VEŘEJNÁ SPRÁVA   TÝDENÍK VLÁDY
ČESKÉ REPUBLIKY
číslo 3
    j e d i n ý  č e s k ý   t ý d e n í k  p r o  s t á t n í  s p r á v u  a  s a m o s p r á v u

téma

Alexandra Štefanová

Pojistky v zákoně zafungovaly proti zneužívání azylové procedury
Počet žádostí o azyl byl vloni výrazně nižší

Ve třetím čtvrtletí roku se sněmovna zpravidla zabývá každoroční vládní Zprávou o situaci v oblasti migrace. Hodnocen je stav v roce předcházejícím, takže vloni - těsně před závěrečným maratónem jednání o rozpočtu, hodnotili poslanci stav migrace cizinců na českém území v roce 2001. V tomto roce, jak ze zprávy mimo jiné vyplývá, kulminoval v České republice počet žadatelů o azyl. O udělení azylového statusu požádalo osmnáct tisíc cizinců, a český stát se tak co do počtu podaných žádostí dostal mezi deset nejvýznamnějších zemí Evropy. Letos na podzim obdrží poslanci zřejmě zprávu překvapivě odlišnou. V roce 2002 se totiž s žádostí o azyl obrátila na české úřady, ve srovnání s rokem předchozím, pouze polovina cizinců. Tento obrat je přičítán především novele zákona o azylu (zákonu č. 2/2002 Sb.), který zavedl některé právní instituty proti masovému zneužívání azylové procedury k legalitě pobytu, k migraci za prací i například k obraně proti vyhoštění. Na druhé straně zavedl tento zákon v azylových věcech například soudní, čili na státní správě nezávislou, instanci přezkumu rozhodnutí ministerstva vnitra...

Možnost pobývat na území České republiky v režimu čekatele na azyl se do roku 2002 stávala pro řadu cizinců čím dál víc mimo jiné i východiskem, jak legalizovat svůj pobyt s možností zaměstnání nebo také obranou proti vyhoštění.

Před l. únorem 2002 měli totiž žadatelé o azyl volný vstup na trh práce. Podle novely azylového zákona (zákona č. 2/2002 Sb.), aplikované od 1. února 2002, mohou cizinci, kteří na azylový status čekají, pracovat až po uplynutí jednoho roku od podání žádosti. Teprve pak jim může úřad práce povolení k zaměstnání vydat a zaměstnavatel je povinen od čekatele na azyl toto povolení vyžadovat. Na rozdíl od azylanta (cizince s uděleným azylem), už nemůže být žadatel o azyl bez tohoto povolení zaměstnán. Účelem bylo eliminovat případy, kdy cizinci i jejich zaměstnavatelé obcházeli proceduru nutnou k legalizaci pobytu na českém území za účelem zaměstnání (podle zákona o pobytu cizinců) a namísto toho využívali legalitu pobytu čekatele na azyl.

K vyloučení případů, kdy cizinec žádá o azyl jen proto, aby se vyhnul vyhoštění, lze podle zmíněné úpravy zákona i toto podání zamítnout jako takzvanou zjevně nedůvodnou žádost, kdy se standardní lhůta devadesáti dnů pro vydání správního rozhodnutí - jako ve všech ostatních případech zjevně nedůvodných žádostí, krátí na třicet dnů. A protože jde zpravidla o žádosti osob, které pobývají v takzvaných zařízeních pro zajištění cizinců (je s nimi vedeno správní řízení o vyhoštění), platí, že podání těchto žádostí o azyl není důvodem k tomu, aby cizinec záchytné středisko opustil a musí tu proto setrvat po celou dobu řízení. Protože ale pobyt v tomto zařízení nesmí překročit 180 dní a cizinec se může následně dožadovat například nápravy rozhodnutí o zamítnutí azylu u soudu, existuje v tomto případě mimo jiné i zkrácení lhůty pro podání k soudu.

Specifikovaným důvodem k zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné jsou i případy, kdy cizinec žádá azylovou ochranu a uvádí přitom ekonomické nebo existenční problémy, tehdy, když bez vážného důvodu tají svoji totožnost, když přichází ze státu, který je považován za takzvanou bezpečnou zemi původu, nebo třetí bezpečnou zemi (zemi, v které pobýval naposled). Důvodem k vyřizování žádosti v režimu zjevně nedůvodných podání může být například i uvádění nevěrohodných skutečností, nebo když žadatel mohl najít ochranu v jiné části státu, jehož občanství má (nevyužil takzvanou alternativu vnitřního útěku). Zjevně nedůvodná je i opakovaně podaná žádost, pokud se uvedenými skutečnostmi od té předchozí nijak neliší. Novou žádost nelze podle nové úpravy zákona podat dřív než za dva roky od pravomocného ukončení řízení o žádosti předchozí. Pobyt v České republice v režimu "čekatele" na azyl si tedy cizinec už nemůže automaticky prodlužovat nekonečnou řadou podávání nových žádostí. Před zavedením tohoto prostředku v zákoně se stávalo, že cizinec podal žádost i pětkrát za sebou, čímž se i agenda vyřizování azylových záležitostí zbytečně zahlcovala. Danou lhůtu pro nové podání ovšem může ministerstvo mimořádně prominout, jestliže by se například poměry v domovské zemi žadatele změnily a žádost o azyl by se tím pádem mohla stát důvodnou.

S cizinci, kteří by se například pokusili využít azylovou proceduru k tranzitu do jiné země, je při pokusu o překročení hranice českého státu správní řízení o azylu přerušeno.

Zpřísnění azylové procedury v roce 2002 jistě významně ovlivnilo úbytek žádostí za toto období. Od ledna do října roku 2001 požádalo o azyl v České republice přes patnáct tisíc cizinců, zatímco ve stejném období roku minulého podalo žádost přibližně 7 tisíc osob.

I tehdy, kdy je žádost o azyl zamítnuta jako zjevně nedůvodná, je, stejně jako v ostatních případech azylového řízení, možné domáhat se zrušení správního rozhodnutí. Zákon č. 2/2002 Sb. zavedl nový systém odvolacího řízení. Do února 2001 se v azylových věcech pravomocně rozhodovalo na půdě ministerstva vnitra v dvojinstančním správním řízení. V druhé instanci se vedlo řízení o rozkladu, v němž rozhodoval ministr vnitra na návrh takzvané rozkladové komise. Když bylo řízení ukončeno (nabylo právní moci), bylo možné ještě podat k soudu žalobu (soudní přezkum zákonnosti pravomocného rozhodnutí), o níž rozhodoval Vrchní soud v Praze. V roce 2001 řešil pražský vrchní soud 180 takových žalob - především občanů Ukrajiny, Vietnamu a Bulharska. 26 žalob bylo zamítnuto, v pěti případech bylo zrušeno správní rozhodnutí druhé a první instance, ve většině dalších případů bylo řízení zastaveno nebo přerušeno.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 3/2003.



Copyright © 2003 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |