Týdeník Veřejná správa


 Příloha

RNDr. Jiří Klíma
ředitel úseku regionálního rozvoje a bydlení
ÚRS PRAHA, a.s.

Problematika deprimujících zón na území Ústeckého a Jihočeského kraje



Vyšlo v čísle 48/2007

V roce 2005 poskytlo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR společnosti ÚRS PRAHA, a.s., v rámci podpory skupiny výzkumů pro potřeby regionů, dotaci na dvouletý projekt, jehož cílem bylo připravit metodický postup a na jeho základě podstatně přispět ke snížení výskytu deprimujících neprůmyslových objektů a ploch ve městech a urbanizovaných územích. Projekt měl umožnit zlepšit vzhled zejména okrajových částí měst a obcí a zdokonalit stav obytného a životního prostředí.

Práce na projektu „Omezení negativního působení nevyužívaných neprůmyslových objektů a ploch“ byly zahájeny v polovině roku 2005 a ukončeny v listopadu 2006. V průběhu první poloviny roku 2007 došlo k dodatečnému zapracování některých poznatků souvisejících s možnostmi financování revitalizace deprimujících zón prostřednictvím finančních prostředků Evropské unie, především připravovaného Integrovaného operačního programu pro období 2007 – 2013. V úvodu projektu se zpracovatel zaměřil na vyjasnění pojmu deprimující zóna, na charakteristiku vzniku těchto zón v České republice a také na popis strategie jejich revitalizace, a to jak na úrovni státní a regionální správy, tak i na úrovni obcí samotných. Vzhledem k navrženému zadání, které předpokládalo provedení monitoringu (pasportizace) deprimujících zón (případně využití již existujících databází) na území Ústeckého a Jihočeského kraje a také v hlavním městě Praze, bylo nutno nejprve posoudit využitelnost stávajících přístupů k problematice kategorizace a sledování jednotlivých typů deprimujících zón.

V rámci provedené pasportizace byly deprimující zóny sledovány nejen z pohledu jejich četnosti, příslušnosti k jednotlivým typům, celkové rozlohy a rozlohy zastavěného území, vlastnických vztahů, exponovanosti v území a ekologické zátěže, ale také byla provedena socioekonomická analýza měst a obcí, ve kterých se tyto zóny vyskytují. Pozornost byla věnována obcím, které se nacházejí v tzv. deprimovaných územích, tedy tam kde negativní dopad existence této zóny může být ještě výraznější, než je tomu v exponovaných územích.

Vzhledem k jedinečnosti sledovaného jevu se vypracování jednotného metodického pokynu ukázalo jako velmi obtížné a projekt byl proto doplněn o čtyři případové studie, které v detailnější úrovni řešily problematiku revitalizace neprůmyslových deprimujících zón, konkrétně opuštěných vojenských areálů v Hrušovanech, Opavě, Táboře a u zemědělského areálu v Praze 5.

Vymezení pojmu deprimující zóna

Pojem „deprimující zóna“ je v České republice synonymem pro velmi frekventovaný výraz „brownfields“. Obsah tohoto pojmu se mění podle příslušných tematických zaměření. Brownfields, tedy urbanizované území, které pozbylo svojí původní funkci je fenomén, který se vyskytoval již v dávné minulosti. Do popředí zájmu se však dostal až v polovině 70. let minulého století, především v důsledku masivního nárůstu opuštěných průmyslových areálů. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo především o důsledek ropné krize, převažovala představa, že se jedná pouze o území, areál, zónu, která měla průmyslový charakter a nacházela se na administrativním území města.

Teprve s postupným rozvojem regenerace průmyslových brownfields a zjištěním, že některé modely jsou aplikovatelné i v jiných případech, začalo se uvažovat také se zařazením nevyužívaných komerčních, administrativních a obytných objektů v jednotlivých městech a také zemědělských a vojenských objektů a areálů mimo obytné území měst do brownfields.

V některých zemích již tato definice zahrnuje také zanedbané a zpustlé části areálů jinak prosperujících podniků, parkoviště, okolí čerpacích stanic a sídlištní extravilán.

Brownfields vznikají jako výsledek průmyslové nebo jiné restrukturalizace. Ekonomické změny u nás byly příčinou extrémního nárůstu počtu brownfields, především díky omezené schopnosti vrátit tento majetek zpět do efektivního využívání.

V České republice se zájem o problematiku regenerace brownfields začíná datovat rokem 1998 a teprve v roce 2000 se otázka brownfields stává předmětem zájmu veřejné správy.

Ministerstvo pro místní rozvoj ČR definuje brownfields jako „všechny pozemky a nemovitosti uvnitř urbanizovaného území, které ztratily svojí původní funkci nebo jsou nedostatečně využité. Tyto nemovitosti ekonomicky a fyzicky deprimují sama sebe i své okolí. Složitostí a nákladností problémů spojených s renovací a ozdravěním pak tyto nemovitosti odrazují soukromý kapitál od účinné intervence“. Proto je k ekvivalentu „brownfields“ používán termín „deprimující zóna“. Z pohledu MMR ČR je tento pojem oprávněný, protože:

Existence deprimující zóny vytváří tzv. negativní externality, které omezují další rozvoj přilehlého území a snižují jeho hodnotu.

Podle jiné definice Ministerstva pro místní rozvoj ČR jsou deprimující zóny nemovitosti (pozemky nebo objekty), které se nacházejí na v současnosti nebo v minulosti zastavěném území, které nejsou efektivně využívané a které jsou zanedbané a případně i kontaminované. Deprimující zóny obvykle vznikají jako pozůstatek průmyslové, zemědělské, rezidenční nebo jiné aktivity a jejich problematiku lze řešit buď obnovením původní funkce, nebo nahrazením novým typem využití. Zóny reprezentují všechny oblasti ekonomiky a jsou rozmístěny v centrech i po okrajích zastavěných území. Jejich existence působí negativně na své okolí, které ztrácí atraktivitu pro obyvatele i investory a navíc mají negativními dopady na hodnotu a možnosti využití celého území.

Neprůmyslové deprimující zóny jsou z hlediska typologie podle původního použití především staré zemědělské objekty, nevyužívané drážní pozemky a objekty, bývalé vojenské prostory, vybydlené obytné čtvrti, nefunkční a nedostavěné objekty občanské vybavenosti a institučního charakteru.

Pojem používaný Ministerstvem pro místní rozvoj ČR, koresponduje svým významem s pojmem používaným Ministerstvem životního prostředí ČR, tedy s tzv. narušenými pozemky, případně pojmem brownfields používaným Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a Agenturou CzechInvest.

Je možno konstatovat, že pojem brownfields a pojem deprimující zóna je téměř totožný s tím, že pojem používaný Ministerstvem pro místní rozvoj ČR je spíše definicí problémových vazeb vzniklých samotnou existencí brownfields. Lze připustit určitou nerovnováhu při používání dalších termínů jako jsou:

Vzhledem k původnímu zadání výzkumného projektu, a s přihlédnutím k tomu, že termín brownfields stále evokuje představu především průmyslovou činností vzniklých deprimujících zón, byl v řešeném projektu používán termín Ministerstva pro místní rozvoj ČR.

Další otázkou, kterou bylo nutno řešit již při vymezování pojmů, byl rozpor mezi obecnou definicí deprimující zóny dle Ministerstva pro místní rozvoj ČR (Ministerstva životního prostředí ČR tzv. narušené pozemky) a Agenturou CzechInvest (brownfields), a dále zda lze za řešené území považovat pouze pozemky a nemovitosti uvnitř urbanizovaného území, nebo také pozemky a nemovitosti na jeho okraji a mimo ně.

Vzhledem k charakteru neprůmyslových zón, mezi které patří i zemědělské objekty, nacházející se v mnoha případech i na okrajích především malých měst a obcí, ale jejichž negativní dopad se promítá v rámci celého sídla, byla do projektu zahrnuta také analýza deprimujících zón ležících na okraji urbanizovaných území.

Pro použití termínu deprimující zóna hovoří skutečnost, že v České republice ve většině případů platí, že podstatná část těchto území je ekonomicky neefektivní, s málo využívanými a značně zdevastovanými objekty, i když ne vždy zcela opuštěnými. V řadě států nejsou tyto zóny považované za brownfields. Rozhodně však již byl i v tomto případě nastartován efekt deprimace okolí. Z tohoto pohledu se opět ukazuje vhodné využívat terminologii Ministerstva pro místní rozvoj ČR, která umožňuje zahrnout většinu uvažovaných objektů.

Charakteristika vzniku deprimujících zón v České republice

Vznik a existence deprimujících zón není z pohledu doby jejich vzniku fenoménem období po roce 1989, ale jedná se o historický prvek, který v geografickém prostoru existuje od doby vzniku lidstva. Přijmeme-li definici, že deprimující zónou nejsou pouze nevyužívané průmyslové objekty, pak klasickým příkladem mohou být například také torza středověkých hradů.

Skutečným problémem se nevyužívané plochy a objekty stávají v okamžiku, kdy jejich počet neúměrně vzrůstá a svojí existencí zatěžují (deprimují) jednotlivá sídla, obce, města, případně jejich části. Na území České republiky vznikaly deprimující zóny v omezené míře již v předválečném období, většinou vždy cyklicky, v důsledku probíhajících hospodářských krizí.

Z hlediska jejich množství můžeme jednotlivá období vzniku deprimujících zón na území České republiky rozdělit do následujících dvou etap:

Období do konce roku 1989


Období po roce 1989

Počet deprimujících zón po roce 1989 výrazně vzrostl. Příčin byla celá řada, především se jednalo o důsledky vypořádávaní majetkových vztahů v souvislosti s restitučním procesem, privatizací ekonomiky a makroekonomickými změnami v celosvětovém prostoru. Výrazně vzrostl počet průmyslových deprimujících zón a po roce 2000 také opuštěných a nevyužívaných vojenských areálů. Zvýšil se počet opuštěných areálů zemědělské výroby a staveb pro bydlení. Nevyužívané objekty a areály zemědělské výroby, vznikly působením následujících faktorů:

Ve zvýšené míře se začal uplatňovat vliv nevyužívaných dopravních objektů a ploch, které jsou vytvářeny především drážními plochami. V důsledku útlumu železniční dopravy se uvolnily, zejména ve větších městech, pro současnou potřebu naddimenzované plochy seřaďovacích a nákladových nádraží a další plochy v majetku Českých drah, které jsou často umístěny v centrálních částech měst, nebo v jejich blízkosti a v současnosti jsou buď nevyužívány, nebo málo a jen pro různé krátkodobé potřeby. Vznik těchto dopravních deprimujících zón má tyto příčiny:

Diferenciovaný způsob využití v závislosti na poloze v organismu měst. Plochy jsou často navrhovány na výstavbu bytů a zařízení občanské vybavenosti vzhledem k tomu, že se jedná o jedny z posledních přestavbových ploch v centrech měst, nebo v jejich bezprostřední blízkosti.

Již před rokem 1989 patřily mezi deprimující zóny nevyužívané vojenské objekty a areály, jejich počet však vzrostl rapidně až po roce 2000. Tyto deprimující zóny mají svoje vlastní specifika a faktory vzniku a základní předpoklad jejich revitalizace je jednoznačně v legislativní rovině. Charakteristické jsou především tím, že:

Nevyužívaná zařízení občanské vybavenosti, tzv. institucionální deprimující zóny, představují další typ, který zahrnuje rozsáhlou škálu nevyužívaných zařízení obchodu a služeb, kulturních a sportovních zařízení, zdravotnických zařízení a dalších objektů. Vznikla jednak v důsledku malé privatizace, kdy se dostala do vlastnictví subjektů, které na dlouhodobém provozování příslušných služeb neměly zájem, často se jedná o dlouhodobě rozestavěné objekty na jejichž dokončení chybějí finanční prostředky. Příčiny jejich vzniku jsou následující:

Dalším příkladem deprimujících zón jsou bývalé skládky. Jejich zařazení mezi neprůmyslové brownfields je motivováno tím, že po ukončení skládkování jsou sice zahrnuty zeminou a zatravněny, vzhledem k únikům plynů z uložených materiálů jsou však oploceny a dlouhodobě nepřístupny. Většinou na nich chybí stromová a keřová zeleň, která by byla základem pro budoucí využití těchto zelených ploch pro případnou rekreační funkci. Ve stavu, kdy je zde jen travní porost se negativně uplatňuje jejich terénní morfologie a jejich zapojení do ostatního území je z hlediska pohledového uplatnění většinou nevyhovující:

Zvláštním typem deprimujících zón jsou bývalé stavební areály. Jsou specifikem velkých měst. V případě řešených území především hl. m. Praha. Dřívější organizace stavebnictví formou velkých stavebních firem a velkých státních zakázek vedla k výstavbě stavebních dvorů dimenzovaných pro tehdejší potřebu. Příčiny jejich vzniku byly následující:

Pro hl. m. Praha je charakteristický také typ deprimujících zón, kterým jsou areály bývalých resortních výzkumných ústavů, které jsou využívány pouze zčásti, jejich stav je však doposud vyhovující. Mezi hlavní charakteristiky tohoto typu deprimujících zón patří:

Specifickou skupinu, jejichž společnou charakteristikou je značná zanedbanost a dlouhodobé ponechání tohoto stavu tvoří následující neprůmyslové deprimující zóny:

Všeobecně platí, že:

Posouzení využitelnosti stávajících přístupů k problematice kategorizace a sledování jednotlivých typů deprimujících zón v České republice

Pro stanovení obecných principů efektivního přístupu k řešení regenerace deprimujících zón, tedy procesu, který je nadstandardně složitý, multidisciplinární a meziresortní je nutno znát základní charakteristiky o jednotlivých zónách, především z pohledu lokalizace, rozlohy, ekologické zátěže, vlastnických práv, ale také z pohledu jejich původního využití. Typologie deprimujících zón, především neprůmyslového charakteru, je názorově diferencována, což se projevuje odlišnými přístupy jednotlivých zpracovatelů vyhledávacích studií a také určitou názorovou neujasněností v rámci odpovědných resortů.

Funkční typologie

Nejvýrazněji trpí názorovou roztříštěností funkční typologie (typologie podle původního využití) používaná v rámci klasifikace neprůmyslových deprimujících zón. Vedle toho, že se jedná o relativně novou problematiku, je tato skutečnost dána i tím, že část odborné veřejnosti doposud nepovažuje neprůmyslové deprimující zóny za brownfields, maximálně s výjimkou bývalých a dnes nevyužívaných vojenských objektů a areálů. Pro účely projektu proto bylo nutno zmapovat používané a dostupné metody typologie a přiklonit se k té, která nejvíce vyhovuje stanoveným cílům.

Funkční typologie podle Ministerstva životního prostředí ČR:

Funkční typologie dle studie Revitalizace „brownfields“ v obcích České republice (metodika monitorování a nové využívání ploch a objektů):

Funkční typologie využitá pro evidenci brownfields v Ústeckém kraji (mezinárodní společnost Parsons Brinckerhoff Ltd. – UK, 2003 až 2004):

Internetové stránky Ústeckého kraje bez dalších vazeb uvádějí okrajově také členění deprimujících zón na pozemky dříve využívané:

Tato dílčí funkční typologie sloužila spíše pro přesnější zařazení deprimujících území do databáze lokalit typu brownfields, která byla společností Parsons Brinckerhoff Ltd zpracována.

Mezi další funkční používané typologie patří například členění deprimujících zón na:

případně také na:


Prostorová typologie neprůmyslových deprimujících zón

V otázce prostorové typologie, tedy umístění v geografickém prostotu, není názorová roztříštěnost tolik výrazná jako v případě funkční typologie. Ve většině případů (u již provedených pasportizací) je typologie na základě lokace zjednodušena na stanovení zda je deprimovaná zóna v centru sídla nebo na jeho okraji (v suburbánu).

Typologie podle možnosti využití deprimující zóny

Ministerstvo životního prostředí ČR využívá následující členění:

Tato forma typologie je v plné míře aplikovatelná. Je však nutno zdůraznit, že se ve své podstatě jedná spíše o jeden ze závěrečných výstupů hodnocení již vymezených deprimujících zón, protože zařazení do některé z výše uvedených skupin je již samo o sobě návrhem opatření.

Typologie podle základní segmentů


Typologie podle šance/záměru na regeneraci

Další základní formy typologie deprimujících zón

V rámci řešeného projektu byla použita následující typologie neprůmyslových deprimujících zón podle účelu původního využití nemovitosti a podle typu umístění:

Typ deprimující zóny dle účelu původního využití nemovitosti

  1. zemědělské objekty a areály
  2. dopravní objekty a areály
  3. vojenské objekty a areály
  4. stavby pro bydlení včetně vybydlených částí měst
  5. instituční budovy a areály, občanská vybavenost
  6. skladovací objekty a areály
  7. ostatní - například zchátralé objekty s památkovou hodnoto(industriální památky z 19. století, barokní hospodářské objekty, kláštery, špitály atd.)
  8. těžba surovin, likvidace odpadu – neprůmyslová deprimující zóna
  9. průmyslová výroba včetně energetiky – neprůmyslová deprimující zóna

Typ deprimující zóny dle umístění

  1. Ústecký a Jihočeský kraj
  2. 1. intravilán sídla - deprimující zóny v zastavěném území – v centrální část města
  3. 2. extravilán sídla - deprimující zóny v zastavěném území – ve větší vzdálenosti od městského centra
  4. 3. x - deprimující zóny mimo zastavěnou část a na okraji města
  5. Pro území hl.m. Prahy nebylo možno použít v případě typologie deprimujících zón podle umístění všeobecně platnou typologii.

Základní charakteristika využité databáze

Vyhledávací studie – pasportizace v hlavním městě Praze, v Ústeckém a v Jihočeském kraji, které byly v uplynulých letech prováděny různými subjekty na základě různých zadání, vedly k vytvoření databáze deprimujících zón - eviduje 906 takovýchto objektů a ploch. V každém ze tří krajů je zmiňovaný soubor dat jinak obsáhlý, což je důsledek odlišných kritérií pro zařazení nemovitostí do databáze. Tyto rozdíly však nebrání v podrobnějším prozkoumání typů a charakteristik deprimujících zón v Jihočeském a Ústeckém kraji. V hlavním městě, kde byla provedena vyhledávací studie přímo zpracovatelem výzkumného projektu, byly zmapovány pouze neprůmyslové deprimující zóny a proto nebylo účelné Prahu zahrnovat do této části analýzy. Ve zbývajících krajích byly brány v potaz všechny typy deprimujících zón, obsažené v databázích.

Deprimující zóny v Ústeckém kraji

Databáze Ústeckého kraje obsahovala v srpnu 2006 celkem 643 deprimujících zón, což je téměř 71 % z celkového počtu zón ze tří sledovaných krajů. Je však nutné připomenout, že v Praze byly sledovány pouze neprůmyslové deprimující zóny a že databáze v Ústeckém kraji byla zpracována již v roce 2004. Vyhledávací studie pro Ústecký kraj byla financována z prostředků Phare a na jejím zpracování se podílela zahraniční firma Parsons Brinckerhoff Ltd. Od té doby jsou data stále upravována a rozšiřována.

Dvě stě sedmdesát sedm staveb pro bydlení představuje 43,1 % celkového počtu 643 deprimujících zón v Ústeckém kraji. Stavby pro bydlení zaujímají největší podíl v počtu ze všech typů deprimujících zón. Zemědělské objekty a areály se podílí na celkovém počtu téměř 34 %, v absolutním vyjádření tento typ čítá 218 objektů. Sto devět průmyslových areálů, ve kterých je zahrnut lehký i těžký průmysl a energetika, se podílí na celkovém počtu 17 %. (Tabulka 1)

Nejpočetnější typ, stavby pro bydlení, jsou v porovnání s ostatními typy deprimujících zón menší v celkové i v zastavěné ploše. Jedna deprimující stavba pro bydlení má v průměru rozlohu 0,54 ha. Tato průměrná rozloha je nejmenší ze všech typů staveb, což je ovšem možné předpokládat i z charakteru staveb pro bydlení. Stavby pro bydlení včetně vybydlených částí měst se podílejí 7,5 % na celkovém součtu ploch deprimujících zón v Ústeckém kraji. Celkem je v kraji evidováno necelých 2000 ha deprimujících zón, což je přibližně 0,4 % rozlohy Ústeckého kraje. Největší plochu zaujímají zóny jejichž původním využitím byla průmyslová výroba a energetika, jejich podíl na celkové ploše tvoří 37,1 %. Průměrná plocha jednoho deprimujícího průmyslového areálu je 6,76 ha. Nevyužité zemědělské objekty a areály v Ústeckém kraji zabírají plochu o rozloze zhruba 663 ha, což je 33,3% podíl na celkovém součtu všech ploch v kraji. Průměrný opuštěný zemědělský areál je více jak o polovinu menší než průměrný opuštěný průmyslový areál. Průměrná plocha zemědělských deprimujících zón je 3,09 ha. Největší průměrná plocha připadá na jednu deprimující zónu, kde původně probíhala těžba surovin nebo likvidace odpadů. Tyto zóny mají rozlohu v průměru 24,26 ha. Více jak 10 ha v průměru na jednu zónu připadá také na opuštěné vojenské objekty a areály.

Nejvíce zastavěné plochy v Ústeckém kraji mají opuštěné areály po průmyslové výrobě včetně energetiky. Součet zastavěných ploch tohoto typu deprimujících zón tvoří 44,5 % všech zastavěných ploch v kraji. Druhý největší podíl, 34,8 % tvoří 270,12 ha zastavěných ploch zemědělských objektů a areálů. Největší průměrná zastavěná plocha připadající na jednu deprimující zónu je však u vojenských objektů a areálů. Tyto plochy se podílí 6,2 % na celkovém součtu zastavěných ploch v kraji. Nejméně zastavěných ploch má 14 dopravních objektů a areálů, avšak nejmenší průměrná zastavěná plocha připadá na stavby pro bydlení včetně vybydlených částí měst.

Největší rozdíly jsou patrné u těžby surovin a likvidace odpadu. Podíl zastavěných ploch tvoří 7,7 % celkové plochy. Plochy skládek jsou převážně s minimální výstavbou, dá se předpokládat, že většina zastavěných ploch pochází z důlní činnosti. Naopak nejmenší rozdíly jsou u staveb pro bydlení včetně vybydlených částí měst, avšak podíl zastavěné plochy netvoří ani 60 % celkové plochy. U průmyslu a energetiky je podíl zastavěných ploch přibližně padesátiprocentní. (Graf 1)

Ze všech evidovaných deprimujících zón se jich 438 nachází v obci a zbylých 205 na jejím okraji. Více jak 50 % evidovaných deprimujících zemědělských a dopravních zón se nachází v obci. Nejvíce opuštěných ploch a objektů umístěných v obcích je z oblasti bydlení, tyto stavby se v obcích vyskytují z více jak 80 %. Armádní a průmyslové areály, které již neplní svou původní funkci jsou situovány spíše na okraji obce. Těžba surovin a likvidace odpadů se nacházejí z více jak 90 % na okraji obce. (Graf 2, Tabulka 2)

Deprimující zóny je možné porovnat podle celkové plochy a výskytu v obci nebo mimo obec. Rozdělením zón podle celkové plochy bylo vytvořeno 8 velikostních skupin. Nejvíce evidovaných deprimujících zón má plochu od 0,1 do 0,49 ha. V této velikostní skupině jsou převážně stavby pro bydlení včetně vybydlených částí měst. Ze 146 je jich právě 120 z oblasti bydlení. V souladu s výše uvedeným 98 objektů se nachází v obci a 22 je umístěno na okraji obce. Také v nejmenších deprimujících zónách, do 0,099 ha, převažují stavby pro bydlení. Druhá nejpočetnější velikostní skupina je od 2 do 4,99 ha. V této velikostní skupině je 80 zemědělských objektů a areálů, 39 průmyslových objektů a areálů a zbytek do 140 je rozdělen mezi ostatní typy. Zemědělské objekty v této velikostní skupině se ze 77,5 % nacházejí v obci, 64 % průmyslových objektů je umístěno na okraj obce. Více jak 100 zón čítají také velikostní skupiny od 0,5 do 1,99 ha. Nejméně zón se vyskytuje v největší velikostní skupině nad 50 ha. V této skupině jsou 3 průmyslové areály a objekty nacházející se v obci, dvě zóny využívané pro těžbu surovin a likvidaci odpadů, obě na okraji obce, a jeden nevyužívaný armádní areál situovaný do obce. (Tabulka 3)

Nevyužívané dopravní objekty a areály jsou v Ústeckém kraji evidovány ve velikostních skupinách od 0,1 ha do 4,99 ha. S výjimkou jednoho objektu ve skupině 1 až 1,99 ha je ve zbývajících třech velikostních skupinách čtyři nebo pět objektů. Průmyslové objekty a areály jsou nejvíce zastoupeny ve velikostní skupině 2 až 4,99 ha, kde je 39 zón a ve skupině 5 až 9,99 ha, kde je 21 zón. Průmyslové deprimující zóny se jako jediné vyskytují ve všech velikostních skupinách. Převážně menší velikostní skupiny zaplňují stavby pro bydlení včetně vybydlených částí měst. Těžba surovin a likvidace odpadů se vyskytuje ve velikostních skupinách od jednoho hektaru výše. Kromě velikostní skupiny 10 - 50 ha, kde se nachází tři zóny, jsou v ostatních skupinách zóny dvě. Nevyužívané armádní objekty svou rozlohou patří do velikostních skupin od jednoho hektaru výše. Zemědělské areály a objekty jsou ve všech velikostních skupinách kromě největší a nejmenší. Nejvíce zemědělských deprimujících zón je ve velikostních skupinách od 1 do 4,99 ha.

Podle velikosti zastavěné plochy jsou deprimované zóny rozděleny do 16 skupin. Sto čtyřicet pět deprimujících zón, což je nejvíce ze všech velikostních skupin, je ve skupině se zastavěnou plochou od 0,5 do 0,99 ha. S polovičním počtem zón je druhou nejpočetnější velikostní skupinou zastavěná plocha od 0,2 do 0,29 ha. Největší zastavěnou plochu nad 10 ha má 7 zón typu průmysl a energetika a po jedné deprimující zóně armádní, zemědělská a zóna typu těžba surovin a likvidace odpadů. (Tabulka 4)

U třech deprimujících zón se nevyskytují budovy, jedná se o zóny typu těžba surovin, skládky odpadu. U jedné průmyslové zóny nebyla zastavěná plocha zjištěna. Zastavěná plocha u dopravních deprimujících zón se v pěti případech pohybovala v rozmezí 0,01 - 0,049 ha a v pěti případech v rozmezí 0,5 - 0,99. Zóny s menší zastavěnou plochou se nacházejí spíše na okraji obce, zatímco zóny s větší zastavěnou plochou se ve všech případech nacházejí v obci. Průmyslové zóny, podobně jako u velikostních skupin podle plochy, mají zastavěnou plochu v celé škále velikostních skupin. Nejpočetněji jsou zastoupeny zóny s objekty o velikosti 1 - 1,49 ha, větší část těchto zón se nachází na okraji obce. Více jak 10 zón, což je více jak 1/10 průmyslových deprimujících zón, má zastavěnou plochu v intervalech 0,5 - 0,99 ha, 1,5 - 2,99 a 5 - 9,99. Převážně menší zastavěnou plochu, do jednoho hektaru, mají zóny typu stavby pro bydlení včetně vybydlených částí měst. Největší počet těchto zón (57) je ve skupině 0,2 - 0,29. Deprimující zóny typu těžba surovin, likvidace odpadů mají zastavěnou plochu v nejnižších, středních i nejvyšších velikostních skupinách. Armádní deprimující zóny mají nejčetněji zastavěnou plochu v intervalu 1,58 - 1,99 ha. V této velikostní skupině jsou 3 zóny. Nejvíce opuštěných zemědělských zón má zastavěnou plochu o velikosti 0,5 - 0,99 ha, 63 těchto zón se nachází v obci a pouze 12 mimo obec.

Nejvíce postiženou skupinou obcí jsou obce s 50 až 100 tisíci obyvateli. V této skupině je 137 deprimujících zón, 84 zón typu průmysl a energetika se na tomto počtu podílí 61,3 %. Druhou nejvíce postiženou skupinou jsou obce do 500 obyvatel. Ze 116 deprimujících zón je 61 typu zemědělské areály a objekty, což je více jak 52% podíl, a 43 typu stavby pro bydlení, což je 37% podíl. Více jak 100 deprimujících zón je evidováno v obcích s 10 až 20 tisíci obyvateli. Nejméně zón bylo zjištěno v obcích s 20 až 50 tisíci obyvateli. V této velikostní skupině je 31 deprimujících zón, 13 typu stavby pro bydlení, 10 zemědělství, 7 průmysl a energetika a jeden vojenský areál či objekt. Deprimující zóny typu dopravní objekty a areály nebo těžba surovin, likvidace odpadů nebyly zjištěny.

Dopravní deprimující zóny nejsou evidovány také ve velikostní skupině obcí s 500 - 999 obyvateli. Zóny typu těžba surovin, likvidace odpadů nejsou v obcích s 5 až 50 tisíci obyvateli, opuštěné armádní zóny a objekty nejsou v obcích s 1 až 2 tisíci obyvateli. (Tabulka 5)

Jaké je rozmístění deprimujících zón seskupených podle plochy do velikostních skupin obcí podle počtu obyvatel? Vyjma největší deprimujících zón, které se nevyskytují v obcích s 500 až 5 000 obyvateli a s 20 - 50 tisíci obyvateli, mají všechny velikostní skupiny deprimujících zón zastoupení ve všech velikostních skupinách obcí. V obcích do 500 obyvatel jsou nejvíce zastoupeny deprimující zóny o ploše 2 - 5 ha, kterých je 29. V těchto nejmenších obcích jsou více jak 20krát zastoupeny deprimující zóny o velikostech 0,1 - 049 ha, 0,5 - 0,99 ha a 1 - 1,99 ha. V ostatních velikostních skupinách obcí je také nečetnější výskyt zón o velikostech 0,1 až 5 ha. Deprimující zóny o velikosti 2 - 4,99 ha jsou nejčastěji evidovány také v obcích s 500 až 2 tisíci a 5 až 10 tisíci obyvateli. Deprimující zóny o velikosti 0,1 - 0,49 ha se nejvíce vyskytují v obcích se 2 až 5 tisíci obyvateli a také v obcích s 50 - 100 tisíci obyvateli. V největších obcích je evidováno 47 takovýchto deprimujících zón, což je nejčetnější výskyt. (Tabulka 6)

Deprimující zóny v Jihočeském kraji

V rámci vyhledávací studie v Jihočeském kraji bylo zaevidováno celkem 212 deprimujících zón. Z celkového počtu deprimujících zón ve třech sledovaných krajích tvoří tento počet téměř 24% podíl. Oproti databázi Ústeckého kraje nejsou v Jihočeském kraji evidovány dopravní objekty a areály, naopak přibyly institucionální a ostatní deprimující zóny. (Tabulka 7)

Největší podíl zaujímají v Jihočeském kraji zemědělské objekty a areály. Devětasedmdesát těchto objektů tvoří 37% podíl na celkovém počtu deprimujících zón. Osmadvacet procent, což je druhý největší podíl, tvoří 60 deprimujících zón typu průmyslová výroba včetně energetiky. Institucionální deprimující zóny tvoří 15% podíl na celkovém počtu. Stavby pro bydlení včetně vybydlených částí měst jsou oproti Ústeckému kraji zastoupeny pouze 15 objekty, což je 7 % z celkového počtu.

Celková plocha deprimujících zón v Jihočeském kraji je 614,3 ha, což je zanedbatelné v poměru k rozloze Jihočeského kraje. Největší podíl na celkové ploše mají vojenské objekty a areály. Dvaadvacet těchto areálů se rozkládá na ploše 257 ha. Průměrná plocha připadající na jeden vojenský areál je 11,69 ha, což je o 8,79 ha více než je průměr v Jihočeském kraji. Zemědělských objektů je však evidováno více, takže průměrná plocha připadající na jeden zemědělský areál je menší než průměrná plocha průmyslových deprimujících zón. Obě hodnoty se pohybují mírně pod krajským průměrem. U zemědělských areálů to je 2,1 ha a u průmyslových 2,76 ha. Jediný evidovaný objekt typu těžba surovin a likvidace odpadu se podílí na celkové ploše 0,6 %, což je přibližně stejně jako u podílu na celkovém počtu. Plocha zemědělských objektů a areálů se podílí stejně jako plocha průmyslové výroby včetně energetiky 27 % na celkové ploše deprimujících zón v kraji. Plochou 3,4 ha, která je zároveň i plochou průměrnou, se řadí spolu s vojenskými areály k jediným dvěma typům s nadprůměrnou rozlohou. Stavby pro bydlení se podílí 1,5 % na celkové ploše deprimujících zón v kraji. Průměrná plocha těchto zón je 0,63 ha. Institucionální deprimující zóny se podílí, podobně jako stavby pro bydlení, 1,6 % na celku, avšak jejich průměrná plocha je oproti stavbám pro bydlení méně než poloviční. Ostatní deprimující zóny se podílí 0,6 % na celkové ploše v kraji, jejich průměrná plocha je 1,13 ha.

Stejně jako u celkové plochy také největší průměrnou zastavěnou plochu mají vojenské objekty a areály, avšak největší podíl na celkovém součtu zastavěných ploch v kraji připadá na průmyslovou výrobu včetně energetiky. U vojenských objektů přesáhla průměrná zastavěná plocha jako jediná jeden hektar. Na jeden průmyslový areál připadá v průměru 0,65 ha zastavěné plochy. Významně se na celkové zastavěné ploše 27 % podílí zemědělské objekty a areály. V průměru jsou tyto areály zastavěny 0,36 ha.

Nejmenší podíl (0,9 %) zastavěné plochy na celkovém součtu zastavěných ploch mají ostatní deprimující zóny, podíl staveb pro bydlení je 1,7 %. Institucionální deprimující zóny se podílí 2,4 %, avšak velikost průměrné zastavěné plochy je 0,08 ha, což je nejméně ze všech typů v Jihočeském kraji.

S výjimkou těžby surovin a likvidace odpadů, u kterých není v Jihočeském kraji evidována zastavěná plocha, připadá největší absolutní rozdíl 10,26 ha na vojenské objekty a areály. V relativním vyjádření se zastavěná plocha u vojenský objektů a areálů podílí 12,2 % na celkové ploše, což je nejméně ze všech typů. Naopak nejmenší rozdíl průměrných ploch 0,23 ha je u institucionálních deprimujících zón, avšak podíl zastavěné plochy na celkové ploše je 25,7 %. U staveb pro bydlení se zastavěná plocha podílí 18,8 % na celkové ploše, u průmyslové výroby 23,6 %, u zemědělských objektů a areálů 17 % a u ostatních 29,1 %, což je nejvíce ze všech typů. (Graf 3)

Ze čtyř druhů vlastnictví evidovaných v databázi deprimujících zón v Jihočeském kraji připadá největší podíl na soukromé vlastnictví. Sto padesát čtyři lokalit v soukromém vlastnictví představuje téměř 73% podíl. Ve veřejném vlastnictví je 35 areálů a ploch, tento počet tvoří 16,5% podíl. Deprimující zóny se smíšeným druhem vlastnictví zaujímají přibližně 10,5% podíl. V církevním vlastnictví je jedna deprimující zóna, která se podílí 0,5 % na celkovém počtu.

U všech typů deprimujících zón v Jihočeském kraji převládá soukromé vlastnictví vyjma vojenských objektů a areálů a těžby surovin a likvidace odpadů, které jsou vlastněny převážně veřejným sektorem. U bydlení se vyskytují všechny čtyři druhy vlastnictví: smíšené, soukromé, veřejné i církevní. V soukromém vlastnictví je drženo 11 deprimujících zón o ploše 4,86 ha. U průmyslových deprimujících zón je v soukromém vlastnictví 162,4 ha ploch, ve smíšeném a veřejném vlastnictví je dohromady vlastněno 3,2 ha. Tři vojenské objekty a areály ve smíšeném vlastnictví představují 13,6 % na celkovém počtu zón tohoto typu, avšak v relativním vyjádření k celkové ploše vojenských areálů tento podíl činí 29,4 %. Ve veřejném vlastnictví je pak 81,8 % počtu vojenských objektů a areálů, jejichž plocha zaujímá přibližně 70% podíl. Smíšené vlastnictví u zemědělských objektů a areálů se podílí 12,7 % na celkovém počtu zemědělských objektů, podíl na celkové ploše zemědělských zón činí 22,4 %, v soukromém vlastnictví je 86 % počtu a 76,9 % ploch. U institucionálních deprimujících zón se soukromé vlastnictví podílí 53,1 % na počtu a 43,5 % na ploše, podíl veřejného vlastnictví je 34,4 % počtu a 37,7 % součtu ploch institucionálních zón. U ostatních deprimujících zón 2/3 celkového počtu tvoří 80 % ploch v soukromém vlastnictví. (Tabulka 8)

V Jihočeském kraji je ekologická zátěž předpokládána u 119 areálů a objektů, jejichž celková plocha činí 475,75 ha. Největší počet areálů a objektů s předpokládanou ekologickou zátěží mají zemědělské deprimující zóny o celkové ploše 153,51 ha, avšak největší plochu s předpokládanou ekologickou zátěží tvoří 256 ha šestnácti vojenských objektů a areálů. Čtyřicet procent počtu průmyslových deprimujících zón je bez předpokladu ekologické zátěže, 55,57 ha těchto zón tvoří 33,6 % celkové plochy průmyslových deprimujících zón. (Tabulka 9)

Z osmi velikostních skupin podle celkové plochy deprimujících zón je nejpočetněji zastoupena velikostní skupina od 0,1 - 0,49 ha. Dvaačtyřicet zón z 50 evidovaných v této skupině je rovnoměrně rozděleno mezi průmysl, zemědělství a instituce. Zbytek představuje sedm zón typu bydlení a jedna vojenská deprimující zóna. Druhou nejčetnější velikostní skupinou jsou zóny o velikosti 1 - 1,99 ha. V této skupině jsou nejvíce zastoupeny opuštěné zemědělské areály a objekty. Nejméně zón je v největší velikostní skupině nad 50 ha, kde se vyskytuje jeden vojenský areál. (Tabulka 10)

Průmyslové deprimující zóny jsou v Jihočeském kraji evidovány ve všech velikostních skupinách kromě největší. Čtrnáct průmyslových areálů má rozlohu 0,1 - 0,49 ha. Více jak 10 areálů je evidováno ve skupinách 0,5 - 0,99 ha, 2 - 4,99 ha a 5 - 9,99 ha. Stavby pro bydlení se vyskytují do velikosti 4,99 ha. Nejvíce staveb pro bydlení má rozlohu 0,1 ﷓ 0,49 ha. Vojenské objekty a areály jsou evidovány ve všech velikostních skupinách s výjimkou nejmenší. Nejvíce těchto deprimujících zón má rozlohu 5 - 9,99 a 10 - 49,99 ha. Zemědělské objekty a areály jsou převážně ve skupinách od 1 do 4,99 ha. Nejmenší plochu zaujímají institucionální deprimující zóny. Ve dvou nejmenších velikostních skupinách je těchto zón evidováno 12, respektive 14. Čtyři největší institucionální zóny jsou ve velikostní skupině 1 - 1,99 ha. Ostatní deprimující zóny mají rozlohu 0,5 - 1,99 ha.

Z třinácti velikostních skupin jsou nepočetněji zastoupeny deprimující zóny se zastavěnou plochou o rozloze 0,1 - 0,199 ha, v této skupině je evidováno 54 zón. Další dvě nepočetněji zastoupené velikostní skupiny, ve kterých je 31 a 30 deprimujících zón, jsou o velikostech 0,2 - 0,299 a 0,05 - 0,099 ha zastavěné plochy. Více jak 54 % z celkového počtu objektů má tedy zastavěnou plochu o velikosti 0,05 - 0,299 ha. Největší zastavěnou plochu, 10 a více ha, má jedna deprimující zóna. Bez zastavěné plochy jsou v Jihočeském kraji tři deprimující zóny. (Tabulka 11)

Průmyslové areály mají nejčastěji zastavěnou plochu od 0,1 do 0,199 ha. V této velikostní skupině je evidováno 17 deprimujících zón. Kromě nejmenší a největší mají průmyslové areály zastoupení ve všech velikostních skupinách. Stavby pro bydlení mají zastavěnou plochu od 0,01 do 0,399 ha, nejčetněji jsou zastoupeny tři intervaly s nejmenší zastavěnou plochou. Deprimující zóna těžba a odpady je bez zastavěné plochy. Vojenské objekty a areály mají zastavěnou plochu ve všech velikostních skupinách s výjimkou zastavěných ploch o velikosti 0,3 - 0,399 ha. Nejvíce zemědělských deprimujících zón má zastavěnou plochu o velikosti 0,1 - 0,199 ha a 0,2 - 0,299. V těchto dvou velikostních skupinách je 23 a 17 deprimujících zón. Dvanáct institucionálních deprimujících zón má zastavěnou plochu o velikosti 0,01 - 0,049 ha, 13 zón o velikosti 0,05 - 0,099 ha. Zbývajících sedm zón je v dalších dvou intervalech. Ostatní tři deprimující zóny mají zastavěnou plochu o velikosti 0,3 - 0,399 ha.

Nejvíce deprimujících zón je v Jihočeském kraji koncentrováno do nejmenších obcí. V obcích do 500 obyvatel je evidováno 56 zón. Čtyřicet deprimujících zón se nachází v obcích od 500 do 999 obyvatel a 35 zón je v obcích od 2 000 do 4 999 obyvatel. V největších obcích bylo zdokumentováno 10 deprimujících zón, což je spolu s obcemi od 10 do 20 tisíc obyvatel nejméně v Jihočeském kraji. (Tabulka 12)

Průmyslové deprimující zóny jsou evidovány ve všech velikostních skupinách obcí. Nejvíce opuštěných průmyslových areálů mají obce od 5 do 10 tisíc obyvatel. Deset zón je v obcích s 1 - 2 a s 2 - 5 tisíci obyvateli. Stavby pro bydlení jsou umístěny převážně v menších obcích. Jsou evidovány ve velikostních skupinách do pěti tisíc obyvatel. Jedna deprimující zóna typu stavby pro bydlení je v největších obcích. Vojenské deprimující zóny jsou evidovány ve všech velikostních skupinách. Nevíce, tedy 8 zón, je v obcích s 20 ﷓ 50 tisíci obyvateli. Opuštěné zemědělské objekty a areály jsou soustředěny do nejmenších obcí. V prvních dvou intervalech, tedy v obcích do 1 000 obyvatel, je z celkového počtu 79 deprimujících zón evidováno 53. Institucionální deprimující zóny jsou soustředěny do nejmenších obcí. V prvních dvou intervalech je 11 a 8 institucionálních zón. Ostatní zóny byly zjištěny v obcích do 500 obyvatel a v obcích se 2 - 5 tisíci obyvateli. (Tabulka 13)

V nejmenších obcích je evidováno nejvíce deprimujících zón o velikosti od 0,1 do 1,99 ha. Z celkového počtu 56 deprimujících zón v obcích do 500 obyvatel je v těchto třech velikostních skupinách 41 zón. Deprimující zóny dvou největších velikostí se v těchto obcích nevyskytují. V obcích od 500 do 999 obyvatel je v evidenci nejvíce zón o velikosti 0,1 - 0,49 ha. Čtrnáct těchto zón představuje 35% podíl na celkovém počtu zón v této velikostní skupině obcí. V obcích s 1 až 2 tisíci obyvateli jsou evidovány deprimující zóny do 10 ha celkové plochy. Nejvíce zón má plochu 1 až 1,99 ha, 6 těchto zón se podílí 26 % na celkovém počtu 23 deprimujících zón. V obcích se 2 až 5 tisíci obyvateli se nejčastěji vyskytují zóny o ploše 0,5 - 0,99 ha, četnost o jednu menší, tedy osm, mají zóny o ploše 2 - 4,99 ha. Šest zón o ploše 0,1 - 0,49 ha a pět zón o ploše 1 - 1,99 ha jsou nečetněji zastoupené velikosti deprimujících zón v obcích s 5 až 10 tisíci obyvateli. V obcích s 10 až 20 tisíci obyvateli je 10 evidovaných zón rozloženo téměř rovnoměrně kromě absence největších a nejmenší zón. V obcích s 20 až 50 tisíci obyvateli je nejvíce zón o velikosti 5 - 9,99 ha, jejich podíl činí 40 %. V této velikostní skupině obcí je také evidována jediná deprimující zóna o ploše větší jak 50 ha. V největších obcích s 50 - 100 tisíci obyvateli je nejvíce deprimujících zón ve druhé největší kategorii, směrem k menším zónám ubývá i jejich počet.

Další využité pracovní postupy

Ve výzkumného projektu byl v řešené problematice preferován přístup z pohledu analýzy možné deprimace území obce s ohledem na její socioekonomický potenciál, a to v tom případě, že regenerace nebude dlouhodobě prováděna. Pozornost byla věnována obcím v tzv. periferních (respektive marginalizovaných) územích. Dále pak byla věnována pozornost možným formám financování regenerace na různých úrovních veřejné správy, a také, jak již bylo zmíněno úvodem, byly zpracovány příkladové studie. Vzhledem k rozsáhlosti tématu není tato problematika v tomto příspěvku řešena.