VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 30 |
lexikon evropského práva |
Slovenský státní příslušník Kolpak podepsal v roce 1997 smlouvu s německým házenkářským klubem TSV Östringen o tom, že za něj bude hrát jako brankář, a zároveň obdržel hráčskou licenci pro cizince. Podle pravidel německé házenkářské federace mohou v ligových nebo pohárových zápasech nastoupit vždy nejvýše dva hráči s takovouto licencí, která se uděluje sportovcům z nečlenských zemí EU. Pan Kolpak se cítil tímto pravidlem diskriminován a zažaloval házenkářskou federaci u německých soudů, a vyvolal tak i řízení týkající se výkladu asociační dohody.
Evropský soudní dvůr, který o předběžné otázce rozhodl 8. května 2003, neměl pochybnost o tom, že příslušné antidiskriminační ustanovení je bezprostředně použitelné a má přímý účinek, jak bylo zdůvodněno již v rozsudku Pokrzeptowicz-Meyer. V duchu rozsudku Bosman ESD zdůraznil, že zákaz diskriminace v kontextu volného pohybu pracovníků se týká i těch pravidel sportovních asociací, která přímo ovlivňují podmínky výdělečné činnosti profesionálních sportovců. V případě Kolpakova sporu neshledal ESD žádný problém týkající se legality zaměstnání v Německu, neboť byla uzavřena řádná smlouva s příslušným sportovním klubem a na jejím základě bylo vydáno i povolení k pobytu. Vydání zvláštního pracovního povolení nebylo v tomto případě v Německu nutné. Přijatelným důvodem regulace účasti cizinců při sportovních zápasech by mohly být například některé mimoekonomické zájmy národní reprezentace, nebo ryze sportovní důvody, například ohled na vytvoření vhodných příležitostí pro přípravu a motivaci mladých neprofesionálních hráčů.
Napadená pravidla házenkářské asociace ovšem takto konstruována nebyla, neboť se vztahovala na všechny mistrovské zápasy a vytvořila tím překážku profesionálním aktivitám hráčů pouze z důvodu jejich cizí státní příslušnosti. ESD potvrdil, že ustanovení prvního odstavce článku 38 asociační dohody brání tomu, aby bylo vůči slovenským profesionálním sportovcům působícím legálně ve sportovních klubech v jednotlivých členských zemích EU uplatňováno plošné pravidlo o omezeném počtu cizinců, kteří smějí hrát v mistrovských zápasech. Takovéto pravidlo - i když jeho původcem není státní orgán, ale orgán profesionální samosprávy - představuje diskriminační opatření neslučitelné s právem EU, neboť odůvodnit plošná pravidla preferující při pořádání mistrovských soutěží uplatnění hráčů z členských států EU by bylo stejně absurdní jako například podpora snah vytvářet týmy hráčů jen podle příslušnosti k jediné lokalitě nebo regionu.
Doc. JUDr. Richard Pomahač, CSc.,
Právnická fakulta Univerzity Karlovy