Kriminalistika čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi |
ročník XXXIII 2/2000 |
V současné době probíhá v Institutu pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP) rozsáhlé empirické šetření zaměřené na zmapování, popis a analýzu základních charakteristik dětí s prekriminálními rysy. Dvouletý výzkumný úkol byl do plánu IKSP zařazen z podnětu Republikového výboru pro prevenci kriminality.
Výzkum vychází z obecně přijímaného názoru, že dlouhodobější perspektiva omezování kriminality v naší zemi je spojena především s adekvátní socializací nejmladší generace. Proto je výzkum koncipován tak, aby bylo možno rozpoznat a analyzovat hlavní negativní faktory vyskytující se a působící v socializaci dítěte ohroženého delikventním vývojem. Výzkum je zaměřen na děti do 15 let, neboť socializační a resocializační snahy v pozdějším věku jsou, jak známo, méně účinné a navíc nesrovnatelně náročnější po všech stránkách. Platí zde lidové přísloví, že „malá chyba na počátku může způsobovat velkou chybu na konci“.
Stěžejní částí první fáze výzkumu tedy bylo zmapovat výskyt tzv. kriminogenních faktorů, které by hypoteticky mohly mít vliv na poruchový vývoj dítěte. Současná kriminologie obecně akceptuje následující oblasti, ve kterých se mohou vyskytovat poruchy a problémy (tyto poruchy a problémy bývají nazývány příčinami nebo podmínkami kriminality, příp. kriminogenními faktory):
V našem sdělení soustředíme pozornost na rodinné zázemí sledovaných dětí.
Většině ze sledovaných dětí byla oddělením péče o děti a rodinu okresních (obvodních) úřadů navržena ústavní výchova (96,2 %), pouze pěti dětem (3,8 %) byla navržena ochranná výchova. Důvodem podání návrhu byla nejčastěji (jinak) trestná činnost (33,8 %), dále záškoláctví a útěky (31,6 %), nezvládání výchovy v rodině (12 %), agrese a šikana (9,8 %) a různé druhy závislostí (8,3 %).
Vzhledem k tomu, že výzkum není dosud dokončen, můžeme v tomto sdělení předložit pouze dílčí informace. Prezentovány budou údaje získané na základě třídění prvního stupně. V dalších fázích výzkumu předpokládáme zpracování vyšších stupňů třídění a provedení clusterové analýzy.
Jak ukazuje tabulka č. 1, v předškolním věku žilo v úplné rodině 58 % dětí. To z jiného pohledu znamená, že dvě z pěti námi sledovaných dětí žily již od nejútlejšího věku v neúplné rodině. Absence alespoň jednoho vlastního rodiče se radikálně prohlubuje v dalších etapách života klienta. V mladším školním věku je již více než každé druhé dítě bez jednoho či obou vlastních rodičů a v současnosti už pouze každý třetí má úplnou rodinu.
předšk. věk | mladší šk. věk | současnost | ||||
abs. č. | % | abs. č. | % | abs. č. | % | |
úplná rodina | 76 | 58,0 | 62 | 47,0 | 46 | 34,6 |
neúplná - matka | 35 | 26,7 | 35 | 26,5 | 35 | 26,3 |
neúplná - otec | 12 | 9,2 | 24 | 18,2 | 29 | 21,8 |
doplněná rodina | 1 | 0,8 | 4 | 3,1 | 14 | 10,6 |
adoptivní, pěstounská | 6 | 4,6 | 5 | 3,8 | 6 | 4,5 |
ústavní výchova | 1 | 0,8 | 1 | 0,8 | 3 | 2,3 |
celkem | 131 | 100,0 | 131 | 100,0 | 133 | 100,0 |
V této souvislosti je zajímavé zjištění, že zatímco procentuální zastoupení rodin, kde zůstala z rodičovského páru s dítětem pouze matka, je v podstatě shodné ve všech periodách, osamocených vlastních otců v průběhu času přibývá. Obecně však lze konstatovat, že naši klienti vyrůstají velmi často v neúplných rodinách. Tabulka č. 1 sleduje pouze vztah rodičů a dítěte z formálního hlediska. Z kriminologického pohledu je však zajímavější údaj o tom, kdo se o dítě v jednotlivých životních periodách skutečně staral. Přehled o této otázce poskytuje tabulka č. 2.
staral se: | předšk. věk | mladší šk. věk | současnost | |||
abs. č. | % | abs. č. | % | abs. č. | % | |
rodiče | 39 | 29,5 | 33 | 25,0 | 22 | 18,0 |
sama matka | 79 | 59,8 | 78 | 59,1 | 74 | 60,7 |
matka s partnerem | 3 | 2,3 | 8 | 6,1 | 9 | 7,4 |
sám otec | 3 | 2,3 | 5 | 3,8 | 9 | 7,4 |
prarodiče | 6 | 4,5 | 5 | 3,8 | 2 | 1,6 |
výchovné zařízení | 2 | 1,5 | 2 | 1,5 | 2 | 1,6 |
celkem | 132 | 100,0 | 131 | 100,0 | 118 | 100,0 |
Srovnání uvedených tabulek je zajímavé zejména v tom, že po formální stránce je úplných rodin přibližně polovina, ale ve skutečnosti se oba rodiče starali o dítě přibližně v jedné čtvrtině až pětině případů. Ač existuje poměrně dost neúplných rodin, kde by měl být vychovatelem otec, neodpovídají tomu informace od pracovnic OPD o skutečné péči o děti. Otec tedy bývá mnohdy pouze formálním vychovatelem, fakticky se však o dítě stará někdo jiný.
O většinu sledovaných jedinců se starala sama matka. Oba rodiče se starali o dítě pouze v menším počtu případů a navíc počet takových rodin v průběhu let klesal. Zjištěná data nejsou překvapivá, neboť absence otce ve výchově je známý kriminogenní faktor. Překvapí spíše vysoké procento matek samostatně se starajících o dítě vzhledem k počtu rodin, které jsou formálně úplné.
Samotná neúplnost rodiny však nemusí být z výchovného hlediska fatální, pokud osamocený rodič volí vhodnou výchovnou strategii. Tuto schopnost však postrádáme u většiny rodičů námi sledovaných dětí. Tabulka č. 3 názorně ukazuje, jak se v průběhu času výrazně zvyšuje stupeň problémovosti rodin z výchovného hlediska, tj. jak vychovatelé nejsou schopni dostát svým rodičovským povinnostem. V současnosti se pracovnicím OPD jeví pouze v 10 (!) z celkových 133 případů výchovné strategie rodičů jako více méně adekvátní. Naopak za zcela nevyhovující je v současnosti považováno každé třetí „výchovné“ snažení vychovatele.
předšk. věk | mladší šk. věk | současnost | ||||
abs. č. | % | abs. č. | % | abs. č. | % | |
1 - zcela vyhovující | 9 | 6,9 | 5 | 3,8 | 3 | 2,3 |
2 | 21 | 16,0 | 19 | 14,4 | 7 | 5,3 |
3 | 48 | 36,6 | 44 | 33,3 | 29 | 22,1 |
4 | 37 | 28,2 | 47 | 35,6 | 50 | 38,2 |
5 - zcela nevyhovující | 16 | 12,2 | 17 | 12,9 | 42 | 32,1 |
celkem | 131 | 100,0 | 132 | 100,0 | 131 | 100,0 |
Snažili jsme se poněkud přesněji uchopit situaci v rodině klienta těsně před vypuknutím krize, která předcházela odebrání dítěte z rodiny. Ptali jsme se proto i na kvalitu materiální péče (jídlo, oblečení, hygiena apod.) a na atmosféru v rodině. Zanedbávání dítěte z hlediska materiální péče (tabulka č. 4) je možno konstatovat zhruba u jedné třetiny sledovaných dětí, nadprůměrné materiální zajištění zhruba u jedné pětiny. Distribuce odpovědí je umístěna převážně do středu škály.
abs. četnost | % | |
1 výrazně nadprůměrná | 4 | 3,1 |
2 | 21 | 16,5 |
3 průměrná | 61 | 48,0 |
4 | 32 | 25,2 |
5 výrazně podprůměrná | 9 | 7,1 |
celkem | 127 | 100,0 |
Poněkud jinak vyznívají údaje o atmosféře v rodině před vypuknutím aktuální krizové situace. Tabulka č. 5 dokládá, že pouze zanedbatelné množství klientů žilo v té době v relativně klidném rodinném prostředí.
abs. četnost | % | |
1 velmi dobrá | 1 | 0,8 |
2 | 8 | 6,0 |
3 průměrná | 43 | 32,3 |
4 | 57 | 42,9 |
5 velmi špatná | 24 | 18,0 |
celkem | 133 | 100,0 |
Na otázku rodinného klimatu před umístěním dítěte do DDÚ jsme se zaměřili v záznamovém archu pro pracovníky DDÚ. Pokusili jsme se konfrontovat názor dítěte s názorem jeho rodiny. Obecně je možno konstatovat, že názory na kvalitu rodinných vztahů se z obou pohledů příliš neliší (tabulka č. 6) a že vnímání negativní atmosféry či klimatu v rodině je z pohledu členů rodiny daleko méně akcentováno, než jak vyplývá z výpovědí pracovnic OPD.
pohled rodiny dítěte | pohled dítěte | |||
abs. četnost | % | abs. četnost | % | |
1 zcela uspokojivé | 16 | 13,3 | 17 | 13,1 |
2 | 37 | 30,8 | 47 | 36,2 |
3 | 34 | 28,3 | 35 | 26,9 |
4 | 27 | 22,5 | 23 | 17,7 |
5 zcela neuspokojivé | 6 | 5,0 | 8 | 6,2 |
celkem | 120 | 100,0 | 130 | 100,0 |
Vzdělání otců bylo velmi podobné vzdělání matek (8,2 % nedokončené základní vzdělání, 55,7 % vzdělání základní, 27,9 % vyučen, 8,2 % maturita, vysokoškolské vzdělání nikdo). Profesí jsou z 91,7 % dělníci, 4,2 % zaměstnanci a pouze 2,1 % podnikatelů. Občas prezentovaný názor, že mezi problémovými dětmi je hodně dětí z rodin podnikatelů, kteří nemají čas se jim věnovat, se tedy v našem šetření nepotvrdil. Zajímavý je spíše poměrně vysoký počet nezaměstnaných otců v evidenci pracovních úřadů (19,4 %) a dále vysoký počet nepracujících otců, kteří evidováni nejsou (17,7 %).
Domníváme se, že nízké vzdělání rodičů (ale především matky, která často sama vychovává dítě) může souviset s nepříznivým vývojem dítěte. Matka s nízkým vzděláním a kvalifikací (což může v sobě skrývat mimo jiné i intelektový či volní deficit) není patrně schopna dítěti plně zprostředkovat informace o okolním světě, nestačí na výchovu, nereaguje adekvátně na potřeby dítěte, a tak selhává v socializační roli.
Nepotvrdila se však hypotéza, že by při vzniku závadového chování dětí mohl hrát závažnější roli faktor příliš nízkého či vysokého věku rodičů při narození dítěte (zejména často sdílený názor o nezvládání výchovy mladými rodiči). 93,2 % matek bylo při narození sledovaného dítěte v přiměřeném věku 19 - 35 let (otcům bylo ve věku narození tohoto dítěte přiměřených 21 - 40 let v 97 % zjištěných případů).
V orientačních rodinách predelikventů z našeho vzorku se vyskytuje více dětí než odpovídá průměru ostatní populace (tabulka č. 7). Je tomu především proto, že v nestabilních rodinách problémových dětí se vyskytují vedle vlastních sourozenců v nezanedbatelném množství i sourozenci nevlastní. Tím se stalo, že na jedno výzkumem sledované dítě připadá 2,5 sourozence, což jinými slovy znamená, že průměrně jsou v rodinách problémových dětí 3 až 4 sourozenci. To ovšem platí pouze tehdy, pokud neodečteme rodiny, které mají jedno dítě (nejčastěji „neplánované“ děti svobodných matek). Jedináčci žijí v celé čtvrtině rodin klientů, což pro naši úvahu znamená, že ve zbývajících rodinách je průměrně čtyři a více dětí.
počet vlastních sourozenců |
abs. četnost | % | počet nevlastních sourozenců |
abs. četnost | % |
nemá | 34 | 25,6 | nemá | 75 | 56,4 |
1 | 39 | 29,3 | 1 | 29 | 21,8 |
2 | 29 | 21,8 | 2 | 14 | 10,5 |
3 | 16 | 12,0 | 3 | 7 | 5,3 |
4 | 9 | 6,8 | 4 | 5 | 3,8 |
5 | 4 | 3,0 | 5 | 2 | 1,5 |
6 | 2 | 1,5 | 7 | 1 | 0,8 |
celkem | 133 | 100,0 | celkem | 133 | 100,0 |
Z tabulky č. 7 plyne, že rodiny problémových jedinců jsou často početnější než průměrná rodina a že téměř polovina výzkumem sledovaných problémových dětí má zkušenost s existencí nevlastního sourozence. I tato skutečnost může mít význam pro socializaci jedince. Rodiny s více dětmi jsou znevýhodněny ekonomicky, ale především se těmto dětem může nedostávat - výrazněji než tomu je v menších rodinách - přiměřené péče a pozornosti. Tato negativní skutečnost je ovšem více ovlivněna výchovnou nekompetentností rodičů (zejména matky) než velikostí rodiny.
Domníváme se, že o vztahu vychovatelů k dítěti vypovídá velmi ilustrativně z jiného úhlu pohledu frekvence návštěv a korespondence do DDÚ poté, co tam bylo dítě umístěno (tabulka č. 8). Vezmeme-li do úvahy nejasnou roli otců našich klientů ve výchově a zaměříme-li se na kontakty dítěte s matkou, zjišťujeme, že přibližně 40 % našich klientů se nedočkalo její návštěvy.
kdo a jakou formou | abs. četnost | % |
otec - návštěva | 33 | 25,2 |
otec - korespondence | 28 | 21,2 |
matka - návštěva | 78 | 59,1 |
matka - korespondence | 78 | 59,1 |
jiná osoba - návštěva | 55 | 41,7 |
jiná osoba - korespondence | 31 | 23,7 |
N = 133 |
být nedůsledná ve výchově | (83,2 %) | než být důsledná | (4,0 %) |
nechávat dítě bez dozoru | (70,3 %) | než je přehnaně kontrolovat | (8,6 %) |
spíše jeho přestupky omlouvat | (60,6 %) | než je obviňovat | (15,7 %) |
mít k němu kladný emoční vztah | (58,2 %) | než záporný | (8,6 %) |
spíše je netrestat | (55,1 %) | než je přehnaně trestat | (15,0 %) |
spíše zanedbávat péči o ně | (48,8 %) | než o ně přehnaně pečovat | (11,8 %) |
Je zřejmé, že výchovné strategie matek jsou výrazně nepedagogické, znemožňující (či alespoň ztěžující) osvojení prosociálních společenských norem dětmi. Zaznamenali jsme nevšímavý, nekorigující a zanedbávající postoj vychovatelek, jenž je často doplňován neadekvátními reakcemi na chování dítěte a často špatným osobním příkladem.
Neadekvátní reakce na chování dítěte (i jistý odpor k dítěti jako nemilované a nechtěné osobě) se projevuje též v nevhodném zacházení s ním. V námi sledovaných rodinách jsme zjistili nezanedbatelný výskyt týrání dětí. Fyzicky bylo dle údajů OPD týráno 15,3 % dětí, psychicky 10 % dětí. Sociální pracovnice upozornily i na 2,3 % sexuálního zneužívání v rodinách našich klientů.
váha proměnné | |
1. úmrtí vychovatele | 3 |
2. rozvod nebo rozchod vlastních rodičů | 3 |
3. dlouhodobější odloučení dítěte od rodiny - více než 6 měsíců | 3 |
4. dlouhodobá, alespoň půlroční, neúčast vychovatele v rodině | 2 |
5. rozvod nebo rozchod s příp. dalším partnerem | 2 |
6. doplnění rodiny o další vychovatele | 2 |
7. doplnění rodiny o nevlastní sourozence | 2 |
8. stěhování do jiné obce | 1 |
9. změna školy | 1 |
Jak je z přehledu patrné, za nejzávažnější v životě dítěte považujeme trvalou ztrátu rodiče či dlouhodobější odloučení dítěte od rodiny. Rozvod nebo rozchod vlastních rodičů zažilo 47,4 % (!) sledovaných klientů, dlouhodobější (tj. delší než půl roku) odloučení od rodiny 21,1 % a úmrtí vychovatele 12 %.
Navíc dlouhodobou, alespoň půlroční neúčastí vychovatele v rodině bylo postiženo 15,2 % respondentů a doplnění rodiny o dalšího vychovatele zažilo 29,3 % dětí. 12 % dětí bylo svědkem rozvodu nebo rozchodu vlastního rodiče s dalším partnerem, který po nějakou dobu v rodině žil.
Masivně a často opakovaně byli naši klienti zasaženi změnou školy (47,4 %), dále stěhováním do jiné obce (23,3 %) a doplněním rodiny o nevlastní sourozence (22,6 %).
Pokusili jsme se rovněž o kvantitativní pohled na stabilitu výchovného prostředí. Součtem bodů vyjadřujících závažnost jednotlivých výše uvedených životních událostí jsme vytvořili koeficienty stability výchovného prostředí (tabulka č. 9).
Bodový koeficient stability výchovného prostředí |
abs. četnost | % |
do 2 bodů (stabilní prostředí) | 20 | 17,5 |
3 - 4 body | 28 | 24,6 |
5 - 7 bodů | 31 | 27,2 |
8 - 10 bodů | 20 | 17,5 |
11 a více (nestabilní prostředí) | 15 | 13,2 |
Celkem | 114 | 100,0 |
Je evidentní, že nejrůznější nepříznivé změny provázejí dětství značného počtu výzkumem sledovaných dětí. Tyto děti jsou enormně vystavovány (většinou negativním) změnám a mohou pociťovat nejistotu ve vztahu ke svému rodinnému zázemí. Je zjevné, že změny jsou často takového rázu a v takové kvantitě, že dítě nemá možnost postupné adaptace na ně. To se může výrazně projevovat na jejich chování.
V rodinách sledovaných dětí se podle očekávání vyskytovaly mnohé sociálně patologické jevy. Je nesporné, že závadové rodinné prostředí a nevhodné osobní příklady s vysokou pravděpodobností způsobují nedostatečnou, resp. patologickou socializaci dítěte. Sledovali jsme proto výskyt některých sociálně patologických jevů v rodinách klientů, přičemž byli bráni v úvahu vlastní i nevlastní rodiče a sourozenci klienta (tabulka č. 10).
v rodině zasažen | ||
jeden člen | více členů | |
majetková trestná činnost | 41,7 % | 7,6 % |
alkoholismus | 32,6 % | 5,3 % |
útěky z domova | 19,0 % | 2,3 % |
toxikomanie | 14,4 % | 2,3 % |
psychiatrické poruchy | 13,7 % | 0,8 % |
gamblerství | 12,2 % | 3,0 % |
prostituce | 12,2 % | 1,5 % |
vandalství | 6,1 % | - |
sebevražda | 4,5 % | - |
Z uvedeného přehledu je zřejmé, že touto tzv. kriminální infekcí, která je považována za významný kriminogenní faktor, jsou rodiny našich klientů zasaženy poměrně silně. Zvláště je rozšířena majetková trestná činnost a alkoholismus, nelze však opomenout ani různé formy závislostí, psychiatrických problémů a prostituční chování. Některé rodiny se tak vlastně stávají pro děti školou zločinu.