Rozhovor |
s Ing. Ivanou Červinkovou, starostkou města Kostelec nad Orlicí Vždycky narazíte někde na nějaký úřad |
![]() |
Kostelec nad Orlicí se rozkládá třicet kilometrů od Hradce Králové, v údolí řeky Divoké Orlice a v podhůří Orlických hor, na hlavním silničním tahu směřujícím severní částí republiky na Moravu a do Slezska. Území bylo patrně osídleno již v dobách pohanských, první písemná zmínka (1316) o Kostelci jako opevněném kostele a ohrazené kostelní osadě je ve Zbraslavské kronice. Působení různých majitelů zanechalo ve městě nemálo stop v podobě historických památek. Kostelec nad Orlicí je dnes přirozeným centrem Podorlicka, obcí s rozšířenou působností, sídlem několika středních škol. V bývalých kasárnách na okraji města je pobytové středisko pro uprchlíky, žadatele o azyl. K městu náleží i místní části Kostelecká Lhota, Koryta a Kozodry. Má rozlohu kolem 35 km², leží v nadmořské výšce 290 metrů. Většina obytné zástavby je rozložena nad údolní nivou řeky Orlice. Na území města žije 6179 obyvatel.
Paní starostko, máte za sebou dva a čtvrt roku v čele města. Jaká jsou východiska vašich úvah o jeho řízení?
Můžeme také říci, že v této chvíli je to dvacet sedm měsíců. Měsíc je přece jen zřetelnější jednotka měření hekticky plynoucího času. Obvykle si už za tři měsíce uděláte základní představu o systému, o jeho širších vazbách. Teprve pak se dostaví někdy až příliš volné variace na očekávaná schémata. Do funkce jsem nastoupila v listopadu 2002. Jak jsem se postupně obeznamovala s agendou, zjišťovala jsem, že model státní správy spojené se samosprávou není pro management obcí s rozšířenou působností žádnou velkou výhrou. Jednak ten model není z finančního hlediska a způsobem svého vnitřního ustrojení pro občany průzračný, těžko se v něm orientují. Ostatně i samotné označení správního útvaru je jazykově krkolomné, osvědčený pojem “okres” mohl být pro správní jednotku používán i nadále. Nu a pak se nenaplnily ty největší argumenty, s nimiž se reforma vytrubovala do světa – totiž, že se výkon státní správy přiblíží občanovi a že se zároveň zlevní. Opak se stal pravdou: o úspoře se vůbec nedá hovořit!
Například průměrná agenda, kterou v rámci původního okresu Rychnov nad Kněžnou vykonávali tři úředníci, se vzhledem ke třem novým správním jednotkám na tomto území ztrojnásobila. To hovořím jen o lidském faktoru. Proti původním předpokladům přibyla “trojkám” ovšem řada dalších povinností. Znamená to zvýšené finanční prostředky na běžný provoz agend a značné nákladové vstupy na budovy a jejich vybavení. Město jako obec s rozšířeným výkonem státní správy dotuje její výkon přibližně dvaceti procenty ze svého rozpočtu a současně splácí téměř třicetimilionový dluh, který byl použit právě na “zainvestování” nového úřadu.
V zájmu rozšířeného výkonu se tedy rozšiřovalo a rozšiřovalo?
Určitě, protože pokud byl Kostelec sám pro sebe, potřeboval budovu původní radnice propojenou s vedlejším domem. Aby mohlo město zajistit nové úkoly, muselo zakoupit nový objekt a kompletně jej zrekonstruovat. Tím pádem je zadluženo. Ale nadto bylo potřeba budovu vybavit nábytkem, výpočetní technikou, nakoupit software. Delimitace majetku přinesla v případě výpočetní techniky často jen nepoužitelné železo. Musela se koupit nová technika, kompatibilní s tím, co už fungovalo na městském úřadě. Z vlastní zkušenosti nemohu fungování správy před reformou posuzovat. Jen bych považovala za racionálnější zavedený systém okresů zefektivnit, určitě by byl méně nákladný než stávající varianta. A přiblížení výkonu státní správy občanům? Dříve vykonali jednu cestu, protože všechno vyřídili v Rychnově nad Kněžnou. Nyní něco vyřídí u nás, do Rychnova pak musí například na katastrální úřad, úřad práce, k soudu… Občas je občan docela zmatený. Význam našeho města se ale změnou statutu samozřejmě zvýšil, a proto snad lze zmíněná negativa vnímat jako investice do budoucna. Kostelec měl totiž kdysi soudní okres dokonce větší než Rychnov, ovšem od zániku tohoto systému pak historicky na významu ztrácel. V tomto smyslu je teď město rehabilitováno, ale jak jsem se již zmínila, na nové postavení ve správním systému doplácí ze svého rozpočtu. Připomenu-li analýzu Svazu měst a obcí, doplácejí trojky ze svých rozpočtů na výkon státní správy v průměru dvacet procent nákladů s touto agendou spojených. Přesto se nám za uplynulé dva roky podařilo zrealizovat několik investičních akcí, ve většině případů s podílem státní dotace. Postavili jsme například víceúčelové hřiště včetně nafukovací haly, zrekonstruovali jsme pavilon základní školy, za účasti Královéhradeckého kraje a Ředitelství silnic a dálnic Hradec Králové jsme postavili velmi potřebnou okružní křižovatku.
Jistě byste chtěli daleko efektivněji než dosud zhodnotit okolní přírodní kapitál…
Samozřejmě. Hodně zatím nerozpletitelných uzlů souvisí s málo rozvinutou turistickou infrastrukturou. Jsou zde nedostatečné stravovací a ubytovací kapacity, málo příležitostí pro aktivity volného času. Nemůžeme pochopitelně
přímo ovlivňovat podnikatelskou sféru. Turistickému ruchu, který může mít mnoho synergických efektů - další pracovní příležitosti, přivedení kupní síly do území - je ovšem nutno věnovat pozornost. Ostatně, k čemu tvořit image města, když jeho pozoruhodností nikdo nepřijede okusit, že? Podnikatelské subjekty musí ovšem nějak zareagovat a to je dlouhodobý proces. Nyní máme v rámci správního území dvě sdružení obcí, založili jsme informační centrum a velice úzce spolupracujeme také s informačními centry v širším okolí. Ve spolupráci s SK Turista Kostelec byly otevřeny už dvě stezky – Husova a Erbenova. V květnu bude znovu otevřena dálková stezka Dr. Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského. Stezka vede z Kostelce nad Orlicí přes Potštejn, Žampach, Letohrad až do Ústí nad Orlicí. Na Slavětíně u Černého kříže byl ustaven kámen, který bude sloužit jako pomník. Na novém pomníku by měla být odhalena deska Gutha-Jarkovského, spoluzakladatele myšlenky olympijských her. Tento významný Kostelečák byl i dlouholetým předsedou Českého olympijského výboru a předsedou Klubu českých turistů. V poslední době jsme také dokázali hodně udělat pro rozvoj cyklotras. Pohyb v okruhu, řekněme třiceti, čtyřiceti kilometrů není dnes pro turisty problém. Mohou bydlet v našem městě, podnikat v létě cyklistické výlety a v zimě jezdit třeba lyžovat na Deštnou. Do systému je nutno zapojit dopravce, vymyslet nabídku pro volný čas. Musí se propojit spousta subjektů. Máme také partnerství s okresem Vale Royal v Anglii, který se nachází v oblasti mezi Manchesterem a Liverpoolem a je nazýván srdcem hrabství Cheshire, dále také s německým Triebesem a slovenskou Myjavou. Soustřeďujeme se zejména na spolupráci škol, zájmových sdružení a snažíme se podpořit prezentace drobných podnikatelů, jež by mohly napomoci rozvoji turistického ruchu.
Jsem si jist, že citlivou otázkou je také nedostatečná dostupnost regionu, zvláště pro některé dosud jen potenciální skupiny návštěvníků…
Přesně tak! Existují analýzy polské turistiky, předpokládá se v nich rozvoj střední třídy ve velkých průmyslových centrech za naší hranicí a pracuje se s hypotézou, že by tito lidé mohli zvolit zdejší území za cíl své dovolené. Pak k tomu, co jsem řekla před chvílí o potřebě inspirovat podnikatele a dodat jim kuráž, musím dodat, že se můžete na hlavu postavit a mít sebelepší záměry a přesto dokážete málo, protože rozvoj jakéhokoli podnikání závisí na dopravních cestách. Území je tak znevýhodněno, investoři – a nejen ti v cestovním ruchu - dají přednost dopravně dostatečně dostupné lokalitě. To je tady letitý boj, nejen otázka silnic, ale i hraničních přechodů. Vezměte si Orlické Záhoří, to je typická ukázka. Když už se po deseti letech podařilo přechod otevřít, tak stejně nefunguje. S velkou slávou se otvíral, ale říká se o něm, že je to nejdražší lávka pro pěší. Bohužel. Je mnoho lidí i na významných pozicích, kteří o tom problému vědí a usilují o jeho konečné dořešení, ale přesto sledujeme dokonalou ukázku fungování byrokracie. Víte, z toho na co při řešení záležitostí města a nejen těch narážím, mám pocit, že se už beztak dokonalá a nezničitelná byrokratická mašinérie neodvratně sune k ještě větší dokonalosti. A to mě děsí!
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 10/2005.
Jiří Chum
František Ignác Tůma Syn kosteleckého varhaníka Václava Tůmy (narozený 1704) absolvoval filozofická studia v Praze a další vzdělávání potom již ve Vídni. Vyškolil jej B. M. Černohorský. Na náklady kancléře hraběte Františka Ferdinanda Kinského se zdokonaloval ve skladbě u J. Fuxe ve Vídni. Od roku 1731 byl u hraběte Kinského hudebním skladatelem a kapelníkem. V letech 1741-1750 byl jmenován ředitelem kapely a soukromým skladatelem císařovny Alžběty, vdovy po císaři Karlu VI. Císařovna Marie Terezie mu zachovávala podobnou přízeň. Dokázal složit velebnou mši za pouhé čtyři dny. Je autorem více než třiceti mší. Tůma se stal nejvýznamnějším českým hudebním skladatelem vrcholného baroka. Po smrti choti Anny se odebral do kláštera v Gerasu, kde komponoval hudební díla až do své smrti (1774). Na staré radnici v Kostelci nad Orlicí mu byla v říjnu 1974 odhalena busta. |