VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 35
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

názory ohlasy polemika

Záležitosti území územních samosprávných celků

JUDr. Miroslav Mocek,

V souvislosti s připravovaným zákonem o změně hranic krajů, který zpracovává Ministerstvo vnitra ČR, je aktuální otázka právního posouzení záležitosti území územních samosprávných celků. Řešení této otázky se (byť i z hlediska faktického rozsahu území minimálně) dotklo v návrzích i Pardubického kraje.

Konkrétní příběh začíná tím, že “hraniční" obec Středočeského kraje požádala Ministerstvo vnitra ČR o úpravu hranic krajů Středočeského a Pardubického a to ve prospěch žádající obce a tedy územně i Středočeského kraje. Čím by měl být tento prospěch hrazen? Opět konkrétní obcí na “hranicích" krajů – ovšem obcí z Pardubického kraje. Pominu-li fakt, že dle vyjádření představitelů této obce Pardubického kraje se o uplatnění závazné žádosti dověděli až následně, nemohu pominout, že návrh fakticky znamená zásah do území dotčené obce, a to cestou tvořícího se návrhu zákona o změně hranic krajů.

Jsem si vědom toho, že ze strany shora uvedeného ústředního úřadu jde o etapu posuzování všech obdržených návrhů v terénu a bude ještě následovat jejich právní posouzení. Přesto již nyní považuji za vhodné upozornit na právní rámec řešené záležitosti.

Začnu tím, co je zřejmé. Obec Středočeského kraje z uvedeného příběhu se zákonem o změně hranic krajů za stávající právní úpravy těžko může sama o sobě domoci realizace svého návrhu. Právní argumenty nalezneme jak v Ústavě České republiky č. 1/1993 Sb., ve znění změn a doplňků (dále jen “ústava"), tak i v zákoně o obcích č. 128/2000 Sb. ve znění změn a doplňků (dále jen “zákon o obcích").

Pro územní samosprávné celky je mimo jiné charakteristické (jak už ostatně vyplývá ze samotného názvu), že jedním z jejich základních atributů je existence konkrétního území těchto celků. Ústava např. výslovně stanoví, že Česká republika se člení na obce a kraje 1). Územní základ samosprávy je zdůrazněn i v následujícím článku ústavy 2), kde je slovo území použito hned dvakrát. Nejprve je zopakován pojem územní samosprávné celky a následně je územní základ samosprávy zdůrazněn i při vymezení jeho osobního základu, kdy ústava stanoví, že tyto celky jsou územním společenstvím občanů. Mimochodem již sám nadpis hlavy sedmé ústavy zní “územní samospráva". Základní předpis státu pak dále stanoví, že obce a kraje jsou samostatně spravovány zastupitelstvy, jejichž působnost může stanovit jen právní předpis síly zákona 3). Ve vazbě na ústavu je pak zákonem o obcích vyhrazena zastupitelstvu obce pravomoc schvalovat dohody o změně hranic obce 4). Jde o rozhodnutí v samostatné působnosti obce. O právo nejen odvozené od ústavy, ale i ústavou zaručené 5).

Přitom změna hranic obce pak nemůže znamenat nic jiného, než změnu území obce (viz. např. § 1 zákona o obcích, § 1a zákona č. 36/1960 o územním členění státu).

Obcím je tedy svěřeno právo disponovat se svým územím a lze si opravdu jen obtížně představit přijetí zákona, který by přes odpor jedné obce v našem případě “nahradil” dohodu zákonnou normou. Tato část zákona by byla vnímána jako část odporující principu spravedlnosti – obecného dobra a domnívám se, že dotčená obec by se mohla ve vazbě na ústavní stížnost domáhat i zrušení této části případně vydaného zákona. Nejde o věc malichernou. S pojmem území obce jsou spojovány pro obec velmi důležité záležitosti. Od dopadů např. daňových 6) až po dopady např. na počet občanů obce, rozsah správního obvodu pro výkon přenesené působnosti…

II.

Právní vymezení území samosprávných krajů je odlišné 7). Jejich území je fakticky tvořeno z území obcí těch okresů, které byly k jednotlivým krajům přiřazeny ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona. Ústavní zákon však nejen určil území krajů, ale současně v čl. 2 stanovil, že hranice samosprávných krajů lze měnit pouze zákonem. Kraje tedy vůbec “nedisponují” svými hranicemi – územím, byť i pro tyto samosprávné celky jde o záležitost nesmírně významnou.

Dle dostupných informací je při dosavadních úvahách o změnách hranic krajů v této fázi rozhodující vůle obce (předpokládám celého území obce) změnit příslušnost ke kraji ve vazbě na postoj občanů obce. Pokud vůli projevily, jsou zřejmě Ministerstvem vnitra ČR zapracovány do návrhu zákona o změně hranic krajů. “Hlas" a argumenty dotčeného kraje (pokud bude mít kraj námitky) bude jistě slyšen a posuzován při projednávání návrhu v Parlamentu ČR. Jde však nejen o záležitost z pohledu krajů veskrze samosprávnou, ale současně i o záležitost, která se vší pravděpodobností opětovně vyvolá rozporuplné reakce všech zainteresovaných.

Na samý závěr této problematiky a jen pro úplnost chci uvést, že problematice vojenských újezdů jsem se vyhnul záměrně. Nejen, že nesouvisí se shora popsaným příběhem, ale zároveň obsahově překračuje potřeby této poznámky.

Poznámky:

  1. čl. 99 ústavy

  2. čl. 100 ústavy

  3. čl. 101, 104 ústavy

  4. § 84 odst. 2 písm. k) zákona o obcích

  5. čl. 8 ústavy

  6. např. zákonu č. 338/1992 Sb, o dani z nemovitosti, zákona č. 586/192 o dani z příjmů

  7. nelze zaměňovat s kraji dle zákona č. 36/1960 Sb. o územním členění státu



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |

 

>