VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 35 |
zahraničí |
Ing. Jiří Zukal,
Brusel
Jedním z hlavních nástrojů Lisabonské strategie, která stanovila za cíl, aby se Evropská unie stala do roku 2010 nejkonkurenceschopnější a nejrychleji se rozvíjející ekonomikou, je též celoživotní učení (lifelong learning). Znamená to, že učení a získávání vzdělání by se nemělo vztahovat pouze na mladé lidi, ale mělo by se týkat i dospělých občanů.
Za vzdělávání dospělých se považují celospolečensky probíhající vzdělávací procesy, které se realizují ve vzdělávacích institucích i mimo ně, kdy dospělí lidé rozvíjejí své schopnosti a dovednosti, rozšiřují znalosti a zlepšují své profesní zaměření tak, aby uspokojili vlastní potřeby a potřeby společnosti, do které patří. Vzdělávání dospělých zahrnuje jak školní a další vzdělávání, tak i mimoškolní studium a celé spektrum příležitostného vzdělávání, které je k dispozici.
Celoživotnímu učení se věnovala také poslední ze studií Eurobarometeru (publikace, monitorující názory občanů zemí Evropské unie na různé celospolečenské problémy), jež byla publikována v červnu letošního roku. Z celkového počtu 16 567 respondentů byl v každé z patnácti členských zemích dotazován v průměru jeden tisíc občanů, přičemž nejvíce jich bylo z Německa (2144) a nejméně z Lucemburska (615).
Z výzkumu vyplynulo, že devět z deseti dotázaných občanů (87,9%) považuje celoživotní učení za velmi důležité, avšak mezi jednotlivými národy se v názorech vyskytují rozdíly. Nejvíce jsou vzdělávání nakloněni Němci (95,3%), Lucemburčané (90,5%) a Španělé (90,0%), kdežto na druhé straně nejmenší vstřícnost k prohlubování vědomostí a dovedností prezentovali Irové (75,6%), Belgičané (76,6%) a Řekové (76,7%).
Občané Unie jsou nakloněni celoživotnímu učení z důvodů ekonomických i sociálních. Většina z nich vidí přínos v celkovém nárůstu zaměstnanosti, osobního rozvoje, aktivního občanství a sociální soudržnosti. Je nepochybné, že růst vzdělanosti napomáhá jednotlivci i celé společnosti; umožňuje lépe se vyrovnávat se sociálními změnami, pružněji reagovat na změny na trhu práce a zároveň napomáhá růstu sebevědomí. Podstatným efektem je i zvýšení pravděpodobnosti na lepší uplatnění na trhu práce. Zvyšuje se také pocit, že vzdělávající se občan bere svůj život do vlastních rukou a dochází tak k většímu sebeuspokojení. Na vlastní vzdělávání mají lidé v zemích Evropské unie odlišné názory také v souvislosti se svým společenským postavením. Například dlouhodobě nezaměstnaní lidé postupně ztrácejí víru, že jim další učení pomůže z kritické situace, kdežto manažeři, zastávající vysoké řídící funkce, si uvědomují, že další prohlubování jejich vzdělání je pro ně nezbytné.
Učení pro všechny věkové kategorie
Čtyři z pěti dotázaných občanů Unie (81,8%) zastávají názor, že celoživotní učení by se nemělo vztahovat jen na mladé občany a 69,5% je přesvědčeno, že by se učení nemělo týkat především střední generace. Nejvíce zastávají názor, že učení se týká všech generací, občané Dánska, Švédska a Lucemburska, kdežto v Portugalsku spojuje učení pouze s mladou generací více než čtvrtina dotázaných.
Zároveň 45% občanů EU zastává názor, že by se učení mělo týkat především těch, kteří v době školní docházky vykazovali slabší studijní výsledky. S tímto postojem nejvíce souhlasí občané starší 55 let, pracovníci s nižší kvalifikací a značná část nezaměstnaných.
Na dotaz, které znalosti a dovednosti nejvíce potřebují, uváděli v průzkumu občané Unie na prvním místě čtení a psaní (97%), počty (95%) a všeobecné znalosti (90%). Tyto znalosti jsou podle nich potřebné takřka ve stejné míře v osobním i profesním životě. Zároveň 48% respondentů uvedlo, že je důležité umět pracovat s internetem a 45% vidí nezbytnost ve znalosti cizích jazyků. Více než každý třetí z dotázaných uvedl nutnost umět používat progresivní vědecko technická zařízení a prostředky (Tab. 1).
Nejvíce se lidé učí doma
Pouze necelých 17% dospělých občanů v zemích Unie využívá ke svému vzdělávání klasická školní zařízení, ať už na základním, středním či vysokoškolském stupni. Jen o něco málo více občanů (18%) dává přednost školení na pracovišti, ať už má toto vzdělávání formální nebo neformální charakter. Odpovědi na četnost, především neformálních školení, se však velice lišily. Z výzkumu vyplývá, že ženy (73%) pro učení využívají častěji domácí prostředí a místní knihovny, kdežto muži (66%) spíše preferují vzdělávání ve společnosti dalších občanů. Je logické, že občané se stálým zaměstnáním preferují vzdělávání v rámci pracovního procesu (Tab. 2).
Prostředí, ve kterém se občané EU učí a získávají vzdělání, záleží především na jejich osobní a sociální situaci. Studenti získávají nové znalosti a vědomosti především ve škole (97% odpovědí), komunikací a kontakty s ostatními lidmi (80%), v rámci svého volného času (76%), v místních knihovnách a studovnách (68%) a při cestování (53%). Pokud sami občané cítí potřebu, že by měli zdokonalit svoje odborné znalosti a dovednosti a zvýšit si tím kvalifikaci, pak polovina z nich upřednostňuje organizovanou formu, například určitý typ kurzů a školení. Zbytek dává přednost různým způsobům neformálního vzdělávání, především v rámci běžného života. Pouze malá část občanů (12%) uvedla možnost distančního vzdělávání.
Ve Skandinávii se občané vzdělávají nejvíce
Podle průzkumu se v uplynulých dvanácti měsících takřka třetina občanů (31,4%) v patnácti zemích Unie zapojila do některé z forem vzdělávání. Navíc každý pátý respondent projevil o svoje další vzdělávání zájem, avšak tato potřeba zůstala z různých důvodů nenaplněna. Nejvíce se účastnili vzdělávacího procesu občané skandinávských zemí, kde se aktivně zapojila více než polovina dotázaných občanů. Nejzdrženlivější postoj ke vzdělávání projevili občané Portugalska, kde se aktivně zúčastnilo pouze 11,9 % občanů a u dalších 18,2% jejich zájem nebyl uspokojen. To znamená, že kladný vztah k dalšímu vzdělávání projevila v této zemi méně než třetina z celkového počtu dotázaných. Na druhé straně takřka každý druhý Portugalec (49,7%) a Španěl (46,5%) projevil jednoznačně o svoje další vzdělávání nezájem (Tab. 3).
Z výsledku průzkumu vyplynulo, že 44% dotázaných občanů se rozhodlo ke vzdělávání z vlastní iniciativy. Další části vzdělávajících se občanů bylo doporučeno nebo přímo přikázáno vzdělávat se především jejich zaměstnavateli (22%); to platí hlavně pro občany Belgie, Německa, Nizozemska a Velké Británie. Druhým největším impulsem pro vzdělávání byl tlak ze strany partnera nebo rodiny (13%). Tento faktor byl nejsilněji zastoupen v Německu, Irsku a Itálii. Celkově se zaměstnavatelé podíleli ne financování vzdělávání občanů asi jednou pětinou (nejvíce ve Skandinávii, Německu a Velké Británii).
Více než čtyři pětiny občanů zastávají názor, že jejich vzdělávání přineslo efekt pro ně i pro společnost. Projevilo se to vyšší výkonností v zaměstnání, osobním uspokojením, širším všeobecným přehledem, navázáním nových kontaktů, získáním určitého osvědčení. Zhruba polovina dotázaných občanů vyjádřila ochotu v každém případě se podílet nebo dokonce plně financovat svoje další vzdělávání. Druhá polovina není v žádném případě ochotna finančně jakkoli na vzdělání přispívat. V každém případě však celoživotní učení a vzdělávání zůstává jedním z důležitých nástrojů rozvoje společnosti nejen v členských zemích Evropské unie, ale i v ostatních zemích.
Tab. 1: Respondenti členských zemí EU, kteří si myslí, že nejsou schopni používat počítače, moderní technologie a cizí jazyky (v%)
Země |
Neznalost |
||
práce s počítačem |
práce s moderními technologiemi |
cizích jazyků |
|
Belgie |
43,1 |
61,9 |
48,9 |
Dánsko |
20,9 |
39,0 |
18,2 |
Finsko |
35,8 |
36,9 |
47,5 |
Francie |
42,4 |
63,2 |
57,6 |
Irsko |
40,6 |
64,9 |
68,7 |
Itálie |
45,0 |
60,2 |
60,1 |
Lucembursko |
30,4 |
40,1 |
2,9 |
Německo |
37,6 |
42,4 |
52,6 |
Nizozemsko |
23,8 |
46,3 |
25,9 |
Rakousko |
36,7 |
54,2 |
43,5 |
Portugalsko |
66,6 |
71,9 |
67,9 |
Řecko |
62,8 |
69,2 |
49,6 |
Španělsko |
49,6 |
71,6 |
72,9 |
Švédsko |
19,2 |
31,4 |
16,7 |
Velká Británie |
34,8 |
52,2 |
72,8 |
EU 15 |
40,6 |
55,2 |
57,5 |
Pramen: Eurobarometer
Tab. 2: Kde a jak se občané v EU učili (2002)
1. |
Doma |
69,1% |
2. |
Ve společnosti ostatních lidí |
63,4% |
3. |
V rámci volného času |
50,8% |
4. |
Práce (v rámci přípravy na zaměstnání) |
44,0% |
5. |
Na pracovišti |
41,1% |
6. |
V knihovně a vzdělávacích centrech |
31,6% |
7. |
Cestování, studium, práce a život v zahraničí |
30,0% |
8. |
Zapojení do sociální nebo politické činnosti |
20,4% |
9. |
Školící kursy (ne však v rámci zaměstnání) |
19,4% |
10. |
Školení v rámci zaměstnání |
17,9% |
11. |
Základní, střední nebo vysoké školy |
16,8% |
12. |
Výkon vojenské nebo náhradní civilní služby |
8,7% |
13. |
Kombinované studijní a pracovní kursy |
7,2% |
14. |
Školení v rámci výměnných programů |
7,1% |
Pramen: Eurobarometer
Tab. 3: Zapojení občanů zemí EU do určité formy vzdělávání v uplynulém roce (v%)
Země |
Účast ve vzdělávacím procesu |
Neúčast – ale byl zájem |
Neúčast – nebyl zájem |
Belgie |
28,7 |
11,8 |
40,8 |
Dánsko |
56,2 |
15,6 |
15,4 |
Finsko |
53,3 |
10,9 |
22,3 |
Francie |
24,2 |
18,3 |
43,7 |
Irsko |
35,0 |
13,9 |
38,5 |
Itálie |
26,8 |
19,8 |
35,8 |
Lucembursko |
33,3 |
14,5 |
25,3 |
Německo |
32,0 |
30,6 |
26,5 |
Nizozemsko |
41,5 |
17,6 |
25,0 |
Rakousko |
35,5 |
14,2 |
31,9 |
Portugalsko |
11,9 |
18,2 |
49,7 |
Řecko |
17,7 |
25,5 |
42,6 |
Španělsko |
28,2 |
16,6 |
46,5 |
Švédsko |
51,9 |
19,2 |
17,4 |
Velká Británie |
39,6 |
14,2 |
33,2 |
EU 15 |
31,4 |
20,2 |
34,9 |
Pramen: Eurobarometer