Konzultace |
Prakticky ve všech státech s rozvinutým demokratickým právním systémem jsou hledány další cesty, jak co nejlépe a nejúčinněji naplnit účel trestu a trestního stíhání. Jedním z velmi účinných prostředků jsou tzv. odklony a alternativy, které umožňují ukončit trestní stíhání jiným způsobem, než uložením trestu. Pokud je trest vzhledem k okolnostem případu nezbytné uložit, nabízí pak odklony a alternativy takové sankce, které nejsou spojeny s odnětím svobody, nabízejí možnost kompenzovat vzniklou škodu aktivním přispěním pachatele a současně v neposlední řadě umožňují, přímo nabízejí nebo podmiňují výchovný aspekt sankce ve smyslu výchovného působení na pachatele prostřednictvím vykonávané sankce, například prováděním trestu obecně prospěšných prací.
Při uplatňování odklonů a alternativ využívají soudy a státní zastupitelství, případně i další orgány veřejné správy, pomoci probační a mediační služby, která se ve své činnosti v justiční oblasti zaměřuje také na mimosoudní zprostředkování sporů a na činnosti směřující k urovnání konfliktního stavu. Probační a mediační služba byla zřízena zákonem č. 257/2000 Sb., o probační a mediační službě.
Probační a mediační služba představuje novou instituci trestní politiky, která vychází ze součinnosti dvou profesí – sociální práce a práva, zejména trestního. Vyváženým propojením obou se vytváří nová multidisciplinární profese v systému trestní justice. Probační a mediační služba usiluje o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností a současně organizuje a zajišťuje efektivní a důstojný výkon alternativních trestů a opatření s důrazem na zájmy poškozených, ochranu komunity a prevenci kriminality.
Probací se pro účely tohoto zákona rozumí organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným (dále: obviněný), kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů.
Mediací se potom pro účely shora citovaného zákona rozumí mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnost směřující k urovnání konfliktního stavu, vykonávaná v souvislosti s trestním řízením. Mediaci lze ovšem podle stávající právní úpravy provádět výhradně s výslovným souhlasem obviněného a poškozeného. Z uvedeného je patrné, že výchovný aspekt činnosti je mnohem zřetelnější v činnosti mediační.
Smysl mediace bývá spatřován především v komplexním urovnání vzájemných vztahů mezi obviněným a poškozeným a ve vytváření podmínek pro volbu vhodného procesního postupu soudem, přičemž se akcentuje veřejný zájem. Mediátoři tak vnášejí do systému justice nový pohled na řešení trestních věcí. Poškozený a obviněný se stávají aktivními účastníky procesu řešení svých případů. Obviněnému tento postup současně umožňuje převzít odpovědnost za své jednání a poškozenému dává možnost podílet se na své satisfakci. Tento způsob řešení sporu mívá velmi silný výchovný efekt, minimalizuje riziko stigmatizace obviněného, motivuje obviněného i poškozeného k aktivnímu hledání příčin vzájemného konfliktního stavu a možností jeho řešení a přináší vysoké procento úspěšnosti ve smyslu prevence recidivy.
Mediace v zemích, kde je uplatňována, byla od počátku svého praktického uplatnění chápána jako institut vytvářející podmínky pro efektivnější projednání věci a věcně správné a spravedlivé rozhodování zejména v rámci alternativních způsobů řízení a při ukládání alternativních trestů. Tento přístup pak ve svých důsledcích většinou výrazně přispěl k tomu, že působení kvalifikovaných mediátorů, ale i probačních pracovníků, kteří zajišťují výkon alternativních trestů nespojených s odnětím svobody, bývá veřejností přijímáno velice pozitivně.
Hlavním počátečním motivem zavádění efektivní mediační služby byla pomoc poškozenému, účinné dosažení jeho odškodnění a morální satisfakce - a protipól toho, tedy nahlédnutí obviněného na negativní důsledky své trestné činnosti, přičemž se kladl důraz na řešení konfliktu mezi obviněným a poškozeným takovým způsobem, aby ho poškozený, ale i obviněný vnímal jako spravedlivé. Jde tedy o spravedlivé urovnání konfliktního stavu spojeného s trestnou činností i v širším celospolečenském zájmu, tedy také o efektivní postih trestně odpovědného pachatele, ale bez nadbytečné stigmatizace, a současně o zlepšení možnosti začlenění obviněného do běžného života a efektivnější prevenci kriminality. Přínos mediace je tedy spatřován nejen ve zjednodušení a zefektivnění řízení a snížení zatížení soudů, v posílení individualizace přístupu k obviněnému a poškozenému a zvýšení účinnosti trestní sankce, v aktivizaci stran trestního řízení při alternativním řešení jejich sporů a v účinnějším dosažení hmotné a morální satisfakce poškozeného, v posílení odpovědnosti obviněného, ale i v rozšíření možností uplatnění odklonů od standardního soudního přelíčení a zejména v dosažení vyváženého vztahu mezi trestní represí a prevencí.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 10/2005.
Doporučená literatura:
Bakalář, E.: Mediace; otec, dítě, rodina: 1996; roč. 3, č. 7
Hajn, P.: Mediace, spory a úspory. Československý profit, 1991, roč. 2, č.1
Holá, L.: Mediace, způsob řešení mezilidských konfliktů. Grada, Praha 2003
Keller, J.: Sociologie konfliktu. MU Brno, 1990
Musil, J.: Speciální psychologie. UP Olomouc, 1999
Nakonečný, M.: Sociální psychologie. Academia Praha, 1999
Ouředníčková, L.: Probační a mediační služba jako nově vznikající oblast sociální práce. Sociální politika, 2000, roč. 26, č.4
Řezníček, I.: Metody sociální práce. Sociologické nakladatelství, 1994 <
zák. č. 257/2000 Sb., o probační a mediační službě, v platném znění
zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů