Konzultace

JUDr. Jiří Kroupa,
Praha

Bezplatné poskytování údajů z katastru nemovitostí obcím
Písecké zkušenosti podruhé

ilustrační fotoVe Veřejné správě č. 12/2004 si čtenáři mohli přečíst rozbor rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, který se týkal sporu tamního Katastrálního úřadu s městem Písek ohledně poskytování údajů z katastru nemovitostí, konkrétně pak jeho bezúplatnosti. Tento obecně významný případ se nyní dočkal dalšího pokračování v podobě řízení o dovolání před Nejvyšším. Úvodem je třeba v krátkosti zrekapitulovat počátek celé kauzy. Jádrem sporu byla žádost Města Písek, v níž se u Katastrálního úřadu v Českých Budějovicích domáhalo poskytnutí údajů z katastru nemovitostí, a to v poněkud specifičtější formě pravidelně aktualizovaných počítačových souborů zachycujících údaje týkající se vybraných katastrálních území. Rozsah těchto údajů byl tedy poměrně značný, nicméně Město Písek uvedlo, že je hodlá využít jako zdroj informací pro výkon své působnosti samostatné i přenesené. Katastrální úřad poskytl údaje v požadované formě i rozsahu, ale od Města Písek zároveň za toto poskytnutí zinkasoval částku vyšší než 57 000 Kč. Město Písek se proti tomuto postupu bránilo žalobou u Okresního soudu v Českých Budějovicích, a to s poukazem na povinnost Katastrálního úřadu poskytovat obcím údaje z katastru bezúplatně, v důsledku čehož bylo třeba zaplacenou částku kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 občanského zákoníku (konkrétně jako plnění bez právního důvodu). Soud tomuto právnímu závěru přisvědčil a rozhodl o vrácení výše uvedené částky. Žalovaný úřad (resp. přesně vzato Česká republika, jejímž jménem jednal Katastrální úřad v Českých Budějovicích jako její organizační složka) se proti rozsudku odvolal ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který ovšem původní rozsudek dne 11. prosince 2003 potvrdil.

Po právní stránce Město Písek svoji argumentaci opřelo o § 13 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), podle něhož mají obce pří výkonu své působnosti právo využívat informace z katastru nemovitostí bezúplatně. Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve spojení s vyhláškou Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního č. 162/2001 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí České republiky, připouští jako jeden ze způsobů poskytování údajů též předání počítačových souborů. Podle § 22 odst. 4 věta druhá je předání údajů bezúplatné, pokud zvláštní předpis stanoví katastrálním úřadům povinnost předávat údaje jiným orgánům (obdobně též § 15 odst. 2 vyhlášky č. 162/2001 Sb.).

Závěry rozsudku Krajského soudu lze shrnout následovně:

Na tento druhý rozsudek ve věci posléze Katastrální úřad reagoval podáním dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, který o něm rozhodl 25. října 2004. S ohledem na dosavadní vývoj kauzy (dva shodné rozsudky soudů nižšího stupně) bylo dovolání přípustné pouze v případě, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (viz § 237 odst. 1 občanského soudního řádu, tj. zákona č. 99/1963 Sb.). V daném případě byl nicméně tento zásadní význam zjevný, neboť podobný případ nebyl v dosavadní judikatuře řešen a rozhodnutí v předmětné kauze mohlo být (přesvědčivostí své právní argumentace) určující pro řadu dalších podobných sporů, které lze do budoucna předpokládat.

Katastrální úřad v rámci svého dovolání vyslovil některé nové argumenty. Předně zastával názor, že v době, kdy ke sporné platbě došlo, žádný právní předpis katastrálním úřadům explicitně nestanovil povinnost bezúplatně poskytovat obcím údaje ve všech formách. To pak platilo až do 1. dubna 2004, kdy novela katastrálního zákona právě takovou povinnost výslovně stanovila (v novém odstavci 5 § 22). Údaje v podobě počítačových souborů na technických nosičích dat krom toho podle Katastrálního úřadu nelze považovat za závazné a následně z nich vycházet při výkonu obecní působnosti. Konečně pak Katastrální úřad poukázal na skutečnost, že podle § 15 odst. 2 vyhlášky č. 162/2001 Sb. je oprávněný žadatel o bezúplatné poskytnutí údajů povinen tuto skutečnost uvést v žádosti a doplnit ji poukazem na ustanovení právního předpisu, který ji zakládá.

Nejvyšší soud se s těmito argumenty vypořádal následovně. Povahu informací obsažených na technických nosičích dat považuje za irelevantní. Tento způsob poskytnutí údajů zákon zná a možnosti jejich následného využití jsou již věcí žadatele. To odpovídá názoru vyjádřenému již v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, podle něhož Katastrální úřad nebyl kompetentní posuzovat použitelnost požadovaných údajů pro agendu obce.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 1-2/2005.

Další informace [nápis]
Číslo 1-2/2005
Časopis Veřejná správa č. 1-2/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail