VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 6
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

konzultace

Mgr. Petr Kolman,
Právnická fakulta MU Brno

Pořádková opatření v rámci správního řádu

Zákon o správním řízení - v legislativní zkratce nazývaný správní řád - se vztahuje na řízení, v němž se rozhoduje o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech jednotlivých fyzických a právnických osob v oblasti výkonu státní správy. Tento výkon je prováděn ministerstvy a dalšími ústředními orgány státní správy (1), dalšími orgány státní správy s celostátní působností, krajskými úřady, obcemi - v sektoru přenesené působnosti, pověřenými obecními úřady a dalšími územními orgány státní správy České republiky. V případě, že tak expressis verbis stanoví zákon, rozhodují ve správním řízení i orgány zájmové samosprávy - tj. profesní komory (2). Rovněž, pokud tak výslovně stanoví zákon ve správním řízení, rozhodují i tzv. jiné státní orgány než orgány státní správy - například: finanční úřady, úřady práce nebo pozemkové úřady. Pro zajímavost uveďme, že ve správním řízení nerozhoduje vláda.

Obecně musíme konstatovat, že veřejnosprávní orgán může postupovat ve správním řízení v legálním režimu správního řádu pouze na základě výslovného zákonného zmocnění.

Poté, co jsme si stručně vymezili rozsah působnosti správního řádu, přistupme přímo k otázce pořádkových opatření při správním řízení. Pořádkovými opatřeními v tomto bodě rozumíme donucovací prostředky procesního charakteru. Jejich smyslem je zajištění řádného průběhu správního řízení, a to především efektivní spolupráci na procesu zúčastněných osob. Přirozeným důvodem “právního života” zmíněných pořádkových opatření je skutečnost, že mnozí účastníci právního zřízení neposkytovali a neposkytují dobrovolně náležitou součinnost správním úřadům. Zákonodárce tudíž musel přistoupit k zákonné ingerenci do této oblasti.

V ustanovení § 45 zákona č.71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) se mimo jiné stanoví, že tomu, kdo ztěžuje postup řízení, může správní orgán uložit pořádkovou pokutu. U vojáků v činné službě a u příslušníků veřejných ozbrojených sborů správní orgán odevzdá věc k vyřízení podle kázeňských předpisů. Pokud jsme hovořili o ztěžování postupu správního řízení, zákonodárce zde demonstrativně vyjmenovává způsoby:

Musíme připomenout, že se tu jedná pouze o příkladný výčet možností “ztížení”, tudíž je možné postihovat i jiná jednání, která relevantně narušují a ztěžují postup správního řízení.

Opravdu problematická je výše možné pořádkové pokuty. Současný právní stav umožňuje uložení pořádkové pokuty pouze v maximální výši 200 korun, což v dnešní době musíme pokládat za naprosto nedostatečné! Zmíněná výše pokuty neplní svoji společensko-legislativní funkci - tj. zabránění v narušování či bezdůvodném komplikování správního řízení. Porovnáme-li výši pořádkové pokuty kupříkladu s trestním řízením, kde trestní řád umožňuje uložení pořádkové pokuty až do výše 50 tisíc korun (5), nebo pro větší komplexnost pohledu můžeme zmínit například i zákon o živnostenském podnikání, který umožňuje uložit pořádkovou pokutu až 10 tisíc korun. Tak vidíme zřetelný nepoměr, který by měl být v co nejkratším možném čase českým zákonodárcem odstraněn.

Musíme také zmínit, že pořádkovou pokutu lze uložit i opakovaně, nicméně vzhledem k její pitoreskní výši, ani toto nemůžeme pokládat za dostatečný donucovací prostředek.

Český správní řád samozřejmě zná i právní institut předvedení - viz ustanovení § 42 správního řádu (6). Podle současného právního stavu nic nebrání tomu, aby byla pořádková pokuta uložena, i když je současně použito institutu předvedení před správní orgán.

U aplikujících správních orgánů se leckdy můžeme setkat s dotazem “komu všemu” lze zmíněnou pokutu uložit.

Pořádková pokuta může být uložena nejen účastníkům předmětného správního řízení, ale i jejich zástupcům, svědkům, znalcům i osobám, kterým bylo uloženo předložit předmět ohledání nebo listinu. A dále pak osobám, kterým bylo uloženo strpět ohledání na místě.

Pořádkovou pokutu nelze uložit vojákovi v činné službě a příslušníkovi ozbrojeného sboru. Pokud zmíněné osoby budou ztěžovat postup jednání způsobem, jenž v jiných případech odůvodňuje uložení pořádkové pokuty, potom správní orgán předloží záležitost k vyřízení jím příslušnému náčelníkovi, resp. služebně nadřízenému. Náčelník ji posléze vyřídí dle relevantních kázeňských předpisů (7). Pořádková pokuta se ukládá ve formě rozhodnutí. Právní náležitosti rozhodnutí jsou obsaženy v ustanoveních §§ 46 a násl. správního řádu. Pro praxi je zejména důležité, že proti uložení pořádkové pokuty je ze zákona možné odvolání, o této možnosti musí být “správní hříšník” náležitě poučen. Odvolání má odkladný účinek!

Správní orgán, který pořádkovou pokutu uložil, ji může i prominout. Jedná se de facto o zvláštní případ autoremedury. O prominutí pokuty se vydává správní rozhodnutí. Prominutím pokuty může správní orgán následně autoremedurně korigovat situaci, kdy došlo neprávem k udělení pořádkové pokuty. Pořádková pokuta ovšem není jediným zákonným pořádkově - donucovacím nástrojem, který správní orgán může použít. Toho, kdo hrubě ruší pořádek, může správní orgán také vykázat z místa jednání - viz. ustanovení § 45 odst. 2 správního řádu. Nastává logický problém, zda je správní orgán oprávněn dále pokračovat v jednání, když je účastník kvůli zmíněnému vykázání nepřítomen? Ano, český správní řád v tomto případě umožňuje, aby bylo v předmětném jednání pokračováno. Avšak i za nepřítomnosti vykázaného účastníka je třeba dbát na to, aby nebyla porušena rovná procesní práva účastníků řízení.

Je nutné, aby vykázání z místa jednání obligatorně předcházelo udělení pořádkové pokuty? Ačkoliv tento postup v praxi mnohdy nastává, lze “správního narušitele” vykázat i bez předchozího pokutování. Podtrženo a sečteno: Správní úřad může přistoupit ke zmíněnému vykázání vždy, kdy je závažným způsobem rušen pořádek!

Vykázání z místa nemá přímo zákonnou formu správního rozhodnutí (8), nicméně mělo by být zaneseno do protokolu vedeném o jednání. Zde je dobré si připomenout, že procesní náležitosti protokolace správního řízení jsou upraveny především v ustanovení § 22 zákona o správním řízení.

Jelikož nemá vykázání z místa jednání formu správního rozhodnutí, není možné se proti němu přímo odvolat, nicméně vykázaný účastník řízení může své výhrady začlenit do odvolání proti rozhodnutí ve věci samé. A rovněž tak může učinit v rámci podání podnětu k mimo odvolacímu řízení.

Poznámky:

  1. jiné ústřední orgány státní správy jsou legálně vymezeny v ustanovení § 2 zákon č.2/1969 Sb.,
  2. orgány zájmové samosprávy - resp. profesní komory jsou ex lege zřízeny jako speciální státem aprobované subjekty určené k výkonu správy veřejných záležitostí ve své zvláštní oblasti “svobodného povolání” - např. Notářská a Advokátní komora ČR
  3. Zmíněnou mlčenlivost jsou ex lege povinni dodržovat např. advokáti, soudci, soudní znalci nebo psychiatři. Této mlčenlivosti mohou být zbaveni jen orgánem, v jehož legálním zájmu ji dodržují. Správní orgán ji v rámci řízení musí respektovat.
  4. výčet těchto osob se řídí dle ustanov. § 116 občanského zákoníku - tj. osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel. Jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní
  5. viz. ustanovení § 66 trestního řádu - tj. zákon č.141/1961 Sb., o trestním řízení soudním
  6. účastník řízení nebo svědek, který se bez náležité omluvy nebo bez závažných důvodů na opětovné předvolání nedostaví ke správnímu orgánu a bez jehož osobní účasti nelze řízení provádět, může být předveden
  7. ke stejnému závěru dochází kupř. Šlauf V. a kol., Správní řád-komentář, 10. aktuální vydání, Linde Praha a.s., 2002
  8. tj. správní úřad zde nevydává rozhodnutí za nutnosti splnění všech jeho legálních náležitostí stanovených správním řádem


Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |