Příloha |
V návaznosti na rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky k 1. lednu 1993 bylo již v roce 1992 nutné řešit také otázku státních symbolů nově vznikajících samostatných států. Ze státních symbolů České republiky, mezi které patří “velký” a “malý” státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna, je jak právnickými, tak i fyzickými osobami nejčastěji užívána státní vlajka. Při jejím vyvěšování, popřípadě užívání však dochází k pochybením, i když povětšině neúmyslným, která však znevažují tento státní symbol a v daném případě také snižují povědomí a vyspělost obyvatel našeho státu.
Česká republika od 1. ledna 1993 jako projev svrchovanosti a k označení své státnosti začala užívat bíločervenou státní vlajku s modrým klínem – tedy tradiční československou státní vlajku, kterou již v roce 1919 navrhl archivář Archivu ministerstva vnitra Jaroslav Kursa, a která byla v pozměněném návrhu skupiny odborníků schválena tehdejším Národním shromážděním dne 30. března 1920.
Dne 17. prosince 1992 poslanci České národní rady schválili zákon o státních symbolech (zákon č. 3/1993 Sb.), který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993.
V ustanovení § 4 tohoto ústavního zákona je zakotven popis státní vlajky:
“Skládá se z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2:3”. Uvedený poměr je stanoven bez ohledu na její velikost. Ve výjimečných případech lze užít napodobeninu státní vlajky.
Užívání a pravidla pro vyvěšování státní vlajky jsou stanovena zákonem č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů (dále jen “zákon o užívání státních symbolů”), který nabyl účinnosti dnem vyhlášení (5.10.2001) a který mimo jiné zrušil původní zákon č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku, státní vlajky a ostatních symbolů, ve znění pozdějších předpisů.
Státní vlajku vyvěšují oprávněné osoby, které stanoví zákon o užívání státních symbolů (např. ministerstva a jiné správní úřady, kraje, obce, městské obvody či městské části územně členěných statutárních měst a městské části hlavního města Prahy, soudy a státní zastupitelství, vysoké školy a školy ad.). Státní vlajky se vyvěšují na budovách, v nichž sídlí oprávněné osoby, a to při příležitosti státních svátků, při příležitostech republikového významu vyhlášených Ministerstvem vnitra nebo příležitostech místního významu vyhlášených krajem nebo obcí.
Vlajková výzdoba začíná zpravidla v 16 hodin dne předcházejícího a končí v 8 hodin dne následujícího po zákonem o užívání státních symbolů uvedeném dni. Při výše uvedených dnech lze na místo vlajky použít její napodobeninu s odlišným vzájemným poměrem šířky a délky. Na budovách, v nichž sídlí oprávněné osoby, které jsou uvedeny v zákoně o užívání státních symbolů, může být státní vlajka vyvěšena trvale. Státní vlajku mohou vyvěšovat vedoucí diplomatických misí a konzulárních úřadů České republiky na služebních dopravních prostředcích, a to při slavnostních příležitostech a pokud je to v zemi jejich působení obvyklé. Ostatní fyzické a právnické osoby a organizační složky státu mohou užívat státní vlajku vhodným a důstojným způsobem kdykoliv.
Zákon o užívání státních symbolů stanovil pravidla pro vyvěšování a způsoby užívání státní vlajky.
Vyvěšuje-li se státní vlajka současně se státními vlajkami jiných států, umístí se státní vlajka vždy na nejčestnější místo, to je (z čelního pohledu na objekt):
vlevo
uprostřed
v prostřední dvojici vlevo při vyvěšení sudého počtu státních vlajek.
Při vodorovném umístění směřuje modrý klín vpravo při čelním pohledu na objekt, na němž je vlajka umístěna; bílá barva je vždy nahoře. Při svislém umístění je při čelním pohledu na objekt, na němž je státní vlajka umístěna, bílá barva vždy vlevo a modrý klín směřuje vždy dolů.
Státní vlajka se vyvěšuje jen na čelní straně budovy. Zákon dále upravuje další způsoby užívání státní vlajky. Při shromáždění se vždy umísťuje v předsednictvu tohoto shromáždění s tím, že žerď pro státní vlajku se umísťuje vlevo od řečnického pultu při čelním pohledu na tento pult. Státní vlajka nesmí být použita k zahalení pomníku nebo desky, jež mají být odhaleny, vlajková žerď nesmí být opatřena žádnými ozdobami a kromě státní vlajky na ni nesmí být upevněna žádná jiná vlajka. Vztyčuje se a snímá bez přerušování; při vztyčování a při snímání se nesmí dotýkat země. V případě užití státní vlajky na znamení smutku se spustí na půl žerdi, při smutečních obřadech nesmí být státní vlajka spouštěna spolu s rakví do hrobu nebo žároviště. Na státní vlajce nesmí být žádný text, vyobrazení, obraz, znak nebo odznak, kytice, smuteční závoj a nesmí být svazována do růžice. Nesmí být používána v poškozeném nebo znečištěném stavu.
V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie od 1. května 2004 bylo nutné se zabývat i současným užitím státní vlajky České republiky a vlajky Evropské unie. Právo Evropských společenství neupravuje vyvěšování vlajky Evropské unie a stejně tak v současné době není, s výjimkou ustanovení § 33 odst. 1 zák. č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, upravena problematika užití vlajky Evropské unie v České republice ani v našem právním řádu. Podle výše uváděného ustanovení § 33 odst. 1 citovaného zákona se na objektu, ve kterém se při volbách do Evropského parlamentu nachází volební místnost, vyvěšuje jak státní vlajka České republiky, tak vlajka Evropské unie. Jedná se tedy o případ, kdy jsou na objektu vedle sebe vyvěšeny obě výše uváděné vlajky, proto v souladu s ust. § 8 písm. a) zákona o užívání státních symbolů se státní vlajka České republiky umísťuje na nejčestnější místo; jak je uvedeno výše - z čelního pohledu na objekt vždy vlevo.
Vzhledem k tomu, že komunitární právo vyvěšování vlajky Evropské unie neupravuje, její vyvěšování se řídí především zvykovými pravidly. Obecně se má za to, že vlajka by měla být přítomna při každé oficiální řeči, kterou pronáší prezident nebo předseda vlády, jejichž země předsedá Evropské unii, při každém mezinárodním setkání předsedů vlád zemí Evropské unie a zemí stojících mimo Evropskou unii. Dále se vyvěšuje před budovami policie, státní správy, národních a regionálních parlamentů, a to v souladu s vnitrostátními právními řády členských států Evropské unie upravujících tuto problematiku.
K porušování zákona o užívání státních symbolů ze strany úřadů i veřejnosti, týkající se státní vlajky České republiky, je především nutné uvést, že k němu dochází ve většině případech nevědomě, zejména při vyvěšování státní vlajky nejsou dodržena pravidla při jejím svislém umístění. Porušením zákona je i jednání sportovních příznivců českého reprezentačního týmu, kteří se při utkáních mezistátního významu v hledištích stadionů objevují se státními vlajkami České republiky, kdy ke zdůraznění své lokální příslušnosti vpisují do bílého pole státní vlajky název místa svého původu nebo státní vlajku používají ve znečištěném stavu. V těchto případech lze spatřovat porušení zákona, protože na státní vlajce podle ust. § 9 písm. j) zákona o užívání symbolů České republiky nesmí být mimo jiné uveden, jak je výše již zmíněno, žádný text, vyobrazení, znak ad. Podle ustanovení § 9 písm. k) zákona o užívání státních symbolů státní vlajka nesmí být používána m.j. ve znečištěném stavu. V daných případech je však třeba zhodnotit, zda se jedná skutečně o státní vlajky České republiky, tj. zda jsou splněny parametry podle ust. § 4 a Přílohy č. 3 zák. č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, ve znění zákona č. 154/1998 Sb.
Naproti tomu nelze spatřovat porušení zákona v případech, kdy sportovní příznivci, často se pohybující i mimo sportovní areály, se na tvářích “zdobí” kresbami v podobě české státní vlajky bez ohledu na přesné položení barev. Je nepravděpodobné, že uvedené kresby odpovídají popisu a barevnému vyobrazení státní vlajky podle cit. ustanovení zákona č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a případ “znevážení státního symbolu” podle ust. § 42 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, navíc zahrnuje úmyslné zavinění, které by správní úřad případným přestupcům musel prokázat.
Z uvedeného vyplývá, že přestupku se v uvedených případech dopustí každý, kdo úmyslně poškodí, zneužije nebo zneváží státní symbol České republiky. Jedná se o naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 42 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě může být pachatel takovéhoto přestupku potrestán pokutou až do výše 3 000 Kč. Stejně tak ten, kdo i z nedbalosti poruší některé z ustanovení zákona o užívání státních symbolů a neoprávněně použije státní symbol v rozporu s tímto zákonem, se dopustí přestupku podle ustanovení § 46 odst. 1 citovaného zákona, za což může být potrestán pokutou až do výše 30 000 Kč.
Zákon o užívání státních symbolů svým ustanovením § 13 odst. 1 nově zavedl správní delikt, kterého se dopustí právnická nebo fyzická osoba, která při výkonu podnikatelské činnosti poruší taxativně stanovené povinnosti uložené tímto zákonem. Za porušení zákonem stanovených povinností, které se týkají pravidel vyvěšení nebo užití státní vlajky může být uložena pokuta až do výše 10 000 Kč. V některých případech při porušení ustanovení o státní vlajce lze uložit pokutu až do výše 15 000 Kč.
Postihnout lze i protiprávní jednání pracovníků státních orgánů, správních úřadů, popř. dalších oprávněných subjektů, kteří ustanovení zákona o užívání státních symbolů poruší při výkonu státní správy nebo plnění úkolů státu, zpravidla v rámci výkonu své pracovní náplně. Vedle sankcí stanovených pracovněprávními předpisy jim hrozí i postih za spáchání přestupku (viz výše).
Správní delikty podle zákona o užití státních symbolů projednávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností, v hlavním městě Praze úřady městských částí. Příslušným správním orgánem k projednávání uvedených přestupků je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu k jednání zakládajícímu podezření z přestupku došlo.
O dalších státních symbolech České republiky více na stránkách Ministerstva vnitra
www.mvcr.cz/faq/vlajky.html
Poznámka:
Autor pracuje na odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra.