Památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

Vladimír Soukup

Král českých hradů: Zvíkov

Odpověď na otázku, který objekt můžeme označit za krále českých hradů, není rozhodně jednoduchá. Zvíkovu přiznával tento neoficiální titul i uznávaný odborník na tuto problematiku “hradolog” August Sedláček – a to jistě nejen pro to, že byl Jihočech a že většinu života strávil v nedalekém Písku. Pro Zvíkov hovoří mnohé – královský původ, úctyhodná starobylost, mimořádná zachovalost, majestátní poloha i neobyčejně cenná umělecká výzdoba.

V písemných pramenech se hrad poprvé objevuje v r. 1234; o jeho vznik se tedy s velkou pravděpodobností postaral již český král Přemysl Otakar I. Původně nevelké sídlo pak výrazně rozšířili a přestavěli jeho nástupci Václav I. a Přemysl Otakar II. Otec vlasti Karel IV. jej ve čtrnáctém století zařadil mezi královská sídla, která nesmějí být prodána ani dávána do zástavy. Asi by se divil, kdyby věděl, s jak lehkým srdcem budou jeho následovníci toto rozhodnutí ignorovat. Zvíkov tak skutečně záhy přešel do šlechtických rukou, zprvu jej drželi Rožmberkové, pak – celé jedno a půl století – Švamberkové. Ti dali také areál v polovině šestnáctého století renesančně upravit a doplnit o nové hospodářské budovy. Pak přišlo české stavovské povstání, v němž hradní posádka Petra z Vamberka, nepřítele katolických Habsburků, sehrála významnou roli. I po porážce českého vojska na Bílé hoře se vytrvale odmítala vzdát, statečně odolávala všem atakům císařských a kapitulovala – jako vůbec poslední stavovská bašta – až v létě 1622. Třicetiletá válka, která potom hradními branami v několika vlnách prošla, zanechala budovy vydrancované a zpustlé. Noví majitelé Eggenbergové Zvíkov ještě s nemalými náklady obnovili, jako o panské sídlo o něj však už nestáli. Využívali hradní objekty pouze k hospodářským účelům a jejich údržbu postupně zcela zanedbávali. Škody, způsobené nezájmem, znásobil navíc požár, který v r. 1751 zničil téměř všechny hospodářské budovy na druhém nádvoří. Hrad se tak pomalu měnil ve zříceninu – před tímto smutným osudem jej však zachránili Schwarzenberkové, kteří nelitovali peněz, aby především nejcennějším budovám hradního jádra vrátili původní lesk.

Zvíkov patří k nesporným skvostům české raně gotické architektury a má po zásluze statut národní kulturní památky. Jeho nejstarší dochovanou částí je masivní hranolová obytná věž zvaná Hlízová, pocházející ještě z první – románské – fáze výstavby. Je vybudována z kamenných kvádrů, do nichž jsou vytesané zdánlivě tajemné značky. Starší romantičtí badatelé v nich viděli starogermánské runy, dokonce se je pokoušeli (pochopitelně bez úspěchu) i číst. Dnes víme, že jde o značky jednotlivých kameníků, kteří kvádry na stavbu opracovávali. Nepochopení tak stálo u zrodu druhého jména této věže, které se také říká Markomanka.

Ke věži přiléhá vlastní jádro hradu nepravidelného pětibokého tvaru, jehož křídla obklopují ze všech stran rovněž pětiboké nádvoří. V přízemí i v patře se otvírají nádhernými gotickými arkádami s lomenými oblouky, jaké nikde jinde v českých zemích nenajdeme. Palác ukrývá řadu skvostně vyzdobených komnat s křížovými klenbami a gotickými nástěnnými malbami. Pravou perlou je ale hradní kaple sv. Václava, jedna z nejhezčích a nejušlechtilejších raně gotických prostor v celé republice. Dominantou hradu je pak velká válcová věž s břitem, střežící jednu ze dvou vstupních bran – Píseckou. Celý areál obklopuje hradební zeď, vybudovaná při okrajích skalních srázů. Některé další stavby, hlavně z období pozdní gotiky a renesance, jsou dnes již ve zříceninách, a dodávají hradu zvláštní “Máchovskou” malebnost.

Těžko dnes uvěřit, že Zvíkov stával původně jako orlí hnízdo na vrcholu vysokého skalnatého ostrohu nad soutokem Vltavy a Otavy. Orlická přehrada, vybudovaná v letech 1954-61, obě hluboká údolí zaplavila a hradní výšinu proměnila téměř na ostrov, s okolní krajinou spojený jen úzkou šíjí, po které vede dnes jediná přístupová cesta. Druhá, přicházející od vlastního soutoku severně od hradu, zmizela i s bývalým předhradím a kostelem na dně přehradního jezera. Hrad tak získal nový půvab, který nejlépe ocení především ptáci.

Další informace [nápis]
Číslo 1-2/2005
Časopis Veřejná správa č. 1-2/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail