Informace |
Ministerstvo práce a sociálních věcí uspořádalo z pověření vlády před koncem minulého roku v Praze mezinárodní konferenci. Záměrem bylo otevření prostoru pro diskusi o budoucnosti rodinné politiky v České republice mezi zástupci státu a politické reprezentace, samospráv, neziskového sektoru a odborné veřejnosti. Akce se konala při příležitosti desátého výročí Mezinárodního roku rodiny a stala se symbolickým zahájením příprav tvorby koncepce státní rodinné politiky.
Rodina jako seizmograf společnosti
Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach seznámil s prioritami vlády při vytváření koncepce rodinné politiky. V zásadě se jedná o dvě kategorie:
Rodinná politika je průřezová záležitost; významnou roli zde sehrává demografický vývoj, nezaměstnanost, motivace k zaměstnávání, nezávislost na sociálních podporách, prosazování rovných příležitostí.
Náměstek ministra zahraničních věcí Pavel Svoboda zdůraznil, že rodinná politika je ve výlučném právu členských zemí. Vymezení pojmu rodiny se v EU liší, ve výkladu není jednotný ani Soudní dvůr. Harmonizace rodinného práva by sice byla užitečná, ale zdá se být velmi problematická. Cílem koordinace rodinných politik není unifikace, ale podpora rodiny jako společenské jednotky.
Náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová podrobila současný stav prorodinné politiky kritické analýze. Informovala o vymezení priorit rodinné politiky a o přípravách zpracování Národního programu rodin s dětmi. Cílem není propopulační priorita, nýbrž revize stávajícího systému dávek pro rodiny a nesezdaná partnerství.
Předsedkyně Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů Anna Čurdová poukázala na skutečnost, že rodinou se společnost zabývá až ve chvíli, kdy přestává fungovat. Krizi rodiny vnímá jako krizi hodnot společnosti a proto je nezbytné se těmito otázkami erudovaně zabývat z různých úhlů pohledu.
Předsedkyně Stálé parlamentní komise pro rodinu a rovné příležitosti Květoslava Čelišová vyzdvihla nejen nutnost legislativy v této oblasti, ale také význam aktivit různých občanských sdružení a iniciativ.
Tvorba prorodinného klimatu ve veřejné sféře
Zahraniční blok zahájila Rosemarie von Schweitzer, vedoucí odborného týmu pro 5. zprávu o rodině SRN a předseda Papežské rady pro rodinu J. E. kardinál Alfonso Lopez Trujillo. Rodinnou politikou ve smyslu spravedlnosti se zabýval Gerhard Kleinhenz z Univerzity v Passau. Na vývoji rodinné politiky v Německu dokumentoval sociální systém, který od devatenáctého století reflektoval potřeby dělnické vrstvy. Rodinná politika nepatřila nikdy mezi priority tržního hospodářství, byla ale jeho nedílnou součástí. Příspěvky na děti nemají být chápány jako dar státu, nýbrž jako vyrovnání s ostatními komunitami. Významné je ocenění výkonů rodiny pro společnost.
Aktuální pohled na problematiku rodinné politiky představil Wade Horn, první náměstek ministra zdraví a sociálních služeb Spojených států amerických pro oblast dětí, mládeže a rodiny.
Federální vláda disponuje 65 rodinnými programy, přičemž většina financí na projekty zůstává v jednotlivých státech. Stát vytváří takové podmínky, aby nemuseli pracovat oba rodiče. Na druhé straně vládní neutrální politika umožňuje svobodnou volbu rodičů participovat na pracovním procesu. Vláda si uvědomuje, že zdravý svazek je prokazatelným ekonomickým přínosem, proto vytváří optimální podmínky pro rozvoj rodiny. Rodina je zde definována jako základní společenská jednotka, kterou spojuje cit, kulturnost, zodpovědnost. Povinností státu je bránit rodinu jako instituci, posilovat ji v jejím přirozeném vývoji. Tomu nemohou konkurovat sebekomfortnější sociální služby.
Profesorka Maly Daly z Queens University Belfast hovořila nejen o rodinné politice ve Velké Británii, ale zabývala se také rozdíly v politice pro rodinu v dalších evropských zemích. Pojítkem je skutečnost, že rodinná politika se vyvinula ze sociální politiky s cílem kompenzovat rodinám zvýšené náklady na jejich činnost. Významnými faktory je posilování stabilních vztahů mezi rodiči a ochrana dětí.
Dalším zahraničním účastníkem byla Bernardina Bodnárová ze Střediska pro studium práce a rodiny na Slovensku, která informovala o auditu Rodina a práce, do něhož se v první fázi před čtyřmi lety zapojilo čtyřicet firem, zatímco v současné době projevilo zájem zhruba 500 institucí.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 4/2005.
Daniela Řeřichová