VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 31
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

téma

Mgr. Petr Kolman,
Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Městské části a právo na informace

Coby zastupitel jedné brněnské městské části jsem se často setkával s dotazy občanů i podnikatelů: Jak je to s informační povinností městských částí? Tedy, jak mají městské části naložit se zákonnými povinnostmi podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Připomeňme si, že zmíněný právní předpis upravuje podmínky práva svobodného přístupu k informacím a stanoví základní podmínky, za nichž se informace žadatelům poskytují. Žadatelem o informaci může být, jak fyzická tak i právnická osoba – a to i osoba “cizozemská".

Základní otázkou se kterou se setkáváme je, zda městské části (1) jsou povinnými subjekty pro poskytování informací podle “stošestky"? Odpověď je jasná: Ano, zcela jednoznačně jsou! Městské části a městské obvody jsou povinnými subjekty, z čehož logicky plyne další dotaz. Jaký je rozsah tohoto okruhu legálně poskytovaných informací? Z tohoto pohledu je důležité, co bylo městským částem svěřeno do působnosti statutem předmětného města. O věcech svěřených statutem jsou obce povinny informovat v režimu zákona č.106/1999 Sb., tedy se všemi právy a povinnostmi z tohoto “info-zákona" plynoucími. Například úřad městské části poskytne žadateli nejen informace, které má v daný okamžik již zpracované, ale v případě, že na základě žadatelovy otázky zjistí, že požadovanou informaci prozatím zpracovanou nemá, avšak dle právních předpisů by ji zpracovanou mít měl, je povinen zmíněnou informaci doplnit, dohledat či nově zpracovat a žadateli poskytnout. Dotazy žádajících fyzických a právnických osob tak sekundárně přispívají ke zlepšení informační situace konkrétní radnice městské části nebo městského obvodu. Pro úplnost a přesnost se sluší v této souvislosti citovat Metodický pokyn ke sjednocování postupu orgánů veřejné správy při zajištění práva fyzických a právnických osob na poskytnutí informací (2) podle zákona č.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím: Pokud žádost směřuje k informaci, kterou povinný subjekt nemá aktuálně k dispozici, ačkoli mu zákon ukládá, aby tyto údaje evidoval, musí je povinný subjekt neprodleně doplnit a informaci poskytnout.

Jak je tomu u městských částí a městských obvodů s tzv. výročními zprávami? Povinnost zveřejňovat tzv. výroční zprávy mají povinné subjekty na základě ustanovení § 18 zákona č.106/1999 Sb., a to vždy do 1. března následujícího roku. V těchto zprávách musí být obsažena data týkající se například počtu podaných žádostí o informace nebo údaje o výsledcích řízení či o sankcích za nedodržování tohoto zákona (3) u daného povinného subjektu. Nápovědu k rozřešení otázky, zda jsou městské části povinny zpracovávat a zveřejňovat zmíněné zprávy nebo stačí realizace a publikace výročních zpráv z  celoměstské úrovně, nalezneme v ustanovení § 134 odst. 1 zákona o obcích (obecní zřízení), kde se stanoví: Městské části a městské obvody jednají za statutární město v záležitostech jim svěřených zákonem a v mezích zákona statutem. A dále pak v ustanovení § 18 “info-zákona”, kde se zveřejnění zmíněné výroční zprávy ukládá každému povinnému subjektu, tedy i subjektu, který vykonává svou informační povinnost v omezeném rozsahu působnosti (4). Nelze tedy přisvědčit právně-teoretickému názoru, že by bylo postačující zveřejňovat výroční zprávy pouze z úrovně celoměstské

(5). Zveřejňování pouze z “ magistrátní hladiny" by bylo sice pro úřady městských částí jednodušší a méně pracné, nicméně pro žadatele by bylo méně přehledné, jak konkrétní radnice městské části nakládá s povinnostmi vyplývajícími ze zákona o svobodném přístupu k informacím. Zmíněný postup je taktéž plně v souladu s hlavním posláním zákona č.106/1999 Sb., tj. přispění k větší transparentnosti české veřejné správy.

V souvislosti s tímto tématem je dobré připomenout, že žadatel (kupříkladu drobný podnikatel) nemusí v žádném případě uvádět důvod proč o informaci žádá. Zákon 106/1999 Sb., nestanoví žádná omezení, týkající se právního zájmu žádající fyzické nebo právnické osoby. Za zcela nesprávný přístup k zákonu o svobodném přístupu k informacím je nutné označit postoj některých úředníků, kteří odmítali, a leckde dodnes odmítají, poskytovat informační plnění z důvodu, že tyto poskytnuté informace by byly následně využity ke komerčním účelům. Toto stanovisko je třeba důrazně odmítnout (6).

Poznámky:

  1. městské části můžeme volně definovat jako “fakultativní části statutárních měst", které mají vlastní orgány samosprávy. Zmínka o fakultativnosti městských částí je zde úplně namístě, jelikož členění statutárních měst na městské části je jejich nezadatelným právem, ovšem nikoliv povinností – viz. zákon č.128/2000 Sb., o obcích

  2. cit. Příloha č.1 k usnesení vlády ze dne 6. 9. 2000 č. 875, Metodický pokyn ke sjednocování postupu orgánů veřejné správy při zajištění práva fyzických a právnických osob na poskytnutí informací podle zákona č.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, článek 3 odst.1

  3. v tomto případě se neuvádějí osobní údaje

  4. v tomto případě vymezené statutem daného statutárního města

  5. nebo jak se říká v praxi, z úrovně tzv. velkých radnic

  6. např. bývalý přednosta Okresního úřadu v Hradci Králové zastával názor, že státní správa by neměla podnikatelům prozrazovat vůbec žádné informace, protože u nich hrozí, že je následně komerčně využijí - in: Potkáme se u soudu, Respekt č.6/2000













Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |