Kriminalistika
 čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi
ročník XXXIII 1/2000

RECENZE

Rozhodnutí ve věcech trestních
(Jelínek, J. - Sovák, Z.: Rozhodnutí ve věcech trestních.
Eurolex Bohemia, s.r.o., Praha 1999, 1. vydání, 260 stran, ISBN 80 - 902752 - 0 - 6.)

Mgr. Šárka Nováková, Právnická fakulta UP, Olomouc

Odborné právnické veřejnosti se dostává do rukou významná publikace docenta JUDr. Jiřího Jelínka, CSc., a JUDr. Zdeňka Sováka zasvěcená problematice rozhodnutí vydávaných ve věcech trestních. Autoři v ní spojili své vědecké znalosti a bohaté justiční zkušenosti k vytvoření díla, které je určeno všem zájemcům o otázky trestního práva procesního, zejména pak posluchačům právnických fakult, advokátním koncipientům, justičním čekatelům, soudcům, státním zástupcům, advokátům a pracovníkům legislativní i aplikační praxe.

Práce se skládá ze dvou částí, které se dále člení do šesti kapitol. První obecná část je věnována charakteristice rozhodnutí ve věcech trestních a vymezení jejich postavení v trestním řízení. Ve druhé části práce autoři přímo uvádějí některá rozhodnutí a podání advokáta ve věcech trestních jakožto vzory.

První kapitola se zabývá nejprve pojmem „rozhodnutí ve věcech trestních“, dále zkoumá význam a místo těchto rozhodnutí v trestním řízení a posléze na celé řadě konkrétních příkladů demonstruje jejich úzký vztah k základním zásadám trestního řízení, přičemž vedle trestního řádu a právních norem České republiky neopomíjejí autoři zasadit výklad tématu do širších mezinárodních souvislostí.

Ústřední pojem celé práce, rozhodnutí ve věcech trestních, autoři vymezují jako procesní úkony, kterými orgány činné v trestním řízení vyjadřují svá zjištění, respektive výsledky svých zjištění a stanoví závazný způsob řešení určitých procesních otázek, procesních postupů a procesních situací.

Druhá kapitola, nazvaná „Rozhodnutí podle trestního řádu“, je zaměřena na jednotlivé druhy rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Autoři na podkladě trestního řádu rozlišují tyto základní druhy rozhodnutí:
a) rozsudek,
b) usnesení,
c) trestní příkaz,
d) rozhodnutí svého druhu (kam řadí obžalobu a další rozhodnutí, která trestní řád označuje jako příkazy a nařízení).

Tato kapitola se neomezuje pouze na podrobné osvětlení náležitostí a podrobnou analýzu rozhodnutí, ale autoři v ní uvádějí náměty de lege ferenda, směřující zejména k budoucí úpravě trestního příkazu. Doporučují například:

  1. Omezit možnost vyřídit věc trestním příkazem, a to ve shodě s mezinárodními doporučeními pouze na řízení o méně závažných trestných činech. Za optimální autoři považují jeho aplikaci v řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dvě léta. Podle současné právní úpravy je možné vydat trestní příkaz v řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let a nelze tedy hovořit o tom, že by byla splněna podmínka menší závažnosti činu.
  2. Podle doporučení Rady Evropy mají být trestním příkazem uloženy pouze peněžité sankce a ztráta práv, s vyloučením uložení trestu odnětí svobody. Podle současné právní úpravy je však možné trestním příkazem uložit nepodmíněný trest odnětí svobody až na jeden rok.
  3. Současná právní úprava umožňuje rozhodnout trestním příkazem o náhradě škody, ale poškozený není osobou, která by mohla podat řádný opravný prostředek - odpor. Navrhuje se proto, aby poškozený mohl podat odpor proti trestnímu příkazu.
  4. Nejvyšší možnou hranicí peněžitého trestu by mohla být částka 1 milion Kč s tím, že náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest by nesměl ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat šest měsíců. Současný stav dovoluje uložit peněžitý trest trestním příkazem bez omezení, a to koliduje s možností uložit trest zákazu činnosti nejvýše v polovině zákonné výměry, tj. nejvýše na pět let.
  5. Obsahové náležitosti trestního příkazu by bylo žádoucí doplnit o jméno a příjmení soudce, který trestní příkaz vydal. Současná právní úprava takový požadavek neobsahuje, neboť požaduje pouze označení soudu, který trestní příkaz vydal.

Třetí kapitola pojednává o otázkách spojených s významnými instituty trestního řízení, jimiž jsou právní moc a vykonatelnost rozhodnutí. Soustředí se na výklad jejich funkce, významu a účinků v trestním řízení, jak se projevují u základních procesních rozhodnutí (rozsudek, usnesení a trestní příkaz).

Konstatování autorů, že těžiště trestního řízení spatřují u soudu prvého stupně a jisté výlučné postavení mezi rozhodnutími ve věcech trestních má proto rozsudek soudu prvního stupně, odůvodňuje skutečnost, proč čtvrtá samostatná kapitola je věnována pojednání o náležitostech písemného vyhotovení rozsudku soudu prvého stupně, otázkám souvisejícím s jeho usnášením, vyhlášením a oznamováním, stejně jako nejčastějším pochybením při jeho tvorbě v praxi.

Druhá část práce je dále členěna do dvou kapitol. Kapitola pátá obsahuje vzory rozhodnutí ve věcech trestních. Při omezeném rozsahu práce se autoři soustředili na výběr určitých základních typů rozhodnutí, jako je obžaloba, vrácení věci státnímu zástupci k došetření v předběžném projednání obžaloby, rozsudek soudu 1. stupně, odsuzující rozsudek - enunciát (s aplikací jednotlivých, často se v praxi vyskytujících ustanovení trestního zákona) a zprošťující rozsudek - enunciát.

Vzory podání advokáta v kapitole šesté představují výseč nejfrekventovanějších podání advokáta ve věcech trestních, jimiž jsou zejména: oznámení o trestném činu, žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu spojená s nabídkou peněžité záruky, žádost obviněného o přezkoumání postupu vyšetřovatele a odstranění průtahů ve vazebním vyšetřování, návrh na doplnění dokazování v trestním řízení, návrh obviněného na předběžné projednání obžaloby s návrhem na schválení narovnání, námitka obviněného proti podjatosti předsedy senátu, koncept závěrečné řeči obhájce v hlavním líčení, odvolání obžalovaného proti rozsudku soudu 1. stupně, odpor obviněného proti trestnímu příkazu, žádost odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, podnět odsouzeného ke stížnosti pro porušení zákona, návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení v otázce viny, žádost odsouzeného o zahlazení odsouzení a žádost obviněného o udělení milosti.

Zatímco některé jiné práce obsahují pouze vzory procesních rozhodnutí, hodnocené dílo rozebírá jak teoretické, tak i praktické otázky rozhodnutí a vzory jsou v této práci chápány spíše jako doplněk, což hodnotu díla jistě zvyšuje.

Publikaci autorů Jiřího Jelínka a Zdeňka Sováka považuji za vysoce odborně fundované, důkladně zpracované a logicky uspořádané dílo, jež obsahuje ucelený systém odborných poznatků o daném tématu. Přínos spatřuji dále v tom, že se autoři nevyhnuli ani sporným případům aplikační praxe.

Tak například k otázce vyhotovení rozhodnutí v českém jazyce se autoři blíže vyjadřují na s. 33, z níž cituji: „Soud vyhotovuje rozsudek (a jiná rozhodnutí) v trestních věcech v českém jazyce, jak výslovně přikazuje ustanovení § 2 odst. 14 tr. řádu, a to i v případech, je-li rozsudek doručován obžalovanému, který neovládá český jazyk, resp. český jazyk není jeho mateřštinou.“ Dále k této problematice uvádějí stanoviska zastánců i kritiků současné právní úpravy, dokladují je publikovanou i nepublikovanou judikaturou, mezinárodními dokumenty, které jsou pro Českou republiku závazné, a sami navrhují úpravu de lege ferenda. Domnívají se, že bude žádoucí stanovit, že určitá rozhodnutí či opatření vydávaná v písemné podobě se na žádost osoby neovládající český jazyk tlumočí a doručují v jazyce, který obviněný ovládá. Bude věcí zákonodárce, aby uváděl, kterých rozhodnutí či opatření by se povinnost týkala, a v jakém rozsahu. Případná námitka poukazující na finanční náročnost tlumočení písemností může být podle mínění autorů řešena v rámci nákladů řízení. Navrhovaná změna by se promítla ve změně ustanovení § 2 odst. 14 tr. řádu.

Autoři na různých místech své práce navrhují četná řešení de lege ferenda, a to tak, aby v souvislosti s harmonizací českého právního systému s právními normami Evropské unie i česká právní úprava trestního práva procesního odrážela základní rysy právních řádů evropských demokracií. Tuto skutečnost považuji pro práce obdobného charakteru za nejpřínosnější.



Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |