s Jaromírem Jechem, výkonným místopředsedou SMO ČR Staronové priority

Jak hodnotíte práci Svazu za uplynulé dva roky?

Osobně považuji za nejdůležitější zprofesionalizování Kanceláře Svazu, zvláště pak legislativního oddělení, kde začal proces profesionalizace asi před dvěma lety. Získání právníků umožnilo Svazu věnovat se nejen zákonům, které mají obecný dopad na města a obce, jako je zákon o obcích či změnový zákon, ale také se zapojit do přípravy ostatních právních norem, popřípadě dodávat jejich tvůrcům kvalitní nápady a podněty. Ve stejné době jsme začali pro naše členy zabezpečovat poradenskou činnost. Zájem o tuto službu je obrovský. Dokonce i nečlenové Svazu na krajských setkáních požadovali, aby i nadále směli klást otázky a dostávali na ně odpovědi. Členská základna jejich požadavek zamítla. Osobně bych řekl, že oprávněně. Není možné, aby jedni za informace platili a druzí je dostávali zdarma. V současné době připravujeme pro naše členy další poradenský servis. Servis by měl být zaměřený na legislativu Evropské unie ve vztahu k samosprávám. Zároveň se v něm budeme snažit pomoci starostům lépe se orientovat při čerpání prostředků z předstrukturálních a strukturálních fondů Evropské unie.

Druhá věc, které bych se ve svém hodnocení chtěl dotknout je činnost Svazu. Řekl bych, že aktivita starostů zapojených do Svazu stoupá, nárůst sice není příliš vysoký, zato je stabilní. Určité rezervy máme v medializaci Svazu. Dlouhodobě se nedaří seznamovat širokou veřejnost s činností Svazu. Důvod bych viděl ale i v tom, že pro většinu médií není činnost Svazu příliš zajímavá.

V uplynulých dvou letech byla prioritou číslo jedna bezesporu reforma veřejné správy. Svaz se, podobně jako u jiných věcí, i tady stavěl od počátku do role oponenta orgánů státní správy. Z tohoto důvodu se také zaměřil na jednotlivé prvky reformy, zvláště pak na zákony dotýkající se nějakým způsobem měst a obcí, a na dělbu kompetencí. Na jejich plnění požadoval Svaz co největší finanční a materiální zabezpečení. Jak už tomu v životě bývá, v některých směrech byla úspěšnost plnění lepší, jinde, například u získávání finančních prostředků od státu, byly výsledky horší. Svaz úmyslně nezasahoval do určování počtu obcí s rozšířenou působností a velikosti jejich správních obvodů. Dnes se tento náš tah jeví jako velmi prozíravý. Upozorňovali jsme na špatné načasování druhé fáze reformy. Opakovaně jsme kritizovali vládu za to, že druhá etapa reformy není zajištěna ani po stránce finanční, ani majetkové. Do dnešního dne nedošlo v oblasti financí k zásadní změně, podobná situace je i u majetkového narovnání vztahů mezi obcemi a státem. Dalším nikdy nekončícím úkolem je vztah mezi samosprávou obcí a krajskou samosprávou. Zatím tyto vztahy nejsou špatné a pravděpodobně se budou dále rozvíjet. Do budoucna ale bude nutné vzít v úvahu i možné konflikty zájmů, především na poli finančním.

Přesvědčováním. Vždy po volbách píšeme dopisy, v nich se snažíme vysvětlit, co Svaz pro obce dělá a jak. Mimo to organizujeme krajská setkání, a každoročně pořádáme finanční konference, v obou případech se neomezujeme jenom na svazovou základnu, ale zveme i nečleny. Za každou cenu se snažíme být v kontaktu i s těmi ostatními obcemi, aby si uvědomily, že Svaz je jedinou platformou samosprávy s vládou a parlamentem, a že společná síla je velmi důležitá i při oslovování poslanců a ministerstev. Zatím je tato metoda úspěšná. Od komunálních voleb se přihlásilo do Svazu 450 nových obcí, zároveň jich několik ubylo. Obce odůvodňují svůj výstup ze Svazu tím, že jsou členy dalších sdružení a svazků, a tam také platí poplatky. Neuvědomují si, že chtějí-li něčeho dosáhnout, musí se spojit s dalšími obcemi do mikroregionu případně svazku obcí. Jsou-li navíc starosty historických sídel, vstoupí do Sdružení historických sídel, a pravděpodobně i do krajského sdružení, protože vědí, že budou potřebovat nějaký ten grant. Chtějí-li starostové, aby měli dostatek informací, a aby se život v obcích a městech zlepšoval, budou muset být členy hned několika sdružení najednou. A všude budou platit. Takhle to zkrátka ve světě chodí.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 27/2003.

Ludmila Křížová