VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 17
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

zahraničí

Ing. Jiří Zukal, Brusel

Rovné příležitosti pro ženy a muže
- důležitý cíl sociální politiky EU

Uplatňování rovného přístupu a vytvoření rovných příležitostí pro muže a ženy je jedním z hlavních cílů sociální politiky EU. Význam této problematiky na celosvětové úrovni byl prezentován na Světové konferenci žen, kterou uspořádala Organizace spojených národů v Pekingu v roce 1995. Jako reakci na závěry této konference přijala Evropská komise, výkonný orgán EU, v roce 1996 dokument “Začlenění rovných příležitostí pro ženy a muže do všech politik a aktivit ES”. Konkrétní implementace této strategie se odrazila v Akčním programu ES pro rovné příležitosti žen a mužů (1996-2000). Důležitým mezníkem v této oblasti na úrovni EU byl podpis Amsterdamské smlouvy, která začlenila aspekt rovných příležitostí do koncipování různých komunitárních politik (tzv.gender mainstreaming). Ve smlouvě se konstatuje, že odstraňování nerovností a podpora opatření s cílem dosažení rovnosti mezi ženami a muži patří k úkolům a cílům Evropských společenství.

Problematika rovných příležitostí byla na programu mnoha zasedání Evropských rad. Např. Lucemburský summit v roce 1997, na kterém byla zformována Evropská strategie zaměstnanosti, potvrdil vzrůstající význam žen na evropském trhu práce. Rovné příležitosti pro ženy a muže v oblasti zaměstnanosti byly prezentovány jako jeden ze čtyř pilířů této strategie. Zasedání Evropské rady v Lisabonu vytyčilo ambiciózní cíl dosažení míry zaměstnanosti žen v EU do roku 2010 na úroveň 60%. Zasedání Evropské rady ve Stockholmu potom cíl upřesnilo v tom směru, že úrovně 57% zaměstnanosti žen by mělo být dosaženo do roku 2005. Nyní se aktivity Evropských společenství v oblasti rovných příležitostí mužů a žen realizují na základě Rámcové strategie pro rovné příležitosti žen a mužů (2001-2005). Ta vytyčila pět základních cílů:

Rozdíly zaměstnanosti a odměňování přetrvávají

Velké dluhy při dosahování rovnosti žen a mužů má Evropská unie v oblasti zaměstnanosti (Tab. 1). Přesto však hodnotící zpráva Evropské strategie zaměstnanosti konstatuje značný pokrok. Z 15,4 milionu nově vytvořených pracovních příležitostí pro období 2002–2010, jak stanovil Lisabonský summit, připadne 9,6 milionu míst ženám. Dosavadní poměrně nízká míra zaměstnanosti žen (54% proti 73% u mužů v roce 2001) je zapříčiněna především relativně dlouhou péčí žen o děti. Na barcelonském zasedání Evropské rady si členské státy stanovily za cíl, že do roku 2010 zajistí nejméně pro 90% dětí ve věku od tří let do věku zahájení školní docházky možnost navštěvovat předškolní zařízení a totéž nejméně pro jednu třetinu dětí ve věku do tří let.

Rozdíly v odměňování u žen a mužů (Tab. 2) jsou jednou z nejmarkantnějších nerovností v oblasti rovnosti žen a mužů. V průměru v celé EU pobírají ženy 84% příjmu mužů. Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek vytipovala hlavní faktory, které zapříčiňují rozdíly v odměňování: věk, situace v rodině a počet dětí, dosažená úroveň vzdělání, přerušování pracovního poměru, druh uzavřené pracovní smlouvy, druh odvětví, ve kterém je osoba zaměstnána, velikost firmy a poměr počtu zaměstnaných žen a mužů. Důležitou otázkou je také, zda se jedná o zaměstnání ve státním nebo soukromém sektoru.

Obecně lze konstatovat, že podstatně vyšší počet mužů pracuje v soukromém sektoru, kde jsou také v průměru vyšší příjmy. Zaměstnanost žen převažuje ve školství, zdravotnictví, v maloobchodě, turistickém ruchu. Na druhé straně nejvýraznější převaha mužů v oblasti zaměstnanosti je ve stavebnictví, dopravě a komunikacích, průmyslu, zemědělství a také ve finančních službách a veřejné správě. Velká převaha zaměstnaných mužů je tradičně také v armádě a policii, kde jejich počet v zemích EU převyšuje 80%, i když podíl zaměstnaných žen se postupně zvyšuje.

Důležitou roli hraje rovnost žen a mužů také v procesu sociálního začleňování. V roce 1999 žilo v Unii 16% žen a 15% mužů na hranici nebo pod hranicí chudoby. Přitom 10% žen a 8% mužů se nalézá v této situaci trvale. U samostatně žijících žen je tato hrozba větší, neboť je statisticky potvrzeno, že 24% z nich se pohybuje na hranici chudoby, kdežto u mužů tento ukazatel dosáhl výše 19%. U žen, které samy vychovávají dítě, dosahuje hrozba chudoby cca 38%. Tyto problémy se členské země EU pokoušejí řešit v rámci Národních akčních plánů sociálního začleňování (Tab. 3).

Ženy jsou také podstatně více zapojeny do péče o zdravotně postižené členy rodiny a příbuzné vysokého věku. Celkem 6% žen věnuje této činnosti minimálně jednu hodinu denně a pro 16% žen je to běžným zvykem minimálně jedenkrát nebo dvakrát za týden. Na druhé straně pouze každý padesátý muž (2%) se denně pravidelně stará o zdravotně postižené nebo přestárlé příbuzné a 8% mužů jim věnuje péči alespoň jednou nebo dvakrát za týden.

Také v oblasti důchodů se EU snaží zajistit rovné podmínky pro ženy a muže. V současné době tvoří ženy takřka 60% obyvatelstva staršího 65 let a dokonce dvě třetiny ve věku nad 75 let. Avšak řada penzijních systémů v členských zemích byla koncipována spíše s ohledem na muže, když vycházela ze zažitého faktu, že muži jsou ve většině případů hlavním zdrojem rodinných příjmů, pracují v naprosté většině na plný úvazek a jejich pracovní kariéra není přerušena péčí o děti. Proto také ve většině členských států průměrné penze žen zaostávají za průměrnými důchody mužů. Největší rozdíl v tomto směru vykazovalo v roce 2000 Rakousko (45%), kdežto nejmenší rozdíl u výše základních důchodů byl zaznamenán ve Velké Británii. Tam v roce 2001 dostávali muži týdně v průměru 183 liber penze, kdežto ženy se v průměru musely spokojit  se 153 librami, což činilo o 16 % méně nežli obdrželi muži.

Rovnost mužů a žen v kandidátských zemích EU

V Roční zprávě o rovnosti žen a mužů v EU za rok 2002, kterou vypracovala Evropská komise, je první kapitola věnována též rovnosti žen a mužů v deseti kandidátských zemích, které by měly vstoupit do EU k 1.5.2004. Zpráva konstatuje, že během negociačního procesu došlo v kandidátských zemích k harmonizaci legislativy v dané oblasti a k jejich zapojování do komunitárních programů rovnosti žen a mužů. Občané kandidátských zemí by si měli uvědomit, že problematika rovných příležitostí pro muže a ženy se týká všech. V tomto kontextu klade EK důraz na to, aby kandidátské země uvedly do povědomí občanů nově přijatou legislativu a upozornily občany na jejich nová práva.

Ve Zprávě Evropská komise ocenila aktivitu České republiky, Kypru, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Slovenska a Slovinska při slaďování domácího práva s komunitární legislativou a poukázala na menší rozsah aproximace v Estonsku a na Maltě. Jedině s Polskem, které v harmonizaci legislativy zaostává, vyjádřila Evropská komise nespokojenost. Evropská komise ocenila činnost úřadů práce v České republice, které aplikují opatření pro odstranění nerovností a ocenila zřízení Rady vlády ČR pro rovné příležitosti pro ženy a muže. Ve Zprávě se též pozitivně hodnotí, že od ledna 2002 bylo na každém ministerstvu ČR zřízeno systemizované místo s agendou zaměřenou pouze na problematiku rovnosti žen a mužů. V prosinci loňského roku podepsal ministr práce a sociálních věcí ČR Z. Škromach a komisařka A. Diamantopoulou, která má v kompetenci oblast zaměstnanosti a sociálních věcí, dokument o účasti České republiky od roku 2003 v programu Evropských společenství, který se vztahuje k rámcové strategii ES pro rovné příležitosti žen a mužů. Tímto způsobem tak získá Česká republika další možnost prakticky se zapojit do komunitárních aktivit ještě před vstupem do EU (Tab. 4).

Problematika rovných příležitostí je na úrovni EU institucionalizována prostřednictvím Poradního výboru EK pro rovné příležitosti žen a mužů. Tento orgán, který byl založen v roce 1982, se schází většinou třikrát do roka. Na část jeho zasedání v říjnu roku 2002 byli poprvé pozváni jako pozorovatelé též zástupci kandidátských zemí. Výbor se snaží o naplnění priorit Rámcové strategie pro rovné příležitosti žen a mužů jak v jednotlivých členských zemích, tak i na komunitární úrovni, především zajistit stejné postavení žen a mužů ve společnosti a v pracovním procesu, rovnost v odměňování, boj proti “vylučování” ze společnosti, atd. Na zasedání Výboru bylo konstatováno, že cíle a priority v oblasti rovného postavení žen a mužů zůstanou stejné i po rozšíření Evropské unie, protože kandidátské země mají obdobné problémy jako členské země.

Tab. 1: Zaměstnanost mužů a žen v EU podle sektorů (v%)

 

Muži

Ženy

Celkem

státní a veřejný sektor

19

32

25

soukromý sektor

81

68

75

Pramen: Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek

Tab. 2: Rozdělení skupin žen a mužů podle výše příjmů (v%)

Úroveň příjmů

Ženy

Muži

Celkem

Nízký

26

9

16

Nižší průměr

24

19

21

Vyšší průměr

17

22

20

Vysoký

10

22

17

Bez odpovědi

23

29

26

Pramen: Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek

Tab. 3: Domácí činnosti vykonávané ženami a muži (v%)

Druh činnosti

Ženy

Muži

Péče o děti, učení s dětmi

41

24

Vaření

64

13

Domácí práce

63

12

Pramen: Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek

Tab. 4: Míra zaměstnanosti a nezaměstnanosti v KZ EU (v%)

Země

Míra zaměstnanosti

Míra nezaměstnanosti

Ženy

Muži

Ženy

Muži

Česká republika

57,0

73,3

9,9

6,8

Estonsko

57,3

65,5

12,5

12

Kypr

53,2

79,1

6,5

3,0

Litva

58,5

61,9

13,8

18,4

Lotyšsko

55,7

61,9

11,6

14,1

Maďarsko

49,8

63,4

5,0

6,4

Malta

31,6

76,4

8,2

6,2

Polsko

48,9

61,2

20,3

17,2

Slovensko

51,8

62,0

18,3

20,5

Slovinsko

58,8

68,6

6,3

5,7

Pramen:Eurostat



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |