Období první republiky

Jedním z prvních zákonů po 28. říjnu 1918 byl zřízen „Úřad pro správu vnitřní“, který byl záhy přejmenován na Ministerstvo vnitra.

Úřad převzal v plném rozsahu agendu bývalého c.k. ministerstva vnitra.historie

Tehdejší Ministerstvo vnitra se zabývalo:

• záležitostmi státní správy,
• otázkou bezpečnosti,
• volební legislativou,
• obecním řízením,
• záležitostmi státních hranic,
• organizací politické správy a úřadů,
• agendou správního a trestního řízení,
• problematikou polepšoven a donucovacích pracoven.
   

Kromě toho Ministerstvo vnitra řešilo:

• problematiku četnictva,
• otázky státního občanství a pasů,
• přistěhovalectví a vystěhovalectví,
• odškodňování obyvatel poškozených válkou,
• otázky sčítání populace a statistiku,
• problematiku pojišťoven a spořitelen,
• záležitosti národnostní a jazykové,
• automobilismem, vzduchoplavectvím aj.
   

Základní organizační schéma ministerstva, které se utvářelo v letech 1919 a 1920, v podstatě vycházelo ze vzoru bývalého místodržitelství a přetrvalo až do roku 1945, respektive 1948.

V zásadě se sestávalo z prezidia, jednotlivých odborů, oddělení a pomocných úřadů.

Prvním ministrem vnitra byl v letech 1918-1920 agrární politik, Antonín Švehla (do své smrti v roce 1933 také předseda Agrární strany).

Léta 1939 - 1945

Mnichovská dohoda a poté nacistická okupace v březnu 1939 i události pozdějších let významně ovlivnily organizaci a působnost ministerstva vnitra.

Již 16. března 1939 bylo ministerstvo vnitra podřízeno úřadu říšského protektora a dostalo zcela odlišný charakter. Jeho novou organizaci upravoval oběžník prezidia ministerstva vnitra z 25. května 1939. Působnost prezidia se v podstatě nezměnila, podstatné změny však nastaly v počtu a náplni činnosti jednotlivých odborů a oddělení.

Stejně jako v předchozím období působily v rámci ministerstva i nadále pomocné úřady a odborná zařízení, jako Archiv ministerstva vnitra, spravující i Ruský historický zahraniční archiv, knihovna a Zeměpisný ústav ministerstva vnitra (někdejší Vojenský zeměpisný ústav, který přešel do správy ministerstva vnitra v dubnu 1939).

V průběhu roku 1940 přešla do působnosti ministerstva vnitra ještě tiskárna ministerstva národní obrany, od června 1940 jako tiskárna ministerstva vnitra. Úřady a zařízení ministerstva vnitra měly až do roku 1939 sídlo v osmi pražských budovách.Teprve v roce 1940 se přestěhovaly do nové reprezentativní budovy na Letenské pláni.

K nejpodstatnějším změnám došlo v únoru 1942, kdy proběhla tzv. Heydrichova reorganizace.Vnitro se rozčlenilo na dvanáct sekcí a bezpečnostní složky na dvě organické součásti - pro protektorátní uniformovanou policii a pro protektorátní neuniformovanou policii.

První složka zahrnovala:

• četnictvo,
• uniformovanou vládní policii,
• uniformovanou obecní policii,
• požární policii.
   

V druhé složce byla zařazena vládní kriminální policie a obecní kriminální policie.

V této podobě zůstalo MV až do května roku 1945.

Poválečné doba

V rámci nové tzv. prozatímní vlády, sestavené na základě jednání prezidenta Beneše a vedení Komunistické strany Československa ještě před koncem druhé světové války, byl do funkce ministra vnitra jmenován Václav Nosek.

Došlo k výrazné politizaci ministerstva vnitra. K 30. červnu 1945 byla zrušena stávající policie i četnictvo a byl zřízen jednotný Sbor národní bezpečnosti, v jehož rámci fungovaly všechny do té doby běžné služby (pořádková, dopravní, kriminální apod.) a také zcela nově vytvořené útvary, např. Pohotovostní pluk 1 NB.

V roce 1950 bylo ministerstvo rozděleno na dva úřady - Ministerstvo národní bezpečnosti, kterému podléhal především Sbor národní bezpečnosti, včetně nově vytvořených státobezpečnostních a zpravodajských složek a Ministerstvo vnitra. Již roku 1953 byla obě ministerstva znovu sloučena.

Dalším důležitým momentem v historii této instituce byl rok 1968, kdy byla Ústavním zákonem č. 143 zřízena československá federace. V návaznosti vzniklo Federální ministerstvo vnitra a dvě ministerstva republiková - MV České republiky a MV Slovenské republiky, přičemž Federální MV mělo v působnosti především Státní bezpečnost.

Pokud jde o správní agendy, jednalo se o problematiku evidence pasů a víz, evidenci občanských průkazů, centrální registr obyvatel apod.

Rozpad federace. Přehled ministrů vnitra ČR (1993 - 2008)

Dne 31. prosince 1992 zaniklo v souvislosti s rozpadem federace i Federální ministerstvo vnitra. Na našem území jeho působnost v plném rozsahu převzalo Ministerstvo vnitra České republiky.

Přehled ministrů vnitra ČR v letech 1993-2008

• Jan Ruml - ministr vnitra
  (2. 7. 1992 - 4. 7. 1996)
• Jan Ruml - ministr vnitra
  (4. 7. 1996 - 7. 11. 1997)
• Jindřich Vodička - ministr vnitra
  (8. 11. 1997 - 2. 1. 1998)
• Cyril Svoboda - ministr vnitra
  (2. 1. 1998 - 17. 7. 1998)
• Stanislav Gross - ministr vnitra
  (5. 4. 2000 - 12. 7. 2002)
• Václav Grulich - ministr vnitra
  (22. 7. 1998 - 4. 4. 2000)
• JUDr. Stanislav Gross - 1. místopředseda vlády a ministr vnitra
  (15. 7. 2002 - 4. 8. 2004)
• Mgr. František Bublan - ministr vnitra
  (4. 8. 2004 - 25. 4. 2005)
• Mgr. František Bublan - ministr vnitra
  (25. 4. 2005 - 16. 8. 2006)
• MUDr. Mgr. Ivan Langer - ministr vnitra a ministr informatiky
  (4. 9. 2006 - 9. 1. 2007)
• MUDr. Mgr. Ivan Langer - ministr vnitra
  (9. 1. 2007 - 8. 5. 2009)
• Ing. Martin Pecina, MBA - ministr vnitra
  (8. 5. 2009 - 13. 7. 2010)
• Mgr. Radek John - místopředseda vlády a ministr vnitra
  (13. 7. 2010 - 21. 4. 2011)
• Jan Kubice - ministr vnitra
  (22. 4. 2011 - 9. 7. 2013)
• Ing. Martin Pecina, MBA - místopředseda vlády a ministr vnitra
  (10. 7. 2013 - 29. 1. 2014)
• Milan Chovanec - ministr vnitra
  (29. 1. 2014 - 12. 12. 2017)
• Mgr. Lubomír Metnar - ministr vnitra
  (13. 12. 2017 - 26. 6. 2018)
• Jan Hamáček - ministr vnitra
  (od 27. 6. 2018)