POLICISTA  1/2000


měsíčník Ministerstva vnitra

ze světa

V právě uplynulém roce Evropa poprvé předběhla Ameriku: v růstu počtu mobilních telefonů na obyvatele. Další "mobilní" zprávy však už nejsou tak potěšující.

Dvě vědecké studie, švédská a americká, nezávisle na sobě, právě vyslovily podezření, že mobilní telefony nepříznivě ovlivňují zdraví svých uživatelů. Švédské pokusy na krysách vyvolaly procesy, které u lidí vedou ke vzniku roztroušené sklerózy a Alzheimerově nemoci. Američtí vědců se tvrdí, že radiace mobilních telefonů způsobila u krys dlouhodobou ztrátu paměti. Britská skupina na ochranu spotřebitelů Powerwatch hovoří o švédské studii jako o prvním biologickém vysvětlení zdravotních potíží spojených s používáním mobilních telefonů a mluvčí britského ministerstva zdravotnictví prohlásil, že vládní výbor, který má letos připravit zprávu o bezpečnosti mobilních telefonů, vezme výsledky nejnovějších výzkumů v úvahu.

Podle sledování 11 000 anglických dobrovolníků už i pouhé dvě minuty mobilního telefonování během jednoho dne vyvolávají nepříznivé vedlejší účinky a 30 minut denně vede k bolestem hlavy, k bušení srdce, k poruchám koncentrace a k rychlejšímu stárnutí. A ještě větším ohrožením má být mobilní telefonování dětí. Dr. Roger Coghill, expert v bioelektromagnetice, dokonce tvrdí, že výzkumy vedou k přesvědčení, že mikrovlny s nízkou frekvencí ničí lymfocity, bílé krvinky, které hrají stěžejní roli v imunitním systému člověka, a jejich ztrátu může povzbuzovat tvorbu rakoviny. A paní Melanie Hamiltonová (30) jde ještě dál: obviňuje výrobce mobilu ze smrti svého manžela Kena (42) na nádor mozku, protože jako ředitel-podnikatel měl telefon u ucha dobrých pět hodin denně. V Británii je nyní v provozu 13 milionů mobilů a jejich počet denně rekordně roste.

Možnými vedlejšími účinky mobilů se zabývalo i vedení Scotland Yardu, které vyzvalo podřízené pracovníky používající je, aby omezili tyto své hovory na 5 minut během jednoho hovoru.

V USA dokonce sami výrobci mobilů sponzorují odborné výzkumy v obavách, aby se jim jednou nestalo totéž, co dnes výrobcům cigaret, a doktor George Carlo, který jeden takový vedl, říká: "Pohybujeme se v šedé oblasti naznačující možné problémy, kterých si musíme pečlivě všímat."

Nejhorší vzpomínky na mobil asi ale bude mít pan Neil Whitehouse (28), který si při letu z Madridu do Manchesteru nedal říci, když ho posádka Boeingu 737 požádala, aby jej nepoužíval. Seděl pouhých šest metrů od stočlenného elektronického vybavení letadla, psal na obrazovku "I love You" a odporoval posádce dotazem "To snad zabloudíme?". Nejspíš by nezabloudili, ale použití mobilu v letadle může dekompresovat kabinu, poškodit automatického pilota i přistávací systémy. Když letadlo British Airways přistálo, byl zatčen a koncem loňského roku souzen a odsouzen: za poselství "Miluju Tě" a hrubé odmítavé chování k posádce letadla ho soudce po poradě se zákony USA a SRN odsoudil k dvanáctiměsíčnímu trestu. A pro výrobce mobilů jedna radostnější zpráva: jako ještě horší radiační hrozba se ukazuje nejmodernější typ telefonů - bezšňůrový.

* * *

Američani (a asi nejen oni) mají však žáhu i na stacionární telefony. Alespoň ty ve věznicích, které jsou leckde z důvodů ochrany lidských a občanských práv minimálně kontrolovány. Jak právě uvádí ve své zprávě Michael Bromwich, inspektor ministerstva spravedlnosti, například:

- Anthony Jones, odsouzený na doživotí, si tímto způsobem ve věznici v Allenwoodu objednal vraždu dvou lidí svědčících proti němu.

- Jiný drogový dealer, Rayful Edmond III, vězněný v Lewisburgu, obchodoval s kokainem i z této věznice a jednou se dokonce telefonicky účastnil konference svých partnerů v Kolumbii.

Podle Bromwiche je denně vedeno z 93 amerických federálních věznic na 200 000 hovorů a jen 3,5 % z nich je úředně odposloucháváno. Jeho zpráva má být nyní projednávána orgánem zvaným Senate of criminal justice a nový systém telefonování z věznic má být zaváděn všude, nejpozději do roku 2002.

Na pevných sítích zabodovali i němečtí a nizozemští policisté od Rotterdamu po Mnichov, když koncem roku prohledali 147 bytů a kanceláří a objevili na dva miliony prázdných telefonních karet, podvodně znovunabíjených a podvodně dávaných do oběhu, přičemž Deutsche Telekon utrpěl škodu nejméně za 300 milionů marek. I odborníci je stěží rozeznávali od nových.

Jak napsal mnichovský FOCUS, obžalovaní kupovali staré prázdné karty, znovu je nabíjeli a přes kiosky a benzinové pumpy je prodávali zákazníkům: kartu v hodnotě 12 marek za 5,80 až 8,50.

Do konce roku 1997 se zajímali o prázdné telefonní karty pouze sběratelé: jedna stála pět feniků. V polovině roku 1998 se tato cena vyšplhala na jednu marku a na konci loňského roku dokonce na 2,70, ale to už se tři největší dealeři - z Hamburku, Freiburku a Rommerskirchenu - dohodli jako mafiáni na kartelu jejich výkupu. Hlavou přísně organizované bandy byl Reiner P. z Rommerskirchenu, který na začátku podnikání koupil od jednoho nizozemského hackera sedm nabíjecích aparátů. Za hodinu se jich na jednom přístroji znovunabíjelo až 300 karet. A recyklované karty stěží rozeznávali od pravých, původních i experti.

Po úspěchu německých policistů teď podle týdeníku FOCUS zvažuje možnosti svého úspěchu i Deutsche Telekom: chce žádat od dodavatele karet (Siemense) náhradu za to, že více než 100 milionů telefonních karet se zabudovaným euročipem 1 mohlo být takto znovu nabito.

V dnešní době, jak vidno, nemusí mít lupič ani zbraň, stačí nabíjecí strojek. Vždyť i Viktor Kožený je se svými Harvardskými fondy západními médii unisono nazýván "pirátem z Prahy".

(kuč)  


Copyright © 2000 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |