Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXIII 2/2000 |
Nesmírně zajímavý a obsažný článek rakouského autora se podrobně zabývá tetováním a jeho sociálním významem od počátku zdobení lidského těla primitivními národy v dávné minulosti až po zcela účelovou symboliku organizovaných kriminálních band. Popudem pro autora ke studiu tetování ruského podsvětí byly dva policií úspěšně vyřešené případy:
Ze starověkých národů měli tetování v oblibě především Trákové, Řekové a Egypťané, kteří tetovali otroky a vězně. Japonci (v předkřesťanském období) tetovali odsouzence na smrt, aby je na onom světě „ďábel lépe našel“. Hinduisté tetovali své děti vedeni strachem z toho, že je v dalším životě nepoznají. Římané vypalovali značky na těla otroků, zajatců, zlodějů a prostitutek.
V roce 787 n.l. bylo tetování papežem Adrianem I. zakázáno. Přesto se křižáčtí rytíři na taženích do Jeruzaléma nechali potetovávat různými křesťanskými motivy, což jim v případě smrti mělo zajistit pohřbení.
Severoameričtí Indiáni se nechávali tetovat, aby dali svému společenství najevo, kterými výjimečnými vlastnosti a jakou fyzickou silou jsou vybaveni.
Do středověké Evropy se tetování dostalo s mořeplavci a obchodníky, kteří se na svých zámořských cestách nechali tetovat od „divochů“.
Obliba tetování přetrvávala především mezi námořníky, vojáky, kuplíři, prostitutkami a komedianty. Tetováním se zabývali někteří řemeslníci (tesaři, ševci, koláři), kteří se časem vypracovali k velké zručnosti.
Tetování se také používalo ve válkách pro lepší identifikaci padlých, příslušníci SS měli vytetovanou svou krevní skupinu a runový znak na levé horní části paže, vězňům v koncentračních táborech byla tetována vězeňská identifikační čísla.
Je málo známo, že i tři hlavní účastníci jaltské konference byli tetováni: Churchil měl na paži vytetovanou kotvu, Stalin měl na prsou lebku a Roosevelt rodový znak.
Po roce 1960, kdy byl v USA odvolán zákaz tetování (epidemie žloutenky), rozmáhá se v Americe i Evropě tetování jako módní trend zdobení těla, na které navazují piercing, bodypainting a branding.
Vlastní řeč, vlastní znamení, vlastní tetování, kterému rozuměly pouze kriminální živly určité etnické skupiny, byly obvyklé už mezi ukrajinskými zloději koní, šlapkami a tuláky.
V řeči ruského podsvětí je tetování nazýváno regalka a jeho kriminologický význam byl poprvé zkoumán koncem 19. století. Výsledky výzkumu provedeného francouzskými, ruskými, německými a belgickými kriminology byly v roce 1930 ruským režimem staženy a od té doby utajovány. Za dob Stalina bylo protisovětské tetování důvodem k trestu smrti zastřelením bez soudu, vytetované obrazce mající nádech kritiky režimu byly rigorózně chirurgicky odstraňovány. S naivní důvěrou, že mohou zvrátit trest smrti zastřelením, nechávali si někteří odsouzenci na hruď vytetovat portréty Stalina, Lenina nebo Marxe.
Už za dob carství byli pachatelé trestné činnosti a nepohodlné osoby posíláni do vyhnanství a pracovních táborů na Sibiř. Tato praxe zůstala zachována i po ruské revoluci. Úkolem sovětských pracovních a nápravných táborů bylo na základě kolektivní disciplíny a nucených prací jedince „napravit“ a vštípit mu hodnoty socialistické společnosti. V boji o uskutečnění této utopie byl každý kverulant obětován cíli.
Životní podmínky v pracovních a nápravných zařízeních byly katastrofální. Vězni zde žili podle svého vlastního kriminálního kodexu. Vytvořili jakýsi protipól společnosti s vlastními zákony, uzavřený mikrokosmos s vlastními hodnotami, morálkou, vyjadřováním. Informace o ruských věznicích byly pro Západ tabu. Zcela výjimečné povolení bylo poskytováno podle libovůle správy tábora na základě výše úplatku. Po perestrojce se informace o táborech, vězních i vlastním tetování staly výhodným obchodním artiklem. V současných věznicích panuje vojenský duch, nosí se uniformy a vlasy střižené nakrátko. Na lidech je vidět dezorientace, rezignace, deziluzace, jsou deprimovaní, bez iluzí. Svého druhu univerzita kriminality placená státem. Vězni odsouzení za drobnou kriminalitu, homosexualitu nebo přestupek jsou ve společnosti nejtěžších kriminálních živlů a v boji o přežití se buď rychle přizpůsobí a naučí, nebo nepřežijí. Vyjdou-li z věznice, jsou už poučeni a připraveni pro život v podsvětí. Podle nepsaných táborových zákonů nezůstane věrný člen zločinecké lóže na svobodě déle než jeden rok. Nárůst kriminality v Rusku vyvolává stále těžší tresty. V roce 1991 bylo vyneseno 206 rozsudků smrti a pouze dva odsouzení byli omilostněni.
Názorný přehled o symbolice tetování ruského podsvětí je uveden v ukázce tabulky, která popisuje motiv, jeho umístění na těle a přesný význam. (Ukázka tabulky uvádí v abecedním řazení 11 motivů, originál popisuje 500 motivů). V závěru jsou uvedeny skupiny symbolů podle jejich významu včetně stručného popisu (symboly: informativní, sentimentální, agresivní, erotické, textové, politické, religiózní, a dekorativní).
Motiv | Umístění na těle | Význam |
orel | prsten na palci pravé ruky | autorita mezi zloději |
orel s kufry v pařátech | hruď | snaha uprchnout z vězení, vždy připraven k útěku |
orel s korunou | - | stoupenec monarchie, pochodeň označuje sounáležitost propuštěných z vazby |
orel s roztaženými perutěmi a pařáty, často s osmicípou hvězdou | hruď, přes podpaží na plece | elita v podsvětí, autorita, tvrdý, eso, důležitá osoba; orel je symbol velké psychické síly, pýchy, hrdosti, tj. domýšlivosti, ješitnosti |
orel s číslicí | - | symbol síly a krutosti, číslice označuje stáří, ve kterém se nositel nechal tetovat |
orel zatínající drápy do lidské ruky | - | „generál“, vůdce zlodějské bandy mladých, nechávající se vydržovat svými „žáky“ |
orel držící v drápech ovci | hruď | osoba, která byla ve vězení za znásilnění |
orel útočící na ženu | hruď, záda | znak sexuální agresivity |
orlí hlava, lví tělo | - | zachovám tajemství na věčné časy |
javorový list | - | spojení s ukrajinskou diasporou v Kanadě |
javorový list | hřbet ruky | začátečník mezi zločinci, přísahám, že zabiji uniformovaného |