Památky |
Dvojice věží – vyšší hranolová Bílá a nižší válcová Černá – dominují zříceninám hradu Házmburka na vrcholu strmého kopce nad Libochovicemi, v jižní části Českého středohoří. Jsou viditelné ze všech stran a to i z velké vzdálenosti. Nedají se s ničím jiným splést, srovnat bychom je mohli snad jen se známou Pannou a Babou na Troskách. Uchvátily i básníka Karla Hynka Máchu za jeho pobytu v Litoměřicích, který v roce 1836 v jednom dopisu napsal: “Náš svatý Hanžburek mi kouká všemi okny až do postele, nechť ji postavím, kde chci…”
Hrad, často označovaný za vládce či strážce Českého středohoří, vyrostl na čedičovém vrchu sopečného původu někdy během třináctého století. Jeho předchůdcem bylo podle kronikáře Dalimila již v devátém století hradiště slovanského kmene Zličanů. Kdo tohle pyšné středověké sídlo, původně nazývané Klapý, vlastně založil, není přesně známo – snad to byli Lichtenburkové nebo přímo některý z českých panovníků. Jisté je, že v královském majetku skutečně bývalo, protože v roce 1335 je Jan Lucemburský prodal Zbyňkovi Zajíci z Valdeka; jeho potomci je pak drželi po více než dvě století. Zajícové pak hrad honosně přestavěli a také změnili jeho jméno – podle zajíce ve skoku, kterého mimo jiné obsahoval jejich erb, jen nadali módním německým názvem Hasenburg či Házmburk (Hase = německy zajíc). V patnáctém století, zřejmě během husitských válek, založili ve svahu vrchu pod hradem městečko neboli latrán Podhradí, ve kterém se usadili hlavně řemeslníci, kteří pracovali pro hradní vojenskou posádku. Mohutně opevněný Házmburk, jehož majitelé zachovali věrnost císaři Zikmundovi, byl pro vyznavače kalicha zřejmě příliš velkým soustem, takže se o jeho pokoření ani nepokusili; zato vypálili další hrady a tvrze Zajíců v okolí a zle poplenili jejich panství.
Během šestnáctého století přestal hrad na strmém kopci uspokojovat požadavky na pohodlné bydlení. Proto jej panstvo nakonec opustilo a přestěhovalo se do jiných příjemnějších sídel. Již v roce 1586 se o Házmburku hovoří jako o pustém. Neudržovaný objekt se pak rychle proměnil v ruinu.
Nedávno byly jeho zříceniny zabezpečeny, upraveny a zpřístupněny veřejnosti. Kromě obou věží se tu dochovaly pozůstatky dvou bran, obvodové hradby s cimbuřím, tří palácových budov a studna. Z městečka, zaniklého spolu s hradem, zůstaly stát kusy obranné zdi zpevněné dvěma baštami. Stejně tak, jako je Házmburk viditelný z velké dálky, je daleký i výhled, který se z vrcholu hradního kopce otevírá. Přehlédneme z něj desítky sopečných kopců a kopečků Českého středohoří, z nichž mnohé se na jaře oblékají do bílého závoje, tvořeného rozkvetlými ovocnými sady, ale i hluboko do rovin při řece Ohři a Labi, jimž dominuje posvátná hora Říp.
Jednou ze zajímavých služeb, které správa hradu nabízí, je i možnost večerních prohlídek. Možná, že se nám při tom podaří zahlédnout i některé ze zdejších podivuhodných bytostí, vycházejících z tajemného světa pověstí a bájí. Říká se, že občas se tu mihne některý ze skřítků, hlídajících ve starých zasutých sklepeních vskutku báječný poklad – sudy plné výborného vína. Za jasných měsíčních nocí se prý z ochozu Bílé věže snáší k zemi jako pták přízrak krásné panny, jejíž sněhobílé roucho má na prsou velkou krvavou skvrnu. Je to duch nešťastné Lucie, dcery bývalého hradního pána, která se zamilovala do statečného, ale chudého zemana. Její otec lásce nepřál a případnou svatbu podmínil splněním takřka neřešitelného úkolu – mladík měl do hradu dovést živého draka. Svůj úkol nakonec splnil, i když až po řadě let. Jeho Lucie, usoužená nekonečným čekáním, mezitím zemřela a stejný osud potkal nad jejím hrobem i nešťastného zemana. Také drak se nedokázal vyrovnat se smrtí svého pána a zcepeněl. Jeho tělo pak uložili ve sklepě a zasypali kamením. Rovněž dračí přízrak se tu údajně zjevuje – létá zapřažený v kočáře kolem hradního vrchu.