POLICISTA 1/2000 |
měsíčník Ministerstva vnitra u policistů na Křivoklátě |
![]() | ![]() historickým srdcem města |
Včera bylo osm pod nulou. Podzimnímu času promrzaly haluze. Dnes je zlaté slunce nechává ještě trochu nadechnout a samo zkřehle polehává na hladině Berounky. Ve vlasech právě rezavých, mosazně červenavých i popelavých a hnědožlutých hvozdů řinčí lovecká zbroj příznivců panovníka. A někde tu procházejí na roští do převoznických kamen tři bráškové. Ruce si zde podává nejedna doba, nejeden člověk ... "Křivoklátské lesy jsou hluboké, někteří lidé se v nich bojí. Každým okamžikem se mohou objevit na koních s luky zbojníci z Týřova. Hlavně tady jsme mohli potkat české udatné krále s jejich družinami. Poklona, pane králi, jsem z Luhu pod Bránovem. Prdelka mi říkají." Ota Pavel zrovna ukládá rybářské nádobíčko k zimnímu spánku do komory. František Nepil doleji po řece, tam ve Stradonicích nahoře ve stráni naproti rodnému Hýskovu, mu s keltským nebem v zádech dál přeje krásné dobré a ještě lepší ráno a vůbec celé neopakovatelné dny. A jeho křehounká paní Zdenka s tmavým šátkem přes ramena se za nimi usmívá. Oči nejzralejší trnky. Smutek překrystalizovaný v něžná vzpomínání. A Hugo Pavel akorát dýchne z pootevřeného okna své novodobější chaty, v Újezdě na břehu poblíž zbečenských zákoutí, obláček každodenního pozdravu všem krásám světa. Tentokrát do mrazivého ovzduší ... |
* * *
Dlouhodobý seriál našich návštěv po menších policejních služebnách nabral koncem roku další díl na Obvodním oddělení PČR Křivoklát se sídlem v Roztokách. V obci, jež naprosto těsně sousedí s veleslavnou obcí zvanou Křivoklát. Po necelé hodince v autě jsme zabrzdili na křivoklátské návsi křižovatce. Ještě není devět, hotel Sýkora otvírá v deset. Mladý muž v číšnické vestě (později vyjde najevo, že to byl Václav Pavlík), kráčející z domu za neodkladným nákupem, se na otázku o šancích na ranní polévku otočí na patě. Vmžiku je zpátky a otvírá dveře. Nastane zázrak bramboračky s gurmánskými rohlíky - jako vystřižený z pábitelské vyprávěnky Bohumila Hrabala. Cesta redaktorů do skutečnosti a napříč literárně dějinnou atmosférou hned nabírá na otáčkách.
Ve služebně místních policistů jsme nejenom včas po deváté hodině, jak bylo domluveno. Muži zákona již o nás vědí, zaregistrovali cizí auto po ránu, po sezoně na poloprázdném parkovišti v jednom z center "dvojobce".
Za vysokého léta by tomu nejspíš bylo jinak, to by se nám jistě podařilo splynout s nájezdem rekreantů, turistů a dalších návštěvníků. V tom čase vykazuje totiž obvod spravovaný či zajišťovaný přidělenou policejní silou pohyb až čtyřnásobně většího počtu lidí v porovnání k těm stovkám trvale zde žijících obyvatel. Ve třiceti osmi vískách i docela malých osadách.
Jsou rozloženy podél třicetikilometrového úseku Berounky. Začíná to kdesi nad Skryjemi, na druhé straně to končí Račicemi. Na obě strany od řeky se policejní obvod do značné míry překrývá s vymezením Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, zčásti pak zasahuje do Chráněné rezervace Horní Berounka. Mezi největší dědiny patří, kromě Roztok a Křivoklátu, kdysi obec tamní středisková Slabce, Zbečno, Městečko, Pavlíkov, Sýkořice a další.
Obvod je to nesmírně členitý, s pestrým převýšením na cestách, s rekreačním obydlím rozhozeným někdy až na nepředstavitelně nedostupných místech (těchto "nemovitostí" se přitom v regionu odhaduje na čtyři tisíce, kapacita kempů a tábořišť nabízí na 800 míst pro stany atd.). Policisté jsou vybaveni favoritem a felicií a dvěma za příznivého počasí zhusta využívanými motocykly.
Vyprávět si o charakteru rajonu a o zdejší kriminalitě v teple příjemné kanceláře nad údolím idylického říčního proudu je prosté (trochu jsme se toho dopustili s vedoucím oddělení prap. Pavlem Šmídem, jeho zástupcem npor. Václavem Králem, "dosazeným" pracovníkem okresní Kriminální služby pprap. Petrem Krumniklem a konečně s pprap. Zdeňkem Urbanem), lepší a působivější ovšem jistě bude "praktické nahlédnutí" - byť jen namátkové a nedlouhé - do krajiny tak vlastenecky svérázné, typické a tradiční.
* * *
Po pravém břehu Berounky ujíždíme služebním vozem méně frekventovanou silnicí proti proudu směrem na Branov (místy se uvádí i Bránov). Provlékneme se na úzké terase pod skaliskem, které zde - naproti rozsáhlé chatové a kempové lokalitě Višňová - padá bezmála přímo do vody a vjedeme do svérázné srubové, chalupářské i trampské osady Údolí hříchu.
Kriminalita roztockého obvodu má největší starosti s krádežemi v rekreačních objektech. A s výtržnostmi, které mnohdy souvisejí s odpočívajícími hosty, s konzumací alkoholu, s nejrůznějšími poberty na tábořištích, kolem zaparkovaných aut i osobních vozidel, která houbaři odstavili v lese na osamělých místech. Trestná činnost po sametovém roce vzrostla snad trojnásobně. Nejvíce případů se odehrálo v roce 1994 - přes čtyři sta. V následujícím roce tu měli nejúspěšnější objasněnost - šedesáti pěti zadrženým pachatelům prokázali jejich darebnosti. Rok 1998 přinesl na tři sta třicet akcí.
S dokládáním kradeží v rekreačních objektech jsou potíže, obzvláště pokud pachatelé nezanechají významnější stopy. Páchali je - a nadále bohužel zřejmě páchati i budou - zejména dojíždějící kvítka. Přiletí, vykradou a zmizí. Zpět do Ostravy, na Kladno, do Mostu, Chomutova, Sokolova. Jsou to dospělí "specialisté" i mladí "útěkáři" z domovů. Berou potraviny, šatstvo a co se namane. Postihovaní bývají pořád jaksi nepoučitelní, nechávají v dlouze nenavštěvovaných chatách drahé mikrovlnky, barevné televizory, videa, exkluzivnější zahradní nářadí, motorové pily a podobně. V autech se pořád nenechavcům nabízejí fotoaparáty, dalekohledy, pochopitelně autorádia - i ta zásuvková, "vyndávací", doklady, módní výstřelky.
Velké šňůry vykrádaček nebo organizované partičky křivoklátští kriminalisté zažili dosud poměrně vzácně. To jednou takhle kontroloval Petr Krumnikl mladíka ve Zbečně na návsi, evidentně tam nepatřil. A odvinul se z toho postupně případ. Sotva dvacetiletý - říkejme mu - František Roškot se rozkmotřil doma někde v kladenském okrese a žil na chatě, původně své matky, poblíž Sýkořice. Jako poněkud intelektově ne úplně na výši měl za sebou psychiatrické léčení. Občas brigádničil v lese, což se mu nelíbilo. Neměl z čeho žít, dal se tedy na krádeže. V sousedství "udělal" na deset rabovaček. V posezonním čase roku 1998. Typický "cesťák", nebyl na nic zvláště zaměřený, nic moc si předem nevytipovával. Bral drobnosti, jídlo, ale i radiomagnetofon dvojče, nějaký domácí spotřebič. Delší dobu na něj bylo podezření, po únoru 1999 za ním klec spadla.
Asi před pěti lety tu skupinka z Kladna dělala, probírala tři čtyři objekty najednou, trochu předem domluvené. I za touto kauzou byl jedinec, který do vykrádaného prostředí přes příbuzné vlastně patřil a měl tudíž solidní "místní povědomí". Daleko víc improvizovaně se okrádají turisté v kempech. Zejména ti bohatší, zahraniční. S luxusnějšími horskými koly a podobnou sportovně rekreační výbavičkou.
Na příslušnou kriminalitu mají Roztočtí právě Petra Krumnikla a jeho parťáka učitele (s devětadvaceti služebními roky). Dvojice má celookresní působnost, nicméně zdejší obvod je jejich domovským i na práci nejhojnějším.
* * *
Jsme na křižovatce vpravo do Branova, vlevo do Karlovy Vsi. Zajímavost: Nedaleko v porostu se našlo deset kilo permonexu. Výbušniny, která se používá v lomech. Nemohla být volně pohozená dlouho, protože se ve vodě beze zbytku rozpouští. (Údajně je dobře použitelná jako umělé hnojivo.) Lidi zcizí cokoliv. Ne vždy se daří vysvětlit, kteří a proč vlastně.
Projíždíme vesnicí pojmenovanou nejspíš přímo po Otci vlasti a mírným dalším stoupáním se blížíme k dalšímu lesnímu rozcestí. Jiná kuriozita: Od nepaměti, snad z doby švédských válek, zkrátka celá století zde na Emilovně polehávaly tři kamenné koule. Půlmetrového průměru, možná munice do mohutného katapultu, odborníci historici stále neví. Ale dvě ztracené koule soudní znalec ohodnotil částkou sto padesáti tisíc korun. Pachatel neznámý je totiž z historického místa spočinutí přemístil někam do soukromí. Na zahradu okázalého domu? Do betonového základu haciendy? Kdoví. Lesy ČR, jako zdejší odpovědný hospodář, nechaly udělat tři duté betonové repliky a opuštěnou originální kouli přestěhovaly do bezpečí na dvůr v křivoklátském závodě.
A jedeme kousek dál. Z lesa na louku u Hájenky z LP 1863, v polesí hory Kouřimec.
V zažloutlém listí, v krmelci plném sena, kolem rybníku s ledovým škraloupkem se slunce pokouší vykřesat alespoň trochu zdání indiánského nebo babího léta. Na kostře stromu visí za jedinečně stočené rohy zavěšená - již studená otevřená - těla dvou muflonů. Na zemi divočák stejného osudu. Lovecká žeň prokazatelně nastala.
Na dobově vyvedené ceduličce se vyzývá: "Poutníče, zastav se na chvíli v krajině milované - pozamýšlej nad smyslem lidského konání."
* * *
Sjeli jsme ze zalesněných pravobřežních vršků, z toho mysliveckého ráje našich a hlavně zahraničních lukrativních odstřelovačů, a dole v Roztokách jsme najeli na ledově průzračnými paprsky nasvícený most přes pohádkovou Berounku.
Na obvodě mají minimum průmyslu. Z někdejšího vyspěle kapitalistického centra mocnářství (těžila se zde železná ruda, hutnictví a strojírenství mělo až bezkonkurenční věhlas) zbyla hodně zapomenutá ozvěna. Pouze továrna Permon, bohužel fungující na padesát procent, dává při výrobě pneumatických kladiv a podobného nářadí a zařízení pracovní příležitost.
Pak jsou po ruce Lesy České republiky a Lesy Křivoklát a.s., kde se přece jenom uživí dost zaměstnanců (druhá firma provozuje vedle klasického lesního hospodaření i dvě "historické" pálenky dřevěného uhlí - měli jsme smůlu, milíře zrovna nedýmyly). Určité, ale dosti sezonní příležitosti poskytuje oblast služeb. V rekreačních střediscích Roztoky - Křivoklát, Zbečno, Sýkořice, Račice a na druhém konci Skryje, Šlovice. Na Správě CHKO ve Zbečně. Při nečetných podnikatelských aktivitách jednotlivých soukromníků. Další volby zaměstnání vyžadují - extra v zimě - nepohodlné dojíždění. Býval to veskrze zemědělský kraj, v současnosti je ve stavu, který docela důvěrně odráží zemědělskou situaci v celé zemi zdejší - zemědělské podniky jsou většinou v likvidaci. A rovněž tady se občas objeví polní i lesní pych a vodní i zvěřinové pytláctví. Pár kubíků ztraceného řeziva, přede dvěma lety upytlačený muflon, bez povolenky vytažená rybka se škodou do stokoruny. Nedávné legislativní opatření o pozici lesní a rybářské stráže policisté vítají. Bude-li to fungovat, mělo by to ubrat starosti s převážně drobnějšími přestupkovými případy. Nehledě na to, že lesáci a rybáři sami nejlépe znají své nenechavé.
Závažnější trestná činnost se kraji naštěstí celkem vyhýbá. Hrdelní zločin - po středověkých i královských mordech - tu naposledy měli v jednapadesátém roce, kdy byl na služebně zastřelen strážmistr Šafránek. Nyní je sice v běhu, zasahuje sem z jiných míst okresu, šetření sériových trezorových lupů, ale třeba módní tunelování nijak význačněji nehrozí. Vše již ztunelováno, tvrdí smutní jazykové.
Zhoupli jsme se průjezdem přes hezky renovované centrum vyhlášené hradní obce (vlastně bývaly tři - Budy, Amaliina Hora a Častonice) a míříme ze stínu vzhůru na Zámecký vrchol.
* * *
Tohle opravdu a spravedlivě naštvalo nejednoho nejen myslivecky orientovaného křivoklátského obyvatele a patriota. Kaplička sv. Eustacha (patrona příznivců lesa) tu stávala již před tři sta lety (nedávno se slavilo kulaté výročí) a jednoduchá barokní stavba je vskutku místem z nejpamátnějších (mj. i jako připomínka a dík českým myslivcům - obětem boje za svobodu národa). A z tohoto svatostánku odnesl obraz svatého muže v roce 1998 nějaký dobrák neznámo kam - sám dosud nevypátrán.
Kopie opět nahradila předchozí kopii (originál je na hradě) a myslivecké sdružení se - víceméně díky individuální aktivitě - denně stará o zapálenou svíčku. A jsou tací, co tvrdí, že kdyby se nanovo někdo pokusil vztáhnout na Eustacháška ruku, nebudou se jeho ochránci rozpakovat a ustřelí mu i jinou končetinu.
Jinak na církevní téma: Nová doba, nerado a nemilo to připouštět, se projevila doslova útokem na kostely. Tady již padla i poslední neztečená bašta, renovovaný chrám boží v Městečku. Leckteré objekty navštěvoval zájem lapků opakovaně. Rok 1995 znamenal kostelní sérii na Slabecku. Poté to trochu povolilo. V roce 1999 evidovali roztočtí policisté ve svém obvodě osm vyloupených kostelů. Hmotné škody přitom balancují od pěti do sto padesáti tisíc korun. A mnohdy se jeví, že faráři nebo církevní instituce nemají dostatečně zapsaný - a popsaný, zdokumentovaný - majetek ve svých budovách. To neobyčejně tíží jakékoliv pátrání.
Pohlédli jsme mřížovím opadaných stromů do údolí pod Zbečno, do míst, kam se přestěhoval - kterak naznačeno úvodem - velkého literáta bratr Hugo, a jeli jsme do finále. Podívat se na hrad. V jeho útrobách právě točí oblíbená Bohdalka (Isabela) s kolegou Vinklářem (Karel IV.) inscenaci ČT o vévodkyni bourbonské podle Jiřího Šotoly. Tan sem určitě poetikou také patří.
Sám Křivoklát je v moderní době převelice jištěn, neustále obydlený a "živý". Před časem ukradl někdo z návštěvníků během prohlídky toliko pouta z mučírny. Kus železa, leč pěkné historické ceny. A ještě nějaký rok předtím, počátkem devadesátých let se tu odehrála drobnost: Fáma zjančila lidi, že je na hradě velkolepý poklad. Archeologové měli rozhrabané horní nádvoří u hlavní věže a našel se podšívka, který v nočním skrytu přehodil ze stráně přes zadní hradby lano s hákem. A nic ani on nestačil objevit.
O hradu samotném jest mnoho roztomilých i závažných informací (o slavičí pěšině, o Ohnivcovi, o Huderce a vězněném známém pokladači Édvardu Kelleym?, o slohu Vladislava Jagelonského, o pivovaru s vysokostupňovým mokem i o tom, jak "ok. r. 1560 odevzdán Křivoklát Ladislavovi ze Šternberka, protože tu chtěl arcikníže Ferdinand manželku svou, spanilomyslnou Filipinu, ukrývati"). Jenže působivější bude, zajedete-li sem osobně.
* * *
Prestiž policie, přijatelná koncem osmdesátých let a poněkud propadlá v první polovině let devadesátých, se k místním policistům, zdá se, zpátky navrací. Potvrdil to na startu návštěvy pan Pavlík. Vedením obvodního oddělení k tomu navíc cítí víc uznání od městských, pražských chalupářů. Kontakt s radnicemi je dobrý, spolupráce s lidmi z lesa, od vody nebo z řad ochránců přírody je slušná, neformální. Leckterý policista sám rybaří, chodí do lesa nebo patří mezi aktivní muzikuse a přirozeně se mezi sousedy pohybuje. Uzavírali jsme naši rozpravu.
Václav Král je policajt od roku 1972, vedoucí Pavel Šmíd slouží jedenáct let - v Roztokách od 1.7.1999 (moc se mu sem nechtělo, dojíždí 16 km z vesničky od Rakovníka, ale zapadl do struktur domácího zdravého kádru a už se mu v historickém srdci země líbí). To, s čím sem přicházel, se mu s Vaškem podařilo uvést do života, prohlašuje s úsměvem. Klukům se otevřel určitý prostor k většímu volnu pro rodiny. Práce se spisovou agendou šla např. rovněž vzhůru.
Vždycky je možná cosi, co lze změnit, ale teď tady, vypadá to, mají nakročeno víc než přijatelným směrem. (Za čas to rádi zkontrolujeme! - Kde jinde, když ne právě v takovémto kraji ...
* * *
Dovolte nám nakonec pár slov z toho, čím nás navždy obdaroval člověk spisovatel Ota Pavel: "... Díval jsem se na jarní vodu a věděl jsem, že tahle voda v Berounce, co teče tady, musela téci také nahoře podél Skryjí a pod loděmi strejdy Proška v Luhu. Řeka stejně jako oblaka plynula místy, kde nám bylo dobře. Pozoroval jsem její proudy, její ryby, jak skákají na hladinu, mlýny na jezech a jezy na zadržených vodách. Mlynáře, co dosud mleli, a převozníky, kteří převáželi sem, tam ..." - A ještě, na úplný závěr, malé přání či velkou radu do nového roku (ne-li do nového tisíciletí), osobní moudrého mistra recept na pohodu a harmonii života: "Umět se radovat. Ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď a v budoucnu nic krásnějšího už nepřijde."
Jaroslav Kopic
Foto Přemysl Liška
Důležitá telefonní čísla: | |
Obvodní oddělení PČR Křivoklát | 0313 - 558 110 |
Obecní úřad Roztoky | 558 113 |
První pomoc | 512 645 |
Obv. zdrav. středisko Křivoklát | 558 108 |
Nemocnice | 525 111 |
Hasiči | 512 960 |
Služby motoristům - Autostop | 512 332 |
Informační středisko Křivoklát | 558 120 |
Hrad Křivoklát | 558 440 |
Hotel Sýkora | 558 114 |