VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 29
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

názory ohlasy polemika

Výkon veřejné správy a dozoru na místní úrovni
(Mgr. Pavla Vydrželová, Veřejná správa 23/2003)

JUDr. Jaroslav Kupka
Brno

V rozsáhlém a pečlivě zpracovaném pojednání Mgr. Pavly Vydrželové Výkon veřejné správy a dozoru na místní úrovni ve Veřejné správě č. 23 je mnoho zajímavého. Zároveň je zde patrná i určitá pojmová nevyjasněnost, typická pro současný právnický slovník a vedoucí ve svých důsledcích k současnému stavu veřejné správy, který v závěru pojednání kritizuje i sama autorka.

Přitom sama používá obecný a nekonkrétní pojem veřejná správa místo pojmů státní správa a územní samospráva i tam, kde to není vhodné. Na místní úrovni pak analogicky používá pojmu místní správa místo použití patřičných pojmů místní samospráva nebo státní správa. Tato zdánlivá maličkost může však ve vytváření představy o smyslu a fungování naší veřejné správy znamenat mnoho. V neposlední řadě i aritmetické zjednodušení neutuchající diskuse kolem smíšeného modelu naší veřejné správy, prosazeného v reformě. Totiž: jedna veřejná správa nebo jedna místní správa rovná se jeden orgán veřejné (místní) správy. To je pádný argument proti názoru, že státní správu by měl zajišťovat orgán státu a územní samosprávu orgán této samosprávy.

Autorka pokračuje, že na místní úrovni, tedy u nás funguje místní (veřejná) správa, kterou vykonávají místní veřejnoprávní korporace. Toto uspořádání si máme představit jako dvoukolejný systém, ve kterém je jedna kolej věnována státní správě a druhá samosprávě. Veřejnoprávní korporace (obec) pak jako vlak jezdí po dvou kolejích, ale pokaždé se řídí jinými pravidly. Protože bydlím u nádraží, vím, že jeden vlak nemůže dost dobře jezdit po dvou kolejích a řídit se přitom pokaždé jinými pravidly. Skutečná "klasická" dvojkolejnost je taková, kdy dva vlaky jedou po dvou kolejích, každý po své a někdy i opačným směrem. Zrovna tak je to s orgány veřejné správy.

Náš současný systém místní správy je tedy jednokolejný. V jednom orgánu se realizují jak úkoly místní samosprávy tak úkoly přenesené státní správy. Je skutečně lepší nezakrývat jejich existenci pojmem místní správa. Nemohlo by tak dojít k místu, kdy Mgr. Pavla Vydrželová bez dalšího akceptuje, že v souvislosti s debatami na téma reforma veřejné správy se především zdůrazňuje občanský zájem podílet se na veřejné správě. V pojmové nejasnosti jí zaniká, že pod pojem veřejná správa patří také pojem státní správa a bezděky připouští, že se místní občané mají podílet na vydávání správních aktů státní správy. To si ovšem jistě sama ani neumí představit. Kdyby použila přiměřené slovní spojení "občanský zájem podílet se na místní samosprávě", bylo by vše v pořádku.

Tyto zdánlivě drobné nejasnosti pak brání autorce rozpoznat, že naše místní správa není v souladu s Evropskou chartou místní samosprávy, jak uvádí. V Chartě není nic o tom, že by orgány místních samospráv měly namísto státu vykonávat státní správu na území přesahující hranice jejich obce. Také tam není nic o tom, že by mělo být místním společenstvím povoleno přizpůsobovat místním podmínkám podle jejich uvážení výkon pravomoci přenesené na ně z ústředních či regionálních orgánů, což autorka považuje za výhodu. Přeloženo do češtiny: měnit při výkonu státní správy zákony podle své potřeby. Pod takové výroky by se myslím právník neměl podepisovat.



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |