Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXIII 3/2000 |
Švýcarští autoři ve svém příspěvku uvádějí, že identifikace mrtvoly nalezené ve vodě je snadná, nalezne-li se např. u ní osobní doklad nebo je-li mrtvé tělo natolik zachováno, že mohou být přizváni příbuzní či známí k jeho identifikaci. Obtížnější je identifikovat osobu, když je tělo již v pokročilém rozkladu nebo jsou-li nalezeny jen části mrtvoly.
V popisovaném případu byla osoba identifikována díky výborné spolupráci policie se soudními lékaři a forenzním stomatologem.
Rybář z povolání vylovil v Bodamském jezeře asi 500 - 600 metrů od švýcarského břehu spodní čelist člověka. Odborníci uvedli, že jde o spodní čelist muže s komplexní částečnou protézou upevněnou na dvou vlastních zubech.
Policie vytipovala v evidenci pohřešovaných osob muže, který byl pohřešován 17 let od události, při níž se pravděpodobně utopil. Tehdy 45letý německý občan se plavil se známými a třemi dětmi na plachetní jachtě po Bodamském jezeře. Když byli asi 600 - 800 metrů před švýcarským břehem, již se stmívalo. Bez plavací vesty vyšel z kajuty, aby stáhl přední plachtu. Podle výpovědi svědků se náhle zvrátil nazad, spadl do jezera, mlátil pažema kolem sebe a vydával zvláštní zvuky. Jachta se okamžitě otočila a plula kolem muže. Posádka mu hodila plavací vestu a do jeho blízkosti postrčila lodní hák, aby se mohl zachytit. Muž však vůbec nereagoval. Jachta se znovu otočila, ale muže už nespatřili. Ačkoliv byla již tma, hledali dále, ale marně. Pak potkali policejní člun, který pak též pátral po hladině jezera. Druhý den ráno našla policejní pátrací skupina na břehu jezera plavací vestu a plachtařskou čepici. Celá oblast byla znovu prohledána, ale mrtvola nebyla nalezena.
Na nalezené spodní čelisti popsal zubní lékař ještě zachovalé špičáky, zlaté korunky a další podrobnosti stomatologických prací na chrupu.
Popis nálezu se shodoval se stomatologickým popisem pohřešovaného, který byl tehdy vyžádán pro evidenci pohřešovaných osob (zejména komplexní částečná protéza upevněná na dva vlastní zuby). Další podklady (např. rentgenové snímky) se nyní již nepodařilo obstarat, neboť zmíněný stomatolog před 11 lety zanechal své praxe a veškerou dokumentaci skartoval.
Ačkoliv bylo zimní období, potápěčská skupina policie kantonu Thurgau provedla cvičné pátrání na dně jezera v místech, kde byla rybářem vylovena spodní čelist. Potápěči tam nalezli mrtvolu, která byla převezena k soudně lékařskému ohledání a zkoumání do St. Gallenu. Jednalo se o trup, jehož měkká část byla přeměněna v tukový vosk (adipocire). Břišní orgány byly v dobrém stavu a zcela zabaleny v tukovém vosku. Hrudní orgány chyběly. Konce stydkých kostí pánevních byly zašpičatělé (50 o). Na lebce chyběla horní čelist. V dutině lebky se nacházel mozek, na němž byly rozeznatelné všechny důležité struktury. Chyběla krvácení nebo jiné změny. Páteř byla intaktní a vykazovala malé věkové změny. Chyběly paže, ramena a přední části rtů.
Při dalším hledání našli potápěči ještě další části mrtvoly, a sice dvě holenní kosti, jednu lýtkovou kost, dvě části lopatek a dvě ponožky z umělé tkaniny, v nichž byly uchovány kompletní skelety nohou.
Vyvstala otázka, zda nalezené části mrtvoly patří pohřešovanému muži, jehož spodní čelist byla spolehlivě identifikována. Místa nálezu tomu nasvědčovala. Podle délky stehenních kostí byla výška těla odhadnuta na 177 cm (+ 3 cm). Pohřešovaný byl zaživa vysoký 178 cm. Lehké degenerativní změny na nalezených částech skeletu vykazovaly střední biologickou třetinu věku člověka.
Hodně si policie slibovala od analýzy DNA (deoxiribonukleové kyseliny), o kterou byla požádána kriminální policie v Calwu. Sedmnáctiletá dcera pohřešovaného muže poskytla ochotně krevní vzorek. Problematický se však zdál být materiál z mrtvoly, která ležela 17 let pod vodou, takže dědičný materiál (DNA), uchovaný v tkáni, byl pravděpodobně převážně rozpadlý. Pomocí techniky PCR (Polymerase-Chain-Reaction) se však dnes dá analyzovat i silně degradovaná DNA. Zkoumání vzorků z mozku, svalů a kostí mrtvoly pomocí této metody bylo v systémech PCR (HLADQa/LDLR/HBGG/D7S8/Gc/VWA/D1S80), které byly tehdy použity, úspěšné.
Bylo zjištěno, že ve vzorku krve dcery nebyly nalezeny v žádném z použitých systémů znaky, z nichž by alespoň jeden nesouhlasil se znaky zjištěnými v materiálu mrtvoly. Bylo tedy prokázáno biologické příbuzenství obou osob (biostatisticky bylo konstatováno 80,5 % příbuzenství).
Poté byla provedena ještě identifikace chrupu znalcem-zubním lékařem, který přiložil spodní čelist na základnu lebky a prokázal, že kloubní hlavičky spodní čelisti přesně zapadají do kloubních jamek, a to jak příčnou mezerou (kloub ke kloubu), tak formou a velikostí i jejich osami. Jedná se o spolehlivé identifikační kritérium, i když v dostupné literatuře nebylo dosud zmíněno.
Mrtvola byla bezpečně identifikována a převezena do Německa, aby ji mohli příbuzní pohřbít. Ze seznamu pohřešovaných osob mohl být pohřešovaný muž vyřazen.
Ohledáním mrtvoly se však nepodařilo objasnit příčinu pádu muže z jachty do jezera. Z dřívější doby však bylo bezpečně známo, že muž delší dobu trpěl srdeční chorobou.
Ačkoliv mrtvola ležela neobyčejně dlouhou dobu (17 let) ve vodě a zčásti v půdě jezerního dna, byla relativně zachovalá, což bylo umožněno známým fenoménem tvorby tukového vosku, tj. konzervací ve vlhkém a studeném prostředí. Přes počáteční obavy policistů nebyl materiál s dědičnými vlastnostmi (DNA) natolik zničen, aby nebylo možno provést molekulární biologické zkoumání, protože tkáně, v nichž se materiál nacházel, byly chráněny (konzervovány) vrstvou zvoskovatělého tuku. (V naší odborné literatuře se hovoří o „zmýdelnatění“.)