VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 29 |
zahraničí |
Ačkoli v oblasti sociálních jistot existuje pro země Evropské unie Sociální charta, v období národních referend o přistoupení nových kandidátských zemí do Evropské unie hrají důležitou úlohu při rozhodování obyvatel jednotlivých států otázky konkrétního sociálního zabezpečení vyplývající jaksi “nad rámec” přijatých zásad v Sociální chartě. Problém “sociálních jistot” se pro obyvatele vymyká z legislativních opatření, fungování odborů a sociálních institucí a jejich nástrojů. Sociální jistoty, jak jsou chápány širokými vrstvami obyvatelstva, se stávají proto předmětem jednání, úvah a analýz pro odborníky různých profesí, politiky, odborové pracovníky, výzkumné týmy. Na nejvyšší úrovni se tak stalo už v souvislosti s přijímáním Amsterdamské smlouvy v roce 1997, když se uznalo, že pro novou organizaci Evropské unie je u sociálních jistot obyvatelstva nutno přijmout i opatření umožňující posílení “sociálního prostředí” pro členské země Evropské unie, a to perspektivně i země kandidátské. Vycházelo se z názoru, že přístup k sociální pomoci nezaměstnaným a příjemcům sociálních dávek se nemůže uskutečňovat podle stejných zásad jako je tomu u volného pohybu zboží, služeb a kapitálu, který představuje Magnu chartu svobodného trhu zemí Evropské unie.
Jednotlivé země mají dosud vlastní cesty a formy řešení sociálních aspektů týkajících se pracovních sil a jejich sociálního zajištění při narušení plynulosti pracovního trhu, jehož hlavní charakteristikou je nezaměstnanost. Tyto rozdíly jsou chápány jako významné a uznává se, že by měly být odstraněny v rámci nadnárodní koncepce sociálního zajištění obyvatelstva, respektive pracujících členských zemí unie. Při unifikačních koncepcích se uznává význam socioekonomických a demografických faktorů a rozdílů v jednotlivých zemích unie, což komplikuje přechod na unifikovaný přístup efektivní pro Evropskou unii jako politicko ekonomický celek.
Kromě sociálně ekonomických a demografických rozdílů mezi členskými zeměmi unie působí jako druhý naléhavý tlak na určité sjednocení sociálních politik fakt postupující globalizace kapitálových pohybů a odstranění hranic národních trhů. Ve zvláště svízelné situaci se ocitají země charakterizované jako “sociální státy”, kde hrozí ztráta některých jistot přijímaných dnes jejich obyvatelstvem jako samozřejmé.
Řešení problému sociálních jistot pracujících se nabízí výběrem ze dvou základních možností: buď liberální forma řešení, která spočívá v “neřešení”, tj. v ponechání volnosti průběhu sociálních procesů ve státě a ve společnosti; nebo v levicově orientované formě řešení, kde se předpokládá přestavba sociálního systému, a to eventuálně i zevními tlaky společenského vývoje.
Teoretickými otázkami s praktickými dopady sociální politiky zemí Evropské unie se zabývala v přednášce o “Vlivu pádu národních hranic na systém kolektivních jistot” Doc. Waltraud Schelke z Evropského institutu Londýnské školy ekonomiky a politických věd v přednášce pro Institut pro regionální rozvoj a strukturální plánování v Berlíně, v níž objasnila tzv. “otevřenou metodiku” řešení uvedených otázek v orgánech Evropské unie jako jednu z forem řešení otázky sociálních jistot.
“Otevřená metodika” představuje postupné nastolování konvergenčního procesu v jednotlivých oblastech sociální politiky Evropské unie. Ta vychází z principu akceptace “národních akčních plánů” vedoucích k rámcově společným cílům Evropské unie. Rozsah a stav postupně dosahovaného nadnárodního cíle bude sledován v pravidelných časových odstupech a vyhodnocován. Tento postup by měl iniciovat v členských zemích “produktivní neklid” využíváním metody “best practices” cestou “peer reviews”, to je hledáním a využíváním “nejlepších příkladů” a jejich “podrobného vyhodnocování”. Tato forma umožňuje institucionalizaci učebních a aplikačních procesů včetně výsledků cestou zdola (“bottom up”).
Přístup W. Schelkeové představuje jeden z liberálních přístupů k řešení závažné oblasti spolužití evropských národů a jejich států, to je v oblasti sociálních jistot, které můžeme považovat z hlediska miliónů ekonomicky činných osob za krucinální a jejichž stav může ovlivňovat sociální mír nebo sociální neklid na celém kontinentu. Sociální mír je však evidentně základním požadavkem pro úspěšný rozvoj Evropských společenství reprezentovaných dnes Evropskou unií, která se snaží všemi silami o jeho udržení. Britské stanovisko tlumočené W. Schelkeovou vychází z těchto požadavků a připouští proto, že nezvratným cílem by mělo být jen dosažení jednoty členských zemí unie o uspokojování sociálních potřeb pracujících včetně zabezpečení sociálních jistot, a to při možnosti zachování rozdílů v cestách a formách vedoucích k jejich dosažení členskými zeměmi EU. Evropská unie nepotřebuje podle tohoto stanoviska jednotnou sociální politiku pokud členské státy přijmou za své konečné cíle zachování sociálního míru na evropském kontinentě.