Extremismus


»obsah

Zpráva o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií nebo páchaných příznivci extremistických skupin a o aktivitách extremistických uskupení na území České republiky v roce 1998

3. Trendy a charakteristika extremistické scény v roce 199814

Motto:

„Stáváme se poslanci Reichstagu, abychom paralyzovali výmarskou demokracii za její účasti. Jestliže je demokracie natolik stupidní, že nám dává volná průchozí privilegia a každodenní svolení k této činnosti, je to její věc... Využijeme jakéhokoli legálního prostředku k revolucionizování existující situace.“

J.Goebbels (Der Angrift, 1928)

„Až dosud se nám dařilo nedat nepříteli najevo skutečné cíle Německa, stejně jako před rokem 1932 naši vnitropolitičtí nepřátelé vůbec nepochopili, kam směřujeme, ani že naše přísaha věrnosti zákonu byla pouhým trikem...Mohli nás potlačit. V roce 1925 nás bylo málo. Mohli nás pozavírat a tím by to celé skončilo. Ale oni nás nechali projít nebezpečnou zónou. Přesně to se stalo i v zahraniční politice...“

J. Goebbels (Deníky, Tajná porada, duben 1940)

Na prahu třetího tisíciletí představují projevy rasismu, antisemitismu, fašismu, neonacismu a jiných protiústavních ideologií problém, s nímž se ve větší či menší míře potýkají nejen všechny evropské státy, ale např. i Spojené státy americké a řada dalších zemí světa. Existence extremistických uskupení, skupin či jedinců je obecným jevem, s kterým se musejí vyrovnávat všechny demokratické společnosti. V současné době, kdy dochází k migračním vlnám politických či ekonomických uprchlíků, směřujících především do bohatších evropských zemí, se stává, že bývají často provázeny zvýšenou xenofobností obyvatel těchto zemí. S blížícím se „miléniem“ lze zároveň očekávat i možný nárůst počtu tzv. nových náboženských hnutí a zvýšenou intenzitu jejich snah o působení na společnost. Tím se opětovně nastoluje i otázka tzv. nebezpečných sekt a jim podobných organizací.

3.1 Extremistická scéna na území České republiky v roce 1998 (ve srovnání s rokem 1997)15
3.1.1 Obecná charakteristika

Některé extremistické organizace sice existovaly jako oficiálně zaregistrované subjekty, jiné však působily mimo rámec oficiálně registrovaných organizačních struktur a další o registraci své činnosti usilovaly. Některé organizace se snažily působit dojmem standardní součásti politického systému, jiné proklamovaly svoji protisystémovost otevřeně a programově.

Extremistický postoj je v některých případech odvoditelný již z programu, v jiných případech vyplývá z programové příbuznosti a personálně organizační provázanosti různých organizací, anebo se projevuje konkrétními protirežimními postoji a přístupy.

Obecně zůstává zdrojem ohrožení společnosti snaha zastánců extrémních ideologií své vize uskutečnit a učinit z nich jedinou možnou normu chování a fungování společnosti. Realizace extremistických cílů je omezována možnostmi a schopnostmi extrémistů samotných, konkrétní společenskou situací a zásahy příslušných státních orgánů. Sami extremisté účelově relativizují právní řád a ústavní pořádek; využívají každé příležitosti k otevřenému protisystémovému vystoupení a snaží se takové situace i aktivně vytvářet.

Na území České republiky byly v roce 1998 zastoupeny základní extremistické směry:

České extremisty, bez ohledu na výchozí ideologii, spojoval obdobný odmítavý postoj vůči probíhajícím demokratickým procesům v zemi. V důsledku toho se tak hranice mezi pravicovým a levicovým extremismem v některých případech stává neidentifikovatelnou, velmi nepřesnou, ba iluzorní.

Česká extremistická scéna procházela i v r. 1998 kvalitativně vyšším vývojem, jehož nové fenomény se počaly projevovat již v r. 1997 (strukturalizace a programová profilace extremistických skupin; internacionalizace, tj. aktivní navazování zahraničních kontaktů a začleňování do obdobných mezinárodních struktur, vyšší míra využívání výpočetní techniky).

Dalšími jevy zaznamenanými v celém extremistickém spektru v roce 1998 byly:

Některé postoje, které jsou společné pravicově a levicově extremistickým skupinám:

3.1.2 Pravicově extremistická scéna

Obecně a schematicky bývají ztotožňovány extrémně pravicové postoje pouze s excesy příznivců a příslušníků hnutí skinheads. Přitom hlavním zdrojem nebezpečí se stávají zejména organizované skupiny extrémní pravice, v nichž působí i osoby z běžného občanského prostředí a starších věkových kategorií, a které ideově vycházejí z neonacistických a fašistických myšlenek a tradic. Tyto skupiny se již snaží etablovat na veřejné politické scéně a usilují o větší koncepčnost a organizovanost svých činností. V extrémně pravicovém prostředí však vyvíjely činnost i některé menší, spíše intelektuálně zaměřené skupiny. Jejich ostře nacionalistické, protiintegrační, xenofobní a rasistické postoje a názory jsou propracovanější, zralejší a mají zpětný vliv na skupiny mládeže. Násilná vystoupení ovšem byla především spontánními projevy okrajových sympatizantů a jedinců ovlivněných postoji a ideologiemi, které šíří různé extremistické skupiny. Ani v roce 1998 nebylo prokázáno, že by se jednalo o realizaci nějakých koncepčně založených, koordinovaných a cíleně řízených aktivit.

Skutečnost, že oběťmi násilných, ale i verbálních útoků jsou především Romové, i nadále vyplývala z toho, že jsou jedinou výraznou minoritou žijící na území České republiky, a pro méně zorientované skinheady lehce rozpoznatelní. Ale neonacističtí i fašističtí extremisté jsou rasisticky a xenofobně orientováni všeobecně. Jimi hlásané ideologie označují za nepřítele nejen jiné rasové či etnické skupiny, ale také zastánce jiných ideových, politických nebo náboženských směrů. Útoky na jinak smýšlející obyvatele „stejné rasy“ již byly zaznamenány.

Organizovaní neonacisté16

Většinou nevykazují snahy zapojit se do politické činnosti v rámci stávajícího společenského systému a odmítají klasické občanské politické organizace. Svou činnost soustřeďují na šíření neonacistické ideologie jako přípravy na „svatou rasovou válku“ (tzv. RAHOWA - Racial Holy War), na budování pevně strukturovaných organizací jasně programově profilovaných a na zvýšení počtu členů. Kmenových příslušníků neonacistických skupin je relativně málo. Vůdčí vrstva pracuje v přísné konspiraci. Aby k ní nebyla přitahována pozornost veřejnosti a státních orgánů brání svým členům v páchání bezúčelných excesů.

V r. 1998 byla, stejně jako v r. 1997, nejvýznamnějším reprezentantem neonacistické scény organizace Blood & Honour Division Bohemia (dále jen B & H DB). Je českou pobočkou mezinárodní organizace, která je určena k zajišťování a podpoře fungování skinheadského hnutí, šíření a propagaci idejí neonacismu, nacionálního socialismu extrémního nacionalismu a činností, které přímo míří k vyvolávání rasové či národnostní nesnášenlivosti. Členství je neregistrované, podle vlastního odhadu členů tvoří „tvrdé jádro cca 50 - 80 osob; okruh aktivních sympatizantů pak činí minimálně 800 osob. Pasivních konzumentů produkce B & H DB, včetně návštěvníků koncertů je řádově více.

Organizace se hlásí k historickému nacismu v modernizované podobě, zastává rasistické, antisemitské a xenofobní militantní postoje. Udržuje četné zahraniční styky, především s Národně socialistickou aliancí ve Velké Británii, Britskou národní stranou (BNP), s divizemi B & H z jiných zemí a s teroristickou skupinou Combat 18. Vydává vlastní časopisy a podporuje a podílí se na vydávání a výrobě dalších materiálů: CD, MC, video kazet, oděvů, nášivek a jiných oděvních doplňků. Pod její hlavičkou vychází několik skinheadských tiskovin, jejichž prostřednictvím vydavatelé hlásají myšlenky neonacismu, nacionálního socialismu, fašismu, antisemitismu, rasismu, xenofobie a podněcují k vyvolávání rasové, národnostní a etnické nesnášenlivosti. Jde např. o tiskoviny Národní výzva, Phoenix, Oi ! Rebel, RAHOWA, Attack. V režii B & H DB se uskutečnila většina skinheadských koncertů, na které byli zváni příslušníci hnutí skinheads z celé Evropy. B & H DB nespolupracuje trvale a soustavně s žádnou pravicově extremistickou organizací v České republice, ale při svých aktivitách využívají členové této organizace osobních kontaktů se schopnými lidmi z jiných podobných organizací ke konkrétním účelům. Tato organizace se zatím odmítá formovat do podoby politického subjektu.17

B & H DB převzala aktivní úlohu organizace Bohemia Hammer Skins (BHS), jejíž veřejná činnost byla v roce 1998, stejně jako v r. 1997, značně utlumena a projevovala se jen okrajově v některých regionech České republiky.

Organizované fašizující skupiny18

Jejich ideovým východiskem je směsice nacionalismu, rasismu a předválečného českého fašismu.19 Pro české fašizující skupiny je příznačné, že procházejí stále vývojem a různě se transformují. Tyto skupiny jsou protidemokratické, snaží se překročit úzké omezení skinheadského prostředí a oslovit občanskou veřejnost, tj. etablovat se na politické scéně.20

Tuto sféru reprezentuje např. Hnutí národního sjednocení (HNS), které vzniklo v r. 1996. Neskrývaným vzorem této fašizující organizace jsou bývalé režimy Franca a Mussoliniho. Do programu HNS je navíc zahrnut antisemitismus a rasismus, na které je kladen důraz. Usiluje o sjednocení všech organizací, které se označují za tzv. „nacionalistické. Jako svůj cíl veřejně deklaruje „korporativistickou demokracii, zákaz potratů a pornografie, radikální řešení drogové problematiky a projevů anarchie, zastavení přílivu ekonomických uprchlíků ze zemí třetího světa a jejich usídlování v České republice. Rovněž má odmítavé stanovisko k integračním snahám ČR. Tyto požadavky jsou obsaženy v Základních idejích HNS. Představitelé HNS kladou důraz na „vůdcovský princip, na vnitřní kázeň, zkvalitnění členské základny a zvýšení funkčnosti organizace. HNS obsahuje i určité militantní tendence, o čemž svědčí vytváření interních paramilitárních jednotek. Vydává časopisy, které navazují na bývalý antisemitský „Týdeník Politika. Na vznik a zaměření HNS měly vliv i starší a fundamentalisticky nábožensky orientované osoby, které ideově ovlivňují extremisticky naladěnou mládež.

Zastřešující organizací, v jejímž rámci spolupracují samostatné a rovnocenné pravicově extremistické subjekty byl Národní blok (NB) založený v prosinci 1997. V roce 1998 vyzval ke spolupráci i neonacistické organizace jako například B & H DB.

3.1.3 Levicově extremistická scéna

Ve srovnání s pravicově extremistickou scénou, jejíž nebezpečnost je v obecném povědomí zafixována především ve spojitosti s brutálními útoky a dalšími aktivitami příznivců hnutí skinheads, je levicově extremistická scéna vnímána společností mnohem tolerantněji. Důvodem k tomu jsou většinou tvrzení, že tyto skupiny veřejně nedeklarují potlačování práv a svobod ostatních občanů. Tak je podceňována skutečnost, že v případě realizace cílů těchto levicových extremistů je přímým důsledkem ohrožení pluralitní demokracie a občanských svobod. Při monitorování extremistické scény v České republice nelze levicově extremistickou scénu vydělovat a opomíjet. Nese v sobě obdobná potenciální rizika jako pravicově extremistická scéna, zvýšená navíc o to, že její vazby do systémových struktur státu jsou podstatně lepší.

Neobolševické a nacionalistické skupiny

Neobolševičtí a nacionalističtí extremisté mají dosti silné pozice ve společnosti, a to nejen mezi starší a střední generací, ale v současné době získávají širší ohlas i mezi mládeží. Jejich základní snahou je obnova nebo konstituování nějaké formy autoritativního či totalitního režimu.

Deklarovaným nebo implicitním cílem těchto skupin je opětné získání moci a rehabilitace předchozího mocenského rozdělení světa na dva tábory. K tomu je využívána idea sjednocení slovanských národů (států) pod vedením silného Ruska. Kromě klasické marxisticko-leninské ideologie se objevují jako součást jejich postojů výrazná xenofobie, šovinismus a v některých případech antisemitismus; jde o faktory, které otevírají cestu i k faktické spolupráci představitelů extremistické levice a pravice.

V roce 1998 došlo k nárůstu veřejných projevů neobolševických a nacionalistických skupin a organizací, které jsou často personálně propojeny. Snaha o získání většího veřejného ohlasu a získání širšího okruhu sympatizantů vedla k akcentování nacionálních aspektů (zdůrazňování národních hodnot a vyzdvihování příslušnosti ke slovanské etnické a jazykové skupině)21 na úkor ryze ideologicky motivovaných projevů. Tato nacionální, panslovanská rétorika je pro neobolševické skupiny vhodnějším nástrojem pro získání široké podpory pro své snahy, neboť nacionalistické postoje jsou přijatelné i pro jiné, nekomunisticky orientované subjekty, včetně pravicových extremistů. Nacionalistické skupiny kladou důraz na „vlastenectví“, obranu a prosazování českých, národních zájmů, které jsou podle nich nejvíce ohroženy současnou orientací na euroatlantické struktury, které účelově dezinterpretují jako germanizaci slovanského prostoru. Soustavně obviňují ústavní a vládní činitele z kolaborace a zrady národních zájmů. V jejich pojetí je základem národních zájmů udržení ČR mimo evropské struktury, ve sféře vlivu mocensky silného Ruska. S tím souvisí i obhajoba bývalého komunistického režimu. Vypjaté nacionální postoje vedou často k více či méně otevřenému šovinismu, ale v některých případech i k projevům antisemitismu. To v některých případech umožňuje navazovat kontakty i spolupráci s extrémně pravicovými subjekty.

Nejvýznamnějším projevem panslovansky orientovaných osob byla jejich participace na přípravě a průběhu mezinárodního Všeslovanského sjezdu, který se konal ve dnech 2. až 5. května 1998 v Praze. Jeho účastníci se vyslovili pro užší spolupráci v obraně proti „tradičnímu nepříteli Slovanstva - germánským zemím. Vstup slovanských států do NATO a EU zde byl interpretován jako prosazení germanizace Slovanů. Objevily se i návrhy na vytvoření slovanské federace či konfederace. Ideál slovanské jednoty a význam slovanských národů pro světovou civilizaci byl stavěn do protikladu integračním snahám postkomunistických států, které byly označovány za projev germánského imperialismu. Jak panslovanské hnutí v České republice, tak konkrétně i Všeslovanský sjezd v Praze, byly inspirovány podobně orientovanými subjekty a organizacemi z Ruské federace.

Konkrétní aktivity neobolševických uskupení v České republice se výrazně projevovaly zvláště v intenzivnějším působení příslušníků bývalých bezpečnostních složek. Jejich zájmem bylo zejména soustřeďovat informace, které by bylo možné použít k diskriminačním a deziinformačním kampaním proti představitelům současného veřejného života. Tyto aktivity byly zaznamenávány především v regionech na místní úrovni. Aktivisté této části levicově extremistického spektra se dále snaží využívat, udržovat a rozvíjet kontakty směrem do státní správy a bezpečnostních složek ČR. Tyto vazby pocházejí většinou z minulosti a slouží k získávání informací a k možnému ovlivňování činnosti příslušných složek. Pro uvedené styky bylo charakteristické využívání konspirativních metod. Neobolševičtí aktivisté udržovali kontakty s bývalými i současnými příslušníky ozbrojených sborů; oživovali kontakty na bývalé příslušníky Lidových milic, vyvíjeli intenzivnější zájem o některé soukromé bezpečnostní služby, zvláště o ty, v nichž jsou významným způsobem zastoupeni bývalí pracovníci státních bezpečnostních složek.

Anarchoautonomní scéna

Anarchoautonomní skupiny jsou spjaty s anarchistickými a jim podobnými utopickými a revolučními představami.22 Tato scéna je konglomerátem různých, vzájemně personálně propojených a zároveň často se měnících skupin. Jejich hlavním zájmem je boj proti tzv. globalismu, tj. proti současnému celosvětovému politickému systému a proti nadnárodnímu ekonomickému systému, jehož reprezentanty a symboly jsou mezinárodní obchodní organizace a nadnárodní společnosti (např. WTO, Mc Donald's, Shell atd.). Dalším jejich nosným tématem je „antifašismus“ s tím, že za fašismus bývá označován celý současný euroatlantický společenský systém, včetně státu a jeho orgánů. Anarchoautonomní postoje nacházejí ohlas především mezi skupinami alternativně orientované mládeže.

Anarchoautonomní scéna, jak již bylo řečeno, kladla v roce 1998 důraz na boj proti tzv. globalizaci současné společnosti. České anarchoautonomní skupiny udržovaly četné mezinárodní styky s obdobně orientovanými skupinami. Ve všech regionálních anarchoautonomních skupinách docházelo k postupné profilaci militantních jedinců. Neváhali také vyhledávat ostré střety s fašistickými a neonacistickými skinheady, neboť preferují aktivní boj proti fašismu a rasismu.

Významnou událostí, která ovlivní další vývoj na anarchoautonomí scéně byla v květnu 1998 akce Global Street Party. K tomu, že část organizátorů a účastníků posléze vyhodnotila akci jako svým způsobem úspěšnou, přispěla její medializace, pochybnosti o adekvátnosti policejního zákroku a podpora i pochvala od zahraničních, podobně orientovaných uskupení.23 To může vést k radikalizaci anarchoautonomních masových projevů, jejichž akceptovatelnou součástí se stanou i násilné útoky. Podstatnou zkušeností, kterou anarchoautonomové na Global Street Party získali, bylo ověření skutečnosti, že důsledky davového násilí se z hlediska trestněprávního obtížně prokazují a pachatelé násilných tr. činů zůstávají nepotrestáni. Akce typu „street party jsou mezinárodně koordinovanou aktivitou a pořádání podobných vystoupení na území ČR lze očekávat i v budoucnu.

Anarchoautonomní scéna je klasickým prostředím pro vznik aktivit levicově zaměřeného terorismu. Snaha o organizování podobných aktivit nebyla na území ČR zaznamenána. Přestože se na české anarchoautonomní scéně pohybují militantně orientovaní jedinci, organizační a materiální schopnosti a možnosti české anarchoautonomní scény prozatím neumožnily nějakou dlouhodobě plánovanou aktivitu tohoto směru.

Stejně jako v r. 1997, tak i v r. 1998 patřila mezi významné skupiny působící na anarchoautonomní scéně především:

Československá anarchistická federace (ČSAF, dříve ČAF), jejímž aktuálním cílem bylo vytvořit revoluční odbory a vyvolat generální stávku. I když je v anarchoautonomním prostředí nejpočetnější organizací, její aktivisté na takový úkol prozatím nestačili. V současné době bylo těžištěm její činnosti vydávání nejrůznějších tiskovin jako např. nového časopisu EXISTENCE, dále pořádání sjezdů a schůzek i organizace, anebo účast na nejrůznějších demonstracích. ČSAF zorganizovala v r. 1998 různé protestní akce, „Festival odporu proti policejnímu násilí, lžím a represím“, pokračovalo pořádání demonstrací proti rasismu a fašismu. Přetrvávaly protesty proti nadnárodním společnostem Shell, Mc Donald's aj. jako symbolům kapitalistické společnosti, které jsou součástí probíhající mezinárodní kampaně. Významně se rozšířily mezinárodní kontakty ČSAF.

V roce 1998 došlo v anarchoautonomním spektru k oddělení některých významnějších osobností od největších organizací a k přesunu jejich aktivit do nových, i jimi zakládaných nebo ovlivňovaných skupin a organizací.

3.1.4 Registrované protisystémové organizace

Některé pravicově extremisticky zaměřené organizace se zviditelňovaly četnými plakátovými a letákovými akcemi, jejichž obsah potvrzuje poměrně vysoké právní vědomí autorů. Komunikace probíhala všemi způsoby, nejrozšířenější byla osobní korespondence, telefon, P. O.Boxy a Internet. U některých subjektů došlo také ke změně priorit: snažily se oslovovat osoby z různých prostředí; snížily rasově zaměřenou propagandu ve snaze o transformaci do „seriózních“ politických subjektů, které by v budoucnosti získaly voličské preference. Byly ve spojení s řadou zahraničních subjektů.

I levicové extremisticky zaměřené organizace pracovaly opatrně, aby se nedostaly do rozporu se zákony ČR. Odmítaly integraci do evropských ekonomických a bezpečnostních struktur a orientovaly se na zapojení ČR do ruské sféry vlivu. Pokračovaly ve snaze využívat vazeb do státní správy, které jsou založeny na přetrvávajících kontaktech z předlistopadového období. Nově se u nich projevoval zájem o soukromé bezpečnostní služby, zejména takové, v nichž pracují bývalí příslušníci Sboru národní bezpečnosti. K propagaci svého programu a ideologie a k organizaci činnosti využívaly tisk, včetně běžných periodik. Vydávaly i tzv. „interní listy. Tiskoviny byly šířeny na schůzích a shromážděních, byly dostupné na sekretariátech jednotlivých organizací, zájemcům byly individuálně kolportovány nebo kolovaly mezi členy. V roce 1998 byla zaznamenána rostoucí radikalita a otevřenost publikovaných materiálů. Protiintegrační a protiněmecké zaměření těchto organizací, které přerůstalo do nacionalistických a šovinistických projevů, vedlo ke spolupráci i s některými představiteli krajní pravice.

3.1.5 Tzv. nebezpečné sekty a pseudonáboženské organizace

Situace České republiky se nikterak neliší od situace v ostatních evropských zemích - i na jejím území působí řada tzv. nových náboženských hnutí (sekt). Prokazatelná trestná činnost tzv. nebezpečných sekt nebyla na českém teritoriu prozatím zaznamenána. České státní orgány mohou v tomto směru přebírat především zahraniční poznatky a zohledňovat je ve svých postupech.24 Přes tuto skutečnost je nezbytné brát v potaz hlavní možná ohrožení státu spjatá s existencí takovýchto subjektů. Z tohoto pohledu patří mezi nejzávažnější rizika infiltrace státních struktur, včetně ozbrojených složek státu, členy nebezpečných pseudonáboženských organizací. Ti pronikají do státních struktur se subverzivními cíli, anebo s cílem získat zde know - how či pozice, které by jim umožňovaly využívat svůj vliv ve prospěch skupiny, k níž patří. Další riziko představuje náboženská skupina přesvědčená o svém poslání, které musí splnit - její členové se mohou snažit získat odpovídající technické znalosti v ozbrojených složkách státu či mohou použít násilných prostředků proti ozbrojeným silám jako symbolu „nenáviděného státu. Ohrožení přicházející nečekaně od malých skupin, které předtím nikdy nikdo nezaznamenal jako možnou hrozbu, bývají nejnebezpečnější. Latentní riziko představují některé skupiny věřící v milénium, které mohou náhle sáhnout k násilným akcím, aby uskutečnily svá proroctví.25Jedná se o velmi složitou problematiku, která není v evropských státech jednotně řešena a je předmětem rozsáhlých diskusí. Doposud neexistuje univerzálně platná definice tohoto fenoménu, ani všeobecně platná kritéria pro hodnocení míry nebezpečnosti některých sekt.26

3.1.6 Terorismus jako jeden z možných prostředků pro prosazování extremistických cílů

Terorismus je násilnou metodou, která organizovaně a plánovitě využívá ničení a vraždění (nebo hrozbu vražděním a ničením) k zastrašování a vydírání státních orgánů, obyvatelstva nebo odlišných skupin (etnických, názorových) za účelem dosažení určitých, ať již politických, národnostních či jiných cílů (realizace extremistické ideologie) dané skupiny.

Extremistická scéna je klasickým prostředím pro vznik aktivit politicky zaměřeného vnitřního terorismu. V tomto směru je hlavním možným rizikem radikalizace extremistických skupin a především možnost jejich zneužití pro cíle destabilizace společnosti či násilného prosazení politických, anebo ekonomických zájmů jinými subjekty. V takovém případě by se ideologické důvody staly pouze zástupným problémem. Nelze vyloučit důraznější odpor proti současné zahraničně politické orientaci ČR, přílivu a usazování uprchlíků či ekologické politice státu. Nelze rovněž vyloučit spolupráci členů domácích extremistických skupin s komunitami žijícími v ČR. Rovněž se nedá zcela vyloučit hypotetická možnost, že může dojít k individuálnímu, spontánnímu vystoupení disponovaného jedince či malé skupinky.

3.1.7 Potencionální rizika spjatá s extremistickou scénou

Obecná rizika

Rizika spjatá s prosazováním nových trendů na pravicově extremistické scéně

Rizika spjatá s prosazováním nových trendů na levicově extremistické scéně

3.1.8 Shrnutí

Nárůst aktivit extremistických aktivistů a jejich sympatizantů potvrzuje stále větší potřebnost důsledného postupu příslušných represivních a justičních orgánů vůči těmto negativním jevům. Je potřebné věnovat pozornost jak pravicové, tak levicové extremistické scéně na území ČR. Je nezbytné, aby stát a jeho příslušné orgány jasně a nekompromisně deklarovaly nepřípustnost a nepřijatelnost šíření, propagace a realizace extremistických postojů a názorů a jejich zásadní rozpor se základními demokratickými principy a právním řádem ČR.

3.2. Základní trendy extremistických aktivit v zahraničí

Zájem na omezení projevů extremismu zůstává i nadále zájmem celosvětovým. Projevy extremismu jsou považovány za anticivilizační faktory, které se vyskytují v nadnárodním měřítku.

V roce 1998, stejně jako v roce 1997, jednotlivé demokratické státy usilovaly o naplnění a přísnou aplikaci zákonů zakazujících legální existenci organizací s extremistickým zaměřením. S větším či menším úspěchem byly uplatňovány zvýšené trestní postihy za pravicovou, levicovou i nacionalistickou extremistickou propagandu a činnost.

