Téma

Josef Jančář

Lidová tradice a současnost

Národní kulturní dědictví netvoří jen hmotné památky naší minulosti, nýbrž i hodnoty nehmotné, jejichž součástí jsou také slovesné, hudební, taneční, obyčejové a další projevy, jež zařazujeme pod pojem lidová kultura. V tradicích lidové kultury jsou obsaženy společně sdílené znaky, které usnadňovaly vzájemnou komunikaci v rodinách i v širším regionálním nebo národním společenství. Sdílené poznatky a zkušenosti se kumulují v různých obyčejích a rituálech, které – jak napsal spisovatel R. Fulghum – “fungují jako stabilizátory chování, jako ukazatelé vytyčující cestu, po níž jsme přišli, která nás ještě čeká, a bez nichž bychom se ztratili”. Stále je zřejmější, že tradice a některé její etické principy udržují rodinu nebo nejrůznější společenství pohromadě lépe než jakékoliv vědecky formulované zásady.

ilustrační obrázekS vědomím významu lidových tradic v současném světě ustavilo UNESCO v osmdesátých letech minulého století komisi badatelů z různých zemí světa, aby připravili dokument, jímž by tato světová organizace pro vědu a vzdělávání upozornila členské země na nebezpečí ztrát těchto tradic v současném procesu globalizace. Vypracovaný dokument byl schválen 25. Generální konferencí UNESCO v roce 1989 pod názvem Doporučení k ochraně tradiční kultury a folklóru. Ministerstvo kultury České republiky Doporučení akceptovalo a garantem jeho realizace v České republice pověřilo Národní ústav lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici jako svou přímo řízenou organizaci. Odborní pracovníci strážnického ústavu za podpory odboru regionální a národnostní kultury ministerstva kultury věnovali propagaci tohoto významného dokumentu a realizaci doporučených aktivit mimořádnou pozornost.

Dokumentace vybraných jevů lidové kultury

K prvním velkým projektům na realizaci Doporučení patří videodokumentace Lidové tance v České republice, která se stala komplexním a spolehlivým pramenem poznání regionálních typů a stylů tanců v České republice. Dílo je určeno jak k odbornému studiu, tak ke vzdělávání členů ve všech typech folklorních souborů i k výuce na pedagogických a uměleckých školách. Úspěšná realizace tohoto projektu přispěla k tomu, že na zahájení dalšího projektu s názvem Lidová řemesla a lidová umělecká výroba v České republice poskytlo UNESCO i finanční podporu, a ve spolupráci s ministerstvem kultury uspořádalo ve Strážnici mezinárodní konferenci na téma komercializace lidové kultury, etika a tradiční lidová kultura a seminář o zkušenostech s realizací Doporučení ve státech střední a východní Evropy. V roce 2001 se ministerstvo kultury připojilo k výzvě UNESCO na podporu zanikajících technologií lidových řemesel a lidové umělecké výroby udělováním titulu Nositel tradice lidových řemesel. Podle nařízení vlády č. 5/2003 Sb. může být tento titul udělen každý rok pěti výrobcům, kteří nejenom udržují tradiční technologické principy zpracovávání převážně přírodních materiálů, ale jsou také schopni předávat své znalosti a dovednosti následujícím generacím.

Vytváření podmínek pro péči o lidové tradice

Uvedené aktivity předcházely významnému vládnímu usnesení č. 571/2003 Sb., nazvanému Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice. Tento dokument, adresovaný příslušným institucím státní správy a samosprávy, podrobně konkretizuje úkoly a nástroje péče o tradice lidové kultury v našich zemích. Koncepce vychází z premisy, že prostřednictvím kulturního dědictví se z generace na generaci přenášejí hodnoty, vytvářené po celá staletí. Toto kulturní dědictví je základem kulturní identity, zdrojem kulturní rozmanitosti a i důležitým fenoménem ve využívání volného času. Předmětem péče je uchovávání a rozvoj slovesných, tanečních, hudebních, obyčejových a jiných projevů tradiční lidové kultury, včetně technologií lidové umělecké výroby. K prvním úkolům patří komplexní popis a vytvoření seznamu nejvýznamnějších jevů tradiční lidové kultury. Velmi konkrétní úkoly jsou v dokumentu formulovány také pro její prezentaci nejen prostřednictvím výstav, publikací a dalších forem osvětové práce, ale i prostřednictvím různých folklorních slavností a festivalů.

Soudobé folklorní aktivity

Svátky a slavnosti byly odedávna součástí společenského života, i když se jejich obsah i forma proměňují v toku času. Snahy využít projevy lidové slovesnosti, hudebnosti nebo nejrůznějších zvyků, jsou průvodním jevem kulturního života národů. Využívání prvků lidových tradic k soudobým kulturním aktivitám označujeme pojmem folklorismus, který není součástí tradiční lidové kultury, nýbrž součástí soudobé masové kultury, založené na jiných komunikačních principech. Folklorismus smazává místní nebo úzce regionální rozdíly a vytváří “národní lidovou kulturu”, jejímž jednotlivým prvkům přisuzujeme zvláštní hodnoty.

Příkladem mohou být národní i mezinárodní folklorní slavnosti, nazývané od šedesátých let minulého století folklorními festivaly, rozšířenými často i o trhy lidových řemesel. Většina pořadatelů i diváků přijímá vystupující soubory jako nositele folklorních tradic, přestože jde o novodobě upravenou prezentaci jevů minulosti, jež je součástí kulturních aktivit současnosti. Folklorní festivaly, stejně jako využívání slovesných, hudebních nebo obyčejových prvků lidové kultury v rozhlasových a televizních pořadech nebo v oboru lidové umělecké výroby získávaly v druhé polovině dvacátého století podporu totalitního státu, neboť je mohl využít ke svým ideologickým cílům. Jejich rozvoj po roce 1989 však ukazuje, že tradice lidové kultury je možné zneužít, ale nelze je vymýtit ani ze života postmoderní společnosti. Z odpovědí na nedávný dotazník o lidových obyčejích a slavnostech v současném společenském životě v Čechách a na Moravě se ukázalo, že ve více než devadesáti procentech obcí v Čechách a na Moravě se udržují velikonoční a mikulášské zvyky, ve čtvrtině obcí v Čechách a v polovině obcí na Moravě se udržují velikonoční obchůzky dětí s řehtačkami, ve čtvrtině obcí v Čechách a téměř v polovině obcí na Moravě se konají masopustní průvody a zábavy. V posledních letech se projevují zřetelné snahy o revitalizaci mnohých zvyků a slavností.

Využívání lidových tradic v soudobé masové kultuře vyžaduje odstranit romantické názory na kulturní dědictví. Folklorismus, který má i negativní stránky zneužívá-li se jako prostředek politického ovlivňování nebo nacionalistické propagandy, přispěl k zachování kulturního dědictví v jeho rozmanitých formách, a tím k uchování multikulturního obrazu světa. Nelze proto pohrdlivě odsoudit skutečnost, že některé projevy lidové kultury, zejména folklorní festivaly, se staly také vyhledávanou turistickou atrakcí a exportní komoditou. Naopak folklorismus jako tvořivé využívání prvků tradiční lidové kultury přispívá k rozvoji lokálních nebo regionálních kulturních aktivit a někdy i k obnovení zajímavých obyčejů. Navíc vznikající globální monokulturu může oživit květy a vůněmi tradic všech míst a regionů. Dnešní nejrůznější výroční nebo rodinné slavnosti se svými starobylými kořeny jsou stále žijícími akty, zvěstmi žádoucími a podvědomě i stále posvátnými, i když nabyly forem nezávazné zábavy nejenom na vesnicích, ale stále více i ve městech.

Autor (PhDr.) pracuje v Národním ústavu lidové kultury Strážnice

Další informace [nápis]
Číslo 4/2005
Časopis Veřejná správa č. 4/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail