Osobnost roku 2004 |
“Děláme co můžeme, abychom obec vyvedli z rubáše zanedbanosti”, říká Jiří Mikeš. Problémem je stárnoucí populace, úbytek obyvatelstva, dojíždění do škol, za kulturou. Mají ovšem dobré spojení, protože tudy vede hlavní trať i silnice. Spojů jezdí hodně. Starosta by si přál, aby se tu začali usazovat mladí lidé ze střední příjmové skupiny, kteří si mohou dovolit postavit domek. Obec na takovou možnost myslela při zpracování územního plánu.
Obec Líšný je sice rozlohou a počtem obyvatel nevelká, nalézá se však v jedné z nejkrásnějších částí Libereckého kraje. Panorama Suchých skal, řeka Jizera, rozhledna Kopanina, Kozákov… to jsou jenom nejznámější pozoruhodnosti v okolí. Líšný leží na pomezí několika turistických oblastí: Českého ráje, Horního Pojizeří a Jizerských hor. Ve sto číslech popisných tady žije 244 obyvatel s věkovým průměrem nad padesát let. Ve dvacátých létech minulého století neopomněl kronikář zdůraznit, že ani jediná z chalup neuživí svého majitele, nezbytné je vedlejší zaměstnání, zejména ve sklářském či textilním oboru. Zdejší textilka byla později znárodněna, záhy pak zrušena a v továrně se vyráběla zejména bižuterie. V osmdesátých létech se sem sjíždělo 1200 zaměstnanců, nyní je jich kolem 150. V obci je železniční zastávka, mají zde vodovod, čistírnu odpadních vod, bezdrátový internet a – neuvolněného starostu. Být neuvolněným starostou znamená nápor na psychiku, nároky na čas a rodinu. Ten, kdo se stane přijatelným pro veřejnost, musí mít dostatečnou životní zkušenost a rozmanité znalosti. “Vést malou obec, miniaturní úřad, zahrnuje všechno možné počínaje komunikacemi a konče správou hřbitova”, vypočítává Jiří Mikeš. “Větší úřady na to už mají své specialisty. Navíc – ocitnout se v zastupitelstvu malé obce nesouvisí s lukrativními posty, místy v dozorčích radách, tady se nelobuje ve prospěch investic, spíše se hledá, jak vesnice přežije se svým rozpočtem. Starostou by se měl stát člověk s rozhodnutím, že to alespoň jedno volební období vydrží a musí doufat, že najde následníka.”
Neuvolnění starostové mívají obtíže v zaměstnání, někteří si na obecní záležitosti berou dovolenou. Mez adaptability začíná kolem druhého roku ve funkci prudce klesat. Zakousli se do řešení nepořádků, dojdou jim síly, jdou od toho. Problémy nejen že nezmizí, spadnou v plné síle na dalšího starostu.
“Přiženil jsem se sem, koupil nemovitost a když jsem ji doopravil, začal jsem mít pocit, že obec má daleko větší potenciál využití turistického ruchu a služeb. S názory jsem se netajil, takže když jsem byl osloven, abych kandidoval, souhlasil jsem. Jsem osoba samostatně výdělečně činná, teď jako starosta jsem vlastně sponzorován manželkou. V podstatě to pro obec není tak špatné, že za neuvolněné peníze má “uvolněného” starostu”.
Projekty spolufinancované z evropských peněz nejsou právě šity na možnosti malých obcí. Projekt stojí peníze i čas, musí být připravený dopředu. “Když máte napjatý rozpočet, těžko můžete lidem vysvětlovat, že se neopravuje silnice nebo vodovod, ale že jsme si udělali projekty do šuplíku. Projekt by zřejmě v zastupitelstvu neprošel. Náročná je i samotná realizace, zase by se musel platit někdo, kdo se o to bude starat. A za třetí - nejdřív se to udělá, to znamená se zaúvěrovat, pak přijede komise a řekne ano. Nebo řekne ano, ale minus dvacet procent. Nebo řekne ne. Některé projekty jsou navíc směrované mimo běžný život, my bychom spíše potřebovali pracovat s vyšším základním rozpočtem. Potřebujeme třeba milion na opravu komunikací, ale to je půlka našeho rozpočtu. To znamená, že v takovém roce už neuděláme vůbec nic. A nedej bože, aby přišla povodeň!”
