VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 29 |
zahraničí |
Ing. Jiří Zukal, Brusel
Na zasedání Evropské rady v Nice (prosinec 2000) nejvyšší představitelé patnácti členských států Evropské unie potvrdili, že jejich vlády realizují jeden z cílů Lisabonského procesu – boj proti chudobě a vylučování ze společnosti. Tento boj se provádí prostřednictvím tzv. otevřené metody koordinace. Princip spočívá v tom, že se na úrovni Unie definují společné cíle, jejichž naplnění mají členské země docílit na základě národních akčních plánů. Každá země při tom pravidelně vyhodnocuje svoji situaci v dané oblasti a zaznamenává dosažený pokrok. Na summitu v Laekenu (prosinec 2001) Evropská rada formálně schválila soubor osmnácti společných statistických ukazatelů sociálního začleňování. Pokrývají čtyři důležité oblasti sociální soudržnosti: finanční chudobu, zaměstnanost, zdraví a vzdělávání.
Eurostat (Statistický úřad Evropských společenství se sídlem v Lucemburku) publikoval v dubnu 2003 zprávu, která je založena na osmnácti indikátorech a dává celkový obraz o chudobě a sociálním vylučování ze společnosti ve státech Evropské unie. Indikátory rozdělili experti Eurostatu na dvě skupiny; do primární skupiny zařadili deset ukazatelů, které mají největší podíl na vyřazení občanů ze společnosti (např. procento občanů pod hranicí chudoby po vyplacení sociálních dávek, procento občanů trvale žijících pod hranicí chudoby). Sekundární skupinu tvoří osm indikátorů, které popisují doplňující dimenze daného problému (např. procento občanů pod hranicí chudoby před vyplacením sociálních dávek).
Hranice chudoby – šedesát procent průměrného příjmu
Podle Eurostatu byla hranice chudoby stanovena na úrovni šedesáti procent průměrného příjmu v každé zemi. Podle tohoto ukazatele lze za chudé považovat patnáct procent občanů Evropské unie, což znamená kolem 56 milionů lidí. Při výpočtu disponibilní částky, se kterou hospodaří průměrná domácnost v Evropské unii, se vycházelo ze součtu čistých finančních příjmů, plynoucích z ekonomické aktivity (mzdy, platy), soukromých příjmů z investic a veškerých sociálních dávek. Složitá metodika propočtu však nepostihla některé nepřímé příjmové položky, například úroky z úvěrů nebo příjmy z pronájmu nemovitostí - Tabulka 1.
Pokud by občané nepobírali sociální dávky, počet osob žijících pod hranicí chudoby by činil 24 procent. Po započítání sociálních dávek (kromě důchodů) se jejich počet zmenšuje o devět procent. Největší efekt zaznamenávají sociální dávky ve Švédsku a v Dánsku, kde přispívají k tomu, že se jejich zásluhou 19 procent (respektive 13 procent) občanů dostane nad hranici chudoby. Tyto údaje potvrzují skutečnost, že v těchto zemích přetrvává štědrý sociální systém. Na druhé straně nejnižší sociální dávky byly v roce 1999 vypláceny v Řecku a Itálii, kde “zachránily” pouze jedno procento (respektive tři procenta) občanů před hranicí chudoby.
Nejméně chudých ve Skandinávii
Celkově se počet občanů žijících pod hranicí chudoby v jednotlivých zemích značně liší. Nejméně chudých občanů vykazuje Švédsko (9 %) a dále Dánsko, Finsko, Nizozemsko a Německo, kde patří do této skupiny každý devátý z občanů. Na opačném konci žebříčku jsou Řecko a Portugalsko, kde se více než každý pátý (21 %) z občanů potýká s chudobou, a dále Španělsko a Velká Británie (po 19 %). Zvláště u Britů je tento fakt zarážející, protože jejich země patří k nejbohatším zemím Evropské unie. Tyto údaje však mají pouze relativní vypovídací hodnotu. Jiný obraz chudoby se naskytne, když se vyjádří indikátory v paritě kupní síly. Potom jsou rozdíly mezi jednotlivými členskými zeměmi podstatně větší. V tomto směru jsou na tom nejhůře chudí Portugalci, jejichž příjem je pouze 61 procent průměru Evropské unie. Na druhé straně nejméně “strádají” chudí občané Lucemburska, jejichž příjem dosahuje 173 % průměrného příjmu chudého občana EU. Tato čísla znamenají, že hranice pro vymezení chudoby v Lucembursku je 2,8 krát vyšší než v Řecku a Portugalsku.
Někteří občané Unie se potýkají s chudobou dlouhodobě. Do této kategorie byli zařazeni lidé, kteří v roce průzkumu (1999) měli příjem nižší než 60 procent průměru v dané zemi a v podobné situaci se nacházeli alespoň ve dvou z předcházejících tří let. V této situaci se ocitnul každý jedenáctý (9 %) z občanů Unie, přičemž mezi jednotlivými zeměmi byly v tomto směru značné rozdíly. Nejvíce sociálními státy byly Dánsko, Finsko a Nizozemsko, kde pouze každý dvacátý občan žil dlouhodobě pod hranicí chudoby. Na druhé straně nejvíce muselo s dlouhodobou chudobou bojovat Portugalsko (14 %), Řecko (13 %) a Irsko (11 %). Celkově lze konstatovat, že více než polovina občanů EU žijících pod hranicí chudoby se v této situaci nacházela dlouhodobě.
Další z indikátorů vyjadřuje poměr mezi skupinou 20 % občanů s nejvyššími příjmy a skupinou 20 % občanů s nejnižšími příjmy v dané zemi. Tento ukazatel dosáhl v průměru v EU výše 4,6, přitom se v jednotlivých zemích pohyboval v intervalu od 3,2 (Dánsko a Švédsko) až po 6,4 (Portugalsko) – Tabulka 2.
Zapojení občanů do zaměstnání a situace na trhu práce je všeobecně uznáváno jako jeden z důležitých faktorů pro sociální začleňování. Důvodem je přímá vazba mezi zaměstnáním a příjmy občanů, avšak bylo by krátkozraké se domýšlet, že nezapojení se do pracovního procesu vede automaticky k chudobě a naopak, že získání zaměstnání je postačující podmínkou pro únik ze sféry chudoby. Kromě finančního příjmu znamená získání zaměstnání též základní prostředek pro sociální integraci a osobní rozvoj, i když určitá absence v pracovním procesu nemusí nezbytně znamenat nízký stupeň sociální integrace a ne vždy nabízená pracovní místa musí vést k osobnímu rozvoji občana. Z těchto důvodů byly mezi osmnáct Laekenských indikátorů zařazeny ukazatele míry dlouhodobé nezaměstnanosti, míra velmi dlouhé nezaměstnanosti a procento občanů žijících v “nezaměstnaných domácnostech”.
Dlouhodobá nezaměstnanost – vážný problém Unie
Dlouhodobá nezaměstnanost je podle definice Mezinárodní organizace práce chápána jako absence zaměstnání po dobu minimálně dvanácti měsíců. Na základě váženého průměru výsledků v patnácti členských zemích dosáhl tento ukazatel v EU v roce 2001 průměrné výše 3,1 %. Přičemž v Lucembursku, Rakousku, Dánsku a Nizozemsku se podařilo stlačit tento ukazatel pod hranici jednoho procenta. Největším problémem zůstává dlouhodobá nezaměstnanost v Itálii (5,8 %), Řecku (5,4 %) a Německu (4 %). Pokud by se rozlišovala dlouhodobá nezaměstnanost u mužů a žen, vynikly by rozdíly ještě více, především díky vysoké dlouhodobé nezaměstnanosti žen v Řecku, Itálii a Španělsku.
Největším potenciálním rizikem pro vyloučení ze společnosti je tzv. velmi dlouhá nezaměstnanost. Tu definují standardy Mezinárodní organizace práce jako absenci zaměstnání po dobu nejméně 24 měsíců. Tento ukazatel dosáhl v roce 2001 v EU průměrné výše dvou procent. To znamená, že dvě třetiny dlouhodobě nezaměstnaných jsou bez práce déle než dva roky. Smutný primát patří Itálii (4,3%) a Řecku (3,1%). Také u tohoto indikátoru se liší úroveň mezi muži a ženami. Například ženy v Řecku, Španělsku a Itálii na tom byly dvakrát hůře než muži.
Životní úroveň občanů a jejich celková spokojenost záleží nejen na jejich osobní účasti na trhu práce, ale také na zaměstnanosti ostatních rodinných příslušníků, se kterými sdílejí společnou domácnost. Proto se jeden z indikátorů zabývá poměrem domácností, ve kterých nemá žádný její člen zaměstnání, s celkovým počtem domácností, ve kterých žijí lidé v aktivním věku. V domácnostech, které byly předmětem šetření, musel žít alespoň jeden občan, který nepatřil do následujících skupin: děti mladší 18 let, osoby ve věku 18-24 let, které studovaly, a osoby starší 65 let, které nebyly zaměstnány. Tento ukazatel ilustruje celkový negativní dopad nezaměstnanosti, kdy celá domácnost ztrácí kontakt s trhem práce. Šetření v roce 2001 ukázalo, že v EU je 12,2 % domácností, ve kterých žádný člen nemá zaměstnání. Výsledky v jednotlivých zemích se pohybují od 5 % v Portugalsku až po 16 % v Belgii. Šetření bylo však mírně ovlivněno různým věkovým limitem pro odchod do důchodu v jednotlivých členských zemích.
Dobré zdraví a vzdělání – prevence chudoby
Důležitým faktorem pro úspěch na trhu práce je také dosažená úroveň vzdělání. Stupeň získaného vzdělání u skupiny občanů ve věku od 18 do 24 let, kteří opouštějí školský systém, je nejen důležitým ukazatelem efektivnosti tohoto systému, ale zároveň napovídá o budoucích schopnostech státu bojovat s chudobou a zlepšovat sociální soudržnost. Statistiky ukazují, že v zemích EU v průměru 19 % mladých lidí ve věku 18–24 let má nižší střední nebo základní vzdělání. U tohoto ukazatele se výsledky pohybují ve velkém rozpětí, od 10 % v Rakousku až po alarmujících 45 % v Portugalsku. Tito občané mají potom menší možnosti pro uplatnění na trhu práce.
Také faktor zdraví je úzce spjat s procesem sociálního začleňování. Interpretace vazby mezi chudobou a zdravím je možná dvojím způsobem. Špatný zdravotní stav může vést k vyřazení z trhu práce a tak zapříčinit následnou chudobu. Chudoba také může přispět ke zhoršování zdravotního stavu, které může mít svoje kořeny v nedostatečné, nekvalitní výživě nebo ve špatných bytových podmínkách. U občanů zasažených chudobou lze také předpokládat problémy pří zajišťování přístupu k dostatečné lékařské péči. Bohužel v této oblasti je nedostatek komparativních dat u postižených sociálních skupin, což umožňuje subjektivní výklad zjištěných skutečností. Přesto byl na summitu v Laekenu zkušebně schválen jako jeden z indikátorů poměr zdravotního stavu občanů starších 16 let mezi pětinou občanů s nejvyššími a pětinou s nejnižšími příjmy, kteří vyhodnotili svůj zdravotní stav jako špatný nebo velmi špatný. Eurostat zpracovává výsledky tohoto srovnání a připravuje zveřejnění.
Protože úroveň obdobných ukazatelů sociálního začleňování je v naprosté většině u deseti budoucích členských zemí EU horší než u stávajících členů, je pravděpodobné, že soubor 18 indikátorů ze sociální oblasti bude poskytovat o Evropské unii po 1.5. 2004, kdy dojde k jejímu rozšíření, smutnější obraz, než je tomu u posledního průzkumu.
Tabulka 1: Občané EU žijící pod hranicí chudoby (1999)
Země |
% občanů pod hranicí chudoby |
% občanů trvale žijících pod hranicí chudoby |
||
Po vyplacení sociálních dávek |
Před vyplacením sociálních dávek |
|||
Belgie |
13 |
25 |
8 |
|
Dánsko |
11 |
24 |
5 |
|
Finsko |
11 |
21 |
5 |
|
Francie |
15 |
24 |
9 |
|
Irsko |
18 |
30 |
12 |
|
Itálie |
18 |
21 |
11 |
|
Lucembursko |
13 |
24 |
8 |
|
Německo |
11 |
21 |
6 |
|
Nizozemsko |
11 |
21 |
5 |
|
Portugalsko |
21 |
27 |
14 |
|
Řecko |
21 |
22 |
13 |
|
Rakousko |
12 |
23 |
7 |
|
Španělsko |
19 |
23 |
11 |
|
Švédsko |
9 |
28 |
- |
|
Velká Británie |
19 |
30 |
11 |
|
EU 15 |
15 |
24 |
9 |
Pramen: Eurostat
Tabulka 2: Nemonetární ukazatele chudoby občanů EU
Země | Dlouhodobá nezaměstnanost (v %) | Velmi dlouhá nezaměstnanost (v %) | Občané žijící v “nezaměstnaných domácnostech” (v %) |
Belgie |
3,2 |
2,2 |
16,5 |
Dánsko |
0.9 |
0.3 |
- |
Finsko |
2,4 |
1,3 |
- |
Francie |
3,1 |
1,7 |
13,0 |
Irsko |
1,3 |
0,8 |
10,0 |
Itálie |
5,8 |
4,3 |
11,9 |
Lucembursko |
0.5 |
0.2 |
8,9 |
Německo |
4.0 |
2,6 |
13,8 |
Nizozemsko |
0,9 |
- |
9,7 |
Portugalsko |
1,5 |
0,8 |
5,0 |
Řecko |
5,4 |
3,1 |
10,5 |
Rakousko |
0,8 |
0,4 |
9,9 |
Španělsko |
3,9 |
2,3 |
8,1 |
Švédsko |
1,0 |
- |
- |
Velká Británie |
1,3 |
0,7 |
14,2 |
EU 15 |
3,1 |
2,0 |
12,2 |
Pramen: Eurostat