Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXIII 3/2000 |
Institut pro kriminologii a sociální prevenci se již několik let zabývá problematikou organizovaného zločinu a jeho možného průniku do společenských i ekonomických struktur. Při tomto výzkumu, a lze říci že nejen při řešení výzkumných témat, vzniká zásadní definiční problém: co ještě lze považovat za organizovaný zločin a co jím už není? Vzhledem k tomu, že kriminologie je interdisciplinární věda, pokusil jsem se na tento problém nahlédnout z hlediska ekonomicko-organizačního. Je mi známo, že v dané oblasti existuje celá řada definic (jen definic organizovaného zločinu existuje více než deset), nicméně stále není k dispozici obecně platné vymezení tohoto fenoménu a navíc chybí "mezioborové" odlišení. Pokud se tedy pokouším o určité rozlišení, nečiním tak z touhy po originalitě za každou cenu, ale proto, že soudím, že jakési alespoň minimální rozlišení může mít i praktické dopady.
V současné době lze totiž pozorovat tendenci označovat jakékoli kriminální jednání, které je pácháno skupinou, za organizovaný zločin (je tomu tak zejména v médiích, ale nejen tam - vzpomeňme poměrně nedávný skandál na pražské právnické fakultě UK s prodejem přijímacích testů a vyjádření rektora UK, že testy prodávala "gangsterská mafie"). Připočteme-li k tomu snahu - pozorovanou v kriminologických výzkumech zejména menších zemí EU - řadit ekonomickou kriminalitu byť i s minimálním náznakem organizovanosti en block k organizovanému zločinu, vzniká tím podle mého názoru definiční chaos, kromě jiného i proto, že ani u ekonomické kriminality neexistuje obecně uznávané definiční vymezení. 1) Navíc u tohoto kriminálního "oboru" je nutno konstatovat ne nepodstatné rozdíly mezi zeměmi s tradicí tržního hospodářství a transformujícími se emergency markets - jinak řečeno, zkušenosti vyspělých zemí lze použít pouze informativně.
Náš právní řád obsahuje institut tzv. zločinného spolčení. Ten však je formulován natolik vágně, že samotný tento institut (který se údajně ještě nepodařilo uplatnit proto, že "policisté s ním neumějí zacházet, soudci ho nechtějí uznávat" - což není tak úplně pravda 2) nikterak nepomohl, naopak spíše zkomplikoval vyšetřovatelům situaci. 3) Problém je násoben i kriminologickým vymezením "kriminální organizace (...) jako organizované skupiny pachatelů, která svou strukturou, charakterem, rozsahem a závažností trestné činnosti přesahuje běžnou skupinovou trestnou činnost. Trestná činnost páchaná takovou organizací je soustavná a plánovaná za účelem dosahování vysokého zisku. V organizaci obvykle existuje vedení a určitá dělba funkcí a činností". 4) To sice nesporně vyjadřuje podstatu problému, odmyslíme-li si však termíny z oblasti trestně právní, jako kriminální, pachatel a trestná činnost, můžeme konstatovat, že jde o definici naprosto legálního podnikání a věta "soustavná činnost za účelem dosahování zisku" je obsažena v našem živnostenském zákoně jako znak živnostenské činnosti.
Domnívám se, že právě v definičním neujasnění je zdroj nejrůznějších pochybení, kterých se dopouštějí orgány činné v trestním řízení, a že současně zde leží problém, kterého se, dlužno přiznat do značné míry oprávněně, obává Václav Klaus i další, zejména pravicoví politici: možnost kriminalizace podnikání jako takového. Koneckonců i neplacení daní a podobných plateb je trestná činnost, která v našich specifických podmínkách nepochybně ve svých důsledcích přesahuje běžnou skupinovou trestnou činnost, je "páchána" soustavně (podle některých průzkumů je již dokonce považována za gentlemanský delikt, 5) podnikatelský subjekt z této trestné činnosti profituje (dosahuje vyššího zisku či si alespoň snižuje ztrátu a používá neodvedené částky jako výhodný bezúročný zdroj svého financování). Nesporně v těchto subjektech existuje vedení a určitá dělba funkcí a činností, tedy organizace; současně však asi nikdo neoznačí libovolnou obchodní společnost, která neplatí zákonné dávky, za kriminální organizaci.
Podle advokáta T. Sokola "...Naše represe v oblasti podnikání a všeho, co s tím souvisí, se pohybuje ode zdi ke zdi. Za socialismu co nebylo povoleno, bylo zakázáno. Hranice mezi dovoleným a nedovoleným jednáním byla ostrá a v podstatě bez jakéhokoli přechodového pásma. (...) Po roce 1989 se původní zásada úplně obrátila. Co nebylo výslovně zakázáno, bylo dovoleno a mohlo se úplně všechno s tím, že trh si to nějak přebere. (...) Pod stále sílícím tlakem politiků a sdělovacích prostředků začaly orgány činné v trestním řízení reagovat a posléze šetřit tam, kde se jim obchod nějak nezdál. Jenže na rozdíl od doby minulé (...) teď musí velmi složitě zkoumat spoustu věcí. Kromě jiného musí osvědčit cit pro hru při posuzování, zdali šlo ještě o obchod, byť nevýhodný, anebo o něco jiného, kupříkladu o trestný čin (...) Problémem je navíc i neochota mnohých připustit si, že kromě jednání zákonného a morálního na straně jedné a nezákonného na straně druhé musí existovat jakási přechodová zóna, v níž už budou transakce možná (...) nemorální a neslušné, ale ještě ne nezákonné. (...) Vzhledem k tomu, že značná část vyšetřovatelů policie nemá právnické vzdělání, leží značná odpovědnost na státních zastupitelstvích, kde je podle mého názoru pohled na vše, co souvisí s podnikáním, tedy např. na podnikatelské riziko, velmi nedůvěřivý až rigidní. (...) Trestní právo musí zkrátka podnikání chránit, a ne dusit." 6)
Z rozhovoru s P. Šámalem, soudcem Nejvyššího soudu ČR, vyplývá, že z prostředků Phare a ve spolupráci s Komisí pro cenné papíry je připraven projekt nazvaný Evropští vyšetřovatelé, jehož cílem je "...ucelené komplexní vzdělávání specialistů na vyšetřování, žalování a nakonec i souzení hospodářské kriminality, související zejména s kapitálovým trhem a bankovnictvím. (...) Toto komplexní vzdělání by měli získávat současně policisté, státní zástupci a soudci." (Očekávat rychlou změnu není reálné. HN, 6. 8. 1999, s. 6). K tomu se vztahuje i informace, že ČR v rámci projektu OCTOPUS II obdrží z prostředků EK a RE finanční pomoc pro boj proti korupci a organizovanému zločinu. "Zmíněné evropské instituce opakovaně vyjádřily vážné obavy nad situací v postkomunistických zemích s tím, že korupce a hospodářská kriminalita představují vážnou hrozbu právnímu řádu, tržnímu hospodářství a sociální i ekonomické prosperitě." (Právo, 4. 2. 1999, s. 3).
Podle tiskového mluvčího policejního prezidia J. Suttnera policie "...šetří jen malou část hospodářské trestné činnosti, protože její pachatelé mají značnou odbornou schopnost vyhledávat a využívat všechny možnosti na hranici zákona pro své maximální zisky. Ve srovnání s obecnou kriminalitou je hospodářská kriminalita mnohem nepřehlednější a utajenější. Mnohé skutkové podstaty nelze vůbec zjistit. Často je také obtížné zjistit ihned, kde je hranice mezi trestným činem a chováním v mezích zákona." (Z hospodářské kriminality zjistí policie jen velmi malou část. HN, 2. 8. 1999, s. 1 - 2). Podle názoru bývalého náměstka MF M. Frankla, uveřejněného tamtéž, "...o velké části transakcí v šedé ekonomice, která patří do hospodářské kriminality, se policie vůbec nedozví. Mám na mysli operace, které vedou k daňovým únikům, převodům zisku do zahraničí apod." Dále Frankl uvádí, že policie se sice snaží tuto kriminalitu omezit, ale nemá k tomu potřebné podmínky: "...Zejména je na tom špatně personálně, ekonomických odborníků je tam jako šafránu...". 7) Pan Ramiro Cibrián, vedoucí delegace EK v ČR, označil za slabinu ČR tichý souhlas s ekonomickou kriminalitou, s následným konstatováním, že tuto situaci je nezbytně nutné prioritně změnit (Právo, 30. 7. 1999, s. 1).
Pro dokreslení situace na úseku boje s ekonomickou kriminalitou lze k názoru advokáta, soudce, policisty, ekonoma a diplomata připojit navíc i názor publicisty: "...činnosti policie i kriminálky byly v oblasti hospodářské kriminality zcela paralyzovány..." údajně díky personální politice bývalého vedení ministerstva vnitra. 8) Otázka tedy, podle mého názoru, nestojí ani tak, zda se ČR smiřuje, či nesmiřuje s ekonomickou kriminalitou, ale zda ji vůbec "umí", či "neumí" odhalovat a trestat. K tomu lze připojit názor ministra spravedlnosti Otakara Motejla, který uvedl, že i díky neprůchodnosti státních zastupitelství zčásti vázne protikorupční akce Čisté ruce a dále tamtéž potvrdil zmíněná fakta (Chybějí odborníci na bankovnictví a obchodní právo - rozhovor pro stanici Frekvence 1 dne 7. 10. 1999).
Stav boje s organizovaným zločinem je zjevně obdobný. Jak jsem již uvedl, lze zaznamenat tendenci označovat trestnou činnost páchanou více či méně organizovanou skupinou za organizovaný zločin. Již zmíněný institut zločinného spolčení je definován jako společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na dosahování zisku soustavným pácháním trestné činnosti (současně již komentář k tomuto ustanovení uvádí, že označení zločinné spolčení nebylo zvoleno šťastně, že výstižnější by bylo hovořit o zločinecké organizaci).
Zákon uvádí pět pojmových znaků zločinného spolčení:
Vzhledem k tomu, že se zabýváme kriminologickým výzkumem, dovolím si abstrahovat od tohoto právního institutu, resp. od jeho pojmenování.
Ve výše uvedené definici kriminální organizace podle mého názoru chybí odlišení této organizace od běžné skupinové trestné činnosti. Pouze verbálně je uvedena odlišnost strukturou, charakterem, rozsahem a závažností trestné činnosti, aniž by to však bylo blíže specifikováno.
Předkládaný pokus o definiční utřídění jednotlivých forem zločineckých organizací vznikl z původní snahy vyspecifikovat rozdílnosti ekonomické kriminality a organizovaného zločinu.
Tyto rozdílnosti lze podle mého názoru shrnout do sedmi bodů:
Lze připustit fakt, že oběma typům (organizovanému zločinu i ekonomické kriminalitě) je společná snaha po nelegálním až ilegálním obohacení, 14) tuto snahu však lze zaznamenat i u pachatele "individuální" krádeže, tedy zjevně nejde o rozhodující definiční znak.
Na základě takto formulovaných rozdílných charakteristik organizovaného zločinu a ekonomické kriminality přistupujeme k dalšímu kroku (předesílám, že jde o vlastní myšlenkovou konstrukci), kterým je specifikace kriminálních organizací do tří typů, které jsem pracovně pojmenoval (pořadí je určeno stupněm společenské nebezpečnosti):
Záměrně abstrahuji od počtu osob podílejících se na organizaci, neboť toto kritérium považuji za zavádějící. V nejnověji definovaných znacích organizovaného zločinu se jako kritérium uvádí počet dvě a více osob; dvě osoby při nejlepší vůli nelze považovat za organizaci, pokud se současně neuvažuje jistá forma "nakupované práce". Právě tak si nemyslím, že v ČR musí nutně být jako jeden ze základních charakteristických znaků předchozí trestnost či bezúhonnost členů skupiny; je známo, že minulý režim kriminalizoval i politickou činnost zaměřenou proti němu. A konečně, domnívám se, že lze dále rozlišovat skupinu bez organizace (dělby úkolů), pouze s prvky osobnostní dominance a submisivity.
Uvedené charakteristiky jsem zpracoval do podoby přehlednější tabulky:
Znak | Organizovaná
kriminalita |
Ekonomická
organizovaná kriminalita |
Organizovaný
zločin |
protispolečenské
prioritní zaměření |
individuum
i instituce |
prostřednictvím
individuí |
prostřednictvím
institucí |
charakter
trestné činnosti |
obecná -
porušování zákonů |
speciální -
zneužívání zákonů |
speciální -
porušování zákonů |
časové působení | krátkodobé
i dlouhodobé |
krátkodobé
i dlouhodobé |
dlouhodobé |
převažující typ
organizace |
vertikální
dvoustupňová |
horizontální | vertikální
třístupňová |
dělba práce | ano | ano | ano |
používání násilí
uvnitř (přinucení) |
ne nutně | ne | ano |
používání
násilí navenek |
ne nutně | ne | ano |
etnický princip | ne nutně | ne | obvykle |
území | vymezené | mezinárodní | zpočátku
vymezené, poté mezinárodní |
průnik do legálních struktur | spíše nikoli | ne nutně
(pachatelé z těchto struktur) |
ano |
korupce | účelová | trvalá | trvalá |
legální podnikání | ne | ex ante | ex post |
mezinárodní záběr | ne obvykle | převážně ano | ano |
Praktický význam tohoto členění je podle mého názoru v záběru vyšetřování kriminální činnosti. Ve vyspělých zemích Evropy, resp. u jejich nadnárodních orgánů, lze pozorovat dělbu práce u institucí, které se těmito jevy zabývají:
Úkolem výzkumu však není pouze popis jevů či snaha o definiční vymezení, úkolem výzkumu by měla být (možná především) i predikce vývoje. U kriminologického výzkumu je v současném období jakákoli predikce vývoje nesmírně obtížná, neboť lidstvo se nachází v období hlubokých přeměn celosvětového charakteru. O faktu, že se v rámci těchto přeměn bude měnit i charakter delikventního jednání, nebude zřejmě sporu; koneckonců lze pozorovat rozpínavost organizovaného zločinu již v tomto, do určité míry přechodovém období.
Jak vyplývá z předchozího, základním problémem ČR je nepřipravenost na změny související s "pouhou" transformací společnosti a s kriminalitou z ní vycházející; jak se bude transformovat zločin v prostředí globalizace a jak se s ním vyrovná ČR, můžeme jen odhadovat. Jestliže je ve všech charakteristikách organizovaného zločinu uváděn jako jeden ze základních definičních znaků snaha po operacích na mezinárodní úrovni (za situace stále ještě existujících národních států a hranic mezi nimi), pak v prostředí globálního světa tato tendence ještě zesílí, neboť s faktickým zánikem národních států se ztratí i tento mezinárodní charakter (spíše by bylo možné hovořit o nadnárodním charakteru). Domnívám se proto, že je vhodné upozornit na tento problém, tedy na problém globalizace světa; je totiž nepochybné, že bude následovat i globalizace zločinu.
Podle mého názoru zločin logicky do značné míry kopíruje dosaženou úroveň organizace a ekonomiky ve společnosti: bratrstva křižovatek v antice, lupičské a zlodějské cechy ve středověku, etnicky organizovaný zločin v etapě konstituování národních států, národní organizovaný zločin v etapě průmyslové revoluce, ekonomická kriminalita v období industrializace, organizovaná ekonomická kriminalita a organizovaný zločin nadnárodní v období postindustriálním.
V současném období se lidstvo ocitá v etapě konstituování nové, informační společnosti, jejímž výrazem je tzv. globalizace. Ani tento termín, který se v současnosti velice hojně používá, není nikterak definován, je pouze vymezován charakteristickými znaky, mezi které patří zejména rušení hranic národních ekonomik, technický pokrok a liberalizace obchodu, kapitálových toků (zejména jde o pohyb velkých finančních objemů v reálném čase a celosvětovém měřítku), služeb i zrychlení transferu know-how; což vše umožňuje vznik celosvětového trhu. 17) Dalším charakteristickým znakem je vznik nadnárodních společností, které mohou jednak změnit charakter tohoto celosvětového trhu, současně však mohou zpochybnit i pojem státní suverenity v jeho současném pojetí. Nejde totiž o "klasické" převzetí slabšího silnějším, ale o fúze silných, rovnoprávných subjektů, což vzbuzuje další obavu - obavu ze vzniku celoplanetárního monopolu. Tento trend přirozeně vyvolává obavy u hospodářsky slabších států, ale nejen u nich. V některých případech je však vznik megafúzí vítán; např. podle komisaře EU pro hospodářskou soutěž van Mierta "počet fúzí firem s ročním obratem nad pět mld. ECU vzrostl celosvětově od roku 1991 z padesáti na letošních (v roce 1998) přibližně 200. Počet jednotlivých fúzí se také zvýšil; obojí přispívá k lepší výkonnosti a konkurenční schopnosti, což Evropská komise vítá." V dalším pak odmítl obavy, že by se multinacionální podniky mohly vymknout politické kontrole. 18)
Na druhou stranu ovšem obavy z této "samovolné" globalizace vyjadřují nejen filozofové, ale i prognostici a někteří ekonomové a politici. Ředitel Prognostické a analytické kanceláře UNESCO v Paříži Jerome Bindé ve svém článku cituje E. Kapsteina, člena Council on Foreign Relation: "Svět jde neúprosně k jednomu z těch tragických momentů, o kterých se příští historici budou ptát, proč se něco včas nepodniklo. Že by ekonomické elity nepochopily, kam nás zavádějí hospodářské a technické změny? A co jim bránilo podniknout potřebné kroky..." 19) Ekonom David C. Korten varuje před tím, že "hospodářský systém založený na ideologii volného tržního kapitalismu bude strůjcem vlastního pádu (...) proto, že dochází (...) ke koncentraci hospodářské moci v nekontrolovatelných institucích, (...) což podporuje a odměňuje zneužití moci (...) dále že přináší ochromující závislost na megainstitucích (...) a dále, že rozbíjí mezilidské vztahy a ničí smysl pro solidaritu, jež je nezbytná pro udržení morálního přediva společnosti...". 20) Konečně lze připojit citaci z knihy expředsedy německé SPD O. Lafontaina: "Je třeba vytyčit si úkol efektivního zvládnutí ústředního problému, jenž plyne z globalizace. Je zde hrozba, že se národním státům vymknou z ruky hlavní nástroje ovládání mezinárodních ekonomických vztahů..." 21)
Připustíme-li tezi, uvedenou výše, tedy tezi o "ovlivnění" zločinu organizačními a specializačními tendencemi v dané historické fázi vývoje společnosti, pak vzniká otázka, která, připouštím, může být chápána jako filozofická, nicméně ve svých důsledcích je až příliš aktuální a naléhavá: tedy otázka, jak se promění zločin v tomto měnícím se světě.
O tom, že se novým podmínkám přizpůsobí, zjevně nemůže být pochyb. 22) Problém nicméně spočívá v tom, že zatím nejsme schopni odpovědět ani na otázky, které samotná globalizace staví před zcela legitimní společnost. Globalizace totiž navíc přináší i skutečnost, že "Motorem a hnací silou světové ekonomiky se místo obchodu se zbožím a službami staly spíše přesuny kapitálu. 23) Transnacionální kapitál nevázaný na žádnou konkrétní hranici se může volně přelévat, může vydírat, může destabilizovat - vlády jsou v podstatě odsouzeny do role pozorovatelů." 24)
Podle Renata Ruggiera, generálního ředitele WTO, "...propast mezi přenosem technologií v mezinárodním obchodu a čistě národně orientovanou politikou jednotlivých vlád se prohlubuje". 25) V tomtéž článku je zveřejněn odhad, že každý den se přesunuje 600 mld. USD tzv. spekulativního kapitálu. Připomeňme si v této souvislosti i další údaje: OECD odhaduje podíl pololegální a nelegální ekonomiky (osobně raději volím termíny nelegální a ilegální) na cca 2 % globálního HDP, což představuje zhruba 500 mld. USD, přičemž jde zejména o výnosy z prodeje drog, nelegálních hazardních her, prostituce a obchodu s pornografií - tedy právě z těch oblastí, které (jak již bylo zmíněno) osobně považuji za charakteristické pro aktivity organizovaného zločinu. 26) Statistici odhadují, že "černá" ekonomika tvoří ve světě 10 - 20 % všech ekonomických aktivit, Světová banka současně soudí, že ekonomiky některých východoevropských zemí jsou "černé" z jedné třetiny. 27) Interpol odhaduje, že čistý roční výnos z organizovaného zločinu činí kolem 1500 mld. švýcarských franků a že devět z každých deseti franků je investováno do některého národního hospodářství a do korupce. 28)
Při vědomí tohoto faktu problém "investic", které provádí organizovaný zločin, lze považovat za nesmírně závažný a nebezpečný. Globalizace navíc přináší kromě zmíněných megafúzí společností i kumulaci celosvětového kapitálu do rukou několika málo jedinců; 29) je-li tomu tak v případě legálního kapitálu, pak tomu zjevně nebude jinak ani v případě kapitálu pocházejícího ze zločinu. 30) Jinými slovy, proces legalizace výnosů ze zločinu, proces "praní špinavých peněz" v globálním světě dostává naprosto jiné parametry než pouze dosud obvyklou formu tzv. neobvyklých bankovních obchodů. Nové informační technologie umožňují založení firem, bankovních účtů a provádění finančních transakcí kdekoli na světě, v libovolnou dobu a odkudkoli. Vzhledem k tomu, že s výjimkou několika nejbohatších států světa ostatní země trpí nedostatkem kapitálu potřebného k jejich rozvoji, podnikají vlády opatření k přilákání volného investorského kapitálu. Co nastane, až se kapitál získaný zločinným jednáním dostane do světových finančních toků, když je zcela jasné, že tento kapitál se nedá svázat žádnými pravidly? Obávám se, že proti takovémuto průniku bude ČR naprosto bezbranná. K tomu nutno ještě dodat, že se nově vyskytují i názory (a nejde o názory ekonomů z těchto emergency markets, ale o názor západoevropského kriminologa, momentálně působícího na univerzitě v USA), že investice do ekonomiky pocházející z těchto zdrojů nejsou a priori něčím negativním, naopak že pomáhají rozvoji dané ekonomiky (dosud nepublikovaná přednáška z mezinárodního semináře k organizovanému zločinu, pořádaného IKSP Praha 27. - 28. 9. 1999).
Lze se současně obávat, že problém organizovaného zločinu, který zatím "neumíme" ani definovat, brzy nahradí problém "globálního zločinu", tedy zločinu disponujícího neomezenými prostředky, zločinu, který využívá možnosti, které mu dávají liberalizace světového obchodu a nové technologie, který již nebude zneužívat pouze slabosti individuí, ale slabosti a potřebnosti kapitálu celých národních států, zločinu, který však už nebude namířen pouze proti individuu či proti institucím, ale proti společnosti jako takové. V HN byl zveřejněn následující fakt: "Snad nejpodstatnějším fenoménem 90. let je prudká globalizace trhů, která přivedla světovou drogovou mafii k úzké a zdá se zatím efektivní spolupráci. Mezinárodní společenství je tím tlačeno účinněji uplatňovat dohodu do roku 2003 zlikvidovat nebo alespoň výrazněji omezit pěstování plodin, z nichž se vyrábějí drogy, a do legislativ začlenit opatření prosazující kontrolu výroby, pohybu a užití amfetaminových látek. Mimo to by se v roce 2003 měla zlepšit spolupráce v oblasti práva a ozývají se hlasy prosazující dohodu o zabavování majetku získaného z obchodu s drogami a kontrolu finančních toků." 31) Došlo-li skutečně mezi světovou drogovou mafií k dohodě, a není důvod tento fakt zpochybňovat, pak to skutečně může znamenat nový prvek v organizovaném zločinu. Globalizace si tak vynutila vznik dalšího jevu: dohody o specializaci a kooperaci i v oblasti organizovaného zločinu. Jestliže již nyní organizovaný zločin ovládá prostřednictvím ekonomiky a politiky určité regiony v rámci suverénních národních států (Sicílie, Kolumbie, Rusko, 32) vývoj v Kosovu je dosud nejasný), pak již lze formulovat zneklidňující vizi celého státu, ve kterém rozhodující ekonomické a politické funkce ovládne tento globální zločin, aniž by to muselo být na první pohled zřejmé (jinak řečeno, neexistovala by hrozba sankcí ze strany mezinárodního společenství) a aniž by to nutně vedlo k poklesu životní úrovně obyvatelstva (o tom se zmiňuji jako o indikátoru určité ekonomické a politické stability). O tomto nebezpečí se zmiňuje i citovaný článek: "...obrovské roční až 500mld. zisky světových mafií, které stále výrazněji prorůstají s legálními ekonomikami národních států. V řadě režimů existuje navíc úzké propojení drogové mafie s exekutivou (narkokracie v Barmě, Afghánistánu apod.) anebo spojení s protivládními silami (Kolumbie)." 33) A v již dříve citovaném článku se po výčtu aktivit Europolu uvádí: "Členské státy EU včetně těch, které vstoupí do Unie v příštím století, si budou muset zvyknout na tento mezinárodní rozměr působnosti, kterou politikové neradi pouštějí z ruky - protivník je příliš silný a dávno internacionalizovaný. Podle spolehlivých odhadů produkuje organizovaný zločin na území EU roční zisk kolem 400 mld. ECU, což se rovná součtu HDP Španělska a Portugalska." 34)
Je tedy patrné, že se objevuje nový fenomén, který zde byl označen jako internacionalizovaný organizovaný zločin a pro nějž volím termín globální zločin. Koneckonců na nebezpečí internacionalizace zločinu upozorňoval již v roce 1997 ve Zprávě o bezpečnosti státu švýcarský prezident Arnold Kohler: "...zločinecké organizace se staly mezinárodními podniky," které se zdaleka nezabývají jen drogami a prostitucí, ale také pašováním lidí, zbraní, radioaktivního materiálu a automobilů, spolu s vydíráním a podvody všeho druhu; 35) přičemž to jsou stále ještě aktivity "pouhého klasického" organizovaného zločinu.
Obávám se, že až v této etapě (tj. po skutečné internacionalizaci organizovaného zločinu, ke které zřejmě dochází v současnosti) dojde ve značně krátkém časovém horizontu k propojení internacionálního organizovaného zločinu a organizované ekonomické kriminality (která je již ze své podstaty do značné míry internacionální) ve skutečně globálním pojetí. Spojení neomezených prostředků, postupů, brutality se sofistikovanou ekonomickou kriminalitou může přinést stav, který švýcarský sociolog Jean Ziegler popsal: "Kartely organizovaného zločinu představují vrcholné stadium vývoje a samu podstatu kapitalistického způsobu podnikání. Velice těží ze slabosti obranného systému společnosti a jejích vůdců. Zesvětovění finančních trhů oslabilo právní stát, jeho svrchovanost a schopnost se bránit. Ideologie neoliberalismu uzákoňuje, a co je horší, banalizuje globální trhy, snižuje význam práva, oslabuje kolektivní vůli a bere lidem možnost rozhodovat o svém vlastním osudu." 36)
V tomtéž příspěvku je pak citován i názor dlouholetého ředitele německé kontrašpionáže Eckharda Wertbacha, který do roku 1997 řídil Bundesamt für Verfassungsschutz: "Svou obrovskou finanční mocí organizovaný zločin skrytě ovlivňuje celý náš hospodářský život, sociální řád, státní správu a justici. Tímto způsobem postupně mizí nezávislost soudů, věrohodnost politické činnosti a nakonec i ochranná úloha státu. Organizovaný zločin pomalu, ale jistě nabývá institucionální charakter. Když bude tento vývoj pokračovat, stát velice brzy nebude schopen zajistit právo a občanské svobody svým příslušníkům. Svou neustále rostoucí obrovskou finanční mocí organizovaný zločin získává potají stále větší a větší vliv nejen na náš hospodářský, sociální a politický život, ale také na justici a státní správu. Skončíme tak, že budeme mít stát prolezlý mafiány, rozvrácený a možná i řízený organizovaným zločinem." 37)
Předkládaný příspěvek má jediný účel: připojit k právním a sociologickým pohledům na danou problematiku i pohled ekonomicko-organizační. Je zřejmé, že ke sjednocení definic vede ještě dlouhá cesta; navíc jsem si vědom toho, že je sporné, zda rigidní definice mají smysl, neboť skutečnost je obvykle mnohotvárnější než jakákoli teorie. Přesto se domnívám, že jakési základní rozčlenění kriminálních organizací je nutné minimálně z hlediska kriminologického výzkumu. Navíc se domnívám, že je nutné se pokusit i o predikci vývoje zločinu v prudce se měnící společnosti se všemi riziky, která to přináší - o vývoji samotné společnosti v éře globalizace se vedou spory na všech úrovních politiky, filozofie, ekonomiky apod.
Pokud se v diskusi ukáže, že tato práce může mít i praktický smysl, pak bylo účelu dosaženo.
Příspěvek se v první části zabývá odlišnostmi mezi organizovaným zločinem a ekonomickou kriminalitou. V další části se pokouší definovat obsah pojmů kriminální organizace a zločinné spolčení - nutno podotknout, že se odlišuje od obecně převládajících názorů jak v ČR, tak i v zemích EU. Příspěvek obsahuje i osobní názor autora v navržené možné specifikaci jednotlivých forem zločineckých organizací jako podnět k diskusi, přičemž prioritně vychází z uvedených odlišností organizovaného zločinu a ekonomické kriminality.
Závěrem se autor zamýšlí nad možnými riziky vývoje kriminality v souvislosti s pokračující globalizací světa, která je zatím chápána jako problém ekonomický, politický, sociologický apod., která však může mít i rozměr kriminologický.
In its first part the article deals with differences between organized and economic crime. Further on it aims at defining the concepts of a criminal organization and a criminal association - it is necessary to explain the author differentiates from concepts generally used in both the Czech Republic and the EU countries. The article brings in the author's personal contribution in the form of a proposed possible classification of different types of criminal organizations and priorly he starts at the cited differences between organized and economic crime. He expects this may be a topic for discussion.
At the end the author reflects the possible risks of crime development related to the on-going world globalization, this being considered mainly as economic, political, social problems, etc., but which may include a criminological dimension as well.
Der Beitrag befasst sich im ersten Teil mit den Unterschieden zwischen dem organisierten Verbrechen und der Wirtschaftskriminalität. Im nächsten Teil versucht er, den Inhalt der Begriffe kriminelle Organisation und verbrecherische Gruppierung zu definieren - es ist zu bemerken, dass er sich von den allgemein vorherrschenden Ansichten sowohl in der Tschechischen Republik als auch in den EU-Ländern unterscheidet. Der Beitrag beinhaltet ebenfalls die persönliche Meinung des Verfassers in der vorgeschlagenen möglichen Spezifizierung einzelner Formen der verbrecherischen Organisationen als Anlass zur Diskussion, wobei er vorzugsweise von den angeführten Unterschieden des organisierten Verbrechens und der Wirtschaftskriminalität ausgeht.
Abschließend erwägt der Autor die eventuellen Risiken der Kriminalitätsentwicklung im Zusammenhang mit der fortschreitenden Globalisierung der Welt, die zwar nach wie vor als ein ökonomisches, politisches, soziologisches u.ä. Problem verstanden wird, jedoch einen kriminologischen Ausmaß haben kann.
1) O definiční vymezení pojmu ekonomická kriminalita jsem se pokusil v diskusním příspěvku, který pod názvem "Ekonomická kriminalita - hospodářská a finanční kriminalita" vyšel v Kriminalistice, 1999, 2, s. 132 - 142.
2)V roce 1998 byly podle statistiky Policie ČR evidovány pouze tři trestné činy zločinného spolčení, stíhán nebyl nikdo. Za 1. pololetí 1999 eviduje Policie ČR 50 trestných činů a stíhá 59 osob.
3) Němeček, T.: Za rychlost se platí. Respekt, 1999, 32, s. 2.
4) Scheinost, M.: Názory pracovníků orgánů činných v trestním řízení a dalších odborníků na organizovanou trestnou činnost páchanou občany ČR. Kriminalistika, 1999, 2, s. 97 - 108.
5) K tomu viz Pithart, P.: Stavovská čest se vytratila. HN 9. 8. 1999, s. 6, kde se uvádí, že porušování práva se u nás dá zařadit mezi tzv. gentlemanské delikty a stalo se dokonce "módou sezony".
6) Sokol, T.: Trestní právo nesmí dusit podnikání. HN 29. 12. 1998, s. 5.
7) Z hospodářské kriminality zjistí policie jen velmi malou část. HN 2. 8. 1999, s. 1 - 2.
8) Žák, V.: Má policejní prezident odstoupit? Právo 31. 7. 1999, s. 6.
9) Aktivity "klasického" organizovaného zločinu: vydírání, prodej drog, prostituce, nelegální hazard apod.
10) Tezi, že ekonomická kriminalita napadá prioritně instituce, potvrzuje i německý kriminolog Günther Kaiser, podle něhož delikty spjaté s ekonomickou kriminalitou, mají následující strukturu:
1. delikty proti národnímu a podnikovému hospodářství (zvláště proti bankovnictví a burzám, proti pojišťovnictví, proti všeobecné svobodě soutěže, úpadkové delikty apod.),
2. delikty proti finančnímu hospodářství státu (zkrácení daní a poplatků, celní delikty apod.),
3. delikty proti veřejnosti (proti ochraně mládeže a práce, ekologii apod.),
4. delikty proti smluvnímu partnerovi a spotřebiteli - podvod a lichva (Novotný: Prevence kriminality ve finančním sektoru. In: Sborník přednášek, Bankovní institut, Praha 25. 6. 1998). Zcela zde absentuje delikt "proti individuu", který považuji za charakteristický pro organizovaný zločin.
11) K tomu viz Sutherlandovu teorii zločinu bílých límečků.
12) Termínem ilegální označuji finanční prostředky pocházející z trestné činnosti - tedy z "černé" ekonomiky zločinného typu; termínem nelegální pak prostředky, pocházející z "šedé", stínové ekonomiky.
13) Al Capone v roce 1928 vydělal 105 mil. USD, z toho 60 mil. prodejem alkoholu, 25 mil. v zakázaných hernách, 10 mil. v nevěstincích, zbytek spekulacemi. Byl majitelem nebo spolumajitelem 20 000 restaurací, kaváren, výčepů a kabaretů, patřilo mu několik pivovarů, desítky palíren, noční podniky a nevěstince, sklady a garáže, dopravní podniky a herny. Měl podíly v hollywoodském filmovém průmyslu i v jiných, seriózních výrobních odvětvích. Zaměstnával až deset tisíc lidí. Jeho politický vliv byl obrovský. V roce 1930 zcela ovládal odborové svazy např. dělníků továren na signalizační zařízení, pneumatikáren, metařů, hotelových zaměstnanců apod. Z výčtu jeho legálních, nelegálních i zcela ilegálních aktivit je zcela jasné, že se organizovaný zločin snaží pronikat do ekonomiky a přes ni získává i značný politický vliv. Tento příklad uvádím zejména proto, že Al Capona, přes jeho obecně známé propojení s mafií i přes téměř veřejně deklarovanou zločinnou činnost, nakonec do vězení dostal finanční úřad a jeho úředníci za daňové delikty. (Borovička, V. P.: Velké případy FBI. Práce, Praha 1988, s. 65).
14) Termíny nelegální a ilegální používám ve shodě s výše uvedenou poznámkou.
15) Pipek, J.: Ochrana finančních zájmů. Právní rádce, 1999, 4, s. 35.
16) Barták, K.: Proti organizovanému zločinu je EU zatím bezmocná. LN 11. 9. 1998, s. 5.
17) K tomu viz i sérii komentářů nad knihou "The Crisis of Global Capitalism" finančníka George Sorose (úvodní část viz Ekonom, 1999, 39, s. 29 - Škola Ekonoma). Vysvětluje zde, proč právě kapitál je hnacím motorem světové globalizace a upozorňuje na možná krizová ohniska tohoto vývoje.
18) Loewy, J.: Konec tisíciletí ve znamení svateb gigantů. LN 2. 12. 1998, s. 15.
19) Bindé, J.: Je vůbec lidstvo připraveno na 21. století. Právo 1. 12. 1998, s. 11.
20) Vítek, J.: Z galerie soudobého ekonomického myšlení: David, C. Korten. HN 22. 1. 1999.
21) in: Veselý, J.: Hrozny politikova hněvu zhořkly. HN 12. 10. 1999, s. 6.
22) Havlíková, L.: Prsty mafie vedou do bank. Večerník Praha 10. 8. 1999, s. 5. Podle údajů švýcarské generální prokuratury ruská "mafie pronikla nejméně do 300 švýcarských společností. Ještě loni vláda (...) hovořila ´pouze` o 80 společnostech (...) Nyní se odhaduje, že v tamních bankách má uloženo 40 mld. USD. (...) Prokurátorka, která již dříve upozorňovala na ruskou mafii jako na jednu z největších hrozeb pro švýcarský stát, nyní varovala i před nárůstem zločinnosti spojené s mafií. Vláda je pak znepokojena zjištěním, že téměř všechny velké světové zločinecké organizace mají ve Švýcarsku svou základnu a investují do zdejších společností a podniků." Zcela jistě nejde pouze o ruskou mafii, která takto postupuje; zmiňuji se o tom v této souvislosti proto, že je z tohoto příkladu patrný posun v používání výnosů ze zločinu na mezinárodní úrovni, což umožňuje právě liberalizace světových toků kapitálu jako projev globalizace světa.
23) Drucker, P., in Němec, P.: Kapitalisté všech zemí, spojte se. HN 23. 7. 1999.
24) Němec, P.: tamtéž.
25) Němec, P.: Globalizace má dostat přesnější pravidla. HN 1. 10. 1998.
26) Fischer, P.: Největším hráčem globálního kasina jsou finanční společnosti. LN, příloha Ekonomika, 6. 4. 1999.
27) Schiffert, M.: Důvěřuj, ale prověřuj. Ekonom 1997, 45, s. 18.
28) Vítek, J.: Ovládnou velmožové zločinu svět? Příloha HN 27. 3. 1998.
29) "358 světových miliardářů má větší majetek, než kolik činí roční příjem zhruba tří miliard lidí." (Ryszard Kapuscinski: Planeta Země, HN 6. 8. 1999, s. 12).
30) Podle informace Práva disponuje S. Mogilevič, hlava jedné z ruských mafií, majetkem ve výši 10 mld. USD (což je asi 350 mld. Kč; pro srovnání: státní rozpočet ČR na rok 1999 počítá s příjmy 574 mld. Srov.: Po velkých odhaleních v ruské finanční aféře přichází dementi. Právo 1. 9. 1999 s. 7.
31) Mostýn, M.: Gordický uzel a globalizace. HN 5. 8. 1999, s. 9.
32) K tomu viz článek Rusko vypralo v New Yorku miliardy. HN 27. 8. 1999. Jde o komentář k informaci, kterou přinesl US Today: připouští se, že ruská mafie vyprala nejméně 15 mld. USD, a to z nařízení vlády B. Jelcina - později byl Kremlem dementován.
33) Mostýn, M.: Gordický uzel a globalizace. HN 5. 8. 1999, s. 9.
34) Barták, K.: Proti organizovanému zločinu je EU zatím bezmocná. LN 11. 9. 1998, s. 5.
35) Vítek, J.: Ovládnou velmožové zločinu svět? Příloha HN 27. 3. 1998, s. 3.
36) Tamtéž.
37) Tamtéž.