Rozhovor s |
Jako porotce soutěže Objev roku jste byl pozván na seminář “Vývoj webových prezentací měst, obcí a dobrovolných svazků obcí”. Co pro vás znamenalo setkání s kolegy, řekněme, z první úrovně e-govermentu?
To je jednoduché, chtěl jsem získat nové zkušenosti a poznat tvůrčí osobnosti. Kromě účasti v porotě Objevu roku časopisu Veřejná správa jsem jednou zkusil hodnotit Zlatý erb na konferenci Internet ve státní správě a samosprávě a letos jsem předsedal porotě o nejlepší webové stránky dobrovolných hasičů u příležitosti hasičských slavností v Litoměřicích. Práce porotce je vždy velmi inspirující. Jako webmastr ministerstva vnitra s potěšením pozoruji, kolik nových internetových tvůrců každým rokem přibývá a jak roste šíře a kvalita poskytovaných informací.
Jak rozvoj internetu zasáhnul do prostředí státní správy?
Internet umožnil zejména nevídanou transparentnost státní správy. Nedávno jsem na přednášce nechtěně překvapil studenty žurnalistiky faktem, že webové stránky jsou pro ministerstvo výborným prostředkem pro poskytování originálních informací z původních zdrojů. Do vzniku internetu byla většina úředních informací poskytována tiskovým agenturám a novinářům s fatálním očekáváním, že zprávy budou vždy nějak nepatřičně upraveny. Jako na zavolanou přišel zákon o svobodném přístupu k informacím a ten uložil úřadům poskytovat informace občanům dálkovým způsobem a vlastně tedy přímo bez dalších novinářských korekcí. Ne, že bych neměl novináře rád, sám jsem dopisovatelem, novinářem a zpravodajem ČTK byl, ale jako bývalý pracovník tiskového oddělení policejního prezídia vím, o čem mluvím. Už tenkrát před nástupem internetu jsem pro zachování původnosti informací propagoval vlastní policejní stránky na teletextu ČT 2. Díky internetu, potažmo intranetu se zvýšila transparentnost státní správy i dovnitř. Dnes už je například samozřejmostí, že každý úředník, policista a hasič ví, jaká je struktura resortu. Nyní se už nestává, že by si sami úředníci pletli pohraničníky s celníky.
Pozitivní přínos internetu je v tomhle nesporný. Ale aby si informace zachovaly svoji původnost, je třeba zainteresovat lidi, kteří jsou přímo u toho…
Zpočátku bylo i u nás nutno překonat do jisté míry pochopitelný, ale z hlediska mediálního využití nešťastný názor, že webové stránky jsou jenom záležitostí programátorů a správců sítí. Bylo nutno získat pro vytváření webových stránek tiskové mluvčí, redaktory resortních časopisů, nakladatelství a další redakčně zkušené pracovníky. Autorům bylo potřeba pomáhat překonávat obavu z konkurence profesionálních novinářů a povzbuzovat je k vytváření nového image ministerstva vnitra. Přece jenom pohled na ministerstvo vnitra byl pohledem na instituci, jež pro většinu lidí představovala symbol strachu a totality. Dnes má ministerstvo vnitra v internetu vlivné médium a samozřejmě to na jeho pracovníky klade nové nároky. Na ministerstvu vnitra neexistuje žádná internetová redakce a ten, kdo chce lidem něco sdělit, musí to umět napsat, namluvit, případně nafotit nebo nafilmovat a poslat nám to e-mailem. Velký pokrok v psaní udělali policejní mluvčí a velmi dobrými fotografiemi překvapují hasiči záchranáři. A nejen to. Prostřednictvím internetu poskytuje ministerstvo vnitra řadu služeb. Odborníci lidem radí jak řešit nejrůznější životní situace a správci centrálních evidencí jim nabízejí údaje o neplatných dokladech, odcizených motorových vozidlech, adresách, archivních fondech, hledaných a pohřešovaných osobách a podobně.
U tak bohatého webu na informace musí být problém setřídění informací…
Obsah jsme nejdříve začali dělit podle organizační struktury, pak podle adresátů a naposledy podle otázek kdo, co, kdy, kde a jak. Informace webového serveru jsou velmi rozmanité a vytvářet pro ně rubriky s ohledem na různou frekvenci doplňování a aktualizací a umožnit rychlý přístup k informacím podle tématu i podle zpracovatele je velmi obtížný úkol. Zvláště, když tím nahrazujete chybějící vyhledávací službu a redakční systém. Poslední změna designu je zvlášť poučná. Někdy v roce 1999 se do nás redaktoři počítačových časopisů a po nich i ostatní novináři s vervou pustili, že ministerstvo vnitra má sice velké množství užitečných informací, ale celkový dojem kazí grafika. Přitom jsme v té době vyhráli Český zavináč v Hradci Králové a byli třikrát nominováni na Zavináč České internetové akademie v Praze. Novináře samozřejmě nezajímalo, že stránky musíme dělat bez grafika a že peníze na nějakého externistu pro nás tehdy byly nedostupné. Pak přišel rozruch kolem internetového rádia Rádia Vnitro a kritika grafiky na čas utichla. Na pozadí toho jsme analyzovali obsah webového serveru ministerstva vnitra, abychom získali sofistikované řešení. To se povedlo, ale paradoxně právě uplatněním grafických zásad jsme dosáhli toho, že nám lidé říkají, že ministerstvo vnitra má sice velké množství užitečných informací, ale hůře se hledají. Pro nás webmastery to znamenalo, že do popředí vyskočil staronový problém křížení informací v rubrikách dělených podle obsahu a podle organizační struktury. Počátkem listopadu loňského roku jsme proto předložili návrh se zmenšeným počtem grafických navigačních prvků v záhlaví a s předsunutím navigační mapy na home page. Jsem přesvědčen o tom, že to pomůže.
Jaké další změny kromě úpravy grafiky plánujete?
Doba nových projektů, za které se v Hradci Králové udělovaly ceny Český zavináč už asi pro ministerstvo vnitro skončila. Obecně vzato se hlásíme k tomu, abychom se podíleli na optimalizaci propojování mechanismu veřejné správy, aby pracovala rychleji, efektivněji a levněji. Velkou pozornost věnujeme přípravě “životních situací” pro Portál veřejné správy, přípravě Národního dopravně informačnímu systému a přípravě stránek s právními normami a životními situacemi ve všech jazycích Evropské unie. Pro operativnější využívání poskytovaných informací připravujeme jejich publikování pomocí redakčního systému. Zejména policejní mluvčí budou moci nonstop vyhlašovat aktuální pátrací relace a výzvy svědkům dopravních nehod. Nasazení publikačního systému se neobejde bez benchmarku internetových a konvečních mediálních možností. Pro všechny zainteresované redakce připravujeme tvrdé otázky na tělo jako například: “Kdo rychleji a kvalitněji přinese zprávu o události veřejnosti?”. Předpokládám, že se tím bude iniciovat změna paradigmatu redaktorů zabývajících se poskytováním informací o bezpečnosti, veřejné správě a ochraně obyvatelstva. A abych nezapomněl - v nejbližší době bychom měli zveřejnit telefonní číslo pro krátké textové zprávy, pomocí kterých budeme všichni moci zjišťovat, jestli je motorové vozidlo evidováno v internetové policejní databázi odcizených motorových vozidel. A od 1. ledna 2005 bychom ze zákona měli v databázi neplatných dokladů uvádět datum pozbytí platnosti.
Tak velký systém už je náročné obhospodařovat, jak ho zvládáte udržovat v pořádku?
Desetitisíce stránek, tisíce obrázků, stovky zvukových nahrávek a nespočet údajů z centrálních evidencí si denně prohlížejí tisíce lidí a každý z nich může najít nějakou chybu. Pracovníci webového oddělení si to uvědomují a jsou nakonec vždy rádi, když se chyba najde a odstraní. Zajímavým faktem přitom je, že bezchybnost a aktuálnost webu udržujeme většinou díky kontaktům s veřejností než vymáháním kontroly stránek ze strany útvarů. Veřejná kontrola je pružnější a rychlejší. Vždy je třeba mít na paměti cíle webové prezentace a pro jejich splnění hledat řešení v reálné situaci, což někdy znamená nadělat si u konzervativnějších kolegů jisté problémy. Musím zaklepat na dřevo - zatím nám to ale prochází. Také se jako webmastr odpovědný za tak velký server snažím dívat na svoji práci svrchu, abych ten hektický vývoj dokázal racionálně ohodnotit. Odblokují se mi překonané představy a zásady.
K tomu aby si člověk dokázal udržet nadhled, by byla dobrá možnost výměny informací s kolegy na stejné úrovni. Dejme tomu, že by existovala soutěž webových prezentací ústředních státních orgánů a mohl byste se o své zkušenosti podělit na podobném semináři.
Pěkná představa. Asi by ten seminář vedl ministr informatiky a já bych byl moc rád, že jsem se takové události dožil. Webmaster všeobecně potkává málo lidí, se kterými si může v plné šíři popovídat - řekl bych - o vnitřních záležitostech své práce. S většinou lidí webmaster mluví o tom, co oni vidí na monitoru a přitom mu v hlavě běží projekce zdrojového kódu, adresářové struktury, přenášení dat a v mém případě i formulování úkolů pro podřízené. Z toho důvodu jsem už třikrát připravoval setkání webmasterů na královehradecké internetové konferenci a jsem rád, že naposledy o něj projevil zájem právě ministr informatiky. Rozhodně bych ocenil, kdyby někdo podpořil webmastrovskou komunitu ve státní správě.
Ivana Jungová