VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 3
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

rozhovor

s JUDr. Jiřím Paterou,
vedoucím občansko-právního oddělení legislativního odboru
Ministerstva spravedlnosti

Soudní řízení ve věcech azylu:
Několik krajských soudů odlehčí Praze

Zákonné předpisy pro udělování azylu prošly na rozhraní dvou uplynulých let několika úpravami. Tou nejpodstatnější byla novela azylového zákona (zákon č. 2/2002 Sb.) účinná od letošního února, která mimo jiné zrušila dvojinstanční řízení o udělení azylu na půdě ministerstva vnitra s tím, že o opravném prostředku proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu rozhoduje soud. Od ledna roku 2003 začínají platit dvě další úpravy. Podle první z nich (zákon č. 217/2002 Sb.) ministerstvo v jednoinstančním řízení ve věci azylu pravomocně rozhodne a poté bude možné toto rozhodnutí napadnout soudní žalobou - podle soudním řádu správního (zákona č. 150/2002 Sb.). Další, a zatím poslední novelizace azylového zákona, přijatá parlamentem koncem minulého roku, specifikuje místní příslušnost soudů pro podávání těchto žalob…

Proti rozhodnutí ministerstva vnitra ve věcech azylu bylo možné do února 2002 podat rozklad, po změně zákona opravný prostředek k soudu a nyní se bude k soudu podávat žaloba. Jaký je v tom rozdíl?

o rozkladu pravomocně rozhodoval ve správním řízení ministr vnitra (na návrh příslušné ministerské komise) a soud pak ještě mohl případně přezkoumat zákonnost tohoto pravomocného rozhodnutí na základě žaloby podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu. Po únoru 2002 v zásadě nahradilo správní řízení o rozkladu soudní řízení o opravném prostředku, podávanému proti nepravomocnému rozhodnutí podle části páté hlavy třetí občanského soudního řádu. Takže o nápravě vadného rozhodnutí rozhodovala instituce na ministerstvu nezávislá, ale zkoumala v podstatě opět jenom zákonnost rozhodnutí. Od letošního roku je proti pravomocnému rozhodnutí ministerstva vnitra ve věci azylu možné podat ke krajskému soudu žalobu a soud podle soudního řádu správního věc projedná v plné jurisdikci (bude zkoumat nejen formální, ale i věcnou stránku případu). Toto rozhodnutí půjde napadnout ještě kasační stížností, která je podle soudního řádu správního opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. O kasační stížnosti bude rozhodovat Nejvyšší správní soud.

Jak tedy bude probíhat celé řízení o azylu od ledna příštího roku?

Ministerstvo vnitra pravomocně rozhodne v jednoinstačním řízení. A protože proti tomuto rozhodnutí už ve správním řízení nebude existovat žádný opravný prostředek (odvolání nebo rozklad), bude se moci žadatel obrátit na soud, který, jak už bylo zmíněno, ve správním soudnictví meritorně napadené správní rozhodnutí přezkoumá. Soud si přitom například může opatřit nové důkazy, přihlédnout k okolnostem, které předtím nebyly brány v úvahu a podobně. Žalobu pak buď zamítne jako nedůvodnou, nebo rozsudkem zruší napadené rozhodnutí a věc vrátí Ministerstvu vnitra k dalšímu řízení. Ministerstvo je pak právním názorem soudu v dalším řízení vázáno. Tento postup je upraven v již citovaném soudním řádu správním, který je rovněž účinný od začátku příštího roku.

O všech správních žalobách mají od příštího roku rozhodovat správní soudy a těmi jsou v prvním stupni správní senáty obecných krajských soudů. Parlament ale na konci minulého roku schválil úpravu azylového zákona, která obsahuje změny příslušnosti soudů pro podávání azylových žalob. Proč byla tato úprava nutná?

Žalobu lze podle obecné úpravy místní příslušnosti v soudním řádu správním podat ke krajskému soudu, v jehož obvodu žalovaná instituce sídlí. Pro ministerstvo vnitra je tímto soudem Městský soud v Praze. Soud už tak dost zatížený, kam měly navíc směřovat stovky azylových žalob ze vzdálených míst v České republice. Drtivá většina žadatelů totiž žije v pobytových střediscích v různých částech republiky. Proto bylo stanoveno, aby pro podávání azylových žalob byl místně příslušný ten krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení azylu hlášen k pobytu v den podání žaloby. U těchto soudů, a podle stejného rozdělení místní příslušnosti, se dokončí i dosud neskončená soudní řízení ve věcech azylu, započatá podle dřívější úpravy azylového zákona – ať už o opravných prostředcích nebo žalobách proti rozkladu, které projednával a rozhodoval dosud jediný příslušný soud - Vrchní soud v Praze.

Podle soudního řádu správního má ovšem veškerá neskončená agenda správního soudnictví přejít z vrchních soudů (a z Nejvyššího soudu) na Nejvyšší správní soud…

To by ovšem paradoxně utvořilo - i když dočasně, určitou zvláštnost k obecné zásadě, že žaloby ve správním soudnictví mají být projednávány u krajských soudů. Především by ale vadilo, že Nejvyšší správní soud by se hned na začátku své existence zahltil velkým počtem případů. Vše vzniklo tím, že Vrchní soud v Praze byl v souladu s občanským soudním řádem, který dosud správní soudnictví upravoval, jedinou institucí, kam se do února 2002 podávaly žaloby na rozklady ministerstva vnitra o azylu a po zbytek roku pak nadále opravné prostředky v řízení o azylu. Těch nedokončených případů, z loňska i z roku předcházejícího, je mnoho a navíc musí být dořešeny už v obsáhlejším režimu správního soudnictví. Kdyby se žádná úprava neprovedla, čekalo by na vyřízení u Nejvyššího správního soudu - hned na začátku působnosti, několik tisíc kauz. Přitom má tento soud až na výjimky, týkající se třeba věcí rozpuštění nebo pozastavení činnosti politických stran, být místem především pro rozhodování o kasačních stížnostech či pro sjednocování judikatury ve správním soudnictví.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 3/2003.

Alexandra Štefanová



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |