VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 6 |
lexikon evropského práva |
Evropská rada přijala v červenci 1999 závěry zmocňující Evropský parlament a Konvent k doplnění evropské ústavy o katalog základních práv. Charta základních práv Evropské unie byla v konečném znění zveřejněna 7. prosince 2000 v Nice a k jejímu textu byla připojena proklamace tohoto znění: Evropský parlament, Rada a Komise slavnostně vyhlašují text Charty základních práv EU. Mezistátní konference však odložila otázku, zda a jestli vůbec budou Chartu v tomto znění schvalovat i členské státy. Zasedání Evropské rady v Laekenu zopakovalo v prosinci 2001 požadavek, že je třeba urychleně rozhodnout, zda má být Charta začleněna mezi ústavní ustanovení základních smluv a stát se tak nezpochybnitelným ústavním dokumentem Evropské unie.
Ustanovení Charty základních práv EU se přímo vztahují na instituce a orgány Unie. Komise již v roce 2001 přijala opatření, aby její legislativní návrhy výslovně uváděly, v kterých ustanoveních navazují na text Charty. Rovněž Evropský soudní dvůr se v některých z nejnovějších rozsudků odvolává na základní práva uvedená v Chartě, s nimiž pracuje jako s obecnými právními zásadami. Na členské státy se vztahují ustanovení Charty jen v případech, kdy je aplikováno právo Unie. Charta základních práv nezakládá pro Evropské společenství ani pro Evropskou unii žádné nové pravomoci a nemění zřizovacími smlouvami stanovené úkoly a cíle ES a EU.
Každé omezení práv a svobod obsažených v Chartě základních práv EU musí vycházet ze zákonného základu a musí být respektována podstata těchto práv a svobod. Při dodržení principu proporcionality mohou být omezení uskutečněna jen tehdy, jsou-li nezbytná v obecnému zájmu Unie, nebo vyplývají-li z nutnosti ochrany práv a svobod třetích osob. Práva vyhlášená v Chartě, opírající se o Smlouvu o zřízení Evropského společenství a o Smlouvu o Evropské unii, se uskutečňují v rozsahu a za podmínek stanovených těmito smlouvami. Tam, kde jde o práva zaručená Evropskou úmluvou o lidských právech a základních svobodách, je smysl a obsah těchto práv shodný s uvedenou úmluvou. Toto ustanovení nebrání tomu, aby Unie zajišťovala širší ochranu uvedených práv a svobod.
Žádné z ustanovení Charty základních práv EU nesmí být vykládáno jako omezení základních lidských práv a svobod, zaručených právem Unie, mezinárodním právem a smlouvami, které podepsala Unie nebo její členské státy, včetně Evropské úmluvy o lidských právech, jakož i práv a svobod zaručených ústavami členských států. Rovněž platí, že žádné z ustanovení nesmí být vykládáno jako přiznání práva na porušování práv a svobod zaručených Chartou základních práv EU, nebo k jejich omezení v míře vyšší, než Charta předvídá.
Začleněním katalogu základních práv do připravované ústavy se znovu zabývala v roce 2002 zpráva pracovní skupiny Konventu (CONV 354/02). Zpráva doporučuje přímé či nepřímé včlenění Charty základních práv EU do ústavní smlouvy s tím, že s výjimkou drobných technicko-legislativních změn není třeba zasahovat do stávajícího textu Charty. Začlenění Charty do ústavní smlouvy nepředstavuje žádnou změnu ve vymezení nyní stanovených pravomocí a kompetencí Evropské unie.
Zpráva pracovní skupiny Konventu rovněž doporučuje přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Rozhodnutí o tom však nemá ústavní povahu a není v kompetenci Konventu, ale Rady EU. Přistoupení k této Úmluvě by nepochybně představovalo další záruku ochrany základních práv při vládnutí na úrovni Evropské unie, aniž by to znamenalo změnu stávajících pravomocí EU. Přístup k Úmluvě o ochraně lidských práv by se nedotkl ani dosavadního rozdělení pravomocí a kompetencí mezi Evropskou unií a jejími členskými státy, ani výhrad, které k Úmluvě uplatnily členské státy EU, a konečně tento přístup nemusí být nutně spojován ani s otázkou případného členství Evropské unie v Radě Evropy.
Doc. JUDr. Richard Pomahač, CSc.,
Právnická fakulta Univerzity Karlovy