Bilanci obyvatelstva začínáme rokem 1961, kdy bylo sčítání lidu, domů a bytů zpracováno prvně za tzv. bydlící obyvatelstvo, na rozdíl od tzv. “přítomného obyvatelstva”, jak tomu bylo dosud. Období 1961-2001 zahrnuje délku téměř tří generací a je obrazem středočeského demografického vývoje, který v té době prošel několika fázemi (Tab.2).

V letech 1961-1970 se počet obyvatel Ústeckého kraje zvýšil o 1,8 %, což byl pomalejší vzrůst než celostátních 2,5 %. Období natalitní renesance 1970-1980 (včetně záporných migračních bilancí) bylo pro kraj příznivé zvýšením počtu jeho obyvatel o 4,5 %, což však bylo i tentokrát méně, než byl přírůstek celostátní. Populační deprese let 1980-1991 znamenala pro Ústecký kraj úbytek 1,0 % obyvatelstva, při nepatrném vzrůstu počtu obyvatel republiky o 0,1 %. Teprve v posledním období 1991-2001 se situace obrátila: kraj zaznamenal úbytek pouze -0,5 % bydlících proti celostátnímu úbytku -0,7 % obyvatel. Čtyřicetiletá bilance znamenala pro Ústecký kraj přírůstek 37 465 bydlících obyvatel, čili 4,8 % proti relativnímu přírůstku České republiky ve výši 6,9 % výchozího stavu obyvatel.

V letech 1961-2001 se počet obyvatel zvýšil v osmi správních obvodech obcí s rozšířenou působností, v osmi obvodech se naopak snížil. Nejvyšší relativní přírůstky obyvatelstva měly obvody Kadaň (+38,6 %), Chomutov (+30,1 %) a Ústí nad Labem
(+16,8 %). Na opačném konci srovnávaných dat byly demograficky ztrátové obvody Bílina (-14,3 %), Podbořany (-13,4 %) a Litvínov (-13,0 %), jehož vývoj se zhoršil zejména po roce 1980. Na dlouhodobém vývoji se zčásti podílelo i desetiletí 1991-2001, kdy však byl zaznamenán růst počtu obyvatel pouze v obvodech Rumburk (+3,4 %), Chomutov (+1,6 %) a Litoměřice (+0,9 %); nejvyšší úbytky měl i tentokrát obvod Bílina (-3,9 %), dále obvody Litvínov (-3,4 %) a Most (-2,1 %), v důsledku transformace ekonomiky České republiky s útlumem těžby uhlí, který nejvíce postihuje severočeské a severomoravské pánevní obvody.

Územní rozmístění obyvatelstva Ústeckého kraje je sledováno jeho rozložením do čtyř velikostních skupin obcí: obce do 2 tis. obyvatel, obce s 2-5 tis. obyvateli, města s 5-10 tis. obyvateli a města s 10 tis. a více obyvateli (Tab.3).

Z úhrnu 304 obcí s méně než 2 tis. obyvateli mělo v roce 1961 na území v rozsahu roku 2001 trvalé bydliště 226 248 obyvatel, což bylo 28,9 % obyvatel kraje. Ve 24 obcích s 2-5 tis. obyvateli bydlelo 10,5 % obyvatel kraje, v 9 městech s 5-10 tis. obyvateli bydlelo 8,1 % obyvatelstva a v 17 městech s 10 tis. a více obyvateli mělo trvalé bydliště 52,5 % obyvatelstva kraje. To byla i výchozí hladina urbanizace Ústeckého kraje v roce 1961.

Počet obyvatel venkovských obcí – v jejich dnešní územní výměře – mezi jednotlivými sčítáními lidu pravidelně klesal, relativně nejrychleji v letech 1980-1991. Avšak v období 1991-2001 došlo k obratu: počet trvale bydlících obyvatel v nich vzrostl o 6 574 osob (+4,5 %). Přesto čtyřicetiletá ztráta obyvatelstva venkovských obcí Ústeckého kraje činila 32,7 % bydlícího obyvatelstva.

Úbytek obyvatelstva obcí s 2-5 tis. obyvateli byl pomalejší a nižší. Činil za 40 let 12,8 %. Také zde se v období 1991-2001 úbytkový proces zastavil, respektive změnil se v přírůstek. Odlišný byl vývoj úhrnu měst s 5-10 tis. obyvateli. Přírůstková a úbytková období se střídala. V letech 1980-1991 zde ubylo 7,4 % bydlících obyvatel, v letech 1991-2001 jen 0,1 %. Čtyřicetiletá bilance byla jen nepatrně pasivní (populační úbytek činil -1,2 % obyvatel).

Vývoj obyvatelstva měst s 10 tis. a více obyvateli byl až do osmdesátých let velmi dynamický. V osmdesátých letech se zpomaloval tak, jak se zhoršovala ekonomická situace České republiky, zvláště v těžebních obvodech. K prohloubení tohoto depopulačního procesu pak došlo v posledním deceniu dvacátého století zrychlením demografických úbytků, což byl jen regionální obraz celostátního vývoje. Přesto za 40 let se počet obyvatel desetitisícových měst Ústeckého kraje zvýšil o 29,9 %.

Rozmístění obyvatelstva Ústeckého kraje do čtyř základních velikostních skupin obcí se značně liší od rozmístění celostátního. V roce 2001 mělo trvalé bydliště ve venkovských obcích kraje 18,6 % obyvatel kraje, což je podíl podstatně nižší než v celostátním měřítku (26,0 %). Ve městech s 2-5 tis. obyvateli bydlelo v roce 2001 v Ústeckém kraji 8,8 % obyvatel kraje, což byl podíl rovněž nižší než v průměru České republiky (11,0 %). Avšak také podíl obyvatelstva měst s 5-10 tis. obyvateli (7,6 %) nedosahoval v Ústeckém kraji republikového průměru (8,8 %), což byla další odchylka ve způsobu rozmístění krajského a celostátního obyvatelstva. A konečně i podíl městského obyvatelstva, čili měst s 10 tis. a více obyvateli, se v kraji a v úhrnu České republiky lišil, když v Ústeckém kraji činil 65,1 % proti 54,2 % v republikovém průměru.

Obyvatelstvo Ústeckého kraje je tedy výrazně více urbanizováno než obyvatelstvo České republiky, a to vytváří jednu z důležitých sociálně ekonomických odchylek mezi srovnávanými územími s důsledky v řadě sociálně ekonomických fenoménů, jak ukáží další odstavce rozboru.

Věkové složení obyvatelstva je nejdůležitější biologickou charakteristikou každé populace a určuje základní podmínky nejen její přirozené reprodukce, ale podmiňuje do značné míry i její reprodukci prostorovou. Věkové složení charakterizuje několik ukazatelů. Prvním z nich je například průměrný věk. V roce 2001 byl průměrný věk obyvatelstva Ústeckého kraje 37,8 roku, což znamenalo, že jeho obyvatelstvo je mladší než obyvatelstvo České republiky s průměrným stářím 38,8 roku. Mladší byli v kraji jak muži (36,3 roku proti 37,1 roku v republikovém průměru), tak ženy (39,3 roku ve srovnání s celostátním průměrem 40,3 roku).

Průměrný věk ovšem může zkreslovat skutečné věkové složení populace. K jeho charakteristice se proto používají ukazatele jeho struktury, a to například podle jednotek věku nebo jednotek generací, ale také podle různých charakteristik věku, jako je věk reprodukce nebo věk produktivní, většinou podle pohlaví, ale i v agregované podobě. V textu užíváme charakteristiky věkového složení podle ekonomických hranic věku, jimiž jsou předproduktivní věk (0-14 let), produktivní věk (15-59 let) a poproduktivní věk (60 a více let včetně nezjištěného věku). Pro grafické znázornění je použito podrobnějšího věkového složení podle pětiletých věkových jednotek (Tab.4, graf 2).

Věkové složení aktuálního obyvatelstva je výsledkem jeho dlouhodobé reprodukce, ale je také podmínkou jeho reprodukce budoucí. Dlouhodobost těchto procesů činí z věkového složení a jeho formování sekulární demografický fenomén.

Věkové složení obyvatelstva Ústeckého kraje bylo již od roku 1961 vždy příznivější než v úhrnu České republiky. V roce 1970 bylo v jeho obyvatelstvu 22,5 % dětí mladších 15 let proti 21,2 % dětí do 14 let v České republice. Do roku 2001 se sice podíl dětí v kraji snížil na 16,9 %, ale i tak byl vyšší než v celostátní průměru (16,2 %). V produktivním věku 15-59 let bylo v Ústeckém kraji 63,1 % obyvatel proti 60,4 % v republikovém úhrnu, a v roce 2001 se oba ukazatele zvýšily: v kraji na 66,3 %, v České republice na 65,1 %. Důležité rozdíly však jsou zaznamenány u obyvatelstva v poproduktivním stáří: v Ústeckém kraji se mezi roky 1970 a 2001 zvýšil podíl seniorů ze 14,4 % na 16,7 %, ale v úhrnu republiky se vysoký podíl 18,4 % již nezvyšoval.

Z podílových ukazatelů za jednotlivé věkové makroskupiny jsou odvozovány různé indexy věkového složení, z nichž jedním je “index mládí”, vyjadřující počet obyvatel mladších 15 let na 100 obyvatel starších 60 let. Ten měl v roce 1970 v kraji hodnotu 156,4 proti 115,7 v České republice, čili byl o 35,2 % vyšší. I když do roku 2001 oba ukazatele v důsledku snížené porodnosti klesly – v Ústeckém kraji na 101,2 a v České republice na 87,7 – i tak byl index v kraji o 15,4 % vyšší než v celostátním průměru.

Nejvyšší podíl dětí mladších 15 let mělo v roce 2001 obyvatelstvo správního obvodu Most (18,1 %), dále obvodů Kadaň (18,0 %) a Rumburk (17,9 %). Relativně nejméně dětí bylo v obvodech Litvínov a Lovosice (15,5 %), Roudnice nad Labem (15,6 %) a Teplice (16,3 %). Pokud jde o obyvatelstvo v produktivním věku 15-59 let, zde bylo nejvyšší zastoupení této věkové složky v obvodech Kadaň (67,7 %), Bílina (67,3 %) a Chomutov (67,2 %). Nejnižší podíly obyvatel v potenciálním produktivním věku měly obvody Lovosice (64,5 %), Podbořany (64,8 %) a Roudnice nad Labem (65,1 %), čili obvody s vyšším podílem obyvatelstva činného v zemědělském sektoru. Obyvatelstvo v poproduktivním stáří 60 a více let bylo nejčastěji zastoupeno v obvodech Lovosice (20,0 %), Roudnice nad Labem (19,3 %) a Litvínov (18,4 %), čili v prvních dvou případech v jedněch z nejzemědělštějších obvodů kraje. Nejnižší podíly seniorů v obyvatelstvu měly obvody Kadaň (14,2 %), Bílina a Chomutov (15,3 %) a Most (15,4 %).

Index mládí, považovaný za dílčí syntetický index věkového složení, byl v roce 2001 nejvyšší v obvodech Kadaň (126,9), Most (118,1) a Chomutov (114,7), všude díky nízkému podílu seniorů v exponovaném obyvatelstvu. Nejnižší ukazatele pak měly obvody Lovosice (77,3), Roudnice nad Labem (80,6) a Litvínov (84,2), všude z důvodu vysokého podílu staršího obyvatelstva v místní populaci.

Vzdělanost obyvatelstva je hodnocena nejen jako kulturní charakteristika sledované populace, ale stále častěji jako důležitý ekonomický faktor. Sčítání lidu mu proto věnují stále vyšší pozornost.

Vzdělanost obyvatelstva je většinou zjišťována u dospělého obyvatelstva staršího 15 let jako ukazatel dokončeného školního vzdělání na základní úrovni, na úrovni středního vzdělání bez maturity, středního vzdělání s maturitou a úplného vysokoškolského vzdělání. Tyto čtyři základní stupně školního vzdělání se obvykle doplňují některými mezistupni. V našem případě používáme jen uvedené čtyřmístné škály (Tab.5).

Pouhé základní vzdělání (event. i nedokončené) mělo v roce 2001 v Ústeckém kraji 27,6 % obyvatelstva. Tímto podílem převýšil kraj celostátní průměr, který činil 23,5 %. Rovněž druhý stupeň – střední odborné vzdělání bez maturity – byl v kraji zastoupen o něco častěji (39,6 %) než v úhrnu České republiky (38,0 %). Opačně tomu bylo u dalších dvou stupňů vzdělání: úplné střední vzdělání včetně maturity mělo v kraji jen 25,4 % dospělých obyvatel proti 28,4 % v celostátním úhrnu a úplné vysokoškolské vzdělání mělo v kraji jen 5,4 % obyvatel (v průměru České republiky 8,9 % dospělé populace).

Od uvedených podílových ukazatelů lze odvodit podíl obyvatelstva s vyšším vzděláním, ale také komplexnější ukazatel – “index vzdělání” jako počet obyvatel starších 15 let s úplným středním a úplným vysokoškolským vzděláním na 100 obyvatel starších 25 let. Ten měl v Ústeckém kraji v roce 2001 hodnotu 37,4, čili poměrně značně nižší než v celostátním měřítku, která činila 45,3. Jako druhého syntetického ukazatele vzdělanosti se používá úhrnný počet let školního vzdělání dospělého obyvatelstva. V roce 2001 měl celostátní hodnotu 11,7 roku proti 11,3 rokům v kraji.

Nejvyšší podíly dospělého obyvatelstva s pouhým základním vzděláním měly v roce 2001 správní obvody Bílina (33,3 %), Podbořany (32,0 %) a Rumburk (31,2 %). Všechny tyto obvody mají poměrně vysoké zastoupení romského obyvatelstva. Nejvyšší podíly obyvatel s úplným vysokoškolským vzděláním měly obvody Ústí nad Labem (7,4 %), Litoměřice (6,5 %) a Žatec (6,3 %). Žádný z obvodů však nedosáhl celostátního podílového ukazatele 8,9 %. Nejnižší podíly obyvatel s úplným vysokoškolským vzděláním měly obvody Bílina (2,6 %), Rumburk (3,6 %) a Varnsdorf (3,8 %).

První souborný ukazatel vzdělanosti obyvatelstva, totiž “index vzdělání”, měl nejvyšší hodnoty v obvodech Ústí nad Labem (44,1), Litoměřice (41,2) a Žatec (39,5), čili ani zde nebylo v žádném případě dosaženo celostátní hodnoty 45,3 středoškoláků a vysokoškoláků na 100 osob starších 25 let. Nejnižší “index vzdělání” mělo obyvatelstvo obvodů Bílina (27,2), Podbořany (30,6) a Rumburk (31,3). Druhý agregovaný ukazatel, totiž úhrnný počet let školního vzdělání, byl nejvyšší v obvodech Ústí nad Labem (11,6 roku), Litoměřice a Roudnice nad Labem (11,4 roku). Nejnižší ukazatele byly v obvodech Bílina (10,9 roku), Podbořany a Rumburk (11,0 roku) a v obvodech Kadaň a Lovosice (11,1 roku).

Sčítání lidu, domů a bytů 2001 vymezilo na území Ústeckého kraje počet ekonomicky aktivních obyvatel jako součet “zaměstnaných” 360 432 obyvatel a “nezaměstnaných” 66 167 obyvatel (15,5 % z úhrnu ekonomicky aktivních).

V úhrnu ekonomicky aktivních obyvatel bylo v roce 2001 v kraji 45,4 % žen, což byla femininita téměř na celostátní úrovni (45,3 %). Podobně blízko k sobě měl ukazatel femininity zaměstnaných, avšak v opačném postoji, totiž 44,9 % v kraji proti 45,0 % v úhrnu České republiky (Tab.6).

Intenzita ekonomického zapojení obyvatelstva měla v Ústeckém kraji hodnotu 78,4 ekonomicky aktivních na 100 obyvatel ve věku 15-59 let, což byla hodnota na hladině 99,7 % ukazatele celostátního (78,6). Pro územní strukturu zaměstnanosti v kraji je charakteristická o něco vyšší pracovní vyjížďkovost do zaměstnání mimo obec trvalého bydliště pracovníků, která byla v roce 2001 v kraji 41,7 % proti 39,3 % v úhrnu státu.

Nejvyšší počty ekonomicky aktivních osob - pracujících i nepracujících – na 1 000 obyvatel ve věku 15-59 let byly v roce 2001 ve správních obvodech Most (79,7), Varnsdorf (79,5) a Ústí nad Labem (79,4) Na druhém konci srovnání byly obvody Rumburk (76,8), Chomutov a Litvínov (77,2) a Teplice (77,5).

Nejvyšší míru vyjížďkovosti za prací mimo obec trvalého bydliště měli pracovníci bydlící v obvodech Lovosice (56,9 % z úhrnu skutečně pracujících), Roudnice nad Labem (54,2 %) a Teplice (52,3 %). Příznivě nízký ukazatel vyjížďkovosti byl v obvodech Ústí nad Labem (28,7 %), ale také Varnsdorf (29,3 %) a Most (30,7 %), což svědčí o poměrně příznivém rozsahu nabídky pracovních míst v příslušných obvodech, a to i s přihlédnutím k vysoké míře nezaměstnanosti v celém regionu.

Ekonomicky aktivní obyvatelstvo Ústeckého kraje je ze 3,1 % závislé na sektoru zemědělství, lesnictví a rybolovu, což je řadí mezi čtrnácti kraji na desátou pozici při celostátním ukazateli 4,4 % činných v uvedeném primárním sektoru. Industrializace kraje je sice vysoká, přesto je podíl činných v průmyslových odvětvích 28,7 % pod celostátním průměrem (29,0 %). Nižší industrializaci vyplývající z podílu ekonomicky aktivních v průmyslových odvětvích mají již jen kraje Středočeský (28,1 %), Jihomoravský (27,6 %) a hlavní město Praha (12,2 %). Ve stavebnictví je v kraji zaměstnáno 8,3 pracujících ze 100 ekonomicky aktivních. Příznivý je však podíl činných v “ostatních odvětvích” ztotožňovaných někdy s terciární sférou. V nich pracuje v Ústeckém kraji 48,4 % ekonomicky aktivních. Tím zaujímá Ústecký kraj šesté místo mezi kraji České republiky. Z toho připadá na obchod a opravy motorových vozidel 9,7 % ekonomicky aktivních a na zdravotnictví, školství a sociální aktivity 10,5 % ekonomicky činných.

Přestože je kraj jako celek jen mírně ruralizován, mají některé jeho správní obvody nezanedbatelný podíl primárního sektoru. Je to především obvod Podbořany, kde 10,2 % ekonomicky aktivních patří do primárního zemědělského sektoru. Dalšími relativně zemědělskými obvody jsou Žatec (9,1 %), Lovosice (8,2 %) a Roudnice nad Labem (8,0 %). Industrializace kraje, vyplývající z podílu 28,7 % činných v průmyslových odvětvích, je nejvyšší v obvodech Varnsdorf (43,2 %), Bílina (42,1 %), Kadaň (37,1 %), Rumburk (36,7 %) a Litvínov (36,6 %). Nejnižší podíl průmyslového obyvatelstva mají správní obvody Ústí nad Labem (20,8 %), Žatec (21,9 %) a Litoměřice (24,5 %), z nichž každý má odlišnou odvětvovou kompenzaci. V Ústeckém kraji jsou tři správní obvody s relativně vysokým podílem ekonomicky aktivních ve stavebnictví: jsou to obvody Lovosice (10,7 %), Litoměřice (10,4 %) a Podbořany (9,7 %). Zastoupení ekonomicky činných v “ostatních odvětvích” se mezi obvody značně liší. Na jedné straně to jsou obvody s relativně vysokým zastoupením, například Ústí nad Labem (55,7 %), Litoměřice (54,6 %) nebo Děčín (52,4 %), na druhé straně však obvody se zastoupením značně nízkým, například kadaňský (36,9 %), bílinský (38,2 %) nebo varnsdorfský obvod (39,3 %).

Pro přesnější charakteristiku odvětvového zastoupení ekonomicky aktivních obyvatel v kraji je na závadu vysoký podíl ekonomicky činného obyvatelstva, kde se jeho odvětvovou příslušnost nepodařilo zjistit: to se týká 11,4 % pracujících, což je ve srovnání s celostátním podílem 7,6 % nepříznivé zjištění.

Počet a struktura obyvatelstva zjištěná k určitému datu – při sčítání lidu, domů a bytů k tzv. rozhodnému okamžiku – je výsledkem jeho předchozího pohybu, kterým se rozumí jednak přirozený pohyb (přirozená měna obyvatelstva), jednak jeho prostorový pohyb, stěhování, migrace. Jeho charakteristiky jsou předmětem dalšího rozboru (Tab.8).

Ukazateli pohybu obyvatelstva jsou již samy absolutní ukazatele, jimiž jsou údaje o počtu narozených dětí, o počtu zemřelých osob, o přirozeném přírůstku nebo úbytku obyvatelstva, a dále o počtu přistěhovalých do sledovaného území, počtu vystěhovalých a o aktivním nebo pasivním migračním saldu. Výslednou bilanci pak poskytují údaje obou druhů pohybu.

Pro časové nebo územní srovnávání je nutno používat různé druhy analytických ukazatelů. Základními jsou ukazatele přepočítávající absolutní data pohybu obyvatelstva na 1 000 obyvatel středního stavu daného území ročně. Tyto hrubé míry však nerespektují rozdíly ve věkovém složení analyzovaných populací, které má pro většinu z nich značný význam. Protože však za nově sledované správní obvody nejsou dosud zpracovávány podklady nutné pro tyto věkově specifické míry, je v naše rozboru využito jen souboru hrubých měr reprezentujících tak vedle absolutních údajů i analytické srovnávací ukazatele.

Pohyb obyvatelstva Ústeckého kraje je v tabulce 8 analyzován za úhrn let 1991-2002 a analytické ukazatele jsou přepočítávány na roční hodnoty. Počet 104 081 živě narozených dětí během let 1991-2002 znamenal, že na jeden kalendářní rok připadalo v kraji v přepočtu na 1 000 obyvatel 10,52 živě narozených dětí (hrubá míra porodnosti). Uvedená míra porodnosti byla o 7,3 % vyšší než celostátní, která byla v tomto období jen 9,80 živě narozených na 1 000 obyvatel. Počet 110 424 zemřelých obyvatel znamenal roční počet 11,16 zemřelých na 1 00 obyvatel kraje ročně (celková, obecná úmrtnost). Byl to ukazatel o 0,8 % vyšší než celostátní úmrtnost 11,07. Z uvedených dat vyplývá, že kraj ztrácel ročně na 1 000 bydlících obyvatel 0,64 obyvatel přirozenou měnou. Byl to relativní úbytek nižší než celostátní úbytek 1,28 promile ročně. Vitální index jako počet živě narozených na 1 000 zemřelých obyvatel byl v Ústeckém kraji 943, čili příznivější než celostátní ukazatel 885 narozených na 100 zemřelých (Tab.8).

Ústecký kraj charakterizuje poměrně vysoká prostorová mobilita obyvatelstva vyplývající z toho, že do obcí kraje se přistěhovávalo k trvalému pobytu ročně 24,16 osob na 1 000 obyvatel proti 19,29 v celostátním měřítku, a vystěhovávalo se 23,35 promile bydlících proti 18,56 promile v republikovém průměru. Znamenalo to, že v migračním pohybu stěhováním z obcí a do obcí kraje bylo ročně 4,8 % bydlícího obyvatelstva proti 3,8 % v celostátním průměru. Průměrné aktivní migrační saldo z uvedeného stěhování vyznělo pro kraj jako +0,80 nových obyvatel ročně na 1 000 bydlících proti přírůstku +0,74 obyvatel v celostátním měřítku.

Průměrný roční ukazatel populační přírůstkovosti byl pro kraj zbilancován jako +0,16 promile nových obyvatel ročně; celostátní bilance byla v tomto směru záporná, a to –0,54 promile ročně.

Vyšší průměrná roční porodnost v Ústeckém kraji v letech 1991-2002 byla výsledkem vyšší porodnosti v některých správních obvodech, například ve správních obvodech Bílina (11,17), Rumburk (11,16) nebo Most (11,08). Proti nim však stály obvody, kde míra roční porodnosti nedosahovala ani hodnoty 10 narozených na 1 000 obyvatel, například obvody Litvínov (9,19), Roudnice nad Labem (9,56), Lovosice (9,66) nebo Louny (9,98). Rozdíly mezi správními obvody byly poměrně značné; představovaly mezi bílinským a litvínovským obvodem 1,98 bodu, čili 18,8 % celokrajského průměru. Krajský ukazatel obecné úmrtnosti byl sice jen nepatrně vyšší než ukazatel celostátní, avšak některé obvody vykazovaly celkovou úmrtnost značně vysokou, nejvyšší byla v obvodech Lovosice (13,60), Litvínov (13,16) a Roudnice nad Labem (12,58). Proti nim bylo však i několik obvodů s příznivě nízkou relativní úmrtností – Most (9,75), Kadaň (9,76) či Chomutov (9,91). Rozdíly mezi obvody s nejnižší a nejvyšší úmrtností (tj. mezi lovosickým a mosteckým obvodem) byly větší, než tomu bylo u porodnosti. Činily 34,5 % celokrajského ukazatele úmrtnosti. Značné pak byly rozdíly v bilanci přirozené měny obyvatelstva. Z šesti obvodů s nejvyšším přirozeným přírůstkem obyvatelstva byl na prvním místě obvod Most (+1,33), následovaný obvody Kadaň (+1,24) a Chomutov (+0,95). Z deseti obvodů, které měly přirozený úbytek obyvatelstva, byly nejvyšší relativní úbytky zjištěny v obvodech Litvínov (-3,96), Lovosice (-3,94) a Roudnice nad Labem (-3,02). Ve všech těchto třech obvodech měla na zápornou bilanci vliv především nízká porodnost, ale i vysoká úmrtnost jejich obyvatelstva.

Migrační pohyb, měřený jako počet přistěhovalých, respektive vystěhovalých trvale bydlících obyvatel do obcí a z obcí kraje, se vyznačoval značnými rozdíly v intenzitě tohoto pohybu mezi jednotlivými správními obvody. Nejvyšší relativní průměrný roční ukazatel přistěhování na 1 000 obyvatel byl zjištěn v obvodu Teplice, a to 30,55 obyvatel na 1 000 obyvatel zde žijících. Dalšími obvody s vysokým přistěhovalectvím byly Podbořansko (28,75) a Rumbursko (28,68). Nejnižší ukazatele přistěhování vykázaly obvody Ústí nad Labem (16,92), Varnsdorf (18,06) a Děčín (19,14). Je příznačné, že tyto obvody zaznamenaly i nejnižší míru vystěhování v pořadí: Ústí nad Labem (17,12), Varnsdorf (19,59) a Děčín (19,61). Tyto správní obvody byly tedy i obvody s nejmenším migračním obratem. Nejvyšší ukazatele míry vystěhování měly obvody Louny (27,33), Podbořany (26,50) a Žatec (26,47). U vystěhování byly rozdíly mezi správními obvody menší než u přistěhovalectví. Rozdíl mezi ukazateli vystěhování v obvodech Louny a Ústí nad Labem činil 10,21 bodu, což bylo 43,7 % průměrného krajského ukazatele. Migrační bilance let 1991-2002 byla z hlediska průměrných ročních ukazatelů aktivní v deseti obvodech a v šesti obvodech byla záporná. Nejpříznivější ukazatel roční migrační přírůstkovosti mělo Teplicko (+4,35 promile ročně), dále lovosický obvod (+3,99), obvody Roudnice nad Labem a Rumburk (+3,01) a podbořanský obvod (+2,25), který měl zároveň značný migrační objem, neboť patřil k obvodům s nejvyššími ukazateli přistěhování i vystěhování. Tato bilance pak stačila na příznivé umístění tohoto obvodu v ukazateli migračního salda. Největší relativní migrační úbytky měl obvod Most (-2,09 promile ročně), následovaný obvodem Varnsdorf (-1,53) s tím, že Varnsdorfsko patřilo k obvodům s nejnižšími přírůstky i úbytky stěhováním. Na třetím místě s nejvyššími migračními úbytky byl kadaňský obvod, kde na 1 000 obyvatel ubylo stěhováním průměrně ročně 1,35 osob (Graf 3 a 4).

Úhrnná bilance pohybu obyvatelstva v Ústeckém kraji byla pro průměr let 1991-2002 charakterizována roční mírou přírůstku 0,16 obyvatel na 1 000 obyvatel v kraji žijících. Během 12 let zde přibylo 1 605 obyvatel s trvalým pobytem. Nejpříznivější demografickou bilanci vykázal správní obvod Teplice, kde ročně přibývalo na 1 000 bydlících obyvatel dalších 1,89 jedinců. Těsně za ním byl obvod Rumburk s ročními přírůstky 1,84 promile nových obyvatel, na třetím místě pak chomutovský obvod (+1,35), a to především díky značně příznivým přirozeným přírůstkům, které byly doplněny i mírnou mírou přírůstkovosti migrační. Aktivní populační bilanci mělo v letech 1991-2002 celkem sedm správních obvodů, devět obvodů mělo demografické úbytky. Relativně největší úbytky obyvatelstva zaznamenaly obvody Litvínov (-2,49 promile ročně), Žatec (-1,25) a Varnsdorf (-1,06). U posledně jmenovaného správního obvodu byl mírný přirozený přírůstek více než vykompenzován výraznějším migračním úbytkem.

Jak počet narozených a zemřelých, tak počet přistěhovalých a vystěhovalých byl územně rozložen do sledovaných čtyř velikostních skupin obcí v různé intenzitě (Tab.9).

Nejvyšší míru porodnosti vykazovaly v průměru let 1991-2002 obce s 2-5 tis. obyvateli (10,95 živě narozených dětí na 1 000 obyvatel ročně). Města s 5-10 tis. obyvateli měla roční míru porodnosti nižší, a to 10,72 narozených na 1 000 obyvatel. Ještě nižší byla průměrná roční porodnost ve městech s 10 tis. a více obyvateli (10,58), ale nejnižší byla v úhrnu venkovských obcí (10,01). Nejvyšší míra celkové úmrtnosti byla naopak právě v úhrnu venkovských obcí, a to 13,39 zemřelých na 1 000 obyvatel ročně. S rostoucí velikostí obcí se ukazatel celkové úmrtnosti snižoval až na 10,20 v úhrnu měst s 10 tis. a více obyvateli. Přirozená měna byla aktivní pouze pro úhrn desetitisícových měst, a to ve výši +0,38 promile ročně. Ostatní velikostní skupiny obcí byly přirozenou měnou pasivní, nejvíce úhrn venkovských obcí (-3,38 promile ročně).

Míra migračního pohybu byla ve složce přistěhování nejvyšší v obcích s méně než 2 tis. obyvateli: 38,39 přistěhovalých na 1 000 bydlících v těchto obcích. Ukazatel migračního pohybu ve složce přistěhování se snižoval v závislosti na růstu velikosti obcí, u měst s 10 tis. a více obyvateli byl již jen 18,82 přistěhovalých na 1 000 obyvatel. Podobný obraz – snižování ukazatele s růstem velikosti obcí – byl charakteristický i pro vystěhovalectví, avšak na nižší hladině. Výsledkem obou migračních pohybů byl relativně vysoký roční migrační zisk venkovských obcí (+7,07 na 1 000 obyvatel ročně), klesající na +6,06 v obcích s 2-5 tis. obyvateli, na +3,35 ve městech s 5-10 tis. obyvateli a měnící se v roční míru ubývání obyvatelstva migrací ve městech s 10 tis. a více obyvateli, a to ve výši –1,85 promile ročně.

Nestejná míra přirozené a migrační přírůstkovosti (úbytkovosti) podle velikostních skupin obcí se promítla do zformování výsledného ukazatele přírůstků nebo úbytků obyvatelstva podle sledovaných čtyř velikostních skupin obcí tak, že ve venkovských obcích přibývalo na 1 000 obyvatel dalších 3,69 obyvatel ročně, v obcích s 2-5 tis. obyvateli 4,28, ve městech s 5-10 tis. obyvateli 1,53, ale v úhrnu měst s 10 tis. a více obyvateli docházelo k ubývání 1,47 bydlících obyvatel na 1 000 žijících v těchto městech. Demograficky nejúspěšnější byly v Ústeckém kraji v úhrnu let 1991-2002 obce s 2-5 tis. obyvateli, které měly druhý nejpříznivější index vitality, totiž 860 proti 747 narozeným na 1 000 zemřelých ve venkovských obcích, 855 ve městech s 5-10 tis. obyvateli a 1 037 ve městech s 10 tis. a více obyvateli.

Sčítání lidu, domů a bytů k 1.březnu 2001 zjistilo v Ústeckém kraji celkem 124 567 domů, z nichž bylo trvale obsazeno 105 241 domů, a jako neobydlené bylo označeno 19 326 domů (15,5 %). Ze 100 trvale obydlených domů bylo v kraji 78,4 rodinných domů včetně bývalých zemědělských usedlostí, což však byl podíl nižší než celostátních 86,3 %. Proti roku 1991 se podíl rodinných domů mezi trvale obydlenými domy v kraji zvýšil ze 74,4 % a v celostátním úhrnu z 84,7 % (Tab.10).

Nižší podíl rodinných domů v domovním fondu kraje se vyznačoval značnou variabilitou jejich podílu v jednotlivých správních obvodech kraje. V roce 2001 byl nejvyšší podíl rodinných domů z úhrnu trvale obydlených domů v obvodě Roudnice nad Labem (92,6 %), ale také v obvodech Lovosice (89,5 %) a Louny (88,8 %). Nejnižší podíl rodinných domů v souboru trvale obydleného domovního fondu byl v obvodech Most (57,2 %), Litvínov (65,5 %) a Ústí nad Labem (70,6 %), což všechno byly obvody, kde se intenzivní bytová výstavba v sedmdesátých a osmdesátých letech soustřeďovala hlavně na výstavbu bytových domů, upřednostňovaných před výstavbou rodinných domů.

Pozornost soustřeďovaná při sčítání domovního a bytového fondu na neobydlené objekty se týkala také Ústeckého kraje. V roce 1991 bylo v kraji ze 100 domů bez trvale bydlících obyvatel 14,6 domů, v roce 2001 jich však bylo 15,5. Ve srovnání s celostátním vývojem, kde se během posledního desetiletí zvýšila neobydlenost domovního fondu ze 14,1 % na 17,2 %, se však jednalo o mírnější nárůst.

Relativně největší přírůstky neobydlených domů mezi roky 1991 a 2001 byly zaznamenány ve správním obvodu Varnsdorf (+104,4 %, a to z 321 na 651 domů). Na druhém místě byl obvod Ústí nad Labem, kde však byl přírůstek jen 38,5 % při vzrůstu z 611 na 846 neobydlených domů. O 31,7 % se zvýšil počet neobydlených domů v podbořanském obvodu, a to z 862 na 1 135 domů. V pěti správních obvodech kraje se však počet neobydlených domů snížil, nejvíce v chomutovském obvodu (-41,5 %), dále v obvodech Bílina (-26,0 %) a nepatrně se snížil v obvodech Most a Teplice (-1,0 %) a Kadaň (-0,7 %).

V roce 2001 byl zaznamenán nejvyšší podíl neobydlených domů v obvodech Louny (26,4 %), Podbořany (25,6 %) a Žatec (21,7 %). Pět obvodů vykázalo podíl neobydlených domů nižší než 10 %; na prvních místech jsou to obvody Ústí nad Labem (7,0 %), Chomutov (7,4 %) a Teplice (8,3 %).

Bytový fond Ústeckého kraje představuje podle sčítání 2001 celkem 358 491 bytů, z nichž v okamžiku sčítání bylo trvale obydleno 321 928 bytů a neobydleno bylo 36 563 (10,2 %) bytů (Tab.11).

Od roku 1961 do roku 2001 se počet trvale obydlených bytů v Ústeckém kraji zvýšil o 37,8 %, což bylo přírůstkové tempo vyšší než celostátních 34,5 %. Období 1991-2001 bylo pro kraj rovněž příznivější než pro celostátní úhrn, protože krajský přírůstek činil 4,0 % trvale obydlených bytů proti celostátnímu nárůstu o 3,3 %.

Bilance bytové výstavby a úbytků bytového fondu byla v období 1961-2001 nejpříznivější pro správní obvod Kadaň (+85,8 % trvale obydlených bytů), ale také pro chomutovský obvod (+82,0 %) a v menším rozsahu i pro obvod Ústí nad Labem (+ 58,9 %). O bytové stagnaci v tomto relativně dlouhém období možno hovořit u obvodů s nejnižšími přírůstky, například u obvodů Lovosice (+12,0 %), Roudnice nad Labem (+12,6 %) nebo Bílina (+13,3 %).

Období 1991-2001, které bylo v přírůstku trvale obydlených bytů v kraji rovněž příznivější než v celostátním průměru, bylo charakterizováno nejvyššími relativními přírůstky v obvodech Rumburk (+7,0 %), Chomutov (+6,9 %), Žatec (+6,0 %) a Kadaň (+5,8 %), což kontrastovalo s nízkými přírůstky v obvodech Louny (+1,1 %), Lovosice (+1,4 %) a v obvodech Most a Varnsdorf (+2,1 %).

Celokrajský ukazatel podílu neobydlených bytů v roce 2001 (10,2 %) byl o něco nižší než celostátní (12,3 %) s tím, že nejvyšší podíl neobydlených bytů byl v roce 2001 v obvodech Louny (18,9 %), Podbořany (18,8 %) a Roudnice nad Labem (17,5 %). Nejnižší podíly neobydlených bytů vykázaly v roce 2001 obvody Most (5,7 %), Chomutov (6,3 %) a Bílina (7,1 %), které všechny mají jen omezenější rekreační zázemí, jehož rozšíření však může nastat po rozvoji a zrychlení rekultivačních akcí v oblasti.

Přírůstek neobydlených bytů byl v devadesátých letech nejvyšší v obvodech Varnsdorf (+101,0 %), Podbořany (+28,1 %) a Lovosice (+27,5 %). V obvodu Chomutov se však během uvedeného desetiletí snížil počet neobydlených bytů o 44,4 %, na Bílinsku o 26,3 % a na Kadaňsku o 15,4 %.

Vývoj trvale obydleného bytového fondu nazíraného z hlediska čtyř základních velikostních skupin obcí ukazuje v kraji na významné rozdíly v přírůstkovém tempu jejich trvale obydlených bytů (Tab.12).

Jestliže od roku 1961 do roku 2001 trvale obydlený fond vzrostl v úhrnu Ústeckého kraje o 37,8 %, bylo to dáno především jeho zvýšením v úhrnu měst s 10 tis. a více obyvateli o 75,6 %, v menší míře i ve městech s 5-10 tis. obyvateli a v ještě menším rozsahu v obcích s 2-5 tis. obyvateli. Proti tomu počet trvale obydlených bytů v úhrnu venkovských obcí klesl o 16,9 % na 54 974 bytů v roce 2001. Přírůstkové ukazatele trvale obydlených bytů byly v období 1991-2001 strukturovány značně odlišně: relativně nejvyšší přírůstky byly v obcích s 2-5 tis. obyvateli (+7,2 %), nejmenší pak v úhrnu měst s 10 tis. a více obyvateli (+3,1 %).

Podíl neobydlených bytů z úhrnu bytového fondu byl v roce 2001 zdaleka nejvyšší v úhrnu venkovských obcí (+21,1 %). Míra neobydlenosti bytového fondu se snižovala v závislosti na zvyšujícím se počtu obyvatel v obci; nejnižší byla v úhrnu měst s 10 tis. a více obyvateli (6,7 %). Značně odlišně se proti očekávání v jednotlivých velikostních skupinách obcí vyvíjela míra přírůstku neobydlených bytů: proti očekávání bylo nejvyšší tempo přírůstku ve městech s 5-10 tis. obyvateli (+26,9 %), kdežto v úhrnu venkovských obcí byl přírůstek jen 16,1 %. Desetitisícová a větší města pak vykázala úbytek neobydlených bytů o 10,4 %.

Úroveň a kvalita bydlení jsou vyjadřovány mnoha ukazateli. Postačitelnost, respektive přiměřenost počtu bytů ve vztahu k obyvatelstvu je vyjadřována především mezinárodně uznávaným ukazatelem počtu bytů na 1 000 obyvatel. V zemích, kde jsou bilancovány i počty domácností, se používá dalšího ukazatele, a to počtu bytů na 100 domácností, který objektivněji odráží skutečnou potřebu bytů. V naší analýze je použito obou ukazatelů (Tab.13).

V roce 1961 připadlo na 1 000 obyvatel v Ústeckém kraji 298,4 trvale obydlených bytů. Byl to ukazatel nepatrně vyšší než ukazatel celostátní, který činil 297,3 trvale obydlených bytů na 1 000 obyvatel. Do roku 1991 se krajský ukazatel zvýšil na 375,5 bytů (+78,2 bodů), celostátní však jen na 359,7 bytů na 1 000 obyvatel (+62,4 bodů). V roce 2001 byl krajský ukazatel vybavenosti obyvatelstva trvale obydlenými byty již 392,5 proti 374,2 bytům na 1 000 obyvatel v úhrnu České republiky. Proti zvýšení krajského ukazatele v devadesátých letech o 17,0 bodů se celostátní ukazatel zvýšil jen o 14,5 bodů. Znamenalo to zároveň, že krajský ukazatel, který byl proti celostátnímu indexu v roce 1991 vyšší o 15,8 bodů, jej v roce 2001 převyšoval již o 18,3 bodů.

Nejvyšší hladinu vybavenosti obyvatelstva trvale obydlenými byty měl v roce 2001 správní obvod Teplice (411,7), který tak jako první v kraji překračoval současně uznávanou příznivou mezinárodní hranici 400 bytů na 1 000 obyvatel. Kromě Teplicka však uvedenou hranici překračoval i ukazatel za obvody Most (410,0) a Litvínov (406,5). Oba posledně jmenované obvody patřily v sedmdesátých letech k oblastem s vysokou bytovou výstavbou, z níž těží až do současné doby. Nejnižší hladinu vybavenosti obyvatelstva trvale obydlenými byty mají obvody Rumburk (344,9), Podbořany (370,0) a Varnsdorf (373,0), do značné míry však i z důvodů demografických.

Mezi roky 1961 a 2001 se ukazatel vybavenosti obyvatelstva byty zvýšil nejvíce ve správních obvodech Chomutov (+39,9 %), Žatec (+36,9 %) a Ústí nad Labem (+36,0 %), v posledním desetiletí bylo zvýšení největší v obvodech Bílina (+7,3 %), Kadaň (+6,9 %) a Žatec (+6,7 %).

Druhým ukazatelem vybavenosti bytovým fondem je počet trvale obydlených bytů na 100 domácností. V roce 1991 měl tento ukazatel v kraji hodnotu 95,1 proti republikovému ukazateli 91,5, čili byl vyšší o 3,6 bodu, do roku 2001 však v důsledku zaostávání bytové výstavby ve vztahu k vývoji počtu domácností klesl v kraji o 4,7 bodu na 90,4 bytů na 100 domácností. V celostátním vývoji došlo ke snížení tohoto ukazatele bytové vybavenosti na 89,6 (snížení jen o 1,9 bodu), takže relativní “nadvybavenost” kraje klesla na pouhých 0,8 bodu, o něž krajský ukazatel převyšoval ukazatel celostátní.

V roce 2001 měl nejvyšší ukazatel vybavenosti domácností trvale obydlenými byty správní obvod Bílina (92,4 bytů na 100 domácností). Za ním následovaly správní obvody Teplice (91,9) a Most (91,7). Nejnižší ukazatele vybavenosti domácností trvale obydlenými byty zaznamenaly v roce 2001 správní obvody Rumburk (84,9), Varnsdorf (88,3) a Děčín (88,5). Vybavenost domácností trvale obydlenými byty se mezi roky 1991 a 2001 snížila ve všech správních obvodech kraje, zatímco ukazatel vybavenosti v přepočtu na 1 000 obyvatel ve všech obvodech vzrostl. Tento rozdíl ukazuje i na významný rozdíl ve vypovídací schopnosti obou ukazatelů. K největšímu zhoršení ukazatele přepočítávaného na domácnosti došlo od roku 1991 do roku 2001 ve správních obvodech Rumburk (-7,8 %), Chomutov (- 6,6 %) a Kadaň (-6,3 %).

Časový vývoj vybavenosti obyvatelstva bytovým fondem v obcích různé demografické velikosti ukazuje, že v roce 1961 byl nejvyšší ukazatel počtu trvale obydlených bytů na 1 000 obyvatel v obcích s 2-5 tis. obyvateli (303,8) a nejnižší v úhrnu venkovských obcí (292,6). Rozdíl mezi krajními hodnotami – tj. mezi obcemi s méně než 2 tis. obyvateli a s 2-5 tis. obyvateli – však byl jen malý: 11,2 bodů, čili 3,8 % krajského ukazatele. Do roku 2001 se míra vybavenosti v přepočtu na 1 000 obyvatel zvýšila nejvýrazněji ve městech s 10 tis. a více obyvateli (+35,2 %), nejméně v obcích s 2-5 tis. obyvateli – o +21,2 % (Tab.14).

Tím došlo i k tomu, že se zvětšily rozdíly mezi obcemi nejlépe a nejhůře vybavenými trvale obydleným bytovým fondem, pokud šlo o přepočet na 1 000 bydlících obyvatel, a to na 11,3 % krajské úrovně indexu. Avšak i to znamená poměrně malé rozdíly v úrovni bytové vybavenosti obyvatelstva. Příznačné pro období 1991-2001 bylo, že míra vybavenosti se zvyšovala v závislosti na růstu počtu obyvatel v příslušných velikostních skupinách obcí, od nejmenších obcí do obcí největších, čili s 10 tis. a více obyvateli (Graf 5).

Druhý ukazatel – počet trvale obydlených bytů na 100 domácností – byl jak v roce 1991, tak v roce 2001 charakterizován tím, že míra vybavenosti rostla pravidelně s růstem počtu obyvatelstva v obcích příslušné velikostní skupiny. Intercenzální rozdíly však byly nepravidelné, i když se pohybovaly v rámci krajského průměru –4,9 % zhoršení ukazatele. K největšímu zhoršení ukazatele došlo v obcích s 2-5 tis. obyvateli, k nejmenšímu zhoršení ve městech s 10 tis. a více obyvateli.

Ekonomická situace Ústeckého kraje měla v letech 1997-2002 za následek, že se zde zpomalila i bytová výstavba. Během uvedených šesti let bylo v kraji dokončeno 5 304 bytů, což znamenalo 1,07 dokončených bytů na 1 000 obyvatel, nejméně ze všech krajů republiky. Byl to ukazatel méně než poloviční ve srovnání s ukazatelem za celostátní úhrn (2,27). V tomto průmyslovém regionu totiž zůstala z minulých desetiletí nahromaděná určitá rezerva bytů, která zdánlivě snižovala objektivní potřebu nových bytů. Druhým důvodem značného zaostávání kraje v bytové výstavbě jsou strukturální potíže zdejší ekonomiky, kde po výrazném snížení pracovních míst zejména v těžkém průmyslu značně vzrostla nezaměstnanost, což vyvolává tlak na sílící emigrační tendence. Zároveň bylo během tohoto šestiletého období zahájeno v kraji 8 630 bytů, tedy 1,74 bytu v přepočtu na 1 000 obyvatel (proti 3,18 zahájeným bytům na 1 000 obyvatel v celostátním průměru). Koncem roku 2002 bylo do dalších let rozestavěno jen 5 986 bytů, které představovaly intenzitu rozestavěnosti ve výši 7,30 rozestavěných bytů na 1 000 obyvatel (republiková hodnota intenzitního ukazatele činí 12,67 rozestavěných bytů na 1 000 obyvatel).

Ze 100 bytů dokončených v letech 1997-2002 v Ústeckém kraji bylo 45,9 bytů dokončeno v rodinných domech, 33,0 bytů v bytových domech a 21,1 bytů v ostatních budovách, což jsou domovy s pečovatelskou službou a domovy-penzióny, byty v nebytových objektech a byty získané stavebními úpravami nebytových prostorů.

Nejintenzivnější bytovou výstavbu v období 1997-2002 vykázal správní obvod Žatec (2,21 dokončených bytů na 1 000 obyvatel), jehož ukazatel se blížil celostátnímu průměru 2,27 dokončených bytů na 1 000 obyvatel a značně překračoval ukazatel krajský. Struktura bytů zde dokončených byla téměř totožná s krajským složením nově dokončených bytů. Na druhém místě z hlediska intenzity dokončené bytové výstavby byl kadaňský správní obvod (1,87), na třetím místě obvod Podbořany (1,82). Na Kadaňsku byly preferovány byty v bytových domech, navazující na starší bytovou výstavbu zejména přímo v Kadani, na Podbořansku se nová bytová výstavba zaměřovala spíše na výstavbu rodinných domů. Nejnižší ukazatele nové bytové výstavby vykázaly obvody Chomutov a Litvínov (0,48 dokončených bytů na 1 000 obyvatel), Most (0,60) a Bílina (0,68). V mosteckém správním obvodu byla převaha dokončených bytů v bytových domech (kde se nové byty realizovaly zejména formou nástaveb, přístaveb či vestaveb), v obvodě Bílina převažovaly byty v rodinných domech, avšak vysoký podíl byl i u bytů mimo obě základní kategorie bytové výstavby (tzv. “ostatní formy bytové výstavby”), které představovaly 34,5 % nově dokončených bytů. Na Mostecku naopak tyto objekty tvořily jen 1,8 % hrubých přírůstků bytů (Graf 7).

Struktura nově dokončených bytů v letech 1997-2002 ukazuje, jak se zaměřují na novou bytovou výstavbu na jedné straně jednotlivci jako stavebníci rodinných domů, a na druhé straně ostatní subjekty, především obce. Ze 100 nově dokončených bytů v období 1997-2002 bylo ve správním obvodu Litvínov dokončeno v rodinných domech (včetně nástaveb a přístaveb) 78,8 bytů, zatímco v bytových domech jen 8,5 bytů. V chomutovském obvodu bylo v rodinných domech dokončeno 77,4 % nových bytů, v tzv. “ostatních formách” mimo rodinné a bytové domy jen 6,0 % bytů. Třetí nejvyšší podíl bytů dokončených v rodinných domech zaznamenal obvod Varnsdorf (73,8 %). Zbývající byty byly rovnoměrně rozloženy mezi bytové domy a ostatní formy bytové výstavby. Celokrajský podíl bytů dokončených v rodinných domech (45,9 %) byl znatelně nižší než celostátní podíl 52,0 % (Tab.16).

V letech 1997-2002 bylo v Ústeckém kraji v 89 obcích dokončeno deset a více nových bytů. Z tohoto počtu probíhala v třinácti obcích výstavba minimálně 100 bytů. V jedenácti případech se jednalo o města s 5 tis. a více obyvateli. Z obcí s méně než 5 tis. obyvateli byla tak rozsáhlá bytová výstavba zaznamenána v Chlumci (zejména pro potřeby krajského města Ústí nad Labem) a v Krásné Lípě. V obou těchto sídlech jednoznačně převažovala výstavba bytových domů. Intenzita bytové výstavby větších měst Ústeckého kraje je velmi nízká. Z měst s 5 tis. a více obyvateli byly v průměru šestiletého období dokončeny více než dva byty na 1 000 obyvatel jen v Jílovém (3,48), Kadani (2,85), Štětí (2,10) a v České Kamenici (2,09). Naopak v Děčíně, Mostu, Ústí nad Labem, Teplicích, Jirkově, Litoměřicích, Chomutově, Dubí, Krupce, Litvínově, Lounech, Oseku a v Bílině nedosáhla hodnota intenzitního ukazatele ani hranice jednoho dokončeného bytu na 1 000 obyvatel. Celkem v pěti obcích bylo dokončeno v přepočtu na 1 000 obyvatel více než 10 bytů, nejvíce v Přestanově (23,81), kde z 41 bytů bylo 35 bytů dokončeno mimo rodinné domy. Druhou obcí s nejvyšším intenzitním ukazatelem bytové výstavby byly Jenčice (19,34), kde z 31 dokončených bytů bylo mimo rodinné domy dokončeno 25 bytů. Proti tomu ve Výškově (14,56) bylo všech 30 bytů postaveno v rodinných domech, stejně jako v Čeradicích (10,46), kde bylo v uvedeném šestiletí postaveno 15 bytů, a v Blažimi (10,28) s 10 dokončenými byty během let 1997-2002. Z 89 obcí Ústeckého kraje s bytovou výstavbou v rozsahu 10 a více dokončených bytů v úhrnu šestiletého období byly v sedmnáctiobcích postaveny pouze byty v rodinných domech.

Ze strukturálních a kvalitativních charakteristik dokončených bytů uvádíme zejména pořizovací hodnoty a dobu výstavby. Zde je třeba zdůraznit veliký rozdíl mezi rodinnými a bytovými domy. Jestliže náklady na pořízení nových bytů v rodinných domech se pohybují v relacích průměrných celostátních pořizovacích hodnot (náklady na pořízení jednoho bytu dokončeného v novém rodinném domě v roce 2002 činily 2 445 tis. Kč, v přepočtu na 1 m² užitkové plochy bytů pak 15 989 Kč), výstavba bytových domů je v porovnání s republikovým průměrem výrazně levnější (pořizovací náklady na výstavbu jednoho bytu dokončeného v roce 2002 ve výši 1 130 tis. Kč znamenaly průměrnou pořizovací hodnotu 1 m² užitkové plochy bytů ve výši 16 562 Kč). Průměrná doba výstavby rodinných i bytových domů většinou kolísá kolem celostátního průměru.

Ústecký kraj se ve většině demografických a sociálně ekonomických ukazatelů liší od ostatních třinácti krajů republiky, i když v některých charakteristikách s relativně malým odstupem. Svou rozlohou 5 335 km² je sedmým krajem v republice, z níž zaujímá 6,8 % rozlohy. Počtem 820 219 obyvatel podle sčítání lidu, domů a bytů 2001 je pátým největším krajem v České republice a na celostátním úhrnu obyvatelstva se podílí 8,0 %. Hustotou zalidnění 154 obyvatel na 1 km² patří k nejhustěji zalidněným krajům státu, mezi nimiž mu patří v tomto směru čtvrté místo.

Územně administrativně se kraj dělí na 354 obcí sdružených do šestnácti nových správních obvodů. Obvody o průměrné rozloze 333,4 km² mají v průměru 51 264 bydlících obyvatel a průměrný počet 2 317 trvale bydlících obyvatel v jedné obci, která se rozprostírá na 15,1 km².

Z úhrnu 354 obcí kraje mělo v roce 2001 méně než 2 tis. obyvatel 304 obcí, v nichž mělo trvalé bydliště 18,6 % obyvatel kraje. Ve 24 obcích s 2.-5 tis. obyvateli bydlelo 8,8 % obyvatel kraje, v devíti městech s 5-10 tis. obyvateli mělo trvalý pobyt 7,6 % obyvatel kraje a v sedmnácti městech s 10 tis. a více obyvateli bydlelo 65,1 % obyvatel kraje. Považujeme-li míru 65,1 % obyvatel desetitisícových měst za hladinu urbanizace kraje, pak krajská hladina urbanizace podstatně převyšuje celostátní ukazatel (54,2 %).

Od roku 1961 do roku 2001 se počet obyvatel Ústeckého kraje zvýšil o 4,8 %. Tímto populačním přírůstkem kraj zaostal za republikovým tempem ve výši přírůstku 6,9 % výchozího stavu obyvatelstva. Ve třech intercenzálních obdobích se počet bydlícího obyvatelstva v kraji zvyšoval pomaleji než v úhrnu České republiky. Výjimkou bylo poslední období 1991-2001, kdy úbytek 0,5 % obyvatel kraje byl nižší než celostátní demografická ztráta –0,7 %.

Věkové složení obyvatelstva kraje bylo v roce 2001, ale i dříve, příznivější než v celostátním průměru. V roce 2001 byl průměrný věk obyvatel kraje 37,8 roku proti 38,8 rokům v úhrnu České republiky, průměrný věk žen činil 39,3 roku proti 40,3 rokům v republikovém průměru. Vyplývalo to z věkové struktury obyvatelstva: ve věku 0-14 let bylo v roce 2001 v kraji 16,9 % obyvatel proti 16,2 % v České republice, ve věku 15-59 let žilo v kraji 66,3 % obyvatel (v ČR 65,4 %) a 60letí a starší byli zastoupeni v krajské populaci 16,7 % (v republikovém úhrnu 18,4 %).

Vzdělanost obyvatelstva Ústeckého kraje je na mírně nižší hladině než v celostátním úhrnu. Na 1 000 obyvatel starších 25 let připadlo v roce 2001 v kraji 37,4 obyvatel s úplným středoškolským a úplným vysokoškolským vzděláním proti celostátnímu ukazateli 45,3. Průměrný počet let školního vzdělání činil u obyvatelstva kraje 11,3 roku proti 11,7 rokům v úhrnu republiky.

Ekonomické zapojení obyvatelstva Ústeckého kraje charakterizuje v roce 2001 v kraji 78,4 ekonomicky činných na 100 obyvatel ve věku 15-59 let, což je ukazatel mírně nižší než celostátních 78,6 ekonomicky aktivních na 100 osob v produktivním věku. Ze 100 ekonomicky aktivních obyvatel kraje bylo v roce 2001 závislých na průmyslu 28,7 obyvatel (v ČR 29,0), na zemědělství, lesnictví a rybolovu 3,1 (v republikovém průměru 4,4), na stavebnictví 8,3 (v ČR 8,7) a na ostatních odvětvích 48,4 (v ČR 50,3). Vyjížďkovost za prací mimo obec trvalého bydliště ekonomicky aktivních osob charakterizoval v kraji podíl 41,7 % proti 39,3 % v úhrnu republiky.

Pohyb obyvatelstva charakterizovaný relativními ukazateli, tj. v přepočtu na 1 000 obyvatel, měl v Ústeckém kraji v období 1991-2002 tyto průměrné roční hodnoty: porodnost 10,52 (ČR 9,80), úmrtnost 11,16 (ČR 11,07), přirozená úbytkovost - 0,64 (ČR – 1,28), přistěhovalectví 24,16 (ČR 19,29), vystěhovalectví 23,35 (ČR 18,56) a migrační saldo +0,80 (ČR + 0,74). Celková populační bilance kraje v úhrnu dvanáctiletého období činila +0,16 promile obyvatel ročně (ČR –0,54). Hodnotou vitálního indexu (tedy počtu živě narozených na 1 000 zemřelých) krajský ukazatel 943 příznivě převyšuje ukazatel celostátní (885 narozených na 100 zemřelých). Přesnější míry reprodukce obyvatelstva respektující věkové složení obyvatelstva byly v průměru let 1999-2000 v kraji následující: obecná plodnost jako počet živě narozených dětí na 1 000 žen ve věku 15-49 let činila v Ústeckém kraji 37,1 (v ČR 34,6), ukazatel obecné potratovosti byl v kraji ve výši 24,6 potratů na 1 000 žen ve věku 15-59 let ročně (v ČR 19,1). Naděje dožití, tzv. střední délka života, činila v kraji za obě pohlaví dohromady 73,21 roku (v ČR 74,88 roku), při ukazateli za muže ve výši 69,83 roku (v ČR 71,52 roku) a za ženy ve výši 76,59 roku (v ČR 78,24 roku).

Počet trvale obydlených bytů se v Ústeckém kraji zvýšil mezi roky 1961 a 2001 o 37,8 % proti 34,5 % v republikovém průměru, z toho v letech 1991-2001 v kraji o 4,0 % (v celostátním úhrnu o 3,3 %). Počet neobydlených bytů se mezi roky 1991 a 2001 zvýšil v kraji o 2,7 % proti 45,0 % v úhrnu České republiky.

Vybavenost obyvatelstva bytovým fondem je sledována dvěma ukazateli. Prvním ukazatelem je počet trvale obydlených bytů na 1 000 obyvatel. Ten v roce 1991 činil 375,5 bytů na 1 000 obyvatel, do roku 2001 vzrostl na 392,5 bytů na 1 000 obyvatel (v republikovém průměru byly v uvedených letech analogické hodnoty 359,7 a 374,2 bytů na 1 000 obyvatel). Druhým ukazatelem je počet trvale obydlených bytů na 100 domácností, který se v devadesátých letech naopak snížil z 95,1 na 90,4 bytů na 100 domácností (v ČR z 91,5 na 89,6 bytů na 100 domácností). Vybavenost domácností byty se zhoršila, i když v přepočtu na 1 000 obyvatel vzrostla.

V úhrnu let 1997-2002 bylo v Ústeckém kraji dokončeno 5 304 nových bytů, čili 1,07 bytů na 1 000 obyvatel ročně. Značně zhoršené ekonomické podmínky kraje se tak promítly i do výrazného zaostávání kraje za průměrným celostátním intenzitním ukazatelem bytové výstavby, který byl charakterizován 2,27 dokončenými byty na 1 000 obyvatel ročně. Kraj je na posledním místě i v ukazateli intenzity zahájené bytové výstavby (1,74 zahájených bytů na 1 000 obyvatel proti 3,18 zahájeným bytům na 1 000 obyvatel v celostátním průměru) a intenzity rozestavěnosti (koncem roku 2002 bylo v přepočtu na 1 000 obyvatel rozestavěno do dalších let jen 7,30 bytů, zatímco v průměru České republiky 12,67 bytů). V polovině měst s 5 tis. a více obyvateli nedosáhla intenzita bytové výstavby ani úrovně jednoho dokončeného bytu na 1 000 obyvatel.

Uvedené charakteristiky vyjadřují demografický a sociálně ekonomický potenciál kraje. Přirozená reprodukce ještě neklesla pod celostátní úroveň. Vzdělanost obyvatelstva je sice zatím pod průměrnou republikovou hladinou, ale rozdíly, zvláště v některých správních obvodech, nejsou nijak mimořádné. Odvětvová struktura ekonomicky činných obyvatel je sice v současné době konfrontována s často protichůdnými potřebami restrukturalizace celé národní ekonomiky České republiky, ale lze reálně uvažovat jednak o posílení dosud slabší terciární sféry, ale hlavně o možnosti rozvoje celého kvartéru.

Jedním z naléhavých úkolů je posílení prvků zajišťujících rozvoj všech druhů služeb se zvláštním zaměřením na služby v cizineckém a turistickém ruchu, kde je návratnost investic relativně nejrychlejší. Ve prospěch rozvoje terciérní sféry mluví v kraji jeho přírodní bohatství, jeho urbanistické a architektonické památky, hustá komunikační síť a vitalita jeho obyvatelstva. Zkušenosti z rekultivace krajiny z let 1991-2003 ukazují, že rekultivační proces a nové průmyslové investice mohou úspěšně reprofilovat celý kraj i jeho jednotlivé oblasti.

Správní obvod obce s rozšířenou působností	Nadmořská výška v m 1)	Rozloha v km2	Počet obyvatel	Podíl obyva- telstva v %	Počet obyvatel na 1 km2	Obce
						počet obcí	průměrná rozloha v km2	průměrný počet obyvatel
Bílina	214	123,53	20 622	2,5	167	8	15,44	2 578
Děčín	135	554,08	79 314	9,7	143	34	16,30	2 333
Chomutov	340	486,13	81 020	9,9	167	25	19,45	3 241
Kadaň	300	449,20	43 959	5,4	98	19	23,64	2 314
Litoměřice	136	470,51	57 645	7,0	123	40	11,76	1 441
Litvínov	338	236,02	40 169	4,9	170	11	21,46	3 652
Louny	195	472,66	42 850	5,2	91	41	11,53	1 045
Lovosice	151	261,61	26 569	3,2	102	32	8,18	830
Most	233	231,14	77 027	9,4	333	15	15,41	5 135
Podbořany	320	337,76	15 715	1,9	47	11	30,71	1 429
Roudnice nad Labem	195	300,00	30 045	3,7	100	33	9,09	910
Rumburk	387	266,10	33 866	4,1	127	12	22,17	2 822
Teplice	228	345,59	105 476	12,9	305	26	13,29	4 057
Ústí nad Labem	218	404,44	117 780	14,4	291	23	17,58	5 121
Varnsdorf	332	88,86	20 707	2,5	233	6	14,81	3 451
Žatec	240	307,38	27 455	3,3	89	18	17,08	1 525
Celkem	x	5 334,99	820 219	100,0	154	354	15,07	2 317

1) Nadmořská výška sídla správního obvodu.

Správní obvod obce s rozšířenou působností	Počet trvale bydlících obyvatel					Přírůstek (úbytek) počtu obyvatel v % v období
	1.3.1961	1.12.1970	1.11.1980	3.3.1991	1.3.2001	1961-1970	1970-1980	1980-1991	1991-2001	1961-2001
Bílina	24 074	23 334	24 432	21 448	20 622	-3,1	4,7	-12,2	-3,9	-14,3
Děčín	75 363	77 686	81 317	79 794	79 314	3,1	4,7	-1,9	-0,6	5,2
Chomutov	62 260	66 238	74 181	79 706	81 020	6,4	12,0	7,4	1,6	30,1
Kadaň	31 707	37 497	43 862	44 375	43 959	18,3	17,0	1,2	-0,9	38,6
Litoměřice	52 817	54 554	57 812	57 117	57 645	3,3	6,0	-1,2	0,9	9,1
Litvínov	46 154	47 935	46 562	41 568	40 169	3,9	-2,9	-10,7	-3,4	-13,0
Louny	42 920	42 324	43 651	43 280	42 850	-1,4	3,1	-0,8	-1,0	-0,2
Lovosice	29 971	29 962	29 361	26 638	26 569	0,0	-2,0	-9,3	-0,3	-11,4
Most	66 664	69 254	70 735	78 644	77 027	3,9	2,1	11,2	-2,1	15,5
Podbořany	18 154	17 032	16 706	15 727	15 715	-6,2	-1,9	-5,9	-0,1	-13,4
Roudnice nad Labem	32 627	31 474	32 448	30 128	30 045	-3,5	3,1	-7,1	-0,3	-7,9
Rumburk	36 050	34 166	34 848	32 764	33 866	-5,2	2,0	-6,0	3,4	-6,1
Teplice	115 605	112 310	111 406	106 424	105 476	-2,9	-0,8	-4,5	-0,9	-8,8
Ústí nad Labem	100 855	105 922	115 161	118 325	117 780	5,0	8,7	2,7	-0,5	16,8
Varnsdorf	20 543	20 577	21 928	20 890	20 707	0,2	6,6	-4,7	-0,9	0,8
Žatec	26 990	26 497	28 115	27 633	27 455	-1,8	6,1	-1,7	-0,6	1,7
Celkem	782 754	796 762	832 525	824 461	820 219	1,8	4,5	-1,0	-0,5	4,8

Tab. 3 Vývoj počtu obyvatelstva 1961-2001 podle velikostních skupin obcí

Velikostní skupina obcí podle počtu obyvatel	Počet trvale bydlících obyvatel					Přírůstek (úbytek) počtu obyvatel v období
	1.3.1961	1.12.1970	1.11.1980	3.3.1991	1.3.2001	1961-1970	1970-1980	1980-1991	1991-2001	1961-2001
Absolutní počet
Do 2 000	226 248	198 999	173 380	145 633	152 207	-27 249	-25 619	-27 747	6 574	-74 041
2 000- 4 999	82 519	78 697	80 044	69 000	71 979	-3 822	1 347	-11 044	2 979	-10 540
5 000- 9 999	63 242	62 924	67 506	62 523	62 470	-318	4 582	-4 983	-53	-772
10 000 a více	410 745	456 142	511 595	547 305	533 563	45 397	55 453	35 710	-13 742	122 818
Celkem	782 754	796 762	832 525	824 461	820 219	14 008	35 763	-8 064	-4 242	37 465
Relativní počet 1)
Do 2 000	28,9	25,0	20,8	17,7	18,6	-12,0	-12,9	-16,0	4,5	-32,7
2 000- 4 999	10,5	9,9	9,6	8,4	8,8	-4,6	1,7	-13,8	4,3	-12,8
5 000- 9 999	8,1	7,9	8,1	7,6	7,6	-0,5	7,3	-7,4	-0,1	-1,2
10 000 a více	52,5	57,2	61,5	66,4	65,1	11,1	12,2	7,0	-2,5	29,9
Celkem	100,0	100,0	100,0	100,0	100,0	1,8	4,5	-1,0	-0,5	4,8

1) V levé části struktura osídlení, v pravé části intercenzální změny v počtu obyvatelstva v %.

Správní obvod obce s rozšířenou působností	Podíl obyvatel ve věku (v procentech)									Index mládí 1)
	0 - 14 let			15 - 59 let			60 a více let
	1970	1991	2001	1970	1991	2001	1970	1991	2001	1970	1991	2001
Bílina	23,7	21,4	17,4	62,1	63,9	67,3	14,2	14,8	15,3	166,7	144,8	113,6
Děčín	21,9	21,0	16,5	65,5	62,5	66,6	12,7	16,5	16,9	172,2	126,8	98,0
Chomutov	23,8	23,1	17,5	64,6	62,7	67,2	11,6	14,2	15,3	204,2	163,2	114,7
Kadaň	27,8	24,4	18,0	61,6	63,8	67,7	10,7	11,8	14,2	260,3	206,7	126,9
Litoměřice	23,1	22,1	16,9	61,2	62,3	66,6	15,7	15,7	16,5	147,7	140,6	102,6
Litvínov	23,2	20,5	15,5	64,0	61,5	66,1	12,8	18,0	18,4	181,8	114,1	84,2
Louny	19,0	21,8	16,9	58,4	59,6	65,5	22,6	18,6	17,6	84,1	117,0	95,7
Lovosice	21,8	19,6	15,5	59,9	61,4	64,5	18,3	19,0	20,0	118,8	103,1	77,3
Most	24,5	22,8	18,1	64,4	63,6	66,5	11,1	13,6	15,4	221,3	167,6	118,1
Podbořany	24,3	21,7	17,2	61,8	61,8	64,8	13,9	16,4	18,0	174,7	132,2	95,5
Roudnice nad Labem	19,1	19,9	15,6	58,8	60,5	65,1	22,1	19,6	19,3	86,1	101,5	80,6
Rumburk	23,6	22,1	17,9	61,4	62,0	66,3	15,0	15,9	15,8	157,1	139,4	112,9
Teplice	20,9	20,1	16,3	63,5	62,0	65,9	15,6	17,9	17,8	133,5	112,3	91,3
Ústí nad Labem	21,4	21,2	16,9	65,3	62,6	66,4	13,2	16,2	16,7	162,3	131,1	100,9
Varnsdorf	22,8	21,4	17,3	63,8	62,5	66,1	13,5	16,1	16,6	168,8	133,3	104,2
Žatec	23,9	22,5	17,2	62,4	61,8	66,4	13,7	15,8	16,4	175,1	142,2	104,8
Celkem	22,5	21,6	16,9	63,1	62,3	66,3	14,4	16,1	16,7	156,4	134,2	101,2

1) Počet obyvatel ve věku 0-14 let na 100 obyvatel ve věku 60 a více let.

Správní obvod obce s rozšířenou působností	Obyvatelstvo podle stupně vzdělání - absolutně					Obyvatelstvo podle stupně vzdělání – struktura v procentech					Index vzdě-lání1)	Počet let školního vzdě-lání2)
	základní	střední odborné	úplné střední	vysoko-školské	nezjiště-no	základní	střední odborné	úplné střední	vysoko-školské	nezjiště-no
Bílina	5 621	7 250	3 337	432	223	33,3	43,0	19,8	2,6	1,3	27,2	10,9
Děčín	17 019	26 477	17 382	3 406	1315	25,9	40,4	26,5	5,2	2,0	38,2	11,3
Chomutov	18 682	25 644	16 251	3 209	2596	28,1	38,6	24,5	4,8	3,9	36,1	11,2
Kadaň	10 772	14 560	8 183	1 401	629	30,3	41,0	23,0	3,9	1,8	33,2	11,1
Litoměřice	12 204	18 406	13 006	3 093	758	25,7	38,8	27,4	6,5	1,6	41,2	11,4
Litvínov	9 661	13 777	7 770	1 584	840	28,7	41,0	23,1	4,7	2,5	33,7	11,2
Louny	9 579	14 217	9 164	1 975	463	27,1	40,2	25,9	5,6	1,3	38,5	11,3
Lovosice	6 342	9 664	5 126	902	229	28,5	43,4	23,0	4,1	1,0	32,6	11,1
Most	17 955	24 222	15 671	3 507	1243	28,7	38,7	25,0	5,6	2,0	37,3	11,3
Podbořany	4 127	5 344	2 723	505	195	32,0	41,4	21,1	3,9	1,5	30,6	11,0
Roudnice nad Labem	6 432	10 576	6 602	1 420	259	25,4	41,8	26,1	5,6	1,0	38,4	11,4
Rumburk	8 518	11 069	6 096	979	666	31,2	40,5	22,3	3,6	2,4	31,3	11,0
Teplice	24 583	34 805	22 057	4 778	1519	28,0	39,7	25,1	5,4	1,7	36,7	11,3
Ústí nad Labem	23 513	35 810	28 224	7 239	2458	24,2	36,8	29,0	7,4	2,5	44,1	11,6
Varnsdorf	4 781	7 110	4 195	654	257	28,1	41,8	24,7	3,8	1,5	34,8	11,2
Žatec	6 386	8 553	5 852	1 414	292	28,4	38,0	26,0	6,3	1,3	39,5	11,3
Celkem	186 175	267 484	171 639	36 498	13942	27,6	39,6	25,4	5,4	2,1	37,4	11,3

1) Počet obyvatel se středoškolským a vysokoškolským vzděláním na 100 obyvatel starších 25 let.