Webové stránky jsou účinnou cestou, jak o sobě vyslat signály do okolního světa. Když se Jiří Mikeš stal starostou, stránky už v základní podobě existovaly. S webmasterem Martinem Řehákem se pustili do nových věcí. O obci se začalo vědět, její elektronická prezentace zvítězila v několika soutěžích. Přišla odezva i doma, následovaná poptávkou po kvalitnějším připojení. Teď je tu bezdrátový internet, vlastní doména a e-mailové adresy včetně krizových. Internet přivedl k zájmu o obec už více než třetinu obyvatel. Protože dosavadní komunitní aktivity byly výrazné, vynalézavé stránky jejich podobu zpřesnily a urychlily. Server dává všem možnost zapojit se do debaty, okamžitě reagovat. Aktivní třetina obyvatel se tak chová, druhá třetina (jako kdekoli jinde) nejeví zájem o nic.
“Na zbylou třetinu také nezapomínáme. V hasičském klubu už je pro občany internet přístupný, teď chceme dát dva počítače do knihovny a zřídit veřejnou internetovou stanici také jako součást místní prodejny. S webmasterem a hasiči jsme zajistili hojně obsazované kursy výpočetní techniky. Svůj kroužek měly ženy, starší občané a rovněž děti. Jsou tu teď také celé rodiny, ve kterých má každý počítač a propojují se do sítě. Bylo by škoda, kdyby obec ušlechtilý zájem lidí nepodporovala. Navíc by možnost elektronicky žít s obcí mohla přilákat i modernější usedlíky, pro které je internet samozřejmostí.”
Všechny informace o úředních záležitostech se samozřejmě ocitají také na úřední desce, důležitá sdělení jsou šířena i v tištěné podobě. Lidé tu společně vyrůstali, koukají na sebe přes plot, potkávají se při společenských, kulturních a sportovních událostech. Téměř všechno o sobě vědí, nemá cenu nic předstírat. Když se projednával územní plán, rozdali anketní listy více než osmdesáti lidem. Pak začali chodit další, že se na ně zapomnělo. Anketní list často vrátili prázdný, protože jim připadl složitý. Obě strany ovšem měly pocit, že nikdo nepřišel zkrátka, že se každý mohl vyjádřit. Ze 460 trvale bydlících osob před čtyřiceti lety zbývá dnes přibližně polovina. Změnila se věková struktura. Vracejí se sem ale trvale bydlet už také vnuci původních majitelů, narodily se zde děti. Továrna, která kdysi byla hýbatelem obce, má dnes přibližně desetinu zaměstnanců. S jejím vyhasínáním je spojen malý pohyb lidí, kteří dříve přijížděli za prací, firma není v situaci, že by mohla s obcí nějak výrazně finančně komunikovat, zanikla i obchodní infrastruktura vázaná dříve bezprostředně na továrnu. Pracovalo se na směny, jezdilo mnohem více vlakových a autobusových spojů. Management továrny se snaží, aby zaměstnanců mohlo být opět více, spolupracuje v tom i s obcí. Někdejší ve státě rozšířená populistická představa, že se (údajně) po irském způsobu budou v každé vesnici vyrábět čipy, se v konkrétních případech dávno ukázala být značně naivní. Hledání cesty pro malou českou obec je běh na dlouhou trať. Takové hledání se neobejde bez moderních technologií, výrazných signálů do světa, netradičně uvažujících osob v čele obce a fungující pospolitosti. V předvánoční anketě na webových stránkách obce Líšný odpovědělo na otázku Co si přejete k Ježíškovi 74 procent návštěvníků, že štěstí, zdraví a pohodu. Přitom si mohli vybrat zdánlivě atraktivnější možnosti. To vypovídá dobře o obci, sousedství i o starostovi.
Jiří Chum