Extremismus


»obsah

Zpráva o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií nebo páchaných příznivci extremistických skupin a o aktivitách extremistických uskupení na území České republiky v roce 1998

5. Hodnocení České republiky na mezinárodním fóru v roce 1998

Kritické hodnocení České republiky na mezinárodním fóru ve věci dodržování lidských práv bylo a je spjato především se situací romského etnika a přístupem státních orgánů k jejímu řešení.56 Negativní publicita romského problému na domácí půdě i v zahraničí kulminovala v roce 1997 v souvislosti s pokusy tisíců Romů o získání azylu v zemích EU a Kanadě. Všichni žadatelé uváděli, že byli v České republice diskriminováni a pronásledováni.57 Česká republika se v důsledku toho stala terčem kritiky mezinárodních institucí a nevládních organizací.58 V bilaterálních vztazích působila romská otázka problémy zejména ve vztazích s Kanadou, Spojenými státy americkými, Velkou Británií a Německem.

5.1 Hodnocení České republiky mezinárodními organizacemi z hlediska dodržování lidských práv

Česká republika byla i v roce 1998 kritizována na mezinárodním fóru v souvislosti s dodržováním lidských práv romské národnostní menšiny a nedostatečnou razancí postupu policie při potírání rasismu, xenofobie a národnostní nesnášenlivosti. V zahraničí byly nejvíce vnímány a medializovány případy týkající se stavby zdi v Matiční ulici v Ústí n/Labem, bývalého cikánského tábora v Letech na Písecku a dále některé případy rasově motivovaného násilí (např. vhození zápalné lahve do romského obydlí v Krnově, causy H. Biháriové a M. Lacka).59

Výbor pro odstranění rasové diskriminace OSN (CERD)60 v závěrečném hodnocení České republiky ze dne 18. března 1998 vyjádřil znepokojení nad tím, že Česká republika nevykazuje dostatečnou aktivitu, pokud jde o účinná opatření proti rasově motivovanému násilí páchanému na příslušnících menšin. V této souvislosti konstatoval přetrvávající rasovou nenávist a s ní spjaté násilné činy páchané skinheady a jinými osobami, zejména na Romech.61 Za účelem vnitrostátní implementace doporučení, obsažených v závěrečné zprávě Výboru pro odstranění rasové diskriminace ze dne 18.3.1998, byla při Ministerstvu zahraničních věcí ustanovena Ad hoc pracovní skupina složená ze zástupců zainteresovaných resortů a nevládních organizací.62 Jedním z výstupů práce této pracovní skupiny byl návrh na učinění prohlášení vládou ČR dle článku 14 úmluvy. Tímto prohlášením členský stát uznává kompetenci Výboru k přijímání a projednávání podání jednotlivých osob a skupin osob, které si stěžují na porušení některého z práv zaručených úmluvou.63 Návrh na učinění prohlášení dle článku 14 podpořila Rada pro národnosti, poradní orgán vlády ČR pro otázky národnostních menšin na svém zasedání v listopadu 1998. Ministerstvo zahraničních věcí zahájilo legislativní proceduru, zajištující realizaci tohoto prohlášení, která by měla být završena do konce roku 1999.

Dne 11. srpna 1998 přijal Výbor pro odstranění rasové diskriminace v rámci tzv. preventivních a okamžitých opatření mimořádné usnesení, jehož prostřednictvím byla česká vláda požádána o poskytnutí veškerých informací týkajících se „zneklidňujících zpráv o tom, že některé samosprávné orgány v České republice zvažují opatření směřující k fyzické segregaci obydlí obývaných romskými rodinami“. Tento dotaz byl reakcí na tzv. kauzu zdi v Matiční ulici v Ústí n/Labem, jež gradovala v letních měsících roku 1998. Situace v místě samotném se posléze za významné pomoci především romských občanských iniciativ, nevládních organizací a ostatních zúčastněných stran zlepšila.64

Situace romského etnika v České republice byla dále předmětem opakovaných kritik Helsinského výboru Kongresu USA65, jmenovitě spolupředsedů G. D' Amata, Christophera H. Smithe a Eriky Schlagerové, která sama studovala situaci v zemi. Jako dvě hlavní problémové oblasti vytýčila hrozbu násilí a opětovně český zákon o státním občanství jako diskriminační vůči romské menšině, a to i po provedených zákonných a administrativních úpravách (únor 1998). Ch.H. Smith vytýkal Parlamentu ČR, že k rasově motivovaným trestným činům mlčí a jen malý počet ministrů se k situaci jasně vyslovuje (květen 1998).66 Dne 21. července 1998 se uskutečnilo před americkou komisí pro bezpečnost a spolupráci v Evropě slyšení ve věci lidských práv Romů organizované Helsinskou komisí. I ono vyznělo v neprospěch České republiky. Ze tří států přizvaných do NATO byla hodnocena nejhůře, a to za projevy rasově motivovaného násilí a za negativní působení zákona o občanství.

Za problematické okruhy v lidskoprávní oblasti v České republice označila „Zpráva State Departmentu USA o stavu lidských práv v jednotlivých zemích světa v roce 1998 diskriminaci a násilí skinheadů proti romské komunitě. Pozornost zde byla soustředěna i na setrvávající intoleranci v české společnosti, romský exodus do Velké Británie či causu „ústecké zdi.67

Jako důsledek neschopnosti českých státních orgánů, policii nevyjímaje, vyrovnat se s výše zmíněnými negativními jevy byl v zahraničí vnímán exodus Romů do Velké Británie, k němuž v r. 1998 došlo. Od roku 1996 počet žadatelů o udělení azylu ve Velké Británii narůstal a tento trend prozatím pokračuje i v roce 1999.68

Počet českých žadatelů o azyl ve Velké Británii v letech 1996 - 1998 (počty hlavních žadatelů bez rodinných příslušníků)69
ROK I. pololetí
(leden - červen)
II. pololetí
(červenec-prosinec)
CELKEM
1996 34 25 59
199742 195 237
1998 110 382 492
CELKEM 186 602 788

Ve Velké Británii oficiální místa, jichž se problematika romských žadatelů o azyl bezprostředně dotýká, měla a mají zájem o její detailní zmapování a vyhodnocení možných způsobů řešení. Navíc problém rasismu a schopnost policie řešit rasově motivované útoky se stal ve Velké Británii jedním z nejžhavějších společenských témat díky skandálu kolem rasově motivované vraždy Stephena Lawrence.70

Ve dnech 26. října - 6. listopadu 1998 se ve Varšavě uskutečnila Implementační schůzka k lidské dimenzi OBSE. K mírnější kritice České republiky v porovnání s minulými lety přispěly jak dílčí novelizace zákona o státním občanství, tak především prohlášení místopředsedy vlády Pavla Rychetského pro Pracovní skupinu specialistů Rady Evropy pro Romy, ve kterém byla přislíbena novelizace zákona o státním občanství s cílem zaručit občanům bývalé československé federace trvale žijícím k 31.12.1992 na území České republiky občanství ČR. Ve vystoupení některých delegací (USA, představitel Rady Evropy, nevládní organizace Centrum pro práva Romů atd.) však byly zmíněny další problémy, jimž ČR v rámci oblasti romské problematiky čelí (především záměr vybudovat zeď v ústecké Matiční ulici a údajná segregace romských dětí ve zvláštních školách).

Zahraniční výbor Dolní komory Parlamentu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska předložil dne 11. března 1999 svou zprávu o rozšíření EU. Z jeho pohledu problém menšin stále vyvolává znepokojení v perspektivě rozšiřování EU. Dokument konstatuje, že „dotčené kandidátské země učinily malý pokrok v řešení tohoto problému. Romové jsou diskriminováni a sociálně vyloučeni zejména v Maďarsku, na Slovensku, v Bulharsku a v České republice. Rasismus je zde rozšířeným jevem a situace Romů se zhoršuje“.71

Česká republika sklízela kritiku obzvláště od nevládních organizací, které ji prezentovaly jak na mezinárodních fórech, tak formou písemných dokumentů. Tradičně se jednalo o Human Rights Watch72 či European Roma Rights Center.73

Z pohledu Ministerstva zahraničních věcí je viditelný úspěch v naplňování vnitrostátních opatření ve prospěch romské komunity podstatným a primárním předpokladem pro vyloučení negativních dopadů této otázky na zahraniční image ČR.

5.2 Nová koncepce české zahraniční politiky

Česká republika byla ve svých zahraničně politických výstupech doposud nucena většinou jen reagovat na kritiku, v mnohých ohledech podloženou a oprávněnou. Její zahraniční politika v romské otázce vycházela výhradně z „českého rozměru romského problému. Podle Ministerstva zahraničních věcí „takovou politiku nelze vzhledem k častým konkrétním problémům ani v budoucnosti postrádat (i nadále bude třeba vysvětlovat konkrétní porušování práv osob romského původu). Měla by však být napříště paralelně doplněna i politikou odlišného typu, kdy evropskému rozměru romské problematiky budou logicky odpovídat „evropská řešení“.

Proto se Ministerstvo zahraničních věcí rozhodlo změnit tradiční postoje ČR v otázce romské menšiny. Předchozí zahraniční politika ČR se především vyznačovala určitou jednostranností: byla kazuistická (jen komentovala, případně vysvětlovala konkrétní pochybení), reaktivní (zpravidla pouze reagovala na již nastalé události, příp. zahraniční stanoviska), defenzivní (odpovídala jen rámci, který byl již zpravidla předem vymezen podnětem zahraničního subjektu), nacionální (implikovala pouze „český“ rozměr romského problému a zatížená jednostrannou, zpravidla rasově vypjatou interpretací (problémy romské populace v ČR vyplývají právě jen z jejích jazykových, etnických a jiných specifik a ze sociálně patologických nálad některých částí většinové české populace). Tyto uvedené rysy zahraniční politiky ČR by měly být napříště doplněny:

Tato paralelní politika by měla romský problém pojímat jako otázku mezinárodní, tedy v širším, evropském rámci, neboť Romové mají obdobné problémy v celé Evropě, a měla by poskytovat méně rasově vypjatou interpretaci.74

V dané situaci představilo Ministerstvo zahraničních věcí iniciativu České republiky na posílení evropské dimenze ochrany romského etnika.75 Na jejím základě bylo na 7. zasedání Ministerské rady OBSE v Oslu (2. - 3. prosince 1998) přijato rozhodnutí o posílení kontaktního místa pro Romy/Sinti v rámci Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva OBSE (ODIHR). Pozitivním výsledkem bylo, že delegace států OBSE přijaly argumentaci, že romskou problematiku je potřeba pojímat jako celoevropský problém, a že by OBSE měla v rámci mezinárodního koordinovaného úsilí (jež doplňuje a podporuje kroky podniknuté na vnitrostátní úrovni v jednotlivých státech) hrát aktivnější roli. Angažmá mezinárodního společenství by se nemělo zaměřovat pouze na monitorování situace, ale i na zvažování a přípravu konkrétních iniciativ. Tato interakce má napomoci vypracování společného přístupu k řešení postavení této komunity v majoritních společnostech, v nichž žije.