Příloha |
Všem, kteří se zajímají o vzdělávání úředníků územních samosprávných celků, předkládá Ministerstvo vnitra k informaci zprávu, která popisuje, čeho se za dva roky platnosti zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, podařilo dosáhnout.
Ze zprávy vyplývá, že velký kus práce odvedli všichni, kterých se zákon dotýká. Pracovníci Ministerstva vnitra, které je odpovědné za dostatečnou nabídku akreditovaných vzdělávacích programů, vzdělávací instituce, které musí nabídku realizovat, vedoucí úřadů, kteří se museli rychle zorientovat v nových pravidlech a dbát na proškolení svých zaměstnanců ve všech druzích vzdělávání a samozřejmě i úředníci, na kterých leží vlastní tíha vzdělávání.
Pokud má někdo ze čtenářů zkušenosti nebo názory odlišné od těch, jež jsou uvedeny v závěrech k jednotlivým bodům zprávy, uvítáme, když nám je sdělíte. Při hodnocení a tvorbě závěrů jsme vycházeli nejen z vlastní zkušenosti, ale i ze zpráv, které jsme měli k dispozici. Budeme rádi, když se dozvíme názory i těch úřadů a vzdělávacích institucí, které na naše výzvy ke spolupráci nereagovaly. Jen dostatečně silná zpětná vazba může vést ke zlepšení.
Věřím, že společné úsilí všech zúčastněných subjektů v letech 2003 a 2004 nebylo nadarmo, že se projeví v profesionálnějším výkonu veřejné správy a že přispěje k vyšší spokojenosti všech občanů včetně nás, kteří se na vzdělávání úředníků nějakým způsobem podílíme. Děkuji vám všem za maximální nasazení při zajišťování úkolů vyplývajících ze zákona a těším se na další, doufám hlubší, spolupráci.
Mgr. Eva Petrů, ředitelka odboru vzdělávání a informací ve veřejné správě, MV ČR
I. Úředníci
1. Vstupní vzdělávání
Přesné počty úředníků, kteří prošli vstupním vzděláváním, nejsou k dispozici, ale na základě zpráv personalistů územních samosprávných celků lze konstatovat, že všichni úředníci přijatí po 1. lednu 2003 prošli vstupním vzděláváním.
Vstupní vzdělávání bylo k 31. 12. 2004 akreditováno v počtu 63 vzdělávacích programů pro 59 vzdělávacích institucí, z nich je 20 krajských úřadů, magistrátů nebo jiných úřadů územních samosprávných celků.
Zejména krajské úřady a magistráty realizují kurzy vstupního vzdělávání s velkým úspěchem i pro jiné územní samosprávné celky, a to často za minimální cenu nebo dokonce zdarma. Nad prospěšností vstupního vzdělávání existuje obecná shoda samospráv i úředníků.
Závěr: Vstupní vzdělávání je institucionálně i personálně dobře zabezpečeno a obsahově plní odpovídajícím způsobem svoji funkci.
2. Zvláštní odborná způsobilost
Zvláštní odborná způsobilost byla jako jediný prvek stávajícího systému právně upravována již před nabytím účinnosti zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků. Ověřování ZOZ bylo realizováno již v osmdesátých letech dvacátého století nejprve u zaměstnanců národních výborů, později u zaměstnanců okresních úřadů.
Ověření zvláštní odborné způsobilosti zkouškou
ZOZ se jako jediná část systému vzdělávání úředníků ověřuje zkouškou a prokazuje osvědčením v Institutu pro místní správu Praha. V případě, že úředník u zkoušky nevyhoví, má možnost ji dvakrát opakovat.
V roce 2003 si prohloubilo kvalifikaci ověřením ZOZ 2834 úředníků územních samosprávných celků. Přehled vydaných osvědčení podle správních činností je uveden v Grafu 1. Použity byly následující zkratky zvláštních odborných způsobilostí:
BPSP při přestupkovém řízení ve věcech bezpečnosti a plynulosti silničního provozu na úseku dopravy a silničního hospodářství a správních řízení souvisejících;
CS při organizaci výkonu civilní služby;
DANE při správě daní a poplatků;
DOP v silniční dopravě;
DRAH při správním rozhodování a dozorové činnosti při provozování drah a drážní dopravy;
FIN při finančním hospodaření územních samosprávných celků a jeho přezkumu;
HOKS při přípravě a realizaci hospodářských opatření pro krizové stavy;
CHL při zajišťování ochrany zdraví a životního prostředí před škodlivými účinky chemických látek a chemických přípravků;
LHM v lesním hospodářství a myslivosti;
MAT při správě matrik a státního občanství;
OH v hospodaření s odpady a nakládání s obaly;
OCHP v ochraně přírody a krajiny;
OOKR při zajištění ochrany obyvatel a krizovém řízení;
OPCD při vedení evidence obyvatel a vydávání občanských průkazů a cestovních dokladů;
OVZD v ochraně ovzduší;
PP při památkové péči a správě sbírek muzejní povahy;
PZH při prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky;
SH při správním rozhodování a dozorové činnosti v silničním hospodářství;
SKOL ve školství;
SPO při sociálně právní ochraně dětí;
SR při územním rozhodování a při rozhodování na úseku stavebního řádu a vyvlastnění;
SSP při provádění státní sociální podpory;
SZ při řízení o dávkách a službách sociální péče;
UP v územním plánování;
VEDU vedoucích úřadů;
VH ve vodním hospodářství;
VP při přestupkovém řízení ve věci veřejného pořádku, občanského soužití a majetku;
ZDR ve zdravotnictví;
ZEM v zemědělství;
ZP při správě živnostenského podnikání;
ZPF při ochraně zemědělského půdního fondu a posuzování vlivu na životní prostředí;
OBEC obecná část.
Institut pro místní správu (IMS) Praha zabezpečil celkem 135 termínů ověření ZOZ zkouškou. Z toho 63 termínů navazovalo na přípravu v IMS Praha, 72 termínů ověření ZOZ bylo určeno pro úředníky, kteří absolvovali přípravu u některé z akreditovaných vzdělávacích institucí, popřípadě pro ty, kteří zvolili individuální přípravu ke zkoušce.
Zajímavé je také zastoupení úředníků, kteří absolvovali ověření ZOZ, podle typu územního samosprávného celku (Graf 2).
Opakované zkoušky
Pro zajímavost uvádíme přehled vývoje neúspěšnosti u zkoušky v období 2002–2004 v jednotlivých částech zkoušky. Graf 3 je založen na souboru dat, který zahrnuje ty úředníky, kteří byli hodnoceni klasifikačním stupněm “nevyhověl” alespoň v jedné části zkoušky (a tedy celkově s klasifikačním stupněm “nevyhověl”). Graf potvrzuje obecnou zkušenost formulovanou členy zkušebních komisí: problém nepředstavuje písemná, ale ústní část zkoušky.
Při přípravě této zprávy se vycházelo ze statistických údajů a praktických zkušeností IMS Praha a z písemných zpráv poskytnutých podle § 39 zákona č. 312 institucemi akreditovanými podle § 30 téhož zákona. Určitá nepřesnost je způsobena skutečností, že ne všechny akreditované instituce poskytly své údaje.
Akreditované vzdělávací instituce mají možnost zaregistrovat se do informačního systému IMS Praha, vyhledávat vydaná osvědčení a získávat tak zpětnou vazbu o kvalitě poskytované přípravy k ověření ZOZ. Tuto strategii zvolila např. Akademie J. A. Komenského Karviná nebo Akademie veřejné správy, o.p.s.
Závěr: příprava a osvědčení ZOZ plní předpoklad, tzn. zajišťuje dostatečnou kvalitu výkonu veřejné správy. Problém setrvává u velmi malých obcí a bude třeba ho řešit.
3. Vzdělávání vedoucích úředníků a vedoucích úřadů
O tento druh vzdělávání je ze strany samotných úředníků velký zájem. Objevily se i případy, kdy se úředníci účastní vzdělávání pro vedoucí úředníky, i když podle § 33 zákona č. 312 jsou této povinnosti zproštěni.
Pro vzdělávání vedoucích úředníků bylo ke konci roku 2004 akreditováno celkem 72 vzdělávacích programů ve 24 akreditovaných vzdělávacích institucích. Praxe ukazuje, že obsah a rozsah obecné části vzdělávání byl stanoven adekvátně a vzdělávání je úspěšně realizováno. Problémem je malá nabídka zvláštní části, která má dát přehled o správních činnostech podřízených úředníků stanovených vyhláškou. Ze strany akreditovaných vzdělávacích institucí je malý zájem nabízet toto vzdělávání z důvodu nemožnosti sestavit kurzy s ekonomicky dostatečným počtem frekventantů. Každý úřad územního samosprávného celku má jinou organizační strukturu a tedy i jiné skupiny úředníků pro určité správní činnosti pod jedním vedoucím úředníkem. Tento nedostatek se Ministerstvo vnitra snažilo vyřešit oslovením akreditovaných vzdělávacích institucí, které ke konci roku 2004 nabídku těchto kurzů zvýšily.
Závěr: Je třeba posílit nabídku vzdělávání vedoucích úředníků a hledat další cesty, i legislativní, k vyřešení problému vzdělávání stanoveném ve zvláštní části. Ještě důrazněji je třeba se zaměřit na kvalitu lektorů.
4. Průběžné vzdělávání
Průběžné vzdělávání je realizací principu celoživotního vzdělávání úředníků územních samosprávných celků. Proto se všichni úředníci územních samosprávných celků musí průběžného vzdělávání účastnit. Ti úředníci, kteří mají povinnost složit zkoušku ZOZ, a vedoucí úředníci, kteří musí absolvovat vzdělávání vedoucích úředníků, se účastní průběžného vzdělávání až po absolvování těchto druhů vzdělání. Nabídka průběžného vzdělávání je velká (Graf 4) a další odborné kurzy jsou neustále nabízeny Ministerstvu vnitra k posouzení.
Závěr: Při velké nabídce různých vzdělávacích programů je velkou odpovědností vedoucích úředníků (personalistů), aby posílali své podřízené na vzdělávání, které je pro ně přínosem. Záleží na jejich posouzení, zda je vhodnější v danou dobu vyslat úředníka na kurz, který rozšíří a prohloubí jeho vědomosti v oblasti správních činností nebo zvolí kurz, který usnadní jeho komunikaci s občany, odbornou práci s výpočetní technikou nebo ho připraví pro odbornou komunikaci v cizím jazyce v rámci mezinárodní spolupráce. Práci personalistů je proto třeba věnovat velkou pozornost a jejich průběžné odborné proškolování je nezbytné.
II. Úřady územní samosprávy
Úřad je povinen zajistit úředníkovi prohlubování kvalifikace a postupovat při tom podle plánu vzdělávání. Ministerstvo vnitra nemá přesné údaje o tom, kdo z vedoucích úředníků zanedbal tuto povinnost, jsou však známy jednotlivé případy, kdy nebyli všichni úředníci včas přihlášeni k ověření ZOZ nebo vzdělávání vedoucích úředníků.
Závěr: Je třeba připomenout, že odpovědnost za splnění povinnosti zajistit vzdělávání je na vedoucím úředníkovi (vedoucím úřadu). Není možné tuto povinnost podceňovat, neboť jde o zajištění práva občanů na kvalitně vykonávanou veřejnou správu. Kontrola dodržení povinnosti vzdělávat se a zejména kontrola absolvování vzdělání, které má charakter kvalifikačního předpokladu, je podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v gesci úřadů práce.
III. Ministerstvo vnitra
1. Akreditace
Ministerstvo vnitra rozhoduje o udělení akreditace vzdělávacím institucím i o akreditaci vzdělávacích programů. Seznam vzdělávacích institucí s platnou akreditací a další podrobnější informace jsou publikovány na webové stránce Ministerstva vnitra (www.mvcr.cz, odkazy veřejná správa - vzdělávání a akreditace).
Ministerstvo vnitra zřizuje jako své poradní orgány pro udělování akreditací akreditační komise. Členy akreditačních komisí jsou vybraní odborníci na oblast veřejné správy z akademické sféry a zástupci územních samosprávných celků.
Akreditace vzdělávacích institucí i vzdělávacích programů jsou udělovány na dobu tří let, jsou nepřevoditelné na jiné osoby a nepřecházejí na právní nástupce. Před uplynutím doby, na niž byla akreditace udělena, může její držitel požádat o obnovení akreditace.
Akreditované vzdělávací instituce
K 31. prosinci 2004 bylo v České republice celkem 161 akreditovaných vzdělávacích institucí, z tohoto počtu bylo akreditováno:
25 vzdělávacích institucí v roce 2002
70 vzdělávacích institucí v roce 2003
66 vzdělávacích institucí v roce 2004
Pro přesnost je třeba konstatovat, že ne všechny akreditované instituce skutečně realizovaly alespoň jeden akreditovaný vzdělávací program. Z celkového počtu akreditovaných vzdělávacích institucí bylo podle krajského uspořádání udělení akreditací vzdělávacím institucím rozloženo v rámci území České republiky následovně (Graf 5).
Zajímavý je i přehled akreditovaných vzdělávacích institucí podle druhu subjektů, které akreditaci získaly (Graf 6).
Poměrným zastoupením dominují fyzické a právnické osoby, které zaujímají 66 procent z celkového počtu akreditovaných vzdělávacích institucí. Školy zaujímají s 22 procenty druhé místo a územní samosprávné celky jsou se dvanácti procenty na třetím místě v počtu akreditovaných vzdělávacích institucí.
Závěr: Počet akreditovaných vzdělávacích institucí se pohybuje v poměrně vysokých číslech slibujících dostatečné pokrytí území republiky institucemi zabezpečujícími prohlubování kvalifikace úředníků územních samosprávných celků. Problém byl u některých akreditovaných vzdělávacích institucí, které nabízely přípravu k ZOZ. Tyto instituce občas ruší přípravu v těch kurzech ZOZ, v nichž je počet účastníků tak nízký, že by jejich případná realizace byla ztrátová. Řadu úředníků územních samosprávných celků tak staví do situace, že nejenže neabsolvují přípravu k ověření účastí na kurzech, ale někdy nemají již ani dostatek času na individuální přípravu.
Akreditované vzdělávací programy
Ke konci roku 2004 bylo akreditováno celkem 996 vzdělávacích programů, které poskytly komplexní nabídku pro vzdělávání úředníků všech druhů prohlubování kvalifikace úředníků územních samosprávných celků, jak zákon předepisuje.
Celkem bylo na Ministerstvo vnitra podáno 1957 podání – žádostí o udělení akreditace vzdělávací instituci nebo vzdělávacímu programu, z toho bylo 65 žádostí zastaveno a 314 akreditací nebylo uděleno (pokud žádost o akreditaci nesplňuje požadavky stanovené v § 30 a 31 odst. 3 zákona č. 312 Sb.).
Nejčetnějším druhem vzdělávání úředníků byla v letech 2003 a 2004 příprava na ověření ZOZ. Je to samozřejmé, neboť noví úředníci, přijatí po změnách ve veřejné správě, si museli zajistit kvalifikaci pro výkon daných správních činností (Graf 7).
Nejvíce vzdělávacích programů přípravy k ověření zvláštní odborné způsobilosti bylo akreditováno pro správní činnosti finanční hospodaření územních samosprávných celků, školství, územní rozhodování, rozhodování na úseku stavebního řádu a vyvlastnění, státní sociální podpory, řízení o dávkách a službách sociální péče – tedy pro ty správní činnosti, o něž je ze strany územních samosprávných celků největší zájem. “Nízkokapacitní” ZOZ nejsou z hlediska akreditovaných vzdělávacích institucí zajímavé. Přípravu v těchto správních činnostech zajišťuje IMS Praha.
Závěr: Územní samosprávný celek může prohlubování kvalifikace úředníků vyžadované zákonem zajišťovat pouze v akreditovaných vzdělávacích programech prostřednictvím akreditovaných vzdělávacích institucí. Přes velký počet akreditovaných programů byla v uplynulých dvou letech někdy nabídka konkrétního programu nedostatečná (zvláštní odborná způsobilost – určitá zvláštní část, vzdělávání vedoucích úředníků – zvláštní část). Tato situace by se už v roce 2005 neměla opakovat, neboť zájem úředníků o tato povinná vzdělávání již klesá.
Vedle vzdělávání podle zákona č. 312/2002 Sb. může úřad zajišťovat pro své zaměstnance (úředníky) další druhy vzdělávání podle zákoníku práce.
2. Rovnocennost vzdělání
V zákoně byl aplikován systém uznávání kvalifikace pro výkon správních činností v územní veřejné správě získané řádně ukončeným studiem na vysoké škole. Povinnost prokázat zvláštní odbornou způsobilost (§ 21), povinnost zúčastnit se vzdělávání vedoucích úředníků a vedoucích úřadů (§ 27) a povinnost zúčastnit se vstupního vzdělávání (§ 19) nemá úředník, který získal vzdělání v bakalářských nebo magisterských studijních programech stanovených prováděcím předpisem (Vyhláška MV č. 511/2002 Sb.) nebo kterému bylo vydáno osvědčení o rovnocennosti vzdělání (§ 33 zákona). Rovnocennost vzdělání je uznávána i v případě, že úředník absolvoval takový kurz, který svým obsahem odpovídá vzdělávacímu programu příslušnému pro prohlubování kvalifikace podle zákona.
Jedná se o racionální přístup, který z principu na jedné straně “nutí” územní samosprávné celky akceptovat a vybírat pro výkon činnosti ve veřejné správě již odborně připravené úředníky, protože tím ušetří výdaje z veřejných rozpočtů na vzdělávání, a na straně druhé umožňuje, aby úředníci směřovali ve spolupráci se svými zaměstnavateli vzdělávání do dalších oblastí, které prohlubují nebo rozšiřují jejich profesní způsobilost.
V průběhu roku 2003 bylo Ministerstvu vnitra podáno 692 žádostí o uznání rovnocennosti vzdělání. Do konce roku 2003 bylo v souladu se správním řádem vydáno 447 osvědčení o uznání rovnocennosti vzdělání, osm řízení bylo zastaveno a 96 žádostí bylo zamítnuto.
V roce 2004 bylo vyřizováno celkem 1494 žádostí o uznání rovnocennosti vzdělání. Bylo vydáno 1063 osvědčení o uznání rovnocennosti vzdělání úředníků, bylo zastaveno 9 řízení, zamítnuto 267 žádostí.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ve věci rovnocennosti vzdělání bylo podáno za oba kalendářní roky pouze jedenáct rozkladů, z nichž dvě žádosti o přehodnocení rozhodnutí byly shledány věcně odůvodněnými.
Závěr: Při uplatňování principu rovnocennosti předchozího vzdělávání úředníků využívají územní samosprávné celky obou cest, které zákon nabízí, tj. vyvázání z povinnosti prohlubování kvalifikace ověřením zvláštní odborné způsobilosti, vzděláváním vedoucích úředníků a výjimečně i vstupního vzdělávání u úředníků, kteří mají příslušné předchozí vzdělání vyjmenované ve vyhlášce i podání žádosti Ministerstvu vnitra podle §34 zákona č. 312 Sb. za účelem získání osvědčení o rovnocennosti předchozího vzdělání.
3. Zajištění kvality vzdělávání a její kontrola
Cílem vzdělávání úředníků územních samosprávných celků je zajištění vysoké kvality výkonu státní správy i činností ve vlastní působnosti. Dopad vzdělávání na kvalitu výkonu práce úředníka je přímo závislý na kvalitě příslušného vzdělávání. Proto je snaha o zajištění vysoké kvality vzdělávání a s tím související kontrola kvality, která pomůže napravit nedostatky, v zájmu Ministerstva vnitra, v zájmu vzdělávacích institucí a především v zájmu úředníků.
Jednou z forem zajištění kvality vzdělávání je akreditační systém. Ten není samospasitelný a proto ho doprovází nabídka vzorových vzdělávacích programů, zpracovaných předními odborníky zejména pro takové oblasti vzdělávání, ve kterých zákon stanoví jejich obsah, nebo pro vzdělávání, které patří mezi vládní priority. Další formou zajištění kvality je institut státní kontroly.
Vzorové vzdělávací programy
V rámci projektu Phare 2002 Všeobecný vzdělávací systém pro úředníky územních samosprávných celků byly zpracovány Ministerstvem vnitra tyto programy:
Vzorový vzdělávací program vstupního vzdělávání
Vzorový vzdělávací program obecné části vzdělávání vedoucích úředníků
Vzorový vzdělávací program zvláštní části vzdělávání vedoucích úředníků pro kraje a obce s rozšířenou působností
Vzorový vzdělávací program zvláštní části vzdělávání vedoucích úředníků pro malé obce
Tyto vzorové vzdělávací programy jsou publikovány na webových stránkách ministerstva. Na jejich vypracování se podíleli přední odborníci z akademické sféry a z územních samosprávných celků soustředění do autorských týmů Ekonomicko-správní fakultou Masarykovy univerzity v Brně. Současně byly vydány i vzorové učební texty:
Učební text pro vstupní vzdělání
Učební text pro obecnou část vzdělávání vedoucích úředníků – obecná část
Učební text pro vzdělávání vedoucích úředníků – zvláštní část (včetně elektronické podoby)
Ministerstvo vnitra dále zabezpečilo zpracování a vydání dalších programů:
Vzorový vzdělávací program pro romské koordinátory krajů
Vzdělávací program k problematice zdravotně postižených
Vzorový vzdělávací program k problematice rovných příležitostí žen a mužů
“Bonita obcí” – vzorový vzdělávací program (realizace Ostrava, 2004) včetně vydání učebního textu
Všechny programy a texty jsou současně vydávány v elektronické podobě s tím, že vzdělávací instituce, ale i kraje a obce, mají možnost využívat tyto vzory pro realizaci vzdělávání. V elektronické podobě byly vydány i sborníky příspěvků z mezinárodních konferencí zaměřených na problematiku vzdělávání ve veřejné správě z let 2002–2004.
Kontrola vzdělávacích institucí a vzdělávacích programů
Státní kontrola vzdělávacích institucí je nutná zejména tam, kde jiné formy spolupráce selhávají a kdy je třeba vyčlenit ze vzdělávacího trhu ty subjekty, které z nejrůznějších důvodů nemohou nebo nechtějí dodržovat podmínky, na podkladě kterých jim byla udělena akreditace.
Realizace státní kontroly
V roce 2004 proběhlo deset kontrol akreditovaných institucí. Předmětem kontroly byly v měsících lednu až dubnu programy akreditované jako příprava na zkoušky ZOZ. V rámci této tématické kontroly proběhly kontroly v IMS Praha, Vzdělávacím a poradenském centru Masarykovy univerzity Brno a ve Vzdělávacím centru v Krnově Slezské univerzity v Opavě.
V květnu až listopadu 2004 probíhaly kontroly vzdělávacích programů zaměřených na vzdělávání vedoucích úředníků. V rámci těchto kontrol prověřila kontrola odboru přípravy pracovníků akreditované vzdělávací programy IMS Praha, Vysoké školy evropských a regionálních studií v Českých Budějovicích, Institutu celoživotního vzdělávání v Havířově, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzitu J.E. Purkyně, Fakultu sociálně ekonomickou, Apertu, s.r.o. v Liberci, Institut celoživotního vzdělávání v Havířově a na podnět mimo plán akreditovanou soukromou vzdělávací instituci Kučera, o.p.s. v Brně.
Při kontrolní činnosti akreditovaných vzdělávacích institucí a uskutečňování vzdělávacích programů bylo ověřováno, zda příslušný vzdělávací program je realizován v souladu se skutečnostmi uvedenými v žádosti o akreditaci příslušné vzdělávací instituce, tj. zda přednáší lektor schválený v akreditačním procesu, zda kurz odpovídá obsahem i rozsahem schválenému programu. Dále je kontrolována metodika výuky, poskytované studijní opory, zpětná vazba posluchačů.
Závěr: U žádného ze vzdělávacích programů kontrolovaných akreditovaných institucí nebyla shledána významná pochybení a programy byly realizovány v souladu s příslušnými akreditacemi.
Další způsoby ověření kvality vzdělávání
Státní kontrola je nutná, ale vzhledem k omezeným možnostem Ministerstva vnitra je poměrně málo četná a navíc sleduje jen jednu stranu vzdělávacího procesu. Chybí zde možnost posoudit, jak se získané vzdělání odrazí na práci úředníka v praxi, jaká je spokojenost úředníka i jeho vedoucího s výsledky vzdělávání po obsahové a pedagogické stránce.
Z tohoto důvodu oslovilo Ministerstvo vnitra krajské a obecní úřady se žádostí o vyplnění dotazníku, ze kterého by tyto poznatky bylo možné získat. Z počtu rozeslaných 250 dotazníků se vrátilo vyplněných 41, což snižuje validitu učiněných závěrů. Přesto lze z uvedených odpovědí vytřídit několik základních poznatků:
Institut pro místní správu Praha
15 % respondentů vyjádřilo spokojenost s přípravou a ověřováním ZOZ v IMS Praha, a to zejména proto, že zde zkouška navazuje bezprostředně na přípravu ke zkoušce. Mimo tuto skutečnost jsou účastníci přípravy spokojeni s možností ubytování a stravování v IMS Praha.
20 % respondentů vyjádřilo nespokojenost s lektory (čtou zákon, místo aby ho vykládali) a členy zkušebních komisí (arogantnost, neznalost andragogiky).
7 % respondentů si stěžuje na velkou byrokracii při přihlašování k přípravě a ke zkoušce.
Ostatní akreditované vzdělávací instituce
22,5 % respondentů vyjádřilo výraznou spokojenost se vzdělávací institucí, se kterou spolupracují.
17,5 % respondentů vyjádřilo stížnost na příliš dlouhou dobu mezi přípravou na zkoušku ZOZ u akreditované vzdělávací instituce a zkouškou v Institutu Praha.
2,5 % vyjádřilo stížnost na kvalitu lektorů.
Všechny vzdělávací instituce
10 % respondentů poukazuje na negativní jev rušení vzdělávacího kurzu při malém počtu přihlášených zájemců.
7,5 % požaduje pro ZOZ jednotné a pro všechny závazné vzdělávací programy a učební texty.
Krajské úřady a Magistrát hl. města Prahy akreditované pro vstupní vzdělávání
10 % respondentů vyjádřilo spokojenost se vzdělávací činností těchto úřadů.
Závěr: Liberalizace vzdělávacího trhu, která umožňuje všem vzdělávacím subjektům požádat o akreditaci a při splnění kritérií kvality ji získat, je přijímána kladně a vyhovuje potřebám úředníků. Při přípravě a ověřování ZOZ je třeba hledat další cesty k zajištění rovných příležitostí všech úředníků k získání příslušné kvalifikace. Kvalitu vzdělávání je třeba nejen nadále sledovat, ale i podpořit pedagogickým vzděláváním lektorů.
Koordinace systému vzdělávání Ministerstvem vnitra
Ministerstvo koordinovalo a metodicky pomáhalo útvarům personální práce a vzdělávání krajských úřadů, úřadů obcí s rozšířenou působností i úřadů obcí a měst s uplatněním zákona a s návodem, jak realizovat vzdělávání v souladu s jeho zněním. Proto byla uspořádána ve spolupráci s krajskými úřady série seminářů s doporučenou účastí zástupců obcí a měst. Problematické otázky postupů podle zákona byly a jsou průběžně zveřejňovány na webových stránkách Ministerstva vnitra.
V rámci zákonem vymezené koordinační působnosti Ministerstva vnitra byly dále zajištěny konzultace se vzdělávacími institucemi: I. pracovní setkání pro akreditované vzdělávací instituce k problematice realizace zákona - Hradec Králové, 2004; II. seminář k problematice kvality v profesním vzdělávání - Brno, 2004.
Ministerstvo uplatňuje svou koordinační úlohu v celonárodním měřítku také pořádáním tradiční každoroční konference ke vzdělávání ve veřejné správě ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci (celkem proběhlo zatím šest ročníků).
Byl organizován pobyt dvaceti mladých úředníků územních samosprávných celků na postgraduálním studiu Univerzity TOR VERGATA v Římě a ve spolupráci s Velvyslanectvím České republiky v Římě proběhl seminář k problematice územní veřejné správy na Vyšší škole veřejné správy v Římě (25 účastníků z krajů a obcí).
Ministerstvo vnitra je nositelem projektu Phare 2002 Všeobecný vzdělávací systém pro úředníky územních samosprávných celků (CZ 0209-02-01-005), který je rozdělen na dvě části:
technickou (zajištění vybavení všech krajů a hlavního města Prahy multimediálními učebnami);
analyticko-koncepční (analýza vzdělávacích potřeb zúčastněných subjektů včetně tvorby a pilotního ověření vybraných vzdělávacích programů).
ZÁVĚR
Schválení zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, bylo v roce 2002 předpokladem pro postupnou profesionalizaci územní veřejné správy. Byly vytvářeny podmínky pro realizaci systému profesního vzdělávání na obdobné úrovni a v obdobném rozsahu, který je známý z vyspělých zemí Evropské unie. Vlastní těžiště realizace tohoto zákona neleží na Ministerstvu vnitra, ale přímo na územních samosprávných celcích, které se v průběhu jeho implementace vyrovnávaly s řadou problémů (výběrová řízení a veřejné výzvy, vypracování plánu vzdělávání pro úředníky atd.).
V roce 2003 byly sbírány první zkušenosti s novým systémem vzdělávání a prohlubování kvalifikace úředníků. Přes dílčí nedostatky, zejména v oblasti poskytování přípravy k ověření ZOZ zkouškou nebo zvláštní části vzdělávání vedoucích úředníků v některých časových obdobích, se podařilo naplnit všechny známé
vzdělávací potřeby úředníků územních samosprávných celků a tím i zákon. V roce 2004 převládala snaha postupného zkvalitňování vzdělávacích programů zejména vydáním ucelené řady vzorových vzdělávacích programů Ministerstvem vnitra za účinné spolupráce vysokých škol.
Realizaci vzdělávání napomohla i finanční dotace EU (projekt Phare 2002) na vybavení všech krajů a Magistrátu hl. m. Prahy multimediálními učebnami pro realizaci moderních vzdělávacích forem. Dalším pozitivem je spolupráce personalistů krajů a obcí jak s Ministerstvem vnitra, které jim poskytuje metodickou pomoc, tak i se vzdělávacími institucemi. Územní samosprávné celky jsou mnohdy iniciátory tvorby profesních vzdělávacích programů a samy se mnohdy na jeho realizaci díky svým odborníkům – úředníkům spolupodílejí.