Příloha

Mgr. Radek Jiránek,
vedoucí oddělení dobrovolnické služby
odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR

Dobrovolnictví v České republice organizované na základě zákona o dobrovolnické službě

Základní údaje o obsahu zákona č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů

Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě) vešel v účinnost k 1. lednu 2003. Je legislativní úpravou dobrovolnictví směřující ke vnesení určité systematizace a nastavení mantinelů v této oblasti a posílení dlouhodobějšího směřování k profesionalizaci dobrovolných aktivit. Hlavním cílem zákona je vytvářet pro fungování dobrovolnictví v České republice co možná nejpříznivější prostředí, a jeho účelem není v žádném případě upravit či omezit všechny existující a značně rozmanité formy dobrovolnictví. Zákon působí nedirektivně. Nechává na uživatelích svobodnou volbu, zda podstoupí proces akreditace a budou se zákonem řídit, nebo jej budou ignorovat.

Zákon představuje ucelený, vzájemně provázaný systém podmínek, jejichž splnění umožňuje občanským sdružením, obecně prospěšným společnostem, církvím a náboženským společnostem a jejich právnickým osobám získat udělení akreditace pro oblast dobrovolnické služby. Akreditace je svého druhu “značkou kvality”, garancí, že akreditovaná organizace všem svým partnerům působícím v akreditovaném režimu zajišťuje služby ve standardní kvalitě.

Podstatné zásady zákona

Vymezení obsahu zákona

Zákon vnáší právní jistotu do dosud právem neupravené oblasti, posiluje postavení všech tří subjektů, které se do dobrovolnictví zapojují: vysílající organizace, přijímající organizace a dobrovolník.

Zákon vymezuje obsah pojmu dobrovolnická služba takto: jedná se o činnost vykonávanou dobrovolně a bez nároku na odměnu. Dobrovolnická služba neslouží k uspokojování osobních zájmů a není vykonávána jako součást podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti a mimo služební, členský nebo obdobný poměr a mimo školní a studijní povinnosti dobrovolníka. Je však zcela běžné, že studenti pracují v organizaci v rámci své povinné školní praxe a po jejím ukončení mohou přejít z režimu praxe do režimu dobrovolnictví. Dobrovolník je pro účely zákona definován jako fyzická osoba, starší 15 let v případě výkonu dobrovolnické činnosti na území ČR a starší 18 let v případě výkonu téže činnosti v zahraničí, která se na základě svých vlastností, znalostí a dovedností svobodně rozhodne poskytovat dobrovolnickou službu. Vysílající organizace je právnická osoba (pouze NNO ve výše zmíněné právnické formě) se sídlem v ČR. Vybírá dobrovolníky, eviduje je, provádí jejich přípravu pro výkon dobrovolnické služby jak po stránce obecného povědomí o principech dobrovolnictví, povinnostech a právech plynoucích ze zákona, tak po stránce odborné a organizační (sem patří i seznámení se s místem a prostředím, kde bude dobrovolník svoji činnost vykonávat). Vysílající organizace je povinna komplexně zajistit všechny předvídatelné podmínky výkonu dobrovolnické služby včetně informování dobrovolníka o možných rizicích spojených s výkonem služby a povinnost pojistit dobrovolníka pro případy škod na majetku a na zdraví, které dobrovolník způsobí nebo mu budou způsobeny. Přijímající organizace je právnickou nebo fyzickou osobu, pro potřebu které je dobrovolnická služba vykonávána. V pozici přijímající organizace může vystupovat současně i organizace vysílající - tzn. vysílá dobrovolníky sama sobě.

Akreditační proces

Akreditační proces byl ze strany Ministerstva vnitra připraven v březnu 2003. V průběhu roku probíhaly aktivity směřující k přiblížení zákona a akreditačního procesu jak organizacím, které připadaly v úvahu jako organizace vysílající, tak i jako organizace přijímající.

Zkušenosti po měsících platnosti zákona jsou kladné. První akreditace byla udělena v červnu 2003. Do uzávěrky tohoto příspěvku byla udělena akreditace 36 organizacím na 54 konkrétních projektů nebo programů dobrovolnické služby.

Činnost organizací, které akreditaci již získaly, zasahuje na celé území republiky i do zahraničí. Oblast dobrovolnické služby je rozmanitá a pokrývá celý § 2 zákona o dobrovolnické službě. Převládá oblast pomoci osobám zdravotně postiženým, pomoc při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase a pomoc osobám sociálně slabým. Dlouhodobá služba, vykonávaná déle než tři měsíce, převažuje nad krátkodobým dobrovolnictvím.

Za období působení zákona se ukazuje, že akreditační proces s úspěchem absolvují zejména organizace s pevnější strukturou, které mají většinou dlouhodobé zkušenosti s dobrovolnickou činností a již před vstoupením zákona v platnost byly zvyklé při své práci uplatňovat řadu požadavků, které zákon předpokládá:

Z hlediska typologie žadatelů lze vysledovat dva základní modely:

  1. model tzv. manažerský a
  2. model tzv. specializovaný.

O manažerských organizacích mluvíme v případě, že jsou činné v měřítku celého regionu nebo v měřítku celorepublikovém a jejich činnost je velmi široká, obsahuje několik oblastí dobrovolnické služby a nevysílá dobrovolníky sama sobě.

O specializovaném modelu mluvíme v případě organizací, které se specializují na jednu nebo na několik oblastí, jejich působnost je lokální a vysílají dobrovolníky především samy sobě.

Na udělení akreditace se vztahuje správní řád. Ministerstvo vyřizuje jednotlivé žádosti ve lhůtě do šedesáti dnů a rozhoduje na základě doporučení devítičlenného meziresortního poradního orgánu, kterým je tzv. Akreditační komise. Členové komise jsou s dobrovolnickou problematikou obeznámeni, mají přehled o organizacích podle jednotlivých oblastí činnosti spadajících do kompetence jejich resortů. Jako celek je komise kvalitně, profesionálně a nestranně fungujícím orgánem s poradním hlasem.

Obdobná komise s jiným složením navrhuje Ministerstvu vnitra udělování dotací akreditovaným vysílajícím organizacím. Veškeré podrobnosti k aplikaci zákona o dobrovolnické službě lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva vnitra www.mvcr.cz. (Přístup: vstupní stránka - Rady a služby – Prevence kriminality – Dobrovolnická služba.) Další informace poskytnou pracovníci oddělení dobrovolnické služby Mgr. Radek Jiránek (vedoucí oddělení), Mgr. Nataša Diatková a PhDr. Markéta Doležalová na e-mailových adresách jiranek@mvcr.cz, diatkova@mvcr.cz nebo na telefonních číslech 974 833 797, 974 832 673, 974 832 878.

Zákon o dobrovolnictví v praxi

Odpovědi na otázky ředitelů Krajských úřadů na téma dobrovolnická služba

Zde je třeba rozlišit, zda se jedná o organizace popř. dobrovolnická centra akreditovaná podle zákona č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě) nebo o širokou nabídku dobrovolnických aktivit působících v rámci neziskového sektoru mimo rámec tohoto zákona.

Informace o prvním typu organizací je na základě odst. 3, § 6 zákona o dobrovolnické službě povinno poskytovat Ministerstvo vnitra. To je povinno vést veřejně přístupný seznam akreditovaných vysílajících organizací. Tento seznam spolu se základními kontaktními údaji jednotlivých organizací, s údaji o povaze a oblastech dobrovolnické služby a s některými podrobnostmi o konkrétních činnostech dobrovolníků lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva vnitra www.mvcr.cz/rady a služby/prevence kriminality/dobrovolnická služba. Seznam je pravidelně aktualizován v průběhu procesu akreditace jednotlivých organizací. Přibližně každý měsíc jedná poradní orgán Ministerstva vnitra - akreditační komise pro oblast dobrovolnické služby - a navrhuje udělení nebo neudělení akreditací.

V případě ostatních organizací (neakreditovaných Ministerstvem vnitra) lze využít internetové stránky, které jsou však sestaveny většinou pro dobrovolníky zajímající se o možnost uplatnit se v některé oblasti a nikoli pro organizace mající potřebu dobrovolníky pro určité činnosti získat. Jedná se například o www.hest.cz nebo www.dobrovolnik.cz.

Fungování dobrovolníků podle zákona o dobrovolnické službě předpokládá zabezpečení práv i povinností dobrovolníka směrem k vysílající organizaci i k příjemci služeb. Za spolehlivost dobrovolníků je především ze zákona odpovědná vysílající organizace, která dobrovolníka připravuje. Ovšem školení dobrovolníků a jejich příprava k výkonu dobrovolnické služby se děje na základě požadavků a často ve spolupráci s přijímající organizací, kterou mohou být na základě zákona o dobrovolnické službě (§ 10) orgány a organizační složky státu a územních samosprávních celků – čili samozřejmě i krajské úřady, muzea apod.

Pokud je krajský úřad zřizovatelem sbírkotvorné instituce, která by potřebovala využít pro svůj chod a aktivity služeb dobrovolníků, lze do budoucna doporučit, aby si hledal vysílající organizace akreditované. Jmenované organizace jsou ze zákona povinny uzavřít s přijímající organizací smlouvu, kde si tato může jednoznačně stanovit i podmínky výběru dobrovolníků, například s požadavky na předkládání výpisu z trestního rejstříku, doporučení vyučujících dobrovolníků -studentů, vstupní psychotesty při příjmu dobrovolníků, které by omezily možnost přijetí nevyzrálých a charakterově labilních nebo problematických jedinců, u nichž by eventuálně hrozila možnost zneužití informací o sbírkách a přístupu k exponátům. Rovněž je možné smluvně si zajistit v rámci přípravy dobrovolníků vysílající organizací náležité poučení o právních důsledcích zneužití informací, podpis povinné mlčenlivosti o citlivých informacích ohrožujících bezpečnost sbírek, popřípadě účast odborníků z řad zaměstnanců správy sbírek na přípravě a výběru dobrovolníků, aby byla zajištěna co největší míra jejich spolehlivosti.

Pro případ škod vzniklých neúmyslně při činnosti dobrovolníka na sbírkách je třeba zjistit, jaké druhy pojištění má vysílající organizace pro dobrovolníky uzavřené. Zde by při uzavírání pojistných smluv mohly nastat jisté potíže s výší pojištění, pokud by dobrovolník skutečně manipuloval s velmi cennými exponáty.

Pojištění u akreditovaných vysílajících organizací pro dobrovolníky je ze zákona povinné (§ 7) a jedná se o pojistnou smlouvu kryjící odpovědnost za škodu na majetku nebo na zdraví, kterou dobrovolník při výkonu dobrovolnické služby způsobí sám nebo mu bude při výkonu dobrovolnické služby způsobena. Dobrovolník odpovídá pouze za škodu způsobenou úmyslně.

Existují dvě možnosti:

  1. Dobrovolnictví vykonávané mimo zákon o dobrovolnické službě (“neplacená práce”). Dobrovolník nemusí, pokud se na tom domluví s přijímající organizací, být vyslán tzv. akreditovanou vysílající organizací. Nikde v zákoně totiž není výslovně řečeno, že organizace a orgány státní, potažmo krajské úřady, musejí být příjemci služeb výhradně dobrovolníků vysílaných akreditovanými organizacemi. V tomto případě však dobrovolník ani organizace nemá výhody dané zákonem o dobrovolnické službě. Samozřejmě však může mít uzavřenou smlouvu o výkonu dobrovolnické služby (dle občanského zákoníku), uzavřené pojištění, apod. pokud se na tom domluví s přijímající organizací. Z našich zkušeností však vyplývá, že dobrovolníci, vykonávající dobrovolnickou službu mimo zákon o dobrovolnické službě, převážně nemají uzavřené žádné smlouvy ani pojištění.
  2. Dobrovolnictví v rámci zákona o dobrovolnické službě (“akreditované”). Seznam akreditovaných organizací lze najít na www stránkách Ministerstva vnitra nebo učinit telefonický či písemný dotaz na oddělení dobrovolnické služby odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra (tel.: 974 833 797, 974 832 673, adresa: Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, e-mail: jiranek@mvcr.cz, diatkova@mvcr.cz). Zájemce o dobrovolnictví si vyhledá organizaci, která obdržela akreditaci pro vysílání dobrovolníků v oblasti, o niž má zájem, a která působí v regionu jeho bydliště. Následně naváže kontakt s touto organizací a dohodne si podmínky výkonu dobrovolnické služby.

Požadování výpisu z TR je zcela v souladu s ustanoveními odst. 1 a 2, § 5 zákona o dobrovolnické službě. Podle povahy dobrovolnické služby může vysílající organizace požadovat od dobrovolníka předložení výpisu z TR nebo alespoň čestné prohlášení, že proti dobrovolníkovi není vedeno trestní řízení. Nároky na předložení výpisu z TR, ale i další nároky na dobrovolníka by měly být konzultovány mezi vysílající a přijímající organizací a mohou být součástí smlouvy uzavírané mezi vysílající a přijímající organizací (§ 8 ).

Nejčastěji je výpis z TR vyžadován při práci s dětmi, se zvláště zranitelnými skupinami klientů sociálních služeb, s finančními hotovostmi nebo cenným zařízením.

Dobrovolnictví vykonávané podle zákona o dobrovolnické službě je vykonáváno dobrovolníky bez nároku na odměnu (odst. 1, § 1) a bez uspokojování osobních zájmů dobrovolníka (odst. 2, § 2).

To znamená v praxi, že organizace, která chce úspěšně pracovat se spolehlivými a kvalitními dobrovolníky, jim musí nabídnout něco, co zvyšuje jejich motivaci. Může jít o zajímavou činnost, kde se budou cítit užiteční, o možnost seberealizace a zlepšení dovedností – komunikativních, sociálních a jiných, které jim například mohou částečně chybět nebo je nerealizují v zaměstnání, naplnění pocitu potřebnosti, možnost poznat jiná prostředí, jiné stránky života, zvýšit si či získat novou kvalifikaci (to platí zejména pro nezaměstnané). Vysílající organizace obvykle motivují dobrovolníky zajišťováním publicity pro výsledky jejich činnosti různými čestnými uznáními, udělováním cen majících symbolickou hodnotu – jejich práce je vidět, veřejnost si jí váží, zajišťováním motivačních setkání. K tomu mohou významně přispět i přijímající organizace – publicita v krajském tisku a jiných médiích, ocenění nejlepších dobrovolníků například na setkání s hejtmanem či jinými významnými osobnostmi kraje (například předávání výročních cen “Křesadlo”).

V zásadě se dá říci, že tyto odvody za určitých podmínek platí stát. Základní podmínkou pro vytvoření nároku na platbu veřejného zdravotního a důchodového pojištění je její realizování prostřednictvím akreditované organizace a délka výkonu dobrovolnické služby. Dobrovolnická služba musí být vykonávána dlouhodobě, tj. po dobu delší než tři měsíce a v rozsahu překračujícím dvacet hodin v kalendářním týdnu.

V případě požadavku na platbu veřejného zdravotního pojištění podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a doplnění některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, je nezbytné, aby dobrovolník svůj nárok vznesl u místní pobočky Všeobecné zdravotní pojišťovny. Jeho nárok je obsažen v odst. 1, § 7 zákona o veřejném zdravotním pojištění.

V případě požadavku na hrazení důchodového pojištění může smlouva mezi dobrovolníkem a vysílající organizací obsahovat ujednání o tom, že vysílající organizace za něho bude platit pojištění na důchodové pojištění stanovené z minimálního vyměřovacího základu (viz. odst. 3, § 5 zákona o dobrovolnické službě a odst. 1, § 6 zákona o důchodovém pojištění). Akreditovaná vysílající organizace může následně požádat Ministerstvo vnitra o dotaci na toto pojištění.

Pokud budou i v následujících letech státní prostředky určené v rozpočtu Ministerstva vnitra na dotace akreditovaným organizacím v oblasti dobrovolnické služby uvolňovány tak, jak tomu bylo v letech 2003 a 2004 a akreditovaná organizace podá žádost o dotace formálně správně a včas (1), je velká pravděpodobnost, že právě na tyto účely prostředky obdrží.

Podobně je tomu s platbami na povinné pojištění proti škodám neúmyslně způsobeným dobrovolníkem na zdraví a na majetku při výkonu dobrovolnické činnosti v přijímající organizaci anebo způsobené na majetku a zdraví dobrovolníkovi při výkonu téže činnosti tamtéž (odst. 1, § 7 zákona o dobrovolnické službě). Odpovědnostní pojištění hradí vysílající organizace, která je oprávněna žádat Ministerstvo vnitra o dotaci.

Za působení dobrovolníka v přijímající organizaci odpovídá z právního hlediska vysílající organizace. Současně, jak již bylo řečeno v jiné souvislosti, je právní průhlednost a závaznost podmínek výkonu dobrovolnické služby umocněna a zajištěna smlouvou uzavřenou mezi vysílající organizací a dobrovolníkem. V této smlouvě mohou být upraveny okolnosti ukončení dobrovolnické služby. Zákon o dobrovolnické službě stanovuje povinnost smluvně upravit podmínky předčasného ukončení činnosti ze strany dobrovolníka (náhrady vynaložených nákladů na přípravu dobrovolníka náležející vysílající organizaci, navrácení pracovních pomůcek apod.) /odst. 4, pís. e, § 5/.

Jde především o pomoc při zajištění volnočasových aktivit dětí a mládeže. Může se jednat o standardizované odborné programy prováděné ve spolupráci nestátních neziskových organizací a pedagogicko–psychologických poraden nebo oddělení sociálně právní ochrany dětí (například program Pět P), zajištění volnočasových aktivit v klubech a dětských oddílech a organizacích, v dětských výchovných ústavech, zajištění volnočasových a asistenčních aktivit pro zdravotně a kombinovaně postižené děti (ve spojitosti s činnostmi v oblasti pomoci osobám zdravotně postiženým) nebo o vyplnění volného času a motivační doprovázení a pořádání jednorázových kulturních a zážitkových aktivit pro děti dlouhodobě upoutané na lůžko, například specializovaných odděleních nemocnic typu onkologické, neurologie atd.

Dobrovolník může být k takové činnosti využit za dodržení následujících podmínek: pokud se najde taková vysílající organizace, která bude tuto dobrovolnickou činnost poskytovat; pokud se najdou dobrovolníci, a pokud nebude činnost dobrovolníka nahrazovat činnosti, které by jinak přijímající organizace mohla zajistit osobami v pracovněprávním poměru apod. (viz. odst. 2, § 8).

Obecně stojí za úvahu, zdali taková činnost není spíše úkolem pro obecní policii a v případě úklidu pro osoby ve výkonu alternativních trestů formou veřejně prospěšných prací nebo pro komerční subjekty. Udělení akreditace takové organizaci bude Ministerstvem vnitra individuálně posuzováno.

Dobrovolník starší 18 let, proškolený a motivovaný k práci s dětmi v jejich volném čase, mající kurz první pomoci (případně doplňkové kurzy), by takovou službu mohl provádět. Nelze však v žádném případě na dobrovolníka převádět zodpovědnost za možné úrazy dětí. Dobrovolník by tedy spíše pomáhal zaměstnanci, který je za tuto činnost zodpovědný z výkonu své placené funkce.

Využití dobrovolníka jako “plavčíka” by předpokládalo náročný výcvik – plavecké dovednosti, fyzickou zdatnost, speciální záchranářské dovednosti, poskytování první pomoci, avšak i zde platí, že nelze na dobrovolníka převádět zodpovědnost. Dobrovolníci svoji práci vykonávají dobrovolně, bez nároku na finanční odměnu, ve svém volném čase a nelze tedy na ně klást přísné požadavky jako na zaměstnance v rámci výkonu své placené funkce.

Přiměřeně zde platí také argumentace uvedená v odpovědi na předchozí otázku.

Státní orgány, organizační složky státu, orgány a organizační složky územních samosprávných celků mohou využívat dobrovolnickou službu v mezích své zákonné působnosti k účelům stanoveným § 2 zákona o dobrovolnické službě a mají postavení přijímající organizace. Mohou rovněž, zejména při organizování dobrovolnické služby do zahraničí, bezúplatně zprostředkovat uzavření smlouvy mezi vysílající organizací se sídlem v České republice a přijímající organizací (viz. § 10).

Ano, může plnit roli přijímající organizace. Platí zde argumentace uvedená v odpovědi na předchozí otázku. Obecně platí, že přijímající organizací je osoba, pro jejíž potřebu je dobrovolnická služba vykonávána, je způsobilá uzavřít smlouvu s vysílající organizací a schopná dostát závazkům z této smlouvy (viz. odst. 2, §4).

Postavení obce nebo kraje jako přijímající organizace je vysvětleno ve dvou předcházejících odpovědích.

Zákon o dobrovolnické službě omezuje okruh možných vysílajících organizací v odst. 2, § 6. Vysílající organizací se může stát pouze občanské sdružení, obecně prospěšná společnost, církev nebo náboženská společnost a církevní právnická osoba církve nebo náboženské společnost. V případě občanského sdružení a obecně prospěšné společnosti je irelevantní, kdo je jejich zřizovatelem.

Krajský úřad a jeho orgány mohou být v pozici přijímající organizace. Smlouvu o spolupráci s vysílající organizací je povinna uzavřít každá přijímající organizace, která se rozhodne přijímat dobrovolníky podle zákona o dobrovolnické službě od akreditované vysílající organizace. Náležitosti této smlouvy jsou obsaženy v § 8 zákona o dobrovolnické službě. Zároveň je vzor smlouvy uveřejněn na internetových stránkách Ministerstva vnitra.

Kompetentní k uzavírání smluv je statutární zástupce organizace nebo další pověření pracovníci se způsobilostí k uzavírání smluv (záleží na rozdělení agendy a kompetencí uvnitř krajských úřadů).

V případě zprostředkování může krajský úřad zprostředkovat smlouvu mezi vysílající organizací a přijímající organizací v zahraničí. Tato okolnost není nároková (viz. § 10).

Je třeba si ujasnit pojmy dobrovolnická a civilní služba.

Z uvedeného vyplývá, že dobrovolnická a civilní služba jsou dvě naprosto rozdílné služby, kdy jedna vylučuje druhou a nelze v žádném případě uvažovat o plnohodnotném nahrazení civilní služby dobrovolnickou službou.

Jedná se o dotaz spíše na Ministerstvo práce a sociálních věcí, který má v kompetenci sociální služby i aplikaci zákona o civilní službě.

Na centrální úrovni je možné získat informace o dobrovolnické službě na oddělení dobrovolnické služby odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra (tel.: 974 833 797, 974 832 878, 974 832 673, adresa: Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7). Maximum možných informací o procesu akreditace, o dotacích na dobrovolnickou službu, o akreditovaných vysílajících organizacích, o uplatnění nezaměstnaných apod. je na internetových stránkách Ministerstva vnitra (http://www.mvcr.cz/prevence/dobrovol/index.html). Zájemcům je možné seznam organizací nebo další dokumenty zaslat poštou nebo uskutečnit osobní konzultaci či uspořádat seminář pro více zájemců o dobrovolnickou službu.

Na lokální úrovni disponují informacemi o dobrovolnictví akreditované vysílající organizace, dobrovolnická centra nebo další nestátní neziskové organizace. V individuálních případech disponují informacemi o dobrovolnické službě úřady práce nebo obecní a městské úřady, které participují na výkonu dobrovolnické služby.

Posledním zdrojem informací jsou internetové stránky nestátních neziskových organizací: např. www.hest.cz nebo www.dobrovolnik.cz.

Poznámka:

  1. Vyhlašují se dva řádné termíny – do konce listopadu minulého roku pro rok 2005 a do konce března 2005 na kalendářní rok 2005. V případě, že zůstanou nevyčerpané prostředky, lze vyhlásit i mimořádný termín později během roku 2005. Dotace se mohou udělit zpětně od data platnosti akreditace, avšak vždy na jeden příslušný kalendářní rok.

Výchozím podkladem textu byl materiál pro poradu ředitelů Krajských úřadů s náměstkem ministra vnitra v Benešově.

Další informace [nápis]
Číslo 1-2/2005
Časopis Veřejná správa č. 1-2/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail