Týdeník Veřejná správa


 Konzultace

JUDr. Jaroslav Jemelka
Právnická fakulta ZČU v Plzni

Zápisy ze zasedání zastupitelstva obce ve světle aktuálního judikátu Nejvyššího správního soudu ČR


Vyšlo v čísle 48/2007

V červnu letošního roku potvrdil Nejvyšší správní soud České republiky svým rozsudkem, že obsah zápisu ze zasedání zastupitelstva obce je informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen zákon č. 106/1999 Sb.) (1). Rozhodoval tak v případě kasační stížnosti, kterou podala Rada Města Smečno (dále jen stěžovatelka) proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Krajský soud v Praze rozhodl, zjednodušeně řečeno tak, že stěžovatelka měla povinnost poskytnout občanovi (dále jen žalobci) informace, které po ní žádal dle zákona č. 106/1999 Sb. (2).. Konkrétně šlo o zápisy ze zasedání zastupitelstva za rok 2005.

Stěžovatelka v souladu se svým rozhodnutím neposkytnout zápisy tvrdí, že žadatel (v tomto případě žalobce) je povinen požadovanou informaci blíže specifikovat. Takovou informací může být dle stěžovatelky i jednotlivý konkrétní zápis z určitého jednání, nikoliv však všechny zápisy ze všech jednání. Pokud není žádost o poskytnutí informace dostatečně konkrétní a je formulována tak obecně, jak tomu bylo v posuzovaném případě (3)., nemůže stěžovatelka splnit svoji povinnost informaci poskytnout.

Stěžovatelka dále tvrdí, že zákon č. 106/1999 Sb. sleduje i významnou celospolečenskou funkci – posílení kontroly veřejnosti nad činností samosprávy a orgánů státu. Účelem zákona dle stěžovatelky není umožnit komukoliv vytvářet si vlastní věcně ani časově neomezené archivy, které žádnou společenskou funkci neplní a zvyšovat nároky na administrativu u povinných subjektů, nadto s rizikem, že může dojít k poškození práv třetích osob. Krajský soud dle tvrzení stěžovatelky napadeným rozhodnutím připustil věcně, obsahově i časově neomezené požadavky na poskytování informací, či spíše podkladů z činnosti orgánů obce, a tím současně podstatně ztížil možnost plnění ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) a c) zákona č. 106/1999 Sb. (4). ze strany stěžovatelky a dokonce vytvořil prostor k případnému zneužití práva na informace či dokonce k šikanóznímu výkonu tohoto práva.

Krajský soud v Praze však rozhodnutí Rady Města Smečno o neposkytnutí zápisů z jednání zastupitelstva zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud dále konstatoval, že ustanovení § 97 zákona o obcích ukládá obcím povinnost informovat občany o činnosti orgánů na zasedání zastupitelstva a dále jiným způsobem v místě obvyklém. Plnění povinnosti uložené obcím ustanovením § 97 zákona o obcích zveřejněním zápisu ze zasedání zastupitelstva na úřední desce obecního úřadu nelze tedy dle názoru krajského soudu považovat za zveřejnění informace ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. (5). a důvod pro neposkytnutí není v takovém případě dán. Krajský soud také odmítl názor stěžovatelky, že důvodem pro nevyhovění žádosti o poskytnutí informace mohou být nedostatečné ekonomické a personální podmínky povinného.

Nejvyšší správní soud konstatoval (6)., že právo na informace zaručuje Listina základních práv a svobod (čl. 17 odst. 1). Dle odstavce 5 tohoto článku jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti, přičemž podmínky a provedení stanoví zákon; tím je zákon č. 106/1999 Sb., v posuzovaném případě ve znění účinném do 22. 3. 2006, tedy ve znění účinném v době vydání rozhodnutí stěžovatelky. Zákon č. 106/1999 Sb., ve znění účinném do 22. 3. 2006, neobsahoval definici informace a povinný subjekt si tento pojem musel při aplikaci zákona č. 106/1999 Sb., vyložit. Jak se již v jednom ze svých rozhodnutí vyjádřil Nejvyšší správní soud (rozsudek ze dne 10. 10. 2003, čj. 5 A 119/2001 – 38), při výkladu pojmu „informace“ musí povinný subjekt zvolit takový postup, který ve svých důsledcích fakticky nezužuje rozsah ústavně zaručených práv, jinak by se orgán aplikující právo dostal do rozporu jednak s obecnou zásadou výkladu ve prospěch základních práv a svobod a jednak s příkazem šetření smyslu práv a nezneužívání možných omezení (čl. 4 odst. 4 Listiny).

Pokud žadatel požaduje informaci dle zákona o svobodném přístupu k informacím, musí splnit podmínku, aby žádost byla srozumitelná a bylo z ní zřejmé, jaká informace je požadována. V posuzovaném případě žalobce zcela jasně a srozumitelně požádal o zápisy ze zasedání zastupitelstva konaných v roce 2005 a z žádosti bylo tedy patrné, že požaduje informace v těchto zápisech uvedené. Obecně je možno považovat žádost o informaci za nejasnou či nesrozumitelnou tehdy, pokud ji povinný subjekt je schopen identifikovat a následně vyhledat jen se zjevně nepřiměřeným úsilím. I z těchto hledisek je nutno posuzovanou žádost žalobce považovat za naprosto jasnou a srozumitelnou, neboť požadované informace (zápisy ze zasedání zastupitelstva) byly jednoznačně označeny, týkaly se činnosti povinného subjektu, povinný subjekt je obligatorně pod tímto označením vyhotovuje a lze předpokládat, že u obce o velikosti stěžovatelky jsou zápisy ze zasedání zastupitelstva za příslušný rok snadno identifikovatelné a vyhledatelné během velmi krátkého časového úseku a jejich poskytnutí není pro povinný subjekt spojeno se zjevně nepřiměřeným úsilím.

Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou stěžovatelky, že žádané podklady mohou obsahovat informace ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 nebo 2 písm. a) nebo c) zákona č. 106/1999 Sb. (7)., ve znění účinném do 22. 3. 2006, tj. takové informace, které se neposkytují. Krajský soud ve svém rozhodnutí správně uvedl, že povinný subjekt je sám povinen posoudit, zda požadovaný písemný záznam obsahuje takovou informaci (tj. informaci, která se neposkytuje) a následně učinit opatření nutné k její ochraně, například začerněním příslušného textu.

Dle zákona o obcích (8).musí být zápis uložen na obecním úřadě k nahlédnutí (§ 95 odst. 2) a právo nahlížet do něj a pořizovat z něj výpisy má občan obce, který dosáhl věku 18 let, a fyzická osoba vlastnící na území obce nemovitost, a to za podmínky, že dosáhla věku 18 let. Zákon o obcích tak tyto osoby opravňuje k nahlížení do úplné a originální podoby zápisů ze zasedání zastupitelstva obce. V tomto ohledu představuje zákon o obcích lex specialis k zákonu č. 106/1999 Sb., a povinný subjekt nemůže ze zápisu ze zasedání zastupitelstva vyloučit žádnou informaci, tedy ani případné informace ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 nebo 2 písm. a) a c) zákona č. 106/1999 Sb., jestliže žádost o poskytnutí informací podává občan obce, jak tomu bylo v posuzovaném případě.

Jak říká rozsudek Nejvyššího správního soudu, žadatel o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb. není v žádném případě povinen jakýmkoliv způsobem zdůvodňovat svoji žádost, neboť takovou povinnost zákon č. 106/1999 Sb., v žádném svém ustanovení žadateli neukládá. Povinný subjekt není oprávněn jakkoliv zkoumat a zabývat se otázkou účelnosti a důvodnosti žadatelovy žádosti či jeho motivy. Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelčiným tvrzením, že zákon č. 106/1999 Sb. plní funkci kontroly veřejnosti vůči orgánům spravujícím věci veřejné, slouží však také pro volbu postupu každého jednotlivého občana při správě věcí veřejných. Pokud stěžovatelka argumentuje zvýšenými nároky na administrativu, což je v tomto případě pouze hypotetické a nijak nedoložené tvrzení, je možno poukázat na důvodovou zprávu k zákonu č. 106/1999 Sb., která předpokládá zvýšené finanční náklady na straně povinných subjektů spojené s realizací předmětného zákona a případný nárůst počtu zaměstnanců, kteří budou zákon aplikovat. Poskytování informací o činnosti orgánů veřejné moci je v našem civilizačním prostoru obecným standardem demokratických právních států, který logicky vyžaduje jisté finanční zatížení orgánů veřejné správy.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 48/2007.


Poznámky:

  1. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 27. června 2007, čj. 6 As 79/2006-58, www.nssoud.cz.

  2. Srovnej Furek, Adam – Lze požadovat kopie usnesení a zápisů z jednání orgánů obce? Veřejná správa č. 28/2007.

  3. Tedy zápisy ze zasedání zastupitelstva obce za rok 2005.

  4. Toto ustanovení říká: „Povinný subjekt informaci neposkytne, pokud:

    1. jde o informaci vzniklou bez použití veřejných prostředků, která byla předána osobou, jíž takovouto povinnost zákon neukládá, pokud nesdělila, že s poskytnutím informace souhlasí,

    2. by tím byla porušena ochrana práv třetích osob k předmětu práva autorského.“

  5. „Povinný subjekt informaci neposkytne, pokud:

    1. ji zveřejňuje na základě zvláštního zákona a v předem stanovených pravidelných obdobích až do nejbližšího následujícího období.“

  6. Srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 27. června 2007, čj. 6 As 79/2006-58, www.nssoud.cz.

  7. Viz poznámka č. 4.

  8. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích.