Samotář. Muž, který s batohem na zádech cestoval po kraji jako potulní řemeslníci starých časů. Maloměstská nádraží, rachotící vlaky, venkovské autobusy. Rád vysedával v hospodách, celé hodiny dokázal prostát u hracích automatů, občas hostil spolustolovníky. Peněz měl vždycky dost. Nikdo z náhodných známých ovšem nevěděl, čím se vlastně živí. Ta trocha tajuplnosti jej provázela téměř celý rok. Návštěvníkům restaruací to příliš nevadilo, ale policistům dělala otázka totožnosti neznámého poutníka těžkou hlavu.
Koncem roku 2003, přesněji řečeno noc před silvestrem, se do jedné autoškoly v Přelouči vloupal neznámý pachatel. Rozlomil patentní vložku zámku ve vstupních dveřích, vešel do kanceláře, kde vypáčil zamčenou dřevěnou skříň. Uvnitř, v obyčejné papírové obálce, našel čtyřiapadesát tisíc korun. Mohl být spokojen, přesto ještě vlezl do vedlejší autodílny. Na věšáku tu objevil svazek klíčů, odemkl sklad, ale náhradní díly mu k ničemu nebyly. Tiše a pomalu odešel do tmy.
Další dějství se odehrálo v únoru v malebné Třeboni. Uprostřed noci rozlomil lupič zámek hostince U Báby, ve skřínce za výčepem objevil kasírtašku a v ní něco přes tisíc korun v drobných bankovkách. To bylo poněkud málo. V přilehlých místnostech byly prostory sázkové kanceláře Tipsport. Vlezl dovnitř a první, co ho zajímalo, byly dráty vedené po zdech. Odpojil signalizační poplachové zařízení a vyrval telefonní kabel. Potom, v poměrném klidu, sebral příruční pokladnu a vydal se hledat místo, kde by ji otevřel. Uvnitř budovy žádné potřebné nástroje nenašel, zadním vchodem se dostal na dvůr, pak se vloupal se do dílen Středního odborného učiliště zemědělského. Tady už bylo potřebné nářadí k rozbití trezoru, v němž vedle stravenek a vstupenek na sportovní utkání leželo téměř třiadvacet tisíc korun.
Následovalo Týniště nad Orlicí, Soběslav, Dačice...
Jednotlivé vloupačky s podobným způsobem provedení spojovaly především shodné mechanoskopické stopy na rozlámaných zámkových vložkách typu FAB. Proto se případy nevyšetřovaly jednotlivě, ale jako série, a celé záležitosti se ujala služba kriminální policie a vyšetřování v Českých Budějovicích.
"Snažili jsme si o tom člověku udělat co nejpřesnější obrázek," poznamenal kapitán Jan Hovorka. "Bylo zřejmé, že se nijak zvlášť nebojí nějakých elektronických zabezpečovacích systémů, dokázal je likvidovat razantně a účelně. Zřejmě byl silný, co mu stálo v cestě, to rozmlátil. Žádná technická elegance nebo zámečnická šikovnost, příruční trezor jednoduše rozkopal krumpáčem. Navíc, a to se zdálo nejpodstatnější, pracoval naprosto sám."
Případ v Milevsku měl pořadové číslo čtrnáct. Při vloupání do kanceláře a prodejny Tipsportu v sousedství tribuny fotbalového stadionu se ztratilo téměř padesát tisíc korun. Zdálo se, že tentokrát má loupež náhodného svědka, jenže ten se kvůli jakýmsi neshodám z minulosti odmítal s policisty bavit. Tak přišla ke slovu perfektní místní znalost, vedoucí milevského oddělení Josef Žižka věděl, koho ze svých lidí za uraženým mužem poslat. A ten se nakonec rozpovídal vcelku ochotně.
"To víte, že jsem to viděl..."
Triedrem pozoroval chlapíka, který vlezl na opuštěný fotbalový stadion, otevřel zamčené dveře v budově tribuny a po chvíli vynesl příruční trezor. Přešel hřiště, položil pokladnu za brankovou čáru a z mobilní maringotky zaparkované vedle hrací plochy sebral krumpáč, kterým pokladnu rozbil.
"Jak vypadal?"
"Střední postava, třicet, možná čtyřicet let, na tu dálku se to těžko odhadne."
"Proč jste nezvedl telefon?"
"Mám špatné zkušenosti..."
Policista se rozloučil s nadějí, že ty příští zkušenosti už budou jenom dobré.
Nejen očité svědectví přinesl milevský případ. Krátce po loupeži tu došlo k nálezu, který znamenal významný předěl ve vyšetřované sérii. V nízkém přístěnku vedle popelnic našel náhodný chodec poměrně zachovalý batoh. Z čiré zvědavosti se podíval dovnitř. Páčidla, primitivní hasák, stavitelný klíč na matice. Jako čtenář detektivek věděl, že takhle nějak vypadá zlodějské nářadí a předal podezřelý nález policistům. Po pravdě řečeno, trochu se obával, že se mu vysmějí, proto byl až překvapen zájmem, který ta obnošená krosna vyvolala. Podrobný protokol, fotodokumentace místa nálezu, uznání od policejních šarží. Měl pocit, že to všechno snad ani nestojí za řeč, ale stálo. Pod srovnávacím mikroskopem se ukázalo, že drobounké vrypy na rozlomených zámkových vložkách všech čtrnácti vyšetřovaných případů byly způsobeny právě tím posuvným, v batohu nalezeným maticovým klíčem.
Portrét skládaný z útržků byl čím dál přesnější. Bylo zřejmé, že pachatel nepoužívá žádný vlastní dopravní prostředek, rád vysedává po hospodách, často rovnou z nich odchází krást. Vyšetřovatelé měli brzo poměrně velmi podrobný popis, znali jeho styl i zvyky. Věděli, že se s oblibou vrací do míst, která už jednou vyloupil, některé objekty navštívil dvakrát i třikrát. Neexperimentoval. Po ztrátě batohu s nejdůležitějším nářadím si pořídil novou, téměř stejnou krosnu a dál pokračoval ve své hvězdicové pouti. Klaksony motorových vlaků, nedopalky cigaret vroubící autobusové zastávky, patníky podél okresních silnic. Prachatice, Strakonice, Písek, Český Krumlov, Nové Hrady, České Budějovice. A aby toho nebylo málo, řada podobných případů se objevila i ve Východočeském kraji.
"Často se opakuje, že vyšetřování je týmová záležitost, a málokde je to vidět tak jasně, jako v téhle sérii. Spolupráce s kolegy z jednotlivých okresů byla perfektní, a především jejich zásluhou se nám nakonec podařilo celou záležitost uzavřít," řekl budějovický kriminalista Vladimír Krejčí.
Při druhé loupežné návštěvě třeboňského hostince U Báby udělal dosud neznámý muž s batohem chybu. Vedle peněz sebral také mobilní telefon značky Nokia, který pak v hospodě prodal poměrně dobrému známému. Pomocí telekomunikačních sítí se podařilo ukradený aparát identifikovat a následná výpověď posunula pátrání o další kus dopředu. Od té doby už policisté znali pachatelovo jméno, věděli, že je ženatý, a právě kvůli manželce se ze svých cest vždycky do Českých Budějovic vrací, upřesnili si poznatky o jeho zvycích. Jen nebylo jasné, kde bydlí, přihlášen byl v Jilemnici, ale tam už se pořádně dlouho neobjevil.
Koncem července došlo ke vloupání ve Vodňanech. Scénář byl stejný jako v předešlých případech. Rozlomená vložka na domovních dveřích, probouraná zeď do sázkové kanceláře Tipsportu a zničené signalizační zařízení. K tomu vypáčený kovový trezor, z něhož zmizelo dvanáct tisíc korun.
O týden později loupež v Kaplici. Sázková kancelář Fortuna přišla téměř o padesát tisíc. Následovala Přelouč, po ní Tipsport v Budějovicích a sídlo Jihočeské plynárenské společnosti v Dačicích. Lupič kraloval, jenže smyčka kolem něj se pomalu stahovala.
Poněkud neurčitý termín - operativní práce - zahrnuje mnoho věcí. Od nejrůznějších technických prostředků moderní kriminalistiky až po vyhodnocení spousty otázek a odpovědí, poznatků informátorů či poznámek svědků. Zkrátka, na základě operativních zjištění se zdálo pravděpodobné, že příští lupičská výprava samotářského zloděje míří do oblíbené Třeboně.
Jeho modus operandi byl už dokonale znám. Podvečerní návštěva některé z útulných hospod, potom herna či bar, nad ránem loupež a velmi časný odjezd.
Bylo dvacátého října roku 2004, noc se neochotně přikláněla k ránu. Autobusové nádraží, zprvu docela pusté a opuštěné, se zvolna začalo plnit lidmi. Čtyři hodiny. První linky mířily na Budějovice a na Prahu, na nástupištích se tvořily hloučky cestujících. Autobusy zahřívaly motory, budějovický spoj popojel k příslušnému ostrůvku a otevřel přední dveře.
Pět minut před odjezdem se netrpělivě očekávaný muž objevil. S batohem na zádech a s cigaretou v puse. Dřív, než se dostal pod nažloutlý kužel světla sodíkové lampy, se na malou chvilku sehnul, aby si zavázal tkaničku na botě. Pak odhodil nedopalek, drobné jiskřičky po dopadu na asfalt odvál studený vítr. Po několika dalších krocích byl chlapík obklopen policisty a na jeho zápěstích zaklapla pouta.
Autobus se syčením zavřel dveře a rozjel se. Zadržený muž nastoupil do služebního automobilu, batoh skončil v kufru jako spoluzavazadlo. Uvnitř bylo lupičské nářadí, osmadvacet tisíc korun v hotovosti a svazeček podnikových stravenek. Vyloupení školní jídelny v Třeboni tak časně ráno ještě nikdo nezaznamenal ani neohlásil.
Třicet čtyři vloupání. Čtyřiadvacet z Jihočeského, deset z Východočeského kraje. Celková škoda půl druhého milionu korun. Každý z těch jednotlivých případů byl pečlivě zadokumentován a podložen příslušnými důkazy. Stopy mechanoskopické, trasologické, pachové, pro jednoznačné ztotožnění i analýza DNA. O pečlivosti kriminalistů vypovídá například takový malý detail. Zadržený muž se zmínil o tom, že při jedné krádeži nedaleko Havlíčkova Brodu našel v trezoru plynovou pistoli. Nikdy ovšem nechtěl mít se zbraněmi nic společného, proto se bouchačky zbavil tím, že ji zasunul pod betonové panely provizorní silnice. Přesně popsal, kde to bylo, a nakreslil i situační plánek. Východočeští kriminalisté tehdy z Budějovic telefonicky poslali na místo policejní hlídku. Odpověď je však zklamala. V uvedeném úseku je prý obrovské staveniště, buduje se tam přeložka silnic, nic z nákresu už neodpovídá skutečnosti. Jistě, stačilo nad tím mávnout rukou, šlo jen o jeden z bezpočtu usvědčujících důkazů. Jenže policisté to neudělali. Rozjeli se na místo sami, pod rozježděnou vrstvou bláta a písku skutečně našli pár zbývajících panelů staré cesty, a pod nimi hledanou zbraň.
Případ se uzavíral. Soud uznal obžalovaného vinným a odsoudil ho ke ztrátě svobody na sedm a půl roku.
Objasnit ne jeden, ale víc než třicet případů najednou je jisté zadostiučinění, bezpochyby si oddechly i sázkové kanceláře Tipsportu i Fortuny, které se v seznamu loupeží objevovaly nejčastěji. Necelý rok trvající honička skončila. Samotář s batohem na zádech už neputuje po kraji, náhodní hospodští přátelé ztratili příležitostného hostitele. Uzavřená záležitost. Některé otázky však zůstávají nezodpovězené. K čemu je zabezpečovací zařízení, které lze vyřadit z činnosti přetržením několika kabelů nebo sprejem se stlačenou montážní pěnou? Více než polovina vyloupených objektů právě na takovou ochranu spoléhala. A jakou praktickou cenu mají pokladny, co se dají odnést stejně snadno jako diplomatický kufřík nebo otevřít několika údery krumpáče?
Deset měsíců hledaný pachatel je na nějaký čas mimo hru. Možná, že až se vrátí z vězení, nebude už vylupování restaurací a sázkových kanceláří tak snadné.