VEŘEJNÁ SPRÁVA | TÝDENÍK VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY |
číslo 12 |
konzultace |
JUDr. Jiří Kroupa
Poskytování informací z katastru nemovitostí jako veřejného registru je přirozeně zpoplatněnou službou. Teoreticky by se to mělo týkat také územních samosprávných celků, které údaje z katastru potřebují pro řádný výkon své samostatné i přenesené působnosti. Vzhledem k nepochybnému veřejnému zájmu v této věci však příslušné předpisy stanoví, že obce a kraje mají při výkonu své působnosti nárok obdržet příslušné informace bezplatně. Rozsah tohoto oprávnění se však v praxi projevil jako sporný, přičemž na sklonku loňského roku se v této věci vyjádřil také soud.
Žalobcem v daném případě bylo Město Písek a klíčovým ustanovením tedy § 13 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), který zavádí výše zmíněné pravidlo o bezplatnosti poskytování informací z katastru obcím (obdobným ustanovením z krajského zřízení, tj. zákona č. 129/2000 Sb., je § 15 odst. 3). S tím je pak v souladu také § 22 odst. 4 věta druhá zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), který upravuje bezplatné poskytnutí údajů, stanoví-li tuto povinnost zvláštní předpis.
Podstatou sporu byl postup Katastrálního úřadu v Českých Budějovicích (v soudním řízení byla osobou žalovanou Česká republika, jednající prostřednictvím Katastrálního úřadu jako své organizační složky), který za specifické poskytnutí údajů z katastru naúčtoval Městu Písek částku přesahující 57 000 Kč. Město na to reagovalo žalobou u Okresního soudu v Českých Budějovicích, který mu dal za pravdu. V důsledku odvolání podaného Katastrálním úřadem se věc dostala na pořad jednání českobudějovického Krajského soudu, který dne 11. prosince 2003 rozhodl opět ve prospěch žalobce a původní rozsudek potvrdil. Podle jeho vyjádření měly být informace poskytnuty bezplatně a částka Městem Písek zaplacená tak měla povahu bezdůvodného obohacení vzniklého jako důsledek plnění bez právního důvodu podle § 451 občanského zákoníku. Zároveň ale soud připustil, že těžiště sporu leželo ve výkladu zákonných ustanovení, který – má-li být pro strany závazný – náleží pouze soudu (projevilo se to v nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádné ze stran).
V čem tedy výkladový spor spočíval? Ustanovení § 13 odst. 3 obecního zřízení hovoří o bezplatném poskytování údajů obci, která je využívá při výkonu své působnosti. Tím se nepochybně rozumí jak působnost samostatná, tak přenesená. Uvedený závěr nebyl Katastrálním úřadem zpochybněn. Problematická byla ovšem celková forma poskytnutí údajů, resp. jejich kvantitativní rozsah. Město Písek konkrétně požadovalo bezplatné poskytnutí “pravidelně aktualizovaných počítačových souborů údajů katastru vedených v elektronické podobě v rozsahu seznamu vyjmenovaných katastrálních území”. Jako důvod byla mimo jiné uvedena také potřeba zmíněných údajů pro výkon samosprávy i přenesené působnosti obce.
Formy poskytování údajů z katastru upravuje § 22 katastrálního zákona, resp. prováděcí právní předpis (vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 162/2001 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí České republiky). Katastrální úřad na tomto základě údaje poskytl, avšak podle jeho názoru již požadavek překročil zákonné meze bezplatného poskytnutí informací. Bylo poukázáno na to, že Katastrální úřad skutečně bezplatně poskytuje obcím “podklady k pořízení územního plánu, regulačního plánu a územně plánovací dokumentace, ke stavebnímu řízení a k dalším správním řízením, která obec zajišťuje a vykonává v souladu s příslušnými zákony, buď v samostatné nebo přenesené působnosti”. Podle Katastrálního úřadu se však oprávnění obce získat dané údaje bezplatně týká pouze “takových informací, které se bezprostředně dotýkají působnosti obce”. Tímto způsobem tudíž nelze poskytnout “údaje informativního charakteru požadované obcí nad rámec stanovený zákonem”, z čehož se myšlenkově podává, že v daném případě šlo o informace, které obec nezbytně nutně k výkonu své působnosti nepotřebovala. Krom toho zde žalovaný spatřoval nebezpečí nehospodárného postupu, kdy při poskytnutí údajů ze souborů popisných či geodetických informací katastru z celých katastrálních území půjde často o duplicitu ve vztahu k údajům, které již byly poskytnuty dříve jinými formami. Takový postup pak žalovaný označil jako “nadstandardní” a tudíž se již vymykající limitům bezplatnosti.
Město Písek naproti tomu ve svých vyjádřeních popíralo neefektivitu daného postupu, jakož i myšlenkový závěr, podle něhož údaje v takovém rozsahu nezbytně nutně nepotřebovalo. Podle žalobce totiž “využívání údajů informativního charakteru předaných v elektronické podobě předchází pro konkrétní případ výkonu státní správy (…) a snižuje počet žádostí o předání údajů v jiné formě. Tyto žádosti jsou podávány pouze v případech, kdy je nutno zjistit aktuální stav nebo kdy je informativní charakter pravidelně aktualizovaných dat nedostačující.” Klíčovým argumentem pak bylo konstatování, že posuzování potřebnosti či nepotřebnosti údajů pro obec není v kompetenci katastrálních úřadů.
Jak již bylo řečeno výše, Krajský soud se přiklonil k závěrům strany žalující a dal Městu Písek plně za pravdu. V odůvodnění rozsudku bylo potvrzeno, že zákon č. 128/2000 Sb. skutečně spojuje bezplatnost poskytnutí údajů z katastru s jejich využitím při kterémkoliv výkonu působnosti obce, a to “v nejširším slova smyslu”. Zákon navíc ani ze strany obce nevyžaduje konkrétní zdůvodnění žádosti o informace. Sdělení Města Písek v tom smyslu, že požadované údaje budou sloužit výkonu samostatné i přenesené působnosti, je pak třeba považovat za dostačující.
Krajský soud rovněž konstatoval, že zákonný text obecního zřízení ani katastrálního zákona nestanoví žádnou podmínku hospodárnosti poskytování údajů z katastru. Případnou neefektivitu celého postupu je tedy třeba považovat za irelevantní faktor a bezplatné poskytnutí údajů na tomto základě nelze odmítnout. Konečně se soud ztotožnil i s názorem, podle něhož nebyl Katastrální úřad kompetentní k posouzení potřebnosti požadovaných údajů pro činnost obce: “Katastrální úřad nemůže sám posuzovat, do jaké míry jsou data pro obec potřebná či nikoliv a podle toho je poskytovat buď úplatně nebo bezplatně.”
Uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích nepochybně svým faktickým působením přesahuje rámec sporu mezi Městem Písek a českobudějovickým Katastrálním úřadem. Jeho závěry lze brát jako budoucí vodítko pro podobné případy odjinud, což neplatí pouze pro obce, ale také pro další orgány, kterých se bezplatné poskytování údajů z katastru nemovitostí týká či v budoucnu týkat může. Uznání autonomie obce při posuzování potřebnosti požadovaných údajů pro výkon její působnosti pak lze vnímat také jako jistou formu posílení právního postavení územních samosprávných celků.
Ak.mal.Petr Pfleger (1950), jehož pohledem na Písek konzultaci doprovázíme, patří k významným malířům jižních Čech. Specializuje se zejména na krajinomalbu a portrét, žije a tvoří v Protivíně. |