Schematické dělení extremistického spektra, podle zažitého úzu, na pravicově, levicově a nacionalisticky extremistické zůstalo i nadále v platnosti a v evropských zemích nedoznalo nijak podstatných změn. V současné době v každé evropské zemi existuje hnutí či strana, profilující se jako krajně pravicová. Působí zde tudíž jak ultrapravicová, tak ultralevicová uskupení, ale i protisystémové organizace a jedinci oficiálně zapojení do politického života. Ve většině z těchto zemí, ne-li ve všech, lze rovněž zaznamenat aktivity příznivců či příslušníků hnutí skinheads, které má nadnárodní charakter a nese v sobě rizika s tím spjatá.

V r. 1998 pravicoví extremisté pokračovali ve zdokonalování svého informačního propojování prostřednictvím moderních komunikačních prostředků, především mailboxů a Internetu, aby tak především mohli:

Vzhledem k tomu, že myšlenkový potenciál pravicových extremistů bývá většinou prezentován jako jednoduché nazírání na svět bez intelektuálních rozměrů, počaly některé pravicové síly usilovat o intelektualizaci pravicového extremismu (např. ve Spolkové republice Německo).

V souvislosti s prosazováním nacionalisticky extremistických tendencí si v roce 1998 zasloužila pozornost Ruská federace. Od začátku r. 1998 zde byl pozorovatelný nárůst agresivních militantních pravicových extremistů. Kromě dvou největších pravicově zaměřených organizací (fašistického hnutí a ultranacionalistické strany) působilo v Ruské federaci více než 80 dalších nacionálně patriotických a pravicově radikálních hnutí a organizací, které měly počtem členů nepatrný význam a jejichž vliv na politickou situaci zůstával omezeným. Tyto subjekty upřednostňují a prohlašují:

Příznačným rysem extrémních tendencí v Ruské federaci bylo:

V případě levicově extremistického spektra lze obecně konstatovat, že všichni levicoví extremisté, přes rozdíly v ideologických názorech, usilují v dlouhodobé perspektivě o odstranění stávajícího státního a společenského uspořádání ve státě. Anarchisticky orientovaná uskupení chtějí stávající stav nahradit společností bez vlády - anarchií. K tomuto spektru se rovněž přimykají levicoví extremisté, kteří jsou připraveni páchat násilí a kteří sami sebe často označují za příslušníky tzv. autonomní scény. Své hlavní aktivity přenášeli více či méně do některých z následujících oblastí:29

Do tohoto spektra aktivit patřily i projevy vandalismu, přestože tyto trestné činy nepáchali pouze extremisté. U tzv. autonomní scény se projevovala sílící snaha využívat vandalismu jako formy protestu proti státnímu a společenskému uspořádání.

Stejně jako pravicoví extremisté, tak i levicoví extremisté používali ve vzrůstající míře nových sdělovacích prostředků, hlavně mailboxů a Internetu. Nakladatelství řízená levicovými extremisty vydávala různé noviny, časopisy či knihy extremisticky zaměřené.

Zvláštní problematikou zůstávala činnost extremistických a teroristických uskupení cizinců žijících v jednotlivých evropských zemích. Tato jejich činnost odráží především politické procesy v zemích, odkud cizinci pocházejí. V souladu s celosvětovými vývojovými trendy se zvyšovala v jednotlivých zemích pozornost státních orgánů věnovaná islámským skupinám a aktivistům.

Jistým specifikem zůstávala i nadále problematika nových náboženských hnutí a organizací, často zmiňovaná jako problematika tzv. nebezpečných sekt a pseudonáboženských organizací. I nadále byl pohled na tuto problematiku, značně různě vnímanou v jednotlivých zemích, v celosvětovém měřítku rozdílný. Dokládala to i pokračující kontraverze mezi Německem a USA ve věci Scientologické církve.

3.2.1 Extremistická scéna ve středoevropském geopolitickém prostoru

Středoevropský geopolitický prostor, do něhož patří i Česká republika, se z výše uvedeného modelu nevymykal. Nese v sobě navíc ale celý konglomerát historických specifik, která se v jednotlivostech promítají do extremistické scény těchto zemí a různě se směšují. Pravicově extremistické tendence k antisemitismu a nacismu jsou v některých zemích podmíněny víceméně historicky. Zvyšující se xenofobie a nepřátelství vůči cizincům souvisí především se současnými migračními proudy. Závažným potvrzením rozšíření pravicového extremismu v některých zemích se staly vysoké volební preference nacionálně populistických stran (Rakousko, Německo, Maďarsko).30

Pravicově extremistické spektrum

Typickým reprezentantem této části extremistického pravicového spektra bylo hnutí skinheads, které je zaměřeno zejména proti osobám jiné barvy pleti či etnické příslušnosti. Agresivita příslušníků tohoto hnutí byla spjata především s verbálními či fyzickými útoky proti romskému etniku a ostatním občanům tmavší pleti; dále proti Židům, Asijcům, ale i tělesně postiženým. Velmi početnou skupinu pak tvoří sympatizanti hnutí, kteří se rekrutují hlavně z řad fotbalových fanoušků. Toto hnutí je propojeno různými osobními, obchodními a jinými kontakty, které překračují hranice jednotlivých států, a to nejen v rámci středoevropského prostoru.31

V Německu32 došlo ke snížení počtu antisemitských projevů o 14,7%. V celostátním průměru se snížil i počet případů znesvěcování židovských hrobů. Nárůst (+20%) antisemitských incidentů byl zaznamenán v Berlíně. Převážně je spáchali frustrovaní, většinou apolitičtí pachatelé z řad mládeže a malé jádro pravicových extremistů. Pokles byl zaznamenán i u trestných činů proti cizincům, které páchali převážně mladiství muži s nízkou socioekonomickou úrovní, spontánně a v opilosti, z nichž někteří byli pravicoví extremisté (neonacisté a skinheadi). Nárůst (+50 %) pravicově extremistických incidentů byl zaznamenán v Brandenbursku. Německá federální vláda a zemské vlády ostře potíraly tuto trestnou činnost, věnovaly velkou pozornost prevenci a hledání nových, efektivnějších legislativních opatření, včetně opatření zaměřených na sociální kořeny extremistických trestných činů. Větší, koordinované aktivity vyvíjela policie ve východoněmeckých zemích.33 Bylo to dáno i skutečností, že převážná většina pravicových extremistů (62 %) se soustředila do východního Německa; z odhadovaného počtu 7 400 násilných skinheadů v zemi jich 47% žije na východoněmeckém území. Němečtí pravicoví extremisté udržovali kontakty se svými zahraničními kolegy. Prvořadou příčinou toho byla výroba a prodej propagandistického materiálu, určeného především pro skinheady a neonacisty, neboť tato činnost není v některých státech předmětem trestního stíhání. Obdobně, narozdíl od Německa, jsou v zahraničí jen zřídka zakazovány demonstrace pravicových extremistů.

V Rakousku byly pravicově extremistické aktivity srovnatelné s jinými západoevropskými státy. Aktivněji a agresivněji vystupovali především mladiství. Vytváření skupin mladistvých s pravicově extremistickými názory se ve zvýšené míře přesunulo z městského do venkovského prostředí.

V Maďarsku je velmi dobře rozvinuta extremistická část pravicového spektra, jejíž typickým reprezentantem jsou příznivci hnutí skinheads. Maďarští skinheadi bojují nejen proti Romům,34 ale také proti přítomnosti zahraničních dělníků a studentů. Jsou tradičně protižidovsky orientováni, kromě jiných národnostních skupin by ze společnosti rádi dále odstranili bezdomovce, homosexuály a liberály. Jejich cílem je vytvoření „Velkého“ Maďarska zbaveného všech nepřátelských živlů. V r. 1998 bylo zaznamenáno snížení antisemitských a rasistických útoků.35 V červenci 1998 odsoudil soud majitele baru v Pesci za to, že odmítl obsloužit Roma k pokutě $ 750 a ke zveřejnění omluvy za své chování v novinách.36

Skinheadi na Slovensku se považují za následníky Machova radikálního křídla Hlinkovy Slovenské strany lidové. Tzv. „tvrdé jádro“ představují na Slovensku Hammerskins, kteří vystupují nejen proti příslušníkům skupin obvykle napadaných, ale také proti sexuálním deviantům, komunistům, anarchistům, kriminálním živlům, kapitalismu, provádění potratů a pronikání komerční kultury na Slovensko. Poměrně novým prvkem v jejich rétorice bylo zneužívání problematiky ochrany přírody. Tato část jejich programu může nacházet sympatie zejména u nacionálně nábožensky laděných občanů. Určitým místním specifikem slovenských skinheadů v některých regionech jsou jejich útoky proti etnickým Maďarům.37

Stejně jako v Maďarsku, tak i v Polsku, jsou skinheadi hlavními reprezentanty pravicového extremismu v zemi. Hnutí je silně rozvinuto a jeho útoky jsou zaměřeny proti Židům, Romům, Asiatům, Arabům apod.38 Poměrně časté bývají ale i útoky zaměřené proti německým turistům. Za Židy zde bývají označováni lidé bez židovského původu nebo vyznání (papež Pavel II., L. Walesa, mnoho katolických biskupů a parlamentních politiků). Polští skinheadi se při svých akcích snaží vyhýbat provokacím, které by mohly mít za následek zásah policejních složek. Podle odhadů expertů je v Polsku maximálně 10 000 skinheadů, z nichž přibližně třetina patří ke tvrdému jádru.39 K extremistické pravici patří i některá fundamentalisticky orientovaná katolická hnutí a iniciativy pořádající akci vztyčování křížů v oblasti bývalého koncentračního tábora Osvětim, v němž byli převážně vězněni Židé.

V žádném ze středoevropských států nebylo zaznamenáno aktivní působení pravicově teroristické skupiny.

Levicově extremistické spektrum

Levicově extremistické spektrum je nejvíce vnímáno německými státními orgány, které s ním mají bohaté zkušenosti z minulosti. V ostatních středoevropských zemích, zvláště v zemích bývalého východního bloku, není prozatím vnímáno jako příliš velký problém.

V Německu existují vedle anarchistické a autonomní scény marxisticko-leninské skupiny, trockistické a různé revolučně marxistické spolky. Z hlediska německých státních orgánů tito extremisté, zvláště z anarchisticky orientované autonomní scény, nadále ohrožují vnitřní bezpečnost státu. Původní levicové teroristické skupiny ztratily rozhodujícím způsobem na významu.

V Rakousku nebyla levicová scéna vnímána jako závažné riziko. Nedošlo k útokům na osoby činné v politice, hospodářství či společenských organizacích. Zvýšil se však počet trestných činů, které měly za následek věcné škody. I Rakousko však signalizuje, že levicoví extremisté využívají stále více moderní komunikační technologie pro rozšiřování informací a propagačních materiálů.

I v Maďarsku se levicový extremismus vyskytuje v malé míře a na maďarské politické scéně nepředstavuje významnou sílu. Ekologická témata, obvykle využívaná levicovými extremisty ke krytí jejich činnosti, byla v Maďarsku přednostně používána nacionalisty (zejména ve spojení s vodními díly na Dunaji na hranicích se Slovenskou republikou). Anarchistická a anarchosyndikalistická scéna zde nemá zatím příliš významné zastoupení. Dělnická strana, která je zde spojována s fenoménem levicového extremismu, ve volbách v r. 1998 nepřekročila hranici 5% nutnou pro vstup do parlamentu. Dělnická strana kritizuje integraci Maďarska do euroatlantických struktur (EU, ale i NATO).

Ani na Slovensku nepředstavoval levicový extremismus příliš velký problém. Určitý význam měly pouze akce, převážně zahraničních ochránců přírody, kteří protestovali proti jaderné energetice a vodním dílům na Dunaji.

Extremismus cizinců

S touto problematikou se ve středoevropském prostoru nejvíce potýká Spolková republika Německo, kde největší členskou základnou disponují extremistické islámské organizace. Početně nejsilnější zůstává Islámská společnost Milli Gorus s řadou sympatizantů. Mezi levicově extremistickými skupinami mají nejvíce přívrženců turecké organizace. Nárůst počtu členů zaznamenaly turecká revoluční levice (Devrimci Sol), která je od roku 1983 zakázána a Kurdská strana pracujících (PKK). Nejvíce násilných trestných činů spáchaných cizinci je připisováno tureckým a kurdským extremistům. Přesto je třeba zdůraznit, že členové extremistických cizineckých organizací tvoří mezi 7,3 mil. cizinců žijících v SRN jen malou část, a to méně než 1%.

Obdobně je vnímána tato problematika v Rakousku, kde trvale žije 200 000 - 300 000 muslimů, z nichž jen malá část je považována za militantní. Došlo zde k drobným útokům ze strany kurdských extremistů. Působí zde omezený počet aktivistů Kurdské strany pracujících (PKK) a turecké revoluční levice (Devrimci Sol).

Problematika tzv. nebezpečných náboženských sekt a pseudonáboženských organizací

V roce 1998 vyvolávala nadále na mezinárodním fóru nejvíce diskusí Scientologická církev.40

Především v Německu zůstávalo vnímání Scientologické církve a jejího působení velmi kontraverzní. Z pohledu německých státních orgánů není církví, ale „mnohonárodním, přísně hierarchicky vybudovaným a totalitárně řízeným psychokoncernem“, který se pokouší prosadit své politicko - extremistické cíle především prostřednictvím vlastní tajné služby (Office of Special Affairs - OSA) a propagandistického aparátu. Z německého hlediska používá scientologie na veřejnosti náboženskou terminologii, aby využila ústavní záruky pro činnost náboženských společností a další daňové výhody, ale jejím cílem je ovlivnění a kontrola vedoucích osobností politiky, hospodářství, sdělovacích prostředků a dalších společenských skupin. Přestože se jí nepodařilo prokázat žádnou trestnou činnost, tak i nová spolková vláda potvrdila, že činnost Scientologické církve v Německu bude velmi podrobně sledována.

Obdobně je Scientologická církev vnímána v Rakousku, kde je považována za nejproblematičtější z pseudonáboženských sdružení. Rakouská vláda zvažuje provedení šetření obdobného německému s cílem posoudit, zda činnost scientologické církve neodporuje rakouské ústavě.

Na Slovensku docházelo v poslední době k aktivizaci některých extrémně zaměřených sekt a náboženských společností. Za nejvýznačnější lze považovat aktivity nezaregistrované Církve sjednocení (Moonova církev), která využívá poměrně silného náboženského cítění slovenských občanů a provádí kampaň zaměřenou na tzv. pravé životní hodnoty, zejména na výchovu dětí, rodinné hodnoty apod. Její dceřinná organizace „Federace rodin za světový mír vedla na přelomu let 1997 a 1998 kampaň, při níž se občané mohli podpisem zavázat k dodržování manželské věrnosti.

V Polsku byla působnost více než třista sekt, k nimž se hlásí téměř 1 mil. Poláků, považována za problematickou. Jejich společenská nebezpečnost však není velká, většina z nich je založena na mírně extrémním výkladu křesťanské nauky. Podle polských oficiálních míst lze pouze čtrnáct z nich považovat vysloveně za destrukční a pseudonáboženské organizace. Prozatím však nebyly získány poznatky o tom, že by se některá nebezpečná sekta nebo pseudonáboženská organizace pokusila proniknout do státní správy.

3.3 Moderní technika a extremisté

Extremistické organizace ve stále větší míře využívají nejmodernější počítačové komunikační technologie, především celosvětovou síť Internet. Internet je stále více používán jak pravicově, tak levicově zaměřenými extremistickými skupinami, ale i tzv. nebezpečnými sektami, k informačním a agitačním aktivitám, případně k náboru nových členů.

Možnost zveřejňovat programová prohlášení i aktuální informace prostřednictvím Internetu skýtá následující výhody:

Samostatným problémem je elektronická pošta (E-mail), která prostřednictvím tzv. anonymizérů umožňuje cílené zasílání zpráv bez možnosti zvenčí identifikovat odesílatele. Elektronická pošta, ve spojení s moderními volně dostupnými šifrovacími metodami, umožňuje extremistům činnost, kterou nemohou státní orgány monitorovat.