Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXIII 1/2000 |
JUDIKATURA
Přehled soudních rozhodnutí a stanovisek - trestních
JUDr. Vladana Kristenová,
Právnická fakulta UK, Praha
Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5/1999
Č. 26
Zákonné důsledky nesprávného poučení o délce lhůty k podání stížnosti (§ 148 odst. 2 tr. ř.) platí pro všechny osoby oprávněné stížnost podat, tedy i pro státního zástupce.
(Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 1997 sp. zn. 10 To 410/97)
Č. 27
Úmysl pachatele trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1, al. druhé, tr. zák. se musí vztahovat i na způsobení škody nikoli malé, neboť jde o formální znak základní skutkové podstaty tohoto trestného činu. O tuto formu zavinění zpravidla nepůjde, pokud škoda při neoprávněném užívání cizího motorového vozidla byla způsobena dopravní nehodou.
(Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 1998 sp. zn. 3 To 999/97)
Č. 29
Není neodkladným úkonem výslech poškozeného jako svědka konaný před zahájením trestního stíhání, ačkoli osoba, která může být obviněna, je zadržena, její totožnost je známa a nic nebrání tomu, aby jí bylo sděleno obvinění za splnění podmínek § 160 odst. 1 tr. ř. Za této situace nelze provést tento výslech ani jako neopakovatelný úkon ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř, byť půjde o úkon, který nebude možno provést v řízení před soudem.
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 8. 1998 sp. zn. 7 Tz 101/98)
Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6/1999
Č. 32
Ani opakovaný postih pro běžné přestupky v době rozhodné pro zahlazení odsouzení nemusí sám o sobě vždy odůvodňovat závěr, že odsouzený nevedl v této době řádný život ve smyslu § 69 odst. 1 tr. zák. a že tedy zahlazení odsouzení zatím nepřichází v úvahu, zejména pokud tyto přestupky svou povahou nesouvisejí s odsouzením.
(Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 1998 sp. zn. 5 To 30/98)
Č. 33
Soud nemůže konat řízení proti uprchlému podle § 302 odst. 1 a násl. tr. ř. jen proto, že se mu nepodařilo doručit obviněnému předvolání k hlavnímu líčení na adresu formálně vykazovaného bydliště, jestliže předvolání vůbec nebylo doručováno na adresu, kterou obviněný podle § 55 odst. 1 písm. c) tr. ř. při výslechu před vyšetřovatelem uvedl jako adresu určenou pro doručování s tím, že v místě vykazovaného bydliště se nezdržuje.
Řízení proti uprchlému se před soudem koná jedině na návrh státního zástupce podle § 305 tr. ř. Jestliže státní zástupce takový návrh neučinil, není tento nedostatek nahrazen tím, že s řízením proti uprchlému souhlasí.
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 4. 1998 sp. zn. 7 Tz 50/98)
Č. 34
Vojenskou činnou službou ve smyslu § 269 tr. zák. se rozumí mimo jiné také vojenské cvičení (§ 20 odst. 2 písm. f), § 39 zák. č. 92/1949 Sb. - branný zákon, ve znění pozdějších předpisů).
Nenastoupení vojenského cvičení v úmyslu trvale se vyhnout této formě vojenské činné služby proto vykazuje znaky trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 tr. zák., a nikoli podle § 270 tr. zák.
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 4. 1998 sp. zn. 7 Tz 3/98)
Č. 35
V případě neoprávněného užití vojenské autocisterny k odčerpání pohonných hmot, které byly pachateli svěřeny k přepravě, je možný jednočinný souběh trestného činu porušování služebních povinností podle § 288a odst. 2, al. první, tr. zák. (neoprávněná jízda s autocisternou) s trestným činem zpronevěry podle § 248 tr. zák. (odčerpání převážených pohonných hmot).
(Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 1997 sp. zn. 11 To 26/97)
Č. 36
Osoba v procesním postavení svědka nemůže být v téže věci přibrána za tlumočníka k přetlumočení obsahu výpovědi jiného svědka.
Procesní postavení svědka je v téže věci neslučitelné s výkonem funkce tlumočníka.
(Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 7. 1998 sp. zn. 5 To 46/98)
Č. 37
Jestliže stran jednoho dílčího útoku pokračujícího trestného činu nebyl dán poškozenou osobou souhlas k trestnímu stíhání obviněného ve smyslu § 163a tr. ř., nelze pro tento dílčí útok trestní stíhání zastavit, neboť tím by došlo k zastavení trestního stíhání pro celý skutek.
Správný postup je takový, že podle stadia řízení není dílčí skutek do sdělení obvinění, obžaloby či rozsudku vůbec pojat, anebo je z nich vypuštěn.
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 5. 1998 sp. zn. 6 Tz 54/98)
Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/1999
Č. 41
I. Jestliže pachatel jako společník a jednatel stavební společnosti, jež byla vyhlášena vítězem výběrového řízení na dodávku stavebních prací, odstoupil s uvedením záměrně nepravdivých skutečností od realizace této dodávky a uzavřel s podnikem, který výběrové řízení vyhlásil, smlouvu o dodávce těchto stavebních prací jako účastník sdružení podnikatelů zabývajícího se stejnou stavební činností, a to vše proto, aby se mohl ve větší míře podílet na zisku z provedení prací, naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák.
II. Sdružení osob ve smyslu § 829 občanského zákoníku nemá právní subjektivitu a není právnickou osobou. Fyzické osoby v takovém sdružení, pokud provozují podnikatelskou činnost podle zvláštního zákona, lze ve smyslu § 89 odst. 16 tr. zák. považovat pro účely trestního zákona, tedy i jeho ustanovení § 128 odst. 2, za organizaci.
III. Podmínka spočívající v tom, že pachatel trestného činu podle § 128 odst. 2 tr. zák. je pracovníkem, členem orgánu, společníkem, podnikatelem nebo účastníkem na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací, nevyžaduje, aby měl v obou (ve všech) subjektech stejné postavení, např. v jednom může být členem orgánu a v druhém podnikatelem. Není rovněž třeba, aby měly podniky či organizace stejnou právní formu, a proto jednou z nich může být státní podnik a druhou obchodní společnost. Jeden z těchto subjektů může představovat i pachatel sám jako fyzická osoba, která provozuje podnikatelskou činnost podle zvláštního zákona, protože pro účely trestního zákona je považován za organizaci ve smyslu § 89 odst. 16 tr. zák.
(Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 1998 sp. zn. 3 To 289/98)
Č. 42
I. Jednočinný souběh trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b) tr. zák. s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. není vyloučen.
II. Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. se může dopustit i řidič, který řídí motorové vozidlo v době, kdy mu taková činnost byla zakázána rozhodnutím správního orgánu.
(Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 8. 1998 sp. zn. 4 To 566/98)
Č. 44
Telefonní hovor nelze považovat za věc ani ve smyslu ustanovení § 89 odst. 13 tr. zák., neboť ovladatelná přírodní síla (elektrická energie) je při dopravě zpráv využívána pouze jako prostředek k přenosu informací. Jde o telekomunikační službu poskytovanou k tomu oprávněnou právnickou osobou za stanovenou úhradu (poplatek). To je významné z hlediska úvah, zda je naplněna skutková podstata těch trestných činů, jejichž zákonným znakem je pojem „věc“ (např. § 247 a § 248 tr. zák.).
Pokud je neoprávněným telefonováním, které má znaky trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., způsobena škoda, je třeba při stanovení její výše vycházet z ceny, za jakou se tato služba v době a místě činu poskytuje (podle telefonního sazebníku). Ustanovení § 89 odst. 12, věta první tr. zák. se zde použije analogicky.
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 8. 1998 sp. zn. 3 Tz 71/98)
Č. 45
S ohledem na zásady vyjádřené v čl. 8 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.) je třeba při zajištění hledané osoby pro účely rozhodnutí o vydávací vazbě (§ 381 odst. 1 tr. ř.) postupovat analogicky podle ustanovení § 76 a § 77 tr. ř. o zadržení. Tato ustanovení se však aplikují přiměřeně tak, aby byly respektovány zvláštnosti extradičního řízení. To především znamená, že pro odevzdání této osoby soudu platí lhůta 48 hodin od jejího zadržení (§ 76 odst. 4, § 77 odst. 1 tr. ř., čl. 8 odst. 3 Listiny) a že po jejím zadržení před podáním návrhu soudu na vzetí do vazby bude tato osoba státním zástupcem vyslechnuta (§ 76 odst. 3, § 379 odst. 3, § 381 odst. 1 tr. ř.). Předseda senátu je povinen vyslechnout zadrženou osobu, která byla soudu odevzdána, a do 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce o něm rozhodnout (§ 77 odst. 2, § 381 tr. ř.).
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 4. 1999 sp. zn. 11 Tz 30/99)
SOUDNÍ JUDIKATURA 4/99
28. Krádež - Pokus
§ 8 odst. 1 tr. zák., § 247 odst. 1 tr. zák.
K problematice dokonání trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. v případě, kdy pachatel, snažící se z prodejny odcizit zboží tak, že je uschová pod oděv či do tašky a pak odnese, je sledován pracovníky prodejny, a ti mají reálnou možnost obviněnému ještě v objektu prodejny zboží odebrat, lze uvést, že se toto zboží nedostává z dispozice vlastníka. Je-li takový pachatel zadržen při odchodu z prodejny, aniž by měl v úmyslu zboží uhradit, nejde o dokonaný trestný čin krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák.
(Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 4. 1998 sp. zn. 8 To 808/98)
30. Podvod - Poškozování věřitele
§ 250 odst. 1, 2, § 256 odst. 1, písm. c) tr. zák.
K rozlišování mezi zákonnými znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1, písm. c) tr. zák.: Jestliže se obviněný snaží zbavit povinnosti zaplatit svůj dluh tím, že předstírá, že dluh již zaplatil, ač tomu tak není, naplňuje znaky trestného činu podvodu a nikoli trestného činu poškozování věřitele.
(Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 1998 sp. zn. 3 To 454/98)
31. Ohrožování mravní výchovy mládeže - Pohlavní zneužívání
§ 217 tr. zák., § 242 tr. zák.
Ojedinělé jednání obviněného vůči nezletilé, kvalifikované jako trestný čin podle § 242 tr. zák., nemusí vždy zároveň ohrozit mravní vývoj nezletilé způsobem a v intenzitě předpokládané pro trestný čin podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák.
(Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 1998 sp. zn. 10 To 319/98)
35. Nutná obhajoba
§ 38 odst. 2 tr. ř.
V případě nutné obhajoby (§ 36 a § 36a tr. ř.) dochází k závažnému porušení práv obviněných na obhajobu i tehdy, pokud si obvinění, jejichž zájmy si v trestním řízení odporují, zvolí na plnou moc jediného obhájce a orgán činný v trestním řízení to toleruje a nezajistí, aby každý obviněný měl samostatného obhájce.
(Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 3. 1998 sp. zn. 7 To 174/98)
36. Řízení o stížnosti - Navrácení lhůty
§ 61 odst. 1, § 143 odst. 1, § 148 odst. 2 tr. ř.
Pokud zákon připouští proti usnesení stížnost, tak přes poučení soudem o její nepřípustnosti, lze proti takovému usnesení podat stížnost, avšak jen ve lhůtě tří dnů od jeho oznámení (§ 143 odst. 1 tr. ř.), neboť se nejedná o nesprávné poučení ve smyslu § 148 odst. 2 tr. ř. Okolnost, že obviněný byl nesprávně poučen o nepřípustnosti opravného prostředku, může zakládat důvod k žádosti o navrácení lhůty podle § 61 odst. 1 tr. ř.
(Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 1998 sp. zn. 1 To 73/98)
38. Konfrontace
§ 94 tr. ř.
Jestliže obviněný využil svého práva a odepřel vypovídat, nejsou splněny zákonné podmínky pro provedení konfrontace, neboť neexistuje jeho výpověď, která nesouhlasí s výpovědí další osoby (svědka, spoluobviněného) a není důvod odstraňovat mezi nimi rozpory.
(Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 1998 sp. zn. 12 To 274/98)
* * *
Komentář k judikátu I. č. 38/1999 (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6/1999)
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 4. 1998 sp. zn. 1 To 11/98
I. Trestní stíhání pro skutek vykazující v jednočinném souběhu zákonné znaky jednak trestného činu uvedeného v § 163a odst. 1 tr. ř., jednak trestného činu tam neuvedeného, je podmíněno souhlasem poškozeného, který je podle tohoto ustanovení k tomu oprávněn v tom smyslu, že bez jeho souhlasu lze vést trestní stíhání jen ohledně trestného činu neuvedeného v § 163a odst. 1 tr. ř.
V takovém případě však nelze trestní stíhání pro trestný čin, ohledně něhož nebyl souhlas udělen, zastavit z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř., nýbrž při právním posouzení skutku se nepřihlíží k jeho právní kvalifikaci jako trestného činu uvedeného v § 163a odst. 1 tr. ř.
II. Jestliže trestnými činy spáchanými v jednočinném souběhu bylo poškozeno několik osob, přičemž v souladu se svými oprávněními podle § 163a odst. 1 tr. ř. některá z nich neudělí souhlas s trestním stíháním pro ten trestný čin, kterým došlo jen k jejímu poškození, pak pro tento trestný čin nelze konat trestní stíhání.
Trestní stíhání pro trestné činy spáchané jedním skutkem lze v takovém případě vést jen pro ten trestný čin, ohledně něhož byl dán souhlas té osoby, která byla právě tímto trestným činem sama poškozena.
Ustanovení poslední věty § 163a odst. 1 tr. ř. se v případě jednočinného souběhu vztahuje k jednotlivým právním kvalifikacím skutku.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 1997 sp. zn. 32 T 4/97 byl obžalovaný I. G. uznán vinným mimo jiné jednáním spočívajícím v tom, že dne 27. 1. 1996 v podnapilém stavu neoprávněně vnikl na balkon chaty majitelky J. G. a poté, co si vstup do této chaty vynutil, výhrůžkami zabitím a neoprávněně v ní přes výzvy k odchodu setrval, postupně v chatě napadl svého syna O. G., kterého v úmyslu usmrtit opakovaně udeřil silou velké intenzity dřevěnou tyčí do hlavy a dalších částí těla. Dále jej bodl kapesním nožem do levé nohy, čímž mu způsobil zranění, která jen shodou okolností nezávislých na pachateli nepřivodila smrt O. G., který byl do 14. 2. 1996 hospitalizován a pak se ještě dlouhodobě léčil v domácím ošetřování. Dále obžalovaný I. G. holí opakovaně udeřil A. G., protože bránila svého syna O. G., a i přes značné rozrušení korigoval svůj útok, aniž měl v úmyslu jí způsobit závažná poranění, třebaže mu v tom nic nebránilo, přičemž A. G. utrpěla zranění, která si vyžádala léčení v délce nejméně 10 dnů; stejným způsobem a za stejné situace však již bezdůvodně napadl J. G., které opakovaně zasadil rány holí, přičemž J. G. tímto útokem neutrpěla žádná zranění.
Popsané jednání bylo soudem prvního stupně právně kvalifikováno jednak jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 a § 219 odst. 1 tr. zák. a dále jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., jednak jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 a § 221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák.
Za tyto trestné činy a trestné činy vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. byl obžalovanému uložen podle § 219 odst. 1 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák., úhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obžalovaný zavázán zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR v O. škodu ve výši 132 245,70 Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená organizace se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán poškozený O. G. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Z podnětu odvolání podaného obžalovaným I. G. přezkoumal Vrchní soud v Olomouci zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž odvolatel mohl podat odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl mimo jiné k následujícím závěrům:
Pochybení procesního charakteru, které vedlo i se zjištěními učiněnými v rámci přípravy veřejného zasedání ke zrušení napadeného rozsudku stran popsaného skutku, spočívá v opomenutí zjištění stanoviska poškozeného, který disponuje oprávněním upraveným v ustanovení § 163a tr. ř., a to v okamžiku, kdy se soud prvního stupně rozhodl odchýlit od právní kvalifikace užité v předchozích stadiích trestního řízení a posléze i v podané obžalobě v části útoku na poškozené A. G. a J. G., a rozhodl se čin posoudit jako trestný čin vyjmenovaný v ustanovení § 163a tr. ř. Odvolací soud v rámci přípravy veřejného zasedání výslechem poškozených zjistil, že poškozená J. G. neudělila souhlas ke stíhání obžalovaného pro čin kvalifikovaný jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 a § 221 odst. 1 tr. zák.
Protože s ohledem na zákaz reformace in peius nepřichází v úvahu posouzení činu obžalovaného v této části jako činu přísnějšího, který by pod režim ustanovení § 163a tr. ř. nespadal, je tímto projevem vůle odůvodněno zrušení napadeného rozsudku ve výroku o vině tímto skutkem z důvodu § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Protože zastavení trestního stíhání obžalovaného pro právní kvalifikaci nepřichází v úvahu (trestní stíhání se zastavuje pro skutek) a protože o tomtéž skutku nelze rozhodnout dvojím odlišným způsobem, odvolací soud dospěl k závěru, že odpovídajícím řešením je vypuštění této části skutku z výroku o vině. Poškozená A. G. souhlas k trestnímu stíhání obžalovaného pro část skutku kvalifikovanou jako trestný čin podle § 221 odst. 1 tr. zák. udělila a k zastavení trestního stíhání (v posuzovaném případě vypuštěni právní kvalifikace) z důvodu ustanovení § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. tak není příčin. Zrušením uvedené části rozsudku však došlo k nutnosti aplikovat na posuzovaný případ amnestii prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998. Kvalifikace užitá soudem prvního stupně splňuje podmínky čl. I. písm. a) a obžalovaný z účasti na amnestii není vyloučen z důvodů čl. IV. Proto na základě ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) tr. ř. vypustil odvolací soud z výroku o vině i část jednání obžalovaného zaměřeného vůči této poškozené. Protože skutková zjištění ve svém celku umožňovala odvolacímu soudu rozhodnout podle § 259 odst. 3 tr. ř., omezil se na zrušení rozsudku v této části výroku o vině a ve výrocích, jež mají ve zrušené části svůj podklad. Nově proto odvolací soud vyslovil vinu obžalovaného trestnými činy vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání obžalovaného částečně zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 1997 sp. zn. 32 T 4/97 ve výroku o vině a rozhodl tak, že obžalovaného uznal vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 a § 219 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a za ně a sbíhající se trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn, mu podle § 219 odst. 1 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 a § 40 odst. 1 tr. zák., uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti roků a obžalovaného pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obžalovanému uložil trest propadnutí věcí a povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně škodu ve výši 132 245,70 Kč. Všeobecnou zdravotní pojišťovnu a poškozeného O. G. odkázal se zbytkem nároku na náhradu na řízení ve věcech občanskoprávních. V části týkající se trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. vrátil Vrchní soud v Olomouci věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |