Přírodní památky
Vrch Ralsko patří k výrazným krajinným dominantám na severu Čech a nadmořskou výškou 696 metrů zároveň představuje nejvyšší kótu - pomyslnou “střechu” - České tabule. Tato rozsáhlá horopisná jednotka je tvořena souvrstvím usazených hornin křídového stáří, kterými ve třetihorách pronikla tělesa sopečných vyvřelin, nyní vystupující v nápadných návrších.
Platí i pro Ralsko, jehož vrcholový skalní hřeben, zvýrazněný zříceninou středověkého hradu, tvoří čedičová vyvřelina.
Na vršek kopce stoupá turistická cesta z Vranova u Mimoně nebo Novin pod Ralskem a vrcholová partie patří k vyhledávaným vyhlídkovým místům po okolní malebně krajině. Čedičová hornina se rozpadá do rozsáhlých svahových sutí s hodnotným lesním porostem i podrostem, chráněným v přírodní rezervaci Ralsko.
K pozoruhodným zajímavostem blízkého i širšího okolí náleží i četné pískovcové skalní útvary. Už na jižním a jihozápadním úpatí kopce zaujme bělavá kulisa Vranovských skal, chráněná ve stejnojmenné přírodní památce. Přímo nad obcí Vranov vystupuje pěkně tvarovaná věž Džbán s pestrou mozaikou drobných zvětrávacích tvarů. Z výstupové cesty na Ralsko směřuje odbočka na mohutný blokovitý útvar s Juliinou vyhlídkou, otevřenou do “Máchova kraje”. Severnímu a západnímu úpatí Ralska se obloukem vyhýbá říčka Ploučnice a také v jejím povodí najdeme řadu neobvyklých skalních kuriozit. Například z obce Noviny směřuje odbočka k místu zvanému Průrva Ploučnice, což je vývěr říčky z uměle proraženého tunelu v uzávěru úzké a strmé skalní soutěsky. Romantická krajina pískovcových návrší a hřbetů, většinou rovněž chráněných jakožto přírodní památky, se rozprostírá jižně od Hamru nad Jezerem, odkud k ní procházejí lesní silničky a cesty. Snad jen hradní vrch Děvín (421 m) je častěji navštěvován, z geologického hlediska jsou zajímavá také návrší v jihozápadním sousedství – Hamerský (též Ostrý) Špičák a Schächtenstein. Prostupují jimi vrstvy železitých pískovců, kdysi těžených na povrchu i v podzemních štolách. Železité polohy – železivce – místy tvoří pozoruhodné útvary (včetně “železných rour a klád”) i na okolních návrších, například v Divadle na úbočí Novinské horky (443 m), na Kozím hřbetu (423 m), členitém Širokém kameni (430 m) i jinde. Na dohled od lesní křižovatky asi tři kilometry jižně od Hamru vystupuje strmý skalní “stoh” Stohánek (397 m) s drobnými zbytky středověkého hradu a uměle vyhloubenými síňkami – Poustevnou. Protilehlé Dlouhé skále zase dala pojmenování téměř půl kilometru dlouhá skalní stěna, zpevněná železitými a křemitými polohami pískovců. Rozsáhlé pískovcové skalní území se rozprostírá také v opačném, jihozápadním okolí Ralska. Patří k nim romantická lesnatá partie Hradčanských stěn, pojmenovaná nikoliv podle skvostné dominanty naší metropole, ale podle nevelké, nyní převážně rekreační obce Hradčany při severním úpatí skal a u silnice z Doksů do Mimoně. Vlastní “stěny” spadají zejména z členitých severních okrajů pískovcové plošiny, kde je protínají úzké soutěsky, nebo zvýrazňují samostatné a proto nápadné skalní útesy. Příkladem je vyhlídková Havraní skála (331 m) nad západním okrajem Hradčan, přístupná strmou cestou. V západní části Hradčanských stěn se skrývají pozoruhodné útvary, vzniklé procesy výběrového zvětrávání a odnosu pískovců. Od křižovatky cest pod Jelením vrchem (320 m) to není daleko k “děravé” skále s pitoreskním pojmenováním Psí kostely. Jde o protáhlý hřbet při hraně údolního svahu, protnutý soustavou rourovitých tunelů, ústících sedmi otvory. Poblíž vystupuje další zajímavý útvar, zvaný Skalní brána. Téměř pětimetrový otvor zde protíná okraj úzkého skalního pilíře a podobně jako četné dutiny v sousedních stěnách vznikl vyvětráváním méně odolných vrstev pískovců. Hradčanské stěny jsou severní až severovýchodní částí poměrně rozsáhlé pískovcové oblasti, někdy nazývané Kumerské pohoří a zasahující na jihu do prostoru Máchova jezera.