Měsíčník Policista

Akce pro nové - lepší? - řidiče

Vyšlo v čísle 5/2006

Předjarní, pošmourný, dosud skorosychravý den, Ústí nad Labem.
Krátce po ránu kráčejí dvě patnáctileté holčiny po vyznačeném přechodu nad Mírovým náměstím. Od Finančního úřadu připlachtí Volkswagen Touran ve stříbřité metalýze. Řidička uvnitř je nevrlá, netrpělivá a zlostně troubí na nekapotovanou překážku na vozovce. Slečny zvolna došlapou k chodníku, ani se neotočí. Jedna přitom mávne do strany cigaretou v levé ruce. Jasné gesto: Di se bodnout, hysterko! Potom holky vláčně, v klidu stanou u schodiště do Kulturního domu. Chvíle na pohodové dokouřeníčko.
Hele, Terko, na co to vlastně deme? zeptá se první. Ále, něco k dopravní nehodovosti, protáhne procítěně, znuděným tónem, druhá mladinká dáma...

Z filmových „koláží“ je zřejmé, v jak rychlých, „zkratových“ okamžicích dochází na silnici k neštěstíOsvětová, preventivní, školní záležitost má ohlášený začátek v devět hodin dopoledne. Zhruba v tu chvíli se sice teprve otevírají dveře do "přednáškové" síně - jenomže v tu chvíli podívaná vlastně opravdu odvíjí první řádky pečlivě připraveného scénáře!

Dobře tři stovky mladých lidí, studujících teenagerů, plynule zaplní potemnělé hlediště.

Na scéně pod palbou pohyblivých barevných reflektorů, s odlesky stroboskopů a mrkajících výbojkových světel, je zřejmě dávno v plném proudu diskotéka. Dýdžej za mixážním pultem ztlumí ryčné taneční rytmy a hlasem profesionálního baviče reaguje na nově příchozí návštěvníky.

"Ahoj! Vítejte v klubu. Posaďte se, udělejte si pohodlí!"

Pár vteřin sugestivní hudby.

"Bacha, posaďte se - jako doma, udělejte si pořádný pohodlí. Budete to potřebovat! - Nechce někdo panáka?"

Bicí souprava zabubnuje do našich bubínků.

"Odkládejte bundy, odložte si taky svetry. Bude tady horko, to vám garantuju!"

Duc duc, duc duc.

"Těšte se na nejhorší! Za pět minut pořadatelé uzavřou přístupy do sálu. Nebude úniku!"

Moderátor taneční zábavy stahuje a opakovaně vyjíždí, zesiluje aktuálně mezi omladinou nejpopulárnější písně.

"Slibuju vám trhák z filmu Matrix, největší hity loňského roku, bude tady song snad nejkrásnější zpěvačky světa, možná přijde i Vladko! - Zpět, ten dneska ne, demonstruje v Praze za registrované partnerství!"

Působivá rytmika poškubává nohama mladých lidí v publiku, něco podobného pravděpodobně nečekali. Leckdo agresivněji žvýká, jiný přikyvuje do taktu reprodukovaných zvuků. A muž u mikrofonu ještě zvyšuje napětí.

"Rozhlédněte se kolem sebe! Pokud se někomu neudělá dobře, jistě mu pomůže nejbližší soused. Nikdo jiný to za nás nezajistí! - Žádný zájem o skleničku? Kdo si půjde zatančit? - The Action, Road Show 2006 právě startuje!" ...

 

 

+ + +

Na diskotékovém jevišti vystupují šikovné taneční páry s prvními tanečními čísly. Dýdžej mizí v zákulisí.

Po několika minutách vtrhnou na projekční plátno, v rychlém sledu sestřihané, dopravní nehody. Nejsou to pěkné snímky - a nemají to ani být libé obrázky...

Do záře bodového reflektoru nastoupí policista s vyprávěním o pracovním zážitku, který patří mezi jeho první, a přesto mu dlouhé roky nemizí z paměti.

Asistoval u nehody na Rozvadovské spojce. Osobní auto tam předjelo kamion a v protisměru do něj čelně napálil jiný osobák. A následnému střetu s nimi se nedokázal vyhnout ani nákladní vůz. Viník se na propojení dálnic dostal omylem. Hodně tragickým.

Výpovědi profesionálních záchranářů braly dech...Ve starém žigulíku byli tři mrtví, ve druhém vozidle nežila řidička a zdravotníci ze záchranky se za přispění policejní hlídky věnovali těžce zraněné spolujezdkyni. Přemístili ji do ambulančního vozu, drželi ji při životě a v tom okamžiku zazvonil její mobil.

Doktor krátce promluvil s volajícím. Byla to dívčina matka. Hovor zněl dosti úsečně. Strohé, nezbytné zprávy. Lékař měl plné ruce práce. Zavěsil. Policejní dopraváci řídili omezený provoz a zahlédli mezi pomalu postupující kolonou aut běžící starší ženu.

Nenechala se zastavit, vběhla do zlověstně blikající sanity, začala objímat dceru, která o sobě příliš nevěděla. Vraceli se s manželem odněkud z venkova, cosi jako osud je přivedlo na dohled dopravního neštěstí.

Byla pochopitelně zoufalá a teprve po hodné chvíli se najednou - s hrůzou v očích - začala zajímat o to, co je s její starší dcerou, která byla za volantem!

Zbaběle jsem se schovával za kolegu. Když jsme jí oznámili krutou pravdu, sesula se k zemi...

Po taneční vsuvce převzal slovo mladý hasič. Šel za kolegu na víkendovou službu, těšil se, že to bude pohoda, vánek. Ale sotva s načatým večerem zkoušel natáhnout nohy do horizontály, ozval se zvonek. Střet auta s vlakem na nechráněném přejezdu. Hned ze zpráv přes vysílačku se dalo tušit, jak moc to bude zlý.

První, co spatřili, byla bota uprostřed silnice. U těch skutečně nejhorších nehod bývají oběti vyzuté - i z vysokého šněrovacího obutí.

V pomuchlaném zbytku osobního vozidla byla všude krev, závany otevřených těl, na první pohled se sotva dalo určit, kolik cestujících uvnitř bylo, a závany alkoholu! U vlaku, víceméně pod ním, ležel poslední zle pochroumaný člověk... (Cílem reportáže není doslovný a úplný záznam "scénáře" The Action. Ostatně vypovídající "svědci" dopravních katastrof mají několik alternací, tedy různých příběhů.) Nehody nejspíš budou vždycky, blížil se hasič k závěru svého příspěvku, ale zkuste nám nechat častěji klidnější služby.

Děkuju za pozornost!

 

Můžeme bezmála kdykoliv otevřít denní tisk a najdeme v něm informace o dopravní nehodovosti. Ve druhé půli února se tak dozvídáme (namátkou vybráno):

 

+ + +

Zdravotník od "rychlých sanitek", rovněž muž v nejlepších letech, odhadem ovšem se zkušenostmi deseti let v oboru, nám popisoval tragický konec mejdánku pěti děvčat. V nočním čase naskákala sestava mladých lidí do auta. Že si ještě zajedou na skok někam mezi lidi.

Poblíž mostu v Troji dostalo vozidlo na mokrém kolejišti smyk a neovladatelně skončilo bokem na sloupu. Řidička přišla o nohu, vmžiku vykrvácela. Spolujezdkyni našli zdravotníci záchranáři, kteří dorazili na místo nehody snad do šesti minut po nahlášení bouračky, na kapotě vozu. Jela nepřipoutaná, proletěla oknem, bezprostředně po nárazu přišla i ona o život. Dva nula pro druhou stranu, počítal v duchu muž v oranžovém dresu.

Vzadu ve voze to taky nevypadalo dobře. To už byly u zásahu další sanitky. Osádky si rozdělily práci: Vypravěč se s doktorem staral o osmnáctku zpola vymrštěnou z bočních dveří.

Odváželi ji na áro nejbližší nemocnice. Majáky vystřelovaly přerušované světelné signály, siréna kvílela zprávu, že je někdo ve značné nouzi.

Statistiky hovoří neúprosně o zmařených životech sotva dospělých účastníků silničního provozuMladá žena ale zachraňujícím specialistům odcházela, sanitní vůz zastavoval, několikrát ji museli nahazovat, znovu oživit. Pak byl konec. Bezmocnost.

Zhasli výstražná světla, vypnuli ječáky. Co si asi mysleli ostatní řidiči, kteří jim uvolňovali ochotně cestu?

Teď jeli v tichu za jiným cílem. Do márnice. Tenkrát jsme prohráli 4 : 1, povídá chlap na pódiu. Zadrhne se mu hlas. Nikdy si nezvyknu na telefonáty rodině. Vaše dítě zemřelo...

A nový úhel pohledu na silniční - absolutně černé - smutky.

Z dataprojektoru, z videoplátna na nás promlouvá dětská doktorka. Sympatická, pěkná padesátiletá žena.

Její syn byl zapálený motocyklista. Strašně moc se o něj bála. Jenomže přikazujte něco pětadvacetiletému, jako řípa zdravému, stoosmdesáticentimetrovému, pohlednému, nádhernému mužskému. Kterého mají lidi ze sousedství, z činžáku tak rádi, uznávají jeho slušnost, ochotné chování.

Měl sice několik havárek, něco polámané, odřenou kostru, ale rychle se z toho dostával.

Až jednou neočekávaně, nehlášeně přišla jeho přítelkyně - spolu s maminkou. Hned jsem měla tušení, že se něco děje. A pak mi řekly, že můj syn už není!

Nechtělo se mi žít. Proč se to muselo stát zrovna nám!

Nějaký automobilista mu nedal přednost!

Dva měsíce jsem ho vyhlížela u výtahu. Hledala jsem ho v metru. Čekala, že se musí objevit na schodech...

Už ho nikdy neuvidím!

 

Tvůrci Road Show 2004, 2005, 2006 se samozřejmě zajímají o dojmy diváků a shromažďují jejich výpovědi. Zde je několik příkladů odezvy:

 

+ + +

"To je fakt, nebo to na nás jenom hraje," ozval se možná trochu haursky nějaký kluk kdesi poblíž v natěsno zaplněných potmavlých řadách publika.

Na scéně vjela do světelného kužele pětadvacetiletá dlouhovlasá, křehce krásná dívka. Na pojízdné sesli.

Jako holka milovala koně. Od šestnácti let k nim přibyla motorka, přes kamaráda, kterého v té době taky měla hodně ráda. Na čas odjela do Ameriky, našetřila penízky a mohla si dopřát pořádnou mašinu. Dokázala dvěstěšedesátku na dálnici.

A předloni na podzim se v partě vypravili na poslední vyjížďku sezony, před zazimováním strojů. Mířili ke Karlštejnu, dováděli v parádních zatáčkách, vysloveně si užívali jízdu v krásné krajině, předjížděli se.

Mladá žena a nepohyblivé nohy - všichni pochopili, že to na nikoho nehrajeNačež se proti ní vyřítil náklaďák. Chtěla se vedle něj vejít, pravděpodobně přibržďovala, vracela se z prostředku na svou stranu silnice, udělala myšku. Bohužel tam ležel nějaký písek a štěrk, uklouzlo, ustřelilo jí to!

Motocykl vyletěl mimo, ona skončila pod obrovským autem.

Zpřerážená páteř, sotva pohybovala levou rukou. Po šesti týdnech, poté co ustoupily otoky míchy, ztratila poslední naděje, že jí procitnou nohy. Naštěstí ovládá horní část těla.

Jezdí autem, vrátila se ke koním. Přišla o přítele. Těší se na vlastní malý byt.

"Můžu hodně, ale limitovaná jsem taky moc. Nikdy si už nezatančím. Schody jsou pro mě těžká překážka.

- Až si někdy po tancovačce, po pár pivech, budete chtít sednout za volant auta - nebo na motorku - a pospíchat za další zábavou, vzpomeňte si na mě!"

+ + +

Na ztmavlém jevišti jasně nasvícená postava dívky na kolečkovém křesle. Nikdo to nekomentuje.

Šest vteřin ticha. Tma. Konec "filmu".

Pak ještě rychlý přehled nejsilnějších záběrů z dopravních nehod. Zakrvácené tváře, automobil vrážející do sloupu (sloup pronikající do osobního vozidla?), portrét šoféra přesycený největším zoufalstvím, dítě smetené s povrchu země havarovaným monstrem...

Prostřihy na jednotlivé účinkující. Závěrečné titulky. Zřetelně konejšivá, podkreslující hudební melodie.

A světlo do hlediště!

+ + +

Hloučky mládežníků před budovou kulturáku postávají nebývale vážně. Nikomu se nechce příliš halasit, legrácky jdou kupodivu stranou (na jak dlouho asi?) . Ani chuť na cigaretu se mezi odrůstajícími dětmi, bezprostředně po "lekci" předcházení dopravní nehodovosti (ne-li přímo proti alkoholu či jiným drogám za volantem), moc neprosazuje (nejspíš i proti kouření - v zájmu bezpečnějšího života - by se hodila nějaká podobně působivá Akce).

Toho dne - do odpoledních hodin ve dvou dalších opakováních - zhlédla představení The Action tisícovka mladých lidí z pěkné řádky ústeckých škol (Střední škola veřejnoprávní, Integrovaná střední stavební škola, Vyšší a střední zdravotní škola, Gymnázia - Jateční a Stavbařů, Střední odborná škola a střední odborné učiliště elektro, Střední škola obchodu a služeb...).

Otevřela se tím série letošních příspěvků (v plánu je jich zhruba 45 - a vesměs jako "trojkoncerty") firmy EuroNet.CZ k výchově našich začínajících a budoucích spoluřidičů motorových vozidel (v nejrůznějších městech po celé České republice).

Další podrobnosti na: www.theaction.cz

Jaroslav KOPIC