VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 42 |
Vládnutí po Evropsku (XXXIV) |
Ing. Daniel Trnka,
Úřad vlády ČR
K čemu by splnění úkolů zmíněných v minulém díle mělo vést? Především ke změně chování institucí EU. Jedním z nejdůležitějších předpokládaných výsledků je cílenější využívání práva iniciativy Evropskou komisí. Rozsáhlejší konzultace s veřejností a její větší zapojení do rozhodování, otevřenější využití expertní pomoci a odpovědný přístup ke střednědobému plánování umožní kritičtěji zvažovat požadavky institucí a zájmových skupin na další legislativní či koncepční návrhy.
Další pozitivní změnou by měla být legislativa EU, znovu “oholena” na základní principy a rámcová ustanovení, jak tyto principy implementovat.
Účinnější zapojení národních aktérů do vytváření, aplikace a vynucování komunitárního práva a programů bude pak dalším důsledkem reforem. Bude pramenit z dialogu, decentralizace a větší spolupráce mezi národními vládami.
V Bílé knize je často zmiňováno znovuoživení tzv. Komunitární metody. Osvětleme si na závěr povídání o Bílé knize, co to vlastně znamená. Vysvětlení je jednoduché, jde o následující rozdělení úkolů: Komise navrhuje a provádí koncepce a legislativu, Rada a Evropský parlament přijímají rozhodnutí a do procesu rozhodování jsou zapojeni regionální a národní aktéři. Rozdělení rolí je celkem prosté a v EU fungovalo několik desítek let. Nyní se zdá, že i ono potřebuje osvěžit. To už si ovšem vyžádá i změny základních smluv, ty je třeba projednat na mezivládní konferenci, která by se měla konat ještě v letošním roce.
V otázce rozdělení pravomocí mezi legislativu a exekutivu by měl být sledován model platný v členských zemích. V případech, kdy spolurozhodují Rada i Parlament, by tyto instituce měly mít alespoň rovné postavení (tak tomu ovšem v současnosti není, větší rozhodovací pravomoci má Rada). Rovněž by měly být posíleny pravomoci Komise tak, aby mohla plně vykonávat roli exekutivy.
Neméně naléhavou se jeví potřeba jasné definice principů, na jejichž základě budou sdíleny kompetence mezi Unií a členskými zeměmi (“kdo dělá co v Evropě”). Cílem je vytvoření víceúrovňového systému vládnutí (Unie, členské země, regiony, obce) tak, aby každá z úrovní mohla k rozhodování přispívat v souladu se svou úrovní znalosti prostředí. Toto rozvržení je však již otázkou politické dohody.
V minulých několika dílech jsme se poměrně podrobně věnovali Bílé knize o Evropském vládnutí jakožto základnímu dokumentu pro modernizační procesy v této oblasti v EU. Příští díly již budou věnovány dalším nástrojům, které EU v mezidobí přijala v jednotlivých podoblastech.