízením a v jeho průběhu by byla přirozeně na pováženou. Vždyť na policistu, vystupujícího před soudem též jako svědek, by mohlo rychle padnout podezření, že svými intenzivními radami a péčí o svědka-oběť zmanipuloval jeho výpověď nebo ji nějak usměrnil. Paní F. i ostatní oběti byly tedy bez ochrany vystaveny regulím soudního řízení.

Svědek-oběť je podroben dokazování v soudním řízení, jsa odkázán sám na sebe. Jeho psychické zatížení přesahuje vše, co si lze představit, když se sám obžalovaný může svými otázkami, tvrzeními a výhradami obracet na své dřívější oběti. Ze strany soudu se jen zřídka činí přítrž výhradám nebo otázkám, které svým obsahem nebo formou jsou až na hranici podezírání oběti. Také státní zástupce není vždy ochoten zasáhnout, protože předseda senátu by se k tomu mohl v zájmu objektivity řízení stavět kriticky. Dokazování podléhá i věrohodnost svědka-oběti.

Z toho plyne závěr: Od svědka-oběti se v řízení před soudem požaduje nikoli jen čistá pravda (úplná a pravdivá výpověď), nýbrž i velmi vysoká osobní způsobilost snášet mimořádně psychické zatížení, trauma.

V řadách justice by se tudíž měli zamyslet a pochopit, že vzhledem k náležitostem soudního řízení a svému psychickému zatížení musí mít svědek-oběť právní nárok na radu a péči před soudním řízením, během něj, popřípadě i po něm.

To by mělo platit i ve vztahu k policistům (tzv. svědkům z povolání), kteří by v soudním řízení souvisejícím s organizovanou kriminalitou měli mít k dispozici právního zástupce z péče státu. Kromě toho by měli být policisté intenzivněji školeni a dále vzděláváni pro svou profesní roli „svědka před soudem“, která je problémová.

V současné době považují mnozí politici za mediálně působivé spojovat vnitřní bezpečnost s pojmem „civilní kuráž“ (v ČR bychom řekli spojovat boj s kriminalitou s pojmem občanská odvaha). Od „normálního“ občana se požaduje odvaha být po spáchání trestného činu k dispozici jako svědek, tedy i usvědčovat pachatele násilného trestného činu před soudem, a tak podporovat stát v boji se zločinem. Přitom se přehlíží, že svědčit je pro postiženého často mimořádná stresová situace.

Svědek se má, ač zpravidla zcela neznalý práva a nepřipravený na formality průběhu řízení před soudem, věcně správně a bez osobního strachu koncentrovat na svou vlastní svědeckou úlohu. Přitom je pro soud nepodstatné, zda svědek má strach, nebo je si nejistý, je však podle zákona povinen vypovídat pravdivě a úplně, pokud nepřicházejí v úvahu okolnosti, pro které může výpověď odmítnout apod.

Dále autor příspěvku uvádí příklady, kdy se již v Německu pro pomoc svědkům-obětem něco učinilo.

U Zemského soudu v Limburgu a Frankfurtu byla vybudována tzv. „Místa péče o svědky“. Jsou obsazena sociálními pedagogy a sociálními pracovníky a mají v soudních budovách vlastní místnosti, resp. čekárny pro svědky. Tato místa jsou svědky často využívána a pozitivně hodnocena.

U Zemského soudu v Limburgu byl již v roce 1987 zahájen pokus s modelem „Péče o svědky“. Statistické údaje a vyjádření svědků, kteří zde našli radu a pomoc, svědčí o tom, že zařízení se osvědčilo. To vedlo v r. 1990 k založení již zmíněného „Místa péče o svědky“. Jestliže v r. 1987 vyhledalo toto místo 1509 osob, pak v r. 1998 již 4104 osob.

Na základě těchto zkušeností zahajují činnost takových zařízení i další města v Německu (Frankfurt v r. 1993, Düsseldorf v r. 1997).

Ve Frankfurtu je ke každému předvolání svědka přikládán informační leták „Místa péče o svědky a děti“. Kromě toho v různých institucích (policejních služebnách, psychologických poradnách apod.) jsou vyloženy „Informační brožury o pomoci svědkům“.

Autor též uvádí, jak tato místa konkrétně radí a pomáhají svědkům. Nesporně prý podporují odvahu svědků vypovídat, když svědci vědí, že při soudním projednávání nejsou bez pomoci a podpory.

Je proto nepochopitelné, že se koncepce a zřizování „Míst péče o svědky“ tak obtížně prosazují. Měli by zde pomoci politici prosazováním potřebné legislativy.

* * *

Otázky, o kterých pojednává anotovaný článek, jsou významné a důležité také z pohledu reality a české právní úpravy. Lze o nich hovořit v několika rovinách: Předně jde o otázku rozšíření procesních práv poškozeného v trestním řízení. Dalším samostatným problémem je ochrana svědka v souvislosti s trestním řízením. Půjde jednak o utajení identity svědka před ostatními osobami zúčastněnými na řízení a jednak o ochranu a pomoc svědkům, kteří vystupují v případech nejzávažnější trestné činnosti, zejména v případech tzv. organizované kriminality.

Jednou z aktuálních otázek směřujících ke zlepšení postavení poškozeného v trestním řízení je zajištění informací pro oběti trestných činů. Jde o požadavek nezbytný pro uplatnění procesních práv poškozeného. Škála informací může být různorodá: Například zda a z jakého skutku byla určitá osoba obviněna, zda je ve vazbě, zda byla propuštěna z vazby, zda a kdy bude podána obžaloba, proč obžaloba nebyla podána, kdy bude nařízeno jednání u soudu, zda poškozený bude předvolán jako svědek k soudnímu jednání, zda byl pachatel odsouzen, k jakému trestu, zda a kdy byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody apod.

V literatuře se hovoří o tom, že zajištění informací pro oběti trestných činů je hlavní a stále ještě nedoceněnou potřebou obětí. Přitom v souvislosti s následky trestného činu to nemusí znamenat nic více než jen informaci o možnostech odškodnění, pojištění, prevence. Viktimologické práce ukazují na důležitost, kterou oběti přisuzují tomu být informovány o případu. 2)

Také mezinárodní dokumenty zařazují právo oběti na informace, spravedlivé zacházení a braní zřetele na názory oběti mezi základní standardy pro zacházení s oběťmi - srov. například Doporučení přijaté Výborem ministrů Rady Evropy R85 (11).

V platném trestním řádu ČR chybí výslovné ustanovení, které by stanovilo právo poškozeného i na informace potřebné pro uplatnění jeho práv. Ustanovení § 46 tr. řádu o tom, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného poučit o jeho právech a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění, je formulováno příliš obecně. Judikatura vyložila citované ustanovení tak, že poučení poškozeného se týká pouze jeho procesních práv v trestním řízení (č. 2/1990 Sb. rozh. tr.) a že porušení tohoto ustanovení je sice vadou řízení, nikoliv však vadou podstatnou (č. 29/1974 Sb. rozh. tr.). Nejde tedy o poučení o právech poškozeného vůbec, nýbrž jen o procesních právech, která má poškozený jako strana v trestním řízení, tedy o právech ve smyslu § 43 tr. řádu.

Lze proto považovat za žádoucí, aby v trestním řádu bylo výslovně uvedeno de lege ferenda, že poškozený má právo na informace nezbytné k uplatnění jeho práv v trestním řízení. Poškozenému by nemělo být bráněno v uplatnění jeho práv nedostatkem informací o spáchaném skutku a osobě pachatele. Poškozený by měl bez zbytečných obtíží zjistit informace nezbytné pro uplatnění svých práv a pro odškodnění. Právní úprava, která by výslovně stanovila nárok poškozeného na informace potřebné k uplatnění práv poškozeného, by samozřejmě neznamenala, že orgány činné v trestním řízení by nuceně poskytly poškozenému podrobné informace o průběhu vyšetřování, zvláště kdyby poskytnutí takových informací ztěžovalo nebo brzdilo průběh vyšetřování. Poškozený by ale měl mít například možnost zjistit, zda a jak skončilo vyšetřování, zda někdo bude obžalován apod., ihned poté, co takové rozhodnutí bude učiněno. V této spojitosti lze jen de lege ferenda naléhavě doporučit, aby poškozený - stejně jako obviněný - byl vyšetřovatelem povinně vyrozuměn o tom, že vyšetřování končí, s poučením o právu nahlížet do celého spisu a pořídit si výpisky a poznámky a případně na své náklady kopie spisů. Tato povinnost vyšetřovatele je dosud upravena jen ve vztahu k obviněnému a jeho obhájci.

Je s podivem, že ani zatím poslední rozsáhlá novela trestního řádu, která byla v lednu 2000 přikázána k tzv. prvnímu čtení v Poslanecké sněmovně, právo na šiřší informace poškozeného ignorovala. Naopak zúžila definici poškozeného v ustanovení § 43 tr. řádu a navrhuje přijetí ustanovení, které by účast poškozeného v řízení ztížilo (změna ustanovení v § 44 odst. 2 tr. řádu). 3)

Jinou aktuální otázkou české legislativy a aplikační praxe je způsob provádění výslechu poškozeného, který vystupuje v trestním řízení v postavení svědka a jehož identita má z různých důvodů zůstat utajena před ostatními osobami zúčastněnými na trestním řízení. V současné době je ochrana svědka v souvislosti s trestním řízením upravena v ustanoveních § 55 odst. 2, § 101a a § 209 tr. řádu.

Ustanovení o ochraně svědka zakotvené novelou trestního řádu z roku 1993 (zák. č. 292/1993 Sb.) byla včleněna do trestního řádu na základě mezinárodních závazků České republiky chránit svědky před všemi formami přímého i nepřímého ohrožení, nátlaku nebo vydírání. Samotné ustanovení § 55 odst. 2 tr. řádu prošlo zajímavými legislativními peripetiemi. 4)

Je to pochopitelné, neboť právní úprava musela najít přijatelný kompromis mezi dvěma rovnocennými zájmy. Zájmem na ochraně života, zdraví a jiných základních práv občana na straně jedné, a právem na spravedlivý trestní proces na straně druhé, jehož součástí je nepochybně i oprávnění obhajoby prověřovat věrohodnost důkazního prostředku. Ani současné znění § 55 odst. 2, § 101a a § 209 tr. řádu však nelze považovat za optimální, zejména proto, že tato znění jsou příliš obecná a některé otázky (například součinnost s utajeným svědkem) neřeší vůbec.

V současné době jsou hlavními překážkami při využívání institutu utajeného svědka v trestním řízení obtíže při technickém zajištění výslechu, což má přímý vliv na frekvenci aplikace tohoto procesního institutu. V rámci orgánů činných v trestním řízení chybí potřebné technické vybavení, které by umožňovalo bez improvizací a bez problémů provádět výslech utajovaného svědka. Tuto otázku je nutno do budoucna třeba řešit, zejména pokud jde o technická, prostorová a organizační opatření.

Za naléhavě žádoucí de lege ferenda je však třeba považovat absenci právní úpravy, která by umožňovala ochranu, resp. podporu svědka vystupujícího v případech zvlášť závažné organizované trestné činnosti. V těchto případech nepůjde jen o utajení identity svědka v rámci trestního řízení, ale navíc o zajištění fyzické ostrahy takovéhoto svědka, resp. osob jemu blízkých, a zajištění změny identity, resp. zaměstnání, pobytu, případně i následně po skončení trestního řízení.

Inspiračními zdroji a teoretickými východisky mohou být právní úpravy v sousedních státech.

Pokud jde o Slovenskou republiku, upravuje tuto otázku zákon č. 256/1998 Z. z. 5) a v Polsku byl v nedávné době přijat Zákon o korunním svědku, jehož české znění bylo publikováno Institutem pro kriminologii a sociální prevenci v roce 1999.

V současné době se připravuje v České republice právní úprava, která má tyto otázky i s využitím zahraničních zkušeností komplexně řešit.

Legislativní náměty na změnu trestního řádu, resp. přijetí zákonných úprav ochrany svědků-obětí trestných činů, by mělo provázet přijetí opatření organizační či technické povahy u soudů, které by měly zlepšit podmínky účasti svědků (obětí) v řízení před soudem. V této spojitosti je možné výslovně zmínit požadavek na zřízení oddělených čekárenských prostor mimo jiné pro oběti trestných činů, jak jej uplatňuje iniciativa Bílý kruh bezpečí (srov. Zpravodaj Bílého kruhu bezpečí, 2000, 1, s. 18 - 19).

Možnosti péče o svědky-oběti nejsou ještě vyčerpány
Miroslav Protivinský, Jiří Jelínek
SOUHRN

V německém odborném tisku byl publikován příspěvek týkající se ochrany svědka-oběti trestné činnosti. Autoři seznamují čtenáře s podstatou tohoto příspěvku a uvádějí, že problematika ochrany ohrožených svědků je jednou z aktuálních otázek také v českém trestním řízení. Autoři uvádějí ve svém příspěvku řadu konkrétních námětů de lege ferenda, které by měly rozšířit procesní práva osoby poškozené trestným činem v českém trestním řízení. Zdůrazňují, že do českého trestního řízení by měla být zakotvena alespoň taková oprávnění pro osobu poškozenou trestným činem, která by vyvážila její procesní postavení s procesním postavením obviněného.

There Are More Possibilities of Caring for Witnesses- Victims
Miroslav Protivinský, Jiří Jelínek
SUMMARY

A German specialized journal published an article dealing with the protection of a witness-victim of a crime. The authors inform the readers about the topic of the article saying the problem of vulnerable witnesses protection is one among topical issues in Czech criminal proceedings. In their contribution, the authors cite a series of suggestions de lege ferenda which should widen the procedural rights of a crime victim. They emphasize the fact the Czech criminal proceedings should include at least such powers for crime victims to counterbalance their procedural status with that of the accused.

Die Möglichkeiten der Fürsorge für die Zeugen-Opfer sind noch nicht erschöpft
Miroslav Protivinský, Jiří Jelínek
ZUSAMMENFASSUNG

In deutscher Fachpresse wurde ein Beitrag publiziert, der sich mit dem Schutz der Zeugen-Opfer befasst. Die Autoren machen die Leser vertraut mit den Grundgedanken dieses Beitrags und erwähnen, dass die Problematik des Schutzes der unter Bedrohung stehenden Zeugen eine der aktuellen Fragen auch im tschechischen Strafvollzug ist. Die Autoren nennen in ihrem Beitrag eine Reihe von konkreten Entwürfen de lege ferenda, die die Verfahrensrechte der Betroffenen im tschechischen Strafvollzug erweitern sollten. Sie betonen, dass im dem tschechischen Strafvollzug mindestens solche Berechtigkeiten für die Betroffenen geankert werden sollten, die ihre Verfahrensposition mit der Verfahrenspositon der Beschuldigten vergleichbar machen würden.

OBSAH / CONTENTS / INHALT


1) Wünsch, I.: Zeugen - ohne Schutz und Fürsorge. Pladoyer für die Betreuung von Zeugen im Strafverfahren. Kriminalistik. Krim. Verlag Heidelberg, 1998, 5, s. 316 - 318.

2) Např. Fenwick, H.: Rights of Victims in the Criminal Justice System: Rhetoric or Reality? Criminal Law Rewiew, 1995, November, s. 843 - 853. Novotný, O. - Zapletal, J.: Základy kriminologie. Karolinum, Praha 1994.

3) Srov.: Návrh novely trestního řádu, publikovaný například v časopise Trestní právo, 1999, 7 - 8. Pro úplnost je však třeba uvést, že jedním z námětů citované novely trestního řádu je návrh na zajištění bezplatné právní pomoci advokátem, financované státem, alespoň tomu poškozenému, který uplatňuje nárok na náhradu škody a osvědčí sociální potřebnost. Návrh novely trestního řádu byl v květnu 2000 Poslaneckou sněmovnou zamítnut.

4) Srov.: Jelínek, J. - Sovák, Z.: Trestní zákon a trestní řád. Poznámkové vydání s judikaturou, 13. vydání, Linde, Praha 2000, s. 362.

5) Srov.: Čentéš, J.: Právna úprava ochrany svedka v Slovenskej republike. Trestní právo, 1999, 12, s. 16 - 19.


Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |