VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 6 |
konzultace |
Mgr. Petr Kolman,
Právnická fakulta MU Brno
Zákon o správním řízení - v legislativní zkratce nazývaný správní řád - se vztahuje na řízení, v němž se rozhoduje o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech jednotlivých fyzických a právnických osob v oblasti výkonu státní správy. Tento výkon je prováděn ministerstvy a dalšími ústředními orgány státní správy (1), dalšími orgány státní správy s celostátní působností, krajskými úřady, obcemi - v sektoru přenesené působnosti, pověřenými obecními úřady a dalšími územními orgány státní správy České republiky. V případě, že tak expressis verbis stanoví zákon, rozhodují ve správním řízení i orgány zájmové samosprávy - tj. profesní komory
(2). Rovněž, pokud tak výslovně stanoví zákon ve správním řízení, rozhodují i tzv. jiné státní orgány než orgány státní správy - například: finanční úřady, úřady práce nebo pozemkové úřady. Pro zajímavost uveďme, že ve správním řízení nerozhoduje vláda.
Obecně musíme konstatovat, že veřejnosprávní orgán může postupovat ve správním řízení v legálním režimu správního řádu pouze na základě výslovného zákonného zmocnění.
Poté, co jsme si stručně vymezili rozsah působnosti správního řádu, přistupme přímo k otázce pořádkových opatření při správním řízení. Pořádkovými opatřeními v tomto bodě rozumíme donucovací prostředky procesního charakteru. Jejich smyslem je zajištění řádného průběhu správního řízení, a to především efektivní spolupráci na procesu zúčastněných osob. Přirozeným důvodem “právního života” zmíněných pořádkových opatření je skutečnost, že mnozí účastníci právního zřízení neposkytovali a neposkytují dobrovolně náležitou součinnost správním úřadům. Zákonodárce tudíž musel přistoupit k zákonné ingerenci do této oblasti.
V ustanovení § 45 zákona č.71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) se mimo jiné stanoví, že tomu, kdo ztěžuje postup řízení, může správní orgán uložit pořádkovou pokutu. U vojáků v činné službě a u příslušníků veřejných ozbrojených sborů správní orgán odevzdá věc k vyřízení podle kázeňských předpisů. Pokud jsme hovořili o ztěžování postupu správního řízení, zákonodárce zde demonstrativně vyjmenovává způsoby:
Nedostavení se bez závažného důvodu na výzvu ke správnímu orgánu,
Narušování pořádku, ke kterému dochází i přes předchozí napomenutí
Bezdůvodné odmítání svědecké výpovědi. Svědčit nemusí ten, kdo by tím porušil státní, hospodářské, služební tajemství nebo státem uznanou povinnost mlčenlivosti (3). Výpověď může také odepřít ten, kdo by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým (4)
Bezdůvodné odmítání předložení listiny. Platí stejné výjimky pro odepření předložení listiny jako u svědecké výpovědi
Bezdůvodné bránění provedení ohledání - i zde platí stejné zákonné výjimky jako u možnosti odepření svědecké výpovědi
Musíme připomenout, že se tu jedná pouze o příkladný výčet možností “ztížení”, tudíž je možné postihovat i jiná jednání, která relevantně narušují a ztěžují postup správního řízení.
Opravdu problematická je výše možné pořádkové pokuty. Současný právní stav umožňuje uložení pořádkové pokuty pouze v maximální výši 200 korun, což v dnešní době musíme pokládat za naprosto nedostatečné! Zmíněná výše pokuty neplní svoji společensko-legislativní funkci - tj. zabránění v narušování či bezdůvodném komplikování správního řízení. Porovnáme-li výši pořádkové pokuty kupříkladu s trestním řízením, kde trestní řád umožňuje uložení pořádkové pokuty až do výše 50 tisíc korun (5), nebo pro větší komplexnost pohledu můžeme zmínit například i zákon o živnostenském podnikání, který umožňuje uložit pořádkovou pokutu až 10 tisíc korun. Tak vidíme zřetelný nepoměr, který by měl být v co nejkratším možném čase českým zákonodárcem odstraněn.
Musíme také zmínit, že pořádkovou pokutu lze uložit i opakovaně, nicméně vzhledem k její pitoreskní výši, ani toto nemůžeme pokládat za dostatečný donucovací prostředek.
Český správní řád samozřejmě zná i právní institut předvedení - viz ustanovení § 42 správního řádu (6). Podle současného právního stavu nic nebrání tomu, aby byla pořádková pokuta uložena, i když je současně použito institutu předvedení před správní orgán.
U aplikujících správních orgánů se leckdy můžeme setkat s dotazem “komu všemu” lze zmíněnou pokutu uložit.
Pořádková pokuta může být uložena nejen účastníkům předmětného správního řízení, ale i jejich zástupcům, svědkům, znalcům i osobám, kterým bylo uloženo předložit předmět ohledání nebo listinu. A dále pak osobám, kterým bylo uloženo strpět ohledání na místě.
Pořádkovou pokutu nelze uložit vojákovi v činné službě a příslušníkovi ozbrojeného sboru. Pokud zmíněné osoby budou ztěžovat postup jednání způsobem, jenž v jiných případech odůvodňuje uložení pořádkové pokuty, potom správní orgán předloží záležitost k vyřízení jím příslušnému náčelníkovi, resp. služebně nadřízenému. Náčelník ji posléze vyřídí dle relevantních kázeňských předpisů (7). Pořádková pokuta se ukládá ve formě rozhodnutí. Právní náležitosti rozhodnutí jsou obsaženy v ustanoveních §§ 46 a násl. správního řádu. Pro praxi je zejména důležité, že proti uložení pořádkové pokuty je ze zákona možné odvolání, o této možnosti musí být “správní hříšník” náležitě poučen. Odvolání má odkladný účinek!
Správní orgán, který pořádkovou pokutu uložil, ji může i prominout. Jedná se de facto o zvláštní případ autoremedury. O prominutí pokuty se vydává správní rozhodnutí. Prominutím pokuty může správní orgán následně autoremedurně korigovat situaci, kdy došlo neprávem k udělení pořádkové pokuty. Pořádková pokuta ovšem není jediným zákonným pořádkově - donucovacím nástrojem, který správní orgán může použít. Toho, kdo hrubě ruší pořádek, může správní orgán také vykázat z místa jednání - viz. ustanovení § 45 odst. 2 správního řádu. Nastává logický problém, zda je správní orgán oprávněn dále pokračovat v jednání, když je účastník kvůli zmíněnému vykázání nepřítomen? Ano, český správní řád v tomto případě umožňuje, aby bylo v předmětném jednání pokračováno. Avšak i za nepřítomnosti vykázaného účastníka je třeba dbát na to, aby nebyla porušena rovná procesní práva účastníků řízení.
Je nutné, aby vykázání z místa jednání obligatorně předcházelo udělení pořádkové pokuty? Ačkoliv tento postup v praxi mnohdy nastává, lze “správního narušitele” vykázat i bez předchozího pokutování. Podtrženo a sečteno: Správní úřad může přistoupit ke zmíněnému vykázání vždy, kdy je závažným způsobem rušen pořádek!
Vykázání z místa nemá přímo zákonnou formu správního rozhodnutí (8), nicméně mělo by být zaneseno do protokolu vedeném o jednání. Zde je dobré si připomenout, že procesní náležitosti protokolace správního řízení jsou upraveny především v ustanovení § 22 zákona o správním řízení.
Jelikož nemá vykázání z místa jednání formu správního rozhodnutí, není možné se proti němu přímo odvolat, nicméně vykázaný účastník řízení může své výhrady začlenit do odvolání proti rozhodnutí ve věci samé. A rovněž tak může učinit v rámci podání podnětu k mimo odvolacímu řízení.
Poznámky: