VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 42
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

téma

Josef Kroupa

THEATRUM KUKS aneb Obnovené baroko v Čechách

Kuks, malá vesnička na půl cesty mezi Dvorem Králové a Jaroměří, je zvláštní místo. Nesmírně bohaté svojí minulostí a paradoxně nesmírně chudé přítomností. Alespoň donedávna. Není to poprvé, co se s tímto místem na stránkách Veřejné správy setkáváme. A není to také náhodou. V Kuksu se totiž dějí věci!
František Antonín hrabě Sporck nevybudoval na svém zdejším panství jen zámek, klášter s hospitálem a lázně nad pramenem léčivé vody. Nevíme, zda to jen tušil a nebo to měl vědecky podloženo, ale rozhodně věděl, že k životu a zejména k lázním patří kultura. Právě zde proto postavil, a v roce 1702 otevřel, také Comoedien-Haus, dřevěné činoherní i loutkové divadlo na lázeňském břehu Labe, které sloužilo především k zábavě hostů těchto tehdy velmi prosperujících lázní. Prakticky se tak projevila liberální atmosféra, která panovala na Sporckově panství, nelibě ovšem nesená okolím, jako byli jezuité. Pozoruhodné je, že na představení mohli chodit i neurození hosté, jak to dokládá seznam vyléčených pacientů, mezi nimiž byla třebanapř. i pekařka z Náchoda.

Nebyl to však úplný začátek zdejších divadelních představení. Už pět let před tím zde byli loutkáři, kteří měli veliký úspěch, takže hrabě Sporck usiloval o jejich trvalé angažmá. Postavením stálé divadelní budovy Comoedien-Haus zasáhl Sporck do historie barokního divadla u nás. Kuks se zařadil na trasy kočovných společností pohybujících se mezi Vídní, Prahou, Drážďanami, Norimberkem, Karlovými Vary, Lipskem.

A ještě jedna pozoruhodná zajímavost. V roce 1724 se Sporck zapojil do projektu vznikající pravidelné scény italské opery v Praze. Benátská operní společnost, přijíždějící na jeho pozvání, byla již na cestě s představením Zuřivý Roland Antonia Bioniho a pražská scéna ve Sporckově divadle (poblíž dnešního Paláce u Hybernů) ještě nebyla dokončena. Hrabě nechal tedy narychlo upravit divadlo v Kuksu a tak se první stálá operní scéna v Čechách otevřela tam. Pak teprve následovala Praha.

Stojí ještě za zmínku, že Sporckova dcera, která žila v klášteře, byla překladatelkou zejména z francouzštiny, knihy pak vycházely v Praze a také ve Sporckově tiskárně v Lysé nad Labem. Páter Koniáš, známý to likvidátor kacířských knih, zařadil později do svého seznamu těch nejškodlivějších mnohé tituly právě ze Sporckovy rozsáhlé nakladatelské produkce.

Zrození nápadu

V roce 1727 vyšla v Drážďanech sbírka básní G. B. Hankeho, dvorního básníka Sporckova a současně sekretáře a dvorního básníka saského kurfiřta a polského krále. Kniha je doplněna Wortmannovou rytinou znázorňující panství, jednotlivé lokality jsou označeny čísly a v básních pak detailně popsány. V loňském roce vyšel tento původně německý text nově spolu s českým, anglickým a italským překladem v knize Theatrum fagi. Je to významný dokument, který zaznamenává původní podobu už dnes neexistujícího areálu. Z hlavních objektů na obou březích Labe zbyla jen jeho pravá polovina, klášter a hospic, zámek a lázně zmizely v propadlišti času.

Z provozních budov zámeckého areálu se do dneška zachoval pouze domek na levém břehu, sloužící jako zámecká kuchyně. Ten úžasnou hrou náhod získal jako rekreační objekt pan PhDr. Stanislav Bohadlo, CSc., pedagog Univerzity Hradec Králové. Na katedře hudební výchovy vyučuje dějiny hudby a jeho badatelským oborem je 17. a 18. století, kdy dějiny Kuksu a jeho okolí jsou právě nejbohatší. Objekt zámecké kuchyně je chráněn jako kulturní památka a jeho majitel říká, že se cítí být spíše jeho správcem a pečovatelem. Jako v mnoha podobných případech, za rekonstrukcí domku a řady dalších památek je třeba vidět nezbytné nadšení a obětavost. Zvláště v současných tržních podmínkách.

Další významnou skutečností bylo objevení a přeložení hry Amor tyran, která se prokazatelně hrála ve Sporckově divadle v Kuksu a v roce 1717 i v jeho divadle v Praze.

Všechny tyto okolnosti se jako mozaika složily dohromady u příležitosti loňského 300. výročí otevření Sporckova Comoedien-Hausu a barokní festival divadla, opery a hudby Theatrum Kuks byl na světě.

Nultý ročník 2002

Nová budova Comoedien-Hausu vznikla ze staré stodoly a do jejího vybudování se zapojila doslova celá obec. Provoz obnoveného divadla byl oficiálně zahájen nadmíru stylově, v rámci festivalu Theatrum Kuks v srpnu loňského roku. Stalo se tak uvedením již zmíněné objevené hry s lehce pozměněným názvem Láska tyran aneb Harlekýn veselý advokát, kterou nastudoval soubor Geisslerovi Hofkomedianti z Náchoda. Její provedení v novém Comoedien-Hausu bylo velice úspěšné. Snad také proto, že tématika světovlády, krále, který chce poručit i slunci, a jeho konec ne nepodobný Čapkově Bílé nemoci, za tři sta let neztratila na svojí aktuálnosti, spíše naopak.

Po dobu čtyř prosluněných srpnových dnů se v nádherném prostředí dřívějšího Sporckova panství, které dobu největšího rozkvětu barokní kultury architekturou, uměleckou výzdobou i přírodní scenérií připomíná, rozvinula široká paleta různých barokních žánrů z činoherní, koncertní, pantomimické a písňové produkce. Byla připravena i řada dalších představení pro děti i odrostlé diváky a mnoho doprovodných akcí.

Festivalu se účastnili studenti vysokých škol pedagogického a uměleckého zaměření od nás i ze zahraničí. Ti tuto profesionální koncertní činnost chápou jako doplněk teoretického studia a jako příležitost prakticky sobě i divákům přiblížit atmosféru té doby. Vzhledem k tomu, že na projektu s nimi aktivně spolupracují i jejich univerzitní pedagogové, není tak pro budoucí učitele hudební výchovy snad vhodnější formy.

Pro představení byly využity mnohé prostory kláštera, hospitálu, kostela i exteriérů včetně okolí známých soch ctností a nectností od Matyáše Brauna. Sobotní a nedělní večer zakončilo posezení s ochutnávkou českých vín ve Sporckově špitálním sklepě, dnes již v oficiální Galerii vín. Zámek, který dnes už neexistuje, byl fiktivně obnoven jako filmová kulisa ve skutečné velikosti nad schodištěm s fontánami, na místě, kde skutečně původní stavba stála. Zvláště při večerním osvětlení byla iluze naprosto dokonalá.

Nový Comoedien-Haus by však měl sloužit celoročně jako ten původní. Dr. Bohadlo o tom říká: “Je tady úžasně variabilní objekt, ve kterém se dají provozovat jakékoliv druhy produkcí od performancí až po barokní adaptace. Prakticky neexistují žádné hranice, vytvořili jsme zcela otevřený systém, který teď čeká na svoje naplnění. Na současný stav může navazovat nejrůznější produkce. Nechceme se uzavírat před novým uměním, naopak, jde nám o vzájemnou inspiraci a kontinuitu se slavnou minulostí.”

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 42/2003.

Další informace na www.kuks.cz nebo www.theatrum.zde.cz



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |